You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
ZÁKLADNÍ ZÁSADY POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB<br />
PODLE ZÁKONA O SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH<br />
Základní zásady poskytování sociálních služeb jsou definovány<br />
v § 2 odst. 2 zákona o sociálních službách tak, že „rozsah a forma pomoci<br />
a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí<br />
zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně<br />
určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně,<br />
podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým<br />
činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování<br />
nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální<br />
začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob<br />
a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno<br />
dodržování lidských práv a základních svobod osob“. [pozn.<br />
zvýraznění doplněno]<br />
Z uvedeného vyplývá, že základním principem při realizaci ústavní výchovy je<br />
přísná individualizace ústavní péče. Základním nástrojem pro definování způsobu<br />
zajištění péče tak musí být opět vyhodnocení potřeb konkrétního <strong>dítěte</strong><br />
a individuální plánování, a to bez ohledu na skutečnost, jak příslušný zákon individuální<br />
plán nazývá (individuální plán v zařízení sociálních služeb, program rozvoje<br />
osobnosti ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy). Je tedy třeba<br />
primárně zjistit individuální potřeby <strong>dítěte</strong> a na jejich základě definovat způsob zajištění<br />
péče. Jakákoli plošná opatření by měla být snížena na naprosté minimum,<br />
které je nezbytné pro zajištění základního chodu zařízení.<br />
V praxi se však lze setkat spíše s přístupem opačným. Základním nástrojem pro<br />
práci s dětmi je vnitřní řád zařízení, jemuž se nutně přizpůsobují potřeby <strong>dítěte</strong>.<br />
Některé vnitřní řády, především v případě uzavřených zařízení – dětských domovů<br />
se školou a výchovných ústavů dokonce předdefinují kategorie, do nichž jsou<br />
jednotlivé děti rozřazovány podle svého chování (v jednom výchovném ústavu se<br />
tyto kategorie nazývají „kategoriemi výhod podle chování“). Některé vnitřní řády<br />
zase velmi detailním způsobem definují režim dne, a to pro všechny děti, které<br />
jsou v daném zařízení umístěny. Předem definovaný způsob péče je však již<br />
ze své podstaty v případě zajišťování realizace opatření sociální povahy<br />
vadný, protože nevytváří dostatečný prostor pro zohlednění individuálních<br />
potřeb jednotlivých dětí.<br />
VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV K PŘEDEM DEFINOVANÉMU<br />
ZPŮSOBU ZAJIŠTĚNÍ PÉČE<br />
Veřejný ochránce práv kritizoval předem definované režimy poskytování<br />
ústavní péče již ve své publikaci Rodina a dítě z roku 2007.<br />
Konkrétně uvedl, že „veřejný ochránce práv se ve svých zprávách o výsledku<br />
šetření opakovaně ohradil proti nepřiměřenému trvání na<br />
dodržování striktního denního harmonogramu a režimu <strong>dítěte</strong>.<br />
Je tak demonstrováno pouze hledisko pracovníků ústavního zařízení<br />
jako dospělých osob se svrchovanou autoritou. Navíc požadavkem<br />
striktního dodržování režimu se dítě stává závislé a neschopné<br />
osamostatnění, neboť zmíněným přístupem je potlačen základní rys<br />
člověka, kterým by měla být schopnost žít jako svobodná individualita,<br />
jež nese za své chování odpovědnost a neočekává od ostatních,<br />
že ji za něj převezmou. S nastíněným uplatňováním režimu<br />
nelze než nesouhlasit a existuje přinejmenším několik důvodů, proč<br />
se nad ním velmi kriticky zamýšlet a hlouběji ho analyzovat. Výše<br />
popsaný režim, který je koncipován jako dohled pracovníků ústavního<br />
zařízení nad činností a projevy dětí, je ospravedlnitelný pouze při<br />
vzniku konkrétního nebezpečí a ohrožení <strong>dítěte</strong>. Režim dne, který<br />
jsou děti nuceny dodržovat, podporuje pouze jejich pasivitu a je<br />
manipulací s nimi. Každé dítě je striktním uplatňováním režimu trvale<br />
formováno; nerozhoduje se, nepřemýšlí, pouze pasivně přijímá<br />
rozhodnutí jiných. Citované stanovisko ochránce nikterak nepopírá<br />
potřebu zakotvení základního režimu u malého <strong>dítěte</strong>. Základním<br />
principem, který by měl stát vždy nejvýše při organizaci prvních let<br />
života <strong>dítěte</strong>, je však respekt k jeho potřebám a možnostem“.<br />
90 <strong>Praktický</strong> <strong>právní</strong> <strong>průvodce</strong> <strong>nejlepším</strong> <strong>zájmem</strong> <strong>dítěte</strong> V. Základní principy vztahující se k realizaci ústavní výchovy<br />
91
Change language