PROHLÁŠENÍ PAMÁTKOVÝCH REZERVACÍ 1 Ministr ... - Kuttna

ezervaci. Kromě tří jmenovaných kostelů, Hrádku, Vlašského dvora a kašny jde hlavně o
domy čp. 41, 142, 143, 183, 376 a 377.
Renesanční tvary se sice v Kutné Hoře objevují už v souvislosti s tvorbou pozdně gotickou
(malby v Hrádku z r. 1492, dům čp. 166 z r. 1500), avšak plně se zde ujaly a rozvily až po r.
1560, aby se pak brzy začaly zabarvovat německou renesancí, vnikající sem ze Slezska. Mezi
vynikající měšťanské domy z této časové vrstvy počítáme čp. 102, 152, 170, 173, 273;
prokazují, že proti pozdní gotice měřítko soukromých domů nepokleslo a že hospodářská
základna, i když už prosperita báňského podnikání upadala, tu stále ještě dovolovala onen
vysoký standart, o němž hovoří současné umění a který se také obráží v soudobém díle
zdejšího měšťana Dačického z Heslova. Pobělohorské století, jehož rekatolisační úsilí
charakteristicky zde symbolisuje Ferdinandova jezuitská kolej, znamenalo v městě stavební
stagnaci, z které se Kutná Hora probírala na počátku 18. věku jen velmi těžce a zdlouhavě;
nikdy však už nedosáhla té tvořivé úrovně, kterou slynula do konce 16. století. Její barokní
architektura 18. století je poplatná Santinimu i Hildebrandtovi, avšak přes to, že sem
projektovali i mladší Dienzenhofer (budovu kláštera a kostela Uršulinek) a F. M. Kaňka
(kostel Jana Nepomuckého), vykazuje již nápadné provinciální rysy svědčící o nevysoké
výtvarné úrovni nejspíše dvou místních mistrů. Uvnitř města je řada průčelí, jež dokumentují
jak starší (čp. 142, 143, 152, 153), tak i mladší (čp. 141, 275 aj.) vývojové stadium baroka 18.
věku.
Po velkých ohních, jež město stihaly na počátku 19. století, zůstaly v jeho půdorysu značné
a dosud nezacelené rány. Tím se stalo, že zeleň zahrad, až do té doby soustředěná jen na
severní okraj města, pokryla a dosud pokrývá i některé nejcennější parcely přímo v jeho srdci,
jakož i že v leckteré zahradní zdi dosud nacházíme okna i portály svědčící, že tu kdysi stávaly
gotické domy. Co pak v tomto městě vznikalo v posledních sto letech, není toho významu, aby
sneslo srovnání se starými časy; mělo to ovšem na druhé straně také výhodu, že původní
gotický a renesanční celek města zůstal nenarušen, pokud sem přímo nezasahovala z Prahy
práce tehdejších puristicky zaměřených restaurátorů, z nichž tu zejména neblaze proslul arch.
Lábler.
Umělecko-historický i dějinný význam Kutné Hory byl podnětem k tomu, že brzy po r.
1950 bylo toto město prohlášeno městskou rezervací v rámci dlouhodobého programu obnovy
našich nejcennějších historických měst, schváleného vládou. V této dřívější rezervační akci se
však vykonala jen malá část toho, co tu mělo být závazným programem, a to proto, že
rozpočtové částky byly odčerpávány do značné míry na akce, které jen vzdáleně souvisely s
přímými potřebami památkové péče (přestavba tří domů na hotel, stavba loubí a podchodů); za
nejúspěšnější akci z hlediska památkového je tu třeba proto pokládati rekonstrukci budovy
gotického Hrádku (pro regionální muzeum). Řada úkolů (úpravy předních měšťanských domů
z pozdní gotiky, zpřístupnění středověkých štol a kutišť, úpravy sešlých barokních průčelí) zde
v budoucnu teprve čeká. Je však třeba, aby i ostatní veřejné funkce v tomto městě se dostaly na
patřičnou výši a aby zejména houževnatě prováděnou kontrolou čistoty a pořádku na dvorech a
ve sklepích jednotlivých obytných domů i nejrůznějších výrobních provozoven a restaurací,
jakož i běžnou stavební údržbou bylo ze strany města účinně napomáháno snahám, jež tu už po
léta vyvinují orgány památkové péče.
Kutnohorsko 4/01 13