Filozofie dialogu Martina Bubera a dialog v ãeské vûdû ... - Divadlo.cz

Martina Musilová
Filozofie dialogu Martina Bubera a dialog v ãeské vûdû o divadle
První ãesk˘ pfieklad Buberova programového spisu z roku
1923 Já a Ty vy‰el v âechách v roce 1969. A aãkoliv je tomu
uÏ více jak tfiicet let, co tato kniha vstoupila do ãeského
kulturního kontextu, neexistuje Ïádná teatrologická studie,
která by se fenoménem dialogu v tom smyslu, jak ho rozpracoval
Martin Buber, zab˘vala. Tradiãnû je k tomuto tématu
uvádûna pouze studie Jana Mukafiovského Dialog a monolog
z roku 1940, ve které je dialog nahlíÏen v˘hradnû z pozice
funkãní lingvistiky. Dosud ãeská teatrologie, pokud je mi známo,
vychází z tohoto lingvistického pojetí dialogu. Divadelní
dialog je zkoumán jako jazykov˘ jev.
Mukafiovsk˘ pfiedpokládá postupn˘ vznik dialogu, to
znamená v˘stavbu dialogu na základû stfiídání promluv jeho
aktérÛ. V souãasné divadelní praxi je bûÏné pfiesvûdãení, Ïe
dialog je postupnû budován replikami a jednáním. Proti tomuto
úzu stojí Buberovo tvrzení, Ïe situace dialogu v‰emu
jednání, tedy i slovnímu, pfiedchází, Ïe se fieã v dialogu rodí.
Pak ov‰em dialog není moÏné stavût, protoÏe jiÏ existuje. Je
tfieba ho rozkr˘t, nechat zaznít nebo rozehrát. Takov˘ dialog
je autorsk˘ aÈ uÏ z pozice toho, kter˘ dialogu dal zaznít v podobû
fieãi, anebo z pozice toho, kter˘ dal dialogu zaznít v podobû
hry.
Za základní impuls vzniku divadla a dramatické kultury
mÛÏeme chápat dramatické básnictví. Existuje ale i jiná moÏnost,
a to ta, pro kterou je prvotním impulsem vzniku dramatické
kultury situace hry. Pochopení Buberovy situace dialogu
mÛÏe b˘t inspirativní právû pro hlub‰í porozumûní situace hry.*
Jolana Poláková, která se Buberovu dílu soustavnû vûnuje,
v knize Filosofie dialogu z roku 1995 vymezuje dvojí pojetí
dialogu ve dvou hlavních proudech evropské duchovní tradice
- fiecké a Ïidovské. Podle Polákové se v fiecké duchovní
tradici dialogem myslí “pojmovû logické stfietávání my‰lenek
* Pokud uvaÏuji dramatickou kulturu, myslím tím ve‰keré projevy divadelní, dramatické a herní.
ãi stanovisek”. 1 ÚãastníkÛm tohoto dialogu jde pfiedev‰ím
o “prohloubení porozumûní obsahu”. 2 Takto chápan˘ dialog
má ráz dialektick˘. Je v nûm akcentován pfiedmût dialogu.
V Ïidovské duchovní tradici oproti tomu jde v dialogu pfiednû
o “skuteãnost duchovního vztahu” 3 mezi úãastníky dialogu.
Ani jedna z Buberov˘ch mnû dostupn˘ch prací, ze kter˘ch
jsem ãerpala (Já a Ty, Problém ãlovûka), si neklade otázku,
co je dialog, a ani se ho nepokou‰í vyloÏit. Tuto otázku
odsouvá na okraj svého zájmu. Do stfiedu své pozornosti staví
otázku po vztahu mezi bytostmi, které se dialogu úãastní.
Buber se snaÏí charakterizovat, co existenci pravého dialogu
podmiÀuje, co jej podnûcuje a co vlastnû znamená, Ïe se ãlovûk
ocitl v dialogu. Opakovanû se snaÏí poukázat na to, Ïe se
ãlovûk ocitá v situaci, v dialogu, v duchu, v pravdû. âlovûk se
ocitá v pfiedpfiipravené duchovní skuteãnosti, ve které se teprve
svût a my v nûm mÛÏeme vyjevit, promluvit, zaznít.
