KNIHKUPEC 29

knihkupec 

DUBEN2024 

JENNY 

COLGANOVÁ: 

TĚŠÍM SE DO 

PRAHY 

KATEŘINA 

BROŽOVÁ: 

UKLIĎTE SI PRO 

SVŮJ KLID 

STEFAN AHNHEM 

JE ZPĚT 

S NOVOU SÉRIÍ 

PŘEHLED 

NOVINEK 

RECENZE 

69 Kč // nebo zdarma k nákupu ve vašem knihkupectví 

Karin 

Lednická 

9 772787 925005 > 

AUDIOKNIHY 

Nebát se a nelhat 

Foto: Jan Zátorský

NA STOPĚ VRAHŮ, 

KTEŘÍ NEMAJÍ CO ZTRATIT… 

Oblíbený 

autor 

severské 

krimi

Editorial 

3 

EDITORIAL 

Je tu duben, který je stejně jako březen, únor a leden 

měsícem knihy. Vítám vás na stránkách dubnového 

vydání vašeho oblíbeného knižního magazínu 

Knihkupec. Nejprve bych rád pozdravil Karin Lednickou 

z titulní strany a gratuloval jí k vydání již netrpělivě 

očekávané novinky. Její knihy jsou radostí nejen pro 

čtenáře, ale i pro knihkupce a Knihkupce. 

Proto přinášíme na našich stránkách nejen řadu 

zajímavých rozhovorů, ale také knižní recenze a přehled 

knižních novinek, a to nejen těch tištěných, ale také ve 

stále oblíbenější audio podobě. 

Přeji vám všem hezké čtení a nádherné knižní jaro. 

Nacházíme se v čase, který je doslova festivalem 

knižního světa. Zanedlouho se dozvíme výsledky ocenění 

Magnesia Litera, chystá se největší český knižní veletrh 

Svět knihy, nakladatelé zvyšují výkon svých redakcí, aby 

využili větší čtenářské chuti a také toho, že čtenáři právě 

dočítají své vánoční dárky a rozhlížejí se po novém čtení. 

Zdeněk Novák 

vydavatel 

Knihkupec 

do schránky 

roční předplatné 

měsíčníku 

Registrujte se k odběru na stránkách 

www.knihkupec.net/predplatne 

nebo na naši mailovou adresu 

predplatne@rosier.cz 

zašlete zprávu, kde uvedete jméno, 

příjmení, adresu, na kterou si přejete 

magazín zasílat, e-mail a telefon. 

Jakmile obdržíme vaši objednávku, 

zašleme na váš e-mail nebo telefon 

číslo účtu a variabilní symbol. 

Po obdržení platby vám zašleme první 

(aktuální) číslo magazínu. 

Cena ročního 

předplatného je 

621 Kč 

magazín Knihkupec Nezávislý knižní měsíčník. Přináší svým čtenářům rozhovory s autory a osobnostmi knižního světa, recenze, doporučení, knižní tipy a přehled důležitých 

knižních novinek. Pravidelně se věnuje i dalším důležitým událostem ze světa nejen knižní kultury. Vydavatel a sídlo redakce Rosier, s.r.o. se sídlem v Mratíně, K Homoli 280, 

250 63, IČO: 09961399, DIČ: CZ09961399, www.knihkupec.net Periodicita Měsíčník se dvěma kumulovanými vydáními. Leden+únor, březen, duben, květen, červen, červenec+srpen, 

září, říjen, listopad, prosinec. 10 vydání v roce. Kontakt do redakce magazin@rosier.cz Inzerce Zuzana Turňová, zuzana.turnova@rosier.cz Registrace MK ČR Časopis 

byl zapsán do evidence periodického tisku potvrzením Ministerstva kultury České republiky ze dne 15. 3. 2021 a bylo mu přiděleno evidenční číslo MK ČR E 24148. 

ISSN 2787-9259. Obálka, sazba a grafika Nina Orlová Formát 297 x 210 mm (A4) Tisk PrintPoint, s.r.o. Distribuci v ČR zajišťuje Euromedia Group, a.s., knižní distribuce

text: Jiří Popiolek 

foto: Jiří Zerzoň, Karin Lednická 

4 

ROZHOVOR 

Když se zahladí 

historie, můžou 

nastoupit lži, mýty 

a stereotypy 

říká spisovatelka Karin Lednická, jejíž Šikmý kostel 

nevratně změnil obecné vnímání karvinského regionu 

i samotné hornické profese a poukázal na to, že mnohé 

věci jsou zcela jinak, než jak se léta tradují. Třetí díl 

vychází 18. dubna a autorka ho označuje za pointu, 

KARIN 

LEDNICKÁ 

TŘETÍ DÍL 

klíčové sdělení celé trilogie, na které pracovala osm let. 

