KNIHKUPEC 22

knihkupec 

ČERVENEC/SRPEN2023 

MATÚŠ MLÁDEK: 

PAPÍROVÉ KNIHY 

S NÁMI BUDOU JEŠTĚ 

VELMI DLOUHO 

DOMINIK LANDSMAN: 

SPÍŠ NEŽ ZA 

SPISOVATELE SE 

POVAŽUJU ZA BAVIČE 

DAGMAR BEŇAKOVÁ: 

PO STOPÁCH 

CÍSAŘOVNY SISI 

RECENZE 

69 Kč // nebo zdarma k nákupu ve vašem knihkupectví 

9 772787 925005 > 

Alan 

Rickman: 

Severus Snape 

a výjimečný člověk 

AUDIOKNIHY 

Foto: Shutterstock

Editorial 

3 

EDITORIAL 

Vážení čtenáři Knihkupce, 

sedíme s redakcí u velkého stolu a řadíme stránky 

našeho magazínu do smysluplného pořadí. Je to 

alchymie, to mi věřte. Rozložit rozhovory s patřičnými 

odstupy, snažit se dodržet v rámci možného 

kompromisu žánrové skupiny knižních novinek. Do toho 

co chvíli zazvoní telefon, ve kterém se ozve nakladatel 

s tím, že ještě zapomněl upozornit na tu či onu novinku 

a jestli máme ještě místo. „No, že jste to vy…“ odpoví 

Zuzka nejčastěji. A tak se věta „že jste to vy“ stala jakýmsi 

sloganem našich redakčních porad. Začínáme tím 

odpověď na většinu otázek, které někdo vysloví. Někdy je 

to ovšem s největším sebezapřením. Jen pro představu, 

zde je pár těch nejčastějších. „Mohla bych pracovat zítra 

z domova?“, „Můžu si dát ještě skleničku?“, „Pohlídáte 

mi přes víkend psa?“ A takhle to pokračuje přes zvýšení 

mzdy, společné procházky na Petřín až po grilování na 

terase. A tak jsem si řekl, když už tu máme to léto, že 

někomu z vás také odpovíme touto větou. Napište do 

redakce, kterou knižní novinku z tohoto vydání byste si 

přáli dostat a připište, co za to uděláte pro tento svět. My 

vybereme tu nejvelkorysejší protislužbu, tu zde v příštím 

vydání zveřejníme a autorovi novinku zašleme. To je fér, 

no ne?! 

Hezké léto a mnoho přečtených knih!. 

Zdeněk Novák 

vydavatel 

Magazín Knihkupec 

vám přináší 

Pořad Otoč list je zaměřený na současný knižní trh. Přináší 

především rozhovory s autory knih, jejich redaktory, ilustrátory, 

překladateli i nakladateli. Divákům nabízí unikátní pohled do 

zákulisí knižního a audioknižního průmyslu. 

Moderuje Kateřina Pantovič. 

Podívat se na 

Otoč list 

magazín Knihkupec Nezávislý knižní měsíčník. Přináší svým čtenářům rozhovory s autory a osobnostmi knižního světa, recenze, doporučení, knižní tipy a přehled důležitých 

knižních novinek. Pravidelně se věnuje i dalším důležitým událostem ze světa nejen knižní kultury. Vydavatel a sídlo redakce Rosier, s.r.o. se sídlem v Mratíně, K Homoli 280, 

250 63, IČO: 09961399, DIČ: CZ09961399, www.knihkupec.net Periodicita Měsíčník se dvěma kumulovanými vydáními. Leden+únor, březen, duben, květen, červen, červenec+srpen, 

září, říjen, listopad, prosinec. 10 vydání v roce. Kontakt do redakce magazin@rosier.cz Inzerce Zuzana Turňová, zuzana.turnova@rosier.cz Registrace MK ČR Časopis 

byl zapsán do evidence periodického tisku potvrzením Ministerstva kultury České republiky ze dne 15. 3. 2021 a bylo mu přiděleno evidenční číslo MK ČR E 24148. 

ISSN 2787-9259. Obálka, sazba a grafika Nina Orlová Formát 297 x 210 mm (A4) Tisk PrintPoint, s.r.o. Distribuci v ČR zajišťuje Euromedia Group, a.s., knižní distribuce

zápisy, ve kterých se střídají stovky, tisíce 

jmen, míst a situací, z nichž mnohé 

nepoučenému čtenáři řeknou jen málo. 

A přesto je to intenzivní zážitek vyžadující 

od čtenáře maximální soustředěnost 

a spolupráci, v jejímž rámci musí objevit 

ten správný klíč, jak k Rickmanovým 

Deníkům přistupovat – a ony vás pak 

královsky odmění. Svou naléhavostí, 

absolutní odevzdaností práci a nekompromisností, 

s níž jejich autor přistupoval 

k životu a ke všem ve svém okolí. 

Celá osobnost Alana Rickmana se před 

vámi objeví v plném rozsahu – a i když 

s ním v mnoha směrech nebudete 

souhlasit (ať už v názorech na filmy, 

nebo třeba politiku), musíte k tomu 

člověku cítit úctu. Protože všechno je to 

upřímné a ryzí. 

Samozřejmě, můžete se tisíckrát ptát, 

jak by kniha vypadala, kdyby ji autorizoval 

sám Alan Rickman, nakolik by 

všechny ty emoce, které z jednotlivých 

řádků a často jen krátkých oznámení 

přímo tryskají, podlehly jeho autotext: 

Jiří Popiolek 

foto: Shutterstock, reprofoto z knihy Alan Rickman: Deníky 

4 

TIP REDAKCE 

Podrobná 

zpráva o jednom 

výjimečném 

životě 

Alan Rickman: Deníky 

Terorista Hans Gruber ze Smrtonosné pasti, šerif 

z Nottinghamu z Robina Hooda, plukovník Brandon 

z Rozumu a citu, nevěrný manžel Harry z Lásky nebeské, 

a především pak Severus Snape z Harryho Pottera. To 

je jenom malý výčet nejslavnějších rolí Alana Rickmana. 

Jeho život toho ale nabízel mnohem více… 

Universum, 549 Kč, již vyšlo 

Když Alan Rickman před více než sedmi 

lety zemřel, zanechal po sobě řadu 

sešitů zaplněných deníkovými zápisy. 

Novinář Alan Taylor se touto záplavou 

„milionu slov“ důkladně prokopal 

a posléze vydal jejich „extrakt“ v podobě 

knihy Deníky. Čtenáři a filmoví fanoušci 

tak mohou detailně nahlédnout do 

uvažování jednoho z nejlepších a nejpopulárnějších 

herců přelomu milénia – 

a dozvědět se spoustu věcí, které o něm 

veřejnosti nebyly až tak známy. A že jsou 

to někdy věci značně překvapivé… 

Střípky dojmů 

a myšlenek 

Myslím, že by bylo fér hned na úvod 

napsat, že Deníky nepřinášejí ucelený 

příběh ani memoáry. Jsou to okamžité 

reflexe, nápady, obrazy aktuálního stavu 

mysli – únavy, naštvanosti, radosti, 

smutku. Prosté, neučesané deníkové 

cenzuře. V téhle podobě se vám však 

dostává neředěného extraktu mysli 

významné osobnosti a moudrého člověka, 

jenž byl přes občasnou sžíravost, 

ironii, kritičnost a nepřístupnost stále 

schopen hluboké sebereflexe a nikdy 

nepřestal pochybovat a přemýšlet ani 

sám o sobě. 

Čtvrtstoletí 

intenzivního života 

Kromě krátkých deníkových zápisů 

z období počátku Rickmanovy kariéry, 

předmluvy nejlepší přítelkyně, rovněž 

slavné herečky Emmy Thompsonové 

a úvodu „editora“ knihy Alana Taylora 

kniha obsahuje více než čtyři sta stran 

zahrnujících roky 1993–2015, poslední 

zápis je pak z 12. prosince 2015, zhruba 

měsíc před Rickmanovou předčasnou 

smrtí zapříčiněnou rakovinou slinivky 

břišní. Za ním následuje už jen kratičké

shrnutí posledních dnů sepsaných jeho 

celoživotní družkou a posléze i manželkou 

Rimou Hortonovou. 

Základní dojem, kterou Rickmanovy 

Deníky čtenáři přinášejí, je úžas nad 

tím, jak tohle všechno mohl jeden 

člověk stihnout. Jistě, zhuštěnost 

textu do krátkých glos a odstavců, 

které situaci, film, prožitý den jenom 

stručně hodnotí nebo o něm ve dvou 

slovech informují, možná celý pohled 

trochu zkresluje, ale i tak – ta spousta 

cestování, natáčení, večírků, které se 

protáhly až do časných ranních hodin… 

tolik rozličných natáčení, navštívených 

divadelních představení nebo jiných 

– často charitativních akcí. Tolik lidí 

v jednom životě, tolik přečtených knih – 

a to všechno prožité intenzivně, naplno, 

bez jakýchkoli úlev nebo snahy ulevit si, 

cokoli markýrovat. 

Alan Rickman byl muž činu, pevných, 

nekompromisních názorů, 

emotivní, a přesto zcela soustředěný. 

Spolupracovat s ním asi nebyla žádná 

procházka růžovým sadem (někteří 

režiséři by o tom patrně mohli vyprávět, 

což je jasně vidět i z toho, co píše sám 

Rickman), ale výsledek vždycky stál 

za to. 

Divadlo, politika 

a Harry Potter 

Obzvláště přínosné pak Deníky jsou 

v okamžiku, kdy opustí tu nejviditelnější 

část Rickmanova života a ponoří 

se hlouběji, do míst, která běžnému 

filmovému nebo televiznímu fanouškovi 

nejsou známé. 

Mnohé tak asi překvapí, jak nedílnou 

a podstatnou součástí Rickmanova 

života bylo divadlo – kolik času, energie 

a sil mu obětoval, jak byl ochoten vzdát 

se i lukrativních filmových nabídek, 

protože smysl mu v tu chvíli dávalo 

něco jiného. 

A stejně překvapivé pak jsou i jeho 

kontakty na labouristickou stranu, 

dlouholetá podpora britského premiéra 

Tonyho Blaira (a posléze i jisté rozčarování 

z něj) – a zejména to, jak radikálně 

v některých svých politických postojích 

a názorech Rickman vystupoval. Je to 

zvláštní, osvěžující – a jen to ukazuje, jak 

velkou osobností se širokým záběrem 

herec byl. 

Jistě, určité skupině čtenářů možná 

přinese trochu zklamání skutečnost, 

že tahle kniha není převážně o Harrym 

Potterovi (o Lásce nebeské, o Rozumu 

a citu – doplňte si podle vlastních preferencí). 

Tyto filmy byly sice nedílnou 

součástí Rickmanova života a zmínky 

o nich jsou roztroušeny tu více, tu méně 

po celém textu, ale všechno je kusé, 

málokdy euforické a místy až překvapivě 

kritické – protože ne vždy byl Rickman 

zcela srozuměn s tím, jak pracují režiséři, 

herci, štáb… 

Důvodem je samozřejmě samotný koncept 

celé knihy – tohle jsou okamžité 

reflexe, to, co Rickman cítil v dané chvíli 

a co si posléze i emotivně poznamenal. 

Pro nostalgii zde není místo – a ani by 

nedávala smysl. 

Ale funguje to i opačným směrem – 

ve chvíli, kdy osobnost jako Rickman 

s obdivem píše třeba o Danielu 

Radcliffovi, máte pocit, že ta slova jsou 

daleko hodnotnější a dávají daleko větší 

smysl než poplácávání se navzájem po 

zádech zastřené oparem milosrdného 

času a umělé emoce, které z některých 

memoárů doslova čiší. 

Deníky jsou kniha, která se dá číst 

několika způsoby. Tím povrchním, letmým, 

který zprostředkovává především 

emoce a intenzitu, s níž Alan Rickman 

žil. A pak do hloubky, podrobně, pomalu 

– a před čtenářem se najednou rozprostře 

plastický a propracovaný obraz 

uměleckého světa Anglie (a nejen jí) 

přelomu tisíciletí. Obojí je naprosto 

v pořádku – a obojí přináší nevšední 

zážitek. Což jen potvrzuje, o jak výjimečnou 

knihu se jedná. A jak výjimečným 

člověkem byl Alan Rickman. 

ALAN SIDNEY PATRICK 

RICKMAN (1946–2016) 

Divadelní režisér, filmový 

a divadelní herec, čestný člen 

Royal Shakespeare Company. 

Držitel četných ocenění BAFTA 

(British Academy of Film and 

Television Arts), Zlatého glóbu 

a Emmy. 

Jako filmový herec se nejvíce 

proslavil rolemi ve snímcích 

Smrtonosná past, Robin Hood: 

Král zbojníků, Rozum a cit, 

Láska nebeská a v sérii Harry 

Potter. 

5

6 

UKÁZKA 

Alan Rickman: 

Deníky 

Universum, 549 Kč, již vyšlo 

2. července 1993 

3.40 Bdím a snažím se najít jedinou smysluplnou 

a pojmenovatelnou emoci, která by ospravedlnila moji 

nespavost. 

2. října 1993 

Když jsem přijel, oznámil jsem, že dnes jsem marioneta 

a budu se chovat způsobně. Ironický smích. 

6. října 1993 

Celý den sedím před zrcadlem. Ať jsem v takové situaci 

jakkoli dlouho, nikdy se mi nepodaří spatřit tu hrůzu, kterou 

dokážou zachytit fotografové. Jak se toho pak zbavit? 

Ve svých rysech pátrám po všech těch hrbolcích, vráskách 

a nerovnostech, kterých jsou jejich záběry plné… 

11. prosince 1995 

Zprávy, že Rozum a cit se povedl. Už opravdu cítím, že 

se blíží dovolená. 

16. března 1999 

9 hod. Vyzvednutí. Zhotovení sádrového odlitku mé 

hlavy. Specialisté jsou jako obvykle okouzlující a sebevědomí 

lidé, kteří si jsou naprosto jisti svým řemeslem. Je to 

už podruhé, co mi dělali odlitek hlavy (poprvé to bylo pro 

Rasputina). Je to velmi znepokojivý zážitek. Člověk se musí 

přemlouvat, aby nepropadl panice nebo neomdlel. Nevidí, 

neslyší, nemluví, nemůže se pohnout. Hmota (stejná, jakou 

používají zubaři) je studená, pak teplá, jak tuhne – teplota 

a konzistence se postupně mění a svět kolem se uzavírá. 

7. října 2000 

Znovu mluvím s Joanne Rowlingovou a ona mě nervózně 

zasvětí do několika střípků Snapeova příběhu. Mluvit 

s ní je jako mluvit s někým, kdo v těchto příbězích žije, ne 

kdo je vymýšlí. Ona je jako médium. 

10. října 2001 

Dnešní představení bylo jiné kvůli nejapnému smíchu 

osoby z první řady… Tupý, neradostný zvuk, který nebezpečně 

tlumí či ředí zbytek obecenstva. 

14. ledna 2002 

Harry Potter 2. 

6.50 odjezd (Snapeova pracovna) 

(až na to, že tento zápis píšu ve dvě ráno v rámci své 

nedělní nespavosti) 

Bylo milé všechny znovu vidět, ale bylo to jako ve snu, 

jako bychom nikdy nepřestali. A svým způsobem jsme 

nepřestali – a nepřestaneme… 

Richard Harris má chřipku – což znamená, že si Maggie 

Smithová omotala celý obličej šálou. Během dne jsme 

si povídali o Soukromých životech, i když to působilo 

nepatřičně. „To byl vrchol Bobovy šílenosti.“ „Ale je to něco 

úžasného.“ 

Na konci dne jsem neuvěřitelně vyčerpaný. Zdá se, že 

jedna hodina spánku vážně nestačí. 

Zpátky na hotel, dám si sendvič, brambory, červené 

víno. Ground Force a do postele. 

8. října 2003 

Na pánech jsem si plácnul s Paulem McCartneym. 

15. září 2004 

HP. 

7 hod Vyzvednutí. 

Dnes běžíme dovnitř arény podávat nějakou bizarní 

tekutinu. 

4. října 2004 

9.30 Do ateliérů Goldcrestu namluvit hlas Marina do 

Stopařova průvodce galaxií, končíme před půl druhou 

ráno. Zním trochu jako z jižní části Londýna, ale stále 

jako já. 

7. prosince 2004 

HP. 

7.40 Vyzvednutí. 

Velká síň. Vánoční ples…. Vyskytly se pokusy přinutit mě 

tancovat. Proč? S kým? Za jakým účelem? Raději bych tam 

nebyl, ale pokud taková možnost nepřipadá v úvahu, tak 

bych naprosto nesobecky pouze přihlížel.

SalmaN r u S hdie 

Jazyky pravdy 

Oddaný obhájce svobody slova Salman Rushdie 

se představuje také jako znalec světového 

písemnictví a kultury – v jeho esejích se potkávají 

Vonnegut, Beckett či Shakespeare. Na příkladu 

Aje Wej-weje, Pussy Riot či Roberta Saviana 

ukazuje, jakou roli hraje v tvorbě odvaha. 

Tereza Nováková 

Co se stalo Veronice 

První román od spoluautorky podcastu Zkouškový. 

Co se stalo třicátnici Veronice, že je právě tady a teď, 

v posteli s cizím klukem, a jen doufá, že tenhle sex 

brzy skončí? Ze zdánlivě zábavné hry a neškodného 

vzpomínání sestavujeme Veroničin osud, dozvídáme 

se o jejích láskách, vztazích i bolestech. 

l iv ST römquiSTová 

V zrcadlové síni 

Co mají společného poslední snímky Marilyn 

Monroe a selfíčka Kim Kardashian? Která 

z císařoven měla nejtenčí pas? A co se můžeme 

naučit od Sněhurčiny macechy? V minulých 

knihách se věnovala „ženskému pohlavnímu 

orgánu“ nebo lásce, teď švédská komiksová 

superstar přináší punkové dějiny krásy.

8 

ROZHOVOR 

text: Martina Vlčková 

foto: archiv autorky 

Po stopách 

císařovny… 

Krásná, extravagantní a v neposlední řadě vášnivá 

cestovatelka, taková byla císařovna Alžběta Rakouská, 

ve své rodině zvaná Sisi. Její zajímavá osobnost i životní 

příběh inspirovaly spisovatelku Dagmar Beňakovou, 

která jí věnovala už dvě knížky. A třetí se právě připravuje 

k vydání… 

Co vás na císařovně Alžbětě Rakouské 

vlastně tak fascinuje? 

Byla to žena mnoha tváří a mnoha 

talentů. V řadě ohledů předběhla svou 

dobu. Měla silného a nezávislého ducha 

a pokrokové názory. Osobní svobodu 

řadila mezi nejcennější hodnoty. Byla 

upřímná, nesnášela přetvářku. Obdivuhodná 

byla její krása i některé její 

dovednosti. Proslula jako asi nejodvážnější 

jezdkyně na koni své doby. 

Byla velice sportovně založená. Ráda 

plavala, což byla tenkrát u žen z vysoké 

společnosti dosti netradiční aktivita. 

Také šermovala a podnikala náročné 

horské túry. Do dějin se chtěla zapsat 

i jako básnířka – své verše tvořila potají 

a zanechala je pro budoucí generace. 

Byly stejně provokující a šokující jako 

ona samotná. I když žila více svými sny 

než realitou, v některých záležitostech 

stála pevně na nohou, například chytře 

investovala peníze. Byla inteligentní, 

sečtělá a ovládala několik cizích jazyků, 

mezi nimi i tak obtížné jako maďarština 

nebo řečtina. 

Kdy váš zájem o ni vlastně začal? Co 

bylo tím impulsem? 

S postavou Sisi jsem se poprvé setkala, 

když mi bylo 12 let. Zaujala mě bílá mramorová 

socha sedící císařovny v lázeňském 

městečku Merano. Držela v ruce 

čerstvou růži, kterou jí tam denně nosí 

její obdivovatelé. To byl první impuls. 

