KNIHKUPEC 13

knihkupec 

ZÁŘÍ2022 

JIŘÍ BŘEZINA: 

VŽDY SE INSPIRUJI 

SKUTEČNOU 

UDÁLOSTÍ 

HANA 

WLODARCZYKOVÁ: 

BOŽENA NĚMCOVÁ 

BYLA BOHÉMKOU 

MARTIN PILAŘ: 

AUDIOKNIHY JSOU 

SKVĚLÝ FORMÁT 

RECENZE A TIPY 

69 Kč // nebo zdarma k nákupu ve vašem knihkupectví 

9 772787 925005 > 

Oldřich 

Kaiser 

načetl Kmotra 

KNIŽNÍ 

NOVINKY 

Foto: Ida Saudková

Editorial 

Milí čtenáři, 

3 

EDITORIAL 

pokaždé na můj editorial přijde do redakce několik reakcí. Snažím 

se na všechny odpovědět. Převládají dvě otázky. První je, proč 

v editorialu více neocením práci knižních nakladatelů. Na tu zpravidla 

odpovídám, že práce nakladatelů si velmi vážím, protože v této 

době není vůbec jednoduchá. Druhá nejčastější otázka je, proč tolik 

přeceňuji práci knižních nakladatelů. Na tu odpovídám, že proto, že si 

jí velmi vážím, neboť v této době není vůbec jednoduchá. 

A nyní už k aktuálnímu editorialu. Není nic jednoduššího než práce 

knižního nakladatele. Rukopis vám autoři posílají do redakce sami, 

vydané knihy vám kamiony vozí z tiskárny až do knihkupectví 

a peníze vám zákazníci nosí až k pokladně, odkud vám je knihkupci 

posílají na Bahamy, kde pobýváte nejčastěji. Ono vůbec být 

knihkupcem je taky strašně jednoduché. Knihy vám posílá nakladatel 

a zákazníky vozí linkové autobusy. A co teprve autoři knih. To je život. 

Sedí si hezky v teple u psacího stroje, na stole jim voní exkluzivní 

výběrová káva a oni si pěkně ve chvíli, kdy jim zrovna nevolá osobní 

bankéř nebo realitní makléř, píšou ty svoje bestsellery. 

Tak takový je knižní svět. Je plný omamné vůně, pestrobarevných 

květin a bájných jednorožců. A právě o tomto světě vás informuje 

aktuální vydání magazínu Knihkupec. Tak hezké čtení. 

Zdeněk Novák, 

vydavatel 

Knihkupec 

do schránky 

roční předplatné 

měsíčníku 

Registrujte se k odběru na stránkách 

www.knihkupec.net/predplatne 

nebo na naši mailovou adresu 

predplatne@rosier.cz 

zašlete zprávu, kde uvedete jméno, 

příjmení, adresu, na kterou si přejete 

magazín zasílat, e-mail a telefon. 

Jakmile obdržíme vaši objednávku, 

zašleme na váš e-mail nebo telefon 

číslo účtu a variabilní symbol. 

Po obdržení platby vám zašleme první 

(aktuální) číslo magazínu. 

Cena ročního 

předplatného je 

621 Kč 

magazín Knihkupec Nezávislý knižní měsíčník. Přináší svým čtenářům rozhovory s autory a osobnostmi knižního světa, recenze, doporučení, knižní tipy a přehled důležitých 

knižních novinek. Pravidelně se věnuje i dalším důležitým událostem ze světa nejen knižní kultury. Vydavatel a sídlo redakce Rosier, s.r.o. se sídlem v Mratíně, K Homoli 

280, 250 63, IČO: 09961399, DIČ: CZ09961399, www.knihkupec.net Periodicita Měsíčník se dvěma kumulovanými vydáními. Leden+únor, březen, duben, květen, červen, 

červenec+srpen, září, říjen, listopad, prosinec. 10 vydání v roce. Kontakt do redakce magazin@rosier.cz Inzerce Zuzana Turňová, zuzana.turnova@rosier.cz Registrace MK ČR 

Časopis byl zapsán do evidence periodického tisku potvrzením Ministerstva kultury České republiky ze dne 15. 3. 2021 a bylo mu přiděleno evidenční číslo MK ČR E 24148. ISSN 

9-772787-925005. Obálka, sazba a grafika Nina Orlová Formát 297 x 210 mm (A4) Tisk PrintPoint, s.r.o. Distribuci v ČR zajišťuje Euromedia Group, a.s., knižní distribuce

4 

ROZHOVOR 

Nebývá častým hostem 

audioknižních studií, zato 

nahrávky s ním patří do 

zlatého fondu oboru. Na 

divadle i ve filmu ztvárnil 

Oldřich Kaiser desítky rolí 

uhrančivých hezounů 

s italskou náturou, drsoňů 

s pokerovou tváří a poslední 

dobou životem ošlehaných 

mužů čelících mravní 

inventuře. Přímo ideální 

průprava pro nejnovější 

titul vydavatelství 

OneHotBook – pro 

audioverzi románu Kmotr, 

ve kterém Mario Puzo 

zobrazil mentální podhoubí 

organizovaného zločinu. 

A to způsobem, jemuž 

dosud není rovno. 

text: Petr Matoušek 

foto: Ida Saudková, Hana Connor, Vojtěch Stádník 

Teprve když 

jsme drceni, 

vydáme 

ze sebe to 

nejlepší 

Kmotr je sága patřičné délky s množstvím 

postav. Bylo natáčení jiné než 

u Dobrého vojáka Švejka, jehož novou 

zvukovou verzi si spojujeme s vaším 

pojetím frašky skrz slzy smíchu? 

Tentokrát jsem si to hodně rozmýšlel. 

Námluvy byly dvouleté, proložené pár 

filmy a spoustou rozpaků, jestli se na 

to ještě hodím. A ke všemu ten rozsah. 

I Švejk byla kdysi obrovská „kláda“ 

o stovkách stran, jenže člověk byl tehdy 

o nějakou tu čurdu mladší. Namluvit 

Haškovo švejkování mi přišlo snazší. 

Veselo je sice v Corleonovic famiglii taky, 

ale je to sranda skrytá a jiného kalibru. 

Když čtete o tom, jakým způsobem 

mafie operuje a že to celé před světem 

maskuje jako dovoz olivového oleje ze 

Sicílie, zní to jako pohádka. Účelová. 

A tak jsem se snažil některé pasáže 

vyprávět pohádkově: například když 

vám dávám lanko zezadu kolem krku 

a pomalu vás škrtím, vy sliníte, poulíte 

oči a zvolna z vás vyprchává život, pojímám 

to jako mafiánské pac a pusu na 

věčnou dobrou noc. Dobrou s kobrou, 

jak by řekla moderní verze skřítka Hajaji.

Takže naznačujete, že se základní 

škálou komiky jste si v tomto případě 

nevystačil… 

No právě. Švejk je skoro do mrtě přelidněný 

karikaturami postav, které jsem 

musel chtě nechtě hlasově odstínit, od 

fízlů přes blby až po zupáky nebo žrouty, 

kdežto tady bylo třeba postupovat delikátně. 

Potkávají se tu různé generace, 

motivace i metody od jateční řezničiny 

až po vraždění slovem. Sám starý don 

Vito – ve filmu ho hraje Marlon Brando 

– je elegán, který provozuje zlo v rukavičkách. 

Neodsoudíte ho šmahem coby 

padoucha a basta, ale svým způsobem 

mu nemůžete nefandit za to, s jakou 

uhlazeností vyřizuje záležitosti svých 

nejbližších i širší komunity krajanů usazených 

v New Yorku. Velí státu ve státě, 

kde platí zásada „vše pro rodinu“, krev 

není voda, já na bráchu, brácha na mě, 

i když zrovna pod tuhle familiárnost se 

v mafiánské praxi schová kdeco. Jakožto 

uctívaný monarcha s četnými konexemi 

hromadí dobré skutky, aby si v pravou 

chvíli vyzvedl zisky jako bankéř. Pracuje 

s těmi klienty, kteří se jinde nedomohli 

světské spravedlnosti. Vyhoví všem, ale 

pochopitelně za to později očekává protislužbu. 

A když čtu elaboráty bulváru 

o své rodině, mockrát bych se k němu 

sám objednal. 

Už patnáct let prokazujete, že mistrovsky 

zvládáte i nároky vážných rolí. 

Čím vás padrinovo balancování mezi 

úskalími dobra a zla zaujalo nejvíc? 

Získal si mě tím, že nehodlal život svůj 

a svých blízkých zaneřádit dealerstvím 

drog. Ano, bezesporu už pár měsíců po 

druhé světové válce doceňoval jejich 

obchodní potenciál, ale nechtěl s tím 

svinstvem nic mít. To by měl u uplacených 

představitelů moci a práva rázem 

o dost horší pozici než jako výběrčí 

výpalného z bordelů a dalších starosvětských 

prádelen na peníze, který si to 

posichroval i u FBI. Jeho nekompromisní 

postoj v té záležitosti mě nakonec 

do příběhu vtáhl natolik, že jsem další 

stránky hltal, byť se kvůli tomu mezi 

gangy rozhořela div ne bratrovražedná 

řežba. A byl to pro mě taky rozhodující 

moment, proč jsem nakonec kývl, že mu 

dám svůj hlas. 

generace už chtějí potvrdit míru asimilace 

s většinovou kulturou. Michael Corleone 

chtěl žít řádným způsobem života 

v zemi, která mu umožnila vystudovat, 

bojoval za ni ve válce a vůbec dělal vše 

pro to, aby zažil chiméru zvanou americký 

sen. Zprvu nechtěl s otcovou dobře 

naolejovanou fabrikou na smrt nic mít. 

Ale je to jako s olivami: vydávají ze sebe 

to nejlepší, teprve když jsou drceny, a on 

při porcování člověčího pršutu po italsku 

přišel nejen o několik nejbližších, ale 

i o ty, kterým věřil. Když se jeho starší 

bráška-pruďas neosvědčil a odskákal to, 

tak mladší převzal otcovu firmu a zavedl 

v ní nové pořádky, jištěný špičkovými 

právníky a promyšleným podnikáním na 

hraně zákona. Když jsem před lety sám 

viděl Las Vegas, přišlo mi, že tohle nové 

šmé je postaveno na velmi fikaných 

základech. Na další mámivé pohádce, 

kde už se maže jinak než panenským 

olivovým olejem. 

Proč je příběh Kmotra pořád tak oblíbený? 

Není to slavným filmem a sbírkou 

zlatých sošek, které poměrně 

neznámému americkému autorovi 

umetly cestičku? 

Řada lidí se k němu nejspíš opravdu 

dostala přes kino, ale u mě to bylo před 

mnoha desetiletími tak, že nejdřív 

jsem četl knihu a až potom jsem viděl 

Coppolovu trilogii. Nadchla mě tenkrát 

jak použitá filmová řeč, která ságu 

odvypráví, tak muzika s vemlouvavým 

písňovým motivem, který Ala Pacina 

v roli Michaela provází při nuceném 

pobytu v otcově vlasti. A taky podrobné 

poznání mocenské struktury mafie 

a toho, jak celý ten kolos mimo zákon 

funguje, což pořád přetrvává i v reálu. 

Našinec se zřejmě rád vrací ke zdrojům 

a dovzdělává se, abych tak s ohledem 

na přetrvávající existenci kmotrovských 

spolků poznamenal. Leckdo by se totiž 

chtěl stát kmotrem – někdo na to má, 

někdo ne, což se prokáže, až ho zlikvidujou… 

A která vedlejší postava si vás získala? 

Johnny Fontane jako obraz slavného 

Sinatry, tedy umělce, se kterým 

můžete z mnoha důvodů soucítit? 

Bylo mi ho líto – odešel mu hlas a sláva 

je vrtkavá –, ale daleko víc mě zaujal 

newyorský okrskář McCluskey. Takový 

sympaticky zarputilý čulibrk. Nejdřív 

to byl akurátní poctivka, který dbal na 

vzhled a jednal vždy předpisově, až se 

dostal do křížku s nadřízenými, vršil průšvih 

za průšvihem a byl nucen brát spravedlnost 

do vlastních rukou. A nakonec 

zjistil, že když se dá do služeb mafie 

jako nóbl gorila, bude chráněný víc než 

v uniformě s kapitánskými frčkami. 

U něj jsem si dovolil tu a tam zaimprovizovat: 

pojal jsem ho trošku toporněji ve 

stylu obrlajtnanta Lukáše, nicméně pan 

režisér Bureš bedlivě hlídal, abychom se 

neprošpičkovali až do Švejka. 

>> 

5 

A jeho syn Michael, dědic a nový capo 

di tutti capi corleonovského impéria? 

Asi teď neřeknu nic světoborného: 

dobře ilustruje dějiny přistěhovaleckých 

komunit v nové zemi. Druhá a další 

OneHotBook, 

vychází 5. září

6 

OLDŘICH KAISER (* 1955) 

Jeden z nejvýraznějších českých 

herců své generace absolvoval 

brněnskou konzervatoř a DAMU 

(1978). Ještě coby student prorazil 

se šarmem upřímného rebela 

(Láska, Setkání v červenci), poté 

i jako záludný svůdník (Rumburak) 

a uhrančivý milovník (Můj 

hříšný muž; Slunce, seno, erotika). 

Prvních sedm sezon řádil 

jako neřízená střela na prknech 

Divadla na Vinohradech, odkud 

odešel rozvíjet recesistický dar 

do Studia Ypsilon – založeného 

původně v jeho rodném Liberci 

– a v tandemu s kolegou Jiřím 

Lábusem pomáhal pozvednout 

laťku českého humoru (Možná 

přijde i kouzelník, Ruská ruleta 

a rozhlasová Tlučhořovic rodinka). 

V letech 1993–99 byl členem 

činoherního souboru ND. Různorodé 

grázly-elegány i ma fiánské 

karikatury ztvárnil mj. ve 

filmech Velká sázka o malé pivo, 

Amerika, Mazaný Filip či Rudý 

kapitán. Jeho mnohostrunné 

herectví dozrálo v tragikomických 

postavách, prožívajících tak jako 

on v osobním životě vnitřní svár 

(Tmavomodrý svět, Žralok v hlavě, 

Obsluhoval jsem anglického 

krále, Klauni, Úhoři mají nabito 

ad.), což mu vyneslo tři České 

lvy za nejlepší mužský výkon ve 

vedlejší roli (Masaryk, Po strništi 

bos, Muž se zaječíma ušima). Se 

svou druhou ženou, písničkářkou 

Dášou Vokatou, natočil alba Dva 

divoký koně a Perly sviním. 

Gangsterské vendety se u autora 

odehrávají mezi léty 1945 a 1955, kdy 

žena, zvlášť v komunitě italskoamerických 

katolíků, hrála druhé housle. 

Zajímá Kmotr podle vás i ženy, když 

je to v podstatě klasicky machistický 

román? 

Kdyby ho Puzo vydal až teď, feministky 

by ho rozcupovaly jako kdysi Formanova 

Larryho Flynta. Naštěstí uběhlo 

už padesát let a naštěstí je to obecná 

sága o vztazích: o hlavách rodiny, kterými 

někdy šikovně pootočí protřelejší 

krk v domácnosti, jelikož vykoumal 

onačejší způsob, jak ochránit teplo 

krbu. Vezměte si postupný přerod 

Michaelovy druhé manželky Kay. 

A někdy se dostaneme i mnohem níž 

než pod krk. Inkriminovanou chirurgickou 

kapitolu o přešívání ženy tam 

dole jsem dával číst jisté slečně a ona 

se vyjádřila ve smyslu, že zrovna tahle 

četba mi musí sedět… Asi netušila, 

jak tenhle moment zápletky vstřebat, 

ovšem trefila se v odhadu, že mi to 

sedlo. To lékařské zúžení popsal Puzo 

tak půvabně, až hloubáte nad tím, 

proč ta nenadálá láskyplná něha. A já 

si musel dát setsakra pozor, aby to 

ode mě nevyznělo ironicky přisprostle, 

nýbrž tak, jak si autor přál. I mafiánská 

holka má právo na lásku. Bez legrace. 

Vy sám jste měl kmotra? Vždyť 

svět je podle Puza „natolik krutý, 

že každý musí mít dva otce, aby se 

o něj starali“. 

Jsem křtěný, jako ročník 55 mám 

dokonce i kmotru, ale jako bych 

v církvi nebyl. Co se týče náboženství, 

jsem absolutní bezvěrec, což v téhle 

zemi nebude žádná výjimka, ale 

chápu, o co tím katolická víra usiluje. 

Ten klacek v nás, to věčné nietzschovské 

dítě, potřebuje občas dospělého 

a jeho zkušenost, aby si vyslechlo 

i názor autority, které na svěřenci 

záleží. 

Jak se vám četl překlad Tomáše 

Korbaře, pořízený už roku 1974? 

Líbil se mi. Věrohodně odráží jazyk 

doby. Pár drobností se upravovalo tak 

nějak víc do klapačky, ale obvykle se 

nahrávka ve studiu zastavuje z úplně 

jiných důvodů. Mikrofon je totiž 

strašná svině (smích): tak především 

já sám se nemůžu slyšet, což asi zná 

kdekdo a u mě to není jinak, a navíc 

studiová technika násobí všechny ty 

šumly a nectnosti – musíte to pojmout 

tak, aby tam nebylo slyšet dvojí „-nn-“ 

nebo „-tt-“, a přesto to musí znít 

italsky. Například (pečlivě deklamuje): 

ze Sonnyho se nakonec nestal capo di 

tutti capi. Nadutě jsem se domníval, že 

italštinu malounko ovládám i s tím zpěvavým 

přízvukem, ale občas mi z toho 

napoprvé lezla spíš maďarština. 

A zastavovali jste často? 

Na Michalu Burešovi si cením preciznosti 

i tvrdohlavosti. Naučil mě myslet 

jako oba donové z rodu Corleone – vcítit 

se do jejich uvažování jinak, než se to 

dělá na běžné scéně. Úžasně mě to 

inspirovalo a postupně jsem se do toho 

položil tak, že jsem se na frekvence těšil. 

Není to sranda. Tohle z listu učíst nejde, 

tady nerecitujete rozhlasové zprávy, co 

se sotva před chvílí staly. Připomnělo 

mi to důležitost přípravy, drilu a řehole 

pro každý den, aby výsledek byl poctivý, 

abyste ze sebe v tom ajfru vydrtil, co 

to půjde. A pan režisér mě hlídal, jak 

jenom to šlo. Puzův text mě ve studiu 

místy dojímal, až to bylo na mém hlase 

znát, a kolikrát jsem se pak bránil: nene, 

tyhle breky přece musíme přetočit. 

A režisér: kdepak, to je právě ono, ty tam 

určitě necháme! Stanislavskij by se v tu 

chvíli tetelil blahem. Tak vidíte – doteď 

se mi nikdy při audiočetbě nestalo, aby 

se moje emoce odrazily i v přednesu. 

A doufám, že je posluchači nebudou 

brát jako výlevy starce, který se mimoděk 

dojímá úplně nad vším. 

Za možnost načíst Švejka a Kmotra 

by asi leckdo z vašich zralých kolegů 

upsal duši. Máte ještě nějaký další 

vysněný titul, se kterým byste se chtěl 

hlasově utkat? 

Ne, tohle bylo moje poslední čtení. 

Jenže to prohlašuju vždycky, protože 

mě zmáhá lenora a neochota se ještě 

za něčím harcovat. Humor a improvizaci 

mi naštěstí pravidelně zajišťuje 

seriál o Tlučhořových a další zajímavou 

filmovou roli – příležitost odehrát 

hlavní postavu výhradně mimikou – teď 

dostávám při natáčení Zahradníka 

Jiřího Havelky. A čím víc po něčem toužíte, 

tím víc vám to uniká. Jako v zenu. 

Lepší je netoužit, ono to možná přijde 

samo. Třeba mi udělají nabídku, kterou 

nebudu moct odmítnout, jak prohlašoval 

starej padrino.

Výber podzimních novinek z knihkupectví 

Udělejte si radost novou knihou! V aktuální nabídce knihkupectví 

si rozhodně vyberou malí i velcí čtenáři. Připravili jsme pro vás několik aktuálních tipů. 

ČAS TŘEŠNÍ 

Nicolas Barreau 

Spisovatel André se těší u čtenářů 

velké oblibě. Má za sebou 

úspěšné autorské čtení, sám však 

myslí hlavně na to, jak svou Aurélii 

požádá o ruku. Právě ten den 

dostane její restaurace michelinskou 

hvězdu a mladá kuchařka 

najednou neví, kde jí hlava stojí. 

O to víc je zklamaná ze zjištění, 

že jí ocenění ve skutečnosti 

nepatří. Dokud ji neokouzlí její 

šarmantní, modrooký rival… 

MOBA, 349 Kč 

KRAJINOU VÍNA 2 

Václav Žmolík 

Odpovědi na otázky spojené 

s vínem a jeho výrobou hledá 

Václav Žmolík v krajině vínu 

zaslíbené, a to nejen v oblasti 

jižní Moravy, jak bývá zvykem, ale 

i na Kroměřížsku nebo třeba na 

Mostecku, kde se víno pěstuje na 

výsypkách z uhelných dolů. Tahle 

kniha bude skvělým průvodcem 

všem milovníkům vína, kteří na 

podzim vyrazí na cesty po našich 

vinicích. 

Česká televize, 269 Kč 

PŘÍVAL 

Wilbur Smith, Chris Wakling 

Jack Courtney, hlavní hrdina 

napínavé dobrodružné ságy, 

se vydává na další nebezpečnou 

výpravu. Tentokrát daleko 

na sever za polární kruh, kde 

chce odhalit nekalé praktiky 

společnosti zabývající se obnovitelnými 

zdroji. Chlapce a jeho 

partu čeká jízda se psím spřežením, 

rybaření pod ledem i stavění 

iglú. Příběh uzavírá oblíbenou 

trilogii určenou převážně mladší 

generaci. 

Bookmedia, 299 Kč 

OPERACE SFINGA 

Arnošt Vašíček 

Populární záhadolog se vrací 

s další várkou detektivních 

případů s puncem nadpřirozena. 

V pracovně uzamčené zevnitř 

je nalezena mrtvola úspěšného 

spisovatele. Komisař Marten 

ještě netuší, že jde o první ze 

čtyř tajemných případů, které 

bude muset rozluštit. Může však 

racionálně smýšlející vyšetřovatel 

připustit, že tady hraje roli něco, 

co odporuje rozumu? 

Česká televize, 299 Kč 

TRADIÁŘ 2023 

Martina Viktorie Kopecká, 

Martina Boledovičová 

Autorky bestsellerových knih 

z edice Tradinář připravily na rok 

2023 diář zaměřený na svátky 

a tradice. Spojily v něm kalendář 

jmenný, občanský a liturgický 

s cyklem přírody a navazujícími 

zvyklostmi. Tento diář své majitelce 

poradí, jak do běžného 

života zařadit různé rituály, jak 

nepromeškat významné dny 

nebo kdy nás čeká jaký svátek 

a odkud se vzal. 

Smart Press, 499 Kč 

GRILOVÁNÍ 

Roman a Jana Vaňkovi 

Prázdniny už jsou sice za námi, 

ale i v období babího léta se 

najde dost příležitostí pro 

pořádnou grilovačku. Nejnovější 

kuchařka oblíbených autorů 

Romana a Jany Vaňkových je tou 

jedinou knihou, kterou budete 

u grilu potřebovat. Vedle téměř 

120 receptů obsahuje také 

soubor odpovědí na nejčastější 

otázky o grilování, které 

se s oblíbenou úpravou masa 

a zeleniny pojí. 

Prakul, 359 Kč

8 

ROZHOVOR 

Božena 

Němcová 

byla bohémkou v tom pravém 

smyslu slova 

text: Denisa Novotná 

foto: Roman Souček 

Prostor, 497 Kč, již vyšlo 

Božena. Tak se jmenuje úspěšná minisérie České televize, která byla letos oceněna 

Českým lvem za nejlepší televizní film. A jmenuje se tak rovněž román scenáristky 

a dramaturgyně Hany Wlodarczykové, jenž vznikl na základě této minisérie. Autorka 

líčí, jaká ve skutečnosti byla první dáma české literatury. Hlavní linii tvoří vášnivý 

a v mnohém nešťastný vztah talentované a svobodomyslné ženy s o patnáct let starším 

úředníkem Josefem Němcem. Knihu vydává nakladatelství PROSTOR. 

Scénář k TV sérii Božena jste psala 

společně s Martinou Komárkovou. 

Proč jste nepokračovaly společně i při 

psaní románové verze? 

Původní představa byla, že knihu napíšeme 

s Martinou společně. Mnohokrát 

jsme si u scénářů, do nichž se nevešlo 

všechno, co jsme chtěly vyprávět, říkaly: 

tohle dáme do knížky. Mluvily jsme o ní 

dlouho, měly jsme i koncept, jak ji psát 

ve dvojici. Nakonec to dopadlo tak, že 

jsem psala jen já, ale obsah jsme spolu 

často konzultovaly. 

Nakolik se váš román liší od filmové 

verze? 

Dějový oblouk románu se podobně jako 

filmová verze opírá o příběh manželství 

s Josefem Němcem. Ale obsahuje i další 

důležité peripetie z Boženina života, 

které se do minisérie nedostaly: jak se 

dostala k četbě první česky psané knížky 

a proč se nadchla pro Prahu, co ji inspirovalo 

k napsaní některých známých 

děl, jak připravovala svého manžela na 

vstup do politiky… Pak je to samozřejmě 

literární forma. Aby byl Boženin obraz 

plastičtější, nechávám na Boženu místy 

nahlížet jiné postavy, které ji vidí ze své 

perspektivy. 

Narazila jste při psaní románu na něco 

nového? 

Co se týče studia Boženina života, měla 

jsem za to, že už mě po osmi letech 

nic nového nepřekvapí. Ale spletla 

jsem se. Během loňského roku ke mně 

doputovaly další nové a zaručeně pravé 

informace o Boženině původu. Nadchlo 

mě, jak si Boženin příběh stále žije svým 

vlastním životem. To mi přijde fantastické. 

V jednom rozhovoru jste prohlásila, 

že „z Boženina života se stalo něco 

jako veřejné vlastnictví“. Proměnil 

se během psaní scénáře a posléze 

románu váš názor na Němcovou? 

Uvedení televizní minisérie potvrdilo, 

kolik lidí má na Boženu jasný názor, 

kolik lidí má potřebu ji vidět jen jako 

ikonu, bez běžných lidských chyb. 

Během práce na scénářích přicházely 

různé fáze, v nichž jsem k ní cítila obrovský 

respekt, a fáze, kdy jsem ji nesnášela. 

Ale tohle autoři se svými postavami 

zažívají. A když píšete fikci, v jednu chvíli 

musíte zapomenout na reálnou osobu, 

svoji předlohu, a musíte se věnovat 

postavě, do níž se převtělila. 

V románu věnujete značnou pozornost 

manželovi Němcové Josefovi 

a rozbíjíte vžitou představu o tyranovi. 

Co vás k tomu vedlo? 

Určitě jsme nebyly s Martinou první, 

kdo se zastal Josefa Němce. Že vztah 

Němcových nebyl tak černobílý, jak se 

vžilo, jasně potvrzuje jejich korespondence. 