KARIN LEDNICKÁ 

TŘETÍ DÍL 

ŠIKMÝ 

KOSTEL 

románová kronika ztraceného města 

léta 1945–1961 

Bílá vrána, 549 Kč, 

vychází 18. dubna 

První díl Šikmého kostela jsi napsala 

formou realistického románu devatenáctého 

století, v němž jsi významně 

upozornila na úděl hornických žen 

Karvinska. Proč jsi zvolila ženský 

pohled na věc v tak čistě mužském 

světě, jakým je právě hornictví? 

Na to je jednoduchá odpověď – protože 

do té doby ženy v tomto typu 

literatury téměř nebo zcela chyběly, 

což samozřejmě vedlo k dosti pokřivenému 

obrazu. Svět havířských kolonií 

pochopitelně neutvářeli jen muži. 

Byly to havířské ženy, kdo poskytoval 

zázemí, kdo vychovával děti, staral se 

o hospodářství – a kdo nesl důsledky, 

pokud rodina při důlním neštěstí přišla 

o živitele. V prvním díle, tedy v době, 

kdy neexistovalo sociální zabezpečení, 

jak ho známe dnes, to představovalo 

závažný existenční problém, se kterým 

se ženy musely vypořádat. A že to bylo 

velmi obtížné, dokládá příběh Barbory 

z prvního dílu Šikmého kostela. 

Vysvětluješ si teď zpětně, co u knihy 

způsobilo tak mimořádný ohlas? 

Na to se mě lidé často ptají, ale já odpověď 

neznám. Vlastně ji ani nijak zvlášť 

nehledám. Pokud bych měla usuzovat 

podle reakcí čtenářů, pak u místních je 

hlavním jmenovatelem znovunalezení 

identity, obnovení pošlapané důstojnosti 

a odhalení kořenů zasypaných 

dekádami devastace a zapomnění. 

A u čtenářů odjinud převažuje motiv 

překvapení, tedy to, čemu se v angličtině 

říká eye-opener. 

Druhý díl pak byl především obžalobou 

nacionalismu, který mnoha 

způsoby deformuje mezilidské vztahy 

a ničí životy. V čem je podle tebe 

nacionalismus tak nebezpečný? 

Tvoje otázka obsahuje odpověď – deformuje 

vztahy a ničí životy. Rozeštvává 

komunity, které dříve dokázaly bez 

problému soužít. A je úplně jedno, ve 

jménu jakého národa se vlastenecký 

boj vede. Následky jsou jen různě tragické 

– někdy tečou slzy, jindy krev. 

Vzhledem k tomu, že toto téma je 

aktuální i dnes, nepřepadá tě někdy 

beznaděj z toho, jak jsme my lidé 

nepoučitelní? 

Jsem už trochu alergická na onu 

otřepanou větu o nezbytnosti poučení 

z historie. Protože se s ní ustavičně 

mává, ale do reality nepřechází. A co 

víc, když někdo upozorňuje na první 

náznaky rašícího zla, bývá utlučen argumenty, 

že slyší trávu růst. I o tomhle 

strkání hlavy do písku píšu – že mnohdy 

včasná varování lidé ignorují až do 

chvíle, kdy se naplní. A pak se znovu 

všichni diví a zděšeně poukazují na to, 

že se historie už zase opakuje. Takový 

věčný frustrující koloběh. 

Co je hlavním tématem třetího dílu 

a jakou jsi tentokrát zvolila formu? 

Řekla bych, že závěr trilogie má v sobě 

více vrstev, dějových i literárních. 

V mnoha ohledech jsem ho pojala šířeji 

a hlouběji, děj jsem ještě pevněji propojila 

s reálnými událostmi a postavami. 

Ve scénách ze schůzí a manifestací 

jsem do dialogů zapracovala skutečné 

zápisy, u popisu církevních represí nebo 

monstrprocesu s důlními techniky 

pracuji s výslechovými protokoly StB 

a protokoly Státního soudu. A tak dále. 

Důvod, proč jsem k třetímu dílu přistoupila 

právě tímto způsobem, je jednoduchý: 

je v něm obsažena podstata 

celého mého sdělení. Předchozí dva 

díly poskytují čtenáři historický kontext, 

trojka je pointa. K tomuto sdělení směřovalo 

celých osm let práce. 