V televizi za pár dní shodou okolností 

dávali slavnou trilogii režiséra Ernsta 

Marischky s Romy Schneiderovou 

v hlavní roli – kultovní filmy Sissi se 

dvěma „s“. Mimochodem, ta opravdová 

Sisi se podepisovala pouze s jedním 

„s“… Pak jsem se začala zajímat o její 

život plný zvratů a pátrat po tom, jaká 

skutečně byla. K Vánocům jsem dostala 

svou první knihu o Sisi, a tak začalo mé 

sběratelství. 

Co se vám o ní podařilo zjistit jako 

o člověku? Jakou měla povahu? 

Jako dítě byla Elise, jak tenkrát Sisi 

říkali, milá, tichá, srdečná a laskavá. 

I o koláče se dělila se svým služebnictvem. 

Její matka si ji v dopisech příbuzným 

i ve svém pozdějším vyprávění 

vnučce nemohla vynachválit. Když se 

do patnáctileté Alžběty v lázních Ischl 

v Rakousku zamiloval František Josef, 

mladý pohledný panovník, jistě jí to 

lichotilo. Údajně měla prohlásit, že má 

císaře ráda, jen kdyby nebyl císařem, 

ale třeba krejčím. Plachá dívka se obávala 

přílišného zájmu veřejnosti. Matka 

ale rozhodla, že císaři se nedává košem. 

Jak to Sisi snášela? 

Zprvu se snažila plnit své reprezentační 

i manželské povinnosti, jak se od ní 

očekávalo. V novém prostředí ovšem 

často churavěla a psychicky strádala. 

Trpěla, že byla sledována na každém 

kroku: dvorní kamarilou, svou nejvyšší 

hofmistryní i svou tchyní, arcivévod- 

DAGMAR BEŇAKOVÁ (* 1980) 

Vystudovala Právnickou fakultu 

Univerzity Karlovy v Praze 

a rovněž Fakultu sociálních věd 

Univerzity Karlovy v Praze (obor 

německá a rakouská studia). 

Absolvovala řadu zahraničních 

pobytů, během nichž se 

věnovala právu, historii i cizím 

jazykům. Nyní pracuje na 

Ministerstvu zahraničních věcí 

České republiky. Už od dětství 

se zajímá o císařovnu Alžbětu 

Rakouskou. Stejně intenzivně 

sbírá a studuje veškerou dostupnou 

literaturu o ní. Na kontě 

má knihy Toulky po stopách 

císařovny Sisi a Za sluncem po 

stopách císařovny Sisi. 

kyní Žofií. Zlom v jejím životě přinesla 

smrt prvorozené dcery v pouhých 

dvou letech. Uzavřela se do sebe a brzy 

začala unikat z Vídně na nekonečné 

cesty. Další ranou osudu byla o mnoho 

let později smrt jediného syna, korunního 

prince Rudolfa. Po ní nabraly její 

cesty ještě na intenzitě. Bolestí velmi 

zatrpkla.

Kde všechny ty informace hledáte? 

Předpokládám, že spoustu času trávíte 

v různých archivech… 

Primární prameny jako dopisy a deníky 

Alžbětiných blízkých jsou mými nejdůležitějšími 

zdroji. V knihovnách a archivech 

jsem strávila hodně času. V dnešní 

době ovšem řada archivů a knihoven 

své dokumenty digitalizovala, a tak je 

možné si objednat za příslušný poplatek 

skeny některých archiválií a studovat 

je z tepla domova. 

První knížka s názvem Toulky po 

stopách císařovny Sisi se ke čtenářům 

dostala loni v červnu. S jakým 

záměrem jste ji psala? 

Chtěla jsem se o informace o císařovně 

a o turisticky atraktivních místech, 

která Sisi navštívila a jež jsem z velké 

většiny navštívila i já, podělit se čtenářským 

publikem. Kniha obsahuje také 

aktuální fotografie a historické snímky 

jednotlivých míst i portréty Sisi a její 

rodiny, z nichž mnohé jsou zveřejněny 

vůbec poprvé. 

Grada, 399 Kč, již vyšlo 

Jaké byly ohlasy? 

Mám velkou radost, že ohlasy byly 

a jsou kladné. Těší mě, když někoho 

Toulky po stopách císařovny Sisi inspirují 

k nějaké zajímavé cestě. Čtenáři se 

ozývají, posílají milé e-mailové zprávy, 

a dokonce mi přišel také jeden dopis. 

To je pro mě velkou motivací. 

Právě vyšel váš druhý titul s názvem 

Za sluncem po stopách císařovny 

Sisi. Jak byste ho charakterizovala? 

Zatímco první díl Toulek pojednává 

o Bavorsku, Rakousku, Českých zemích, 

Slovensku a Maďarsku, toto volné pokračování 

nás zavede na jih, láká na plavby 

podél pobřeží Portugalska, Španělska 

a Alžbětina milovaného Řecka. Mapuje 

císařovniny zastávky na Gibraltaru, Kypru 

a Maltě, cesty na území dnešní Itálie, 

Francie, Rumunska, Chorvatska, Turecka, 

Libanonu, Maroka, Tuniska i Alžírska. 

Popisuje místa známá i neznámá, 

všechna však spjatá se Sisi, která sama 

o sobě prohlásila: „Jsem racek, který 

nemá žádný břeh.“ 

Grada, 449 Kč, již vyšlo 

Jak tato knížka vznikala? Kolik vás 

stála času? 

Materiály jsem sbírala a studovala dlouhá 

léta a dlouhá léta jsem také putovala po 

Sisiných stopách. Knihu jsem pak psala 

doslova na jeden zátah. 

I tentokrát na čtenáře čeká i bohatá 

obrazová dokumentace včetně snímků 

z rodinného života. Jak moc těžké bylo 

je získat? 

Nebylo to právě lehké, ale naštěstí mi 

řada knihoven a muzeí vyšla vstříc. 

A jak se vám spolupracuje s nakladatelstvím 

Grada, které vaše knihy 

vydává? 

S Gradou se mi spolupracuje báječně. 

Nesmírně si vážím důvěry nakladatelství 

a těší mě, že pracujeme na dalších projektech. 

Letos v srpnu mají vyjít Dopisy 

od Sisi, unikátní, dosud nezveřejněná 

osobní psaní císařovny, která jsem rozluštila 

z kurentu (německá obdoba novogotického 

kurzívního písma, pozn. red.), 

přeložila do češtiny a podrobně okomentovala. 

Necháme tak Alžbětu samotnou 

promluvit o jejích radostech a bolestech. 

Z vašich knížek je naprosto jasné, že 

Sisi byla vášnivá cestovatelka. Měla 

nějaké místo, do kterého se opravdu 

zamilovala? Kde nechala kus srdce? 

Asi nejsilněji na ni zapůsobil ostrov 

Korfu, kde si nechala vybudovat svůj 

snový palác Achilleion. 

Nedávno jsem navštívila portugalskou 

Madeiru, kde Sisi přímo v centru 

hlavního města Funchalu postavili 

sochu. Asi nebyli jediní… 

Alžbětiných soch je po Evropě celá 

řada, nejvíce jich najdeme v jejím milovaném 

Maďarsku, o těchto sochách se 

dozvíte více v našich Toulkách. O soše 

na Madeiře, stejně jako o tom, jak Sisi 

trávila na květinovém ostrově čas, se 

zase dočtete v knize Za sluncem po 

stopách císařovny Sisi. 

Podařilo se vám o Sisi zjistit něco, 

co jste do té doby nevěděla? Nějakou 

důležitou informaci, nebo třeba 

pikantnost? 

Zjistila jsem například, že používala 

papírové kapesníčky nebo první opalovací 

krém a také že měla na rameni 

tetování. Zajímavé je třeba také, že když 

jí při psaní dopisů došel papír, psala 

přes řádky psané horizontálně ještě 

text vertikálně. 

Co vám osobně doba strávená 

s touhle zajímavou a inspirativní 

osobností přináší? A co vám dává 

psaní samotné? 

Sisi mi přináší možnost cestování v prostoru 

a pomyslně i v čase a psaní radost 

a tvůrčí svobodu. 

A jaká jste vy sama čtenářka? Co vás 

baví? 

Čtu mnoho, především v němčině 

knihy vztahující se k císařovně a její 

rodině, ale potěší mě každá krásná 

publikace. 

Před námi jsou letní měsíce. Prozradíte, 

kam se vydáte? 

Zaletím do Marseille, kterou Sisi milovala, 

a při svých plavbách po Středomoří 

se tu nikdy nezapomněla zastavit. 

Musím říct, že Francie je i pro mě 

srdeční záležitost. 

9

10 

RECENZE 

Láska ve špičce italské boty // Blanka Malá 

Vydejte se na cestu do jižní Itálie, až můžete najít sami, nebo narazíte na 

do špičky italské boty, do Kalábrie. 

situace, které už dobře znáte. 

Vychutnejte si sluneční paprsky, užívejte 

sílu moře, ochutnejte místní dobroty Miluji životopisné i cestopisné knihy. 

a zažijte (nejen) letní lásku. 

Zde jsem dostala rovnou oboje. Krásy 

Itálie tu autorka popisuje tak, že máte 

Blanka se rozhodne, že změní svůj život. sto chutí se tam rozjet a užít si slunné 

Je jí třiapadesát, je třikrát rozvedená dny na jihu Evropy. Poznáte zde i italskou 

povahu, zvyky místních lidí, ale 

a cítí, že ji to táhne na jih. Je jím doslova 

přitahována jako magnetem. Sebere i krásná místa a sílu moře. Jelikož se 

odvahu, nasedne sama do letadla 

kniha odehrává v nedávných letech, 

a vyrazí si splnit svůj sen. To ještě netuší, je tu také skvěle popsáno, jak ovlivnila 

že se jí vyplní i přání, které zanechala pandemie mysl Italů. 

v malém kostelíku v Tropee. 

Samozřejmě tu nesmí chybět ani dobré 

Blanka Malá je nejen autorkou knihy, ale jídlo. A to včetně receptů! Znáte třeba 

také rozhlasovou moderátorkou a ženou, takový Pignolata calabrese? Pokud 

která se rozhodla vzít život do vlastních ne, tak věřte, že je to dezert, na který 

rukou. Poznáme její život v Čechách se vám budou sbíhat sliny, jen o něm 

i u moře. Kromě cest do Itálie nás nechá budete číst. Nebo dáváte přednost 

nahlédnout také do svého soukromí těstovinám? Pak si rozhodně připravte 

a poodhalí i osobní problémy s dcerou domácí Tagliatelle all´uovo tak, jak je 

Annou a nelehké životní situace. 

uvařila signora Domenica. 

Kazda, 398 Kč, již vyšlo 

si, co všechno zažily od té doby, co se 

naposledy viděly. 

Knížku si s sebou rozhodně přibalte na 

dovolenou, je to ideální čtení na léto 

a bude vám milou společnicí třeba 

někde u vody. 

Eva Francová 

Příběh je psaný s lehkostí a s humorem, 

je milý i úsměvný. Nechybí tu však 

i dojetí a vážná témata. Psáno o životě 

a ze života, nejednou se tak v příběhu 

Při čtení mě mockrát napadlo, že 

musím znát Blanku dlouhá léta. Bylo 

to, jako když se sejdou kamarádky 

u skleničky dobrého vína a vyprávějí 

O knize i životě v Itálii 

mluví Blanka Malá 

v pořadu Otoč list: 

Láska po španělsku // Elena Armas 

Ikar, 449 Kč, již vyšlo 

Temperamentní Španělka žijící ve víru 

velkoměsta New York – to je Catalina 

Martínová. Že je za jejím útěkem do 

ciziny skryta ne úplně růžová minulost, 

jde zatím do pozadí, před Linou se totiž 

objevuje mnohem větší problém. Její 

sestra se vdává a ženichovým svědkem 

nebude nikdo jiný než Linin bývalý 

přítel, který si už stačil sehnat snoubenku, 

zatímco ona stále vede osamělý 

život. V sázce je její pýcha i hrdost, a tak 

se Catalina rozhodne tento osobní 

souboj stůj co stůj vyhrát. V návalu 

odvahy proto oznámí své mamá, že na 

svatbu do Španělska dorazí, a to i se 

svým přítelem. Jenže kde ho má vzít? 

Z neznámých důvodů jí nabídne pomoc 

její kolega z práce a úhlavní nepřítel 

Aaron Blackford. Podle Liny to nepřichází 

v úvahu, ale čas utíká tak nemilosrdným 

tempem, že je donucena jeho společnost 

přijmout, aby se před rodinou neztrapnila. 

On si zahraje jejího novio, a ona na 

oplátku… kdo ví. Předstírání zamilovaných 

hrdliček jim jde bravurně, jen Lina 

se začíná ztrácet v tom co je hra, a co je 

skutečnost. Bude schopna znovu vkročit 

do té samé řeky, když ji sled událostí 

dostane do stejné pozice, ze které se 

naposledy oklepávala několik let? 

Romantická linka od nenávisti k lásce, 

tak častá, že už snad ani není možné 

vykřesat z ní něco víc. Tak tuto mou 

myšlenku autorka rázně smetla ze stolu 

hned po několika stránkách. Aarona 

vykreslila jako tajemného a charismatického 

mladého muže, tudíž si ho nešlo 

nezamilovat. Čím častěji se objevoval 

na scéně, tím víc s ním přicházela ta 

správná atmosféra, která přehlušila 

někdy až nelogické chování Liny. Čím 

si mě ovšem příběh nejvíce získal, to je 

jiskření. Umění hodné ocenění, když se 

podaří vytvořit takovou chemii jako mezi 

sebou má Lina s Aaronem. „Obyčejný“ 

list papíru vyvolá čtenáři motýlky v břiše, 

překvapí ho, a to i přes všechna klišé. 

V závěsu za španělskou atmosférou se 

dostavily také pikantnější scény. Zde má 

kniha tendenci sklouzávat k přeslazené 

komedii, především co se konce týče, ale 

autorka to zvládne vyvážit. 

Láska po španělsku mě přivedla na 

romantickou notu, pobavila a zahřála 

u srdce. Pokud tuto knihu minete, nebudete 

sice vědět, o co přicházíte, ale bude 

toho dost. 

Nela Vacková

LETNÍ SKLIZEŇ 

BESTSELLERŮ 

Paperbacky 

od 199 Kč 

hostbrno.cz 

Nově také 

romány Aleny 

Mornštajnové

text: Vavřinec Fiala 

foto: Ester Mladenková a archiv autora 

12 

ROZHOVOR 

Na talíř trocha 

života patří 

Víte, že kvašené potraviny připravovali naši předci již 

v době kamenné? V Česku má tradici pivo, kysané zelí, 

kváskový chleba nebo tvarůžky, ale poslední době se 

k nám navíc dostávají i chutě ze zahraničí. Vláďa Sojka se 

Zuzkou Ouhrabkovou ve své knize Zkvašeno představují 

základy fermentace i bezmála stovku receptů na tradiční 

i exotické dobroty, které si snadno můžete připravit 

doma. A to nás přirozeně zaujalo, tak jsme Vláďovi položili 

pár zvídavých dotazů... 

Jota, 598 Kč, již vyšlo 

VLÁĎA SOJKA (* 1979) 

Přední český odborník na 

fermentaci začínal jako ajťák 

a programátor, ale záhy si uvědomil, 

že ho jídlo a potraviny 

baví přece jenom o něco víc. 

A tak si založil e-shop s fermentačními 

kulturami, začal 

pořádat workshopy a přednášky 

o tom, že ne všechny 

bakterie jsou zlé. Spolu se 

Zuzkou Ouhrabkovou píše nejobsáhlejší 

český blog o kvašení 

Zkvašeno a společně napsali 

i stejnojmennou knihu, která 

právě vyšla. 

Jak jste se ke kvašení vlastně dostal? 

Jako většina Čechů skrz kysané zelí, 

o kterém naše babičky tak rády tvrdí, 

že to je všelék? 

Vlastně ano. Sauerkraut jsme dělávali 

doma, když jsem byl malý, což považuji 

za nesmírně důležité – ukázat dětem, 

že tyto věci jsou v kuchyni a na stole 

normální. Kysané zelí se dá „spáchat“ 

i v garsonce v několika malých sklenicích, 

které bychom jinak vyhodili, např. 

od marmelády nebo tatarky – to mě 

ohromně nadchlo. A cesta k pochopení 

principu kvašení netrvala ani moc 

dlouho... 

V poslední době se roztrhl pytel s všemožnými 

dietami či způsoby stravování: 

paleo, raw, veganství, low carb 

a podobně. Není kvašení jenom dalším 

trendem, který rychle opadne? 

Doufám, že za blog Zkvašeno dost hlasitě 

vytrubujeme, že kvašení v kuchyni 

není trend a nemělo by se stát jediným 

způsobem přípravy potravin. Nicméně 

člověk se s mikrobiálně kontaminovanými 

potravinami evolučně vyvinul, 

proto není udržitelné, aby je najednou 

ve 20. století opustil. Trochu toho života 

na talíř musíme zase vrátit, stejně 

jako tam patří syrová zelenina, vařené 

luštěniny, nebo trocha masa. Žádný 

z těch směrů nefunguje od narození po 

sklonek života jako jediné univerzální 

řešení, vždycky je nutná ve stravování 

pestrost a úprava poplatná životní 

etapě. 

Knihu Zkvašeno jste napsal se zakladatelkou 

blogu o kvašení Zuzkou 

Ouhrabkovou. Jak jste se seznámili? 

Představuju si to jako z filmu – že jste 

si k ní šel pro kvásek na chleba a dali 

jste řeč… 

Je fakt, že jsme se později skutečně 

vídali v Jeseníku nad kvásky a podivnými 

naloženinami! Kolegyně Zuzka 

zachytila poněkud dříve než já knihu 

Sandora Katze Wild Fermentation (Síla 

přírodní fermentace) a začala o svých 

pokusech psát na blog. Moc rád jsem 

její blog četl, ale teprve když jí začala 

docházet témata, slovo dalo slovo a do 

redakce jsem se přidal, abych projekt 

oživil. 

Nakousli jsme tady kváskový chleba. 

Ten obzvlášť během pandemie pekla 

skoro celá republika. Dá se teď říct, že 

jsme kvásková velmoc? 

Kváskování zažilo za posledních 12 let 

dvě velké vlny: jednu startovní, kterou 

rozpoutali pan Cuketka s Julkou 

Maškrtnicí, kdy lidem ukázali, že chleba 

lze mít ve vlastních rukách. Jejich 

dosah a vliv byl fenomenální! Další vlna 

zájmu pak přišla při covidové pandemii, 

kdy lidé volný čas přetavili k zís-

kání nových dovedností – třeba právě 

k osvojení výroby chleba. Dnes je ale 

vše zase v normálu a peče prostě ten, 

kdo bez toho nemůže být – jako třeba 

já! (smích) 

Dokázal byste vyjmenovat tři důvody, 

proč by si čtenáři měli vaši knihu 

pořídit do své kuchyně? 

Za prvé čtenáře zbavíme obav, které 

často mají zakořeněné ze školy, že 

chyby jsou špatné. Při kvašení se něco 

pokazí každou chvíli, ale to vůbec 

nevadí, povíme, jak to napravit! Za 

druhé vyvrátíme nejeden mýtus a naučíme 

domácího strávníka dívat se na 

jídlo trošku s nadhledem. 

A za třetí? 

No a za třetí samozřejmě přinášíme na 

devadesát receptů na každý den, které 

dokážou, že i za dvacet minut se dá 

vykouzlit fantastický květákový mozeček, 

bramborový salát z kysané zeleniny 

nebo chutí a vlákninou nadupaná 

zelňačka s miso pastou. 

No, musím se přiznat, že jsem zatím 

fermentovaným pokrmům moc na 

chuť nepřišel. Kimčchi jsem ochutnal, 

ale nemůžu se přenést přes ten přiznejme 

si to nevábný vzhled, možná 

až zápach. A ty všemožné nálevy 

a podivné obsahy ve sklenicích, které 

už si pomalu žijí vlastním životem 

mě moc nelákají… Zlomilo se to ve 

vás v určitou chvíli, nebo jste tenhle 

problém nikdy neměl? 