Zažili spolu dobré i zlé časy. Josef 

byl popudlivý cholerik, ale Božena ho 

často popichovala. Jejich manželství 

přežilo i její nevěry. Josef byl zastáncem 

konzervativních hodnot, ale na druhou 

stranu si vzal mladou dívku, jež se od

základu vymykala všemu, co uctíval. 

Jako manželé měli ovšem Němcovi 

velký dar, který je držel pohromadě: 

společné ideály. A dost možná, že 

kdyby Josefova pracovní kariéra nebyla 

náhle přerušena kvůli jeho politickým 

aktivitám, v nichž ho ostatně Božena 

podporovala, nemuseli by oba v posledních 

letech Boženina života procházet 

takovým strádáním. 

Jak Josef Němec ovlivnil Boženinu 

spisovatelskou dráhu? 

Už tím, že si ji vzal. Byl vzdělaný a vlastenec. 

Přivedl ji k češtině a do vlastenecké 

společnosti, která právě potřebovala 

svoji ženskou spisovatelku. A ano, 

Božena byla tak chytrá a talentovaná, 

že ucítila svoji šanci a proměnila ji. 

Josefova služba, jež předpokládala 

stěhování z místa na místo, ji vlastně 

také obohatila. Především Chodsko 

a Slovensko se stalo důležitým inspiračním 

zdrojem její tvorby. 

Jak konvenoval život Němcové s tehdejšími 

představami o morálce? 

Božena byla za svoji svobodomyslnost 

odsuzovaná už za svého života. Páter 

Štulc po ní chtěl, aby se veřejně kála 

před sezvanými lidmi. To je reálná 

scéna z jejího života. Byla bohémkou 

v tom pravém smyslu slova. O to 

víc, čím těžší překážky jí život stavěl 

do cesty. 

Byla podle vás Němcová schopná 

milovat? 

Božena neustále snila o lásce. O silném 

citu, který ji pohltí. Dlouho hledala toho 

pravého. Kvůli citu k básníku Václavu 

Bolemíru Nebeskému byla ochotná 

odejít od manžela a všechno ztratit. Ale 

jestli to byla skutečná láska nebo jen 

„představa o ní“, to se můžeme pouze 

domnívat. Myslím si, že byla ten typ, 

který potřebuje intenzivní prožitky, aby 

cítila, že je skutečně živá. 

Označila byste Němcovou za průkopnici 

feminismu? 

To právě ne. Němcová se zastávala žen, 

chtěla pro ně kvalitnější vzdělání, protože 

věděla, že jedině tak se společnost 

začne proměňovat. Stejně tak se ale 

zastávala chudých, nemocných, obecně 

všech slabších. Mužům se snažila vyrovnat 

svou inteligencí a důvtipem. 

Přála byste si mít Němcovou za 

přítelkyni? 

Myslím, že by na mě byla příliš intenzivní, 

ale potkat bych ji chtěla. Musela 

být oslnivá. Pohotová a vtipná. Nebyla 

mstivá, netrpěla komplexy, nedržela 

v sobě zášť. 

V čem vidíte největší přínos Němcové 

jako spisovatelky a ženy? 

Jako spisovatelka měla neobyčejný 

vyprávěcí a pozorovací talent, cit pro 

všechno lidské, humor. A jako žena? Pro 

mě je Božena vzorem svobodomyslnosti, 

otevřenosti, sebevědomí, nekonečné 

víry ve vlastní sílu. 

Komu je váš román o Němcové určen? 

Těm, které zaujala naše minisérie a něco 

v nich po ní zůstalo. A všem, co mají rádi 

příběhy s reálným základem. 

9

10 

PROMOTION 

Waldemar Matuška: 

Snům 

ostruhy 

dát 

Charismatický muž s uhrančivým pohledem 

a talentem, který mu kdekdo záviděl. 

Podmanivý baryton a tmavá bradka, která 

sloužila jako jeho poznávací znamení. Těžko 

bychom dnes hledali někoho, kdo nezná žádnou 

z jeho písniček – Slavíci z Madridu, Růže z Texasu 

či Jó, třešně zrály. Jeden z nejpopulárnějších 

československých zpěváků, jehož písničky znají 

dnes i ty mladší generace a stále jsou tolik 

oblíbené. Tím vším byl Waldemar Matuška. 

Text: Adriana Šťastná 

také jeho začátky a oživí dávno zapomenuté 

roky, kdy jeho kariéra byla ještě 

v plenkách. 

Michal Bystrov neopomněl zmínit ani 

důležité milníky jeho kariéry v zahraničí, 

na které se často zapomíná, přestože jsou 

víc než obdivuhodné. 

Měl ohromný dar a hudební talent, 

který zdědil po svých rodičích. Jeho 

hlas byl unikátní a stejně tak nadaný 

byl i při hraní na hudební nástroje. 

Netrvalo dlouho a brzy přišla i zlatá éra, 

kdy stál na pódiu po boku stejně tak 

slavných umělců a přátel jako byl Karel 

Gott, Eva Pilarová, Hana Hegerová, 

Marta Kubišová či Helena Vondráčková. 

Zpíval písně Jiřího Šlitra i Jiřího 

Suchého a cizí mu nebylo ani divadlo. 

Nikoho tedy určitě nepřekvapí, že je 

držitelem hned dvou Zlatých slavíků 

a spousty dalších neméně významných 

ocenění. 

Vyprodané sály, úspěšná kariéra, ale 

také těžké životní osudy či ztráta milovaných 

dvojčat. Ani jemu, coby úspěšnému, 

se některá životní dramata 

nevyhnula. Část svého života později 

strávil za velkou louží v Americe, kde 

často pořádal koncerty a později 

vydával desky. Celý svůj život zasvětil 

hudbě, divadlu a v neposlední řadě si 

zahrál i v mnoha úspěšných filmech 

a seriálech. 

O Waldemaru Matuškovi se chystá propracovaná 

publikace, která je věnovaná 

jeho životu a slavné kariéře. Nese název 

Waldemar Matuška: Snům ostruhy dát 

a vychází v době jeho nedožitých 90. 

narozenin. 

Tato kniha mapuje vše, co se okolo tohoto, 

mnohdy záhadného, košického rodáka 

dělo. Za jejím vznikem stojí známý český 

publicista, muzikant a básník Michal 

Bystrov. Ten se svědomitě zhostil úkolu 

probrat se všemi těmi důležitými fakty, 

poodhalit tajemství, ale také ukázat světu 

podstatné okamžiky a úspěchy spojené 

s tímto velikánem. 

Publikace provede čtenáře 

Pangea, 699 Kč, 

vychází 29. září 

Waldemarovým dětstvím, poodhalí 

Životní příběh, poodhalení soukromí, ale 

také mnoho fotografií, které by i dnes 

slavnému Waldovi vykouzlily úsměv na 

tváři, jistě potěší i vás. Nezáleží na tom, zda 

si tuto dobu pamatujete, nebo ji znáte jen 

z vyprávění od prarodičů či rodičů. Jedno 

je jisté – osobnost Waldemara Matušky se 

stala inspirací nejen pro tehdejší generaci. 

I přesto, že život Waldemara Matušky 

lemovala nevyhnutelná emigrace, neslýchané 

zákazy či tajemství spojené s jeho 

původem, je stále na co vzpomínat. Díky 

jeho cestám téměř po celém světě se 

dozvíte spousty informací a zajímavých 

postřehů, o kterých jste doposud neměli 

ani tušení, a poznáte tohoto sympatického 

fousáče zase trochu jinak. 

Pokud tedy i vy patříte mezi jeho 

fanoušky, nebo toužíte jen po tom zavzpomínat 

na staré dobré časy, je velkoformátová 

kniha Waldemar Matuška: Snům 

ostruhy dát pro vás tou pravou, bez které 

se vaše domácí knihovna ne obejde. Jistě 

ale potěší i starší generaci, která na jeho 

tvorbě doslova vyrostla.

Dr. Máma // Klára Sekyrová 

Máma a doktorka 

v jedné osobě 

Být dobrou mámou je podobně 

náročné jako být dobrou lékařkou – 

musíte mít hlavu i srdce otevřené změnám, 

umět naslouchat a být ne ustále 

ochotni pracovat na sobě samém. 

Své o tom ví Klára Sekyrová, která se 

rozhodla podělit o zkušenosti z obojího 

v nové knize Dr. Máma. 

Klára Sekyrová je maminkou malého 

Štěpánka, ale také praktikující pediatričkou. 

V knize přiznává, že mateřstvím 

získalo její povolání jiný rozměr. Jinak 

by totiž věci řešila pragmatická lékařka 

a jinak citlivá maminka. A protože je 

dobré najít zlatou střední cestu, své 

osobní zážitky si zapisovala. Vyprávění 

obohatila o vlastní lékařské zkušenosti 

a cenné rady, které mohou být pro 

další maminky pomocníkem v jejich 

vlastním rodičovství. Přihodila pár 

špetek humoru a kniha Dr. Máma byla 

na světě. 

Spojením subjektivního a lékařského 

pohledu vznikla jedinečná kombinace 

veselých, dojemných i dramatických 

zážitků, jakéhosi veřejného deníku, proložených 

dobře míněnými poznatky pro 

všechny nastávající i současné maminky 

(a tatínky také, samozřejmě). Sekyrová 

podává své doktorské i rodičovské rady 

čtivě a zábavně, přesto však věcně. Možná 

se, stejně jako já, dojmete u kapitoly, kde 

autorka zjistila, že je těhotná, či pobavíte 

nad tím, že při podávání léku na horečku 

miminku po očkování se může manžel 

lékařky rázem proměnit ve studenta 

medicíny. 

Ověřená lékařská doporučení, vysvětlení 

(a jiné špeky) jsou od vyprávění přehledně 

oddělené do různých boxíků a oddílů, 

které vám rovněž zpříjemní čtení. A až 

budete třeba s miminkem v náručí v knize 

hledat nějakou konkrétní věc, najdete 

ji rozhodně rychleji. Dozvíte se leccos 

zajímavého o antikoncepci, porodu, kojení, 

jak se zbavit zbytečných strachů, péči 

o první zoubky, cestování s malými dětmi, 

úrazech a mnohém dalším. 

Rosier, 299 Kč, vychází 14. září 

Knížka Dr. Máma udělá radost novopečeným 

rodičům, především maminkám, 

ale i prarodičům a tetám nebo strýčkům, 

kteří se chtějí něčemu přiučit. 

Může se stát dokonalým dárkem 

k narození caparta a vyhledávanou knihou, 

pokud se objeví nějaký nečekaný 

zdravotní problém v prvním roce života 

vašeho děťátka. 

Helena Herynková 

11 

RECENZE 

Pravda nebyla k dostání // Lucie Hlavinková 

MOTTO, 399 Kč, již vyšlo 

Patnáctiletá Jana prožívá své dospívání 

trochu jinak než ostatní spolužačky. 

Ne že by se nezajímala o kluky, také 

v duchu závidí těm, kteří mají džínsy 

z Tuzexu, a rovněž nechápe, proč holky 

učitelé buzerují za příliš krátké mini- 

sukně nebo za namalované oči a kluky 

za dlouhé vlasy. O kázeňské tresty za 

podobné přestupky nebyla nouze. 

Nerozumí tomu, proč si na ni ruštinářka 

zasedla a proč měla v očích slzy, když 

zemřel soudruh Brežněv. V osmdesátých 

letech se už lidé nepopravovali, ale 

za jiné názory se zavíralo, vyhazovalo 

z práce. Tohle šlo mimo ni. Ráda sportovala 

a fotila a žila zdánlivě podobně jako 

všichni. Přesto tušila, že s její rodinou 

není úplně všechno v pořádku. Našla 

jakýsi zápisník psaný maminčinou 

rukou, snad deník, ale nepochopila 

z útržkovitých vět vůbec nic. Maminka 

poplakávala po nedávné smrti otce 

a moc toho nenamluvila, prarodiče 

odmítali odpovídat na jakoukoli otázku, 

Vánoce se neslavily, údajně proto, že 

o Vánocích zemřel maminčin bratr Olda. 

Jenže pak se událo něco, co naprosto 

změnilo její pohled na rodinu i na svět. 

Už nemohli mlčet a Jana se postupně 

dozvídá, jak se komunisti podepsali na 

její rodině v padesátých letech a jaké 

zrůdnosti se v té době děly. 

Talentovaná autorka Lucie Hlavinková 

na sebe upozornila především strhujícím 

románem Kdo šije u Podolské? 

Teprve poté se o ni čtenářská veřejnost 

začala více zajímat, o její předchozí 

knihy i o knihy pro děti. 

Pravda nebyla k dostání je skvěle 

napsaný román, autentický, přesvědčivý, 

vycházející z pečlivých rešerší 

a vyprávění pamětníků. Rozhodně patří 

ke knihám, které by si měli přečíst jak 

mladí lidé, pro něž jsou osmdesátky, 

natož padesátky pravěk, tak ti, kteří 

volají po návratu socialismu, aniž by 

tušili, anebo zapomněli, anebo chtějí 

zapomenout na to zlé a vzpomínat jen 

na to dobré, vždyť přece byli mladí. 

Zuzana Dorogiová

12 

INFLUENCEŘI 

Nechte 

se ovlivnit! 

Adéla 

Schneiderová 

Adéla studuje první ročník 

Technické univerzity v Liberci, 

obor Česká filologie v praxi 

Jak byste charakterizoval/a obsah 

vašeho profilu/skupiny? 

Sdílím, co mě baví, Instagram je pro mě 

místem, kde se můžu kreativně vyjádřit. 

Tvořím cosplaye, hraji si s make-upem, 

fotky pak graficky edituji, zkrátka se 

„převtěluji“ do postav z knih, které čtu. 

Jaký žánr osobně preferujete? 

Dlouhou dobu u mě dominoval a stále 

v nějaké podobě dominuje žánr young 

adult, ať už se jedná o fantasy, nebo 

heavy contemporary s nějakým přesahem. 

Poslední měsíce pak stále čím 

dál častěji tíhnu ke světové literatuře, 

která se zabývá vážnějšími tématy, 

řeší důležité otázky společnosti či 

problémy dnešní doby. Za sebe můžu 

doporučit třeba Bernardine Evaristo, 

Chimamandu Ngozi Adichieovou či 

Margaret Atwoodovou. 

Čas od času však ráda sáhnu po komiksech, 

historické non-fiction literatuře 

či románech. Také jsem se teď 

nedávno pustila do čtení mangy. 

Nejoblíbenější kniha? 

Uf. To je pro knihomola asi ta nejtěžší 

otázka! Stále však nemůžu přestat myslet 

na citlivý a bolavý příběh s názvem 

Ten, kdo stojí v koutě z pera Stephena 

Chboskyho. Je v něm plno melancholie, 

ztracenosti, hledání vlastní identity, ale 

@adelina_cte 

taky pochopení, přijetí a naděje. I filmové 

zpracování stojí za pozornost. 

A pak Malý princ, to je srdcová záležitost. 

Vozím si jej v různých jazycích jako 

suvenýr ze zemí, které navštívím a sbírám 

i speciální edice. 

Největší knižní překvapení této doby? 

Titul Naše zakázané vášně od spisovatelky 

Chloe Gong. Jedná se o fantasy 

a retelling milostného příběhu 

Romea a Julie, který se však odehrává 

v Šanghaji dvacátých let minulého 

století. Na téhle knize mě bavilo snad 

všechno! Atmosféra, napětí, (znepokojivý) 

historický kontext, dobře vykreslené 

postavy, skvělá lgbtq+ reprezentace 

a záhadná nestvůra, která barví tamní 

ulice do temně rudé barvy. 

Kolik přečtete ročně knih? 

Přes padesát určitě. Samozřejmě záleží 

na vytíženosti, na škole a dalších povinnostech, 

vždy se ale snažím najít si 

aspoň chvilku na čtení nebo na poslech 

audioknihy. 

Letos jsem zatím stihla přečíst kolem 

čtyřiceti titulů. Myslela jsem si, že prodloužené 

letní prázdniny, mezi maturitou 

a vysokou školou, strávím s nosem 

zabořeným do stránek knih, nakonec 

jsem během volna cestovala po Evropě, 

a tak na čtení moc času nezbylo. 

A vlastně mě to ani nemrzí :)

text: Nakladatelství Argo 

foto: Richard Klíčník 

Paulo 

Coelho 

13 

PROFIL 

Spisovatel Paulo Coelho, 

nejvlivnější žijící brazilská 

osobnost a jeden 

z nejčtenějších světových 

autorů, oslavil 24. srpna 

75. narozeniny. 

Letos také uplynulo 35 let od vydání 

Mágova deníku, jeho prvního bestselleru. 

Kniha vznikla po autorově pouti 

do španělského Santiaga de Compostela 

v roce 1986 a následující rok ji vydal v Rio 

de Janeiru. Zážitek z cesty byl v autorově 

životě transcendentální zkušeností a pro 

obrovský mezinárodní úspěch Mágova 

deníku byla v roce 1999 Paulu Coelhovi 

španělskou státní radou udělena Zlatá 

medaile Galicie. V roce 2008 po něm 

místní radnice pojmenovala jednu z ulic. 

Paulo Coelho je autorem 21 knih, které 

dosáhly ohromujícího čísla přibližně 

320 milionů prodaných výtisků ve více 

než 170 zemích světa – nejpřekládanější 

portugalsky píšící autor je vydáván v 88 

různých jazycích, včetně albánštiny, 

estonštiny, perštiny či hindštiny nebo 

svahilštiny. V Brazílii má Paulo Coelho 

na seznamu bestsellerů dokonce pět 

titulů, což se žádnému jinému autorovi 

nepodařilo. 

Alchymista, jeho nejúspěšnější kniha, 

vyšla v červnu 1988, původně v nakladatelství 

Eco. Později začal spolupracovat 

s Monicou Antunesovou, která 

je dodnes jeho výhradní agentkou 

a majitelkou společnosti Sant Jordi se 

sídlem v Barceloně. V USA, největším 

knižním trhu na světě, je také rekordmanem, 

neboť se 427 týdnů po sobě 

udržel na žebříčku bestsellerů New York 

Times – nejprestižnějším mezinárodním 

žebříčku bestsellerů v knižním průmyslu. 

V srpnu 2022 dosáhla kniha výjimečné 

hranice 650 týdnů v kuse na seznamu 

bestsellerů USA Today. Jen ve Spojených 

státech se každoročně prodá asi milion 

výtisků této knihy, a je dokonce nejoblíbenějším 

dárkem pro maturanty v této 

zemi. 

Alchymistu chválí a doporučují například 

bývalý americký prezident Barack 

Obama, pákistánská aktivistka a nositelka 

Nobelovy ceny za mír Malála 

Júsufzajová nebo spisovatelé jako 

Umberto Eco či Kenzaburó Óe, nositel 

Nobelovy ceny za literaturu. V roce 2003 

získal titul Guinnessova rekordu jakožto 

kniha, která byla přeložena do nejvíce 

jazyků; v roce 2009 získal Paulo Coelho 

nový Guinnessův rekord jako autor s nejvíce 

překlady téže knihy. V červenci 2021 

byla oznámena filmová adaptace knihy, 

v níž roli Santiaga ztvární anglický herec 

Sebastian de Souza. 

V roce 1996 mu francouzský prezident 

Jacques Chirac udělil titul Chevalier de 

l‘Ordre National de la Legion d‘Honneur 

Argo, 248 Kč, již vyšlo 

a v roce 2003 získal titul Officier dans 

l‘Ordre des Arts et des Lettres. V roce 

2002 mu bylo uděleno číslo 21 v Brazilské 

akademii literatury a v roce 2007 se stal 

Poslem míru OSN. Paulo Coelho je držitelem 

přibližně 115 cen a vyznamenání 

mezinárodního významu. Na začátku 

70. let se setkal s bahijským rockerem 

Raulem Seixasem a toto setkání změnilo 

jeho život. Společně složili více než 

čtyřicet písní, z nichž některé byly velmi 

úspěšné a staly se klasikou brazilského 

rocku, například „Gita“. 

Všechny Coelhovy knihy vydává česky 

od roku 1998 nakladatelství Argo, vyšly 

v různých vydáních a podobách. Celkem 

se v českém překladu prodal asi jeden 

milión výtisků jeho knih, jen Alchymisty 

kolem 200 tisíc.

14 

TIPY OSOBNOSTÍ 

Lucie Hněvsová 

Obchodní oddělení nakl. 

BETA 

a distribuce BETA 

Nejsem zrovna vášnivou čtenářkou 

Stephena Kinga, místo 

krvavých hororů dávám přednost 

knihám s jiným zaměřením. 

Jeho novince s názvem Billy 

Summers jsem dala šanci na 

doporučení naší redakce a jsem 

naprosto nadšená. Tentokrát 

se totiž nejedná o krvák, ale 

o geniálně zpracovaný thriller, 

ve kterém si okamžitě oblíbíte 

hlavního hrdinu. Billy Summers 

je nájemný vrah, který ovšem ze 

zásady zabíjí pouze špatné lidi. 

Během poslední zakázky si krátí 

čas psaním knihy o sobě, která 

celý příběh příjemně osvěží 

a doplní. A když se pak na scéně 

objeví Alice, všechny detaily do 

sebe začnou zapadat. King je 

králem vyprávění a jeho sympatického 

hrdinu prostě chcete mít 

za souseda. 

Lukáš Loužecký 

Publicista a recenzent 

Vybrat knihu svému nejlepšímu příteli není nic 

jednoduchého. Dal bych mu něco z žánru, který mě 

osobně nejvíce zajímá. Tím je literatura o holocaustu. 

Sonderbehandlung neboli Zvláštní zacházení od Filipa 

Müllera. Čechoslováka, který přežil Osvětim a jakožto 

člen židovského sonderkommanda byl svědkem neuvěřitelných 

hrůz. Je to děsivý příběh, ale je nutné si tyto 

události stále připomínat. Tím spíše v této době, kdy se 

na světě pohybuje další šílenec. Nebylo by mu z ní příliš 

dobře. Ale tím spíše by si uvědomil, jak je důležité vážit 

si života a užívat si každý den. 

Tipy 

Jakou knihu byste doporučili 

nejlepšímu příteli a proč? 

osobností 

knižního světa 

Tereza Lebedová 

Vedoucí redakce zahraniční 

překladové beletrie 

v nakladatelství Grada 

Kamarádce bych neváhala doporučit román Až půjdeš, 

zavři za sebou. Napsala ho autorka oblíbeného blogu 

Deníček psychiatričky Anna Moricová. Pracuje jako 

lékařka v Psychiatrické nemocnici Bohnice, což zároveň 

vysvětluje i skvěle zvládnutou psychologii postav. 

I když se nevyhýbá žhavým tématům současnosti, jako 

je mentální anorexie nebo virtuální vztahy, kniha je 

psána s neuvěřitelnou lehkostí a čte se skutečně jedním 

dechem. 

Lucie Novotná 

Manažerka marketingu Euromedia 

V létě se mi dostala do ruky ještě před vydáním kniha z nakladatelství Ikar Jeho 

poslední slova. Kniha měla skvělé ohlasy ze zahraničí včetně doporučení herečky 

Reese Witherspoon. Pustila jsem se hned do čtení, abych zjistila, jestli to není jen 

nafouknutá marketingová bublina. Ale byla jsem nadšená, jak rychle mě příběh vtáhl 

do děje a prakticky až do poslední stránky nepustil! S naprosto čistým svědomím 

doporučuji komukoliv, kdo má rád psychologické romány, jako třeba Sedmilhářky 

nebo Manželovo tajemství od Liane Moriarty.

Markéta Hejkalová 

Knižní 

kalendář III 

Už netrpělivě čekáte na poslední, podzimní 

část našeho knižního kalendáře, 

milí čtenáři Knihkupce? 

Fejeton 

15 

FEJETON 

V září si můžete přečíst milostný příběh 

Zářijové růže, jehož autorem je slavný 

francouzský spisovatel André Maurois, 

nebo román skvělého slovenského 

spisovatele Pavola Rankova Stalo se prvního 

září, popisující osudy tří kamarádů 

v rozmezí 30 let. 

Říjen je pro mě jednoznačně měsíc knih 

a mého Podzimního knižního veletrhu, 

ale říjnovou knihu jsem dlouho nemohla 

najít – ale samozřejmě existují: Fantasy 

román Rogera Zelaznyho Noc v osamělém 

říjnu, nebo detektivka Jeffreyho 

Deavera Říjnový seznam. A jistě i další. 

Listopad patří Listopádu Aleny 

Mornštajnové. Je zajímavé, jak jedna 

nevinná čárka nad a posune význam 

slova – z měsíce pestrobarevných 

padajících listů udělá pád do propasti 

beznaděje. Listopad je temný měsíc 

– v mé oblíbené finštině se řekne 

marraskuu, což znamená měsíc smrti. 

Všichni bychom se měli radovat, že 

vývoj v listopadu 1989 nedopadl tak, jak 

to mrazivě – a skvěle – popisuje Alena 

Mornštajnová. Zajímavě vypadá i další 

listopadová kniha, román současné 

islandské autorky Audur Avy Olafsdóttir 

Listopadoví motýli, jehož hrdinka, opuštěná 

překladatelka z jedenácti jazyků, 

putuje po Islandu ve společnosti čtyřletého 

postiženého chlapce. 

Prosincovou knihu jsem nemohla najít 

tak dlouho, až jsem sem do našeho 

knižního kalendáře chtěla propašovat 

baladický příběh české spisovatelky 

Jarmily Glazarové Advent. Advent je 

v prosinci, ale název měsíce to není 

a pravidla se mají dodržovat, proto 

jsem nakonec našla knihu mladého 

irského spisovatele Donala Ryana 

Prosinec už je takovej. Odehrává se 

v současnosti, vypráví o dospívání na 

opuštěné farmě a nevypadá vůbec 

špatně. Ale do prosince je ještě 

daleko. Ještě máte hodně času na 

čtení knih – nejenom těch s měsíčními 

názvy – a také na vymýšlení 

předsevzetí, co budete a nebudete 

dělat v příštím roce. 

foto: Eva Puella 

Nadčasové úvahy 

inspirativní rebelky 

Cesta k jednoduchosti 

Milena Jesenská 

Vychází 14. září 2022

16 

ROZHOVOR 

Stále mám 

něco 

rozečteno 

Alexandra Bajnarová se psaní věnuje poměrně 

krátce, přesto jsme si od ní mohli přečíst již 

dvě knihy. Obě se dočkaly skvělého ohlasu od 

čtenářů i kritiky. S autorkou jsme si povídaly 

nejen o knihách a psaní. 

text: Helena Herynková 

foto: archiv Alexandry Bajnarové 

Sašo, kdy a proč jste se rozhodla 

začít psát? 

Nevnímám to asi jako rozhodnutí. 

Prostě to nějak samovolně přišlo. 

Vlastně si ani přesně nevybavuji 

konkrétní moment, ale první knihu 

Černobíle jsem začala psát, když jsem 

byla na mateřské s druhým dítětem. 

Asi jsem měla touhu nějak pojmenovat 

černobílé soužití, ve kterém jsem žila 

a dodnes žiju. Napsala jsem pár stran, 

které nějakou dobu ležely odložené 

stranou. Pak přišel silný životní okamžik, 

kdy velmi vážně onemocněla má 

nejbližší kamarádka, a to byl moment, 

který si zpětně vybavuji, kdy jsem si 

řekla, že člověk opravdu neví, co bude 

zítra, pozítří, za měsíc, za rok, a měla 

jsem silnou touhu knihu dokončit. Kdy 

jindy než právě teď. Nechci, aby to znělo 

jako klišé, ale opravdu to tak prostě 

bylo. Po vydání první knihy jsem tak už 

nějak automaticky začala psát další. 

