Kniha_UZSI_nahled

Stabilizace Úřadu
KAPITOLA III.
Rada vlády pro zpravodajskou činnost
První úvahy o vzniku koordinačního orgánu po vzoru např. britského Joint Intelligence Committee se objevily na jaře roku 1991
v sekretariátu Rady obrany státu. Mělo se jednat o speciální koordinační skupiny za účasti šéfů tajných služeb. Předsednictvo
vlády ČSFR svým usnesením z 30. ledna 1992 doporučilo zřídit Radu pro zpravodajskou činnost jako „koordinační, iniciativní
a poradní orgán pro tvorbu bezpečnostní politiky vlády“, což následně v březnu 1992 federální vláda svým usnesením učinila.
Celý ustavující proces byl završen usnesením české vlády z 2. prosince 1992, které zřídilo tento orgán pro budoucí Českou
republiku. Funkci předsedy zastával premiér, členy Rady byli ředitelé čtyř zpravodajských služeb a náměstci ministra obrany,
zahraničí, financí a vnitra společně se zástupcem Kanceláře prezidenta republiky. Přestože měla RZČ zpočátku velmi důležitou
agendu, měla relativně málo reprezentativní složení. Premiér Klaus se zasedání
rady zpravidla neúčastnil a teprve v roce 1996 se stal jejím předsedou ministr
bez portfeje Pavel Bratinka. Také díky němu byl v roce 1997 povýšen status Rady
a členy se místo náměstků stali ministři.
dokázali v prostředí diplomatických misí prosadit a napomohli zlepšit
image rozvědky. Konzultovat se pak přirozeně mezi oběma úřady
začalo i zaměření zpravodajské služby. MZV mělo zájem o ekonomické
informace z EU a chtělo také vzájemně řešit i otázku přístupových
rozhovorů České republiky do EU, což Úřad odmítl. MZV se
např. zajímalo o otázku deblokace ruského dluhu po bývalém SSSR,
Rusko obecně, energetiku a suroviny.
Z domácích zpravodajských služeb došlo k efektivní spolupráci zejména
s Bezpečnostní informační službou a vzájemné vztahy v polovině 90. let byly
hodnoceny jako skvělé. Počátek spolupráce byl ovšem poznamenán obdobím
určitě nevraživosti a rivality. Ředitel BIS Stanislav Devátý projevil zájem
o převzetí zahraničních aktivit ÚZSI v době, kdy v Radě pro zpravodajskou
činnost probíhala diskuse o redukci počtu zpravodajských služeb. Pro otázku
řešení případného převodu části ÚZSI pod BIS byla vytvořena komise,
v jejímž rámci zástupci rozvědky obhajovali samostatnou pozici civilní
rozvědky. Poté však rychle přišlo zlepšení vzájemného vztahu obou
služeb, k němuž přispěly i společné zahraniční cesty ředitelů ÚZSI
a BIS, na kterých se ukázalo dobré renomé civilní rozvědky
u zahraničních partnerů. První dohoda o spolupráci a součinnosti
mezi BIS a ÚZSI byla podepsána v březnu 1994 za účelem
ochrany bezpečnosti státu, jeho ústavního zřízení a demokratického
vývoje. Předmětem spolupráce a součinnosti obou
služeb měly být zpravodajská, analytická a informační činnost,
dále archivní, evidenční a lustrační činnost, oblast legalizace,
ochrana a obrana služeb, konzultační činnost, využití knihoven
a některých dalších informací a rovněž spolupráce v krizových situacích. Po
schválení zákona o zpravodajských službách uzavřel ÚZSI v dubnu 1995
dohodu o spolupráci s Vojenským zpravodajstvím. Informační výstupy ÚZSI,
týkající se např. mezinárodního terorismu, organizovaného zločinu či pašování
narkotik, směřovaly také k součástem Ministerstva vnitra a Policie České
republiky. Mezi další významné partnery ÚZSI patřily Úřad pro vyšetřování
zločinů komunismu Služby kriminální policie a vyšetřování (v tomto případě
se spolupráce týkala zpřístupňování archivních fondů bývalé I. správy SNB)
nebo např. cizinecká policie, která pomáhala tajným službám při navazování
kontaktů v azylových zařízeních.
Václav Klaus
Premiér Klaus byl
prvním předsedou české
Rady pro zpravodajskou
činnost.
45