klikni zde - Sport Motor News

Rally
pilotů má také zatím nejméně světových úspěchů (1x pódium PWRC, 2x
pódium SWRC), ale také je z nich nejmladší a pod svá křídla ho letos vzal
Petter Solberg a jeho tým, je tedy možné, že o něm ještě uslyšíme.
Letošním zahraničním hostem byl v okolí Mladé Boleslavi dvaadvacetiletý
italský mladík Andrea Crugnola, který coby velvyslanec Citroenu předváděl
možnosti nového DS3 R3T. Před samotnou soutěží ve čtvrtek vozil potenciální
zákazníky, ale i novináře po okruhu v Bělé pod Bezdězem. Zde se i přes
svůj mladý věk prezentoval velmi profesionálně a na rozdíl od některých italských
kolegů i velmi slušnou angličtinou. Bez těchto dvou vlastností by ho
ale Citroen pro tento úkol nevyužil. Okruh v Bělé sice příliš o schopnostech
jezdce nevypovídá, ale i tak bylo vidět, že si se silnou dvoukolkou rozumí
a při vození hostů si s Citroenem vysloveně pohrával, aby si spolujezdci
jízdu náležitě vychutnali.
Na rychlostních zkouškách Bohemie pak vyhrál skupinu dvoukolek, sice jen
o půl minuty před Fabií slabší třídy R2, ale celou minutu dal Polákovi Chmielewskému
se stejným vozem. V sobotní etapě Crugnolovi jednou nevyšla
volba pneumatik, ale i tak se díky problémům soupeřů na čtyřkolkách dostal
v závěru na slušné osmé místo absolutně. Neznámé tratě Bohemie hodnotil
jako pro něj nezvykle rychlé, na druhou stranu ale přiznával, že někde se
musí s vyššími průměry než v rodné Itálii popasovat. Také s intenzivním
deštěm se na slunném jihu podle svých slov zatím příliš často nesetkal.
Účastník letošní WRC Accademy a vítěz loňského Pirelli Shootoutu debutoval
v rally v roce 2007 a již o rok později se stal vítězem italské trofeje pro
jezdce do 23 let. O rok později vyhrál značkový pohár Suzuki a opět trofej
pro mladé jezdce.
V sezóně 2010 přesedlal do Renault Clio Trophy a v letošním roce střídá
Citroen DS3 R3T s Fiestou R2 ve světovém šampionátu. V rámci WRC
Akademie musel v obou šotolinových startech využít pravidel SuperRally,
ale jeho časy vždy byly výše, než šesté a sedmé místo v cíli. Na Monte
Carlu s Renaultem Clio letos dojel šestý ve třídě 5 a dvacátý absolutně, jen
půl minuty za Vojtou Štajfem.
Dokáže mladý italský pilot, jehož idolem je Sebastien Ogier, následovat alespoň
své předchůdce z Bohemky k vítězstvím v nižších třídách světového šampionátu,
nebo ještě výše? Těžko říci, ale podle všeho potenciál a odhodlání
k tomu má a účast v Akademii by mohla být dobrým odrazovým můstkem.
Konec
SPORT MOTOR NEWS CZ 16/2011
Svezení s Andreou Crugnolou
Když se k pozvánce na svezení v novém Citroenu DS3 R3T v redakci nikdo
nepřihlásil, já jsem si ji rád nechal. Ve čtvrtek před Bohemkou tedy vyrážím
směr Bělá s odůvodněním, že se aspoň cestou zpět do Prahy zastavím
u rodičů. To sice znamenalo zajížďku asi 100 kilometrů, ale jak jde o rally,
člověk si zdůvodní lecos :-) V Motorlandu Bělá je nachystáno několik civilních
Citroenů, pohoštění, ale hlavně dvě DS3 R3T a u jedné italský mladík
Andrea Crugnola. Chvíli rozvažuji, jaké bude sednout do auta k někomu,
kdo je mladší, než můj bratr, ale po několika průjezdech, které sleduji a fotím
v různých místech okruhu, mě obavy opouští.
Krátce po poledni mi PR manažerka českého Citroenu Martina Bedrnová
říká, že na moji maličkost dojde řada co nevidět a ať se jdu obléknout
do kombinézy. Poprvé v životě se tedy soukám do závodního oblečení,
a když jsem připraven, dozvídám se, že se bude chvíli revidovat auto
a zatím proběhne povídání o DS3 a Citroen Racing Trophy. Po chvíli napětí
znova vůz zavrčí a skupinka natěšených si určuje pořadí. Dávám přednost
dámě i dítěti a pojedu jako třetí. Fasuji helmu, HANS, nechávám se fotit,
abych si taky chvíli připadal jako mediální hvězda a už se soukám do auta.
První pocit v Citroenu je, že sedím sakra nízko a přes palubní desku nic
neuvidím (předchozí zkušenosti mám z Octavie WRC, Lanceru a áčkové
Felicie). Jsem připoután, podávám si ruku s jezdcem a vyrážíme. Andrea se
mě ptá, zda jsem navigátor. Odpovídám záporně a dodávám, že jsem fotograf
a novinář. Přitom uvažuji, že mi nával adrenalinu asi vymazal z mozku
polovinu anglické slovní zásoby. Dostávám druhou otázku, prý jestli je to
mé první svezení v rallyovém voze. Opět záporná odpověď a zuby nehty
vypotím větu, že okruh znám z kokpitu WRC. V intercomu se ozve obdivné
hvízdnutí a ujištění, že se vynasnaží.
Začínáme směrem dolů, kde klesání končí vracákem vlevo. Sleduji, jak Andrea
sesypává kvalty jemnými dotyky pádla pod volantem a zároveň mám
v zorném poli i centrální displej se všemi jízdními údaji. Výjezd z vracáku
je díky silnému turbomotoru svižný a auto je na předokolku poměrně hravé,
následuje akcelerace v táhlé pravé zatáčce a již další brzdy, odbočení
doleva, výjezd do kopce a pak hurá dolů do druhého okruhu. Z krátkého
svezení mám pocit, že auto výborně brzdí, motor má zátah, Andrea k mým
myšlenkám doplňuje, že pro něj je nejlepší to hydraulické řazení. V závěru
zvládám tak nějak anglicky poděkovat, rozloučit se a pustit do sedačky dalšího
nedočkavce, který v červené kombinéze nervózně čeká, až už budu
konečně z auta venku.
Do kolonky rally zážitků si tedy vyplňuji čtvrtý vůz, domlouvám si s kamarády
fotografy večerní mailovou výměnu fotek, přece jen, kdo má na Facebooku
profilovku v kombinéze a helmě :-) Velmi rozvážným tempem pak
vyrážím svým civilním autem k domovu. Jo a neříkejte nikdo Citroenu, že
jsem za nimi do Bělé přijel Fordem...