Vedli vás doma k lásce ke knihám? 

Ano, rozhodně. Moje maminka pracovala 

v knihovně a je velkou čtenářkou. 

Pamatuji si, že jako malá jsem nemohla 

uvěřit tomu, že někdy budu umět sama 

číst. V knihovně jsem trávila hodně 

času, obalovala s maminkou knížky, 

těšila se na novinky, nasávala vůni 

knih. Miluju knihovny a pokládám je za 

geniální instituci. Neměla jsem nikdy 

moc potřebu knihy kupovat, vlastnit je, 

proto mi přijdou knihovny jako úžasná 

studnice možností pro všechny. 

A sama jste tedy knihomolkou? 

Jakou knihu máte právě na nočním 

stolku? 

Nevím, jestli bych se nazvala knihomolkou, 

ale rozhodně mám stále 

něco rozečteno. Musím mít nějakou 

knihu vždy doma, k dispozici, ke čtení. 

Aktuálně je to Jacobova obhajoba, 

autor William Landay. 

Váš první román Černobíle se věnuje, 

mimo jiné, manželskému soužití 

páru z odlišných kultur. Čerpala jste 

pro knihu také poznatky z vlastního 

života? 

Určitě jsem čerpala z vlastního života, 

což ale neznamená, že tento konkrétní 

příběh se opravdu udál. Má realita se 

odráží hlavně v popisu chování postav 

a jejich reakcí na jednotlivé situace. 

Můj muž pochází z Angoly, ale v České 

republice žije již hodně let. 

V novém románu Plameňák se rovněž 

věnujete mezilidským vztahům. 

Můžete nám jej více přiblížit? 

Plameňák je příběh o rovnováze. Tak to 

aspoň vnímám já. Pojednává o tom, že 

každý člověk žije svůj život, jak nejlépe 

umí a snaží se balancovat na cestě 

životem a udržet rovnováhu. Každý z nás 

má někdy tendence soudit, hodnotit, 

poučovat, kritizovat, ale mnohdy 

nemáme dostatek informací. Nemáme 

přístup do zákulisí. Nebo tam třeba 

ani nechceme nahlédnout. V příběhu 

se setkává Jakub, Jonáš a Klára, které 

svede dohromady jedna nešťastná 

situace a okolnosti je přinutí nechat 

si nahlédnout pod pokličku. Přestože 

se Klára s Jakubem už nějakou dobu 

potkávají, každý si udělal o druhém 

nějakou představu, a právě jedna noc 

je donutí se otevřít a vyložit na stůl svůj 

životní příběh, který je úplně jiný, než by 

ten druhý hádal. 

A která z hlavních postav je vám nejbližší 

a proč? 

Asi to bude Klára. Je mi blízká svým 

jednáním, postojem k životu, ale vlastně 

každá z postav je mi něčím blízká.

Čerpám ze života, ze svého okolí, ze 

situací, které zažívám, a proto bych určitě 

našla odlesk sama sebe v každé postavě. 

Dříve jste pracovala v oblasti cestovního 

ruchu. Čemu jste se věnovala? 

Pracovala jsem vždy v incomingové sféře, 

což znamená, že jsem umožňovala turistům 

navštívit a poznávat Prahu a Českou 

republiku. Nejprve to bylo v incomingové 

agentuře na španělském oddělení, kde 

jsme zajišťovali pobyty španělsky mluvícím 

turistům u nás, poté to bylo v hotelu, 

kde jsem vedla rezervační oddělení. 

téměř nutnost, a domluvím se portugalsky, 

protože je to rodný jazyk mého muže. 

Portugalština je velmi blízká španělštině, 

proto jsem neměla problém proniknout 

i do ní. Doma portugalštinu docela dost 

používáme. 

Vaše děti tak vlastně vyrůstají v bilingvní 

rodině. Měli jste s tím někdy 

problém, nebo se přirozeně naučily 

portugalsky odmala? 

Děti sice žijí v bilingvní rodině, ale doma 

s nimi mluvíme česky. Portugalštinu vnímají 

spíše pasivně. 

17 

Máte oblíbenou destinaci, kam se ráda 

vracíte? 

Nemám toho moc nacestováno. Nejraději 

se vracím do své rodné Studénky. 

Nicméně, co se týče ciziny, nejraději mám 

asi španělsky mluvící destinace. Navštívila 

jsem pracovně i soukromě Mallorcu, pak 

Barcelonu a v Malaze jsem byla na kurzu 

španělštiny. 

S cestováním souvisí rovněž znalost 

jazyků. Kolika jazyky se domluvíte 

a který je váš nejoblíbenější? 

Jak jsem již zmínila, nejbližší je mi španělština. 

Pak angličtina, která je dnes již 

Zůstala jste cestovnímu ruchu věrná 

také v covidovém období? 

Covidové období cestovnímu ruchu 

nepřálo, proto jsem se vrátila k profesi, 

kterou jsem studovala, a to je zdravotnictví. 

Mám dojem, že covid nám všem 

přinesl důležitou informaci a to, která 

odvětví lidské činnosti jsou opravdu 

důležitá a nezbytná, a zdravotnictví je 

rozhodně jednou z nich. 

Čemu dalšímu se ráda věnujete ve 

volném čase? 

Trávím čas se svými dětmi, se svým 

mužem, čtu a píšu. 

Rosier, 359 Kč, již vyšlo 

A pracujete už na nějakém novém 

příběhu? 

Ano, mám rozepsanou třetí knihu. 

Alexandra Bajnarová 

(* 1984) 

pochází ze Studénky na Severní 

Moravě. Vystudovala střední 

zdravotnickou školu a ve svých 

19 letech se přestěhovala do 

Prahy. Po studiu jazyků prošla 

různými obory, zejména 

cestovním ruchem, ale také 

zdravotnictvím. Psaní se začala 

věnovat v roce 2019, kdy vyšla její 

prvotina Černobíle a nedávno jí 

vyšel nový román Plameňák.

18 

UKÁZKA 

Michal 

Viewegh: 

Průměrně 

zamilovaný muž 

a jiné povídky 

Cykloturistický zájezd do 

Dolomit, oslava šedesátých 

narozenin na Sazávě, udílení 

státních vyznamenání na 

Pražském hradě nebo třeba 

slavnostní vyhlášení cen 

Magnesia Litera na Nové 

scéně Národního divadla 

a v hlavní roli povětšinou starý 

známý Oskar – to jsou nové 

povídky Michala Viewegha. 

Ukázka z knihy z povídky Cyklista jede domů 

Jeho účast na cykloturistickém zájezdu s poněkud idiotským názvem Krásy italských 

Dolomit 2020 je tragikomický omyl. Ony se snad krásy hor každoročně mění? říkal si 

kysele padesátiletý Ludvík. Zradu začal tušit už během oné dlouhé noční cesty autobusem. 

Marně se pokoušel usnout, zatímco všichni ti o deset i dvacet let mladší sportovci na 

okolních sedadlech (bohužel včetně Ludvíkovy o čtrnáct let mladší a o pětatřicet kilo lehčí 

manželky Helgy) popíjeli plechovkové pivo, popřípadě z PET lahví vodku s džusem nebo 

colu s rumem. Vyprávěli si přitom o předních vidlicích, o jakýchsi přesmykačích, špalkových 

a kotoučových brzdách a podobných nesmyslech. Ludvíka proto nanejvýš potěšilo, když 

Helga opálenému průvodci z cestovky i všem mladým párům 30 na okolních sedadlech 

zhruba po hodině kysele sdělila, že si připadá jako na zájezdu mechaniků týmu Astana 

a že by si neskonale raději povídala třeba o Dolomitech. Případně, vůbec nejlépe, o tom, 

jak Italové pečou domácí focacciu – když už ne o kuřeti Cacciatore na víně a rajčatech nebo o jejích neméně milovaných špagetách 

con le cozze… Tahle opatrná vzpoura sice na chvíli zafungovala, jenže onen mladý průvodce, který se s Ludvíkovou ženou znal 

z toho jejich úterního (a nově dokonce už i čtvrtečního) volejbalu a údajně celý tenhle cyklistický zájezd inicioval, po chvíli vrátil 

hovor zpět k brzdám, štěrku u krajnice a výtlukům v asfaltu. 

„A jakej je?“ chtěl tenkrát od Helgy vědět Ludvík, když ho k cestě do Dolomit přemlouvala. „Ten vedoucí zájezdu?“ 

„Kterej?“ předstírala nechápavost. 

„No ten tvůj spoluhráč z volejbalu?“ 

Helga pokrčila rameny: „Normální.“ 

„Normální?“ ptal se dál Ludvík. „Co to znamená?“ 

„Úplně normální mužskej. Docela hezkej,“ odpověděla Helga a podívala se stranou. 

Nyní ten docela hezký, docela svalnatý a docela opálený úplně normální mužský, říká si v duchu sarkasticky Ludvík, postává 

v uličce mezi sedadly přímo nad jeho ženou. Mladý vedoucí zájezdu ovšem zjevně neví, čím by ke kulinárnímu tématu přispěl – 

a Helga proto k Ludvíkovu údivu opět sama stočí hovor k cyklistice: začne parodickým vychloubáním svým nově zakoupeným 

dámským dresem značky Kilpi a poté téměř plynule přejde k rozdílu mezi cyklistickými rukavicemi různých výrobců a nakonec 

ještě i k jakýmsi gelovým sedlům – a Ludvík uraženě, podrážděně zmlkne. 

Odsouhlasit manželce společný cykloturistický zájezd do Dolomit byla fatální chyba, to je Ludvíkovi jasné už dlouho. Nyní si 

tenhle osudový omyl znovu a znovu připomíná, například při nevyhnutelné zastávce u čerpací stanice, na jejímž parkovišti mladý 

průvodce okamžitě vytahuje volejbalový míč. Helga a všichni ostatní účastníci zájezdu k mladíkovi s veselým poskakováním běží, 

protahují se, staví se do kruhu a poté téměř regulérně podávají, vzájemně si přihrávají, a někteří dokonce i smečují. Zatímco, on, 

Ludvík, který volejbal nikdy v životě nehrál, stojí v prodejně na benzínce dlouhou frontu na karton cigaret. 

Svou chybu si Ludvík znovu připomene po příjezdu k hotelu – to jest dřív, než na kolo vůbec nasedne a vyjede, a dokonce ještě 

předtím, než z přívěsu za autobusem sundá své zánovní elektrokolo. Jeho žena, stejně jako i všichni ostatní účastníci tohoto ryze 

sportovního zájezdu (včetně jednoho osamoceného, šlachovitého šedovlasého seniora, kterému musí být odhadem zcela jistě 

přes šedesát, ale ve skutečnosti, jak Ludvík později konsternovaně zjistí, je mu jednasedmdesát) z přívěsu vytahují pouze takzvané 

silniční speciály. Ludvík je tedy po šlachovitém seniorovi ve skupině druhý nejstarší – a zároveň má jako jediný ze všech elektrokolo… 

Ikar, 329 Kč, vychází 5. září

NEZAPOMENUTELNÝ 

PŘÍBĚH HOLKY Z BAŽINY 

NYNÍ TAKÉ VE SPECIÁLNÍ 

FILMOVÉ EDICI 

2 000 

hodnocení na 

Databázi knih 

91 % 

V KINECH OD 29. ZÁŘÍ 

KNIHA | E-KNIHA | AUDIOKNIHA – ČTE: JANA ŠTVRTECKÁ 

ŽIVOT A ZLOČINY 

SATANISTICKÉHO 

ZABIJÁKA 

Druhá kniha nové edice True Crime 

je sestupem do samého nitra lidského zla. 

Každá rodina má 

svůj příběh. 

Tato jich má sedm. 

Najděte svého vnitřního 

malého prince 

a naslouchejte mu 

Neobvyklý román 

o tragédiích války 

očima autistického chlapce

20 

ADVERTORIAL 

Září ve znamení 

hlubokých 

lidských příběhů 

text: Anastasja Vištalová 

Určitě je vám všem známá oblíbená 

poučka všech knižních nadšenců, která 

praví, že čtenář prožije tisíce životů, 

zatímco ten, kdo nečte, jen jeden jediný. 

A přesně v tomto duchu se ponese i můj 

článek. Mým cílem je vám předestřít 

ty nejlepší zářijové novinky, které si 

nesmíte nechat ujít. Ačkoliv je obecně 

měsíc zahájení povinné školní docházky 

vnímán jako knižní okurková sezóna, 

kdy se knihkupci a nakladatelé pilně 

zaobírají vánočními trháky, jež spousta 

z nás posléze nalezne pod stromečkem, 

tak i v tomto měsíci se dají najít opravdové 

skvosty, které by bylo škoda nechat 

si utéct. 

Knihovna 

malých zázraků 

– příběh, který 

pohladí na duši! 

Je obecně známo, že srdce každého 

knižního nadšence radostně zaplesá 

při představě, že se mu do ruky dostala 

kniha o knihách. Shora nadepsaný titul 

je právě jedním z takových skvostů, 

který dozajista potěší zejména příznivce 

titulů Muž jménem Ove, či Tady byla 

Britt-Marie, čili směsici počinů, které vás 

příjemně překvapí, ale zároveň v sobě 

skýtají určité životní moudro. Ovdovělý 

muž, toužící upevnit vazby se svojí vnučkou, 

která je příhodně vášnivá čtenářka, 

objeví v knihovně více, než v co zpočátku 

doufal. 

Tento titul je krásnou ódou na čtení 

a moc příběhů, ne nadarmo se totiž 

praví, že příběhy jsou branou do 

Léto tradičně patří lehkým, romantickým 

příběhům, které své čtenáře zavedou 

daleko do míst, kde slunce hřeje 

na kůži a v dálce je slyšet šumění vln. 

Zkrátka a dobře letní čtivo vás hodí do 

pohodového módu s nohama nahoru 

a umožní přesunout se doslova kamkoliv 

na světě. Naproti tomu s příchodem 

podzimu a jeho sychravých dnů 

nastává období přemítání, zamýšlení 

se nad lidským údělem a životními cíli. 

Tuto etapu velmi dobře odráží i novinky, 

které si postupně hezky jednu po druhé 

představíme! 

jiných světů. Nejistá dospívající dívka 

a zármutkem sužovaný starší pán 

k sobě najdou cestu skrze náhodně 

nalezený seznam četby. Slova mají 

moc, moc přinášet radost i do těch 

nejtemnějších míst a opravit to, co 

bylo nepřízní osudu dosti poškozeno. 

Každá otočená stránka v sobě totiž 

skýtá naději, naději na šťastný konec 

i nový začátek. Vždyť přeci pokud 

dojdou ke štěstí hlavní postavy, 

proč bychom své šťastně až na věky 

nemohli mít i my, obyčejní smrtelníci? 

Tahle knížka si vás získá nejen svým 

obsahem, který je plný nejrůznějších 

emočních momentů, ale i čarovnou 

obálkou, jenž se dozajista stane chloubou 

každé knihovny. 

Kontrast, 399 Kč, vychází 21. září 

Vypravěč 

– odraz životních 

zkušeností, 

i neutuchajícího 

optimismu! 

Vypravěč je zdařilý autobiografický 

počin, který vám umožní proniknout 

do tajů showbusinessu, Dave Grohl 

se totiž rozhodl pozdvihnout oponu 

a ukázat svým příznivcům něco málo 

ze svého soukromí. Protagonista je 

zvyklý dělat všechno sám, spoléhat 

se výlučně na své vlastní instinkty 

a talenty. S ohledem na své osobní zkušenosti 

a charakterové rysy se rozhodl 

chopit se spisovatelských otěží a do 

několika stránek otisknout svůj životní 

příběh. 

Zpěvák vás vezme doslova na cestu 

časem, od jeho dětských let, přes fázi 

dospívání až do současnosti. Prožijete 

si s ním veškeré jeho malé, větší i přímo 

gigantické úspěchy, stejně tak jako 

s ním budete sdílet hoře porážky. Bude 

vaším průvodcem nejen ve vodách 

hudebního průmyslu, ale nechá vás 

proplížit se i do jeho nejtajnější svatyně, 

kterou pro něj bezpochyby jeho 

rodina představuje. Kromě všeobecně 

známých faktů se spisovatel uvolil 

vyzradit svým příznivcům i nejedno 

tajemství, které dlouho držel pod 

pokličkou. 

Pangea, 399 Kč, vychází 7. září

22 

Knižní svět 

považuju za svůj 

text: Martina Vlčková 

foto: Miroslav Martinovský, archiv Markéty Hejkalové 

S blížícím se podzimem má Markéta Hejkalová plné ruce práce – čeká ji vydání 

nového románu s názvem Dům pod náměstím, připravuje tradiční a velmi oblíbený 

veletrh v Havlíčkově Brodě, šéfuje nakladatelství Hejkal a k tomu vypomáhá 

v rodinném obchodě a kavárně sídlící v domě s velmi zajímavou historií. 

Do vydání vašeho románu zbývá už 

jen pár dní. Jak to prožíváte? 

Míchá se ve mně radost s napjatým 

očekáváním – po dlouhé době totiž 

svoji knížku vydávám v jiném nakladatelství 

než v tom svém. Bylo to moje 

přání, protože jsem chtěla oslovit větší 

počet čtenářů. Mám pocit, že když člověk 

něco napíše a pak si to sám vydá, 

tak se na něj okolí dívá trochu skrz 

prsty. Nebere ho vážně, a tudíž jeho 

výtvor neprávem zapadne. To si ovšem 

možná myslí každý autor. Zatímco když 

ho vezme pod křídla jiné nakladatelství, 

nejlépe velké a prestižní, tak je tu větší 

šance na úspěch. Já jsem nadšená, že 

jsem se domluvila s brněnským Hostem, 

i když to nebylo takzvaně na první 

dobrou. 

Jak tedy vaše kniha Dům pod 

náměstím vznikala? Kolik času 

a energie jste do ní investovala? 

Začala jsem ji psát v lednu 2019, když 

jsem byla na dvouměsíčním stipendiu 

ve Vídni. Samotný nápad jsem ale 

v hlavě nosila velmi dlouho – inspirovala 

mě historie našeho domu v Havlíčkově 

Brodě, kde provozujeme obchod 

s potravinami. Ten manželova rodina 

získala v restituci v roce 1991 a mě už 

tenkrát problesklo hlavou, že by bylo 

fajn o tom něco napsat… A to se také 

stalo, jen jsem si musela skoro tři desetiletí 

počkat na ten správný moment. 

První verzi jsem dokončila v pandemickém 

roce 2020 a hned ji nabídla právě 

brněnskému Hostu. Reakce byla vlažná. 

Šéfredaktor Mirek Balaštík mě sice 

pochválil, ale zároveň mi jemně a diplomaticky 

sdělil, že je to jedna velká 

ušlechtilá nuda. Musela jsem mu dát za 

pravdu. Uvědomila jsem si, že jsem to 

vzala ze špatného konce a celý příběh 

vyprávěla jako jakousi legendu. 

Co na tom bylo špatného? 

Soustředila jsem se jen na osud 

manželova dědečka, který ten obchod 

koupil v roce 1925, a odvyprávěla 

všechny možné historky s tím spojené. 

Ty byly zajímavé pro rodinu, ale už ne 

pro ostatní. A tak jsem se rozhodla, 

že celý příběh předělám. Pomyslným 

odrazovým můstkem pro mě 

byla věta: „My domy žijeme déle než 

lidé, někdy i o stovky let.“ Jednoduše 

řečeno, z domu jsem udělala vypravěče 

a zhruba ve dvou třetinách ho pak 

nahradila studentkou Anežkou, která 

minulost propojuje se současností. 

Jak to pokračovalo dál? 

Když jsem měla hotovo, nevěděla 

jsem, jestli se můžu znovu obrátit na 

to samé nakladatelství. Jestli nebudu 

vypadat jako člověk, kterého vyhodíte 

dveřmi a on se vrátí oknem. Ale moje 

kamarádky, spisovatelky Alena Mornštajnová 

a Lidka Kábrtová, s nimiž jsem 

se v Praze sešla na oběd, mě ujistily, 

že se nemám čeho bát. A tak jsem 

je koncem roku 2021 poslechla… Den 

před Štědrým dnem jsem pak dostala 

zprávu, že Host knížku bere, což byl 

úžasný vánoční dárek. 

Přepracování příběhu a povzbuzení 

od kamarádek evidentně zabraly. Je 

hezké vidět, že mezi spisovatelkami 

není žádná konkurence. 

S Alenou a Lidkou jsem se seznámila 

díky Podzimnímu knižnímu veletrhu, 

který u nás v Havlíčkově Brodě pořádám 

už přes třicet let. Staly se z nás přítelkyně. 

Naše osobní vztahy jsou pro mě 

přednější než nějaké profesní záležitosti. 

Ale je pravda, že se to těžko odděluje – 

všechny tři psaní a literaturu milujeme. 

Je to pro nás neoddělitelná součást 

života. To ale neznamená, že bychom 

měly nějaké postranní úmysly. Navzájem 

si přejeme úspěch a máme z něj 

radost. Já naše přátelství vnímám jako 

velmi cenné a moc si ho vážím. 

Pojďme ještě k vašemu domu v havlíčkobrodské 

Dolní ulici. Co o něm 

můžete prozradit? 

Třeba to, že je na první pohled nenápadný, 

dokonce užší než ostatní, ale má 

neobyčejně rozlehlý zadní trakt. Kdysi 

dávno v něm byl klášter, pak pletařská 

dílna, pozdější továrna bratří Veselých, 

z níž vznikla velká a dodnes fungující 

textilní firma. Možná ji znáte – jmenuje 

se Pleas a vyrábí dámské, pánské 

a dětské prádlo, trička a pyžama. Po 

první světové válce vedl továrnu bratří 

Veselých velmi schopný ředitel, v mé 

knize se jmenuje Josef Knop, a on a jeho 

tragický osud je druhým hlavním hrdinou 

knihy. Jinak se v domě vystřídaly 

ještě další živnosti, které se mi podařilo 

vypátrat. Ale to neznamená, že by šlo 

o literaturu faktu. Dům pod náměstím

je v první řadě román. Vyskytují se 

v něm reálné postavy, ale jsou přejmenované 

a s jejich osudy nakládám velmi 

volně. To se týká i manželova dědečka, 

který se v mém podání jmenuje Josef 

Vlkovský a zažívá různé vzestupy i pády 

– od otevření obchodu a následně 

velkého podnikatelského úspěchu až 

po válečná omezení, rodinnou tragédii, 

znárodnění a konfiskaci majetku. Něco 

je realita, něco autorská licence. V každém 

případě doufám, že se mi podařilo 

zachovat ducha všech lidí, kteří 

v našem domě žili. Ten příběh je pocta 

jejich životu, odvaze a tvrdé práci. 

Na pultech knihkupectví se objeví 

v září. Počítáte se slavnostním křtem? 

Samozřejmě a budou hned dva. První 

proběhne v rámci Podzimního knižního 

veletrhu v pátek 14. října od 11 hodin 

na schodišti Krajské knihovny Vysočiny 

v Havlíčkově Brodě. Bude mít dva 

kmotry – už zmíněnou spisovatelku 

Alenu Mornštajnovou a pak předsedu 

Senátu Miloše Vystrčila. Mimochodem, 

o jeho funkci nejde, protože mezitím 

proběhnou volby. Nejdůležitější je, že je 

to osobnost a velmi sympatický muž, 

který v našem kraji kdysi působil jako 

hejtman. Druhý křest se odehraje o tři 

dny později, v pondělí 17. října v Jindřišské 

věži v Praze od půl osmé večer 

a Alena si tam svou kmotrovskou roli 

zopakuje, z čehož mám velkou radost. 

Momentálně vás zaměstnává nejenom 

vydání vaší patnácté knihy, ale 

i příprava tradičního knižního veletrhu. 

Jak vás napadlo pořádat zrovna 

takovou akci? 

To bylo v roce 1991, kdy jsem se do 

Havlíčkova Brodu přistěhovala za manželem. 

Tenkrát jsem nikoho neznala, ale 

chtěla jsem dělat něco co do té doby 

nebylo možné. V té době vznikal nový 

systém knižního trhu, objevovala se 

nová knihkupectví i noví nakladatelé, 

jenže o sobě navzájem nevěděli. Všem 

chyběly informace a tak jsem do toho 

skočila po hlavě a začala lidi propojovat... 

A dělám to tak dodnes. Knižní svět 

považuju za svůj a je mi v něm dobře. 

Svou roli v tom asi hrají i geny – můj 

dědeček František Křelina byl spisovatel 

stejně jako moje maminka Hana 

Pražáková. Co si pamatuju, mojí nejoblíbenější 

činností je psát, číst a překládat 

– vystudovala jsem totiž finštinu 

a ruštinu. 

Host, 379 Kč, vychází 8. září 

Letos se čeští nakladatelé a spisovatelé 

sejdou v Havlíčkově Brodě už 

po dvaatřicáté. Prozradíte, jaký ten 

letošní ročník bude? 

Bude 14. a 15. října, nese podtitul „Hledání 

normálního světa“ a opět nabídne 

spoustu přednášek, besed a autogramiád. 

A v souvislosti s politickou situací 

i jednu novinku – autorský prodej pro 

Ukrajinu. Pořádáme ho ve spolupráci 

s PEN klubem a Krajskou knihovnou 

Vysočiny. Záštitu nad ním mají Alena 

Mornštajnová a Lidka Kábrtová a princip 

je takový, že spisovatelé budou prodávat 

svoje knihy za jednotnou cenu 

a všechny utržené peníze poté pošleme 

spisovatelům na okupovaná území 

a těm, kteří kvůli válce přišli o domov. 

Dnešní doba je turbulentní a všichni 

hledáme recept na to, jak si udržet 

zdravý rozum a hlavně nadhled. Jaký 

je ten váš? 

Snažím se radovat z každého dne 

a soustředit se na věci, které můžu 

ovlivnit. Mojí velkou výhodou je, že mi 

moje práce přináší uspokojení. A k tomu 

jsem optimistka – myslím si, že za všech 

okolností je lepší mít dobrou náladu, než 

špatnou. Ale ne že by mi to vždycky šlo. 

Vaším domovem je už přes dvacet let 

Havlíčkův Brod. Co bychom v něm 

rozhodně neměli minout? 

V Havlíčkově Brodě je nejzajímavější 

Podzimní knižní veletrh, což je nadsázka, 

ale ne moc velká. Pokud přijedete 

jindy, tak vás zvu do domu pod 

náměstím (v Dolní ulici čp. 153), kde se 

odehrává můj román a kde provozujeme 

obchod s potravinami a kavárnu. 

Pokud tam budu, ráda vám v ní uvařím 

kávu. Zejména ženy by mohla zaujmout 

tovární prodejna Pleasu, o němž už byla 

řeč, a kde si můžete nakoupit skvělé 

oblečení a prádlo za neuvěřitelně příznivé 

ceny. A kousek od ní stojí zajímavá 

Knapova vila – v románu se jmenuje 

Knopova a hraje v něm dost podstatnou 

roli. A pak tu máme spoustu dalších 

míst, která jsou moc hezká a důležitá, 

i když s mým románem nijak nesouvisí 

– novou Krajskou knihovnu Vysočiny, 

knihkupectví, které vede vnučka 

Bohuslava Reynka, muzeum a galerii... 

