Praktický právní průvodce nejlepším zájmem dítěte

Tuto skutečnost musí náležitým způsobem zohlednit jak OSPOD jako případový
manažer sociální práce s dítětem a jeho rodinou a případný navrhovatel ústavní
výchovy, tak i soud, který v konečném důsledku o nařízení ústavní výchovy
rozhoduje, když posuzují, zda jsou skutečně dány zákonné důvody pro nařízení
tohoto krajního rodinněprávního opatření. V této souvislosti si musí především
zodpovědět otázku, zda ústavní výchova v daném případě skutečně naplňuje
požadavek vhodnosti, tj. objektivní způsobilosti vést k dosažení
sledovaného cíle (viz výše část 2.2 první kapitoly). V případě negativní odpovědi
nemůže být nikdy ústavní výchova shledána jako přípustný zásah do základních
práv dítěte i jeho rodičů. Problematické naplnění požadavku vhodnosti se přitom
bude velmi často vázat k těm případům, kdy je dítě umísťováno do ústavní výchovy
z důvodu svých výchovných problémů. Odpovědné orgány si musí náležitým
způsobem v těchto případech odpovědět na otázku, zda k ústavní výchově
v daném případě přistupují skutečně jako k nástroji, který podle vyhodnocení
situace dítěte a rodiny a individuálního plánu ochrany dítěte může účinným způsobem
přispět k řešení příčiny problémů dítěte, anebo ji nařizují z důvodu, že již
vyčerpaly všechna jiná dostupná opatření a ústavní výchovu vnímají již jako poslední
možné řešení, svého druhu „zbytkové opatření“, protože žádné jiné řešení
již dostupné není. V druhém z uvedených případů se totiž ústavní výchova dostává
do pozice opatření, které není využíváno jako funkční nástroj sociální práce
s dítětem, ale jako opatření, které má kompenzovat nedostatek jiných služeb,
které by požadavek vhodnosti, tj. objektivní způsobilosti vést ke sledovanému
cíli, naplňovaly. A právě v těchto případech je nařízení ústavní výchovy více než
problematické.
V praxi velmi často dochází k nařizování ústavní výchovy též z důvodu záškoláctví
dítěte. V těchto případech požadavek vhodnosti ústavní výchovy, tj. její objektivní
způsobilost vést ke sledovanému cíli, naplněn bude, a to za cenu intenzivnějšího
zásahu do osobní svobody dítěte. Problematické však v těchto případech
může být naplnění požadavku potřebnosti, který souvisí s náležitým využitím
všech dostupných alternativ, a u starších dětí především s požadavkem přiměřenosti
v užším smyslu, tj. otázky, zda se oběť přinesená v podobě omezení
ké nakladatelství, 1999. 159 s. ISBN 80-85850-76-1.
práva dítěte na ochranu rodinného života, na rodičovskou výchovu a péči, osobní
svobody dítěte a často též práva dítěte na zohlednění jeho názoru, nedostává do
nepoměru s užitkem, který omezení přineslo. Naplnění požadavku přiměřenosti
v užším smyslu je přitom mimořádně problematické především v případě, kdy dítě
studuje střední školu bez skutečného zájmu o zvolený obor 34 , zvláště pak, pokud
nabízený obor vede k získání výučního listu v takové profesi, k jejímuž výkonu
v praxi není ani žádné formální vzdělání potřeba (k tomu viz modelový příklad
Kláry v části 2.3 první kapitoly).
2. Přísná individualizace jako základní
princip realizace ústavní výchovy
Z výše uvedeného vyplynulo, že ústavní výchova je čistě rodinněprávním, sociálním
opatřením. Je nařizována dětem, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci
z důvodu prostředí své vlastní rodiny, které buď zcela absentuje, anebo které nedokáže
účinným způsobem zajistit jejich přiměřenou ochranu, a z důvodu svého
věku, v jehož důsledku ještě nenabyly schopnost samostatně se živit. Není pochyb
o tom, že se jedná o nepříznivou sociální situaci ve smyslu zákonné definice
zákona o sociálních službách. 35 Základní zásady poskytování ústavní péče při
realizaci ústavní výchovy se tak nebudou žádným způsobem lišit od základních
zásad poskytování sociálních služeb.
34 V této souvislosti nutně musí vyvstávat otázka, zda hrabalovské „proti své vůli vzdělán“ může
skutečně a účinně přispět ke zvýšení přípravy na samostatný způsob života.
35 K tomu viz § 3 písm. b) zákona o sociálních službách.
88 Praktický právní průvodce nejlepším zájmem dítěte V. Základní principy vztahující se k realizaci ústavní výchovy
89