Oslovení - vztah - tûlo
Centrálním motivem, od kterého se uvaÏovaní filozofie
dialogu odvíjí, je biblické porozumûní obecnû lidské situaci
“BÛh Ïije a já stojím pfied jeho tváfií”. 4 První otázka, kterou
BÛh oslovil ãlovûka, je “Kde jsi?”. Adam, kter˘ se skryl, teì
stojí pfied tváfií Boha. Byl osloven a uÏ se nemÛÏe skr˘vat,
musí odpovûdût. Tímto oslovením vstoupil do vztahu. Pro
Bubera se vztah odvíjí od prvotního oslovení boÏího Ty. âlovûk
byl osloven a postaven pfied tváfi boÏí. Teprve teì, kdyÏ
byl osloven vûãn˘m Ty, se stává ãlovûkem.
Pro celé Buberovo myslitelské dílo je podstatn˘ vliv chasidského
hnutí a filozofie dialogu není v˘jimkou. Pro Baal-
·em-Tova, ústfiedního pfiedstavitele chasidského hnutí, Ïít
znamená b˘t osloven boÏím Ty a sv˘m Ïivotem na nû odpovûdût.
Pokud tedy Buber míní dialog (rozhovor), rozumí jím
63

pfiednû oslovení a odpovûì na toto oslovení. Je to oslovení,
které ãlovûka uvádí do situace dialogu. Pro osloveného ãlovûka
pak rozhovor není pouh˘m stfiídáním promluv mezi Já
a Ty na urãité téma a o urãité vûci. Je opûtovn˘m vyslovením
Ty, je odpovûdí Ty. Buber mluví o tfiech sférách svûta vztahu.
V první sféfie Ïivota s pfiírodou se vztah nachází pod prahem
fieãi. Ve druhé sféfie Ïivota s lidmi je vztah zjevn˘ a má podobu
fieãi. Ve sféfie tfietí, ve sféfie Ïivota s duchovními jsoucnostmi,
je vztah mimo fieã, ale plodí ji. 5
Oslovením se rodí fieã, která je zjevnou a zjevenou podobou
vztahu.* Bez nûj nemÛÏe b˘t fieã fieãí. Oslovení v sobû
totiÏ zahrnuje i vûdomí, ke komu se vztahuji, komu sdûluji
a s k˘m rozmlouvám. âlovûk nemluví ke kaÏdému stejnû.
Nûãí ucho z nás slova doslova vytahuje. Jiné ucho nás naopak
umlãuje.
Úvodní vûta Buberova programového spisu Já a Ty zní
“Svût je pro ãlovûka dvojí, neboÈ i jeho postoj je dvojí”. 6 Na
prvních stránkách své knihy Já a Ty pak ustanovil Buber dvû
základní slova Já-Ty a Já-Ono, která odkazují k rozdíln˘m
svûtÛm. Základní slova jsou vlastnû dvojice slov. Jejich podvojnost
vyjadfiuje pomûr ke skuteãnosti. Tímto pokusem se
Buber snaÏil vymanit z pojmové ustálenosti slova a naznaãil
jejich dynamiku. V základním slovû Já-Ty je ustanoven vztah
na rozdíl od základního slova Já-Ono, které je zamûfieno na
pfiedmûtn˘ a zku‰enostní svût.
¤í‰e slova Já-Ty (Ich-Du Welt) je svûtem vztahu. Buber
pfiímo fiíká, Ïe “základní slovo Já-Ty ustanovuje svût vztahu”.
7 ¤í‰e slova Já-Ono (Ich-Es Welt) je svûtem zku‰enosti.
Do fií‰e slova Já-Ono patfií podle Bubera slovesa vedená a namífiená
k nûjakému cíli. Jsou spojená s pfiedmûtem. “Vnímám
nûco. PociÈuji nûco. Pfiedstavuji si nûco. Chci nûco. Cítím nûco.
Myslím na nûco.” 8
V fií‰i slova Já-Ty neexistuje Ïádné “nûco”, tj. objekt na-
‰eho my‰lení, cítûní, pfiedstavování, poznávání nebo chtûní.