Přijeďte se podívat, při veletrhu to stihnete 

všechno. 

MARKÉTA HEJKALOVÁ (* 1960) 

Česká spisovatelka, překladatelka 

a zakladatelka Podzimního knižního 

veletrhu v Havlíčkově Brodě, 

jehož je čestnou občankou. 

Vystudovala finštinu a ruštinu 

na Filozofické fakultě Univerzity 

Karlovy, pracovala jako nakladatelská 

redaktorka. Ve druhé 

polovině 90. let byla konzulkou 

a kulturní atašé na českém 

velvyslanectví v Helsinkách. Od 

roku 1991 v Havlíčkově Brodě 

pořádá Podzimní knižní veletrh. 

V roce 1994 založila s manželem 

Martinem nakladatelství 

Hejkal. Od roku 2004 vede na 

Masarykově univerzitě v Brně překladový 

seminář finské literatury, 

v letech 2006–2015 byla místopředsedkyní 

českého PEN klubu 

a členkou výboru mezinárodního 

PEN klubu. Na kontě má patnáct 

knih – ta zatím poslední s názvem 

Dům pod náměstím vyjde v září 

v nakladatelství Host. 

23

Planeta Praha 

// kolektiv autorů 

24 

KNIŽNÍ TIPY 

Planeta Praha je průvodcem nečekaně pestrou 

přírodou hlavního města. Ukáže vám, že ve 

městě to prostě žije, a v leckterém zákoutí, jehož 

jste si ani nevšimli, se odehrávají neuvěřitelné 

příběhy. Kniha vznikala paralelně s natáčením 

stejnojmenného filmu. 

JAKOST, 499 Kč, již vyšlo 

Děda 

// Jan Novák 

Jan Novák nabízí další příběh spojený 

s vlastní rodinou; vyprávění se tentokrát 

točí kolem autorova dědečka, 

středočeského zemědělce, jehož 

semlely dějiny i zvůle komunistické 

moci, a který svého vnuka fascinuje 

i děsí zároveň. Kniha je vystavěna 

s typicky novákovským švihem a byla 

po právu oceněna prestižní Cenou 

Josefa Škvoreckého. 

Knižní tipy 

Stejně jako příroda na podzim oblékáme barevný 

knižní kabát a nabízíme na září opravdu pestrou 

směsici příběhů. 


Dům pod jasany 

// Stuart Neville 

Sara následuje svého muže Damiena do jeho 

rodného Severního Irska. V pěkném domě na venkově 

se však cítí osamělá a izolovaná. Pak jedné 

noci zabouchá na dveře zmatená zkrvavená stařena, 

a nic není jako dřív. Tato žena je určitě přímo 

spojená s děsivou historií domu a Sara možná 

konečně odhalí Damienovu pravou podstatu. 


Syn 

// Lois Lowryová 

Představte si, že žijete ve světě, kde 

vám vyberou životního partnera 

a přidělí děti. Kdo je ale rodí? Dvanáctileté 

Claire komise zvolí povolání: 

rodička. Když porodí „produkt“, syna, 

je jí samozřejmě odebrán. Claire však 

nemůže na chlapce zapomenout 

a vydává se ho hledat… Syn je závěrečný 

díl slavné tetralogie započaté 

kultovním Dárcem. 

Euforie 

// Elin Cullhedová 

Euforie je fiktivním záznamem posledního roku 

života Sylvie Plathové, končící dva měsíce před 

její smrtí. Vypráví o střetu intelektuálních potřeb 

s mateřskými povinnostmi, o lásce k dětem, 

závislosti na manželovi a životní potřebě psát. Je 

to román oslavující Sylvii živoucí, vášnivou a tvůrčí. 

Kniha získala Augustovu cenu za beletrii. 


Argo, 398 Kč, již vyšlo

Dobrodruh Conan 

// Robert Ervin Howard 

Kniha představuje slavného válečníka v barbarově 

nejdivočejší podobě během jeho dobrodružné 

cesty plné krvavých bojů, troufalých činů a lásky 

nespočtu žen. Sbírka obsahuje povídky Služebníci 

Bit-Jakinovi, Za Černou řekou, Černý cizinec, 

Zambulští lidožrouti a Rudé hřeby v novém překladu 

Romana Tilcera s přihlédnutím k původním 

textům. 

25 


Tátovo indiánské léto 

// Virginie Grimaldiová 

Juliane má sedmiletého syna, vede spořádaný život 

a má ráda věci pod kontrolou. Když ji ale z konceptu 

vyhodí požár v domě jejího otce a jeho přistěhování 

se k nim, nastane zemětřesení. Její táta byl vždycky 

živel, tentokrát ale za jeho neuvěřitelné příhody nejspíš 

může propukající nemoc. Co s časem, který jim 

zbývá? 

Metafora, 379 Kč, již vyšlo 

20. Oběť 

// James Patterson 

Seržantku Lindsay Boxerovou čeká 

složitý případ. Mezi třemi oběťmi 

zastřelenými ve třech různých městech 

existuje spojitost. Přesnost střel 

je stejně děsivá jako výběr vrahova 

cíle. Zavražděnými jsou známé 

osobnosti, které tajily své kriminální 

aktivity. Veřejnost je rozpolcená: má 

vraha považovat za hrdinu, nebo za 

obyčejného padoucha? 

Dítě noci 

// Karen McQuestion 

Alpress, 349 Kč, již vyšlo 

Jedné chladné lednové noci vyjde Sharon na 

zahradu. Místo toho ji ale zaujme něco zvláštního 

v domě hned za jejím dvorkem. Oknem 

do kuchyně vidí malou dívenku, jak v noci 

myje nádobí. Jenomže Flemingovi, kteří tam 

žijí, žádné dítě v tomhle věku nemají, a i kdyby 

nakrásně měli, proč by dělalo domácí práce tak 

pozdě? 

Cosmopolis, 449 Kč, již vyšlo 

Výživná kniha o jídle 

// Karolína Fourová 

Žijeme v době, kdy je jídlo nejbezpečnější v historii. 

Přesto se spotřebitelé přestávají orientovat v tom, co 

je zdravé, co není, jak poznat pod barevným obalem 

kvalitu a čemu ve spletité informační džungli uvěřit. 

Kniha vás bezpečně provede nekonečnou galaxií 

surovin a odpoví vám na všechny otázky, které vás 

ve spojitosti s jídlem kdy napadly. Pomůže vám 

nahlížet na potraviny z hlediska výživy i kvality 

a naučí vás to nejdůležitější – správně je skladovat 

a pracovat s nimi v kuchyni. 

Se žirafami na západ 

// Lynda Rutledgeová 

Psal se rok 1938. Ve světě doznívala 

velká hospodářská krize, Hitler ohrožoval 

Evropu a znavení Američané 

toužili po zázraku. Našli ho ve dvou 

žirafách, které přežily hurikán při 

plavbě po Atlantiku. Čekala je dobrodružná 

cesta přes celou Ameriku 

v nákladním autě, které je mělo 

dopravit do slavné zoo v San Diegu. 

Esence, 399 Kč, již vyšlo 

Cosmopolis, 449 Kč, již vyšlo

26 

ROZHOVOR 

Můj pradědeček 

přepral medvěda 

text: Radka Fialová 

foto: Marek Podhora 

Jan Štifter, autor bestselleru Sběratel sněhu, se v novém 

románu Paví hody přesunul ze svých milovaných jižních 

Čech. Venkovská románová kronika vypráví o mužích 

a jejich přízracích, svodech, touhách, o pospolitosti 

a příslušnosti k rodině i místu, o rodinných tajemstvích – 

a nakonec hlavně o ženách, které mužskému světu určují 

tempo a často i důvod, proč jít dál. 

Jak chutnají pávi? 

Prý skoro jako hovězí. Ještě moje 

babička jedla pávy několikrát do roka. 

Paví hody byla slavnost, kterou pravidelně 

připravoval její tatínek. Kdo si na 

něj pamatuje, dodnes zmiňuje právě 

paví hody. Po jeho smrti tahle tradice 

zanikla. 

Pradědečkovi se říkalo Tarzan… 

Ano, protože přepral medvěda. To je většinou 

druhá vzpomínka na něj. Příběh 

Tarzana je spojený s obcí Horní Jelení na 

Pardubicku, odehrává se tam i můj nový 

román. Přemýšlel jsem, jestli ho nepřesadím 

do jižních Čech, ale nefungovalo 

by to a bylo by to zbytečné – Tarzan patří 

na Jelení, ten příběh je srostlý s Jelením. 

Poprvé jsem tak opustil svůj literární 

kraj, protože to příběh vyžadoval. 

Vaše předchozí příběhy jsou 

z Budějovic, jste tam doma. Znáte 

stejně i Pardubicko? 

Na Jelení se naše rodina pravidelně 

vrací, mám to místo prochozené 

a naposlouchané z příběhů mé babičky. 

V Pardubicích jsem studoval, prožil jsem 

v tom kraji řadu let – kdybych to místo 

neměl osahané, nikdy bych se do toho 

nepustil. Chtěl bych, aby moje příběhy 

byly autentické – i když si někdy domýšlím, 

musí být uvěřitelné. 

Jak moc jste si v Pavích hodech 

vymýšlel? 

Použil bych termín fiktivní rekonstrukce 

– naskládal jsem vedle sebe 

fakta, ukázaly se mi mezery a ty jsem 

začal dokreslovat. Některá jména jsem 

zachovával, jiná měnil, když už jsem 

musel fabulovat příliš. Je to jako s freskou 

v kostele, některé části jsou dobře 

čitelné, jiné zcela chybí – a můžete je 

nechat volné, nebo se pokusíte obraz 

pochopit: nerestaurujete, ale znovu 

tvoříte. 

Co je hlavním motivem románu? 

Venkovská společnost, rodina, láska. 

Výzvy, kterým musí čelit muži, ženy 

jako nekonečná inspirace. A jsme zase 

u souboje s medvědem – domnívám 

se, že každý chlap potřebuje přeprat 

medvěda, potřebuje zažít formativní 

vítězství, jako rytíř, který porazí draka 

a získá ruku princezny. Tarzan přepere 

medvěda a jeho syn Jan ho jde taky hledat 

– stojí proti němu ale daleko silnější 

zvíře, nacistické Německo. 

Jan skutečně existoval? 

Ano, byl to bratr mé babičky, zdědil jsem 

jméno po něm. Babička pocházela ze 

sedmi dětí, dodnes žije nejmladší Jana, 

která se narodila po druhé světové 

válce. Měl jsem velké štěstí, že jsem s ní 

Vyšehrad, 449 Kč, již vyšlo 

řadu věcí mohl konzultovat, protože 

babička zemřela před patnácti lety. 

Jana sice nezažila období, kterému 

se v knize věnuji, tedy čas v rozmezí 

1919–1946, přesto vyrůstala ve stínu 

těchto událostí a mnoho věcí mi 

dokázala vysvětlit. Volal jsem jí třeba 

z Trutnova, že jsem v oblasti, kde 

Tarzan dostal po válce vilu, a konzultovali 

jsme, kde to asi mohlo být. 

Kam jste se kvůli románu podíval? 

Vracel jsem se do Horního Jelení, 

vydal jsem se do Trutnova a objevil 

Trenčín. Potřeboval jsem vidět místa, 

kterými příběh prochází. Protože člověk 

může využívat mapy, fotky a videa, 

ale realita funguje jinak, oči si všímají 

detailů, funguje světlo, vůně, zvuky. 

A taky náhody. V trutnovském hotelu 

se mě ptala recepční, proč jsem tady, 

a když jsem jí popsal svůj záměr, hned 

volala svému kamarádovi, řediteli 

zdejšího okresního archivu. Za chvíli 

jsem s ním už seděl v kavárně a získal

Průvodce aférami? 

Je to sumář afér, skandálů, černé 

kroniky – velkých událostí na malém 

městě. Trhové Sviny jsou kousek od 

Budějovic, někdy jsem tam víc než 

doma, vytváříme nové turistické trasy, 

mapujeme historii osad. Založili jsme 

tradici Svinenského čtení – zveme 

do města zajímavé české autory. Při 

posledním ročníku letos v červenci 

jsme měli ve Svinech Karin Lednickou, 

Aleše Palána, Janu Poncarovou, Jirku 

Březinu a Petru Klabouchovou. 

27 

Podle jakého klíče si hosty do Svinů 

zvete? 

Vybírám si jednoduše podle toho, 

s kým bych si rád popovídal. 

jsem tak spoustu cenných informací. 

Dobří lidé žijí všude. A lidé obecně rádi 

pomáhají. 

Jak dlouho jste na románu pracoval? 

Přibližně dva roky. Ale ten příběh zrál 

léta – vlastně už od chvíle, kdy jsem 

jako malý kluk uléhal do babiččiny 

postele a žadonil, aby zavzpomínala 

na své dětství. Uměla nás děti chytit. 

Mluvila o tom, jak už jako pětiletá 

pomáhala rodičům vydělat peníze, 

sbírali kytky v jelenských lesích a vyráželi 

s nimi vlakem do okolních měst. 

Mluvila o druhé světové válce, byla 

svědkem pochodu smrti, viděla umírat 

svou malou sestru, která se opařila 

– tahle všechna vyprávění nás svým 

způsobem formovala. Někdy na střední 

škole jsem si babičku nahrál na diktafon 

a materiál pak přepsal. Chtěl jsem 

to už tenkrát sepsat, a tak vznikla jakási 

demoverze Pavích hodů. 

Využil jste ten starší text? 

Ani jsem do něj nenahlédl, využil jsem 

ale poznámky z diktafonu. Díky tomu 

jsem měl na některé události zaznamenaný 

babiččin pohled a mohl ho pak 

porovnávat s vyprávěním jiných nebo 

s archivními prameny. 

Objevuje se v románu i vaše babička? 

Jako malá holka. A knížku jsem jí věnoval. 

Myslím, že by se v románu poznala 

– bývala ze všech holek doma nejživější, 

nejodvážnější, taky nejdrzejší. Mám 

rád historku o tom, jak se jí nepodařilo 

prodat všechny kytky v Pardubicích, se 

sestrou Máňou by přivezly domů málo 

peněz, a tak babička vymyslela plán, že 

bude hrát slepou a Máňa na ni bude 

vybírat peníze – četník je pak honil po 

celém městě. Babička vyrůstala v chudobě, 

tatínek neměl stálou práci, bral, 

co přišlo, nádeničil. Maminka s dětmi 

sbírala kytky, borůvky nebo lesní jahody 

a hledala pro ně odbyt. Hlad doma asi 

neměli, ale jedny boty musely odnosit 

všechny děti a návštěva bohatších 

příbuzných byla událost, o které se ještě 

dlouho mluvilo. 

Paví hody jsou vaším druhým velkým 

románem po bestselleru Sběratel 

sněhu. Pracoval jste tam s prvky 

magického realismu. Jaká je magie 

Pavích hodů? 

Lehce magický nádech lze hledat v případě 

Tarzanovy předtuchy. Babička mi 

vyprávěla, že její maminka viděla anděla 

v sousedovic zahradě – přísahala by, že 

tam seděl a hleděl na ni. Další den jí pak 

zemřela dcera Aninka. S tímhle motivem 

jsem si trochu pohrál: vznikla z něj 

schopnost vytušit, že se něco blíží, jakýsi 

vnitřní alarm, varování. 

Co bude teď? 

Píšu si povídky, drobné texty – a mám 

v hlavě už nový románový příběh, jen 

zatím netuším, kdy to nechám vypuknout. 

Vedle toho připravuji několik 

odborných publikací. Právě dokončuji 

průvodce aférami města Trhové Sviny 

na přelomu 19. a 20. století. 

S kým si chcete povídat příští rok? 

Třeba s Katkou Tučkovou nebo 

Michalem Vrbou – věřím, že pozvání 

do nejjižnějších Čech neodmítnou. 

Sviny mají velmi silné kulturní zázemí, 

lidé přicházejí připravení a nebojí se 

ptát. Tak je radost tam podobné akce 

pořádat. A budeme tam představovat 

i Paví hody. Nejdřív v Budějovicích, 

potom v Praze a do třetice v Trhových 

Svinech. 

JAN ŠTIFTER (* 1984) 

Absolvoval kulturní dějiny na 

Univerzitě Pardubice. Působil 

v redakcích MF DNES a Lidových 

novin, v týdeníku MF Sedmička 

pracoval jako šéfredaktor. V roce 

2013 založil lifestylový magazín 

Barbar! Za román Sběratel 

sněhu získal řadu ocenění, 

včetně Ceny čtenářů České 

knihy, novelu Café Groll adaptovalo 

Jihočeské divadlo. Ve 

Vyšehradu vydal též knihu povídek 

Světlo z Pauliny a venkovskou 

románovou kroniku Paví 

hody. Vedle prózy se věnuje 

odborným textům především 

z oblasti nejjižnějších Čech. 

V Trhových Svinech organizuje 

literární festival Svinenské čtení. 

S rodinou žije v Českých Budějovicích, 

s manželkou Evou mají 

čtyři děti.

28 

Hamnet // Maggie O´Farrelová 

RECENZE 

Rukavičkářův syn, ač vzdělaný, je podle 

svého nerudného otce líný budižkničemu. 

Pošle jej doučovat statkářovy 

synky latině. A tam potká dívku s poštolkou. 

Netuší, že je to nejstarší dcera 

statkáře, kterou všichni pro její toulání 

v lese a zálibu v bylinkách považují za 

tak trochu bláznivou. Proti jejich vztahu 

jsou obě rodiny. Mladí to vyřeší po svém. 

Když je Agnes těhotná, svatba musí 

být, byť téměř tajná. Po čase se narodí 

ještě dvojčata, ale to už manžel jezdí do 

Londýna, údajně jako otcův pobočník 

v podnikání. Brzy se prozradí, že má 

své divadlo a píše pro něj hry. Autorka 

přehledně střídá kapitoly z mládí obou 

manželů a děje po svatbě. Dokáže 

popsat život ve Stratfordu v osmdesátých 

letech šestnáctého století, včetně 

myšlení tehdejších lidí, a hlavně pocitů 

a myšlení svérázné Agnes, která je 

hlavní postavou citového a dojemného 

románu. Umí až s vědeckou přesností 

vylíčit cestu tří blech asijské opičky, 

a jak se vlastně mor dostal do Anglie. 

Onemocněla Judith, slabší z dvojčat. 

Matka ji léčí všemi způsoby, které zná, 

jenže výsledkem je, že umře Hamnet, 

chlapec plný síly. Manžel přijede 

z Londýna pozdě, synka už nezastihne 

živého. Každý truchlí po svém. Matka by 

se uzoufala, hledá synka všude, vidí jej 

v podobných plavovlasých chlapcích, 

chce přivolat jeho ducha, probírá se 

jeho věcmi. Otec spěchá do Londýna. 

Práce mu dovoluje zapomenout. Ale 

nejraději by zemřel místo syna sám. 

Koupí ve Stratfordu pro rodinu dům, 

ale ženu tím neusmíří. Ta, když se dozví, 

že po čtyřech letech od smrti syna 

napsal hru, již nazval Hamlet, což bylo 

tehdy jméno totožné s Hamnetem, 

doslova se může pominout, vezme 

koně a doprovázena bratrem jej jede do 

Londýna hledat. Kdo dosud nepoznal, 

kdo inspiroval spisovatelku k jejímu 

románu, nyní už ví. Protože je v knize 

ale celá řada fikcí a autorčin záměr 

byl psát zejména o Agnes a její rodině, 

neobjeví se Shakespearovo jméno ani 


jedinkrát. Ani to křestní. Pro svou poutavost 

a svébytnost a kultivovaný text se 

Hamnet stal v roce 2020 Knihou roku ve 

Velké Británii. 

Zuzana Dorogiová 

Matrjoška // Josef Farkas 

Rosier, 359 Kč, již vyšlo 

Karel Kučera při běžné kontrole hasicích 

přístrojů ztratí v bývalém protiatomovém 

krytu vědomí, a když se probere, 

zjistí, že většina lidí i zvířat v Praze, ale 

vlastně i na celé Zemi zmizela. Jídlo je 

nepoživatelné, zimní počasí se zbláznilo 

a teplotní výkyvy jsou obrovské. Karlovi 

nezbývá než se nové situaci přizpůsobit 

– a přežít. Zvlášť když je jasné, že společně 

s ním někde v okolí přežili i další 

lidé, skrytí různě po sklepích, kanalizacích 

a vojenských objektech – agresivní 

bezdomovci, feťáci nebo vojáci, z nichž 

ten s nejvyšší hodností má podezřele 

vyvinutý mesiášský komplex. A Karel 

těmto lidem bude muset za čas čelit… 

Bloudění osamělého muže se psem 

vyprázdněným světem připomíná 

McCarthyovu Cestu, jakkoli prostředí 

fungujícího, ale pozvolna zmírajícího 

velkoměsta je možná ještě děsivější 

a svíravější než trosky, bláto a zmar 

McCarthyovy apokalypsy. Budování nové 

civilizace i se všemi problémy, které to 

provází, zase dá vzpomenout na Merleho 

Malevil. Farkašův styl psaní je ale úspornější, 

ne tak rozmáchlý, odpovídá dnešní 

zrychlené, dynamické době. 

Matrjoška je tak především svědectvím 

o tom, jak křehká je současná civilizace 

a jak málo stačí k tomu, aby v nás 

převládly zákony džungle a probudily se 

ty nejnižší pudy. Zároveň jasně ukazuje, 

že podobnému zlu se dá bránit 

– a v mezních situacích je dovolen 

jakýkoli způsob obrany, protože klíčové 

je hlavně přežít. 

Silnější je v komornějších momentech, 

kdy rozsvícené ulice zimní Prahy 

s blikajícími semafory a zářícími výlohami 

obchodů děsí svou prázdnotou 

a od osobněným chladem. Naléhavější 

pak je ve chvílích, kdy sděluje, jak složitě 

v sobě člověk hledá hranice, které mu 

umožní nepopřít sebe sama. A nakolik 

je touto hranicí zabití někoho, kdo 

vám ukládá o život, případně přihlížení 

tomu, jak lidé, kteří tuto hranici neznají, 

páchají ta nejhorší zvěrstva. 

Zvlášť z tohoto důvodu je Matrjoška 

důležitá právě v dnešní době, kdy nám 

začíná připadat normální něco, co jsme 

si ještě před půl rokem nedokázali ani 

představit. 

Petr Lazar

Živí a ztracení // Ellen Feldmanová 

29 

Německá Židovka Millie Meike Mosbachová, 

jíž se spolu se svým bratrem 

podařilo na začátku války uprchnout 

z Německa, se po válce vrací do své 

rodné země jako příslušnice americké 

armády s posláním pomáhat přeživším 

Němcům najít práci a bydlení, a především 

je jejich úkolem denacifikovat 

zemi. Na jedné straně nenávidí svoji 

rodnou zem, na druhé cítí soucit, když 

musí vystěhovávat matku s malou 

dcerkou z bytu, do nějž se nastěhovaly 

po odsunu Židů do koncentráků. Jenže 

někteří z nich se vrátili a dožadují se po 

právu svého majetku zpět. Sama pátrá 

po své sestře, která nebyla uvedena 

mezi mrtvými. Rodiče bohužel zemřeli. 

Ve vybombardovaném Berlíně vládne 

černý trh, vojáci vítězných mocností 

chodí navzdory zákazu s Němkami 

a zarputilí nacisté čekají na svou novou 

šanci. Podezírá i svého bratra, že spí 

s Němkou, když se v noci vytrácí z bytu 

a unavený se ráno vrací. Netuší, že patří 

ke zpravodajské službě a jeho úkoly 

jsou tajné. Zmítají jí směsice pocitů, od 

nenávisti přes pocit viny, že právě ona 

přežila, až po lítost a zároveň zadostiučinění 

nad zkázou Německa. Do toho 

se mísí láska k životu i muži. 

Brilantně napsaný román, který přestože 

je historickou fikcí úspěšné americké 

spisovatelky, je tak přesvědčivý 

a silný, pestře a sugestivně napsaný, 

že čtenáře vtáhne do děje od samého 

počátku. Psychický vhled do jednotlivých 

postav je profesionálně zpracován 

a nutí přemýšlet o lásce a nenávisti 

z jiného úhlu pohledu. Nic není jednoznačné. 

Dlouho vám kniha zůstane 

v paměti, a i přestože není právě veselá, 

budete se k ní chtít vracet. 

Zuzana Dorogiová 

Jota, 398 Kč, již vyšlo

text: Jiří Popiolek 

foto: Richard Klíčník 

30 

ROZHOVOR 

Ružomberok je 

staré a zlé město se 

svébytnou povahou 

říká slovenský spisovatel Jozef Karika 

Proslavil se kriminálně-společenskými romány jako Ve stínu mafie, ohromil 

historickou ságou Na smrt, v níž dokázal propojit nacistické běsnění s newyorskou 

mafií. V současnosti se zabývá především psaním mysteriózních thrillerů, z nichž 

nejslavnější je určitě Trhlina. V nakladatelství Argo mu právě vychází dvojkniha z této 

řady Hlad/Žízeň. 

Přiznám se, že s každým vaším thrillerem, 

který si přečtu, narůstá počet 

lokalit na Slovensku, které v žádném 

případě nechci navštívit. Jak to máte 

vy? Vracíte se na místa, kde se vašim 

hrdinům dějí všechny ty hrozné věci? 

Na Slovensku se lokality z mých knih 

stávají vyhledávanými turistickými destinacemi. 

Například pohoří Tribeč zažilo 

po Trhlině takový boom návštěvnosti, že 

se tam dokonce organizovaly zájezdy po 

stopách příběhu i s výkladem. Dodnes 

ho navštěvují čtenáři, a to nejen Slováci, 

ale i Poláci, Češi a Maďaři. 

Lokality mých příběhů organicky vyrůstají 

z mého života a mají pro mě hlubší 

význam. Pravidelně se tam vracím. Každý 

vytvořený příběh je jako filtr, který změní 

jejich atmosféru. Často nejen pro mě, 

ale i pro ostatní. V Tribeči, ale i na vrchu 

Čebrať u Ružomberku, lidé začínají vidět 

přízraky z mých knih. Nevím přesně, jak 

tento psychologický fenomén funguje, 

spolehlivě ale vím, že funguje. 

Kam na všechny ty legendy a hrůzostrašné 

příběhy chodíte? Vyhledáváte 

je cíleně, nebo je to náhodný proces? 

Slovensko je nevyčerpatelná studnice 

námětů pro horory, kriminální romány 

a thrillery. Jediný problém je v tom, že 

realita je už natolik divoká, že předhání 

jakoukoli uvěřitelnou beletrii. To, s čím 

jsme tady denně konfrontováni ve zprávách, 

by mi v románu nikdo neuvěřil. 

Kolik podobných mýtů ještě máte 

v zásobě? 

Těch mysteriózních desítky. I kdybych 

psal až do konce života, stihnu jich 

zpracovat jenom zlomek. Kvantita ale 

není mým cílem, takže čtenáře pořád 

upozorňuji, že každá kniha může být 

poslední. Zní to jako klišé, ale nemyslím 

to marketingově. Okolnosti našich 

životů i takzvané velké dějiny se mění 

tak rychle, že nikdo z nás neví, čím bude 

žít za pár měsíců. A jestli vůbec bude 

naživu. Tato prchavost a nahodilost je 

přítomná vždycky, akorát že je v dnešní 

době mnohem výraznější. 

