Pavel Ota - Dukla mezi mrakodrapy

Táto, už kopu pravou i levou!Co vím o morálce a povinnostech člověka, za to vděčím kopané.Albert Camus, nositel Nobelovy ceny za literaturuDoma v té době fanoušci proti Dukle většinou pískali, mnozí jí nemohlizapomenout desítky hráčů z jiných klubů. Dukla však chtěla splatit svůjdluh československé kopané.Fotbalové mládí trénoval Bohumil Musil, zvaný „Mirek“, bývalý hráčNovoměstského SK. U prvního celku zastupoval dobře Kolského a vedlmužstvo po jeho odchodu až do příchodu Vejvody. Vždycky ho všakfotbalové srdce táhlo spíš k žákům, dorostencům a juniorům. Byliohebnější a vděčnější za každou radu. Pro hráče prvního mužstva se staltrénink někdy fyzickou dřinou, pro kluky znamenal vždycky radost.V roce padesát čtyři zahájil „Mirek“ s dobrovolnými trenéry pracovnípětiletku s mládeží. Starali se za pečlivého dohledu lékařů Trůbla,Václavíka a dalších o osmdesát chlapců. Učili je abecedě fotbalu od přesnépřihrávky až k taktickému měnění míst a hře oběma nohama. Během let zdepracovali každý rok s třemi žákovskými a třemi dorosteneckými mužstvychlapi, jimž protivníci kopané netleskají a jež neodnášejí z hřiště naramenou. Přitom by si potlesk společně se stovkami dalších vedoucíchmládeže u nás zasloužili: někdejší sparťanský fotbalista i hokejista Čermák,Jareš, Ježek, Dvořák, Seifert, Mastej, Kapusta, Čížek, Rezek, Klimec. Vposledních letech učil nejmenší žáčky Karel Poustecký, technik rozhlasu,dopoledne pracoval, odpoledne trénoval chlapce a po nocích vystudovalinženýra; a spolu s ním výborný pedagog, zasloužilý mistr sportu JiříTožička. Mnozí, stejně tak jako Poustecký, dělali svou práci zadarmo, jenpro oči rozzářené fotbalem. Kluci by nejraději hráli pořád jen na dvěbranky; ale trenéři je s lehkými míči „junior“ učili nejmodernější technice.Pryč byly dřívější plácky s hadráky, mládež dostávala v klubu všechno:tepláky, kopačky, tělocvičnu, bazén, lehkoatletickou dráhu. Některé země,jako Anglie, už zavedly pro starší chlapce na školách kopanou povinně.Opět spali kluci doma ve vypůjčených dresech. Malý Karlík Novákzkoušel v předsíni na svém tátovi, dřívějším hráči Bohemians, stahovat míča různé finty. Chlapci se do Dukly už hrnuli; své děti sem posílali dělníci zPodbaby, důstojníci z Dejvic, sportovci z celé Prahy. Rodiče je rádi viděli vDukle, kde pili sodovku malí i velcí Novákové, kde nekouřili jedni anidruzí a kde sportovní kolektiv vystřídal náhodnou partu z ulice.43