“Ale kde fiíkáme ‘ty’, tam není Ïádné ‘nûco’ [...] Kdo fiíká ‘ty’,
nemá Ïádné ‘ty’, nemá Ïádné ‘nûco’, nemá nic. Ale ocitá se ve
vztahu.” 9 Podle Bubera ve svûtû vztahu, v fií‰i slova Já-Ty “zahlíÏíme
lem vûãného Ty”. 10 Octnout se ve vztahu znamená
octnout se ve svatém základním slovû. Vztah mezi Já a Ty ve
sféfie setkávání ãlovûka s ãlovûkem je zjeven˘m a zjeviteln˘m
* Pokud Buber míní slovo, kter˘m oslovujeme, pak je to hebrejské dábar - slovo, které jedná.
64
vztahem mezi ãlovûkem a Bohem. ¤í‰e slov Já-Ono a Já-Ty
jsou nesoumûfiitelné.
Pokud se octnu ve vztahu, promluví ke mnû vûãné Ty. To
jsou chvíle, kdy se setkávám se sebou. Proto Buber tvrdí, Ïe
základní slovo Já-Ty lze fiíkat jen celou bytostí. “Kde jsi?” se
ptá vûãné Ty. Na tuto otázku mohu odpovûdût pouze celou bytostí.
Tento záÏitek nemá jenom ryze duchovní charakter.
Zjevnou podobu mu dává fieã - hlas, kter˘ se stal tûlem. A na-
‰e tûlo nám napovídá, zda odpovídáme celou svou bytostí, nebo
zda nûco ze svého Já ukr˘váme.
V˘razn˘m rysem Buberovy filozofie dialogu je pfiesvûdãení
o aprioritû vztahu. Podle Bubera jsme vrozeni do vztahu
a dialogu. âlovûk se rodí s potfiebou setkat se s druh˘m a setkat
se se sebou v druhém. “Není tomu vÛbec tak, Ïe by dítû nejdfiíve
vnímalo nûjak˘ pfiedmût a teprve pak k nûmu vstupovalo ve
vztah. Tím prvním je snaha navázat vztah - rozevfiená dlaÀ,
v níÏ se má usadit protûj‰ek. [...] Na poãátku je vztah: jakoÏto
kategorie podstatného bytí, jakoÏto pfiipravená uchopovací forma
a du‰evní model; je to apriorita vztahu, je to vrozené Ty.” 11
¤eã z fií‰e slova Já-Ty má jinou podobu neÏ fieã z fií‰e slova
Já-Ono. Tato fieã obsahuje vztahové tvary slov. Jsou to
v‰echny jiné neÏ oznamovací a záporné, které konstatují (sestavují
fakta a zku‰enosti). Do této sféry patfií jiné gramatické
tvary jako je rozkaz, podmínka, otázka nebo subjunktiv.
ObmûÀuje se v nich zpÛsob, modus slov a bytí.
Buberovo Já je “konkrétní a hmatatelné, [...] je zaloÏené
na komunikaci”. 12 Skuteãn˘ vztah má vÏdy tûlovou povahu,
protoÏe tûlo je nositelem konkrétního vnímání. Buber klade
velk˘ dÛraz na “tûlovost” vztahu, neboÈ vztah je pfiímo závisl˘
na tûlov˘ch vjemech.
V doslovu k ãeskému vydání spisu Já a Ty poukazuje Jan
Heller na promûnu Buberova my‰lení v dobû pfied první svûtovou
válkou. “V roce 1913 se zaãíná v Buberovû my‰lení
odehrávat obrat od mystické niternosti k otázce mezilidsk˘ch
vztahÛ.” 13 Buberem zdÛrazÀovan˘ v tûle ukotven˘ vztah se mi
jeví i jako reakce na pfiedchozí mystické období.
Vztah bez tûla, skrze které vnímáme, je nemysliteln˘.
Lidová moudrost o vztazích praví - a neplatí to jen pro oblast
erotiky: Sejde z oãí, sejde z mysli. Co nemohu konkrétnû vnímat
a zaÏívat, pfiestává b˘t souãástí mé du‰e.