Jako první z řady mysteriózních thrillerů 

jste psal Strach. Měl už jste tehdy 

v hlavě, že se bude jednat o sérii? 

Ne, bral jsem to jako jeden z mnoha 

literárních experimentů. V té době na 

Slovensku vrcholilo šílenství kolem mých 

kriminálně-společenských románů, 

takže jsem chtěl vyzkoušet něco nového, 

úplně odlišného. Odrazovali mě od toho 

Zažíváte přitom nějaké aspoň malé 

mrazení v zádech? 

Ano, v mém subjektivním rozměru každý 

příběh lokalitu změní, emocionálně 

ji podbarví. Pro mě se tam ty příběhy 

opravdu staly. Překvapivé bývá, když 

posléze zjistím, že se tam skutečně kdysi 

odehrálo něco podobného, o čem jsem 

při psaní nevěděl. Některá místa nám 

šeptají své příběhy, aniž bychom si to 

uvědomovali. 

Argo, 448 Kč, již vyšlo

všichni, pro mnohé bylo nepochopitelné 

opustit něco úspěšného a dobře rozběhnutého. 

Mysteriózní thrillery nebo 

horory podle nich neměly šanci v našem 

regionu prorazit. 

Touto metodou pokus omyl už pracuji 

dvacet let. Baví mě to. Někdy mé experimentování 

čtenáře mírně zklame, na 

druhou stranu jenom díky němu vznikly 

velké bestsellery jako Trhlina, Na smrt, 

Strach nebo Ve stínu mafie. 

Já osobně jsem obě sbírky, které česky 

vyšly v jediném svazku, četl v pořadí 

Hlad – Žízeň. Podle vašeho vnímání, 

je to tak správně, nebo je to úplně 

jedno? 

Knihy se dají číst v libovolném pořadí. 

Výsledný vzorec se pokaždé poskládá 

trochu jinak, čemuž odpovídá i odlišný 

čtenářský zážitek. Jelikož velký příběh 

není podaný v lineárním pořadí, dá se 

poskládat různě. 

JOZEF KARIKA (* 1978) 

31 

Každý román série je psán trochu 

odlišnou formou, která na základní 

situaci „psychicky nevyrovnaný hrdina 

čelí neznámému jevu a pozvolna mu 

neodvratně podléhá“ nahlíží z jiného 

úhlu. Jedná se o předem promyšlený 

záměr? 

Z mého pohledu jde spíš o jakýsi cyklus, 

který si vytváří vlastní mytologii. Každým 

románem ji odhaluji i sám pro sebe, je 

to spíš podvědomý a intuitivní proces. 

Některá témata se opakují v různých 

variacích, přičemž je i já postřehnu 

až s odstupem. Jedním z takovýchto 

ústředních témat je varování, že 

opuštění racionality obvykle končí 

katastrofou. 

Skutečnými hrdiny mých knih se mi 

někdy zdají ty postavy, které se pokoušejí 

neopustit racionální chápání skutečnosti, 

protože vědí, nebo tuší, kam je 

tato rezignace na rozum dovede. Hlavní 

postava je často skrytý antagonista 

příběhu, který svým podléháním iracionalitě 

a mysticismu vtáhne do záhuby 

nejen sebe, ale i lidi ve svém okolí. Co se 

týče zmiňovaných neznámých jevů, čím 

dál víc dospívám k závěru, že se jedná 

o různé formy jediného fenoménu. 

Dvojkniha Hlad/Žízeň je povídková 

sbírka, nebo spíš román v povídkách. 

Měl jste od začátku při psaní ideu, že 

jednotlivé součásti nějak propojíte, 

aby daly vzniknout ucelené legendě? 

Tato dvojkniha vznikla odlišným 

způsobem než mé předchozí romány. 

Původně jsem v době prvních lockdownů 

plánoval vytvořit standardní 

sbírku mysteriózních novel a povídek, 

které jsem napsal v uplynulých 

dvaceti letech. Když jsem je ale začal 

řadit k sobě, s údivem jsem postřehl, 

že se proplétají a vlastně vytvářejí 

velký ucelený příběh. Opravdu mě to 

šokovalo, protože během dvou dekád 

jsem pokaž dé vnímal jen střípky této 

mozaiky, a ne celkový vzorec. Ani mě 

nenapadlo, že mi podvědomí, nebo 

druhá strana, takhle dávkuje jeden velký 

příběh. Navíc asi nejděsivější z těch, 

které jsem doteď napsal. 

Musel jste povídky hodně přepisovat 

oproti původním verzím? 

Právě že minimálně, což mě překvapuje 

dodnes. Tvořivé schopnosti podvědomí 

mi připadají prakticky nekonečné. 

Zejména když je velký příběh podaný 

nelineárně, některé jeho linie dokonce 

formou reverzní chronologie. Obrazec, 

který to vytváří, a věřím, že i čtenářský 

zážitek, je zcela šílený a surreálný, přitom 

ale srozumitelný. 

Ružomberok, vaše rodné město, 

nebývá ve vašim románech vykreslený 

zrovna v příznivých barvách. Máte 

v něm nějaká oblíbená místa, kam se 

rád vracíte? 

Ružomberok v mých knihách vystupuje 

jako samostatný charakter se svébytnou 

povahou. Přesně takhle ho vnímám, je 

to staré a zlé město. Určitě se výrazným 

způsobem podepsal i na mé tvorbě. 

Máme ambivalentní vztah, možná až 

pakt. Dodnes mě výrazně inspiruje, 

i když v současnosti se už doslova rozpadá 

a stává se takřka neobyvatelným. 

Právě to mu ale dodává na temném 

kouzlu. 

Jeskynní systém pod Čebratěm, který 

hraje ve více povídkách významnou 

roli, skutečně existuje. Máte vy osobně 

s některou z jeskyní zkušenost – třeba 

z dětství? 

No, do těch jeskyní jsme jako děti 

chodívali, i když se zdá, že největší část 

systému ještě není objevená. Na úpatí 

vrchu, pod vstupem do jedné z jeskyní, 

měla před rokem 1989 cvičiště ruská 

okupační vojska a říkalo se, že v jeskyni 

popravují vojáky, kteří se pokusili 

o dezerci. Skutečně jsme tam našli 

spoustu nábojů, ale nikdy žádné kosti 

nebo zbytky těl. 

Na Liptově je mnoho jeskynních systémů. 

V jednom z nich jsem jako dítě 

nedobrovolně strávil více než deset 

hodin v temnotě, když nás to tam s místními 

jeskyňáři zasypalo. Archeologické 

nálezy, které tam potvrzovaly pravěké 

osídlení, a dokonce rituální kanibalismus, 

v té tmě dostaly zcela jiný význam. 

Narozený v Ružomberku, slovenský 

spisovatel a novinář, bestsellerový 

autor, který prodal v České republice 

a na Slovensku více než 350 000 

výtisků svých knih. V největší knižní 

anketě na Slovensku – Martinus 

Kniha roku 2014 – se umístil na 

prvním místě mezi TOP 5 autory, 

o dva roky později skončil druhý. 

Za romány Propast a Černá hra 

je dvojnásobným držitelem Ceny 

literární kritiky Zlaté pero, dále pak 

osminásobným držitelem Zlaté 

knihy a trojnásobným Platinové 

knihy (za romány Ve stínu mafie, 

Trhlina a Propast). Román Strach 

se stal nejlepším hororem roku 2017 

v Polsku, Trhlina pak v roce 2017 

získala nejprestižnější slovenskou 

čtenářskou cenu Anasoft litera. Na 

motivy tohoto románu natočil v roce 

2019 režisér Peter Bebjak stejnojmenný 

film, který svou návštěvností 

přepisoval na Slovensku historii. 

Covidová doba a současná válka na 

Ukrajině úplně změnila naše vnímání 

světa. Donutila nás zamyslet se 

nejdříve nad tím, jak bezmocní tváří 

v tvář přírodě stále jsme, a poté, jak 

málo dokážeme ovládat démony zla, 

kteří v nás stále dřímají. Obě témata 

řešíte ve svých knihách dlouhá léta. 

Jaké pocity to ve vás vyvolává, když 

vidíte, že fikce se stává realitou? 

Přesně těmto tématům se věnuji dlouhodobě. 

Od začátku jsem měl dojem, 

že moje tvorba je jakousi přípravou na 

takovéto dění v realitě, cítil jsem určitou 

osudovost. Vlastně se neděje nic, co 

bych ve svých knihách neprozkoumal 

už před lety, počínaje Branami Meonu, 

přes Na smrt až po mysteriózní romány 

jako například Propast nebo Smršť. 

Dojmy to vyvolává různé. Od iracionálních 

o předtuše, nebo dokonce o vyvolání 

některých věcí, až po ty rozumnější, 

že se jedná v zásadě o běžný koloběh 

dění. Lidská povaha se nemění. Když ale 

v těchto velkých dějinách uvázneme, 

připadá nám to výjimečné.

32 

TIP REDAKCE 

Cormoran Strike 

a Robin Ellacottová 

Panteon literárních detektivů současnosti – 11 

text: Jiří Popiolek 

foto: BBC 

On válečný veterán bez nohy, s rozvráceným osobním životem a spoustou dluhů. 

Ona čerstvě přestěhovaná do Londýna, zasnoubená, dychtivá po nové práci. 

Bolestivě se srazí ve dveřích jeho kanceláře právě v okamžiku, kdy se blíží jejich první 

společný případ. Mrtvá modelka, která vypadla z okna svého bytu, z nich posléze 

udělá skutečný tým… 

S detektivními dvojicemi je to složité, 

protože mnohdy bývá jeden člen dvojice 

upozaděn – jako v případě doktora Watsona, 

pomocníka slovutného Sherlocka 

Holmese. A ještě markantněji je to vidět 

v případě nebohého Archieho Goodwina, 

který sice za svého otylého šéfa Nero 

Wolfa, sedícího po většinu času ve skleníku 

s oblíbenými orchidejemi, všechno 

oběhá a případy posléze i odvypráví – ale 

jeho jméno si pamatuje málokdo. 

Cormoran, nebo 

Cormoran a Robin? 

I v případě Cormorana Strikea a Robin 

Ellacottové je situace trochu jiná než 

u v současnosti patrně nejpopulárnější 

přiznané detektivní dvojice – Harryho 

Bosche a Renée Ballardové, u níž oba 

hrdinové existovali v literárním světě 

i před tím, než se je jejich duchovní 

otec, Michael Connelly, rozhodl spojit 

dohromady. 

Cormoran a Robin sice v knihách vystupují 

víceméně rovnocenně, ale i samotná 

J. K. Rowlingová, která detektivky pod 

pseudonymem Robert Galbraith píše, 

má sérii na svých stránkách pojmenovanou 

jenom podle prvního z nich. 

Ve skutečnosti by se ale těžko našel 

příklad tak dokonale vyrovnaného profesního 

partnerství jako u Cormorana 

a Robin – a protože detektivní dvojice do 

tohoto seriálu stoprocentně patří, zvolil 

jsem právě je. 

Trampoty válečného 

veterána 

Cormoran Strike, pětatřicetiletý muž 

mohutné tělesné konstrukce a nepříliš 

vybraného chování, utekl do vojska před 

svou neuspořádanou rodinou. Matka si 

jej pořídila jako správná groupie s muzikantem 

své oblíbené kapely, a protože 

i celkově se její život podobal spíš splněnému 

snu těch nejradikálnějších hippies, 

tahala malého Cormorana i s mnoha 

nevlastními sourozenci od čerta k ďáblu. 

Cormorana tak k armádě přitáhlo 

zejména přání trochu si uspořádat život – 

a opouštěl ji posléze po nepříliš šťastném 

angažmá v Afghánistánu bez jedné 

nohy a bez ideálů. Založení detektivní 

agentury se zdálo být logickým krokem – 

ovšem jakkoli měl inteligentní a při práci 

s důkazy systematický Cormoran k této 

práci vlohy, klienti se nikterak nehrnuli. 

Divoký vztah s bohatou, ale nezvladatelnou 

Charlotte, který posléze dospěl 

k bouřlivému rozchodu, jej připravil 

i o zbytek prostředků, a tak se na začátku 

prvního dílu ocitá v nezáviděníhodné 

situaci – spí na polním lehátku v kanceláři, 

je takřka bez práce a každou chvíli 

očekává příchod věřitelů s baseballovými 

pálkami v rukou. 

Mezi dvěma muži 

Robin Ellacottová, pětadvacetiletá dívka 

ze slušné středostavovské rodiny, je ve 

chvíli, kdy ji pracovní agentura pošle 

na týdenní zkoušku do Cormoranovy 

kanceláře, na emočně zcela opačné 

části spektra. 

Přestěhovala se čerstvě do Londýna, 

kde předpokládá, že brzy najde 

zajímavou a dobrou práci, její snoubenec 

Matthew, uhlazený, i když poněkud 

škrobený muž s perspektivním 

zaměstnáním, ji romanticky požádal 

o ruku, a tak se jí budoucnost jeví 

v růžových barvách. 

Nástupem do detektivní agentury 

se však všechno značně zkomplikuje 

– Matthew Cormoranem i jeho 

prací pohrdá (není to práce pro lepší 

lidi) a Robin od ní odrazuje. A Robin… 

Cormoranova drsná slupka ji něčím 

přitahuje, a tak se ocitá v sevření mezi 

dvěma muži, kteří se vzájemně nemusejí, 

a navíc oba představují naprostý 

protiklad toho druhého. Toto latentní, 

podprahově až erotické napětí Rowlingová 

velice umně stupňuje až na 

nejzazší mez – a těžko říct, kam ho 

chce letos v srpnu, v šestém dílu série, 

dovést. 

Chvála anglické 

detektivce 

Pokud nejste fanatickými a nekritickými 

fanoušky Harryho Pottera, 

vzpomínáte si, co vás na knihách J. K. 

Rowlingové štvalo nejvíc? Právě ten 

fanouškovský servis. Něco, co pro mili-

Série Cormoran 

Strike a Robin 

Ellacottová od 

Roberta Galbraitha 

33 

Volání kukačky 

(orig. 2013) 

Hedvábník 

(2014) 

Tom Burke a Holliday Graingerová jako Cormoran Strike a Robin Ellacottová 

v seriálovém zpracování knižní série 

ony čtenářů udělalo z jejích knih nepřekonatelný 

kult, a pro jiné znamenalo 

spoustu vaty a nudy, kvůli nimž rozsah 

jednotlivých dílů stále víc nabobtnával. 

Není úplně fér používat tahle slova, 

protože Rowlingová už tehdy přesně 

věděla, co dělá, postavila na hlavu 

všechny redakční teorie o tom, jak má 

vypadat literatura pro mládež, a stvořila 

geniální, propracovaný svět, který bez 

přehánění ovlivnil celou jednu generaci 

čtenářů a naučila číst spoustu těch, kteří 

by jinak knihu neotevřeli. 

S Cormoranem a Robin je to v mnohém 

podobné. Na jednu stranu je zde 

klasická anglická detektivka, skvěle 

Robert Galbraith 

Pseudonym jedné z nejpopulárnějších 

spisovatelek současnosti, 

Angličanky Joanne K. Rowlingové, 

autorky největšího fenoménu 

literatury pro mládež za posledních 

mnoho let, sedmidílné série 

o čarodějnickém učni Harrym 

Potterovi. Kromě zatím šestidílné 

detektivní série s Cormoranem 

Strikem a Robin Ellacottovou 

napsala i rozsáhlý společenský 

román z prostředí anglického 

maloměsta Prázdné místo nebo 

pohádky Ikabog a Vánoční prasátko. 

vygradovaná a promyšlená, se spoustou 

podezřelých, falešných stop a motivů, 

které čtenáře svádějí z té správné stopy. 

Navíc Rowlingová tím, že nešetří rozsahem, 

dokáže dokonale vykreslit prostředí, 

v němž se její knihy odehrávají. 

Politika, rockové hvězdy, spisovatelé, 

modeling – všechno to tam je plastické, 

realisticky popsané, rozpitvané 

do nejmenšího detailu Cormoranovým 

analytickým mozkem, jehož sledovat při 

práci je čirá radost, a Robininou invencí, 

dodávající celému ději na přitažlivé 

dynamice. 

Dokonalý servis pro 

fanoušky 

Na stranu druhou Rowlingová stejně 

důkladně a precizně jako v Potterovi 

(nebo jako s výše popsanou detektivní 

zápletkou) pracuje i se svými postavami, 

s jejich uvažováním, s motivy jednání 

– a okolím v podobě rodinných příslušníků, 

bývalých partnerů, kolegů a přátel. 

Čtenář tedy se svými hrdiny doslova 

žije, a pokud se s nimi díky sugestivnímu 

způsobu, jímž Rowlingová vypráví, 

ztotožní, nemůže se dočkat jejich dalších 

osudů. 

Tím zároveň jako by dostal dva zážitky 

v jednom – jednak samotnou detektivní 

zápletku, jednak společenský román 

o problémech lidí žijících v současném 

Londýně s dvojicí charismatických 

Ve službách zla 

(2015) 

Neklidná krev 

(2020) 

a nesmírně sympatických (i když často 

chybujících) hrdinů v čele. 

Smrtící bílá 

(2018) 

The Ink Black 

Heart (2022) 

Rowlingová navíc dokonale sleduje 

současné detektivní trendy – a jako 

kdyby na své věrné pomrkávala, že to 

umí taky. Hlavní hrdina ve smrtelném 

ohrožení? Proč ne. Korupce a zločin 

v nejvyšších patrech politiky? Ale jistě. 

Démonický masový vrah spolupracující 

na vyřešení zločinu? Bez problémů. 

A když se k tomu připočte i výborný 

seriál BBC, který ve svých několikadílných 

sériích zpracovává první čtyři 

romány a s nímž Rowlingová – Galbraith 

dokonale pracuje i na svých 

webových stránkách (kde postavy 

Cormorana a Robin dostaly definitivně 

tváře svých představitelů Toma 

Burkea a Holliday Graingerové), je 

jasné, že paní Joanne se podařil další 

zásah přesně do černého. Všechna čest 

a naprostý respekt. Je to zasloužené.

34 

ROZHOVOR 

Při psaní se 

nebojím, 

horší to je ve tmě 

Je mu teprve něco málo přes třicet, ale právě mu vychází 

pátá kniha a v hospodě se může chlubit tím, že napsal vůbec 

první český young adult thriller. Aleš Novotný se navzdory 

všem úspěchům pořád usmívá lehce stydlivě – dokonce i když 

popisuje krvavé vraždy! 

Pokud se nepletu, Já, Smrt je váš třetí 

young adult thriller. Je tenhle žánr váš 

srdcový? 

Určitě ano, vracím se k němu nejčastěji 

a pokaždé moc rád. Ať už jako autor, 

nebo jako čtenář. V Česku jich bohužel 

moc nevychází, tak mi nezbylo nic 

jiného, než je začít psát sám. (smích) 

Proč zrovna thrillery pro teenagery? 

Už jako kluk jsem miloval hororové 

a thrillerové seriály a filmy, tak nějak 

jsem k tomu tíhl vždycky. Myslím si, že 

nejradši mám to napětí, postupné odkrývání 

pravdy a jak to pak celé do sebe 

zapadne. Ovlivnily mě thrillery světových 

autorů jako jsou třeba Gillian Flynnová, 

Tana Frenchová nebo Jeffery Deaver, 

i když píšou pro dospělé. 

Na co se může čtenář ve vaší novince 

Já, Smrt těšit? Nebo spíš – čeho se tam 

může děsit? 

Město zasáhne tragédie v podobě vraždy 

dvou dívek a jen pár měsíců nato se 

na místním gymnáziu najde sněhulák 

navlečený do stejných šatů, jaké nosí 

ředitelka školy, a naaranžovaný tak, jako 

by si prostřelil hlavu. Do party teenagerů, 

kolem kterých se děj točí, se vkrádá 

strach a podezření. A my ten podivný 

spletenec událostí začneme rozplétat… 

Prostě husí kůže od první kapitoly! 

Bojíte se někdy u psaní? 

Nebojím, nikdy jsem se během psaní 

nebál, horší je to, když se pak ocitnu 

někde venku sám potmě! (smích) 

V knize se objevuje několik dost znepokojivých 

momentů – zavražděná 

studentka, pomluvy a tísnivý pocit, že 

nemůžete nikomu věřit. Stalo se u vás 

na škole někdy něco děsivého? 

Naše škola byla maličká budova, bylo v ní 

jenom pár učeben, a pokud je mi známo, 

nic děsivého se tam nikdy neudálo 

a nikdo tam neumřel. Kolikrát si říkám, že 

bych se nejradši na střední vrátil, možná 

i proto tak rád píšu knihy pro teenagery. 

Vrací mě to do mých středoškolských let. 

Čeští autoři, hlavně ti mladší, mají 

někdy tendence zasadit děj do zahraničí. 

Vaše knihy se oproti tomu odehrávají 

v Česku. Je pro váš české prostředí 

důležité? 

Je to prostředí, které znám nejlíp. 

Přiznám se, že než jsem vydal svou 

prvotinu, zasazoval jsem své příběhy do 

zahraničí. Ovlivnily mě americké filmy 

nebo knihy, které jsem tehdy hltal, ale 

postupem času jsem si uvědomil, že 

české prostředí je pro mě přirozené a ty 

zahraniční reálie nebyly v mých textech 

úplně věrohodné. Dneska už si ani neumím 

představit, že bych psal o jiném než 

českém prostředí. 

Někteří autoři tvrdí, že Česká republika 

je příliš malá a provázaná na to, aby 

se tady mohla stát skutečně děsivá 

vražda. Každý zná každého, nemáme 

tady tolik odlehlých míst... Jak to 

vidíte vy? 

text: Vavřinec Fiala 

foto: Antonín Daněk 

S tím nesouhlasím. Vždyť i v České 

republice jsme měli případy sériových 

ALEŠ NOVOTNÝ (* 1990) 

Pochází z jižní Moravy a psát 

začal už ve třinácti letech. V roce 

2019 debutoval knihou Pamatuj 

na smrt, historicky prvním 

českým young adult thrillerem. 

Následovaly další napínavé 

romány pro mládež – Zvěsti 

(2021) a novinka Já, Smrt (2022). 

Kromě knih pro teenagery má 

na kontě dvě detektivky pro 

dospělé: Šepot v bouři (2021) 

a To přichází děsy (2022). 

vrahů. Jakákoliv vražda je děsivá, ani 

nemusí být sériová. 

Moje představa je, že autoři thrillerů 

začínají psát s příchodem soumraku 

a pak píšou celou noc ve svitu svíček 

a ideálně s havranem na rameni. Jaká 

je realita? 

Vlastně jste docela blízko. Až na toho 

havrana tedy… (smích). Nejčastěji skutečně 

píšu večer a v noci. Vždycky na 

posteli, notebook na klíně a na nočním 

stolku hrnek s kávou, kterou co chvíli 

usrkávám. To je pro mě ideální. 

Cosmopolis, 279 Kč, již vyšlo

Ted Bundy // Ann Rule 

Vlk v rouchu 

beránčím 

Když Ann Rule pracovala na lince bezpečí, 

ani ve snu ji nejspíše nenapadlo, 

že ten milý kolega s příjemným a uklidňujícím 

hlasem vedle ní bude jednoho 

dne patřit mezi nejznámější Američany 

historie. Tím mužem totiž nebyl nikdo 

jiný než Ted Bundy, jeden z nejhorších 

sériových vrahů vůbec. Muž, o němž se 

říkalo, že má dvě tváře... 

Pro Ann Bundy hrozbu nikdy nepředstavoval, 

vždy se k ní choval mile a slušně, 

jediný, kdo snad mohl jeho skutečnou 

povahu vycítit, byla Annina fenka, která 

se v jeho přítomnosti chovala agresivně. 

Jsou studie, které tvrdí, že vrazi vyrůstají 

z týraných dětí, a jsou také ty, jež si jsou 

„jisty“, že naopak přehnaná péče škodí 

lidské psychice. Ať je to, jak chce, autorka 

je díky svým zkušenostem s Bundym 

přesvědčena, že on nespadal ani do 

jedné kategorie. „Na Teda Bundyho 

nepasují žádné šablony.“ 

Na jedné straně obětavý dobrovolník, 

jenž zachraňoval životy, pilný student 

a lamač dívčích srdcí, na straně druhé 

bezcitný muž a bestiální vrah. Kniha 

dost nezvykle začíná na samém konci 

příběhu. Aby čtenář pochopil, jaký 

Theodor Robert Bundy skutečně byl, 

nebude totiž pouhý začátek stačit, je 

zapotřebí vypravit se hlouběji do minulosti. 

Otázkou je, zda je vůbec možné 

Tedovu mysl pochopit, zda on sám 

vůbec tušil, kým je. 

Vše je napsáno srozumitelně a autorčin 

styl je čtivý a velice návykový. Nečekejte 

žádné bulvární výkřiky, všechny nepodložené 

informace se zde uvádějí na 

pravou míru, na lživé domněnky není 

v knize místo. 

Detailně popisovaná zmizení, nálezy 

ostatků, průběh vyšetřování, Bundyho 

urputnost a přesvědčení o své vlastní 

nevině, fakt, že se jedná o skutečné 

ženy, které měly rodinu, přátele, partnery... 

skutečnost je mnohem děsivější 

než fikce. Je strašně důležité, aby 

Jota, 498 Kč, již vyšlo 

knihy, jako je tato, vycházely a aby byly 

čteny. Jen díky poznatkům ostatních si 

můžeme uvědomit, jaké zlo se v lidech 

ukrývá, a měli se tak na pozoru, vždyť 

nikdy nemůžeme vědět, kdo se zrovna 

nachází po našem boku. 

Pavel Polcar 

35 

RECENZE 

Černá smrt // Franck Thilliez 

XYZ, 469 Kč, již vyšlo 

Gabriel Moscato, náčelník četnictva 

malé horské vesničky Sagas v Savojských 

Alpách se s nasazením všech pák 

snaží najít svoji ztracenou sedmnáctiletou 

dceru Julii, která třikrát týdně trénovala 

na závody v Chamonix. Její horské 

kolo našli opřené o strom druhý den, co 

se nevrátila domů. Psí stopaři ztratili její 

stopu v oblasti parkoviště. Helikoptéry ze 

vzduchu a desítky policistů prozkoumávaly 

les. Vyzpovídali spolužáky i známé 

a také zaměstnance hotelu U Skály, kde 

si Julie přivydělávala jako pokojská. Na 

její digitální kameře chyběla paměťová 

karta. Mohlo by to pomoci? Gabriel se 

natáhl na postel a hodlal zde přespat. 

Vtom začali z nebe padat mrtví ptáci. 

Když se probudil, bylo všechno jinak. 

On vypadal jinak, jeho četnická uniforma 

i zápisník zmizely. Postupně se 

dozvídá, že se píše rok 2020 a jeho dcera 

se pohřešuje už 12 let. Na četnictvu to 

mají jako uzavřený případ. Gabriel to 

ale nechce nechat jen tak a znovu se 

pouští do pátrání na vlastní pěst. Začíná 

u podobných případů, zpovídá pozůstalé 

nalezených a zavražděných dívek 

přibližně v Juliině věku. Mnozí si moc 

nepamatují, je to přece jen už 12 let, ale 

přesto alespoň sbírá střípky faktů, které 

jej posunují dál. Výsledky předčí všechna 

hororová očekávání. Děsivý konec by 

nenapadl ani nejlepšího znalce detektivek. 

