Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace

7/104
Vývoj života na Zemi
případných kolizí. Základem pro vznik Sluneční soustavy bylo mračno plynu a drobných
prachových částeček. Zárodečné mračno mělo zpočátku průměr kolem 1 světelného roku. Díky
gravitaci se toto mračno zahušťovalo, zároveň zahřívalo a roztáčelo kolem své osy. Vlivem
odstředivých sil při rotaci se vytvořil diskovitý útvar. V centrální části rotujícího disku se
soustředilo kolem 99,9% hmoty, ze které se vytvořila protohvězda - Praslunce. Rychlost rotace a
s ní spojená odstředivá síla nakonec zamezila pádu zbytku materiálu do rodící se hvězdy.
Obíhající disk hmoty se tak stal základem budoucího planetárního systému Slunce. Částice
v protoplanetárním disku se postupně sráţely a díky gravitaci splývaly do stále větších těles. Při
dosaţení určité mezní hmotnosti se materiál, který protoplanety tvořil zhroutil díky gravitaci do
tvaru koule. Z některých planet díky většímu zahřátí (blíţe Slunci) a menší gravitaci (menší
celková hmotnost planety) postupně unikla větší část lehkých prvků (především H, He). Tím se
stalo, ţe jejich hmota obsahuje daleko větší poměrné zastoupení těţších prvků periodické
soustavy, neţ odpovídá průměru v rámci Sluneční soustavy, Mléčné dráhy nebo vesmíru.
Planetární systém Sluneční soustavy získal dnešní vzhled asi 200 milionů let od počátečního
kolapsu zárodečného mračna. Asi ve stejné době začalo Slunce zářit ve viditelné části spektra
(gravitační smrštění hvězdy dosáhlo dostatečné míry k zaţehnutí termonukleární fúzní reakce
v jeho nitru, zprvu vyzařovalo v IR oblasti).
Spirální galaxie podobná naší Mléčné dráze.