Pro tuto oblast byla Buberovi dÛleÏitá inspirace chováním
tzv. primitivních národÛ, “jejichÏ svût zÛstal chud˘ na
pfiedmûty a jejichÏ Ïivot se utváfií v úzkém okruhu aktÛ bohat˘ch
na pfiítomnost”. 14 Tyto národy mají zachovanou tûlovou
pamûÈ, citlivost pro tûlové vjemy a snáz zapojují emocionální
inteligenci. “Jevy, jimÏ pfiipisují ‘mystickou moc’, jsou v‰ak
elementární pfiíhody vyznaãující se vztahem, tedy v‰echny
pfiíhody, které je znepokojují proto, Ïe uvádûjí jejich tûlo do
stavu vzru‰ení a zanechávají v nich emocionální obraz.” 15
Prvotní, co primitiv vnímá, je “motorick˘, tûlem proudící
emocionální obraz”. 16 Intuice, pfiedjímání, empatie pfiedchází
vûdomí a hlásí se motorick˘m neklidem, rozechvûlostí
a zaujetím (zajetím). Nervy dávají ãlovûku signál, Ïe se s ním
nûco dûje. Tûlo se ocitá ve stavu vzru‰ení, chvûní a nervozity.
Toto tûlové cítûní a tûlová pamûÈ zapadly u “civilizovaného”
ãlovûka euroamerické civilizace v zapomnûní. Neumíme
odeãítat ze svého tûla a tûlové pamûti, a proto tûlové cítûní
nezapojujeme do svého rozhodování. Jednání tûla, ãímÏ
myslím to, jak ke mnû mé vlastní tûlo promlouvá, je zapomenutou
ãástí na‰eho lidství, kterou je tfieba probouzet.
Buberovo my‰lení je namífieno proti jednomu z rysÛ moderní
civilizace - monologiãnosti lidské existence. âlovûk
mÛÏe existovat pouze ve vztahu k druhému ãlovûku. Buber
mluví o “oÏivlé schopnosti vstupovat do vztahu”. 17 CoÏ tedy
znamená, Ïe schopnost vstupovat do vztahu se mÛÏe nejen
oÏivovat, ale mÛÏe také zmírat. Tuto schopnost mÛÏeme pûstovat,
nebo o ní nedbat a zapomínat na ni. To zároveÀ znamená,
Ïe mÛÏeme zcela vûdomû aktivovat své lidství, anebo
ho nechat upadat. Kromû etického náboje odpovûdnosti za
svÛj Ïivot Buber pfiipomíná mohoucnost ãlovûka. Mám svobodu
rozhodnout se pro své lidství.
Dialog v ãeské teatrologii
Jan Mukafiovsk˘, jeden z mála ãesk˘ch teatrologÛ a estetikÛ,
kterému se stal dialog tématem bádání, se ve své studii
Dialog a monolog* zab˘vá dialogem z hlediska estetiky, teorie
dramatu a z hlediska lingvistiky. Analyzuje dialog jako
záznam fieãové skuteãnosti.
Dialogu pfiifiazuje tfii základní rysy, které vypl˘vají z jeho
podstaty. Za prvé je dialog dán vztahem mezi obûma úãastníky.
“Polarita mezi ‘já’ a ‘ty’ je pfii dialogu proto tak zdÛraz-
* Studie byla poprvé publikována v Listech filologick˘ch v roce 1940.
nûna, Ïe se pfii nûm role mluvícího a naslouchajícího stále vymûÀují;
vzájemn˘ vztah úãastníkÛ hovoru je proto pociÈován
jako napûtí, neupoutané k Ïádné z obou mluvících osob, n˘brÏ
existující skuteãnû ‘mezi’ nimi.” 18 Mukafiovskému se na základû
anal˘zy mluvní situace podafiilo zachytit základní momenty
dialogu, které jsou velmi blízké my‰lení Martina
Bubera. PrÛkopnicky zdÛrazÀuje dvojici aktérÛ namísto dvou
individuí a “mezi” jako zvlá‰tní prostor, kde se dialog odehrává.
Snad jen stavûní “já” a “ty” do protikladu a charakterizovat
vztah mezi nimi jako napûtí je ponûkud jednostranné.
V dialogu jde vÏdy zároveÀ o polaritu, svázanost, návaznost.
Prostû o vazbu.
Druhou stránkou dialogu je podle Mukafiovského pfiedmûtná
situace dialogu “teì a tady”. Tvofií ji “vztah mezi úãastníky
hovoru na stranû jedné a reální, pfiedmûtnou situací, která
úãastníky ve chvíli hovoru obklopuje, na stranû druhé”. 19 Tuto
pfiedmûtnou stránku Buber dÛslednû opomíjí, neboÈ podle nûj
nepatfií do svûta vztahu, do fií‰e slova Já-Ty. “Teì a tady” definuje
Buber jako zahlédnutí lemu vûãného Ty a setkání se se sebou.
