PROHLÁŠENÍ PAMÁTKOVÝCH REZERVACÍ 1 Ministr ... - Kuttna

PROVÁDĚCÍ PŘEDPISY ÚMLUVY O SVĚTOVÉM DĚDICTVÍ
(Operational Guidelines for the Implementation of the World Heritage Convention)
ÚVOD
1. Kulturní a přírodní dědictví jsou společným neocenitelným a nenahraditelným bohatstvím
nejen každého národa, ale celého lidstva. Ztráta, poškození nebo zmizení kteréhokoliv z těchto
nejcennějších bohatství ochuzuje dědictví všech lidí na světě. Části tohoto dědictví mohou být pro
své výjimečné kvality považovány za výjimečnou světovou hodnotu a jako takové si zaslouží
zvláštní ochranu proti nebezpečím, které je stále více ohrožují.
2. Členské státy UNESCO, usilujíc o nápravu této nebezpečné situace a o zajištění
identifikace, ochrany, konzervace a prezentace nenahraditelného světového dědictví, přijaly v
r. 1972 Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví [Convention Concerning
the Protection of the World Cultural and Natural Heritage], dále označovanou jako „Úmluva“.
Úmluva doplňuje programy konzervace dědictví na národní úrovni a zřizuje „Výbor světového
dědictví“ [World Heritage Committee] a „Fond světového dědictví“ [World Heritage Fund]. Jak
Výbor tak Fond jsou v činnosti od r. 1976.
3. Výbor světového dědictví, dále nazývaný “Výbor”, má čtyři základní funkce:
(i) identifikovat, na základě nominací předložených smluvními státy, kulturní a přírodní objekty
výjimečné světové hodnoty, které jsou chráněny Úmluvou, a zapsat tyto objekty na „Seznam
světového dědictví“ [World Heritage List]; (ii) monitorovat v součinnosti se smluvními státy stav
konzervace objektů zapsaných na Seznam světového dědictví; (iii) rozhodovat, v neodkladném
případě, které objekty zapsané na Seznam světového dědictví budou zapsány na „Seznam
světového dědictví v nebezpečí“ [List of World Heritage in Danger] (zvažovány mohou být
pouze ty objekty, které vyžadují pro svou záchranu velké akce a pro které byla požadována pomoc
v rámci Úmluvy); (iv) stanovit, jakým způsobem a za jakých podmínek mohou být nejúčelněji
použity zdroje Fondu světového dědictví k pomoci smluvním státům při ochraně jejich objektů
výjimečné světové hodnoty.
4. Prováděcí předpisy, které jsou vyloženy níže, byly připraveny s cílem informovat smluvní
státy Úmluvy o principech, které provází práci Výboru při vytváření Seznamu světového dědictví a
Seznamu světového dědictví v nebezpečí a při poskytování mezinárodní pomoci v rámci Fondu
světového dědictví. Tyto předpisy také stanovují detaily o monitorování a jiných otázkách
převážně procedurální povahy, které se vztahují k plnění Úmluvy.
5. Výbor si je plně vědom, že svá rozhodnutí musí zakládat na důvodech, které jsou jak jen
možno objektivní a vědecké, a že každé hodnocení, které učiní svým jménem, musí být svědomitě
a odpovědně uskutečněno. Výbor se zná k tomu, že objektivní a dobře uvážené rozhodnutí závisí
na: - pečlivě připravených kritériích; - dokonalých postupech; - hodnocení kvalifikovanými
odborníky a využití doporučení expertů.
Prováděcí předpisy byly připraveny s těmito cíli na mysli.
I. VYTVÁŘENÍ SEZNAMU SVĚTOVÉHO DĚDICTVÍ
A. Základní principy
6. Výbor odsouhlasil, aby při vytváření Seznamu světového dědictví provázely jeho práci
následující základní principy:
(i) Úmluva umožňuje ochranu kulturních a přírodních objektů 1 považovaných za
výjimečnou světovou hodnotu. To neznamená ochranu všech objektů velkého zájmu,
důležitosti nebo hodnoty, ale pouze vybraného počtu těch nejvýznamnějších z mezinárodního
hlediska. Výjimečná univerzální hodnota kulturních a přírodních objektů je definována články
1 Definice „kulturního dědictví“ a „přírodního dědictví“ z článků 1 a 2 Úmluvy jsou reprodukovány v
odstavcích 23 a 43.
34
Kutnohorsko 4/01