Vždycky jsem měl vypěstovanou vysokou 

toleranci vůči podivnostem, moji 

rodiče byli o trošku progresivnější, než 

byl běžný průřez populací, ale je fakt, že 

na něco si nováček musí trošku zvykat, 

zvláště pokud je od dětství vyučován, 

že jídlo musí být čisté, standardizované, 

homogenizované, omyvatelné, prezervované, 

bezpečné a úřadem schválené. 

Shrnul bych to jedním slovem: 

nezábavné. Svět kvašených potravin je 

totiž diametrálně jiný od světa normalizovaných 

výrobků právě v tom, že si 

můžeme posouvat hranice a nastavovat 

chutě a vůně postupně a libovolně. 

už týden po naložení jako mírně navinulý 

salátek. Všechno máte ve svých 

rukách, jen vy určíte, kam co necháte 

zajít. Koneckonců, nikdo nepochybuje 

o tom, že syreček, niva, hermelín, 

kakao, pivo a salám Křemešník jsou 

dobrůtky. Zrovna to samé zvládneme 

i doma, v knize vás to naučíme. 

Napadá mě – není domácí kvašení 

moc náročné? Trochu to připomíná 

alchymii nebo pokusy nějakého 

šíleného vědátora z filmů! Je k tomu 

potřeba znát chemii? 

Opak je naštěstí pravdou! Není cílem, 

aby každý uměl všechno, klidně stačí 

zvládnout obyčejnou zeleninu, a i tak 

prokážeme svému tělu olbřímí službu! 

Přípravu kvašeného celeru s mrkví 

a topinamburem vám zvládnu vysvětlit 

a demonstrovat zhruba za šest minut 

do obyčejné sklenice od medu. Při 

domácím kvašení si bezvadně vystačíme 

se znalostmi ze základní školy. 

Stačí je jen trošku oprášit, dofouknout, 

promazat a zlehka dolít – vše stále 

pečlivě vysvětlujeme jak v knize, tak 

na stejnojmenném webu Zkvašeno. 

Enzym, osmotický tlak, sacharidy, 

očkování, to v té hlavě už jednou bylo. 

Pomůžeme vám to zase najít. 

Naučil jste se při kvašení něco, co jde 

vztáhnout na každodenní život? 

Rozhodně se čím dál tím víc utvrzuji, 

že celoživotní vzdělávání má cenu a že 

selhávat je dobré, stimulující. Školní 

systém to ještě mou generaci v osmdesátých 

a devadesátých letech neučil, 

ale věřím, že s vývojem společnosti se 

přístup ke způsobu osvojování dovedností 

a znalostí diametrálně promění. 

Jinými slovy: konečně jsem se naučil se 

učit – pro radost (smích). 

A otázka na závěr, protože jsme přece 

jenom magazín Knihkupec. Chodíte 

rád do knihkupectví? 

Aj, carramba! řekl by Bart Simpson, 

nachytali jste mě na švestkách (smích). 

Jsem totiž člověk nenakupující, žiju 

pokud možno minimalisticky, ale pokud 

náhodné knihkupectví navštívím, okamžitě 

směřuji coby amatérský mykolog 

nejdřív do oddělení s houbovědnými 

tituly, abych se aktualizoval v přehledu, 

co je aktuálně na trhu doporučeníhodného. 

13 

Jak to myslíte? 

Když vám dá někdo ochutnat kombuchu, 

která je nepoživatelně kyselá, udělejte 

si ji sami jen příjemně kyselkavou. 

Když vám kimčchi nevoní, vyškrtněte 

z něj česnek a jezte ho čerstvější – třeba

14 

KNIŽNÍ TIPY 

Slavná místa Járy 

Cimrmana 

// Radek Laudin 

Tady všude šel, tady všude byl... Pokračování 

úspěšného titulu Památná místa Járy Cimrmana. 

Poznejte další slavná místa, na kterých 

zanechal výraznou stopu či významný odkaz náš 

nejslavnější velikán a génius – Jára Cimrman. 

Jistě by ho velmi potěšilo, jak vzkvétá turistický 

ruch spojený s tímto nejslavnějším Čechem. 

Coco Pinchardová: 

Následky lásky a sexu 

// Robert Bryndza 

Coco Pinchardová se po hrozných 

útrapách a mimořádně klikaté 

cestě konečně znovu vdala za 

fešného Adama, vrátila se do svého 

starého domu, dopsala svou další 

knihu a srovnala si vztahy s rodinou 

i s přáteli. To by ale nebyla Coco, aby 

všechno nezamotala a všechno se 

jí nezačalo hroutit jako domeček 

z karet! 

Cosmopolis, 449 Kč, již vyšlo 

Cosmopolis, 379 Kč, již vyšlo 

Knižní tipy 

U moře, v houpací síti pod jabloní, nebo pod stanem, 

tam všude se dá číst – a že pro vás máme pořádnou 

letní nálož! Tak si udělejte pohodlí a ponořte se do 

příběhů či procestujte zajímavá místa v Čechách. 

Knihomolové 

// Emily Henryová 

Nora je úspěšná literární agentka a ani trochu 

romantický typ. Charlie je skvělý redaktor, ale 

žádný lamač dívčích srdcí. Když se ale tihle dva 

ocitnou na stejné dovolené, začíná to vypadat, že 

jejich příběh píše někdo, kdo má na nose aspoň 

troje růžové brýle. 

Metafora, 449 Kč, již vyšlo 

Karneval zvířat 

// Zuzana Dostálová 

Autorka Soběstačného tentokrát 

nahlíží do zákulisí orchestru na 

zahraničním turné. Houslista 

Evžen je dobrák od kosti a svým 

spoluhráčům vychází ve všem vstříc: 

ať už potřebují uvolnit hotelový 

pokoj pro milostná dostaveníčka, 

nebo chtějí půjčit peníze. K tomu se 

zamiloval do flétnistky a netuší, jak jí 

své city vyjevit. 

Paseka, 369 Kč, již vyšlo 

Do morku kostí 

// Camille DeAngelis 

Maren a Leeho spojily jejich zvláštní choutky na 

lidské maso. Nenechte si ujít dokonalé spojení 

mladé romantické lásky s hororovou atmosférou 

kanibalského road tripu. POZOR! Po přečtení 

zcela jistě změníte svůj pohled na maso. 

Cosmopolis, edice New Adult, 399 Kč, již vyšlo

Jak se stát jiným? 

// Édouard Louis 

Zažívá nevídaný úspěch, neustále cestuje a vypráví o svém životě. Jenže postupně se dostavuje 

únava a znechucení, nejraději by od všeho utekl. Hluboce osobní román je největším dílem literární 

hvězdy od vydání Skoncovat s Eddym B. Kritika i čtenáři ho ocenili jako návrat autora, který 

má co říct a nešetří ani sám sebe. 

15 


Moje léto v Řecku 

// Mandy Baggotová 

Becky svou práci miluje nade vše. Vyrábí 

pro své klienty sendviče přímo na míru 

jejich chutím. Když se však zle nepohodne 

se svojí sestrou, je nejvyšší čas odpočinout 

si na dovolené. Do oka jí padne inzerát 

na hlídání vily na řeckém ostrově Korfu. 

V letadle se seznámí s charismatickým 

Eliasem, kterému však o sobě neřekne 

pravdu… 

CPRESS, 569 Kč, vychází 18. července 

ROMANTICKÁ DETEKTIVKA 

z dob, kdy to Němcová s Havlíčkem zabili 

Tajuplná místa Česka 

// Jitka Lenková 

„Neznám jinou zemi na světě, kde by se na tak 

malé ploše našlo tolik různorodých tajemných 

míst.“ Místa, o nichž se dočtete, autorka osobně 

navštívila, aby podala svědectví o jejich stavu 

a působení na lidskou 

psychiku. Seznamte 

se s tajuplnými místy 

Česka, těžko vysvětlitelnými 

jevy i zvláštními 

objekty a předměty, 

které přetrvaly 

opravdu věky. 

XYZ, 349 Kč, vychází 

18. července 

Jedno italské léto 

// Rebecca Serleová 

Vraťte se do časů, kdy byl Neruda ještě kluk, Světlá neměla 

zábrany, Němcová toužila po lásce a Havlíčkova drzost hýbala 

dobou. Hranice mezi skutečností a fikcí neexistují. Ožijí před vámi 

nejen čeští spisovatelé, ale i postavy z jejich románů. Hrdinové 

chodí temnými pražskými uličkami, kterých jste si možná nikdy 

nevšimli. Mluví ve větách, které už jste možná četli, ale přikládali 

jste jim zcela jiný význam. Čeká vás nejzáhadnější detektivní 

výzva české literární historie. Odhalíte, co je pravda a co ne? 

Katy právě zemřela máma Carol – nejlepší kamarádka 

a člověk, kterému mohla zavolat za všech 

okolností. Měly spolu vyrazit na dovolenou na 

pobřeží Amalfi, kde 

Carol kdysi prožila 

nezapomenutelné 

léto. Na cestu tak 

Katy vyrazí sama, 

a brzy potká maminčinu 

mladší kopii. Jak 

se to mohlo stát? Co 

mezi nimi zůstalo 

nevyřčeno? 

www.albatrosmedia.cz 

Ikar, 349 Kč, již vyšlo

16 

FEJETON 

Fejeton 

Markéta 

Hejkalová 

Nekorektní 

autoři 

Nedávno proběhla veřejným prostorem 

zpráva, že v nových vydáních 

dětských knih Roalda Dahla už 

nikdo nebude ošklivý, tlustý ani zlý. 

Nakladatel tyto charakteristiky nahradil 

laskavějšími slovy. Nepřípustná 

cenzura, byla moje první myšlenka. 

Ale po ní hned následovala druhá, 

a ta byla s otazníkem. Je víc svoboda 

slova a umělecká originalita, nebo 

snaha, aby se děti cítily na světě dobře 

a bezpečně? Tahle diskuse by zabrala 

mnohem víc prostoru, než je v celém 

Knihkupci, a já chci psát o něčem 

jiném. 

Mnoho spisovatelů zastává nebo 

zastávalo názory, které jsou dnes 

považovány za nepřípustné. Mika 

Waltari obdivoval „skvělý projev doktora 

Goebbelse“ na evropském sjezdu 

spisovatelů ve Výmaru v roce 1942. Na 

Finsko útočil Sovětský svaz a nikdo jiný 

než Němci mu nepomohl. Ti Němci, 

kteří u nás ve stejné době rozpoutali 

teror a vypálili Lidice a Ležáky po 

atentátu na Heydricha. Není divu, že 

leitmotivem Waltariho slavných historických 

románů jsou právě dějinné 

paradoxy. 

Ze sympatií k fašismu byli obviňováni 

i další slavní autoři: Ezra Pound, Knut 

Hamsun, Louis-Ferdinand Céline 

a další. A co geniální básník Vítězslav 

Nezval a světové proslulý romanopisec 

Milan Kundera a jejich ódy na 

Stalina, snad nejhorší monstrum 20. 

století? V současné době může být 

příkladem spisovatele s nepřijatelnými 

názory ruský autor Sergej Lukjaněnko. 

Nakladatelství Argo přestalo jeho 

knihy vydávat, protože podporuje ruskou 

válku proti Ukrajině. 

Od spisovatelů můžeme jít dál: 

k výbornému písničkáři Jaromíru 

Nohavicovi a medaili od Stalinova 

následovníka Putina, k bojkotu 

ruských umělců a ruské kultury... Ars 

longa, vita brevis. Důležité je dílo, to 

(možná) zůstane. Autorovy názory 

za pár let nikoho zajímat nebudou. 

Teoreticky... ale v praxi je to složitější, 

tak jako vždycky všechno. 

Letní novinky z ArgA 

#mojeargo 

Danka Štoflová 

Jak jsem rodila 

indiánského syna 

z kmene Čerokí 

Autorka úspěšného blogu na portálu 

iDNES, představuje knižní podobu vtipně 

a s nadhledem vyprávěných příběhů ze 

života indiánů kmene Čerokí, o velké rodině, 

muži a dětech, společně žijících na 

půdě, která indiánům po staletí patří. 

Chloe Buitingová 

Veterinářka v džungli 

Přeložila Nela Knapová 

Víte, co dělat, když se na vás řítí rozzuřená samice 

nosorožce? A víte, jak moc si je na rentgenu 

podobná lidská ruka s orangutaní? A jak se léčí 

zuby tygrům? Chloe Buitingová o tom může vyprávět, 

protože to všechno zažila na vlastní kůži. 

David Walliams 

Superstrašlivák 

Přeložila Veronika Volhejnová 

Na ostrově uprostřed moře hemžícího 

se žraloky stojí škola pro mladistvé 

provinilce: vyučování je jedna 

velká hrůza, jídlo ve školní jídelně se 

skoro nedá pozřít a učitelé dětem 

nahánějí strach. Jenže to neznáte 

holčičku Legrácku! Od autora 

knihy Babička drsňačka. 

Barbora Majchráková 

Pod Kaštanem 

Eliška skončila po rozvodu bez peněz, 

zázemí i nadějných vyhlídek do 

budoucna. Romantická letní komedie 

o nových začátcích. Příběh o tom, že 

není vždy všechno tak, jak to na první 

pohled vypadá a že život s panem 

Dokonalým je někdy pořádná fuška. 

Knihy pohodlně nakoupíte v přátelském knihkupectví kosmas.cz 

www.argo.cz

Vychutnejte si 

léto s knihou 

Grilujeme s Romanem 

a Janou Vaňkovými 

Kuře na plechovce 

1 kuře 

1 plechovka světlého piva o objemu 0,33 l 

1 lžíce najemno nakrájeného rozmarýnu 

½ lžíce lístků tymiánu 

½ lžíce soli 

1 lžička čerstvě mletého pepře 

1 lžička najemno nastrouhané citronové kůry 

1 prolisovaný stroužek česneku 

60 g másla 

2 lžíce sladké papriky 

½ lžičky chilli koření 

Prakul | 359 Kč 

1. Připrav gril pro nepřímé grilování a rozpal ho na 180–200 ˚C. 

2. V misce smíchej rozmarýn, tymián, sůl, pepř, citronovou kůru a česnek. 

Směsí důkladně posypej kuře ze všech stran. 

3. Kuře posaď na otevřenou plechovku piva a postav ho na hliníkovou 

grilovací misku, do které bude odkapávat tuk z kuřete. Dej na gril na 

plochu s nepřímým žárem. Gril přiklop víkem a griluj 60 minut. 

4. V rendlíku rozehřej máslo a vmíchej sladkou papriku a chilli koření. 

5. Kuře potři ochuceným máslem a griluj přiklopené dalších 10 minut. 

Znovu ho potři a přiklopené 

griluj ještě 10 minut. Pozor, 

tekutina v plechovce je 

vařící, proto dávej pozor, 

když budeš kuře z plechovky 

sundávat. 

6. Kuře nech před podáváním 

alespoň 10 minut odpočinout. 

MOBA | 399 Kč 

HERBÁŘ VZPOMÍNEK 

Ukrajina, rok 1929. Kátě je šestnáct let, žije 

se svou rodinou a je zamilovaná do chlapce 

od sousedů. Jenže pak do její vesnice dorazí 

Stalinovi příznivci a Kátin život se začíná měnit. 

Ukrajinský venkov svírá hlad a přežití se 

zdá být pouze nedosažitelným snem. Po sedmdesáti 

letech objeví mladá vdova Cassie 

deník své babičky, v němž se ukrývají dávno 

ztracená tajemství její rodiny a krutá historie 

ukrajinského hladomoru. 

LENČINY KATASTROFY 

Lenka je úplně normální desetiletá holka 

a se svou kamarádkou Xeňou zažívá nejedno 

bláznivé dobrodružství. 

Jak to dopadne s domácím 

mazlíčkem, 

se zaklínáním hadů 

nebo se záchranou 

ohrožených zvířat 

v ZOO? Všechno se 

dozvíte v Lenčiných 

katastrofách. 

Bookmedia | od 249 Kč/ks

RECENZE 

RECENZE 


Zprávu 

nelze doručit 

Láska může mít mnoho podob. 

Bezmezně milujeme své rodiče, děti, 

partnery, nebo nejlepší přátele. Velmi 

těsný vztah mezi sebou mají nerozlučné 

kamarádky, studentky Bailey 

a Vanessa. Neexistuje nic, co by mohlo 

narušit jejich pevné přátelství, to si obě 

myslí, zatímco se dělí o své nejniternější 

pocity, společné zážitky i oblíbené dobroty. 

Ale pak dojde k nehodě a všechno 

se změní. Vanessa se zabije v autě 

a Bailey najednou zůstává sama s milionem 

otázek, čekajících na odpovědi, 

které však nepřichází. Zoufalá dívka 

sdílí svůj smutek s Vanessiným přítelem 

Masonem a také s umělou inteligencí. 

Z uchované korespondence se svou 

nejlepší kamarádkou totiž vytvoří 

chatbota, s nímž si povídá. Čím víc 

informací do něj vloží, tím víc se jí zdá, 

že je Vanessa s ní, zároveň však zjistí, že 

všechno může být jinak. Její přítelkyně 

zřejmě před Bailey něco tajila a nebyla 

k ní stoprocentně upřímná. Mohlo 

tajemství vést k její smrti? Najde Bailey 

odpovědi? 

Děj je zasazen do atraktivního prostředí 

ledově chladné Aljašky. Sněhové 

vánice tak rámují dojemný příběh, 

v němž hlavní roli hraje intenzivní 

smutek a pocit bezmoci, kdy víte, že 

už nemůžete být s milovanou osobou. 

Emočně náročný román je vyprávěn 

z pohledu Bailey a je proložen chatovou 

konverzací. Dante Medema dokázala 

věrohodně a sugestivně nastínit portrét 

citlivé dívky, která se nedokáže smířit 

se ztrátou nejlepší kamarádky. Zároveň 

přiblížila aktuální moderní technologii, 

s jejíž pomocí můžeme své blízké 

svým způsobem uchovat „naživu“. Je to 

nadějeplné, ale zároveň děsivé, neboť 

s umělou inteligencí je to jako s ohněm 

– je dobrý sluha, ale zlý pán. 

Young adult román je citlivě napsanou 

sondou do života mladé teenagerky, 

kterou zaskočí náhlá a nečekaná smrt. 

Autorka hlavní hrdinku vykresluje 

s pochopením a empatií, zároveň plasticky 

líčí způsob života dnešní mládeže, 

tak jedinečný a zároveň komplikovaný. 

Srdceryvný román Zprávu nelze 

doručit, jehož autorkou je spisovatelka 

Dante Medema, primárně cílí na mladé 

čtenáře, na své si však přijdou i dříve 

narození, kteří se rádi noří do příběhů 

plných emocí a zároveň si rádi připomenou 

vlastní studentská léta. 

Tento příběh vás zasáhne, ohromí 

a možná i rozpláče. A hlavně přinutí 

k přemýšlení nad tím, jestli je vhodné 

využívat moderní technologie, zejména 

umělou inteligenci, k tomu, abychom 

chod světa svým způsobem vrátili zpět. 

Barbora Javorková

NA PRÁZDNINOVÉ CESTY PO SVĚTĚ S ODVÁŽNÝMI 

A OBJEVNÝMI KNIHAMI 

Lucie Brejšová 

MĚSTO NAD MĚSTEM 

Poutavý román z magické Brazílie o hledání životního cíle 

nové autorky nakladatelství ŠULC–ŠVARC 

Lucie Brejšová až do devatenácti let žila v Praze. Život, studia i touha poznávat 

ji zavedly postupně do Anglie, Francie, Španělska, Itálie a Brazílie. 

Vystudovala dějiny umění v Paříži a magisterskou práci dokončila 

na Sevillské univerzitě se zaměřením na památkářství. Posledních sedm 

let strávila v brazilském São Paulu, kde vyučovala jazyky a posléze pracovala 

v turismu. Příběhy rodin, které původně pocházely z Československa, 

a magická rozmanitost Brazílie ji inspirovaly k napsání Města nad městem. 