Do posledních stránek prostě ani 

netušíte. 

Ne nadarmo patří Franck Thilliez 

k nejlepším a nejčtenějším francouzským 

autorům thrillerů. Tentokrát se 

však pouští do poněkud jiného tématu, 

dokonce opouští svého oblíbeného 

vyšetřovatele Francka Sharka a jeho 

partnerku. Jediné, co jeho předchozí 

romány s nynějším spojuje, je pozadí 

vylíčení aktuálních témat současné 

společnosti, které jsou samy o sobě 

dostatečně hrůzné a varující. 

Přesto je kniha tak úžasně napsaná, že 

i přes všechny děsy vás bude nutit vrátit 

se k ní znovu. Zvlášť pro ty, kdo se rádi 

bojí a milují napětí. 

Zuzana Dorogiová

36 

ROZHOVOR 

Jsem 

v národním 

týmu proti 

severské 

detektivce 

Policista Tomáš Volf přichází už počtvrté, tentokrát 

v temné knize Nalezení. „Zápletka se týká genetických 

stop. A poprvé i jeho osobní minulosti,“ říká spisovatel 

Jiří Březina, který patří mezi přední české oceňované 

detektivkáře. Psaní mu ovlivnil třeba Sherlock Holmes 

a severská krimi, ale i filmový Vetřelec. Kvůli svému 

fiktivnímu vyšetřovateli dokonce začal poslouchat tvrdý 

metal. 

Vzplanutí, Promlčení, Mizení, teď 

bude Nalezení – nedojdou vám za 

chvíli tato krátká, úderná slova na 

názvy knih? 

Brzy asi budu muset vymyslet něco 

jiného. (smích) Nalezení bude už 

čtvrtá kniha, která má tento styl názvu. 

Není to ale plánované, název vždycky 

přijde tak nějak sám. Když bude další 

podobný dávat smysl, tak ho použiju. 

Jinak nepsané pravidlo klidně poruším. 

Máte i tituly Na kopci a Polednice. 

Krátké názvy jako by už byly součástí 

vaší značky. Vnímáte, že podobně 

rychlým a svižným způsobem 

i píšete? 

Není to vědomá volba stylu. Mám prostě 

na psaní méně času a snažím se jít 

rovnou k věci. Na stránkách se zbytečně 

nevykecávám. Myslím ale, že bych mohl 

psát ještě líp. 

Pracujete i jako copywriter. Pomáhají 

vám i zkušenosti z tohoto oboru 

v „nevykecávání se“? 

Píšu krátké reklamní a webové texty, kde 

se jde rychle k podstatě. Když píšu pro 

klienta, tak je nutné mít to tam nasekané. 

Snažím se psaní krimi odlišit od 

tohoto stylu, ale je pravda, že se do mého 

psaní asi promítá. 

Novinka Nalezení vyjde v půlce září, 

a s ní se vrátí i policista Tomáš Volf. Co 

o knize můžete prozradit? 

Možná trochu splatím svůj dluh čtenářům, 

kteří mi vyčítali, že o něm vlastně 

JIŘÍ BŘEZINA (* 1980) 

nic moc neví. Tomáš Volf totiž nikdy 

není ústřední postava, kolem které 

by se všechno točilo. Je spíš průvodce 

dějem, jako třeba v Promlčení. Jsme 

vždy v přítomnosti, ale dosud jsme 

nevěděli, odkud pochází, co je zač, co ho 

formovalo. V této knize se vrací do svého 

rodného městečka, kde se ztratí jedna 

holka a pomáhá ji hledat. Když se prochází 

uličkami, otevírají se mu zároveň 

vzpomínky na dětství. Zjistíme, co ho de 

facto přivedlo k práci u policie. Zároveň 

to má částečně spojitost i se současným 

případem. 

text: Jan David 

foto: Daniel Turecký 

Spisovatel z Českých Budějovic, 

autor detektivních románů. 

První začal psát v sedmi letech. 

Byl o pravěkých lovcích a nikdy 

ho nedokončil. Na kopci je 

první autorskou knihou z roku 

2013 a rovnou získala Cenu 

Jiřího Marka za nejlepší český 

detektivní román. V roce 2015 

vyšlo Promlčení, o rok později 

Polednice, v nichž se objevuje 

policista Tomáš Volf. Vzplanutí 

z roku 2019 znamenalo druhou 

Cenu Jiřího Marka. V roce 

2021 vyšlo Mizení, letos vychází 

Nalezení. Živí se textováním 

webových stránek. Sám uvádí, 

že má krásnou ženu a dva vyvedené 

kluky. „Když zrovna nejsem 

s nimi a nečtu nebo nepíšu 

nějakou knížku, chodím ve 

volném čase po lesích a po kopcích, 

běhám a jezdím na kole,“ 

dodává.

Ve Vzplanutí měl název knihy více 

významů, a skrze hasičského vyšetřovatele 

jste popisoval i určitý fenomén. 

Zdrojoval jste v nějakém tématu 

podobně i v případě Nalezení? 

Máte pravdu, tato kniha se týká genetických 

stop, takže jsem opět musel téma 

hodně konzultovat s více lidmi. Kdyby si 

původní zápletku přečetl člověk trochu 

zběhlý v genetice, tak by se musel smát. 

Teď už by příběh mohl v pohodě skousnout. 

(smích) A genetička a skvělá vědkyně 

Milena Nováková se do mé otázky 

ponořila tak, že dokonce zápletku skvěle 

vylepšila. Je to ale opravdu hodně složité 

téma, tak jsem se v něm raději zbytečně 

moc nebabral. 

Tak něco zemitějšího. Tomáš Volf 

poslouchá metal, naposlouchal jste si 

zase něco kvůli své postavě? 

Jo, to musím. (smích) Nemohl to být 

ještě black metal a doom metal, protože 

jsem potřeboval popsat jeho dospívání. 

Byl mladší a divočejší, takže kvůli 

ději knihy nastal i u mě přerod v death 

metal. Poslouchal jsem třeba Slayer. 

Autoři televizních seriálových detektivek 

hledají skutečné případy, šťourají 

se v archivech. Jak to máte vy v případě 

Nalezení? 

Ve všem, co jsem napsal, se inspiruju 

skutečnou událostí, ale nejde o kopírování. 

Spíš využívám motivy pachatele 

nebo postupy vyšetřovatelů, případně 

okolnosti kolem konkrétní reality. Tady 

jde o pátračku, takže jsem musel zjistit, 

jak to funguje, když člověk ztratí svoje 

dítě. Jak se v případě pátrání zapojují 

jednotlivé složky a podobně. 

Motto, 349 Kč, vychází 15. září 

Jak se vám jako dvojnásobnému otci 

píše kniha o mizení dětí? 

Je to nepříjemné, ale ve všech knížkách 

mám témata, která jsou pro mě těžká 

na zpracování. Zároveň nepatřím mezi 

autory, kteří se vyžívají v explicitně popisovaném 

násilí. 

Ano, máte rád severské krimi romány, 

ale zároveň nemáte rád jejich brutální 

krvavé scény. 

Přesně. Ani si nemyslím, že jsou potřeba, 

zvlášť když je tématem násilí na dětech. 

Bylo by to nošení dříví do lesa, tu hrůzu si 

čtenář představí sám. 

Pozná se v odhalovaném Tomáši Volfovi 

někdo z vašich známých nebo jste sáhl 

i do sebe? Jak moc je postava fiktivní? 

Každý autor se asi inspiruje lidmi kolem 

sebe, nicméně Tomáš Volf nemá přímý 

předobraz v někom konkrétním. Určitě 

má ale některé vlastnosti, které bych 

chtěl mít já. Je to takový spletenec. 

Mám tady napsanou jeho knižní představu 

o dovolené – „Vezme si s sebou 

pár knížek, bude si číst, poslouchat 

muziku a čistit si hlavu. A ještě důležitější 

je to, co si s sebou nevezme – 

počítač a dosahový telefon.“ Je to i vaše 

představa ideální dovolené? 

Základní pocit introvertního člověka 

s ním sdílím. Touhu být někde, kde 

nemusí interagovat a může se trochu 

usebrat. To je i moje představa. Určitě 

bych se ale víc hýbal. Rád běhám, jezdím 

na kole, tábořím... Byl bych víc někde 

venku. 

Co teď čtete, nebo co byste si vzal na 

dovolenou? 

Mám rozečtené dvě knížky, jedna je 

Ochlazení od Michaela Žantovského, což 

je politický thriller starý asi patnáct let, ve 

kterém prakticky předpověděl následné 

události s Ruskem, že zavírá kohoutky 

a tak dále. Pak jsem si ještě půjčil 

Skácelovy sebrané básně. Už v zimě jsem 

si představil, že si někde v lese natáhnu 

hamaku a budu si číst Skácela. Je ale 

pravda, že je za půlkou prázdnin, a ještě 

jsem se k tomu nedostal. Teď pojedu na 

hudební festival, nevím, jestli si tam na to 

najdu klid. 

Býváte už prý někdy považován za 

krále české detektivky. Zasloužíte si 

korunovaci? 

Tyto tituly jsou podle mě takové podivné… 

Jsem třeba moc rád, že jsem už dvakrát 

dostal Cenu Jiřího Marka, toho si hodně 

cením. Ale král? 

Takže jste byl minimálně dvakrát 

pasován na rytíře české detektivky? 

(smích) Něco takového. Ale podobných 

autorů detektivkářů je tady přece 

víc. Vnímám nás tak, že nesoupeříme 

mezi sebou vzájemně, každý píšeme 

trochu jinak. Beru nás jako partu, která 

tvoří české detektivky, snaží se je dělat 

kvalitně, a stali jsme se spíš národním 

týmem proti severské detektivce. 

Píšeme si, podporujeme se, snažíme se 

propagovat českou detektivku, která už 

je na úrovni dějově i literárně. 

S jakými autory si píšete? 

S Martinem Goffou, Martinem 

Stručovským z Jindřichova Hradce, to je 

také Jihočech, s Antonínem Mazáčem, 

Michalem Sýkorou... Občas si povídám 

s Michaelou Klevisovou. To jsou 

všechno zajímaví autoři a je jich ještě 

mnohem víc. 

A jak se vám poslouchají audioverze 

vašich knížek? 

Je zvláštní slyšet někoho číst nahlas 

váš text, protože herci ho čtou trochu 

jinak, než třeba autor zamýšlel. Čtou 

ho samozřejmě technicky lépe, ale 

překvapí mě, že někdy dají slovům svojí 

interpretací úplně jiný význam. To je 

zajímavé a někdy mě to velmi trkne. 

Není to nepříjemné, jen zvláštní, že 

se dá text číst i jinak. Třeba v případě 

audioknihy Promlčení text postupně 

graduje a zrovna tam je závěr úplně 

perfektní. Super! 

Píšete už nový příběh Tomáše Volfa? 

Nepíšu, jsem vyšťavený. Překonal jsem 

se, když jsem psal hodně intenzivně loni 

v létě Mizení a hned potom Nalezení. 

Chytla mě tehdy múza a snažil jsem se 

jí držet. Dnes se snažím pracovat na rozdělané 

pohádce s redaktorem, který mě 

hodně péruje. Má pocit, že by to mohlo 

být lepší. Jsem z toho nešťastný, protože 

teď nemám moc nápady. Jsem prostě 

v útlumu. 

Takže opravdu čas na hamaku 

a Skácela. 

Určitě. Určitě vypnout! 

Po vzoru názvů vašich knih vám přeju 

vypnutí. 

(smích) To bude až úplně poslední díl. 

37

38 

Mračna nad oddělením Q // Jussi Adler-Olsen 

RECENZE AUDIOKNIH 

Devátý případ oddělení Q z pera dánského 

autora Jussiho Adler-Olsena nese 

trochu záhadný název Chlorid sodný. Co 

má NaCl, tedy kuchyňská sůl, společného 

s pátráním po možném sériovém 

vrahovi? Na to si můžete posvítit s oblíbenými 

hrdiny jedné z nejúspěšnějších 

severských detektivních sérií posledních 

let. 

Na nový román si museli fanoušci 

oddělení Q počkat tři roky. Promítla se 

do něj pochopitelně i doba, ve které se 

odehrává, tedy covidový rok 2020. Ten se 

podepsal i na chodu policie, na každém 

kroku číhá lockdown či karanténa, ředitelství 

vyšetřovatelům nařizuje výslechy 

po telefonu a naši hrdinové se potýkají 

i se všudypřítomnými rouškami, zahalujícími 

tváře lidí včetně těch, po kterých 

pátrají. Oč delší ale bylo čekání na 

vydání a český překlad tištěné podoby, 

o to dříve se dočkali ti, kteří dávají před 

čtením přednost poslechu. A audioknižní 

Chlorid sodný je nezklame. Opět 

totiž spoléhá na tradiční recepturu, 

s níž tvůrci z vydavatelství OneHotBook 

přichystali i osm předchozích dílů. 

Režisérka Jitka Škápíková tak i tentokrát 

dohlížela na to, jak se do všech oblíbených 

postav kodaňského policejního 

týmu převtěluje hlas této audioknižní 

série, patřící herci Igoru Barešovi. 

Jeho přístup, kdy, jak sám uvádí, příliš 

nepřehání přípravu a spíše se sám 

oddává příběhu a čeká, kam jej nálada 

dané pasáže zavede, nese i tentokrát 

své ovoce. Přestože je Barešův projev 

v zásadě klidný a vyrovnaný, promítají 

se v něm střídající se atmosféry jednotlivých 

scén, rozpoložení daných 

postav i celkový nadhled, s nímž ostatně 

k psaní přistupuje i autor Jussi Adler- 

-Olsen. Série případů oddělení Q patří 

nejen na poměry severské literatury 

k těm nejvtipnějším, aniž by při tom 

působily jako parodie. Igor Bareš uvěřitelně 

interpretuje jak dojemné pasáže, 

hrající na posluchačovy city, tak již 

OneHotBook, 469 Kč, již vyšlo 

takřka legendární přeřeky a arabská 

přirovnání s velbloudy, kterými syrský 

kolega Asad Carla neustále rozčiluje. 

Tomáš Macháček, naposlech.cz 

Přečtěte si nezkrácenou recenzi na 

Čte: 

Igor Bareš 

Zoo podle Fejka // Petr Fejk 

OneHotBook, 429 Kč, již vyšlo 

Nová audiokniha bývalého ředitele 

pražské zoologické zahrady Petra Fejka 

překvapí nejen svým rychlým spádem 

a množstvím zákulisních informací, 

ale především neobyčejným zaujetím, 

naléhavostí a emocemi, které z Fejkova 

hlasu i po tolika letech od skončení 

jeho ředitelování přímo čiší. Díky nakladatelství 

OneHotBook si tak můžete 

dopřát poslech, po kterém se pravděpodobně 

na naši nejslavnější zoologickou 

zahradu už nikdy nebudete dívat 

stejně. 

Za 12 let své funkce toho Petr Fejk 

v pražské zoo stihl opravdu hodně. 

V audioknize Jak se dělá zoo se spolu 

s ním přenesete do doby výběrového 

řízení, během něhož byl do čela zahrady 

proti všem předpokladům opravdu 

vybrán, prvních dnů v nové funkci 

i mnoha dalších chronologických vzpomínek 

na všechna následující léta směřující 

až k jeho dnu poslednímu, kdy ze 

zoo přes svou veškerou snahu s hořkostí 

v srdci opět odchází. 

Nečekejte ale nějaké nudné líčení strohých 

faktů – ačkoliv je poslech vzpomínkami, 

informacemi a postřehy přímo 

nabitý, jedinečný způsob přednesu, kterého 

se ujal sám Fejk, dělá z audioknihy 

téměř mistrovské dílo. I díky autorovu 

osobitému humoru, s nímž líčí svou 

interakci se zvířaty i celkový chod zoo 

– tedy zážitky, o kterých se běžnému 

návštěvníkovi ani nesnilo. 

Pokud bychom měli poslech shrnout 

do jedné věty, byla by to oddanost, 

zaujetí a láska – ke zvířatům, která mu 

byla svěřena i k celé zoologické zahradě 

a základním morálním principům. Jistě, 

pro celkové objektivní posouzení tehdejší 

situace by bylo nutné znát i pohled dalších 

stran a jejich vyprávění. Z Fejkova hlasu 

však při poslechu čiší taková opravdovost, 

že se jeho líčením snadno necháte 

naprosto pohltit. 

11 a půl hodiny poslechu vám díky tomu 

uteče jako voda a vy si budete jen přát, 

aby těch vtipných i smutných vzpomínek 

a postřehů bylo v poslechu alespoň ještě 

o jednu kapitolu více. Nebo lépe o celou 

další knihu. 

Andrea Morkusová, naposlech.cz 

Přečtěte si nezkrácenou recenzi na 

Čte: 

Petr Fejk

KNIHY Z ARGA, 

KTERÉ NESMÍTE MINOUT! 

#mojeargo 

GEORGE R. R. 

MARTIN 

HBO Original© 

Plameny pomsty 

EVAN WINTER 

Nezapomenutelná, nemilosrdná 

a napínavá 

fantasy série úspěšného 

kanadského spisovatele 

Evana Wintera pokračuje 

druhým svazkem. 

Stranger Things: Rebelka Robin 

A. R. CAPETTA 

Střední škola je příšera, která 

pohltí všechno, co máte 

rádi. Tohle moc dobře ví 

Robin Buckleyová, oblíbená 

postava třetí řady 

hororového 

sci-fi seriálu 

televize 

Netflix a nyní 

také hrdinka 

románu Rebelka 

Robin. 

Operace Banány 

DAVID WALLIAMS 

Kočičí oko 

MARGARET ATWOODOVÁ 

David Walliams, autor 

veleúspěšné Babičky 

drsňačky a dalších bestsellerů, 

napsal akční, 

bondovsky laděný příběh 

z druhé světové války, 

v němž není nouze o humor 

ani o poučení. 

Autorka bestselleru Příběh 

služebnice v nadčasovém 

a částečně autobiografickém 

románu, 

který sahá od konce druhé 

světové války do osmdesátých 

let 20. století, vytvořila 

brilantní sondu do 

temných zákoutí psychiky, 

jež se jen těžko zbavuje 

dětských traumat.

40 

ROZHOVOR 

Měl odvahu i štěstí. 

Knihy začaly 

mluvit… 

text: Jan David 

foto: archiv Roman Souček, Martina Pilaře 

Na podzim vydá slavného Puzova Kmotra s hlasem Oldřicha 

Kaisera nebo Vlastní životopis Agathy Christie v interpretaci 

Aleny Vránové. „Věřil jsem už v roce 2011, že nezkrácené četby 

mají smysl,“ podotýká Martin Pilař k začátkům vydavatelství 

OneHotBook, které je dnes na našem trhu audioknižních firem 

největší a pravidelně sbírá ocenění za svoji tvorbu. 

Slyšel jste celou trilogii Milénium od 

Stiega Larssona, která má 46 hodin? 

Samozřejmě. Právě s touhle slavnou 

sérií jsme v roce 2011 do světa audioknih 

vstupovali. Nejprve jsem ji nadšeně 

přečetl a ustavičně dumal nad tím, jestli 

by v představách publika tak dlouhou 

audiální verzi snesla. Tehdy se v takových 

stopážích knihy nenatáčely – podle 

spousty lidí se tenkrát podobný formát 

ani neměl šanci prosadit. Jenže jsem 

měl štěstí na skvělý titul. Jako narátora 

jsme po dlouhém zvažování vybrali 

Martina Stránského – i pro něj to byla 

jeho první audiokniha. 

Jak na tyto začátky vzpomínáte? 

Chtěl jsem vydávat nejlepší audioknihy 

a tomu jsem taky vše podřídil. 

Samozřejmě jsem si představoval, že 

všechno půjde o dost snáz. Byl jsem 

naivní, ale i zapálený a hlava nehlava 

jsem si razil cestu vpřed. Zpočátku to 

vypadalo jako hobby, na první titul jsem 

si dokonce půjčil peníze od babičky. 

Abych měl na vydání druhého, prodal 

jsem auto – vstupní náklady jsou 

u pořádné produkce vysoké. Přesto 

jsem chtěl navzdory všem a všemu 

dokázat, že to půjde, že audioknihy jsou 

skvělý formát, který si jen musí najít 

posluchače. Opravdu mě bavilo dávat 

této nezkrácené podobě konkrétní tvář: 

hledat nejvhodnější herecké hlasy, pracovat 

s hudbou a postprodukcí, mazlit 

se s grafikou na obalu, vymýšlet formy 

propagace. Prostě uvažovat o audioknize 

komplexně jako o svébytném díle. 

Nicméně před jedenácti lety – ve srovnání 

třeba s Německem – byla nabídka 

na našem trhu tristní. 

Dnes vydáváte oceňované tituly 

a babička z vás může mít radost… 

Nikdy nezapomenu na to, jak mi rozčilená 

volala po loňském vyhlašování 

Audioknihy roku, že v rozhlase zaslechla 

reportáž z předávání cen. „Martine, vy 

jste vyhráli v sedmi kategoriích z jedenácti! 

To snad není možný! Úžasný! Drž 

se, kluku!“ To byla pochvala! Od mnohdy 

přísné třiadevadesátileté babičky, 

úspěšné akademické malířky, která 

ve svém věku ještě každé dopoledne 

malovala. A těší mě samosebou i zpětná 

vazba od posluchačů. Když se za těmi 

léty ohlédnu, získali jsme zatím v téhle 

soutěži, která je v našem oboru určitou 

obdobou Českých lvů, třicet ocenění 

a postupně vyhráli i všechny vypsané 

kategorie – tedy vyjma dramatizací, na 

které se nezaměřujeme. Čtyřikrát po 

sobě jsme se stali absolutními vítězi. 

Proč jste se pustil zrovna do 

audioknih? 

Odmala jsem hodně četl, to mám po 

mámě. Na prázdniny jsem si vždycky 

nejdřív „zabalil“ pořádnou hromádku 

knih, to byla hlavní starost. Jasně, ještě 

kolo a plavky (smích). Parádně ohrané 

jsem míval i audiokazety s Hurvínkem 

a v neděli jsme si po obědě vždycky 

v rádiu naladili pohádku. Pamatuju 

si i všelijaké rozhlasové četby a hry, 

heroické výkony tehdejších velkých 

bardů a specifickou atmosféru mluveného 

slova. I jako teenager jsem věčně 

míval na uších sluchátka, sjížděl muziku 

a k tomu louskal knížky. Asi v patnácti 

jsem začal pomáhat v tátově firmě na 

výrobu audiokazet. Musel jsem se naučit 

sázet a vytvářet grafiku, ve studiu jsem 

si zkoušel vylepšovat nahrávky oblíbených 

kapel, a nakonec jsem si troufl i na 

zvukařinu. V mluveném slově se zkrátka 

v mých očích hezky spojilo vše, co mám 

rád. Myslel jsem si, že mezi knižními 

nakladateli bude o tenhle formát zájem, 

ale o spolupráci nestáli. A tak jsem 

začal sám. 

Zprvu jste vydával pod jinou hlavičkou. 

Logo OneHotBook se objevilo až 

s titulem Cesta Steva Jobse. Mohli jste 

se jmenovat i jinak? 

Těch opravdu dobrých nápadů na 

jméno firmy jsem měl tehdy několik. 

Hodně jsme s kamarádem brainstormovali 

u piva, poznámky k tomu mám 

schované, ale rád bych je využil pro 

další projekty, takže je neprozradím

(úsměv). Pro název OneHotBook jsem 

se rozhodl asi ve čtyři hodiny ráno, kdy 

jsme finišovali obal pro náš sedmý titul 

Cesta Steva Jobse a já už chtěl konečně 

vydávat pod nosným logem. Při práci po 

nocích jsem tenkrát hodně poslouchal 

Red Hot Chili Peppers a jejich skvělou 

desku One Hot Minute, na které je 

i stejnojmenný song. Jeho neuvěřitelný 

drive mě hrozně nabíjel, a tak jsem se 

inspiroval. Myslel jsem to jako „tohle je 

ten správný formát knihy“, tedy „hot“ 

pro mě. 

Jak složitě se tehdy opatřovala audiální 

autorská práva? 

Praxe mě naučila, jak pořídit a produkovat 

nahrávku, o kterou stojím, ale 

spletitý svět agentů s právy pro mě 

byl v té rovnici neznámou. Na knižním 

veletrhu jsem se seznámil s Tomášem 

Reichelem z brněnského Hostu. Díky 

tomuto setkání jsme pak jako první 

tituly vydali právě Larssonovo Milénium 

nebo Žítkovské bohyně Kateřiny 

Tučkové. Měl jsem kliku. 

V čem je rozdíl, když dojednáváte 

nahrávání oceňovaného českého 

titulu Šikmý kostel Karin Lednické 

oproti světové klasice v podobě 

Egypťana Sinuheta? 

Zrovna o tuhle licenci jsme dlouho bojovali. 

Několik let trvalo, než finský majitel 

práv uznal, že jsme si už vybudovali 

dostatečnou reputaci a že nám práva 

svěří. Naopak Karin Lednickou jsem znal 

jako úspěšnou nakladatelku, ačkoli v roli 

spisovatelky byla novicka. Riskli jsme 

audioknihu vydat současně s tištěnou 

verzí a doufali v to, že text s takovým 

potenciálem si najde své posluchače. 

Jednat přímo s autorem je ostatně vždy 

příjemné, leckdy i dobrodružné. 

Proto jsou některé audioknihy dražší 

než tištěné papírové knihy? 

Tohle se stává většinou u náročnějších 

produkcí nebo zpracování větších 

svazků. Audioknih se prodá řádově 

méně než knih klasických, nicméně při 

jejich výrobě rozpouštíte stejně vysoké, 

ne-li ještě vyšší vstupní náklady. Ty za 

poslední dekádu postupně vzrostly 

odhadem o 35–40 procent. Zvýšily se 

jednak odvody majitelům práv, jednak 

honoráře zúčastněných profesí, což se 

pak nutně odrazí i v maloobchodní ceně. 

Na druhou stranu digitální distribuce 

a zejména klubové prodeje – například 

Klub Audiolibrix – tlačí ceny dolů. 

A pokud nahrubo zprůměrujeme 

všechny způsoby distribuce s ohledem 

na aktuální spotřební koš, je na tom 

posluchač stále stejně, možná i lépe. 

Na jakých fyzických nosičích či digitálních 

„nenosičích“ tituly distribuujete? 

Vyrábíme je na CD ve formátu mp3. 

Dnes už ale prodáme víc pomocí 

digitální distribuce, tedy prostřednictvím 

stahování, jaké nabízí třeba 

portál Audiolibrix.cz. Máte v něm svoji 

knihovnu, komfortní aplikaci do mobilu, 

z níž si pak četbu streamujete například 

v autě. Anebo si ji stáhnete do počítače. 

Další formu nákupu představuje 

Audiokarta, povedený designový artefakt 

o velikosti kreditky, šikovný dárek 

pro toho, kdo už si CD nemá v čem přehrát. 

Jejím prostřednictvím mu nepřímo 

zřídíte digitální knihovnu s vybraným 

titulem. 

Kolik audioknih ročně natočíte? 

Loni jsme vydali 75 titulů, letos to bude 

přibližně k devadesátce. „Přibližně“ 

proto, že od únorového napadení 

Ukrajiny se podmínky na trhu mění 

doslova za pochodu a my musíme reagovat 

pružněji než kdy dřív. 

