Pavel Ota - Dukla mezi mrakodrapy

V tom slunečném srpnovém dnu dvaašedesátého roku Dukla hrála nastolcích „dardu“ a hráči Dynama Tbilisi „duráka“. Levý křídelní útočníksovětského národního mužstva, tmavý Meschi, navrhl vzájemný zápasnaboso před budovou letiště. Ale neměli ani obyčejný gumový pumlíč, sjakým kopou kluci na Letenské pláni. A tak ze zápasu sešlo, zůstalo jenvzpomínání, jak Michal Jakušin kopal před válkou proti našimproletářským celkům za sovětské fotbalisty a jak je po válce už vedl nasvětová hřiště proti věhlasným mužstvům.Tady jsme se rozloučili také s babičkou Ondrušovou z Kněždubu, okterou Dukla pečovala do Bruselu. Vydala se za oceán ve slováckém kroji sanglicky napsanou cedulkou: Letím na návštěvu k příbuzným do Bergolsu,USA, stát Ohio. My odbočovali holandskou společností KLM ještě naAmsterodam, stařenka by chtěla nejraději s námi.Potom již přibývalo řek, kanálů, zvarhánkovatělé vody. Při přeletupomyslných hranic Holandska, země tulipánů, nám modrobílá stevardkaEdna Ocketová přinesla každému karafiát, pověstné holandské tulipányzrovna nekvetly. Čadek, rytíř z Čakovic, před Amsterodamem zasekarafiáty ode všech vybral a dal jí je s odznakem Dukly na památku odvojáků z Prahy.Zdá se to dávno, co jsme po startu v Ruzyni opustili louky táhnoucí sestrnišťovými poli k Lidicím. Za nastávající noci jsme prolétli nad Anglií ajejími žlutě ozářenými koberci měst. Tady se fotbalově mlčelo, dosud je vpaměti černá předjarní porážka od Tottenhamu Hotspur. Ale v irskémShannonu vzpomněli desetibrankového vítězství nad Shamrock Rovers:„To byl ale pytel gólů…“V Shannonu nabíral douglas za protivětru zásoby a dech předdvanáctihodinovým oceánským letem. I když to Spartě v roce dvacet šesttrvalo na lodi Columbus do New Yorku týden, nám se jednou budou vnucismát i pro těch dvanáct hodin. Trošku nás v tom našem dvacátém stoletíšimralo u žaludku, když jsme sledovali mechanika, jak strká do křídelrourku a měří olej a kapesní svítilnou pátrá na ocasních plochách, zda držípohromadě.Teď už letíme řadu hodin mezi nebem a zemí s pilotem BillemBriscoem. Sedí s čepicí v zátylku a kouří – jako všichni slavní kapitáni –lulku. Je ticho, jen spáči oddechují, a doktor Hubert Topinka odešel zaholandským stevardem Jackem Hamelinkem do kuchyňky na černou kávu.Pan Hamelink nám zvečera vyprávěl o bojích proti Japoncům; čtyři rokytam byl v zajetí. S těmi, co zrovna nespí, se za letu poznáváme. Občas sezavrní v kolébce, připevněné nad hlavami, dvouměsíční Marta, dcera9