Pavel Ota - Dukla mezi mrakodrapy

ve Švýcarsku. Tenkrát už pracoval v armádní tělovýchově mladý důstojníkRudolf Kocek. Později získal pro armádní mužstvo nejedno vítězství i najiných polích než fotbalových; ale tentokrát i s Kolským prohrál. Nechtěliani teď hotové hráče z velkých pražských mužstev. Příliš mnoho lidí však vté době osobně rozhodovalo a nařizovalo. Na přípise uloženém na Julisce jepoznámka: „Podřiďte se státní disciplíně!“Hráči na čas přišli, aby po čase odešli. Někteří svými výkony pomohli vdalších zápasech, ale armádnímu mužstvu tento krok uškodil předevšímmezi příznivci kopané.Po švýcarském fiasku, kdy se potvrdilo, že neznáme vůbec systém, jakdospět k soupeřově brance, v slavné éře maďarské kopané, začal se také unás praktikovat modernější způsob hry.Kolský, bývalý záložník, formoval zadní řady, které se měly vpozdějších letech stát oporou nejen Dukly, ale také národního mužstva.Stavěl svou jedenáctku od základů jako dům. Jen v útoku hledal a zkoušelty, kteří dříve hrávali vpředu: Masopusta, Pluskala, Šafránka. A protožehledal, také chyboval.V padesátém čtvrtém roce byl ÚDA v lize čtvrtý, o rok později už druhýza výborným Slovanem Bratislava. Dostal se do finále Středoevropskéhopoháru. Vyhrál velikonoční turnaj v Antverpách nad brazilským Botafogema místní jedenáctkou.Tehdy tu delší dobu hráli poctivý a dobrý obránce Ječný, univerzálníhráč Jan Hertl a rychlé křídlo malé postavy „Bobík“ Dobay. Vystřídali se tuznamenití fotbalisté Hledík, Dolejší, Trnka, Přáda, Kraus. Ti všichni sinalezli po odchodu svou vlastní cestu; někteří litovali, že odešli, mohli jítrovněji a dál. V jednotce, kde musí držet mužstvo stejný krok a kázeň, seněkdy lépe šlape, i když to není vždycky zrovna nejpohodlnější.Je škoda, že Přáda opustil fotbalové hřiště natrvalo. Ale velitelé aKolský ho léta zachraňovali nejen pro zelený trávník. Kolský mu ukládaljak vlastní táta peníze z platu na vkladní knížku, aby je „neprohospodařil“.Na druhém břehu však stálo mnoho přítelíčků a kamarádíčků, kteří Přádovinabídli sklenku jen proto, aby se mohli vedle něho blýsknout a případněpozději si dát sklenku mnohonásobně oplatit. V Dukle budou na LáďuPřádu vždycky vzpomínat jako na talentovaného střelce a fotbalistu, kterýse uměl bít po celém poli a navíc všem nosil s kopačkami a harmonikoudobrou náladu.Ostatně jako každý člověk, tak i mužstvo je na tom nejméně jednou vživotě bídně.27