NOVINKA 

Město nad městem je román pro ty, kterým zvědavost nedá spát. Je to příběh příběhů, plný neobvyklých 

postav, dalekých míst a nečekaných odhalení. Autorky jsme se na její knihu zeptali: 

Váš hlavní hrdina Marco Benedetti je Brazilec, architekt a jako vy vystudoval magistra v oboru památkářství. 

Má už něco za sebou, ale teprve si ujasňuje, co bude jeho životní cíl. Je to tím, že je váhavý střelec, nebo s ním 

manipulují okolnosti? 

Markovi se stalo, co se děje spoustě lidí: vyberou si určitou životní dráhu (nebo jim ji vybere rodič, učitel, 

partner, společnost…) a po pár letech si uvědomí, že to takhle nechtějí. I Markova kamarádka Paula, 

jeho český kamarád Martin a dobrodružka Julie – další postavy románu – si uvědomili, že práce nebo 

vztah nebo něco jiného je nenaplňuje, a rozhodli se s tím něco udělat. Julie má strach z nezvratných rozhodnutí, 

ale podle mě není nikdy pozdě stočit kormidlo. Svět nepotřebuje nešťastné lidi, kteří se nutí 

dělat, co je takříkajíc třeba, nebo se trápí ve vztahu, který už dávno nesměřuje ke společnému cíli. Svět 

potřebuje šťastné a naplněné lidi, protože jen ti žijí, pracují a milují naplno a zpětně obohacují své okolí. 

Marko už nějakou dobu hledá, v čem spočívá jeho verze štěstí. Možná ji společně se čtenářem najde. 

NOVINKA 

Magda Váňová 

UČITELKA ANGLIČTINY 

Výuku angličtiny provází řada humorných 

příběhů a dobrodružných zápletek, ale nikdo 

z žáků Ninel nic neví o jejím životě poznamenaném 

rozčarováním z partnerských vztahů. 

Učitelka angličtiny udělá cokoliv, aby si štěstí 

udržela, vytvoří proti ztrátě iluzí a nešťastným 

událostem kolem sebe obranný val, přes který 

k ní ale nemůže znovu přijít ani štěstí. 

Váz., 368 str., 399 Kč 

Ludmila Vaňková 

ČERNÁ SÁGA 

Příběh lásky dvou přátel na život a na 

smrt, bílého českého exulanta a černého 

potomka songhajských císařů, k jediné 

ženě se odehrává v Africe 16. století, kde 

mocné říše s pevnými vazbami na tehdejší 

křesťanský i muslimský svět se hroutí pod 

tlakem bezohledných otrokářů. Této apokalypse 

se v pohnutých dějinách lidstva 

nevyrovná zánik žádné jiné civilizace. 

Váz., 224 str., 399 Kč 

Julius Lukeš 

EXOTOULKY 

30 let zážitků ze 100 zemí světa. Julius 

Lukeš je lékař, vědec a cestovatel. Milovat 

dobrodružný styl života ho naučili rodiče, 

s nimiž strávil část dětství v Holandsku, 

Kalifornii a v Mexiku. V 17 letech vyrazil 

sám do Číny, o rok později opustil Brazílii 

na cizí letenku a uzavřel první padesátku 

navštívených zemí. V tomto způsobu cestování 

pokračoval i při studiu medicíny. 

Přežít naštěstí zvládá pokaždé. 

Váz., 264 str., 349 Kč 

https://www.facebook.com/sulcsvarc/ 

https://www.instagram.com/sulcsvarc/ 

ŠULC-ŠVARC

20 

ROZHOVOR 

Na rybách si 

vybíjím svůj 

lovecký pud 


foto: Euromedia 

Známe ho jako autora knížek o autentických pocitech 

novopečeného otce. Teď Dominik Landsman přichází 

s další porcí příběhů. Tentokrát se odehrávají mezi 

milovníky rybolovu a jejich hlavním hrdinou je svérázný 

Jarmil, který hltá všechny nové rybářské trendy 

a všechny si je musí okamžitě vyzkoušet. 

Vaše nová knížka Rybář Jarmil 

Koloušek se zaměřuje na rybaření. 

Proč jste si vybral zrovna tuhle činnost? 

Rybaření jsem si vybral, protože mě baví. 

Knihu o rybaření jsem napsal, protože 

se mi píšou dobře věci, které jsem zažil. 

I když je rybářů děsně moc, nezaregistroval 

jsem v posledních letech nějakou 

beletrii zaměřenou právě na tuhle sortu 

lidí. Ale asi tím největším impulsem bylo 

to, že ještě než jsem začal psát Deníček 

moderního fotra, tak jsem vymýšlel 

rybářské povídky. Je to vlastně návrat 

ke kořenům. Za ty roky rybařiny se u mě 

vytvořil takový rybářský kreativní přetlak, 

že jsem musel toto téma oprášit. 

Kdy jste vlastně s chytáním ryb začal? 

To jsem byl ještě hodně malý. Někdy 

kolem tří let mi máma na klacek přivázala 

provázkem šišku a já jsem chytal 

v kaluži. Nevím, jestli to byl vyloženě ten 

impuls, ale je to moje nejranější vzpomínka 

na rybolov a od té doby se to se 

mnou táhne. 

Co se vám na rybaření líbí? 

Mám rád, že tam většinou nejsou lidi. Je 

tam klid, příroda, a hlavně chytám ryby. 

Zřejmě jde o nějaký prastarý lovecký 

pud. Lovit někde v lese nebo v džungli 

divočáky nebo nedej bože tygry, to 

vypadá jako něco, u čeho bych umřel 

buď rukou svou, nebo tlapou toho zvířete, 

takže si to vybíjím na rybách. Ty mi 

nejsou schopny uštědřit nějaké fatální 

zranění. 

Pojďme k vaší novince, jejímž hrdinou 

je Jarmil Koloušek. Jaký je? 

Jde o muže na vrchní hranici středních 

let. Je to neuvěřitelně vzdělaný člověk, 

kterému však chybí sociální dovednosti. 

A k tomu je úplný blázen do rybolovu. 

Jelikož nemá žádný osobní život, 

veškerý svůj volný čas tráví na rybách. 

Hltá všechny nové rybářské trendy 

a všechno si musí okamžitě vyzkoušet. 

Je roztěkaný a za všech okolností se mu 

dějí zlé věci. Je hodně svérázný a je mu 

naprosto jedno, jak ho vnímá okolí. 

Má nějaký reálný předobraz, nebo jste 

ho vytvořil čistě ve své hlavě? 

Vesměs v hlavě. Takový týpek snad ani 

nemůže existovat. Vizuálně ale mám 

předobraz v jednom nešťastném člověku, 

kterého jsem potkal ve Skotsku, 

kam jsem jezdil na brigádu ke kolotočářům. 

Něco na pomezí špinavého bezdomovce 

a šíleného vědce v bílém plášti, 

který se chystá za pomoci měděného 

drátu a izolepy zničit svět. 

Co všechno na Jarmila čeká? 

Hlavně rybářské nezdary. Kniha je 

psaná v ich formě, kdy popisuju své 

zážitky s Jarmilem Kolouškem, takže 

ty nezdary díky němu čekají rovněž 

i mě. Ať už to jsou kaprařské závody, 

lov parem nebo lov v zimě na dírkách. 

Všechno dopadne neslavně, leč Jarmil 

to tak nevnímá, a i neúspěch na rybách 

bere jako krásný zážitek. 

Před každou kapitolou najdeme 

vysvětlivky, které se týkají rybářských 

pojmů. Proč jste to čtenářům v době 

internetu udělal tak jednoduché? 

Já osobně bych si asi neužil knihu, 

při jejímž čtení musím neustále něco 

googlovat, protože rybařina je poměrně 

komplexní a složitá záležitost. Člověk, 

který se jí nevěnuje, vidí rybáře s prutem, 

jak sedí u vody a sleduje splávek. 

To je ale opravdu velmi zjednodušený

obrázek rybáře někdy z přelomu devatenáctého 

a dvacátého století. Aktuálně 

je v téhle branži nepřeberné množství 

„vyfikundací“, o kterých nerybář nemá 

ani ponětí. 

Vznikala vaše novinka u vody? 

To opravdu mohla, ale fakt velmi teoreticky. 

U vody chytám ryby. Tam na 

psaní opravdu nemám ani pomyšlení. 

Prakticky to bylo tak, že jsem knihu psal 

doma, stejně jako všechny předešlé. 

Vznikala dejme tomu dva až tři měsíce. 

Ona to není zase taková věda – sednu 

si k tomu, v hlavě mám téma, možná 

i kostru plus postavy a píšu. Jsou to 

povídky, takže není potřeba napříč knihou 

držet dějovou linku. 

A jak se vám spolupracovalo s nakladatelstvím 

Ikar, které vaše knihy vydává? 

Vzhledem k tomu, že s Euromedií, pod 

kterou Ikar spadá, spolupracuju úplně 

od první knihy, tak nemám srovnání. 

Můžu říct, že spolupráce funguje. Třeba 

mě ale berou děsně na hůl, ovšem to já 

nepoznám. 

Jaký jste typ autora? Posloucháte 

svého knižního redaktora, nebo si 

hájíte svou pravdu? 

Vyslechnu si ho. Pokud mi přijde, že 

jeho rada dává smysl, tak to předělám. 

Jestliže mi to přijde jako blbost 

anebo jako nepodstatný detail, tak 

to nechávám. Většinou ale ty zásahy 

redaktora jsou spíš ve smyslu „tenhle 

vtip není dotažený, chce to lepší pointu“ 

a podobně. 

Díky vašim předchozím titulům vás 

čtenáři vnímají jako vtipálka. Není to 

pro vás trochu svazující? 

Naopak, já jsem rád. Bylo by smutné 

dělat humornou literaturu a být považován 

za suchara. Já se obecně spíš než za 

spisovatele považuju za baviče. Neumím 

psát detektivky. Neumím psát vážně. 

Umím být jenom vtipálek. Vím, kde je 

moje místo. 

A jaké příběhy máte rád vy? 

Já vesměs skoro vůbec nečtu. Nemám 

na to čas, protože píšu. Čtu vlastně 

jenom, když jsem na dovolené. Jediné, co 

jsem za posledních dvacet let přečetl, byl 

Zaklínač. Ještě mi chybí poslední román, 

který snad přelouskám letos v létě a tím 

jsem s četbou na dalších dvacet let zase 

skončil. 

Málokdo ví, že se podílíte na scénářích 

oblíbené vědomostní soutěže Na lovu. 

Je to náročná práce? 

Zase tak moc náročné to není. Pořád 

je to psaní, akorát trochu jiné. Je kratší, 

takže v sobě musím potlačit toho grafomana 

a pokusit se udělat vtipy na co 

nejmenší ploše. Pro moderátora Ondru 

Sokola připravuju rozhovory se soutěžícími 

a taky píšu úvody při představování 

lovců. Vlastně zajišťuju, aby byl Ondra 

neustále dostatečně vtipný. I když on 

by byl vtipný i beze mě, ale určitě ne tak 

moc. 

Původně jste vystudoval obor finance 

podniku a pak pracoval jako realitní 

makléř. Jak na tu dobu vzpomínáte? 

Byl to vopruz. Vůbec mě to nebavilo (jak 

finance, tak reality) a taky mi to vůbec 

nešlo. Absolutně nemám ponětí, proč 

jsem na takovou školu šel. Původně 

jsem se hlásil na FAMU, kam mě překvapivě 

nevzali. Potom na žurnalistiku, kam 

mě opět a znovu překvapivě nevzali. 

No a jelikož jsem vystudoval obchodní 

akademii a nechtělo se mi jít dělat 

sekretářku, tak jsem zatnul zuby a šel 

dál na ekonomickou školu. Po škole 

jsem pak hledal práci, a jelikož jsem měl 

sice vzdělání, ale ne praxi, tak jsem holt 

nastoupil do těch realit. No a z těch mě 

k nepřekvapení vůbec nikoho po roce 

a půl vyrazili. 

Jednu dobu jste psal oblíbený blog 

a později knížky o rodičovské dovolené. 

Co o svém synovi můžete prozradit 

dneska? 

Synovi je deset let a chodí do čtvrté 

třídy. Některým lidem nedochází, že 

Ikar, 349 Kč, již vyšlo 

DOMINIK LANDSMAN (* 1985) 

Vystudoval obor Finance podniku 

na Vysokém učení technickém 

v Brně. Poté pracoval jako realitní 

makléř. Když o zaměstnání přišel, 

rozhodl se zůstat doma na rodičovské 

dovolené. O své autentické 

zážitky se začal dělit na blogu a později 

v knížkách s názvem Deníček 

moderního fotra. Na kontě má 

i pohádky pro děti (např. Lapuťák 

a kapitán Adorabl) nebo humoristický 

román Híťovo kouzelné 

dobrodružství. 

například Deníček moderního fotra je 

už deset let stará záležitost, takže se mě 

pořád ptají, jaké je to být jako muž na 

mateřské. Je to už sedm let a já si to už 

nepamatuju, jaký to je. 

A jak tedy po tolika letech vnímáte 

otcovství? 

Zvykl jsem si. Ono je to fakt ve finále tak 

nějak přirozené. Jde o to zajistit potomkovi 

nejen přežití, ale i nějaké to vzdělání 

a volnočasové aktivity. Syn už se vesměs 

o sebe postará sám, takže mu stačí 

uvařit, zkontrolovat úkoly, zjistit, jestli 

oblečení do školy má ještě použitelné, 

anebo je už úplně nechutné. V takovém 

případě mu dám nové a hotovo. Nějak 

v tom nespatřuju žádnou vědu. 

Právě odstartovaly letní prázdniny. 

Jaké budou ty vaše? 

Pro syna jsme naplánovali program, 

aby byl co nejmíň doma, takže léto pro 

mě bude tradičně v rybářském duchu. 

Nemám to konkrétně naplánované, 

kam kdy půjdu rybařit, budu to brát 

pěkně ze dne na den. Jinak případné 

úlovky zase pustím, protože mi ryby 

nechutnají. Trápím živočichy pro svou 

potěchu, a ještě o tom píšu knihu. Jsem 

špatný člověk. 

21

22 

PROMOTION 

Hororové 

novinky na léto 

S vrcholem léta vrcholí i rozhodování, které nejednomu knihomolovi přidělá pěkných pár 

vrásek. Jakou knihu si vzít s sebou na dovolenou či k odpolednímu odpočinku? Milovníci čtení, 

při kterém vás zamrazí i při opalování u vody, zbystřete! O slovo se pro ni netypickou novinkou 

hlásí mistryně ve strašení: Darcy Coates. Ta nás zavede hluboko pod hladinu oceánu, kde kromě 

vraku záhadně potopené lodě číhá nebezpečí mnohem děsivější než pouhý nedostatek kyslíku. 

Dále tu máme pokračování duchařské série, točící se okolo smrtelnými tajemstvími zahaleného 

prokletého sídla. Připravte se trnout strachy u napínavého čtení! 

text: Tomáš Lesk 

Pod hladinou 

Australská královna hororu. Mladá 

nadaná spisovatelka, jež kromě nápaditých 

příběhů uchvacuje i takřka „kingovským“ 

tempem psaní. Darcy Coates 

se u nás proslavila zejména nesmírně 

populární a obsáhlou sérií Strašidelné 

domy, čítající zatím devět svazků. Mimo 

to má v češtině na kontě ještě postapokalyptickou 

tetralogii Černá zima, nebo 

survival thriller Kořist. Tato nesmírně 

plodná spisovatelka se ve svém nejnovějším 

románu Pod hladinou vydává do 

míst, kam dosud autorsky ještě nezavítala. 

Moře bylo vždy zdrojem nejrůznějších 

pověr a obav. Je proto naprosto 

ideálním dějištěm nadpřirozeného 

příběhu, po jehož přečtení nevyrazíte 

ani v nafukovacím člunu na rybník za 

humny. 

Fobos, 399 Kč, vychází 16. srpna 

Na mořském dně odpočívá SS Arcadia. 

Loď, která před lety zmizela během 

rutinní zaoceánské plavby. Jediné, co 

po Arcadii zbylo, bylo zvláštně zmatené 

volání o pomoc. Ani parník, ani kdokoli 

z paluby se nenašel. Po sto letech 

je vrak lodi nalezen více než pět set 

kilometrů od jeho zamýšlené trasy. Cove 

spolu se svým potápěčským týmem 

získává povolení nález prozkoumat 

a vše důkladně zaznamenat na kameru. 

Problém je, že dokumentace záhadami 

opředené Arkadie s sebou přináší 

nečekaná rizika. V temných vodách číhá 

něco, čemu rezavějící trosky kdysi krásného 

plavidla nestačí a baží po nových 

obětech... 

Pod hladinou budete moci plout už od 

16. srpna. 

Dům zrcadel 

Chybí-li vám stará dobrá duchařina 

v prostředí sídla, do něhož by se neměl 

uchylovat ani ten nejprotřelejší dobrodruh, 

je Dům zrcadel ideální volbou 

právě pro vás! Britský spisovatel Ben 

Cheetham se u tuzemských čtenářů 

kladně zapsal děsuplnou knížkou 

Neohlížej se. A do totožného prostředí 

se navrací ve své novince. 

„Kolik jsou ochotni obětovat, aby jednoduše 

přežili do svítání?“ 

Fobos, 399 Kč, vychází 12. července 

Dva roky poté, co rodina Piperových 

utekla z nemyslitelné noční můry na 

zemi, se ve vyprázdněném Fenton 

House opět začíná něco dít. Piperovy 

cosi láká zpět. Zda jde o nějakou zlovolnou 

bytost z pekel, nebo něco mnohem 

přirozenějšího, lidštějšího, však není 

jisté. Adam a Ella však dříve, než by se 

jim líbilo, seznají, že jejich životy jsou 

s nenáviděným domem spjaté natolik 

osudově, že se nevyhnou návratu do 

místa, kam už nikdy nechtěli zavítat. 

A aby toho nebylo málo, do cornwallského 

sídla mají namířeno ještě tři 

zloději a jistá tajemná rusovláska. 

Druhý díl má podobnou atmosféru jako 

předcházející titul, je ovšem obohacen 

o mnohem temnější linku a celou řadu 

nečekaných zvratů a záhadnosti. 

Dům zrcadel odrazí vaše nejniternější 

obavy již od 12. července.

Touží po něm všechny ženy. 

Vzrušující román nejen 

pro fanynky Harryho Stylese. 

Kdysi dávno na jednom ostrově 

na druhém konci světa žily velice podivné děti… 

JAKÉ JE ZTRATIT SVOU NEJLEPŠÍ 

KAMARÁDKU… DVAKRÁT? 

Tajemství, záhady a historie podivných dětí 

ze Sirotčince slečny Peregrinové 

Emotivní román o přátelství, osudové ztrátě 

a nové naději nejen pro mladé čtenáře. 

Historie bludných teorií a jak jim 

nenaletět. Novinka od autora 

bestselleru Dějiny lidských průserů 

aneb Co všechno jsme podělali. 

Osobní svědectví a geopolitické pozadí 

rusko-ukrajinské války. Radomyr Mokryk, 

Soňa Koškinová, Iva Zímová: 

Tři autoři, tři pohledy na válku. 

Jak špinavé peníze dobývají svět. 

Šokující odhalení globální 

kleptokracie, která korumpuje 

vše kolem nás.

24 

ROZHOVOR 

text: Jan David 

foto: Bontonfilm 

Jak se natáčí knihy 

Josefa Formánka 

jako filmy 

Dvě slova jako klíč podle stejnojmenné knižní předlohy spisovatele Josefa Formánka 

natočil režisér Dan Svátek. „Zjistil jsem při natáčení, jak málo toho člověk 

potřebuje ke štěstí,“ říká režisér, který spolupracoval s Formánkem už na předchozím 

filmu Úsměvy smutných mužů. Oba příběhy vycházejí ze života spisovatele, 

jeho zkušeností s alkoholem i Bohem. 

Když jste si přečetl knihu Dvě slova 

jako klíč, věděl jste, že chcete příběh 

natočit? Nebo to bylo jinak? 

