Kniha_UZSI_nahled

Základní kámen nové služby
KAPITOLA IV.
proti zemi pobytu, tak proti čs. občanům“. Když se na konci roku 1990 rozvědce
podařilo získat možnost řídit agendu vysílání zástupců ministerstva vnitra
do zahraničí, záhy byla tato možnost zrušena. Od počátku roku 1991 totiž měla
být zahájena koordinační jednání ministerstva vnitra s FIS a Ú FMV ZSI, při
kterých se mělo „přísně (…) dbát, aby oficiální zahraniční styky FMV a jeho vedení
zabezpečované mezinárodněprávním odborem nebyly kompromitovány
konspirativní a nelegální činností zpravodajského charakteru“. Působení zpravodajců
v zahraničí bylo zjevně vnímáno pouze jako sféra tajných operací. Možnost,
že hlavní náplní liaisonu představují kontakty mezi službami a zpravodajská
diplomacie, nebyla brána v porevoluční době v potaz. Rozvědka přesto nové
zahraniční kontakty navázala, avšak zcela jinou cestou než prostřednictvím
ministerstva vnitra.
Noví partneři – zpravodajské služby států NATO
Na jaře 1990 rozvědka očekávala uvolnění v mezinárodních vztazích a z nich
vyplývající změny v kontaktech s cizími službami. Pro službu však stále nepředstavovalo
navazování nových zahraničních styků okamžitou potřebu. Reaktivovaní
důstojníci v čele ZS FMV předpokládali, že zde budou působit pouze dočasně.
Současně si byli vědomi, že by jejich služba v rozvědce před rokem 1968 mohla
působit problematicky. Prakticky všichni totiž aktivně působili jako zpravodajští
důstojníci proti státům NATO. Navíc postoj západních služeb k ZS FMV zůstával
i nadále opatrný a projevoval se pokračováním intenzivní zpravodajské práce
proti jejím příslušníkům. Na řadě míst pokračovaly pokusy oslovit zpravodajské
důstojníky ZS FMV s finanční nabídkou či pod pohrůžkou vyhoštění. Ředitel ZS
FMV Přemysl Holan ve snaze udržet integritu rozvědky v obtížné situaci, kdy
probíhaly prověrky příslušníků a spory s ministrem vnitra o další směřování služby,
reagoval v dubnu 1990 odesláním oběžníku všem rezidenturám. Zde upozornil
na intenzivní snahu CIA kontaktovat československé zpravodajské důstojníky
a získávat od nich informace, mj. o situaci v KGB. P. Holan nařídil situaci sledovat
a zabránit zpravodajským hrám. Rezidentury v zahraničí měly vyhodnocovat
okruhy zájmu služeb USA a také zaznamenávat jejich nabídky. Krátce nato však
bylo rozhodnuto o ukončení činnosti rezidentur rozvědky v zahraničí.
Vedení ZS FMV se proto pro vlastní iniciativu v navazování kontaktů
se západními zpravodajskými službami do léta 1990 nerozhodlo,
nejednalo se však o projev odmítnutí zahraniční spolupráce. Pod
vedením P. Holana hledala rozvědka cestu k působení v nových
společenských podmínkách. Možnost zahájit spolupráci s partnerskou
službou proto vedení ZS FMV ponechalo svým nástupcům a pouze
připravilo ideový záměr v projektu Model zpravodajské služby.
Vyjádřilo zde přesvědčení, že existuje okruh mezinárodních problémů,
které společný postup služeb vyžadují. Jednalo se např.
o problematiku terorismu, obchodu s drogami, ekologická
Pokyn ředitele P. Holana zastavující v dubnu 1990 definitivně
operativní práci a oznamující rušení rezidentur
Rozkaz k likvidaci rezidentur vycházející z rozhodnutí Federálního
ministerstva zahraničních věcí napříště nepodporovat žádným způsobem
zpravodajskou službu ve spojení s činností diplomatických misí.
58