O době, kdy komunistická strana přebírala 

v Československu moc, jsi toho 

hodně nastudovala. Bylo v archivech 

týkajících se Karvinska něco, co tě 

vysloveně šokovalo? 

Hlubokou frustraci ve mně vyvolávala 

četba stovek hlášení místních

zpravodajců, která neměla jiný účel 

než znovu rozdmýchat národnostní 

nenávist. Důsledek? Zatímco československé 

demokratické strany začaly 

žádat odsunutí části Poláků z Těšínska, 

Gottwald volal po proletářském internacionalismu. 

Získal tím pro komunisty 

hlasy lidí, kteří je nevolili z ideologického 

souznění, ale v zájmu zachování 

národní identity. Je to jeden z mnoha 

KARIN LEDNICKÁ (* 1969) 

Narodila se v Karviné, vyrostla 

v Havı ́řově a nynı ́žije v Ostravě. 

Lze tedy řıćt, že celý život 

strávila v regionu, jehož historii 

se věnuje ve své literárnı ́práci. 

Debutovala v roce 2020 

úvodnıḿ dılem ́ trilogie Šikmý 

kostel s podtitulem Románová 

kronika ztraceného města, 

léta 1894–1921. Následovaly 

Šikmý kostel: románová 

kronika ztraceného města, 

léta 1921–1945 (2021), literárnı ́ 

dokudrama Životice: obraz (po) 

zapomenuté tragédie (2022) 

a závěr trilogie Šikmý kostel: 

románová kronika ztraceného 

města, léta 1945–1961 (2024). 

Za své knihy zıśkala řadu 

oceněnı ́od odborné 

i čtenářské veřejnosti; za 

mimořádný přıńos k reflexi 

novodobých dějin jı ́Ústav 

pro studium totalitnıćh 

režimů v roce 2021 udělil 

Cenu za svobodu, demokracii 

a lidská práva. 

příkladů chybných úsudků pramenících 

z neznalosti lokálních poměrů, 

které vyústily ve špatné rozhodnutí 

s fatálními důsledky. 

Deptala mě bohorovnost a souběžná 

tupost, s níž režim nechal naprosto 

pragmaticky a účelově zlikvidovat 

krásné město, jakým původní Karviná 

byla. Ta neúcta k člověku, k jeho práci, 

ke krajině, ke všem hodnotám! 

Zdaleka nejvíc mě ale pochopitelně 

drtily osudy lidí. V badatelnách jsem se 

občas musela omlouvat archivářům za 

mimoděk pronesené vulgarismy, a když 

jsem se pak setkávala s rodinami těch, 

které režim semlel, bývalo mi opravdu 

hodně úzko. A zdaleka teď nemluvím 

jen o obětech tragických důlních 

neštěstí, které zavinilo trestuhodné 

zanedbání bezpečnostních pravidel, 

nebo o vykonstruovaných monstrprocesech 

s drakonickými tresty. Mám 

na mysli i ty, v nichž tehdejší režim 

zadupal všechny iluze, ambice, touhu 

po něčem vyšším než prosté přežívání. 

Jedna postava v závěru říká: „A já si 

taky koupím televizi.“ Do té rezignační 

věty se scvrkly všechny někdejší plány, 

činorodost, talent. Z tohohle zploštění 

lidského bytí na mě padá marnost: 

namísto naplněného života přišla 

vnitřní emigrace. Do obýváku s televizí. 

Změnila práce na třetím díle nějak 

významně tvůj pohled na celý region? 

Ne. Spíše umocnila dlouholeté přesvědčení, 

že je nejvyšší čas říct pravdu. 

A nenarážíš s tím občas? 

Narážím. Ale snažím se řídit pravidlem 

nebát se a nelhat. 

Měnit zavedený narativ je náročný 

úkol a z tvých knih vychází Ostravsko, 

Karvinsko a obecně celý severovýchodní 

cíp naší republiky jako úplně 

jiné místo, než jak ho lidé dlouhodobě 

vnímají. Kde vidíš kořeny tohoto 

nebojím se říct až zesměšňování? 

