Jak se navrhuje koncept a samotný projekttakové výstavy?Tyhle věci jsou složité, když se rodí.Každá autorská činnost potřebuje na uzránídlouhý čas. Vždycky je pak nutné najít kompromismezi touhami a možnostmi… K výstavějsem vymyslela rámcový koncept. Pakjsem dala se svými kolegy dohromady mantinely.Pro koho ta expozice bude, jaké budoujejí součásti a další produkty výstavy,doprovodné programy… teprve pak přišelpodrobný obsah.Kolegové? zeptala jsem se. Jak jste dávaladohromady celý tým?Začali jsme na třech lidech. Nakonecměl nejužší tým čtyřicet dva lidí. Oslovilijsme památkáře, správce sbírek a archeology,kteří pracují na Hradě, a také externíodborníky, aby byl pohled co nejobjektivnější.Pomohly samozřejmě i konkurzya výběrová řízení, kterými se hledali architekti,fotografové a všichni dodavatelé. Spoluprácena takové výstavě je běh třeba nadva roky. I to byl faktor výběru – všichnimuseli být zapojeni po celou dobu. Na druhoustranu to mělo i své výhody, protoževybrané firmy se staly součástí jednotícímyšlenky, vznikl stálý tým. Z většiny z nichse stali kamarádi, kteří do výstavy vkládalisvé nápady, svůj zájem, své know-how. Byliochotní přijít do práce i v sobotu nebo v neděli…Stálá expozice je projekt, který můžesvé základní myšlenky sdělit mnoha různýmizpůsoby. Chtěli jsme najít způsob, kterýbude fungovat dlouho. Výstupem celé prácebyla vlastní výstava ve dvou prvních oddílech,a potom interaktivní programy ve výstavě,speciální dětský program, v neposlednířadě samozřejmě velkoformátovákniha a dokumentární film. Pokud jdeo tým, myslím, že to v tomhle směru byloideální. S těmi lidmi dnes chodíme na pivo,hrajeme bowling… Opravdu si toho cením,že se taková věc podařila. Potvrzuje to slovaarchitektky Evy Jiričné, že dobrá práce sepozná tak, že po jejím skončení jsou z kolegůpřátelé.Stěhování gotické sochy sv. Jiří do Starého královskéhopaláce – náročný transport 800 kg těžkéunikátní jezdecké sochy přes terénní zlom pod Jiřskýmnáměstím na severní dvorek jeřábem.Jak jste to dokázala... přivést k projektuprávě takové lidi?To je v mnohém dáno tím, co mě naučilMiroslav Řepa. On o sobě říká, že je ze staréškoly, dbá na takové „maličkosti“, jako30 • 11 • 2004 • www.dobra<strong>adresa</strong>.cz
yly třeba vánoční besídky, vždy slušněaprvní pozdraví, v dopisech udržuje zásadněuctivou linku a nepíše hrubky. I díky jehoškole jsem se naučila prosazovat svémyšlenky, ale i ustupovat. Naučila jsem sedávat za pravdu. Já nejsem manažer, neumímlidi motivovat moderním způsobem.Ale jsem schopná pracovat společně s lidmi,kteří jsou na stejné vlně. A tenhle projekt takovýbyl.Já nejsem manažer, neumím lidi motivovatmoderním způsobem. Ale jsem schopnápracovat společně s lidmi, kteří jsou na stejnévlně. A tenhle projekt takový byl.Na co jste vy sama ohledně výstavy nejvícpyšná?Na to, že to je, že to je celé a že to bylovčas...Čištění originálu gotického chrliče restaurátorem.Aočem nejradši mluvíte?Mám moc ráda ty interaktivní programy.Z nich teď vzniká CD, které vyjdev dubnu k ročnímu výročí výstavy. Budeotom, co můžou návštěvníci na výstavě viděta představí i něco nového.Kdo vás na takovou myšlenku přivedl?Můj kolega Marek Kraus z Barrandovapřipravoval podobnou věc pro jinou výstavuVýstava a exil v umění.“ (ano, i v téhlezáležitosti měla Sylvie prsty. Opět se na výstavěpodílela v roli produkční) „Tehdy námvysvětlil, jak věci fungují, předal nám svojezkušenosti a my měli pak na čem stavět.S Markem jsme interaktivní programy vymýšlelispolečně – především scénář. Je totakové naše dítko...A co se nepovedlo?Věci, které se nezdařily úplně... Hm.Trápilo mě, že jsme se rodili do doby, kteránebyla připravená. Měnilo se vedeníasntím i atmosféra Hradu, což také některévěci ovlivnilo. Některé věci nejsou takwww.dobra<strong>adresa</strong>.cz • 2004 • 11 • 31