Při dokončování Úsměvů Josef říkal, že 

to byl sice dobrý námět, ale Dvě slova 

budou ještě filmovější. V té době je začínal 

psát, a když jsem si to četl o půl roku 

později, dal jsem mu za pravdu. Příběh 

je filmový, daleko náročnější, odehrává 

se na různých místech po světě. Když 

jsem četl konec o knězi odlétajícím na 

baloncích z newyorského Central Parku, 

tak jsem sice věřil, že dáme všechno, ale 

tohle ne. Ve finále jsme to tam i přesto 

natočili, a v roli kněze máme dokonce 

francouzského herce Pierra Richarda. 

Pro část čtenářů jsou Dvě slova 

o zmaru a depresi, pro jiné zase 

o hledání a naději. Co jste si v příběhu 

našel vy? 

Laskavost, kterou Josef poslední dobou 

tolik prosazuje v tom nejlepším slova 

smyslu. Kdyby k sobě lidé byli laskaví, 

tak je na tom svět mnohem lépe. Film, 

stejně jako knížka, je o rodinných vztazích, 

o vztahu k dětem, k rodičům. 

Kniha má i v podtitulu svého názvu, že 

je laskavá. Jaký je film? Podle ukázky 

působí živě, svižně až dravě. 

Ano, trailer je dynamicky stříhaný 

a nevystihuje tempo filmu, které je 

velmi pozvolné. Pro mnoho diváků je to 

překvapení, přesně jak říkáte. 

Jeden film, šest příběhů, natáčení 

ve Francii, Dánsku, USA, Indii, 

Indonésii… Tušili jste před natáčením, 

do jak velkého dobrodružství se 

pouštíte? 

Spoustu z nás během natáčení 

napadlo, že Josef příště musí napsat 

něco, co se odehrává v jednom pokoji 

s dvěma lidmi (smích). 

Ale prostředí léčebny už jste skrze 

Úsměvy měli za sebou. 

To je pravda, i když tam bylo víc postav 

a příběh se vracel retrospektivně do 

různých reálií. Nicméně, tohle se nedá 

vůbec srovnat. Natáčení bylo náročné 

zejména kvůli tomu, že se odehrávalo 

v období covidu. Mohli jsme se jenom 

modlit, aby nikdo z nás nebyl pozitivně 

testovaný. Pravdou je, že jsme měli 

začít ostrovem Siberut v Indonésii, kam 

Josef jezdí už skoro třicet let, a má tam 

přátele v podobě domorodého mentavajského 

kmene. Kvůli covidovým 

opatřením jsme to ale posunuli úplně 

nakonec. 

Nakolik se film drží knižní předlohy? 

Postavy jsou stejné, ale vývoj děje se 

trochu změnil. Důležité pro mě je, 

že podle Josefa je atmosféra filmu 

velmi podobná atmosféře jeho knihy. 

Od začátku do konce jsem se snažil 

předat ve filmu to, co se on snažil sdělit 

v knize. 

DAN SVÁTEK (* 1975) 

Režisér, scenárista a producent 

desítek filmů, televizních 

seriálů i dokumentů. Narodil se 

v Dačicích, absolvoval zlínskou 

VOŠF. Natočil například Hodinu 

nevíš o heparinovém vrahovi, 

Stockholmský syndrom, Úsměvy 

smutných mužů nebo nově 

Dvě slova jako klíč. V současné 

době dokončil natáčení filmu 

Zápisník alkoholičky podle knihy 

Michaely Duffkové s Terezou 

Ramba v hlavní roli. 

Hlavního hrdinu hrál už v Úsměvech 

David Švehlík. Kam se jeho role 

a závislost na alkoholu posunuly? 

Je vyléčený, i když to vlastně u závislostí 

na alkoholu nikdy nemůžeme říct. 

V tomto příběhu je pro něj prioritou 

hledat, co Josef hledá ve všech svých 

knihách. Je to smysl života. Toto je 

pro Josefa nejsilnější a nejintimnější 

kniha. Kvůli tomu, co se mu přihodilo, 

že věří, že se potkal s Bohem. Změnilo 

ho to natolik, že je silným věřícím. 

Známe se přes deset let, poznal jsem 

ho jako lehce namyšleného floutka,

který se občas popral v hospodě. Dnes 

je to úplně jiný člověk. Opravdu se snaží, 

aby laskavost, o které píše, přenášel i do 

života. 

25 

Jak jste přišel na francouzského herce 

Pierra Richarda? 

Postavu kněze jsme chtěli obsadit personou 

filmového světa. Zkoušeli jsme 

Alana Aldu známého u nás ze seriálu 

M.A.S.H., scénář se mu líbil. Doslova nám 

ale napsal, že už odchází. Kvůli nemoci 

už nejspíš nebude hrát. Nepovedl se 

ani návrat Vladimíra Pucholta, který 

šel na operaci. Hledali jsme dál a byla 

to náhoda. V New Yorku jsme natáčeli 

záběry s “dablem” kněze, abychom ho 

později zkombinovali s hercem. A shodli 

jsme se, že dablér v sutaně je podobný 

Pierru Richardovi. Kameraman mi 

potom kladl na srdce, abych výběr herce 

podle dabla nikdy neříkal, že mi to nikdo 

neuvěří. Je to ale pravda a dlouho jsem 

pak pana Richarda přesvědčoval. Scénář 

se mu sice líbil, ale neměl čas. 

Jak se to povedlo? 

Úplně napoprvé mě popravdě odmítl. 

Napsal jsem mu ale osobní dopis, kde 

jsem se mu svěřil, že nám v době temna 

rozsvěcel svět v podobě svých komedií, 

že ho mám jako herce opravdu rád. 

A také, že by pro něj byl charakter role 

úplně opačný, než jsme na něj tady 

v České republice zvyklí. Nechal se sice 

přesvědčit, ale natáčel zrovna film Jean 

du Barry s Johnnym Deppem, který teď 

otvíral festival v Cannes. Doslova jsme ho 

odtud ukradli a natočili potřebné scény 

s trikovým podkladem. A pak to zkombinovali 

se záběry z New Yorku. Takže 

opravdu odlétá z Central Parku, jak si 

Pepa v knize vymyslel. 

Jak jste se s Josefem Formánkem 

chystali na natáčení? Nemyslím formálně, 

spíš lidsky. 

Jsme kamarádi, byli jsme oba spokojení, 

jak jsme udělali předchozí Úsměvy 

Kladl mi jen na srdce, že je pro něj 

velmi citlivým tématem jeho setkání 

s Bohem, které čtenář může v knížce 

lépe vstřebat. I ve filmu se ale odehraje 

skrz postavu bezdomovce Milana, 

kterého hraje Jaroslav Dušek – ten 

prochází oběma filmy stejně jako David 

Švehlík, Ivan Franěk a Marika Šoposká. 

Přepisovali jsme tento obraz snad 

padesátkrát, aby byl Josef spokojený, 

a zároveň to bylo i filmařsky po mém, 

aby divák uvěřil tomu, co vidí. 

David Švehlík, Josef Formánek, Dan Svátek a Ivan Franěk (zleva) při natáčení filmu 

Posunulo vás natáčení obou filmů života.“ Štěstí nás ale provázelo během 

podle Formánka ve vnímání, co to celého natáčení. 

v dnešní době znamená být normální? 

Začínám zjišťovat, že když je člověk Josef Formánek říká, že štěstí je jenom 

takzvaně méně normální pro většinu, stav mysli. 

tak je pro mě daleko víc zajímavý. Díky Je pravda, že když točím s Josefem, tak 

Úsměvům se nedívám na alkoholiky míváme neuvěřitelné štěstí, hlavně na 

jako na trosky, které selhaly, ale jako na počasí. Vždy bylo podle scénáře nebo 

nemocné, kteří potřebují pomoct. Ve podle toho, co jsme si s kameramanem 

Dvou slovech mě zase ovlivnil kmen řekli, že by bylo fajn. I to bylo součástí 

Mentavajců na Siberutu, když jsem našeho štěstí. 

zjistil, jak málo toho člověk potřebuje ke 

svému životu a hlavně ke štěstí. V podstatě 

Velryba je na obálce knihy, živou velry- 

mají jen svoji chýši, a téměř nazí bou s jejím zpěvem začíná i film. Proč? 

a bosí najdou vše potřebné v pralese. Je to náhoda, ale mám vlastně skoro ve 

Neuvěřitelný je jejich vztah ke svým všech filmech hlas velryby. Považuji ho 

blízkým, zejména k dětem. To jsem jim za něco neuvěřitelného, úplně z jiného 

záviděl. I odchod ze života je jiný než světa. Troufám si říct, že setkání s velrybou 

u nás. Celá vesnice se sejde u umírajícího, 

v lidech vyvolává zvláštní pocity a je 

který odchází v klidu a míru, je to to něco krásného. To jsme se tam snažili 

něco krásného pro inspiraci. Na druhou dostat. 

stranu je zvláštní, že si to neuvědomují. 

Chtěli by všechny výdobytky naší civilizace, 

Četl jste Formánkovu Knihu o tichu, 

která už je tam bohužel fakt za vydanou v roce 2020? 

rohem. 

Samozřejmě, četl jsem všechny jeho 

knihy. 

Co se stalo na Siberutu s jedovatým 

šípem při natáčení lovu divokého Vznikne další film, i když Dvě slova 

prasete? 

teprve přicházejí do kin? 

Mentavajci loví zvěř pomocí luku 

A to teď Josef píše další knihu! Ještě 

a otrávených šípů. Točili jsme lovce, jak mi ale neprozradil, o čem bude. Bude 

míří směrem ke kameře, já jsem tam to jeho třetí kniha bez alkoholu. Sám 

všemožně gestikuloval. Bylo totiž velmi přiznal, že mu kdysi pomáhal rozvíjet 

složité se s nimi domluvit, i když Josef fantazii. A natáčení dalšího filmu? Kvůli 

mentavajsky mluví. Kameraman Jakub tomu jsme se původně seznámili. Přečetl 

Šimůnek pak měl nápad, že by bylo fajn, jsem si jeho knihu Mluviti pravdu, a to je 

kdyby jedovatý šíp vyměnili za nějaký, pro mě tak neuvěřitelně filmový román, 

takříkajíc slepý. Udělali jsme to, a za pár že je můj sen ho v budoucnu natočit. 

minut jsem o ten slepý hrot štrejchnul. Jdeme ale postupně, směrem k tomu 

A Josef říká: „Tak, teď bys měl minutu nejsložitějšímu, což je Mluviti pravdu.

text: Adriana Šťastná 

26 

PROMOTION 

Romantické oddechovky, 

které nesmí chybět ve vašem 

zavazadle na dovolenou 

Většinu z nás během roku 

trápí běžné starosti v podobě 

studia, práce či chodu 

domácnosti. Naštěstí pak 

ale nastává léto, období, 

kdy si konečně můžeme na 

chvíli vydechnout a plnými 

doušky si vychutnávat 

nejen krásné počasí, ale 

i zasloužené volno. A jak si ho 

zpříjemnit lépe než s dobrou 

knihou? Ať se chystáte na 

dovolenou v zahraničí, nebo 

hodláte odhalovat krásy 

naší vlasti, vybrali jsme pro 

vás letní románky, s nimiž 

si dovolenou dozajista 

okořeníte. 

Red, 399 Kč, vychází 9. srpna 

Polská autorka Marta Łabęcka přináší 

svoji čerstvou novinku s názvem 

(Bez)vadní, příběh dvou mladých lidí 

z naprosto odlišných rodin a poměrů. 

Josephine je typická slušně vychovaná 

dívka pocházející z dobrých poměrů, 

Chase to má přesně naopak. Rodinné 

pohody za svůj život příliš nezažil, 

protože jeho matka propadla drogám 

a alkoholu a její syn jí byl spíše na obtíž. 

Ačkoliv každý žije jinak, přesto je tu 

něco, co je kromě školy a stejného místa 

bydliště spojuje. Samota. Vlivem osudu 

se jejich životní cesty protnou, ale stále 

mezi nimi ve vzduchu visí něco, co není 

jednoduché vyřešit. Oba si uvědomí, že 

si rozumí víc, než by sami očekávali, ale 

otázkou zůstává, zda to bude stačit. 

Red, 349 Kč, vychází 26. července 

Americká spisovatelka Melanie Harlow 

přichází s románem Neodolatelná. 

Podle názvu možná kniha může působit 

ne úplně originálně, ale nenechte se 

zmást. Zde je v hlavní roli muž – samoživitel 

tří dcer a finanční ředitel, který 

je na všechny strasti nejen rodinného 

života sám. Pomocnou ruku mu v roli 

chůvy podává krásná, avšak velmi 

mladá Frannie. Mack je z ní v rozpacích 

a touha po její blízkosti přerůstá běžné 

pracovní záležitosti. Jenomže je zároveň 

dcerou jeho šéfa, což je kromě rozdílného 

věku poměrně tabu. I přesto mezi 

nimi k něčemu dojde a Mack teď stojí 

před těžkým rozhodnutím: má uvažovat 

racionálně a nechat Frannie jít, nebo 

podlehnout citům a značně zkomplikovat 

život oběma? 

Red, 399 Kč, vychází 19. července 

Do třetice tu máme žhavý román 

S miliardářem v síti. Tohle rozhodně 

není čtení pro puritány. Hlavní hrdinka 

Georgia je již zklamaná ze všech 

pokusů o seznámení a ani dnešní doba 

plná sociálních sítí a online seznamek 

jí to moc neusnadňuje. Její schránka 

se plní fotkami dickpiců, které jí muži 

posílají většinou místo pozdravu, což 

už je pro ni obzvlášť otravné, a tak 

ztrácí víru a naději, že někdy někoho 

normálního najde. Jenže je tu Kline, 

její zaměstnavatel, na kterého nemůže 

přestat myslet. Navíc je to typický prototyp 

zbohatlického proutníka. Skvěle 

vypadá, má vypracované svaly a sexy 

úsměv a určitě to skvěle umí v posteli. 

Jenomže Kline takový ve skutečnosti 

není, a přestože se mu Georgia také 

líbí, profesionalita mu velí držet se 

zpátky. Hádáte správně, že jednoho 

dne veškerá korektnost vezme za své 

a oba v tom lítají až po uši. Jak tohle 

dopadne?

Biograf Láska // Uljana Donátová 

Biograf Láska se stal během čtení mým 

vysněným místem, kde bych s chutí 

trávila celá odpoledne s knihou a kávou. 

Uljana Donátová, která napsala scénář 

ke stejnojmennému muzikálu, mě jeho 

knižním zpracováním přesvědčila, že 

si živé představení s hudbou nesmím 

nechat ujít. 

Vyprávění o životě třech kamarádek 

líčí strasti i radosti života samoživitelky 

Hany, novinářky Aleny a stylové manželky 

Evy. Hana miluje snění, romantické 

filmy a nesprávného muže. Neustále 

doufá, že její život bude jako z filmu 

Pretty Woman, ale přítelkyně ji drží 

nohama na zemi. Jedno ze svých přání 

si tedy plní prostřednictvím kavárny 

Biograf Láska, a nevzdává se ani svých 

iluzí o dokonalém chlapovi. Přímá Alča 

narazila, stejně jako Hana, v životě 

už několikrát, ale pokaždé se zvládla 

oklepat a jít dál. I ona si ale zaslouží svou 

spřízněnou duši, jenže na obzoru nikde 

nikdo. A ani Evě štěstí nepřeje. Na první 

pohled možná – ženuška pohledného 

podnikatele ve zlaté klícce, – ale na ten 

druhý? Zda na každou z nich někde čeká 

láska a slibovaný happy end je dosud 

nezodpovězenou otázkou. 

Prvním signálem, proč sáhnout po této 

knize, byly písničky Hany Zagorové, 

které jsem při čtení poslouchala. Od 

chvíle, kdy jsem se začetla pak na scénu 

nastoupil optimismus, který jsem si 

z knihy po každé kapitole odnášela. Vše 

ale není růžové, jak už to bývá, proto 

se setkáváme s mnoha každodenními 

problémy. Vznikly tak realistické situace, 

kterým jsem se ráda zasmála, obzvláště 

pokud jsem je zažila na vlastní kůži, 

nebo u kterých jsem si také povzdychla. 

Pro ucelení životních osudů je čtenáři 

představeno dětství hlavních postav 

a také na závěr chvíle, kam se posunuly 

po půl roce. Bez příběhu ale nezůstávají 

ani vedlejší postavy. 

Sečteno a podtrženo, tohle je pro mě ta 

pravá kniha – příběh silného přátelství, 

romantiky a vtipu. Tak moc jsem se 

ztotožnila s postavou Hany, a věřím, že 

nebudu jediná, že následující dny budu 

trávit u klasik jako Láska nebeská nebo 

Pýcha a předsudek, což jsou skvělé 

vyhlídky. 

Uljana Donátová 

o vzniku muzikálu 

a knihy v pořadu 

Otoč list: 

Rosier, 399 Kč, již vyšlo 

Nela Vacková 

27 

RECENZE

text: Jan David 

foto: Ryszard Perzynski 

ilustrace: Emil Křižka 

28 

ROZHOVOR 

Tvořím na 

atmosféře 

a tajemnosti 

Obálka je tváří knihy, zprostředkovává první kontakt 

čtenáře s příběhem uvnitř. „Stačí, aby byla černá, a už 

oproti bílé barvě vytváří otázky – Je to tma? A co je v ní?“ 

říká Emil Křižka, autor obálek knih Stephena Kinga, 

Johna Grishama, Eda McBaina a řady dalších spisovatelů. 

Ve své pracovně v Rožnově pod Radhoštěm vypráví mezi 

policemi plnými knih i o tom, jak mu pomáhá umělá 

inteligence. 

Jak jste se jako kamenosochař 

Jaká knižní obálka přišla jako první 

dostal k návrhům knižních obálek? po té vaší knize? 

Když jsem se hlásil na uměleckou 

Jmenovala se Poslední vlkodlak. 

průmyslovku v Uherském Hradišti, tak Zajímavá byla tím, že mě zapomněli 

jsem chtěl hlavně malovat obrazy. Jako uvést jako autora. Zrovna u té první! 

Rembrandt a Dalí. Na základě zkoušek 

mi ale řekli, že mám 3D cítění, že je Jsou vám blízká hororová a mysteriózní 

témata? 

takových lidí méně, a že bych se víc 

hodil na kamenosochaře. Nakonec to Jsem založený na atmosféře a tajemnosti. 

Každý obraz nebo jiné umělecké 

bylo fajn. Naučil jsem se spoustu věcí, 

ale malování mě neopustilo. 

dílo vnímám jako výplod vnitřního 

pnutí. Všechny thrillery, dramata, 

A jak přišly ty knížky? 

horory, fantasy, temnější věci… Tam 

Úplně náhodou. Živil jsem se už 

všude se dobře pracuje s atmosférou, 

dlouho grafikou, katalogy, vším 

což mě zajímá. Bizarní věci jsou pro mě 

možným, ale pořád jsem měl nutkání prostě zajímavější. 

vyprávět příběh. Chtěl jsem tehdy 

napsat filmový scénář a kamarád mi Jste hodně vnímavý? 

poradil, ať příběh napíšu jako knihu. Hodně se rozhlížím kolem sebe, všímám 

si víc věcí než ostatní. Díky tomu 

Trvalo mi strašně dlouho, než jsem se 

naučil psát jako autor, ale v průběhu dokážu tvořit obálku knihy, i když si 

jsem si navrhoval obálku, a přemýšlel jdu večer lehnout. Propojuju si v hlavě 

o propagaci. Ke knize jsem vytvořil 

různé obrazy a druhý den ráno to jdu 

video trailer, to se u nás ještě nedělalo. udělat. 