Příčin je více a všem se ve třetím 

díle dost zevrubně věnuji. Začněme 

prostým faktem, že do tohoto regionu 

museli lidé přijíždět kvůli vylepšení 

kádrového profilu nebo rovnou za trest, 

do široké sítě táborů PTP. To v člověku 

nevyvolá zrovna kladnou konotaci, 

že? Velmi významnou roli sehrál také 

fakt, že komunistický režim vytvořil 

z horníků ikony doby a ve sdělovacích 

prostředcích o nich hovořil jako o svých 

nejvěrnějších spojencích. Realita byla 

jiná – chlapi v dolech si chtěli vydělat, 

nějaká pětiletka jim byla vesměs ukradená. 

Jediné, co si zachovávali, byla stavovská 

čest. Propaganda samozřejmě 

hlásala jen privilegia, naopak zamlčovala 

tragická důlní neštěstí, zničené 

zdraví, šílené životní prostředí, zdevastovanou 

krajinu, ztrátu domova, kořenů 

i rozprášení původních komunit. 

Dodnes se tradují historky o bohatýrských 

pijatykách a rvačkách – ovšem 

ty se týkaly jen části hornického stavu 

a byly především důsledkem masivního 

přílivu pracovních sil. Většina chlapů si 

po šichtě dala dvě tři piva a šla domů. 

Ale více na očích byli pochopitelně 

ti, co dělali bordel – a bohužel byli to 

právě oni, na kom si část veřejnosti 

utvořila obraz celku. Ono je to přece tak 

třeskutě vtipné a vděčné, vykládat historky 

o ožralcích, co se mlátí po hlavě 

židlema! 

Po roce 1989 se v tomto ohledu bohužel 

nic nezměnilo, a pokud ano, tak k horšímu. 

Místo aby lokální politici začali 

volat po nápravě věcí, nadále tolerovali 

devastační těžbu uhlí i nesmyslné 

demolice zbylých, mnohdy nepoškozených 

domů. Pak se v poněkud absurdním 

rozporu s předešlým rozhodli 

předstírat, že hornická minulost tohoto 

kraje vůbec neexistuje. No a smutnou 

tečku za celým tímto procesem udělala 

fatálně zpackaná privatizace OKD. 

Myslíš si, že Šikmý kostel má sílu 

s tím něco udělat? 

Historie se změnit nedá. Já můžu 

jedině napsat, jak to tady u nás bylo, 

a doufat, že si moje knihy najdou 

vnímavé čtenáře, kteří budou ochotni 

změnit dosavadní názor. 

V čem podle tebe spočívá největší 

zločin, kterého se vládnoucí komunistická 

strana na naší společnosti 

a potažmo na tomto regionu v poválečném 

období dopustila? 

Vyhnat z domova desetitisíce lidí je 

podle mě neoddiskutovatelný zločin. 

Stejně tak proklamovat, že se to děje 

pro jejich dobro. A podobně lze nahlížet 

všechno to, o čem byla řeč před chvílí – 

devalvaci hornické cti, upřednostnění 

5 

>>

6 

těžby před bezpečností, rozprášení 

původních komunit, zničení identity. 

Když se zahladí historie, namísto 

reálného vyobrazení dřívějších dějů 

můžou nastoupit lži, mýty a stereotypy. 

A přesně to se stalo. Stále se to děje, 

bohužel. A vytváří to další traumatickou 

vrstvu na už tak hluboce traumatizovaném 

regionu. 

V románu vystupuje spousta postav 

reálné historie. Jejich medailonky na 

konci knihy doplněné bohatou obrazovou 

přílohou pak vnímám mnohdy 

jako připomenutí pozapomenutých 

osobností, jejichž činy byly záměrně 

vymazány z historie. 

Ano, snažím se ze zapomnění vyzvedávat 

osobnosti, které by jinde byly nadále 

s úctou upomínány, snad i vyznamenány… 

A tady o nich téměř nikdo neví. 

Pokouším se tuto historickou křivdu 

napravit a jsem velmi vděčná rodinám 

všech těchto obdivuhodných osobností, 

že mi projevily důvěru a úzce se mnou 

spolupracovaly. 

Má mít podle tebe Šikmý kostel 

i edukativní rovinu? 

To bych si velmi přála. A s radostí vítám 

náznaky první spolupráce se školami, 

univerzitami a dalšími vzdělávacími či 

paměťovými institucemi. 

Ještě se v této souvislosti vrátím k předchozí 

otázce. Tu a tam se někteří čtenáři 

domnívají, že v Šikmém kostele tvoří 

historie jen jakousi kulisu. Tak to ale 

není. Kostru celé trilogie tvoří skutečná 

historie. 

