Kniha_UZSI_nahled

Vznik zpravodajské služby
KAPITOLA II.
Aféra Sachergate
JUDr. Richard Sacher (1942–2014), ústřední tajemník KDU-ČSL a první postkomunistický
federální ministr vnitra, se stal v březnu a dubnu roku 1990 aktérem první závažné politické
aféry v demokratickém Československu. Když v této době začali zpravodajci Úřadu
pro ochranu ústavy a demokracie lustrovat v databázi spolupracovníků bývalé Státní bezpečnosti
zaměstnance kanceláře Federálního shromáždění, byl ministr nepřesně informován,
že tento úřad „lustruje parlament“. Ministr si to vyhodnotil jako lustrace aktivních
politiků – tedy jako ohrožení soudobého politického vývoje – a vzhledem k blížícím
se prvním svobodným volbám nechal vyjmout informace o prezidentovi republiky, všech
poslancích (nejen Federálního shromáždění) a členech vlády z evidence a ty uzavřít do zvláštního
trezoru. Do něj byl možný přístup pouze se souhlasem ministra. Zároveň však, údajně v reakci na předchozí lustrace,
nechal prolustrovat poslance a členy vlády, aby prý měl představu o tom, jakými informacemi Úřad pro ochranu ústavy
a demokracie disponuje. To však, především u náměstků ministra zodpovědných za tajné služby Jaroslava Procházky
a Viliama Ciklaminiho, vzbudilo naopak podezření, že se ministr před volbami snaží shromažďovat informace na své
politické konkurenty. Když oba náměstci prezentovali své podezření v dubnu 1990 na půdě Federálního shromáždění
i v tisku, vypukla aféra naplno. Aféra byla ukončena následným rychlým šetřením, na jehož základě prohlásil generální
prokurátor Pavel Rychetský, že nedošlo ze strany ministerstva k porušení zákona. Ministr v reakci na to odvolal
ze svých funkcí oba zmíněné náměstky FMV. Aféra byla završením vzájemné nevraživosti mezi ministrem a skupinou
reaktivovaných zpravodajců působících na ministerstvu vnitra.
Po volbách v roce 1990 byl bývalý ministr vnitra R. Sacher zvolen poslancem Federálního shromáždění. Je zajímavé, že
nedlouho po ukončení svého působení v čele resortu se v projevu před Federálním shromážděním vyslovil pro osamostatnění
Zpravodajské služby FMV od struktur ministerstva vnitra, tedy pro krok, kterému sám ve funkci ministra bránil.
likvidace zpravodajské sítě československé Státní bezpečnosti. Na druhou
stranu nedošlo k dohodě o novém způsobu činnosti rozvědky v zahraničí.
Jednalo se o jeden z prvních signálů toho, že nebude jednoduché v rámci
státního aparátu nalézt konsenzus o nové podobě zpravodajské činnosti.
Nepomohl ani argument, že krytí zpravodajské práce prostřednictvím zahraniční
služby je službami demokratických států běžně využíváno.
Vnitřní reorganizace rozvědky od března do června 1990
První kroky vedoucí k postupné proměně rozvědky započaly v průběhu
bouřlivých sporů ve vedení ministerstva vnitra, ke kterým došlo v důsledku
„aféry Sachergate“. Její průběh měl na ZS FMV negativní vliv. Nejprve došlo
k odvolání V. Ciklaminiho z pozice I. náměstka ministra vnitra. Znamenalo to
oslabení pozice služby, neboť zásadní změny při výměně vedení zpravodajské
služby byl proti ministrovi schopen prosadit právě on. Jeho nástupcem se stal
od 27. dubna 1990 A. Sámel, který se v aféře postavil na stranu R. Sachera.
Patrně kvůli sporu s odbornou komisí FMV bylo z programu porady u ministra
vnitra 3. května 1990 staženo projednávání tezí návrhu zákona o zahraniční
civilní zpravodajské službě. Ministr místo toho zadal úkol požádat prezidenta
republiky, vládu, FMZV a FMZO o „zásadní společenskou objednávku“ týkající
se úkolů rozvědky v novém pojetí československé zahraniční politiky.
Vedení rozvědky na konci května 1990 informovalo náměstka Sámela, který
neměl doposud s problematikou zpravodajských služeb žádné zkušenosti,
o stavu reorganizace. Dokument, kterým definovalo svou představu o úkolech
služby a jejím postavení ve struktuře státní správy, zůstal patrně bez odezvy.
Doménou A. Sámela byla totiž zejména problematika ochrany státní hranice
29