Pavel Ota - Dukla mezi mrakodrapy

„Ten kluk je báječný.“Chytal proti Josefu Bicanovi, Vlastovi Kopeckému, Vojtovi Bradáčovi.Oslnil v devatenácti letech poválečnou Paříž a desetitisíce Francouzůčekaly v hledišti Colombes jako tenkrát chlapci na Černohradě, kdo zfrancouzských ostrostřelců mu dá gól. V utkání Francie-Československo hopřekonal jediný Baratte z desítky. Francouzští obchodníci ho chtěli koupit,nebyl však na prodej. Přesto ho doma v tlačenici odstrčili z národníhomužstva; neuměl se strkat, byl bejblovský.Zůstal na vojně. Zde všichni měli zpočátku železnou postel, stejnápráva, stejné odměny, stejné povinnosti, stejné hvězdičky. Kolský ho mělrád pro jeho skromnou povahu a vášnivou lásku k fotbalu. Pavlis znalbáseň o Richardu Prinnovi, který se vrhal útočníkům pod nohy a jemužrozšlápli lebku. Našel její živý podklad.Fotbal je vášeň.Měl dvakrát přeražený nos, třikrát otřes mozku. Pamatoval si, jak se mupřed obličejem mihla kopačka Šimčáka, a pak už nic. Jindy na olomouckémhřišti viděl před sebou ohromnou podrážku se špunty. Prodělal těžkouplicní nemoc, zdržela ho na jeho fotbalové cestě, ale přemohl ji hlavněsportem jako maratónec Kantorek. Měl za sebou hřiště Bohemky, a tobýval tvrdý mlat. Hrával v tréninkových zápasech v útoku, aby věděl, jakuvažuje útočník před brankářem. Pamatoval si stovky vypálených desítekna různá místa a také ty, na které se vyptával. Většinou je každý kopávástejně. Placírkou je pošle k jednomu nebo druhému rohu branky – podletoho, zda je levák nebo pravák. Šlajsem doprostředka nebo vedle.Strašné mordy měl Brazilec Pepe. To je lidičky pohádka, ale jen prodiváky. Nártem dal balón pár centimetrů od země. To nestačíš jít vůbecdolů, natož k tyči! A když postavíme zeď, nepošle to do díry v ní, tak jetaké chytrý, ale vrchem, a nevíš, kam to jde. Tak uvažoval, a přesto chytalPepemu míče v Mexiku, když Dukla hrála s nejlepším mužstvem světa FCSantosem.Václav Pavlis mužstvu častěji k vítězství pomohl, než kolikrát ho ovítězství připravil. Prošel těžkými zápasy a chodil se navíc pobavit sbalónem na Julisku. Trénoval žáky Dukly a ještě týž den hrál za štábtělovýchovné školy. A protože člověk myslí dopředu, chystá se, že jednoubude trenérem a že nedopadne s touhle prací jako tenkrát, když si přál zevšeho nejvíc učit se řezníkem.15