Další jsem pak začal tvořit na zakázku, 

k tomu se přidaly knižní obálky. Tak Jak se na práci ladíte? 

jsem se zase vrátil k malování, i když Časově pro mě není možné přečíst 

digitálně. Obálky jsou dneska jako 

kvůli každé obálce celou knihu, to bych 

moje obrazy. Mohu přijít do knihkupectví, 

vždycky mám nějakou výstavu. O čem je, má být zřejmé už z její 

s mým čtením udělal jednu měsíčně. 

ano- 

EMIL KŘIŽKA (* 1973) 

Český grafik, ilustrátor a návrhář 

knižních obálek pro nakladatelství 

v Česku i na Slovensku, 

je také scenárista a režisér. 

Vystudoval střední uměleckou 

školu v Uherském Hradišti, 

obor kamenosochař. Obohatil 

knižní marketing o video trailery. 

Napsal knihy Mysterium 

Tremendum a Hořká múza, 

natočil krátký psychologický 

horor Ruchoth Raoth (2017) 

a úspěšné celovečerní filmy 

Hrana zlomu (2021) a Tři Tygři ve 

filmu: Jackpot (2022). 

tace. Je fajn, když zadavatel nadhodí, co 

mu přijde zajímavé. Někdy se ptám, co 

si z knihy vybavuje nakladatel, překladatel 

nebo redaktoři. U překladové literatury 

se dívám na všechna vydání, která 

ve světě vyšla. Získávám obrázek, jak to 

každý z umělců viděl. Pak si všechno 

propojím, navnímám… 

Nesvádí to k nevědomému kopírování? 

Ze začátku jsem chtěl dělat věci jako 

ostatní, které jsem obdivoval. Jenže 

když jsem měl za sebou pár obrazů jako 

Salvador Dalí, udělal jsem je sice já, ale 

nebyl to můj styl. Postupem času člověk 

sám v sobě začne být upřímný, začne

si věřit, i když se mu líbí i něco jiného. 

Někdy zapomínáme obdivovat sami 

sebe za to, jací jsme. Nyní, i když mě 

fascinuje nádherná obálka, tak ji přesto 

nekopíruji. Vnímám téma vždy trochu 

odlišněji, svou individuální optikou. Ze 

všech zahraničních obálek se inspiruji 

tím nejlepším a udělám to podle mě 

ještě líp. Ale nedělá mi problém, když 

zadavatel chce nějakou obálku, co nejvíce 

podobnou originálu. 

Je nějaké nepsané pravidlo, co musí 

být na obálce knihy kromě názvu? 

A pomůže jí obličej, postava nebo 

symbol? 

Je důležité správně propojit klíčové 

věci, o kterých kniha je. Ano, čtenáře 

přitahuje lidský obličej nebo postava. 

Lepší ale je, když postava není čitelná, 

je zezadu, v zajímavém pohybu. Obličej 

víc zaujme přetvořený, když je ho třeba 

půlka. Mám rád, když je na obálce vidět 

unikátní práce, a nikoliv fotka použitá 

z databáze, která se pak objeví klidně 

i na jiné knize. Databáze proto nepoužívám, 

chci tvořit. Skládám si vlastní 

obrázky z různých dílů, ladím je podle 

sebe. Stačí, aby obálka byla černá, a už 

oproti bílé barvě vytváří otázky – Je 

to tma? A co je v ní? Máte to jako se 

studnou. Podíváte se do ní a kladete 

si otázky – Je tam jen voda? Je tam 

mrtvola? 

Když si čtenář v Česku koupí knihu 

od autorů jako jsou John Grisham, Ed 

McBain nebo Stephen King, jak velkou 

má šanci, že se setká s obálkou od vás? 

Ed McBain – od něj jsem dělal snad 

všechny nově vydané tituly, stejně tak 

jako u Grishama. A když jich je hodně 

od stejného autora, je ideální vymyslet 

svazující prvek. V případě McBaina je to 

použití bílé barvy se skvrnou, ve které se 

něco mění. A King? Vždycky byl můj sen 

dělat ho u nás. Nejprve mi to nevyšlo, 

ale začal jsem tvořit obálky jeho knih na 

Slovensku. A nevím, jak se to stalo, ale 

už ho dělám i v Česku. Jediné, co mě 

trošku mrzí, že typografie není podle mě 

– nakladatelství už mělo zajetý jednotící 

styl. Podobné je to u slavné Duny. 

Udělám obrázek, ale typografie je daná, 

takže pak se přidá font písma, který se 

používal před dvaceti lety. 

Co vás napadlo k Duně? 

Když jsem ilustroval speciální edici 

Duny, snažil jsem se do ilustrací nedávat 

obličeje, abych čtenářům nevnucoval, 

jak kdo vypadá. U obálek ale tak striktní 

nejsem. 

Vnímáte umělou inteligenci jako přítele 

nebo nepřítele? 

Říká se, že grafici nebudou mít práci, 

protože všichni budou používat umělou 

inteligenci. Když s ní ale pracuji ve 

Photoshopu, tak mi hodně pomáhá, 

posouvá dosavadní limity. Mohu si 

dovolit spousty dalších, náročných věcí. 

Využívám ji ale jen proto, abych efektivněji 

dosahoval svých představ. Vím, jak to 

má vypadat, proto se nemohu spokojit, 

když mi umělá inteligence nabízí něco 

jiného. Stačit to může člověku, který vizuálně 

neví, co chce. Napíše nějaká slova 

jako zadání, výsledek ho potom ohromí. 

To ale není můj případ. Jedinečný lidský 

rukopis nenahradíte. Možná vzájemně 

kopírujeme jeden druhého, zároveň je 

v tom ale vždycky kus každého z nás. 

Z nových možností proto mám radost. 

Jak s umělou inteligenci pracujete? 

Na mé zadání mi nabídne tři věci. Třeba 

měsíční krajinu. Nejsem s výsledky 

spokojený, ale mohu vybrat různé části 

a pospojovat si je podle svého. Každý 

člověk má svůj jedinečný filtr. 

Obálky tvoříte na zakázku, máte dlouhodobé 

spolupráce s nakladatelstvími. 

Láká vás něco nového? 

Určitě. U některých nakladatelů už mám 

svůj zajetý rukopis, protože přicházejí 

s podobnými požadavky. Kdyby přišel 

další nakladatel s novými požadavky, 

může ze mě vytáhnout úplně něco 

jiného. To mě zajímá. Navíc se teď po 

natočení dvou celovečerních filmů cítím 

energeticky nabitý. 

29

text: Denisa Novotná 

foto: Geraldine Hogan 

30 

TIP REDAKCE 

Ženy v nesnázích, které 

spojuje plavání a šance 

začít znovu 

Irská spisovatelka Faith Hoganová 

v románu Dámský klub půlnočního plavání 

vsadila na sílu přátelství a přírody 

Hrabství Mayo je proslulé nejdelším pobřežím ze všech 

irských hrabství, nejvyššími mořskými útesy, divokou přírodou 

a také jako dějiště románů místní rodačky Faith Hoganové. 

Spisovatelka se ve zdejším životě a krajině často inspiruje. Její 

román Dámský klub půlnočního plavání vychází v českém 

překladu Josefa Novotného jako pilotní titul nové edice 

Přítelkyně nakladatelství PROSTOR. 

Hrdinky Dámského klubu půlnočního 

plavání se oddávají stejnému rituálu 

– nočnímu plavání v chladném moři. 

V jeho náruči se mohou smát, plakat 

a odplavit své obavy. A myslet jen na to, 

co by mohly změnit k lepšímu. 

„Celá léta chodím na Nový rok na 

molo a pozoruju, jak se odvážní plavci 

a plavkyně vrhají do vody. Většinou jsou 

to ženy ve středním a zralém věku se 

zdravou chutí do života – právě takové, 

o jakých ráda píšu. Snad je to odhodlání 

vyrovnat se s těžkostmi, které je žene 

PROSTOR, 397 Kč, vychází v červenci 

do mrazivých vod Atlantiku. Cítím, že 

jsou to mé spřízněné duše... je tu jen 

jeden malý problém – nejsem dobrá 

plavkyně,“ odhaluje vznik Dámského 

klubu půlnočního plavání spisovatelka 

Faith Hoganová. 

Lidé žijící na pobřeží irského hrabství 

Mayo jsou věrni tradici celoročního 

koupání v moři, přestože teplota vody 

může klesnout až na 7,2 °C. „Přiznávám, 

že se bojím hloubky a chladu a obdivuju 

ty, kteří strach překonají. I proto o nich 

píšu,“ dodává autorka. 

Josef Novotný, překladatel románu, 

se cítí ve vodě jako ryba, přesto má 

k plavání v moři na západě Irska stejný 

respekt jako Hoganová: „Šlapal jsem 

tudy na kole. Když jsem odpočíval na 

molu u jedné maríny, strčil jsem ruku do 

moře a jeho chlad mi připadal nesnesitelný. 

Po několika vteřinách jsem ruku 

vytáhl, úplně prokřehlou a skoro nehybnou. 

Měl jsem pocit, že kdybych do ní 

jen cvrnknul, rozbije se jako kus skla. 

Bylo hned jasné, že se koupání ochotně 

vzdám.“ Vzápětí dodává: „Abyste se 

nechali příběhem inspirovat, nemusíte 

patřit k milovníkům drsného počasí 

a studené vody. Můžete si ho přečíst na 

pláži pod slunečníkem nebo doma.“ 

FAITH HOGANOVÁ (* 1969) 

se narodila v irském hrabství 

Mayo. Vystudovala anglickou 

literaturu a psychologii. Už 

její debut Ženy mého muže 

(My Husband‘s Wives, 2016) 

zaznamenal velký čtenářský 

úspěch. Dnes patří Hoganová 

k nejprodávanějším irským 

autorkám beletrie pro ženy. 

Dosud napsala devět románů, 

z nichž se některé umístily 

v první desítce bestsellerů 

v USA, Velké Británii, Austrálii 

a Kanadě. Současně píše pod 

jménem Geraldine Hoganová 

sérii kriminálních příběhů 

Corbally, odehrávající se 

v Limericku. Spisovatelka žije 

na západním pobřeží Irska 

se svým manželem a čtyřmi 

dětmi. V místní krajině a přírodě 

se často inspiruje. 

Pro otužilkyně z Dámského klubu půlnočního 

plavání, procházející náročnými 

životními situacemi, představuje 

plavání v chladném moři katarzi. Před 

našima očima vyvstávají zelené kopce 

a rašelinitá pole, cítíme pronikavou 

vůni oceánu, slyšíme vítr a neustálý křik 

racků a kolih poletujících nad vlnami. 

„Ústředním tématem je ženská sounáležitost 

a vzájemná pomoc a to, že přátelství 

někdy hraje významnější úlohu 

než rodina,“ prohlašuje šéfredaktorka 

PROSTORU Lenka Vosičková. „Proto 

jsme Dámský klub půlnočního plavání 

zvolili jako úvodní titul naší nové edice 

Přítelkyně.“

Temná místa skrývají pravdu. 

V městečku na odlehlém australském venkově 

beze stopy zmizí dvanáctiletá dívka… 

Jak mimořádné ženy Islandu mění svět. 

První dáma Islandu představuje to 

nejlepší ze své země. 

Kdysi sloužil jako karanténní stanice pro izolaci 

nemocných. Ale co se tam děje teď? Historická 

detektivka o ostrově, odkud není úniku. 

Některé řeky plynou poklidně a tiše, 

některé divoce, všechny ale míří vpřed. 

Román, inspirovaný skutečnými událostmi. 

Velkolepý román o přátelství, lásce, cti 

a zradě. Nové vydání klasického díla 

světové literatury. 

Je cosi shnilého ve státě Mississippi… 

Strhující satira o černém svědomí Ameriky 

s tarantinovskou dávkou černého humoru. 

Opusťte minulost. 

Propojte se s přítomností. 

Proměňte svou budoucnost. 

Všechno, co potřebujete vědět o domácím 

kvašení. Kuchařka plná úžasných receptů na 

rychlá, zdravá a chutná jídla i pro začátečníky. 

Kam jde vaše pozornost, tam jde vaše energie. 

Život, který chcete, je na dosah, pokud 

dokážete ovládnout sílu soustředění.

32 

AUDIOKNIHY 

Miika Nousiainen: Fazóna 

Čtou: Matouš Ruml, Radúz Mácha, Libuše Švormová, Alena Hladká a Robert Mikluš 

Vychází v červenci 2023 

Sami je muž v nejlepších letech, přes tikot biologických hodin však sotva slyší vlastní 

myšlenky. Jeho kamarád Markus zůstal sám se třemi dcerami a Pesonen se musí starat 

o stárnoucí rodiče. Finský bestseller s humorem boří stereotypy o partnerství i rodině. 

Audioknižní tipy 

vydavatelství OneHotBook 

Jeff Baron: 

Návštěvy u pana 

Greena 

Čtou: Viktor Preiss, 

Ivan Lupták 

01:22 / 329 Kč 

Soud mladému Američanovi určil vypomáhat v domácnosti 

pana Greena, kterého na ulici srazil autem. Nerudný vdovec 

však péči odmítá a jeho zatvrzelost s věkem sílí. Těžko by 

k němu hledala cestu i otřískaná sociální pracovnice… 

Thomas Berger: 

Malý velký muž 

Čtou: Kamil Halbich, 

Jan Hofman 

21:54 / 549 Kč 

Satirické dějiny Divokého západu z úst toho nejpovolanějšího. 

Válečný veterán Jack Crabb celý život nevěděl, jestli je indián, 

nebo běloch. Že nás ten sedmilhář tahá na vařené nudli? 

Co taky chcete od příběhu, který strčí do kapsy i spaghetti 

western? 

Sara Gay Fordenová: 

Klan Gucci 

Čte: Zdeněk Velen 


Co předcházelo ránu 27. března 1995, kdy čtyři výstřely 

ukončily život Maurizia Gucciho, dědice slavné módní 

značky? Odhalte ponurý příběh jedné italské rodiny, která 

ve víru intrik a touhy po ještě větším bohatství ztratila vlivné 

impérium. 

Philip Roth: 

Portnoyův komplex 

Čte: Ondřej Brousek 


Leží na gauči newyorského 

cvokaře a zpovídá se 

mu málem jako katolík. 

Židovský vzorňák Alexander 

Portnoy je totiž právník posedlý sexem. A jeho neřestný 

ponor do hlubin křivd a rozčarování je natolik výživný, že 

trumfne všechny komedie z dob sexuální revoluce.

33 

Pavel Klusák: Gott 

– Československý 

příběh 

Čtou: Vasil Fridrich, 

Jana Plodková, Jan Cina 

a Pavel Klusák 


Písně dvaačtyřicetinásobného Zlatého slavíka dojímaly 

i rozdělovaly. Důkladný rozbor proměny nadějné semaforské 

hvězdy v interpreta ideologicky nezávadného 

šlágru nabízí náhled na umělce, jehož obliba prozrazuje 

i cosi nelibého o národě, který ho uctívá. 

Anita Diamantová: 

Červený stan 

Čte: Kateřina Winterová 


Z písku blízkovýchodní 

pouště povstal příběh 

Díny, jediné dcery 

židovského praotce 

Jákoba. Dívka, jež měla být z Bible vymazána, vylíčí 

pohnutou historii svého kočovného kmene, úděl 

tehdejších žen i krvavou tragédii podnícenou zájmem 

bohatého prince o její půvaby… 

AUDIOKNIHY 

Michael Hjorth 

& Hans Rosenfeldt: 

Temná tajemství 

Čte: Aleš Procházka 


Mladému gymnazistovi 

někdo vyřízl srdce. 

Věhlasného psychologa 

Sebastiana Bergmana, který se do vyšetřování zapojil z čistě 

soukromých důvodů, přivede pátrání na stopu temných 

tajemství za zdmi prestižní školy. První díl úspěšné krimisérie. 

Roberto Saviano: 

Gomora 

Čte: Vasil Fridrich 


Dnes již kultovní výpověď 

italského novináře, který 

pronikl do světa neapolské 

mafie. Jeho zasvěcené 

a šokující svědectví přináší živé portréty jednotlivých 

camorristů i barvité detaily jejich zločinů, vymykajících se 

představivosti většiny z nás. 

Vojtěch Steklač: 

Bořík & spol. 

Čte: Jan Zadražil 

05:52 / 349 Kč 

Cressida Cowell: 

Jak přežít dračí bouři 

Čte: David Novotný 


I v Holešovicích 

jich bylo pět… ne, 

vlastně jen čtyři, 

jelikož Bohoušek je 

zavrženíhodný šprt. 

Bořík, Aleš, Mirek a Čenda vyvádějí rošťárny, které pokaždé 

vyvrcholí legračním malérem. Mámy a tátové jsou z toho na 

blázinec, zato my se královsky bavíme! 

Na začátku to vypadá jen 

jako drobná nepříjemnost: 

Škyťák se musí zúčastnit 

plaveckého závodu v ledové 

vodě, který patří mezi 

tradiční vikinské kratochvíle. 

Potom se ale věci jako vždy zvrtnou… Pokračování 

oblíbené série Škyťák Šelmovská Štika III.

Sloní paměť // Alex Lasker 

34 

RECENZE 

Představte si, že si jedete v klidu po 

dálnici, když tu se najednou uprostřed 

silnice objeví slon. Jak byste asi zareagovali? 

Když doktor Ovidio Salazar 

jel v roce 2012 po jedné takové dálnici 

v Zambii, naštěstí panovalo období 

dešťů, takže namísto rychlosti 120 km/h 

se pohyboval v tempu 60 km/h. Sloní 

samec mu hleděl do očí a nehnul se 

ani o píď. Co si asi tento majestátní tvor 

všechno zažil? 

V roce 1962 v Keni poznáváme velkou 

sloní skupinu, která o dva roky později 

čelí tomu nejhoršímu monstru na 

světě – člověku. Pytláci jsou schopni pro 

peníze udělat cokoliv, i uhasit vzácný 

plamen života. Našemu slonímu samci 

je teprve pár měsíců a už musí vzdorovat 

nebezpečí, a především smrti. 

Svědkem krvavého masakru se stal 

chlapec Kamau Matiba, který zrovna 

v divočině vykonával zkoušku dospělosti. 

Po pytláckém řádění zůstal pouze 

jeden přeživší – dvouleté slůně, kterému 

Kamau pomůže a odvede ho k lidem 

starajícím se o divoká zvířata. Zde se 

slon, jehož pojmenovali Anaishi „Ishi“, 

má šanci zotavit a žít. 

Sloní paměť je debutovým dílem z pera 

Alexe Laskera, který ve svém románu 

dokázal umně vybalancovat fikci 

s realitou. 

Čtenář sleduje dvě vypravěčské linie 

– jednu z pohledu lidí, druhou vypráví 

samotný slon. Nelze neobdivovat 

s jakým obrovským odhodláním dokázal 

autor čtenáři odvyprávět celou sloní 

ságu, protože nelze psát pouze o hezkých 

věcech; k životu, a zejména k tomu 

v divočině, patří i neustálé ohrožení 

a boj o přežití. V textu se tak vyskytují 

naturalistické popisy, které mnohdy 

není lehké strávit. Ze samotných stránek 

prýští tolik různorodých emocí, které by 

roztavily i ledový sloup. 

S knihou prožijete dlouhých pět dekád, 

tváří v tvář se postavíte lidské krutosti, 

Ikar, 329 Kč, vychází 10. července 

budete Ishimu držet palce při každém 

ušlém kilometru, poznáte srdce dobrých 

lidí, kteří každodenně zachraňují 

poraněná zvířata, a především budete 

po dočtení bažit po exotické výpravě za 

slony v jejich přirozeném prostředí. 

Dagmar Garciová 

Hory zpívají // Nguyen Phan Que Mai 


Každý zná film Vlasy pojednávající 

mimo jiné i o válce ve Vietnamu, ve 

které zahynuly tisíce amerických vojáků. 

Málokdo na Západě ale mohl poznat 

válku z druhé strany. A právě pohled 

obyčejných obyvatel Vietnamu na dějiny 

dvacátého století přináší kniha Nguyen 

Phan Que Mai Hory zpívají. Jedná se 

o její první velký román, při jeho psaní ji 

inspirovaly jak osudy vlastní rodiny, tak 

vzpomínky a příběhy stovek lidí, které 

kvůli knize vyzpovídala. 