Je český trh s audioknihami něčím 

specifický? 

Je především drobný v porovnání 

s dosahem světových jazyků: angličtiny, 

francouzštiny, němčiny… Naproti tomu 

třeba poměry ve Skandinávii ukazují, že 

i jazykově menší region zvládne uživit 

solidní audioknižní produkci, pokud se 

tam vydavatel opírá o tradiční literární 

kulturu. My se celou dobu snažíme náš 

trh budovat a kultivovat kvalitou, aby 

si lidé uvědomili sílu a skvělé možnosti 

poslechu. V tom máme náskok třeba 

>> 

41 

Můžete naznačit, jak finančně 

i časově náročná byla výroba audioverze 

prvního Milénia? 

První díl jsme připravovali tři měsíce, 

kompletní trilogii jsme vydali během 

jednoho roku. Náklady na pořízení byly 

a jsou poměrně vysoké, jelikož spíš jen 

zasvěcenci vědí, jak početný tým na 

nahrávce pracuje: od dramaturga, režiséra 

a herců, přes zvukaře, hudebníky, 

techniky až po producenty, redaktory 

a grafiky, k tomu platíte autorská či 

překladová práva a taky je třeba uhradit 

lisování nosičů… Řádově vzato jsou to 

stovky tisíc korun.

42 

Co chystáte na podzimní sezonu? 

Audioverzi skvělé prvotiny Kláry Teršové 

Bílý pramen, první díl space-opery 

Expanze, nového Larse Keplera, Evžena 

Bočka i Billyho Summerse od Stephena 

Kinga. Za trumfové eso ale považujeme 

Kmotra Maria Puza, kterého jsme 

v posledním roce nahrávali s Oldřichem 

Kaiserem, a Vlastní životopis Agathy 

Christie, který od loňska točíme 

s Alenou Vránovou. Tím to doufám 

nekončí. Osobně se těším, že si v klidu 

poslechnu i Dámský gambit a šestý díl 

Mycelia. 

před americkou produkcí – tam hollywoodské 

hvězdy se silným kapitálem 

v zádech knižní tituly nadále načítají 

spíš zřídka. Ani jiné země se s tím 

obvykle příliš nepářou. U nás naopak 

věřím, že časem zvládneme vydávat 

i okrajovější žánry, posluchačů bude 

přibývat a tato forma knihy se stane 

běžnou záležitostí. 

Jak se taková audiokniha rodí? 

Po výběru titulu a dojednání práv sestavím 

realizační tým, v němž hraje prim 

režisér. Jsou to „naši“ lidé: s některými 

dělám od počátku, takže vím, v čem 

jejich um a vklad dílu prospějí. V tu 

chvíli začíná i diskuse o konceptu celkové 

produkce. V některých případech 

mám jasno i s obsazením – při čtení 

si v hlavě přehrávám hlasy a vybírám. 

Vzhledem k množství titulů však často 

narátory volíme po pečlivém rozboru 

díla s režiséry. Ale bývá to i náročnější 

a občas uspořádáme casting. Do 

samotného procesu nahrávání výrazněji 

nezasahuji, tam už důvěřuji těm, 

kterým jsem projekt svěřil. Koneckonců 

máme studia hned „přes chodbu“ 

vedle redakce, takže vznik titulu denně 

sleduji. Po přípravě scénáře začínáme 

nahrávat, surový záznam se poté čistí, 

rytmizuje, následně mixuje s hudbou, 

poslouchá, opravuje… Výsledná hodina 

nahrávky nás stojí přibližně 12 až 15 studiových 

hodin. 

Na čem závisí, jestli audioverze bude 

jednohlasá nebo vícehlasá? 

Vícehlasé zpracování musí dávat smysl, 

a hlavně být přínosné pro posluchače. 

Většina předloh pro něj stavěná není, 

tudíž není žádoucí obsazovat v příběhu 

každý hlas. Navíc u zahraničních práv si 

majitelé někdy striktně vymíní jednohlasé 

znění. Pokud to ale jde a je to ku 

prospěchu věci, bývám určitě pro. Hezké 

příklady takových kolektivních interpretací 

jsou Kingovo To, Simmonsův Terror, 

Dědina Petry Dvořákové nebo nejnověji 

Bílá Voda Kateřiny Tučkové, kde se 

střídá devět narátorů. 

Který titul vás v poslední době 

potěšil? 

Překvapilo mě, jak skvělé jsou me moáry 

Petra Fejka Jak se dělá zoo. On je totiž 

čte sám, samozřejmě pod režijním 

vedením v naší úplné produkci, ale 

stejně: klobouk dolů. Autorské přednesy 

k nám do vydavatelství nesmí, 

nicméně tohle je přesně výjimka 

potvrzující pravidlo. Tak sugestivní 

vyprávění jsem dlouho neslyšel, byť 

i Petr si musel projít castingem (smích). 

A podobně působivé jsou Stančíkův 

Pravomil s Pavlem Baťkem, Opona 

Ondřeje Hübla v podání Lukáše Hlavici, 

Saint-Exupéryho Noční let s Hynkem 

Čermákem nebo celá řada audioknih 

od E. M. Remarquea, kterou si hýčkáme 

s herci Dejvického divadla. 

A když se poněkud předčasně dotknu 

Vánoc – staly už se audioknihy oblíbeným 

dárkem pod stromeček? Na jaké 

taháky spoléháte u vás? 

Co já vím, tak Ježíšek nosí audioknihy 

moc rád. Jsou přece jen příjemně 

skladné. K těm nejoblíbenějším určitě 

patří tituly Aleny Mornštajnové či 

Kateřiny Tučkové, cokoli z fantasy cyklu 

Zeměplocha Terryho Pratchetta nebo 

legendární série Duna. 

ING. MARTIN PILAŘ 

(* 1976) 

Vystudoval stavební fakultu na 

ČVUT. První audioknihu vydal 

v listopadu 2011, od roku 2012 

publikuje pod značkou One- 

HotBook. Na trh uvedl již téměř 

500 titulů. Vydavatelství získalo 

více než 30 oborových ocenění 

v anketě Audiokniha roku, 

zvítězilo v ceně Kniha roku, na 

kontě má také několik vavřínů 

za dětské tituly.

Jana Jašová: Psí dny 

Čtou: Petra Špalková, Petr Čtvrtníček 

9:47 / 399 Kč 

Psí pokolení má po pradávné havárii kosmické 

lodi konečně šanci doletět na Zaslíbenou 

planetu. Pomůže mu k tomu osamělá šesťačka 

Rebeka? Poťouchlá groteska, oceněná Zlatou 

stuhou 2021, se žánrově doslova utrhla ze 

řetězu! 

43 

AUDIOKNIHY 

Audioknižní tipy 

vydavatelství OneHotBook 

Simona Bohatá: 

Klikař Beny 

Čte: Jan Zadražil 

9:32 / 379 Kč 

Mladík Beny utekl před násilnickým fotrem, oblafnul 

zelené mozky u odvodové komise a předstírá práci, která 

prý podle marxistů polidšťuje. V marasmu normalizace 

80. let ale také fotografuje vše, co vidí a sní o krásách 

života… 

Emily St. John 

Mandelová: 

Skleněný hotel 

Čte: Veronika Lazorčáková 

Připravujeme k vydání v září 2022 

Barmanka Vincent sní o zajištěné existenci, její nevlastní 

bratr Paul o umělecké kariéře, ovdovělý finančník Jonathan 

o vztahu bez závazků. Jejich sny se jim vyplní – ovšem jak už 

tomu bývá, vždycky se najde nějaké ale... 

Agatha Christie: 

Proč nepožádali Evanse? 

Čte: Daniel Bambas 

7:32 / 369 Kč 

Yrsa Sigurðardóttir: 

Panenka 

Čte: Klára Cibulková 

Připravujeme k vydání v září 2022 

Během hry na golfovém hřišti v Marchboltu objeví Bobby 

s doktorem Thomasem muže, který spadl z útesu. Syn 

místního vikáře vyslechne poslední slova umírajícího. Co 

znamená tajemné: „Proč nepožádali Evanse?“ 

Dísa si vyjela s dcerkou a kolegou z práce na výlet na 

rybářské lodi. Jejich jediným úlovkem je ale rozbitá 

panenka, která už na první pohled působí zlověstně. Nový 

příběh ze série Freya & Huldar od královny islandské krimi.

44 

ROZHOVOR 

text: Lenora Lesegier 

Melancholie 

a ironie tvoří 

symbiotický 

svazek 

Jedním z témat románu je křesťanský 

konzervativismus i jeho online podoby 

a jejich vliv na osud postavy, která 

začne sledovat podivnou náboženskou 

blogerku. Z čeho jsi v tomto 

směru čerpal inspiraci, týkalo se to 

nějakého reálného předobrazu? 

Téma různých náboženských zakonspirovaných 

skupin, které fungují na 

internetu často blogerským způsobem, 

bylo opravdu prvotním podnětem, proč 

vůbec začít knihu psát. V románu je 

proto zmíněno několik skutečně existujících 

osob – v podstatě všechny postavy, 

které v příběhu přímo nevystupují, ale 

o které se hlavní hrdinka zajímá v historické 

nebo rešeršní perspektivě, mají 

reálný podklad. Jejich jména jsou skutečná, 

lze si je vyhledat a leccos si o nich 

přečíst, což také uvádím v poznámce 

autora na konci knihy. A tudíž všechny 

popsané bizarnosti, které jsou spojené 

s jejich aktivitou, vycházejí většinou 


z jejich vlastních publikovaných projevů. 

A naopak všechny moje postavy, které 

v příběhu přímo vystupují ‒ tedy včetně 

oné náboženské blogerky, která obě protagonistky 

nepřímo podněcuje v jejich 

spirituálně-emocionálním konfliktu, ‒ 

jsou fiktivní. Pokud jsem se v takových 

případech nechal inspirovat někým skutečným, 

pak to prošlo důslednou transformací, 

a tedy výrazným zfikčněním. 

Třeba už název tvého románu mi přijde 

jako slovo, které v sobě obsahuje jistou 

hrozbu, ale také prvek absurdní ironie. 

Jak vznikl? 

Název Varování by měl přesně takhle 

fungovat. Každý, kdo tu knihu přečte, 

nejspíš zjistí, že se jedná o klíčové slovo, 

které rezonuje v těch konspiračně 

makabrózních světech, jež se v knize 

objevují. A v tomto kontextu je výstražné 

a zcela neironické. V příběhu je to však 

samozřejmě reflektováno se značnou 

ironií. Ale i ta nakonec vstupuje „do 

vážnosti“. Sarkastická protagonistka 

v příběhu zakouší i „existenciální tíseň“ 

nebo „úzkost“ – tedy stav, kdy člověk 

ironický nadhled ztrácí. Ale zároveň to 

může být jen na okamžik – hrdinka něco 

zažívá, čtenář v tom vnímá nadhled, 

humor, přičemž se to kdykoliv může 

přepnout do úplně jiné polohy. A přitom 

to může být stále ta samá scéna nebo ta 

stejná myšlenka, která se náhle jakoby 

překlopí, čímž se všechno interpretačně 

promění. Stejně jako v životě – stačí 

málo a všechno se posune do úplně jiné 

emocionální sféry. V určité situaci prostě 

ironie nestačí – ani někomu jako je 

protagonistka románu. Pak se třeba zase 

všechno vrátí do obvyklé polohy, ale „stín 

vážnosti“ zůstává. 

Literární debutant tvořící pod 

pseudonymem Marek Technik 

zpracovává ve své románové 

prvotině Varování současná 

témata, která jsou zároveň 

archetypální. Co rozděluje 

současnou společnost? Je to 

generační konflikt, nebo jen úhel 

pohledu? Jak vyřešit rozepře, 

které vyvěrají z protikladů 

jako racionalita a víra, vážnost 

a ironie, neuchopitelnost 

smrti a smyslu života? A jak 

se s nadhledem postavit 

k proroctvím o konci světa? 

Zmínili jsme hlavní hrdinku. Proč jsi 

coby muž napsal román, kde vystupují 

zejména ženy? 

Za prvé mi asi zejména v českém 

literárním kontextu chybí určitý typ 

ženské hrdinky – charakter, s nímž se ve 

skutečném světě setkávám, ale v literatuře 

moc ne. Alespoň podle mé omezené 

zkušenosti. Trochu zjednodušeně 

řečeno jsou to ‒ dejme tomu ‒ výrazně 

racionální individualistické osobnosti 

s dominantním typem chování. Navíc 

i současná literatura, v níž vystupují ženy 

v hlavních rolích, bůhvíproč až příliš často 

tematizuje romantické vztahy. Typicky 

jde nejprve jakoby o jiné téma, nicméně 

v závěru se ukáže, že mimo-vztahový 

námět je jen vehikl, který má hrdinku 

dovést k řešení zásadní otázky, s jakým 

protějškem najde životní naplnění. 

Tohle jsem chtěl ve své knize převrátit. 

Druhá část odpovědi vychází z tématu, 

které tvoří konflikt racionality a víry. 

Chtěl jsem jej vystavět jako duel dvou 

blízkých lidí a bylo jasné, že by se mělo 

jednat o rodiče a potomka. Model „otec 

a syn“ ve mně evokuje vztahový vzorec, 

jakých je ‒ dle mého názoru ‒ v literatuře 

zachyceno dost. Schéma „matka 

a syn“ zase na scénu přináší oidipovský 

komplex a podobně. Když si člověk čte 

o vztahu otce a dcery, zase ho napadne, 

zda v pozadí není třeba nějaké zneužívání. 

Tudíž mi nakonec v souladu s výše 

zmíněnou potřebou ztvárnit specifický 

typ ženské hrdinky vyšla jako nejvhodnější 

kombinace matka s dcerou, která 

také zformovala výsledný tvar příběhu.

Opovážlivá drzost 

být sám sebou 

// Jan Menděl, David Toegel 

Být sám sebou je ta nejpřirozenější a zároveň 

nejtěžší věc na světě. Abychom mohli být plně 

sami sebou, musíme nejdříve odstranit mnoho 

vrstev nánosů, které na naše skutečné JÁ 

nakladly rodina, výchova, škola a nakonec i celá 

společnost. Ve svém vlastním životě i během 

mnohaleté terapeutické praxe zjistili autoři této 

knihy, co nejvíce lidem brání být sami sebou, 

a vytvořili univerzálního průvodce k cestě osobní 

autentičnosti a vnitřní svobodě. 

45 

KNIŽNÍ TIPY 

Pragma, 299 Kč, vychází 5. září 

Knižní tipy 

Nebojte se být sami sebou a vyberte si z bohaté 

knižní nabídky, která v září uzrála. 

Vražda na hřišti 

// Catherine Shepherd 

Na dětském hřišti je nalezena mrtvá 

žena v bílých šatech, s vlasy spletenými 

do copů. Vypadá jako vzorná 

školačka. Při ohledání patoložka zjistí, 

že jí v srdci vězí zlomený šíp. Nikde 

ale není krev. Vyšetřování nabírá 

na obrátkách, když je v sousedství 

objevena další oběť, s copánky, ve 

stejných šatech a opět na hřišti. Co 

mrtvé spojuje? 

MHAIRI 

M c FARLANEOVÁ 

Dva nejlepší přátelé 

Jedna promarněná šance 

Noc, která všechno změnila 

Včerejší noci 

// Mhairi McFarlaneová 

Eve už roky tajně miluje Eda, jednoho ze svých 

nejlepších přátel. Zní to sice jako scénář hloupého 

romantického filmu, ale je to pravda. On je sice 

zadaný, ona však věří, že jsou si souzeni. Tedy – 

věřila. Stačí jedna jediná událost a ta otřese přes 

noc celou partou a odhalí pečlivě střežená tajemství, 

která je ukazují v úplně novém světle. 

Cosmopolis, 399 Kč, vychází 5. září 

Cosmopolis, 499 Kč, vychází 5. září 

Život válečníka 

// Tomáš Němec 

Byla to doba, kdy na trůnu z Kamene seděl Císař, 

možná člověk, možná prastará, nesmrtelná 

entita. Byla to doba meče, magie a šílených bohů 

vyštvaných z bezedných propastí času. Tehdy se 

v Císařství objevil válečník, který v sobě nesl touhu 

po pomstě, moudrost věků i žal po dávno ztracené 

lásce. Byl předurčený k tomu, aby spálil svět na 

popel. 

Průměrně zamilovaný 

muž a jiné povídky 

// Michal Viewegh 

Cyklozájezd, oslava šedesátých narozenin, 

udílení státních vyznamenání, 

slavnostní vyhlášení cen Magnesia 

Litera a v hlavní roli (povětšinou) 

spisovatelovo slavné alter-ego Oskar. 

Nové povídky Michala Viewegha. 

Mystery Press, 499 Kč, vychází 5. září 

Ikar, 329 Kč, vychází 5. září

46 

PROMOTION 


foto: Falcon 

Dívka 

z bažin 

míří na plátna kin 

Delia Owensová (* 1949) 

je americká zooložka a spisovatelka. Společně se svým 

manželem sepsala tři knihy, v nichž vypráví o svém životě 

a výzkumu divokých zvířat v Africe. Na University of 

Georgia získala bakalářský titul ze zoologie a na University 

of California v Davisu pak dokončila doktorské studium. 

Je laureátkou Ceny Johna Burroughse za texty o přírodě 

a její práce vycházejí v mnoha odborných přírodovědných 

časopisech, mimo jiné Nature, African Journal of Ecology 

a International Wildlife. V současné době žije v Severní 

Karolíně. Román Kde zpívají raci je jejím beletristickým 

debutem. 

Román Kde zpívají raci se stal literární senzací roku 2020, ve světě se prodalo více než 

15 milionů výtisků. Úchvatný a tajemný příběh o opuštěné dívce zaujal nedlouho po vydání 

také herečku a producentku Reese Witherspoon, a tak od září můžete zhlédnout jeho 

filmovou podobu. 

Příběh románu Kde zpívají raci zavádí 

čtenáře do oblasti zátoky Barkley 

Cove, kde se roky šíří legendy o „dívce 

z bažin“. Kyu Clarkovou z neznámých 

důvodů opustila celá rodina a zanechala 

ji samotnou uprostřed bažin, 

jimž říká domov. Houževnatá dívka žije 

v souladu s přírodou, pozoruje volavky, 

sbírá mušle, loví ryby a drží se stranou 

od lidí. Když ji však začnou přitahovat 

dva mladíci z města, objevuje nový 

a překvapivý svět. Poté, co je jeden 

z nich nalezen mrtvý, členové místní 

komunity bez zaváhání usoudí, že 

hlavní podezřelou je právě Kya. Jak 

při vyšetřování případu vycházejí na 

světlo další nové skutečnosti, je stále 

méně jasné, co se doopravdy odehrálo, 

a narůstá riziko, že budou odhalena 

mnohá tajemství, dávno ukrytá v bažinách… 

Kniha se vyšvihla na nejvyšší příčky 

žebříčků knižních bestsellerů poté, co ji 

Reese Witherspoon představila v rámci 

svého „Reesina knižního klubu“, a prodejní 

rekordy následně bořila po více 

než 191 týdnů. Herečka knihu přečetla 

a zamilovala se do ní během jediného 

dne, a začala uvažovat o možnostech 

přenesení výjimečného příběhu do 

filmu. Českým čtenářům se kniha 

dostala do rukou v roce 2020, aby je rovněž 

téměř okamžitě uchvátila. 

Filmová adaptace Kde zpívají raci, která 

v září vstupuje do českých kin, je mimo 

jiné výjimečná tím, že za vznikem filmu 

podle příběhu silné a inteligentní dívky 

stojí téměř výhradně ženský tvůrčí tým 

a ženy tvořily také většinu štábu. Produkční 

společnost se totiž zaměřuje na 

hledání filmařek, které přinášejí divákům 

nový pohled na věci a příběhy, 

které jsme ještě na filmových plátnech 

neviděli. Režisérkou filmu se stala 

Olivia Newman, scénář napsala Lucy 

Alibar. A ústřední píseň Carolina složila 

Taylor Swift, kterou čtení inspirovalo 

natolik, že obratem napsala původní 

skladbu. Při nahrávání dokonce použila 

nástroje z doby, v níž se film odehrává, 

aby umocnila zážitek. 

V hlavní roli se představí britská 

herečka Daisy Edgar-Jones, která excelovala 

například v seriálové adaptaci 

Normální lidi, románu spisovatelky 

Sally Rooneyové. Herečka přistupovala 

k roli Kyi skutečně zodpovědně. Kvůli 

zamaskování londýnského přízvuku 

brala hodiny u dialektové instruktorky, 

a dokonce s profesionálním malířem 

rozvíjela své kreslířské dovednosti, aby 

jí diváci uvěřili, že je skutečně tak talentovanou 

výtvarnou umělkyní, jakou je 

její hrdinka. V dalších rolích se můžete 

těšit na neméně zvučná jména, jakými 

jsou například Taylor John Smith, 

Harris Dickinson, Michael Hyatt, David 

Strathairn či Sterling Macer Jr. 

Důležitou úlohu hraje ve snímku také 

samotná příroda. Román Kde zpívají 

raci je totiž nejen příběhem opuštěné 

dospívající dívky, ale také překrásnou 

ódou na divokou krajinu. Není divu, 

když autorka Delia Owensová je vystudovanou 

zooložkou. Takže se režisérka 

Olivia Newman musela hodně soustředit 

na výběr lokací. Film se natáčel 

v exteriérech v blízkosti New Orleans 

v Louisianě. Filmaři si tuto oblast vybrali 

kvůli velkému množství bažin a močálů 

a přítomnosti řady historických 

jižanských měst, které měly ve filmu 

zastoupit jak městečko Barkley Cove, 

tak i Kyin domov v bažinách. 

Režisérka Olivia Newman se prý na 

natáčení nedočkavě těšila, takže 

nezbývá než doufat, že své nadšení přenesla 

také do filmu a jedinečný román 

Kde zpívají raci se dočká stejně kvalitní 

adaptace. 

Jota, 348 Kč, již vyšlo

REESE WITHERSPOON 

& HELLO SUNSHINE

48 

PROMOTION 

Alice 

Nellis 

představuje svůj 

nový film Buko 

Buko je nová komedie režisérky 

a scenáristky Alice Nellis a bude mít 

premiéru již 29. září. Buko není jen 

název filmu, ale také jméno koně, 

který je jedním z jeho hlavních hrdinů. 

Příběh vypráví o tom, že štěstí přeje 

připraveným a taky těm, kteří se 

svému strachu dokážou postavit. 

Jeho hrdinkou je Jarmila, která se po 

ztrátě muže ocitá na životní křižovatce, 

kde se musí rozhodnout, zda zbytek 

života už jen trpělivě „přečká“, nebo 

se vzepře a vrhne se do dobrodružství 

s nejistým koncem. Navzdory dobře 

míněným radám svých dospělých dětí 

si zvolí druhou možnost. Tou je život 

na chalupě v romantické divočině 

uprostřed Máchova kraje, kde to měl rád 

především její muž. Ten jí navíc v závěti 

odkázal vysloužilého cirkusového koně 

Buka, což na první pohled vypadá jako 

drsný vtip, protože Jarmila se koní bojí. 

S pomocí sousedů se rozhodne vzniklé 

situaci postavit čelem a brzy zjišťuje, že 

i když to tak zpočátku nevypadalo, právě 

s tímhle koněm by se jí do života mohlo 

vrátit štěstí. 

Režisérka Alice Nellis film popisuje 

slovy: „Buko je o tom, že život je krásný. 

Byť třeba ne na první pohled. O to víc 

je potřeba si to čas od času vzájemně 

připomenout.“ 

text a foto: CinemArt 

Alice Nellis prozradila i autobiografickou 

linku, kterou ve filmu využila: „Chovám 

koně a s tím, jak člověk postupně řeší 

nejrůznější jejich problémy, zjišťuje, že 

většina ‚jejich‘ problémů, jsou vlastně 

jeho problémy, které soužití s koněm jen 

ukáže nebo umocní. Kůň ví, kdy se bojím. 

Kdy jsem naštvaná. Kdy jsem naštvaná 

a snažím se tvářit, že jsem v pohodě. Kůň 

ocení, když se tvářím tak, jak se opravdu 

cítím. A největší odměnou je pro něj 

člověk, který je v pohodě sám se sebou.“ 

ALICE NELLIS (* 1971) 

Vystudovala scenáristiku a dramaturgii 

na FAMU. V roce 2000 

debutovala se svým prvním 

celovečerním filmem Ene bene, 

v roce 2002 následoval snímek 

Výlet, za který získala dvě nominace 

na Českého lva a v roce 2007 

pak dvěma Českými lvy oceněný 

film Tajnosti. V roce 2010 měl premiéru 

její film Mamas and papas 

a podle jejího scénáře začal vznikat 

film Lidice. Dále pak natočila 

filmy Perfect Days – I ženy mají 

své dny, Revival, Andělé všedního 

dne a pohádku Sedmero krkavců. 

Její filmy získaly řadu významných 

ocenění na mezinárodních 

filmových festivalech např. v San 

Francisku, Syrakusách, San 

Sebastianu, Benátkách, Bergamu, 

Karlových Varech nebo v Soči. 

Režisérka spolupracovala také na 

televizních seriálech Nevinné lži 

(2013) a Pustina (2016). 

V hlavní roli Jarmily se představí herečka 

Anna Cónová a podpoří ji Martha 

Issová, Petra Špalková, Jan Cina, Martin 

Kubačák, Lenka Termerová, Marian 

Roden a Miroslav Krobot. 

Natáčení filmu proběhlo převážně 

v Bořejově na Kokořínsku, ve stařičké 

chalupě, kterou objevil producent 

a zároveň architekt filmu Petr Fořt. Za 

chalupou je nádherná louka s výhledem 

na Bezděz, půvabné okolní lesy a háje. 

Podle Alice Nellis jde o projekt za 

odměnu: „Bořejov objevil náš producent 

a architekt Petr Fořt. Nebyla to 

samozřejmě první lokace, kterou jsme 

viděli, ale bylo to… najednou bylo jasné, 

že jsme to našli. Všechno bylo tam, kde 

má být. Jako kdyby si Petr přečetl scénář 

a přímo na místě tu přírodu sestavil jako 

ateliér. Přišla jsem tam a do toho místa 

se zamilovala. Což dokazuje i to, že nyní 

již v tomto kraji s mužem a dětmi napůl 

bydlíme. Místo, i lidé, kde jsme natáčeli, 

se staly natolik nedílnou součástí 

našeho filmu, že si bez něj nedovedu 

příběh Buka už představit.“

Nový film Alice Nellis 

V kinech od 29. září 

Anna CÓNOVÁ Martha ISSOVÁ Petra ŠPALKOVÁ Jan CINA Martin KUBAČÁK 

Marian RODEN Jana OL'HOVÁ Maya KINTERA Josefína STREJČKOVÁ Lenka TERMEROVÁ 

Miroslav KROBOT Martin ŠULÍK

50 

PROMOTION 

Nechte se unést 

na vlně 

žhavých 

letních 

románků 

text: Adriana Šťastná 

Složité vztahy, divoké dobrodružství, 

příběhy plné přátelství, ale také intriky 

a notná dávka erotiky. Romány pro 

ženy nemusí být vždy jen tuctovým 

příběhem, který je na první dobrou 

předvídatelný, ale naopak mohou často 

nabízet prostor pro relax, popuštění 

uzdy vlastní fantazie a dokážou 

příjemně překvapit. A přesně do 

této kategorie bychom mohli zařadit 

žhavé novinky, které potěší ženy všech 

věkových kategorií a zpříjemní mnoho 

nejen letních večerů, ke kterým knihy 

prostě patří. A to bez debat. 