“Teì a tady” je pro nûj uvûdomûním si celé bytosti, proto
nemusí b˘t dáno ãasoprostorovû jako vnûj‰í okolnost, jako
objektivovaná pfiítomnost, která je urãená ãasem a prostorem.
Mnohem spí‰e se projevuje jako vnitfiní autentická zku‰enost
ãlovûka, kter˘ se setká se sebou a s druh˘m. S trochou nadsázky
by se dala popsat podobnû párov˘mi slovy Já-teì a Játady
(nebo Ty-teì a Ty-tady). Zatímco pro Mukafiovského se
dialog dûje v urãité pfiedmûtné situaci, Buber mluví o konkrétní
situaci, která se vyjevuje skrze dialog.
Posledním rysem dialogu je podle Mukafiovského specifick˘
ráz jeho v˘znamové v˘stavby. O nûm pí‰e: “V dialogickém
projevu prolíná se a stfiídá nûkoliker˘, aspoÀ dvojí kontext,
na rozdíl od projevu monologického, jenÏ má kontext
jedin˘ a nepfietrÏit˘. NemÛÏe se ov‰em ani dialog obejít bez
v˘znamové jednoty, av‰ak ta je dána pfiedmûtem hovoru, tématem,
jeÏ musí b˘t v dané chvíli stejné pro v‰echny úãastníky;
bez jednoty tématu je dialog nemoÏn˘.” 20 Vidíme zde, Ïe
Mukafiovského pojetí dialogu má blíÏe k fiecké duchovní tradici,
která do popfiedí staví pfiedmût dialogu. Ov‰em pfiedmûtem
dialogu podle nûj mÛÏe b˘t i dialog sám - ryzí a zdánlivû
samoúãelná hra témat a motivÛ, která má cíl sama v sobû.
Z hlediska funkãní lingvistiky bychom mohli mluvit o ex-
65

trémním nárÛstu dialogické funkce. Mukafiovsk˘ pfiipomíná
ve své studii fonologické prostfiedky v˘stavby dialogu, jako
jsou intonace, rytmus, timber nebo tempo, které jsou vedle jazykov˘ch
zvukÛ dal‰ím otiskem dialogu v pfiedmûtném svûtû.
Buber se k moÏnému pfiedmûtu dialogu ostfie vymezuje:
“Já základního slova Já-Ono, tedy já, jehoÏ protûj‰kem není
‘ty’, n˘brÏ které je obklopeno mnoÏstvím ‘obsahÛ’, má jen
minulost, nikoli pfiítomnost.” 21
Nejpozoruhodnûj‰í pasáÏ Mukafiovského studie, zdánlivû
nesouvisející s na‰ím tématem, se t˘ká tzv. vnitfiního monologu.
Tento pojem zavedl do jazykovûdy francouzsk˘ symbolistick˘
básník E. Dujardin. V roce 1931 vydal knihu Le
monologue intérieur, ve které obhajoval techniku inspirovanou
dramatick˘m básnictvím a kterou uplatnil ve svém románu
z roku 1887. DujardinÛv román ovlivnil na poãátku 20.
století irského spisovatele Jamese Joyce, autora známého
Odyssea, kter˘ techniku vnitfiního monologu proslavil, a skrze
kterého se tato technika dostala do ‰ir‰ího povûdomí. Podle
Mukafiovského je technika vnitfiního monologu schopna postihnout
“potenciální dialogiãnost du‰evního dûní”. 22
Domnívám se, Ïe technika vnitfiního monologu pfiesnûji
odpovídá situaci dialogu, jak o ní mluví Martin Buber.
Vzájemné prolínání a stfiídání se nûkolikerého kontextu, které
není propojeno v˘znamovou jednotou, je typické jak pro psychické
dûní ãlovûka, tak pro dialog. Podstatné jsou vztahy
mezi jednotliv˘mi kontexty, prÛbûh a promûna du‰evního dûní.
Domnívám se, Ïe tato dvojakost a protikladnost lidské psyché
je zdrojem dramatického cítûní.