Příběh sleduje osudy čtyř generací rodiny 

Tranových od třicátých let 20. století až 

téměř do současnosti, to vše sledujeme 

očima babičky Dieu Lan a její vnučky 

Huong. Dieu Lan se narodila do bohaté 

rodiny, ale prožila velmi těžký život. 

Během války proti Francouzům a následném 

hladomoru přišla o řadu příbuzných, 

zemřel jí manžel, který se nechtěl 

přizpůsobit nové ideologii po rozpadu 

země na Sever a Jih. Těžce pracující 

rodina byla během reforem obrána o veškerý 

majetek, Dieu Lan musela s šesti 

dětmi uprchnout a bojovala o holý život. 

I když potkala mnoho zla, vždy se našli 

lidé, kteří pomohli. Další rána ale přichází 

s válkou proti Američanům, dospělé 

děti odcházejí bojovat a babičce zůstává 

jen dospívající vnučka. Bombardování 

Hanoje, zničený domov, to vše přinutí 

Dieu Lan opustit kariéru učitelky a začít 

obchodovat na černém trhu. Vrátí se 

její děti z války? Bojují všichni na stejné 

straně fronty? Jak se na nich podepíše 

válečná krutost, působení chemických 

zbraní, všudypřítomný zmar? Může se 

vnučka Huong vyrovnat s tak těžkou 

rodinnou zátěží? 

Hory zpívají je rodinná sága o vytrvalosti 

a obětavosti žen, o křehkosti mezilidských 

vztahů, o důležitosti rodiny. Ve 

vyprávění příběhu se střídají ženské 

hrdinky knihy a není to snadné čtení, 

byť tahle kniha krom těžkého údělu 

vietnamského lidu zaznamenává také 

jeho naději a hrdost – na své zvyky, na 

víru v budoucnost. Kniha přináší silné 

protiválečné poselství a přispívá k pochopení 

relativně nedávných světových 

dějin. Dojemný příběh o každodennosti 

během dějinných zvratů. 

Hana Kubíková

text: Denisa Novotná 

foto: reprofoto z knihy Zvířata v Hitlerově říši 

36 

PROMOTION 

Zvířata v Hitlerově říši: 

opomíjená kapitola 

nacistických dějin 

Dodnes převládá mýtus o lásce národních socialistů ke 

zvířatům. Jeho kořeny sahají k Hitlerovu zákonu o ochraně 

zvířat, který byl v mezinárodním měřítku považovaný za 

pokrokový a ve Spolkové republice Německo platil bez 

zásadních změn až do roku 1972 – zákon, jímž měla být 

v Německé říši zvířata poprvé chráněna „kvůli nim samým“ 

(pro jejich vlastní dobro) a jenž samozvanému příteli zvířat 

Hitlerovi dokonce vynesl ocenění v USA. Známé jsou historky 

o Vůdci coby milovníkovi psů a vegetariánovi, považujícímu 

masový vývar za „čaj z mrtvol“; známé jsou fotografie Göringa, 

jak krmí z láhve mládě lva. Jaká však byla skutečnost? 

PROSTOR, 397 Kč, již vyšlo 

Rasová mánie a šlechtění se praktikovaly 

i v přístupu ke zvířatům – od 

německého ovčáka přes chov prasat až 

po jeleny. Hitler na své milované feně 

Blondi testoval účinky kyanovodíku 

a Göring byl posedlý lovem. Publicista 

Jan Mohnhaupt v knize Zvířata 

v Hitlerově říši zkoumá dosud málo probádanou 

oblast a uvádí mýtus o lásce 

nacistů ke zvířatům na pravou míru. 

V překladu Michaely Škultéty ji vydává 

PROSTOR. 

Fenoménem zvířat v období nacismu 

se dosud zabývalo jen několik málo 

historiků. Důvody jsou nasnadě: badatelé, 

především němečtí, mají z tohoto 

tématu strach, protože se obávají, 

že soustředění se na zvířata povede 

k bagatelizaci lidských obětí. Avšak 

zdánlivě „nevinný“ příběh zvířat je těsně 

propojený jak s každodenním životem, 

tak s ideologií nacionálního socialismu 

jako takovou. V neposlední řadě totiž 

ukazuje, jak hluboce byl nebezpečný 

způsob uvažování zakotvený dokonce 

i v těch oblastech života, které s ideologií 

nijak nesouvisejí, a jak významně 

může utvářet společnost. 

Jan Mohnhaupt začíná své vyprávění 

vzpomínkou na malou zoologickou 

zahradu v koncentračním táboře 

Buchenwald, kterou nechal postavit 

velitel tábora Karl Koch jen patnáct 

kroků od krematoria. Tři metry vysoký 

a tři kilometry dlouhý elektrický plot 

odděloval Buchenwald vězňů od prostoru 

dozorců a strážných, kde se zoo 

nacházela. Na péči o medvědinec byli 

najímáni Sintové a Romové, kteří – jak 

tvrdilo tehdejší běžné rasistické klišé 

– si vydělávali na chleba jako artisté 

a kejklíři a nezřídka předváděli tančící 

medvědy. Velitel tábora, jemuž tolik 

záleželo na blahu zvířat, nechával pro 

své pobavení vhazovat vězně do medvědího 

kotce a sledoval, jak je zvířata 

>> 

Do GÖringových vrtochů zcela zapadalo, že doma choval divoká zvířata, stejně 

jako kdysi dávno římští císaři. 

>> 

Vůdce psů. Pro oficiální snímky se Adolf Hitler rád nechával fotografovat 

s německými ovčáky. V soukromí se však občas uvolil pohladit i skotské teriéry 

Evy Braunové.

trhají na kusy. Těmto hrůzným detailům 

odpovídá vyprávění o údajně dobromyslném 

kříženci bernardýna Barrym 

v Treblince, vycvičeném na povel: „Ty tam, 

pohlaď toho psa!“ A pes se okamžitě ze 

všech sil zakousl… 

37 

Jan Mohnhaupt věnuje psům první kapitolu; 

zabývá se historií chovu německého 

ovčáka, ale také rozporuplným vnímáním 

vlků, kteří jsou na jedné straně uctíváni 

jako „totemová zvířata“ a na druhé straně 

jsou loveni jako úhlavní nepřátelé zemědělců. 

Kdo se zaměří na téma hmyzu, ocitne 

se dříve či později ve třídách německých 

škol – a nevyhnutelně se bude 

muset zabývat „černou pedagogikou“ 

a sociálním darwinismem. A pokud by 

někdo chtěl zjistit, jakou roli v té době 

hrála prasata, narazí na reklamní plakáty 

potravinářského průmyslu, na rané formy 

recyklace, ale také na perverzní výrůstky 

nacistické ideologie. 

Příběhy zvířat otevírají často jiný, nový, 

avšak nikdy bagatelizující pohled na život 

v období nacionálního socialismu. 

JAN MOHNHAUPT (* 1983) 

Narodil se v Porúří. Jako nezávislý 

novinář píše pro přední německé 

časopisy, mj. pro Spiegel Online, 

Zeit On line a P. M. History. Jeho 

kniha Der Zoo der Anderen (Zoo 

těch druhých, 2017) o bizarním 

souboji mezi západoberlínskou 

a východoberlínskou zoologickou 

zahradou během studené války 

se setkala s mimořádným ohlasem 

a byla přeložena do několika 

jazyků. 

Němý svědek. Socha „Jelen s korunou“ přečkala GÖringovu vládu 

víceméně bez úhony a dodnes stojí v berlínské zoologické zahradě. Bez 

označení a historické informace.

38 

PROMOTION 

Světové 

knižní novinky 

k letnímu 

zamyšlení 

Kontrast, 399 Kč, vychází 12. července 

Příběh Titaniku známe všichni, ale kolik 

toho víme o Carpathii? A proč bychom 

se měli zajímat právě o ni? Nebýt tohoto 

zaoceánského parníku, příběh Titaniku 

by totiž byl zřejmě úplně jiný. Kniha 

Zářivá noc hvězd a ledu od americké 

autorky Rebeccy Connolly, vám na 

základě skutečných událostí povy práví 

o pozoruhodném pozadí záchrany 

potápějícího se Titaniku lodí Carpathia 

z pohledu statečného, empatického 

a chytrého muže, kapitána Arthura 

Rostrona, jenž byl postaven před těžké 

a životně důležité rozhodnutí. Je tu ale 

ještě jeden pohled na tragédii Titaniku, 

se kterým se seznámíte. Jak se na ni 

dívala třiadvacetiletá cestující třetí 

třídy, Kate Connelly, které se podařilo 

dostat na záchranný člun? O čem 

v tom okamžiku, uprostřed temného 

moře, výkřiků zoufalství a v přítomnosti 

děsivého zániku tehdejší největší lodi 

světa přemýšlela, je velmi emotivní 

částí knihy. Stejně jako dilema, kterému 

musel čelit kapitán Rostron. Unikátní 

a inspirující pohled dvou zcela odlišných 

postav na jednu z nejhorších 

lodních katastrof, vás naprosto ohromí. 

Japonský spisovatel, producent, režisér 

a scenárista Genki Kawamura vás 

zavede do pohádky. Bude ale trochu 

strašidelná a spíše pro dospělé, přesto 

krásná. Kdyby ze světa zmizely kočky, 

je dojemný a zamyšlení hodný příběh 

muže, žijícího osaměle pouze s kocourem 

jménem Zelí. Jednoho dne se 

zcela nepřipraven dozví od lékařů, že 

za měsíc zemře. Než se s touto skutečností 

stačí smířit, objeví se u něj Ďábel 

a nabídne mu zvláštní dohodu. Výměnou 

za každý den jeho života navíc, 

který mu Ďábel poskytne, musí ze světa 

nechat zmizet jednu věc. 

Kontrast, 349 Kč, vychází 30. srpna 

Náš hrdina pak den co den, chce-li žít, 

čelí volbě, čeho se vzdát a bez čeho se 

neobejde. A tak začíná jeden z nejbizarnějších 

týdnů tohoto muže, plný úvah 

o tom, co je důležité, přehodnocování 

a kouzelných i vtipných rozhovorů 

text: Hana Wielgusová 

Léto, prázdniny a dovolené 

jsou v plném proudu 

a s nimi, ruku v ruce, 

přichází i uvolněná nálada 

a více času k přemýšlení. 

Nejlepším parťákem pro 

takové rozpoložení je kniha, 

o tom není pochyb, ale 

jakou si vybrat? Co se takhle 

vydat, ať už pomyslně, nebo 

doopravdy, do zahraničí 

a nechat se pohltit 

některým z hlubokých 

příběhů tamních autorů? 

Naše nakladatelství vydává 

pod značkou Kontrast 

opravdové perly světové 

literatury. Jste-li jejich 

milovníky, a možná trochu 

náročnější čtenáři, budete 

potěšeni, protože právě 

vycházejí dvě novinky! 

Podíváte se do minulosti, 

do budoucnosti, do 

Japonska i do ledových 

vod severního Atlantiku. 

A připravte si kapesníky, 

budete je potřebovat! 

s moudrým kocourem, který mluví jako 

úctyhodný gentleman. Román Kdyby ze 

světa zmizely kočky dosáhl v Japonsku 

obrovského úspěchu a v roce 2016 byl 

také filmově zpracován. Při jeho čtení se 

budete smát i plakat, a zcela jistě hodně 

přemýšlet.

U JEDNOHO STOLU 

– S MASEM I BEZ MASA 

Vařit při jednom pro toho, kdo si potrpí 

na maso, ale i kdo ho z nějakého důvodu 

nechce? S naší ojedinělou kuchařkou to 

nebude žádný problém! 

Kniha vychází z myšlenky tolerantního 

flexiteriánství, kdy jídlo má být pro všechny 

příjemným zážitkem. Proto nabízí recepty, 

které umožňují, aby 

se kuchař neschvátil 

a všichni, kteří se sejdou 

u společného stolu, se 

výborně najedli. 

Knihy pro 

každého člena 

rodiny 

TIBET 

Jan Hanz Novotný 

Vyberte si 

svůj 

letní hit 

Dojet na kole z Prahy až do 

Tibetu je rozhodně výzva, 

ale také životní zážitek, 

kterému se nic nevyrovná. 

Honzovu cestu provázely 

strasti a komplikace, 

které by vás ani ve snu 

nenapadly, avšak také 

nepřeberné množství 

dechberoucích výhledů, 

nových barev, kulturních 

tradic a zvyklostí a lidských 

příběhů. 

BYLA TO JÍZDA 

Valentina Lebová 

Život vždy není dokonalý, pokaždé nám však dá, co 

je potřeba. A tak ačkoli ztratila svou životní lásku, byl 

to vlastně dar. Rozbitá na tisíce titěrných kousíčků 

se pak samu sebe snažila opět spojit v něco, co by 

alespoň zdánlivě připomínalo celek. Dlouho nevěděla, 

jak a zdali toho vůbec bude schopná. Věděla jen, že 

to za žádnou cenu nemůže vzdát. A pak se dílky této 

skládanky začaly pomalu pojit dohromady a ona 

pochopila, že to celé mělo smysl. Možná že skutečně 

ztratila, co pro ni tehdy bylo nejdůležitější, nakonec 

ale získala mnohem, mnohem víc… 

DOČTI TO 

Barbora Štolleová / Jitka Petrová 

Lákají tě knížky, ale nevíš, jakou si přečíst? Nebo 

máš pocit, že tě čtení nebaví? Máme pro tebe 

12 nezapomenutelných příběhů české i světové 

literatury, které by tě rozhodně neměly minout. 

Originální hravé zpracování tě seznámí s hrdiny 

a základním dějem, ke každému příběhu máš prostor 

pro své postřehy i zápisky, a pokud budeš chtít, 

můžeš si také trochu zaluštit. Knížka je určena všem 

dětem, které mají rády čtení, i těm, které jeho kouzlo 

teprve objevují!


foto: archiv Matúše Mládka 

40 

ROZHOVOR 

Papírové knihy s námi 

budou ještě velmi dlouho 

Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Pro 

Matúše Mládka to platí dvojnásobně – jeho děda byl 

spisovatel a maminka šéfovala známému slovenskému 

nakladatelství Tatran. A tak není divu, že v knižní branži 

skončil i on – před třemi lety založil nakladatelství Aurora, 

které má na kontě hned několik bestsellerů. 

MATÚŠ MLÁDEK (* 1977) 

Koncem roku 2020 rozjel spolu 

s manželkou vlastní nakladatelství 

Aurora, které se věnuje vydávání 

překladové fiction a non-fiction 

literatury do českého a slovenského 

jazyka. Dříve byl 14 let 

součástí slovenského rodinného 

vydavatelství Tatran, kde 

odpovídal za ediční a obchodní 

stránku. Do knižní branže přestoupil 

z bankovního sektoru, ve 

kterém působil po vystudování 

Fakulty managementu a FTVŠ 

na Univerzitě Komenského 

v Bratislavě. Je členem předsednictva 

Svazu vydavatelů a knihkupců 

Slovenska. Dlouhodobě žije 

s manželkou a dvěma dcerami na 

slovenském venkově s výhledem 

na Velkou Javořinu. 

Před námi je léto, období prázdnin 

a dovolených. Jaké tituly mají 

úspěch? 

Už někdy v půlce června nastupuje 

beletrie určená k dovolenkovému 

čtení. Nakladatelé se obzvlášť zaměřují 

na ověřené autory, pokračování 

zaběhnutých detektivních sérií či 

očekávané překlady zahraničních 

bestsellerů. Samozřejmě během 

každého roku vznikají na knižním trhu 

anomálie způsobené většinou vnějšími 

ekonomickými či „povětrnostními“ 

faktory nebo momentálními trendy 

na trhu. Před dvěma lety jsem si všiml, 

že o prázdninách, obzvlášť v srpnu, se 

celosvětově do žebříčků výrazně vrátily 

motivační knihy. Ve společnosti je cítit 

zájem lidí o zdravou a prospěšnou 

změnu v jejich životním stylu a tento 

druh literatury, která se výrazně opírá 

o vědecké poznatky, je pro ně tou pravou 

inspirací. 

AURORA, 349 Kč, již vyšlo 

Co konkrétně byste nám pro následující 

letní týdny doporučil z vaší 

produkce? 

Zatím se orientuji pouze na překladovou 

non-fiction literaturu, přičemž se 

zaměřuji na úspěšné tituly ze zahraničí. 

První knihou, kterou jsme vydali minulý 

rok, byla Psychologie peněz. Jde o dvacet 

krátkých pojednání o tom, jak lidé 

uvažují o penězích. Dlouhodobě patří 

tato kniha mezi bestsellery na českém 

trhu a velmi úspěšná je i její audioverze. 

Loni jsme navázali kontakt s úspěšnou 

autorkou Briannou Wiest. Její titul 


101 esejů, které změní vaše myšlení 

má mimořádný úspěch v Německu 

a loni to byl náš nejprodávanější titul 

na Slovensku. V červnu jsme pak vydali 

její druhý světový bestseller Tou horou 

jste vy, který vypráví o tom, jak škodíme 

sami sobě, proč to děláme a jak 

s tím můžeme jednou provždy přestat. 

A ještě bych rád zmínil průvodce 

Imunita: Výprava do záhadné soustavy. 

Ten vyšel závěrem loňského roku 

a změní vám pohled na vlastní tělo. 

Na jakou knížku se těšíte vy osobně? 

Jmenuje se Tvůrčí akt: způsob bytí ve 

světě a vyjde závěrem léta. Napsal ji 

legendární americký hudební producent 

Rick Rubin, který stojí za takovými 

kapelami jako Red Hot Chilli Peppers, 

Linkin Park, System of a Down, 

Audioslave, a spolupracoval i s Lady 

Gaga. Je to úžasná a velkorysá příručka,


která ukazuje dráhu umělce jako cestu, 

po níž můžeme kráčet všichni. 

Jak vůbec vnímáte současnou situaci 

na knižním trhu? Jak byste ji popsal? 

Osobně ji vnímám optimisticky. Během 

pandemie to vypadalo bledě pro 

kamenný trh, a naopak extrémně rostl 

internetový prodej. Rok 2021 mimořádně 

přál nakladatelům a distributorům. 

V roce 2022 došlo opět k obratu 

a čtenáři se vrátili do kamenných 

prodejen a tato změna zákaznického 

chování pokračuje dodnes. Čísla za rok 

2023 ještě neznáme, ale předpokládám, 

že budou kopírovat 2021. Celkově tedy 

knižní trh roste. Uvidíme, jak to půjde 

dál. Letos bude záležet na dalším vývoji 

růstu maloobchodních cen, protože to 

má výrazný vliv na peněženky zákazníků, 

ale počítám, že ke konci roku 

se situace bude postupně zlepšovat 

a Vánoce by opět mohly obsáhnout 

standardních 25 až 30 procent ročního 

obratu. Knižní trh opožděně kopíruje 

hospodářské cykly a já očekávám, že po 

dešti opět vyjde slunce. A když ne letos, 

tak příští rok určitě. 

A jak vidíte budoucnost papírových 

knih? Udrží se, nebo zmizí jako třeba 

cédéčka? 

Papírové knihy tady s námi budou ještě 

velmi dlouho. Myslím, že cédéčka nejsou 

dobré přirovnání. Na ně byl potřeba 

samostatný přehrávač, to znamená, že 

než se člověk dostal k poslechu, musel 

provést několik úkonů. Papírovou knihu 

stačí vzít do ruky. I čtečku je třeba 

zapnout a nabít, proklikat, stáhnout… 

Již při nástupu elektronických knih se 

očekávaly změny, které navzdory cenovému 

rozdílu cca třiceti procent nikdy 

nenastaly. Na globálním trhu dnes elektronické 

knihy tvoří sedmnáct procent, 

šest procent jsou audioknihy a zbytek 

produkce je pořád papírová kniha. Ta je 

i jakýmsi artefaktem, kterým se pyšníme 

prostřednictvím knihoven. 

Jakou cestou jste se ke knížkám 

vlastně dostal? 

