Pavel Ota - Dukla mezi mrakodrapy

Po návratu pečlivě pracoval na reportáži, propracovával každou větu,znovu se k nám vracel. Pak s námi dokonce odjel na soustředění doBedřichova, ale to už jsme byli kamarádi. Měřil s námi síly v tréninku,nedal si rozmluvit, že s námi poběží denní dávky v terénu… Padal na hubu,ale běžel… On se zkrátka musel ponořit hodně hluboko do člověka, abymohl nahlédnout až na dno jeho duše. A v tom vidím jeho vzácnost. Bylprvní, kdo povýšil sportovní reportáž na literaturu. Jemu nikdy nešlo jen ovítězství a slávu, ale hlavně o trnitou cestu vpřed, roubenou propadáky apády. Snažil se o pravdivý portrét člověka. A aby ho mohl působivě popsat,musel ho do morku kostí znát.Měl k tomu talent od Boha a navíc buldočí pracovitost, byl posedlýpsaním.Osobně jsem mu vděčný za to, že fotbal povýšil tím, jak o něm smýšlela jak o něm pak psal. A nejen o něm, samozřejmě… Když je mi někdysmutno a všelijak, sáhnu po ohmatané knížce Dukla mezi mrakodrapy azalezu někam do kouta, čtu si – a je mi líp. Nejen proto, že jsem jedním zaktérů děje, ale hlavně proto, že Ota je mistr nad mistry. Píše o fotbale – aje v tom celej náš bláznivej svět.Díky, Oto!Je mi ctí uvádět řadu Tvých sebraných spisůZa všechny kluky z Dukly6