Dialogické jednání na Katedfie autorské tvorby
a pedagogiky praÏské DAMU
K otázce, co je dialog a co je situace dialogu, mne pfiivedla
sedmiletá zku‰enost z “dialogického jednání s vnitfiním
partnerem”, disciplíny, která je osou v˘uky na Katedfie autorské
tvorby a pedagogiky prof. Ivana Vyskoãila na Divadelní
fakultû Akademie múzick˘ch umûní. Disciplína dialogického
jednání se dá struãnû definovat jako zvefiejnûné jednání
s vnitfiním partnerem. Jedná se o studium nepfiedmûtného herectví.
Student si zkou‰í dialogicky jednat ve zku‰ebnû za pfiítomnosti
a pozornosti ostatních studentÛ a pedagoga. Zkou‰í
si sám a bez rekvizit a jin˘ch pfiedmûtn˘ch pomÛcek. Nûkdy
se tato disciplína charakterizuje téÏ jako získávání kondice
pro autorské herectví a improvizaci, kondice pro tvofiivou ko-
66
munikaci, jako v˘chova k osobnosti a v neposlední fiadû jako
v˘chova k dramatické kultufie.
V této disciplínû se poãítá s dvojakostí lidské psyché jako
se základní Ïivotní situací. V úvodu ke zkou‰ení poukazuje
prof. Ivan Vyskoãil na dramatické a k jednání vybízející Ïivotní
situace. Jsou to okamÏiky rozhodování, hodnocení,
bilancování, reflektování, situace sebeztrapnûní a zpûtného
hledání sebejistoty. KaÏd˘ ãlovûk obãas trpí samomluvou.
Pfii “dialogickém jednání” je zkou‰ející student v dialogu
se sebou sam˘m. Vyskoãil mluví o zdravé schizofrenii.
Student provokuje a hledá toho druhého v sobû. OdvaÏuje se
na sebe hledût jako na druhého. Vnímá své jednání a reaguje
na nû jako na jednání nûkoho jiného a komentuje ho. Uãí se
vidût se v situacích a jednáních, jako by to ani nebyl on, ale
nûkdo jin˘, ten druh˘ v nás.
Ve zmiÀované disciplínû dialogického jednání studenti
zamûfiují svou pozornost na zpÛsoby oslovení. Vyskoãil pou-
Ïívá tzv. “gramatiku” nepfiímého oslovení. Poukazuje na to, Ïe
oslovení uvádí do vztahu. Jak oslovíme, takov˘ vztah nabízíme,
volíme a naváÏeme. Buberovo oslovení “Ty” je pfiímé,
bezprostfiední a zavazující. Pokud oslovujeme My, zahrnujeme
v oslovení Já i Ty, základní dvojici slov a také poznání, Ïe
to, co zaÏívám, není jenom na jednom, Ïe si se situací mÛÏeme
navzájem poradit. Pokud student sám sebe osloví My, neslevuje
ze základního nároku a závazku oslovení Ty, pfiesto uÏ
se o radost a starost mÛÏe podûlit. Radost je dvojnásobná
a starost poloviãní.
Nejpodstatnûj‰í pfii zkou‰ení dialogického jednání a jeho
“gramatiky” je nepfiímé, zvratné oslovení. Pro Bubera je nepfiímé
oslovení “Ono se” bez-tvaré a beze-jmenné. Oslovení
bez konkrétní tváfie, “bezejmenné lidské v‰e-a-nic”. 23 Ov‰em
oslovení “ono se” je jen v˘chozí situací, která má b˘t pfiekonána.
Je to v ‰ir‰ím smyslu v˘zva k tvofiivosti. Buber poukazuje
na odstoupení ze vztahu v “ono se”. Celé dûjiny Ïidovského
národa jsou velkou upomínkou na “ono se”, které je
tfieba pozvednout k vûãnému Ty.
Ve cviãení dialogického jednání zÛstává “ono se” stále
oslovením, ale nenárokuje si pfiímou odpovûì, pouze k ní vybízí.
“Ono se” nás nenechá mlãet a otevírá vût‰í prostor pro
rozhodování a pro hru. Student si nabízí, kdyÏ sám sebe ponouká
k “ono se”, “ono by se”, “on by se nûkdo na‰el, kdo
by”. Tento zvratn˘ tvar je spojen s kondicionálem, s reálnou
podmínkou. S nûãím, co není, ale mohlo by b˘t!