Děda byl spisovatel a díky tomu jsem 

vyrůstal v domě, který byl často plný 

spisovatelů a vůbec lidí z branže. Máma 

po studiích pracovala v nakladatelství, 

a tak mi to nějak bylo předurčeno. 

Cesta to ale byla klikatá – nejprve jsem 

vystudoval FTVŠ (Fakulta telesnej 

výchovy a športu, pozn. redakce), později 

po studiu na Fakultě managementu 

pracoval v bankovnictví, ale pořád mě 

to táhlo k podnikání. Máma tehdy vedla 

nakladatelství Tatran, a jelikož procházelo 

strukturálními změnami, po kterých 

zůstala jako jediný společník, přidal jsem 

se k ní. 

Co bylo impulsem k tomu, že jste si 

později založil vlastní Nakladatelství 

Aurora? 

Byli jsme rodinná firma s větším počtem 

rodinných příslušníků, a jak to tak bývá, 

bylo otázkou času, kdy problémy přerostou 

do konfliktů. Do toho přišla pandemie 

a v dané atmosféře jsem se po 14 

letech rozhodl pro odchod. 

Jak vzpomínáte na své začátky? Byly 

těžké? 

Pojem těžký je relativní. Nejprve jsem 

si dal pauzu, což byla chyba, měl jsem 

hned naskočit do procesu. Výhodou 

bylo, že jsem měl velmi dobrou představu, 

co to všechno obnáší a jak postupovat. 

Nevýhodou, že jsem znal všechna 

rizika – akviziční, obchodní, finanční. 

Ještě minulý rok to mělo vliv na můj 

spánek. Na rozeběhnutí nakladatelství 

Tatran byla nutná investice 7 milionů 

korun, v případě Aurory mi zatím stačila 

třetina dané částky. Měl jsem samozřejmě 

i štěstí na výběr, koncem prvního 

roku jsem vydal beletrii, která se na 

Slovensku stala vánočním bestsellerem. 

Nečekal jsem to, ale byla to potřebná 

finanční injekce. Tehdy mi kolega 

nakladatel navrhl, ať tituly, které vybírám 

pro Slovensko, uděláme spolu do Čech. 

Souhlasil jsem, i když to nakonec dělám 

samostatně. Z pohledu úspěchu a přežití 

to byl zásadní tah. Dnes mi český trh 

činí polovinu obratu při mnohem menším 

počtu titulů. A moje motivace orientovat 

se tímhle směrem výrazně roste. 

Jak vlastně vypadá váš běžný pracovní 

den? 

Ráno zavezu děti do školy, pak proběhne 

nějaká fyzická aktivita, snídaně 

s manželkou a následně práce. Každý 

den mám svůj seznam úkolů, některé 

jsou prioritní, jiné čekají, až na ně dojde 

řada. Mnohé operace jsou rutinní 

administrativa, taky trávím hodně času 

prohlížením nových nebo chystaných 

titulů v zahraničí. Čtu si ohlasy a anotace, 

sleduji rozsah a přebal, případně 

komunikuji s agenty. Část dne zabere 

i marketing a setkání s obchodními 

partnery. 

Říká se, že každá profese má svoji 

deformaci. Co ta vaše? Dokážete si po 

těch letech užít knížku jako obyčejný 

čtenář? 

Občas se mi stane, že knihu rozečtu, ale 

pak ji nedočtenou nechám na nočním 

stolku, kde čeká, až na ni přibude 

další. V poslední době jsem ale propadl 

audioknihám. Ty jsme začali ve spolupráci 

vydávat i my – na trhu už jsou tři 

a další dvě připravujeme. Jednou z nich 

bude třeba Odpracuj si své já, kterou 

napsala holistická psycholožka Nicole 

LePera. 

A jaké jsou vaše plány do budoucna? 

Tak v tomto momentě jsou strohé, 

trpělivé a vytrvalé. Baví mě práce, 

kterou dělám a v tomto směru bych 

chtěl nakladatelství Aurora postupně 

posouvat dopředu a díky principu sněhové 

koule jej postupně rozšiřovat. To je 

důvod, proč pro nejbližší léta neplánuji 

žádné cestovatelské zážitky. Navíc moje 

dcery už postupně dosahují dvouciferného 

věku, a tak bych s nimi chtěl 

poznávat krásy našeho kraje, dokud 

bude z jejich strany zájem. 

AURORA, připravuje se k vydání 

41

42 

PROMOTION 

Temné až pekelné 

To nejlepší young adult fantasy 

tohoto léta 

jak svět směřuje k válce mezi čarotext: 

Lucie Dvořáková 

Honosné, plné tajemných zákoutí, temných kouzel a nebezpečenství, to jsou Hotel Magnifique 

a Království obávaných, nové fantasy příběhy pro mládež s kapkou dekadence. První z nich nás 

přenese do nového světa začínající autorky Emily J. Taylor, druhý zase do známého prostředí 

hříšné série z pera Kerri Maniscalco. Oba mají jako výrazné hlavní hrdinky sestry. Oba již po 

přečtení prvních stránek nebudete moci odložit. 

Hotel Magnifique 

Debutová kniha mladé autorky nás vezme 

doslova do jiného světa. A to nejen 

díky nádherné obálce! Sedmnáctiletá 

Jani pracuje v koželužně, živoří, a přitom 

sní o lepší budoucnosti. S příjezdem hotelu 

Magnifique do jejich města se ale 

může všechno změnit. Proč? Legendární 

hotel v sobě totiž ukrývá mnoho kouzel 

a má jednu úžasnou vlastnost: každé 

ráno se objevuje na novém místě. Jani 

ani její sestra si nemohou dovolit ubytování 

v tomto luxusním zařízení, a tak 

zde začnou pracovat. Brzy si ovšem 

uvědomí, že není všechno zlato, co se 

třpytí. Po zlátko magického hotelu skrývá 

nehezká tajemství… Některá z nich 

dokonce velmi nebezpečná. Protože 

pracovní smlouvu nelze rozvázat, musí 

King Cool, 399 Kč, vychází 2. srpna 

se Jani obrnit trpělivostí a vsadit vše, co 

miluje, aby nejen rozluštila záhadu, ale 

také zachránila svou sestru a ostatní 

zaměstnance hotelu. 

Hotel Magnifique se na serveru Good- 

-reads těší hodnocení 3,8 hvězdičky 

a dle recenzí má skvělou atmosféru 

podobnou knihám Caraval či Noční 

cirkus. 

Království 

obávaných 

Z debutu přejdeme k již známé 

a úspěšné autorce a rozjeté sérii. Království 

obávaných je třetím dílem trilogie 

s názvem Království hříšných. Vypráví 

příběh Emilie, která jedné tragické noci 

přijde o svou sestru – dvojče. Nikdo 

kolem nich ovšem netuší, že dvojčata 

jsou zároveň čarodějky tajně žijící mezi 

lidmi. Tedy byly, teď už zůstala jenom 

Emilia, která se v oparu zármutku rozhodne 

nalézt vraha své sestry, i kdyby 

přitom měla použít zakázané temné síly. 

Při svém pátrání se čarodějka seznamuje 

s Irou, jedním z pekelných princů, 

který jí chce pomoci vyřešit sestřinu 

smrt… 

V Království obávaných se ocitáme 

v Sedmi kruzích pekla, kde sledujeme, 

King Cool, 399 Kč, vychází 30. srpna 

dějkami, démony, měňavci a hlavně 

nejzrádnějšími nepřáteli vůbec: Obávanými. 

Samozřejmě zde hlavní roli stále hraje 

Emilia. Ta je otřesena zjištěním, že její 

sestra Vittorie nejen žije, ale dokonce je 

obviněna z vraždy vysoce postaveného 

člena rodu. Stává se nepřítelem Sedmi 

kruhů, ale i navzdory zradě udělá Emilia 

vše, aby přišla téhle záhadě na kloub 

a zjistila, kým její sestra skutečně je. 

Přitom stále spolupracuje s Irou, hříšně 

krásným princem, po jehož srdci i duši 

neustále touží. 

Tato série si na Goodreads drží velmi 

dobré hodnocení (v průměru kolem čtyř 

hvězdiček), a to včetně Království obávaných, 

které v originále vyšlo minulé 

září.

Player vs. player: 

Souboj týmů 

// Megan K. England 

43 

Vyzkoušejte si své schopnosti v nelítostných 

PvP soubojích! Epického turnaje společnosti 

Hurricane Games se mohou zúčastnit jen ti nejlepší. 

Čtyři hráči, kteří jsou skvělí jako jednotlivci, 

vytvoří zdánlivě nezastavitelný tým… ale bude 

to na výhru stačit? A pomůže jim to zvládnout 

problémy v reálném světě? 

Pikola, 399 Kč, již vyšlo 

Knižní tipy 

Knižní tipy pro děti přinášejí všehochuť příběhů pro 

všechny věkové kategorie a nechybí ani motivační 

literatura. 

Nenechám se přeprat 

vztekem! 

// Christina Kress 

Každý se někdy naštve. Když se 

ale vztekem necháváme přeprat, 

možná se s námi ostatní děti 

nebudou chtít až tak moc kamarádit. 

Co si ale máme počít se svými 

emocemi? Hravý průvodce nabízí 

35 jednoduchých strategií, které tě 

naučí se ovládat. Je jen na nás, jak se 

svým vztekem budeme zacházet. 

Portál, 319 Kč, již vyšlo 

KNIŽNÍ TIPY 

Kouzla jednorožců 

– Plamínek 

// Daisy Meadowsová 

Anežka a Eliška se dostanou do světa bájných jednorožců, 

kde potkají jednorožce Plamínka, jehož 

posláním je přinášet zemi teplo. Ten ale přišel 

o svůj kouzelný přívěsek a zemi hrozí věčná zima. 

Dokážou Plamínkovi pomoct, aby znovu získal 

svou kouzelnou moc? 

Kam jsi zmizela? 

// Tillie Waldenová 

Bea na útěku z domova potkává automechaničku 

Lou, společně ujíždí před komplikovanými 

vztahy i traumaty. V dojemné road movie 

autorka skládá poctu svým vzorům v čele 

s Hajaem Mijazakim. Kdo se na tuto cestu do 

fantazie vydá, tomu zůstane v paměti ještě 

dlouho po otočení poslední nádherně nakreslené 

stránky. 

Bambook, 249 Kč, již vyšlo 

Obrázkové logočtení 

(L, R, Ř) 

// Kateřina Sýkorová, 

Eva Rémišová 

Kniha obsahuje 20 krátkých příběhů, 

které v sobě snoubí logopedické 

pohádky a obrázkové čtení. 

S mladšími dětmi je tedy možné 

procvičovat výslovnost pouze na 

obrázcích, které doplňují do čteného 

textu, starším je pak možné celou 

knihu nabídnout ke čtení s větším 

zastoupení slov s procvičovanou 

hláskou. 


Portál, 329 Kč, již vyšlo


foto: archiv Báry Trojanové 

44 

PTÁME SE 

otázek 

pro Báru Trojanovou 

Klasické knihy čtu ráda přes den na 

dovolené u moře. 

Hrála a občas ještě hraje 

v Divadle Sklep, věnuje se 

PR filmů, napsala knížku 

Deník rostoucího bříška 

a v posledních deseti 

letech spoluorganizuje 

Letní filmový a hudební 

festival Slavonice Fest (letos 

v termínu od 2. do 6. srpna), 

který založil její manžel, 

režisér a producent Ondřej 

Trojan. Jaká je čtenářka? 

Jakou knihu právě čtete? 

Dočetla jsem poslední Petru 

Soukupovou Nikdo není sám, která 

mě hodně oslovila a moc by se mi 

líbila zfilmovaná, a teď váhám. Během 

váhání jsem schroupala nijakou detektivku 

a koketuju s myšlenkou si znovu 

přečíst Knihu o životě a smrti od Axela 

Muntheho. Mám ji v nočním stolku od 

nepaměti a tak jednou za deset let se 

k ní vracím. 

Je pro vás lepší papírové vydání, nebo 

čtečka? 

Čtečka. Papírovou knihu čtu přes rok 

nekonečně dlouho. Je to jako přes 

kopírák. Otevřu knihu před spaním, 

natáhnu se na bok, podepřu si hlavu 

rukou, přečtu pár stránek a spím. Zato 

u čtečky pěkně sedím a neusínám. 

S jakou literární postavou byste šla na 

víno? 

Obávám se, že tak báječná a zábavná 

postava, jako jsou moje drahé přítelkyně, 

nebyla ještě napsaná. Ale vím, s kým 

bych rozhodně nešla – s tetou Kateřinou 

ze Saturnina a s tou nemožnou naivkou 

Ninou z Racka. 

U které knihy jste se smála nahlas? 

To bylo poměrně nedávno. Manžel mi 

předčítal z knihy Petra Holého Nihilista 

na balkonu a řezali jsme se oba. 

Oblíbený citát z knihy? 

„Hrome! Ten chlapík tančí jako šílený. 

Kousla ho snad tarantule, nebo co?“ 

Tímhle citátem začíná povídka Zlatý 

skarabeus z knihy Jáma a kyvadlo od 

E. A. Poea. Ta byla u babičky v knihovně, 

četly jsme ji se sestrou tajně, fascinovala 

nás a strašně jsme se jí bály. No a tenhle 

poskakující chlapík nám připadal z celé 

knihy nejmíň strašidelný, tak jsme si ten 

citát zapamatovaly. 

Jakou knihu byste si vzala na pustý 

ostrov? 

Na poměrně pustý ostrov jsem si loni 

v říjnu vzala nádherný sedmisetstránkový 

román Vzpomínky na úhoře mladé 

české spisovatelky a japanoložky Anny 

Cimy. Voda v moři se nečekaně spojila 

s vodou prolínající se celým příběhem 

a zážitek z četby byl dokonalý. A rok před 

tím jsem s sebou měla stejně rozsáhlou 

ságu Osmý život pro Brilku. Pusté ostrovy 

jsou skvělé pro knížky otesánky. 

Kde knihy nejčastěji nakupujete? 

Klasické knížky v kamenných knihkupectvích. 

Baví mě bloumat mezi 

regály, vybírat si namátkou podle názvů 

a obalů, pak číst popisy a kousky textu 

a hádat, jestli se mi bude knížka líbit. 

E-knihy pak zkoumám podobně na 

internetu. 

Co děláte s knihami, které už 

nechcete? 

Preventivně proti hromadění bojuju 

právě čtečkou. Ale nedávno jsme řešili 

takovou knižní celoživotní nadílku. 

Hodně knížek jsme rozdali a něco přesunuli 

v krabicích do Slavonic, kde čekají, 

až se jim na půdě dodělá knižní pokoj. 

O ten se snad už letos v létě budou dělit 

s kamarády, kteří u nás bivakují během 

Slavonice Festu, když je ve městě všude 

plno. 

Proč je podle vás dobré číst knihy? 

Je spousta důvodů. Já mám moc ráda 

pocit zklidnění a koncentrace, odpojení 

se od toho stroboskopu zvenčí. Útržky 

informací, zvuků, obrazů, které na nás 

denně chrlí sítě a média, při čtení odplujou 

a vnitřní hladina se uklidní. 

Jakého spisovatele byste si vybrala, 

aby napsal váš životní příběh? 

Tak v tom mám celkem jasno. O dětství 

bych poprosila Astrid Lindgrenovou 

a od puberty dál bych se svěřila Betty 

McDonaldové.

NOVINKY 

Z NAKLADATELSTVÍ PORTÁL 

Jak zvládat život, místo aby nás život ovládal 

KEVIN DUTTON, ANDY MCNAB 

Trénink hodného psychopata 

PŘEKLAD MIROSLAVA KOPICOVÁ 

Chcete si vyzkoušet, jak využít svého vnitřního psychopata, abyste lépe řídili vlastní život a získali z něj co 

nejvíc? Psycholog Dutton a elitní voják McNab se ve své příručce pojednávající o tom, jak se stát hodným 

psychopatem, zaobírají se rozmanitými oblastmi života (práce, odpočinek, zdraví, vztahy, čas, životní úkoly) 

a nabízejí konkrétní, praktické a přehledné kroky na cestě k spokojenějšímu životu. 

Zvládejte svůj perfekcionismus 

SHARON MARTIN 

Být perfektní nemusí 

být perfektní 

PŘEKLAD PETRA DIESTLEROVÁ 

Je vaše touha po perfektním výsledku mnohdy silnější než vy? Raději do úmoru všechno vylepšujete 

a zdokonalujete? Kniha nabízí řadu strategií, které nám mohou pomoci vystoupit z nekonečného běhu 

za dokonalostí. Najdeme v ní řadu příkladů ze života, podnětů k zamyšlení, škál zjišťujících, jak jsme 

na tom s perfekcionismem právě my, a hlavně inspirace a podpory pro změnu svého života. Autorka 

zařadila také cvičení založená na konceptu mindfulness. 

Sedm kroků k láskyplnému vztahu rodičů a dětí 

DANIELA GAIGG, LINDA SYLLABA 

Výchova bez ponižování 

PŘEKLAD KRISTINA VÁCLAVŮ 

Příručka popisuje, co se děje s dítětem, které je znevažováno a negativně hodnoceno, a nabízí užitečné 

postupy, jak něčemu takovému předcházet. Napodobujeme výchovné vzorce svých rodičů? Pečujeme o sebe 

dostatečně fyzicky i duševně? Dokážeme najít rovnováhu mezi zodpovědností a důvěrou? Jak s dítětem 

vhodně komunikovat? A jak to všechno převést do praxe? Nechybí vyjádření odborníka, otázky a cvičení. 

www.portal.cz

46 

KŘÍŽOVKA 

ZÍSKEJTE JEDNU 

ZE 3 KNIH BIOGRAF 

LÁSKA 

Správné znění tajenky 

zašlete mailem na 

magazin@rosier.cz. 

Do předmětu napište 

Křížovka a nezapomeňte 

připsat adresu, na kterou 

zašleme případnou 

výhru. Na Instagramu 

@magazinknihkupec 

zveřejníme 31. srpna 

jména tří výherců, které 

budeme následně sami 

kontaktovat. 

Tajenka ukrývá nezpochybnitelný fakt každého 

čtenáře.

Tři ženy, 

tři autorky 

a tři různé světy, 

které jsou 

dráždivou 

inspirací

Na západním pobřeží Irska, v malé vesnici 

na břehu oceánu, překonávají tři ženy svá 

trápení díky přátelství a vzájemné podpoře. 

Před našima očima vyvstávají zelené kopce 

a rašelinná pole, cítíme pronikavou vůni slané 

vody, slyšíme vítr a neustálý křik racků a kolih 

poletujících nad vlnami… 

Kniha 

vychází v pátek 

14. července 

v nové edici 

Přítelkyně 

Čerstvě ovdovělá Elizabeth 

O’Sheaová proklíná na hřbitově 

svého muže. Více než třicet 

let manželství si byla jistá, že 

zná Erika skrz naskrz. Až nyní 

zjistila svůj omyl: kvůli jeho 

utajeným dluhům jí hrozí, že na 

stará kolena přijde o střechu 

nad hlavou i přilehlou ordinaci. 

O generaci mladší Lucy na 

tom není o moc líp, ačkoli 

z úplně jiných důvodů. Rozvod 

a roky dřiny v hektické 

nemocnici ji přivedly na pokraj 

sil. A stejně jako Elizabeth 

hledá nějaké východisko. 

Dvě ženy v nesnázích 

svede dohromady Lucyina 

matka Jo, která se ochotně 

nechává vtáhnout do 

starostí ostatních. Ta jediná 

působí dojmem, že má život 

pod kontrolou. Důchod 

tráví v útulném domku ve 

společnosti koček a každý 

den, bez ohledu na počasí, 

se oddává stejnému rituálu – 

nočnímu plavání v chladném 

moři. V jeho náruči se může 

smát, plakat a nechat odplavit 

své obavy. A myslet jen 

na to, co by mohla změnit 

k lepšímu. Do temnoty šeptá 

své přání, sen o daru pro Lucy 

a Elizabeth, který by jim ráda 

zanechala.

KNIHKUPEC 22

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?