Z novinky v podobě románu, ze kterého 

doslova erotika tryská už jen při 

pohledu na obálku, budou mít radost 

hlavně dámy milující příběhy plné 

tajuplných představ. Nemůžeme vám 

slíbit, že nenarazíte na slova, která se 

občas stydí vyslovit některé ženy i před 

svými nejlepšími kamarádkami, ale 

jedno vám slíbit můžeme. Bude to 

jízda. Rina Kent představuje svůj debut 

s názvem Zvrhlý král, jenž je součástí 

série Royal Elite a poodhaluje první díl 

z očekávané trilogie, a my věříme, že 

nezklame. Čtenářkám představí svět 

dívky, která udělala osudovou chybu. 

Netrvá dlouho a ta se jí velmi brzy vrací 

zpět i s bonusem navíc. Aiden King je 

totiž alfa samcem a moc dobře si je 

svého postavení vědom. Dívky po něm 

touží, jemu to samozřejmě lichotí a rád 

toho zneužívá. V první řadě ale musí 

potrestat tu, která porušila pravidla 

a zbytečně vyčnívá z řad ostatních 

obdivovatelek. Romance o králi je tak 

ideální i pro mladé čtenáře, i přesto, 

že se sem tam mohou objevit situace, 

které jsou lechtivé. Ostatně to je určitě 

to, co všichni od erotického románu 

očekávají. 

Red, 399 Kč, vychází 21. září 

Sny v nás je příběhem a rovněž druhým 

dílem románu ze série V nás od mladičké 

německé autorky Anny Savas. Ta 

se musela s lítostí a těžkým žalem vzdát 

snu o baletní kariéře. Ve chvíli, kdy 

se navíc dozví o nevěře svého přítele 

s její nejlepší kamarádkou, má jasno. 

Chce za každou cenu zmizet. Jediným 

útočištěm se jí tak stává daleká 

Faerfaxská univerzita, od které si slibuje 

především možnost nově začít. Nic ale 

není tak růžové, jak si vysnila a celou, 

už tak šílenou, situaci komplikuje navíc 

její bezohledný spolubydlící a frajírek 

Julian. Jako většina mužů i on se rád 

nechává obklopovat dámskou společností 

a přítomnost Lily pro něj není 

zrovna výhrou v loterii. A jak už to tak 


bývá, netrvá dlouho a začíná být ještě 

hůř. Studium a práce na společném 

projektu je ale sblíží víc, než by oba ve 

skutečnosti čekali a je jen otázkou času, 

kam budou nakonec směřovat. Každý 

sám, nebo snad společnou cestou? 

Sarah Sprinz zase rozšířila svou dosavadní 

tvorbu o další díl romantické 

série, tentokrát s názvem Co když 

uvěříme. Vypráví životní příběh mladé 

dívky z farmy. Ta díky svému nadání 

a talentu má možnost splnit si svůj

konec nenávratně blíží. Touha a snaha 

soustředit se je jako zbožné přání, které 

však není vyslyšeno. Se Shawem tráví 

každou volnou chvíli a on sám se cítí 

jako znovuzrozený. Nové zkušenosti 

a zážitky ho nabíjí víc než kdy jindy. Vše 

se bohužel změní ve chvíli, kdy se dozví, 

kdo vlastně je. Vyrovnání s vlastním 

životem a minulostí je pro něj velmi 

náročné a o to víc, když právě střípky 

a hluboké rány z minulosti tolik ovlivňují 

to, co má teprve přijít. Roxy není 

v bezpečí a možnost šťastného konce 

je v nedohlednu. 

51 


velký sen a začít studovat na univerzitě 

ve Vancouveru kreativní psaní. 

Vymýšlení příběhů ji bavilo odmalička 

a nadšení pro tento koníček se 

tak brzy přehouplo v něco, co jí dává 

víc než smysl. Ostatně stejně to vidí 

i nakladatelství, které ji osloví s nabídkou. 

Tak zajímavou, že by byla doslova 

hloupá, kdyby ji odmítla. Její příběh 

o fanoušky oblíbeném zpěváku Scottu 

Plymouthovi je doslova trhákem, a tak 

stojí o vzájemnou spolupráci. Problém 

nastává ve chvíli, kdy má tu čest a možnost 

jej poznat osobně. Jedna společná 

halloweenská noc a oba si vzájemně 

padli do oka. Ona teď stojí před těžkým 

rozhodnutím. Brzy na to ale Hope zjišťuje, 

že její fanfikce není úplně daleko 

od reality, mezi nimi se začíná něco dít 

a pak je tu také její rodina, na kterou by 

měla myslet. Vidina peněz od nakladatelství 

je lákavá a mohla by navíc 

vyřešit finanční potíže, se kterými se 

její rodiče potýkají. Nezbývá nic jiného 

než se rozmyslet, jak pokračovat dál, 

a jaké jsou vlastně životní priority této 

mladičké dívky. 

Pokud nakonec toužíte po humorném 

příběhu, u kterého vám budou cukat 

koutky smíchy, nesmíte si nechat ujít 

milý příběh od Jo Watson. Ostatně už 

název knihy Fakt šílená jako já je jistou 

zárukou toho, že o legraci nebude 

nouze. Život Frankie se točí doslova jen 

okolo sociálních sítí a neexistuje téměř 

žádná situace, o které by její fanoušci 

nevěděli. Telefon pro ni je prostředníkem 

umožňující se spojit se všemi, kdo 

tolik touží po její přítomnosti – sledujícími. 

Vše se ale změní ve chvíli, kdy 

ze sebe tato instagramová Frankie 

udělá doslova pitomce a veřejně se 

ztrapní rozchodem se svým bývalým 

přítelem. Samozřejmě jako správná 

hvězda nebyla jen tak s někým, a o to 

horší celá tato nepříjemná situace 

ve skutečnosti je. Všichni sledující se 

k ní velmi rychle obrátí zády a když 

už si myslí, že nemůže být hůř, tak se 

velmi naivně plete. Stačilo, aby došlo 


k situaci, kdy se nešťastnou náhodou 

ocitne bez připojení a prožije vše, co 

patří k internetovému detoxu. Ten jí 

až nečekaně rychle otevře pohled na 

svět. Osud zamíchá kartami a jako 

bonus Frankie do cesty svede roztomilého 

čtyřnohého kamaráda, který ji 

potřebuje. Ona se tak znovu ocitá ve 

světě, který dlouho přehlížela. Začíná si 

totiž uvědomovat, že bublina, ve které 

doposud žila, splaskla, a ona by se tak 

znovu měla postavit na vlastní nohy. 

Doopravdy začít žít je to, po čem zrovna 

tolik touží. Její sledující totiž nebyli její 

přátelé a rodina, jak si dlouhou dobu 

myslela, ale spíše přetvářka a parodie 

odkazující na perfektní život, který je 

však minulostí. 

Pozadu nezůstaly ani nadějné spisovatelky 

Bianca Iosivoni a Laura Kneidl, 

na jejichž další a v pořadí již třetí knihu 

jistě čeká nejedna skalní fanynka 

a milovnice série Půlnoční kroniky. Tentokrát 

tuto young adult beletrii doplnila 

novinka Temný amulet, která pokračuje 

v příběhu Roxy a Shawa. Roxy se snaží 

na maximum užít svou dosavadní práci, 

ale moc dobře si uvědomuje, že se její 


Nechte se tak unést na vlně životů 

hlavních hrdinek, které se mohou stát 

i inspirací pro vaše reálné životy. Koneckonců 

žádná z nás vlastně neví, co ji 

ještě čeká. Osudová setkání, ale i trable 

a těžká rozhodnutí, na které bychom 

často rády zapomněly, jsou někdy tím, 

co nás může překvapit, ale i zaskočit.

52 

RECENZE 

Po čertech 

šťavnatá 

magie 

text: Barbora Javorková 

Milovníci fantasy, zpozorněte! O vaši pozornost a přízeň 

se uchází nová tvář žánru, spisovatelka Olivie Blake 

s knihou Atlasova šestka. Držte si klobouky, tohle bude 

jízda, která otřese nejen vašimi emocemi, ale zabrat 

dostanou i mozkové buňky. Milujete magii? Akci, napětí, 

intriky? Tak to jste tady správně. Vítejte ve světě, v němž 

mají největší slovo kouzla a moc. 

Laser, 499 Kč, vychází 2. září 

Alexandrijská společnost, to je spolek 

správců střežících znalosti dávných 

civilizací. Jeho členové se volí jednou 

za deset let a pokud si své místo mezi 

Alexandrijci zaslouží, mají zaručený 

život, o jakém se obyčejným smrtelníkům 

ani nesní. Pouze šest čarodějů, 

jejichž nadání je naprosto unikátní 

a mimořádné, má šanci dostat se mezi 

vyvolené. Aktuálně se o tento post 

ucházejí Libby Rhodesová a Nico de 

Varona, jenž se navzájem nenávidí, 

přesto díky svým schopnostem tvoří 

jedinečnou dvojici, naturalistka Reina 

Mori, telepatka Parisa Kamaliová, 

empat Callum Nova a Tristan Caine, 

který dokáže prohlédnout každou iluzi. 

Ale pozor, naše šestice ještě nemá nic 

jisté! Mladí čarodějové jsou nuceni 

společně strávit rok, během kterého 

musí prokázat, že jsou hodni zasvěcení, 

k němuž bude moci jít pouze pět 

z nich. Jeden bude vyloučen a jen tak 

jednoduchý odchod to nebude. Připravte 

se, začíná boj o přežití, a konkurence 

je silná. 

Atlasova šestka je poměrně zajímavým 

počinem, který zaujme příznivce 

Hunger Games – půjde přece o život 

– i napínavých, lehce mysteriózních 

příběhů se špionážním nádechem. 

Připravte se na to, že se budete muset 

soustředit a vnímat každou větu knížky, 

Olivie Blake vám nedá nic zadarmo. 

Magie, paranormální jevy a fyzika jdou 

spolu ruku v ruce, zatímco vy nestačíte 

sledovat, co všechno hrdinové 

díky svému nadání dokážou. Tohle 

nechcete vyprávět, ale rovnou zažít. 

Milovníci kouzel si přijdou na své, čeká 

na ně manipulace s iluzemi i s časem, 

řekněme, že na některé věci by i Harry 

Potter koukal jako zjara. Autorka si 

libuje v detailních popisech prostředí 

i jednání postav, které mezi sebou 

vedou filozofické debaty a nebrání se 

ani sexuálním vztahům. Ano, bavíme 

se o fantasy pro čtenáře, kteří občanský 

průkaz vlastní už nějaký ten pátek. 

Libby, Nico, Reina, Callum, Parisa a Tristan 

procházejí vztahovými propletenci, 

milují se i nenávidí a užívají si nespoutaného 

sexu i přes vyhlídku, že jeden 

z nich si zákonitě vytáhne Černého 

Petra. Kdo to bude? Zlikviduje se sám, 

nebo ho dostanou jeho souputníci? 

Napětí houstne každou stránkou, 

každým kouzlem a iluzí, které mladí 

mágové využívají. Olivie Blake vytvořila 

šest unikátních postav, každou úplně 

jinou, co se charakteru i nadání týče. 

Troufám si říct, že ani jeden z šestice 

není vyloženě sympatickou osobou, je 

velmi těžké si je oblíbit a přilnout k nim. 

Panuje mezi nimi rivalita, soutěživost, 

jsou draví a nebojí se využívat intriky 

a manipulativní techniky, aby dosáhli 

svého. Autorka si s nimi záměrně 

pohrává (nebo si pohrávají oni s ní, 

jsou to přece kouzelníci?), aby čtenáře 

držela v neustálém napětí, což je někdy 

dost únavné a náročné, ale závěrečná 

třetina knihy vám to vynahradí. Navíc 

končí tak, že máme jasno – Olivie Blake 

má připraveno pokračování! 

Jestli o některém fantasy příběhu 

můžeme říct, že je dekadentní a zároveň 

sofistikovaný, je to Atlasova šestka 

jiskřící sexuálním napětím a nasáklá 

alkoholovým oparem. Nebylo snadné 

se do ní dostat, ale čím déle jsem četla, 

tím víc se mi svou originalitou vrývala 

pod kůži. 

Hledáte-li neotřelý příběh, kde je 

možné prakticky všechno, Atlasova 

šestka se hlásí o slovo.

NEJLEPŠÍ ČTENÍ 

z žánru young adult 

v liti 

k a 

kvalitu 

kv 

za 

ručí 

humbook 

Jak se zorientovat v záplavě 

vycházejících young adult knih? 

Nechte si poradit od HumbookTeamu, 

jehož členové mají dokonalý přehled 

o současné produkci. Razítko 

HumbookTip se tak dostane jen na 

obálky těch nejlepších titulů. Ať už jde 

o fantasy, romantiku, contemporary 

nebo historické romány, za kvalitu 

všech doporučených knih by dal tým 

Humbooku ruku do ohně. 

www.humbook.cz

54 

RECENZE 

Ultima 

z rodu Dairnů 


foto: albatrosmedia.cz 

Příběh vymírajícího národa čestných a statečných 

dairnů, jimž už mnoho možností nezbývá. Možná 

jedinou nadějí je Byx, nejmenší z vrhu a všemi 

opovrhovaná. To se má ale brzy změnit. A Byx je 

odhodlaná bojovat. 

Albatros, 369 Kč, již vyšlo 

KATHERINE APPLEGATE 

(* 1956) 

je oceňovaná americká autorka 

knih pro děti a mládež. První 

příběh, který napsala ve čtvrté 

třídě, bylo dobrodružství prasátka 

jménem Alice. Silní a sympatičtí 

zvířecí hrdinové se v jejích 

knihách objevují často. Za knihu 

o osamělé gorile s názvem Ivan 

je jen jeden obdržela v roce 2013 

prestižní Newberyho medaili. 

Ceněná je i její kniha o strachu 

z jinakosti Strom naděje, 

vyprávěná pro změnu z pohledu 

starého dubu. Jejím nejnovějším 

česky vydaným počinem je pak 

první díl strhující zvířecí fantasy 

trilogie s názvem Ultima. 

Dairnové jsou jako psi, ale mají palec 

proti ostatním prstům, dokážou přeskakovat 

ze stromu na strom a plachtit. 

Mluví lidskou řečí a umějí chodit vzpřímeně. 

Tento hrdý národ, jehož příslušníci 

dovedou za jakýchkoliv okolností 

rozeznat lež, je jedním ze šesti vládnoucích 

druhů na pláních Nedarry. Nad 

jejich rodem se však stahují mračna. 

Zbývá pravděpodobně poslední smečka, 

jejíž nejmladší členkou je Byx. 

Byx si připadá jako skrček, nepotřebná, 

nedostatečná. Avšak odmala touží být 

statečná, a něco dokázat, k čemuž se jí 

hnutím osudu (a zlých lidských pytláků) 

nyní naskytne příležitost. Během 

nebezpečné výpravy postupně potkává 

skutečně různorodé kumpány. Odvážný 

vobík Toby, čestný zloděj Renzo a jeho 

pes jménem Pes, zásadový bardál Hráč, 

neúnavný oř Vallino a Kara, lidská dívka 

z rodu Donatiů se stávají jejími druhy 

ve zbrani, přáteli a možná také novou 

rodinou. Společně prožijí velké dobrodružství 

a svedou líté boje, aby přežili. 

Jestli se jim to ale podaří a najde-li Byx 

další živé dairny, to již prozradí první díl 

nové fantasy série Ultima: Poslední. 

Nestává se často, aby se dospělý s chutí 

začetl do napínavého příběhu pro děti. 

Autorce Katherine Applegate se však 

podařilo spojit to nejlepší z fantasy pro 

děti i dospělé, a vytvořit příběh, po jehož 

dočtení budete lačnit po novém dobrodružství. 

Svou zemi Nedarru naplnila fantastickými 

a fantaskními stvořeními, nad 

nimiž si dovolíte žasnout. Dopodrobna 

popsané druhy, které vzdáleně připomínají 

obyvatele našeho světa, ale přeci 

se v něčem liší, jsou jednou z předností 

její knihy. Další obrovskou devizou je 

sympatická zvířecí hlavní hrdinka, s níž 

prožijete dramatické i vtipné chvíle. 

A beze studu propadnete jejímu kouzlu. 

Ruku na srdce, takovou parťačku, jako je 

malá dairna, by si přál každý. Zpočátku 

bezradná Byx takřka před čtenářovýma 

očima roste, aby se stala plnohodnotnou 

dairnou, na niž by byli maminka 

a tatínek pyšní. Postupně pochopí, že 

i když je člověk (pardon, dairn) na světě 

úplně sám, vždycky najde pomocnou 

tlapku, ruku nebo ocásek u svých přátel. 

A také objeví známé poselství, a sice, že 

za pravdu a spravedlnost má vždycky 

smysl bojovat do posledního dechu. 

Ultima je román o naději, touze po 

naplnění osudu, ale také o velkém 

přátelství a poznání, že rodina nejsou 

jen ti, kterým se narodíte, ale především 

ti, kteří vás mají rádi. Drobnými nuancemi 

příběh připomíná bájnou Narnii. 

A pokud vás bavili Kočičí válečníci, ale 

přeci jen máte raději pejsky, je vyprávění 

hrdé příslušnice rodu dairnů právě pro 

vás. Ultima je zábavná fantasy pro děti, 

ale zaujme také dospělé. Příběh, který 

budou děti chtít předčítat svým rodičům. 

Ultimátně dobrá knížka, už nyní se 

těším na další pokračování.

56 

text: Martina Vlčková 

foto: Monika Navrátilová 

PTÁME SE 

otázek 

pro Hanu Robinson 

V dětství závodně lyžovala. Pak ale objevila klavír a rozhodla 

se, že se muzice bude věnovat profesionálně – vystudovala 

prestižní školu Berklee College of Music v americkém Bostonu, 

vydala dvě úspěšná autorská alba (Brouk v hlavě, Krajina má), 

založila pop jazzové trio. Jaká je čtenářka? 

1. Jakou knihu právě čtete? 

Dočítám Labyrint pohybu profesora 

Pavla Koláře, světoznámého fyzioterapeuta, 

jehož si velmi vážím. Stejně jako 

dalších lidí, kteří se zasloužili o vybudování 

nějakého oboru. Knížka mě pohltila 

už od první stránky – jde vlastně 

o rozhovor s novinářkou Renátou 

Červenkovou, ve kterém vysvětluje 

základní principy lidského pohybu 

a jeho vývoje a také roli, jakou v něm 

sehrává náš mozek a třeba i špatné 

geny, stres, přetěžování, neuspokojivé 

vztahy, absence spirituality, touha „užívat 

si“. Jako velká milovnice tenisu jsem 

pak zhltla i knihu mého oblíbeného 

Novaka Djokovice. Jmenuje se Serve 

to Win, je psaná v angličtině a vypráví 

o jeho nelehké sportovní cestě. 

Mimochodem, velmi mě zaujalo, jak 

mu prospělo vyřazení lepku, mléčných 

výrobků, kávy a alkoholu z jídelníčku. 

2. Je pro vás lepší papírové vydání, 

nebo čtečka? 

Rozhodně papír! Čtečku jsem nikdy 

nevlastnila. A vlastně ani nikdo z naší 

rodiny. 

3. S jakou literární postavou byste šla 

na víno? 

Nenapadá mě žádná konkrétní 

postava, ale dokázala bych si před- 

stavit posezení u vína či u dobré kávy 

se svou oblíbenou autorkou Alenou 

Mornštajnovou. Třeba ve Valašském 

Meziříčí, kde žije a tvoří. Sama mám 

k Valašsku velmi blízký vztah. 

4. U které knihy jste se smála nahlas? 

U autobiografického románu Vejce 

a já z pera Betty MacDonaldové, který 

mi pro pobavení doporučila maminka. 

V poslední době čtu hlavně biografie 

a motivační knihy, takže to během 

dovolené na chatě byla krásná změna. 

5. Oblíbený citát z knihy? 

„Správně vidíme jen srdcem, co je 

důležité, je očím neviditelné,“ svěřila 

liška své tajemství Malému princi 

ve stejnojmenné knize francouzského 

spisovatele a pilota Antoina de 

Saint-Exupéryho. 

6. Jakou knihu byste si vzala na pustý 

ostrov? 

Alan Alexander Milne: Medvídek Pú. Asi 

je to překvapivé, protože jde o dětskou 

knížku, ale momentálně ji předčítám 

své malé neteři a jsem z toho nadšená. 

A okouzlená tím roztomilým popletou 

a ztělesněním bezstarostnosti a dobrosrdečnosti. 

Myslím si, že jeho dobrodružství 

jsou zábavná a osvěžující 

v každém věku. 

7. Kde knihy nejčastěji nakupujete? 

V knihkupectvích, kde to voní. Když jsem 

ještě žila v zahraničí a hodně létala, často 

jsem nakupovala knihy na letištích. Taky 

mám oblíbené charitativní obchůdky, do 

kterých nejenom přináším různé věci, 

ale také v nich nakupuji všechno možné 

včetně knih. 

8. Co děláte s knihami, které už 

nechcete? 

Buď si je nechávám a zařadím do své 

domácí knihovny, nebo je půjčuju či daruju 

přátelům. A nebo skončí v některém z už 

zmiňovaných charitativních obchůdků. 

9. Proč je podle vás dobré číst knihy? 

Já osobně mám ráda ten pocit, že mám 

knížku a tedy i příběh stále u sebe – čtu na 

zastávce, ve vlaku, autobuse, prostě když 

mám chvilku. Vlastně ho žiju. Také si tím 

jako textařka udržuju jazyk v kondici, ať už 

český, nebo anglický. A samozřejmě čerpám 

inspiraci a to nejčastěji při čtení poezie. 

Mám ráda básně a osobnost Leonarda 

Cohena. I s ním bych si ráda dala skleničku 

vína, ale už to bohužel nejde. 

10. Jakého spisovatele byste si vybrala, 

aby napsal váš životní příběh? 

To opravdu nevím. Nejlépe asi někdo, kdo 

by i ty těžší časy v mém životaběhu dokázal 

popsat s humorem a nadhledem.

NOVINKY 

Dětem pro radost 

z poznávání 

329 

Kč 

Jídlo – odkud a jak se dostává na náš stůl 

Andrea Minoglio, Federico Mariani 

Jídlo umí vyprávět spousty pozoruhodných příběhů. 

Objevte s dětmi ty nejzajímavější z nich. Zjistíte, kde a jak 

se pěstují či získávají jednotlivé suroviny, jaké postupy 

se uplatňují při jejich zpracování a jak se z nich vyrábí 

produkty, které potom jíme nebo pijeme. Názorné výklady 

doplňují krásné ilustrace. Přečtěte si, jak se zpracovávají 

například káva, čaj nebo sůl či jak se pěstují rýže a vanilka. 

A to nejdůležitější – jak se vyrábí čokoláda?! 

299 

Kč 

299 

Kč 

299 

Kč 

389 

Kč 

389 

Kč 

Koloběh vody 

kolektiv autorů 

Kniha o kráse a síle vody. Nechte se unášet 

vodními proudy a objevte, jak voda v přírodě 

podporuje všechny formy života, jak 

využíváme její sílu a proč jí musíme šetřit. 

Krásné fotografie a ilustrace Sama Falconera 

zachycují různé podoby vody a vodní říše. 

Koloběh života 

kolektiv autorů 

Velká obrázková knížka poutavě popisuje 

proměny světa kolem nás. Seznamte se 

s lidským životem, jeho vývojem a dalšími 

procesy v přírodě. Jak se zvířata a rostliny 

měnily v průběhu času, jak vznikal vesmír 

a hvězdy nebo proč vyhynuli dinosauři?. 

Horniny 

a minerály 

Dr. Devin Dennie 

Naučte se s dětmi 

poznávat horniny, 

minerály, drahé 

kameny a fosilie. 

Zjistěte, jak vypadají 

nebo k čemu se 

používají, a vytvořte 

si během dovolené 

svoji vlastní sbírku. 

Hvězdy 

a planety 

Dr. Parshati Patel 

Staňte se vesmírnými 

cestovateli 

a objevte záhadné 

planety a vzdálené 

galaxie. Přečtěte si 

o historii i budoucnost 

dobývání 

vesmíru. Poznejte 

vesmírné lodě, 

planetární vozítka 

a teleskopy. 

Dinosauři 

a prehistorický 

život 

Dr. Dean Lomax 

Vydejte se na cestu 

časem a podívejte 

se, jak vypadaly první 

organismy i děsivá 

zvířata, které žily na 

zemi dávno před 

námi. Staňte se 

odborníky na pravěk! 

/lingea.cz

58 

KŘÍŽOVKA 

ZÍSKEJTE KNIHU 

A POUKÁZKY DO KINA 

NA FILM KDE ZPÍVAJÍ 

RACI 

Správné znění tajenky 

zašlete e-mailem na 

magazin@rosier.cz. 

Do předmětu napište 

Křížovka a nezapomeňte 

připsat adresu, na kterou 

zašleme případnou 

výhru. Na Instagramu 

@magazinknihkupec 

zveřejníme 30. září 

jména tří výherců, které 

budeme následně sami 

kontaktovat.

Peter Schäfer 

Krátké dějiny 

antisemitismu 

Základní příručka pro každého, kdo chce pochopit, 

proč je antisemitismus tak prastarý a zároveň 

na vzestupu. Světově uznávaný judaista Peter 

Schäfer vypráví, jak se antisemitské stereotypy 

šířily již od antiky, jak vedly k pronásledování, 

ničení a zabíjení a jsou živé i po šoa. 

Benjamín LaB atut 

Strašlivá závrať 

Rozumíme světu lépe díky vědě, nebo ho naopak 

ztrácíme? Dramatický příběh o vědcích, kteří ve 

svých oborech učinili převratné objevy – Bohrovi, 

Heisenbergovi, Schrödingerovi a dalších –, nás 

vrhá do vzrušujícího území mezi fakty a fikcí, 

pokrokem a zkázou, genialitou a šílenstvím. 

Vojtěch Matocha 

Karel oSoha 

Prašina: 

Křídový panáček 4 

Na Prašině začne řádit tajemný žhář a na 

ohořelých stěnách se objeví podivný symbol... 

Svět knižního fenoménu se rozrůstá v komiksové 

sérii s novými příběhy, novými hrdiny a novými 

záhadami. Toto jsou kroniky Prašiny.

Dychtivě a zoufale prahla po skutečné lásce… 

Chtěla žít bez ohledu na konvence a společenská 

pravidla. Román o touze mimořádné ženy po 

svobodě a lásce líčí život Boženy Němcové z jiné 

perspektivy, než kterou známe ze školních 

učebnic. Hana Wlodarczyková, spolu autorka 

scénáře stejnojmenné minisérie oceněné Českým 

lvem, rozvíjí motivy televizního zpracování 

a předkládá čtenáři nepřikrášlený obraz 

tvůrčího a milostného života první české spisovatelky, 

který byl v 19. století u matky čtyř 

dětí málokdo schopen pochopit a tolerovat. 

Hana Wlodarczyková 

Nakladatelství založené v prosinci 1989. Dáváme kvalitním knihám prostor

KNIHKUPEC 13

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?