Zvratná ãástice “se” neoslovuje pfiímo. Zdánliv˘ ústup
pfied neoblomností Ty má svou pozitivní hodnotu. “Ono by se
to mûlo, mohlo a chtûlo.” “Ono se” vyz˘vá k zaujetí vztahu.
Vyskoãil napfiíklad ponouká studenty, aby se vyzvali vûtou:
“Kdyby se toho nûkdo ujal, ono by se to podafiilo!” a dál, aby
si student zkusil odpovûdût: “Já bych se toho ujala.” nebo dokonce
“Já se toho ujmu!” Nikdo jin˘ neÏ mé Já a mé Ty totiÏ
v onu chvíli v situaci dialogu není.
Zvratné “ono se” spojené s minul˘m tvarem sloves napovídá
naopak promarnûnou moÏnost: “Mûlo se, mohlo se,
ale nikdo to neudûlal!”
Disciplína dialogického jednání se schází s Buberov˘m
porozumûním vztahu v akcentování tûlového proÏitku.
Student se uãí v‰ímat si svého tûla, porozumût jeho “fieãi” jako
zamlãované polaritû na‰eho duchovního Ïivota. Uãí se vyslovovat
Ty celou svou bytostí, coÏ v té nejelementárnûj‰í rovinû
znamená, Ïe du‰e a tûlo by mûly b˘t v jednotû.
Student si v poãáteãní fázi zkou‰í uvûdomovat své mimodûãné
tûlové jednání a integrovat ho. V dal‰ích fázích se
zpravidla pokou‰í propojovat orální a tûlové gesto.
Poznámky
1) Poláková, J.: Filosofie dialogu, JeÏek, Praha 1995, s. 10.
2) TamtéÏ.
3) TamtéÏ.
4) TamtéÏ.
5) Buber, M.: Já a Ty, Votobia, Olomouc 1995, s. 9.
6) TamtéÏ, s. 7.
7) TamtéÏ, s. 9.
8) TamtéÏ, s. 8.
9) TamtéÏ.
10) TamtéÏ, s. 9.
11) TamtéÏ, s. 24.
12) Wehr, G.: Buber, Votobia, Olomouc 1995, s. 72.
13) Heller, J.: Martin Buber - Ïivot a dílo, in: Buber, M.: Já a Ty, Votobia,
Olomouc 1995, s. 99.
Dodatek
Myslím si, Ïe provûfiování a prozkoumávání dialogického
principu ãeskou vûdu o divadle teprve ãeká. MoÏná, Ïe jeho
hlub‰í porozumûní by souãasné dramatické umûní pfiivedlo
opût k moÏnosti spolehnout se na slovo, které není zatíÏeno
pojmovou a ideovou ustáleností.
Eugen Fink v eseji Oáza ‰tûstí (Oase des Glüks), ve které
popsal fenomén hry o hfie, mimo jiné pí‰e: “Hraní je základní
moÏností sociální existence. Hra je spoleãnou hrou, je
to hraní spolu navzájem, je to vnitfiní forma lidského spoleãenství.
Hraní není strukturálnû Ïádn˘m individuálním, izolovan˘m
jednáním - je otevfieno pro spolubliÏního jako spoluhráãe.”
24 Podle tûchto slov je hra a herní situace pfiímo v˘zvou
ke vztahovosti.
Ve hfie se ãlovûk musí nutnû setkat s druh˘m jako s partnerem.
Je to jakési hájemství vztahÛ a partnerství, i kdyÏ je
v ní v‰echno jenom “jako”, o to v˘raznûji je v‰e proÏíváno,
protoÏe v odlehãené a nezávazné formû svûta hry.
14) Buber, M.: Já a Ty, o.c., s. 18.
15) TamtéÏ, s. 19.
16) TamtéÏ.
17) TamtéÏ, s. 48.
18) Mukafiovsk˘, J.: Dialog a monolog, in: Kapitoly z ãeské poetiky,
Nakladatelství Svoboda, Praha 1948, s. 133.
19) TamtéÏ.
20) TamtéÏ, s. 134.
21) Buber, M.: Já a Ty, o.c., s. 14.
22) Mukafiovsk˘, J.: Dialog a monolog, o.c., s. 145.
23) Buber, M.: Problém ãlovûka, Kalich, Praha 1997, s. 10.
24) Fink, E.: Oáza ‰tûstí, Mladá fronta, Praha 1992, s. 20.
67