Ve třetím díle jsou zapracovány tisíce 

stran dokumentů, ovšem s důrazem na 

to, aby nenarušily příběh, románovou 

stavbu. Je tedy možné, že i tentokrát 

by se někdo mohl mylně domnívat, že 

čte fabuli. Pro tento případ je v závěru 

šedesátistránková faktografická příloha. 

Aby bylo opravdu zřejmé, že tohle se 

skutečně stalo. 

fická tečka za celou trilogií, která tentokrát 

nahrazuje doslov. 

Jaká byla role církve v místě, kde hrála 

významnou úlohu i tradičně katolická 

polská komunita? 

V rozporu s obecným přesvědčením 

bylo Karvinsko krajem hluboce věřících 

lidí. I proto zde represe církve probíhaly 

velmi tvrdě. Když se nezasvěcenému 

člověku řekne „historie katolické církve 

na Karvinsku ve druhé polovině 20. století“, 

velmi pravděpodobně si pomyslí, že 

není vlastně o čem mluvit. A přitom je 

to právě naopak – životní příběhy hned 

několika místních duchovních by vydaly 

na samostatnou knihu. Já jim ve třetím 

díle Šikmého kostela věnuji maximální 

možný prostor. 

Obecně známý je tvůj neutuchající, 

skoro až donkichotský boj o záchranu 

staré Karviné. S jakými problémy se 

právě potýkáš? 

V obecné rovině s důsledky zahlazené 

historie, tedy s neznalostí, nezájmem 

a občas bohužel i nevzdělaností těch, 

kteří mají pravomoc rozhodovat. 

V praktické rovině zejména s tím, že 

pro určitou skupinu lidí jsou jedinou 

hodnotou peníze, nic jiného je nezajímá. 

A s takovouto banální motivací sotva 

dospěješ k dobrému rozhodnutí, že. Tím 

spíš, když ty peníze skončí na účtech 

úzké skupiny zainteresovaných, kterým 

je úplně jedno, co bude s tímto krajem 

a jeho lidmi dál. 

Ono to takhle zhuštěné může vyznívat 

naivně, vím. Je obtížné vměstnat celou 

problematiku do několika vět. Zkusím to 

tedy oklikou – stará Karvinná vzkvétala 

právě proto, že ji řídil dobrý hospodář. 

Ten taky dbal na zisk vlastních firem, 

jasně. Ale zároveň mu záleželo i na 

tom, aby se ve městě dobře žilo, aby 

celkově prosperovalo. A to je ten rozdíl. 

Že dnes rozhodování o budoucnosti 

staré Karviné nebo třeba Životic neleží 

v rukou dobrého hospodáře, ale lidí, 

kteří sledují pouze vlastní prospěch, 

i když pochopitelně hlásají, že to dělají 

pro lidi. 

V důsledku pak hrozí, že v čerstvě zhojené 

přírodě naproti šikmému kostelu 

vyrostou plechové krabice montoven 

a skladů. Nebo že životické pomníčky 

na místech gestapáckých vražd a přilehlé 

jabloňové sady padnou za oběť 

čtyřproudové silnici. Karvinsko je plné 

brownfieldů, ale s ohledem na finanční 

prospěch zájmových skupin se má 

stavět právě na místech nesoucích historickou 

hodnotu, která volají spíše po 

pietě. No a já si zkrátka myslím, že něco 

takového by se v našem kulturně-civilizačním 

okruhu dít nemělo. 

Neříkáš si někdy: 

Stojí mi to vůbec za to? 

Říkám. A přiznávám, že někdy jsem 

z toho strašně unavená. Jenomže 

pokaž dé to rozčarování vyváží vzpomínky 

na setkání s lidmi, se kterými 

se v uplynulých dekádách už tolikrát 

zametlo. Kteří v důsledku pomýlených 

politických rozhodnutí přišli o domov, 

důstojnost i majetek. Takže pokud mám 

možnost s tím něco dělat, prostě to 

dělám. Především samozřejmě svými 

knihami. Ale i jinak, protože nejsem 

autorka, která svá témata opouští, když 

udělá tečku za poslední větou. 

Doufám však, že příloha poslouží především 

čtenářům, kteří se budou chtít 

dozvědět něco víc. Dosadit si tváře ke 

jménům. Vidět na vlastní oči téměř 

apokalyptické výjevy z devastace staré 

Karviné. Přečíst si v románu citované, 

mrazivě cynické dokumenty, které 

nechávaly město postupně srovnat se 

zemí. Je to vlastně obrazově-faktogra- 

Současná podoba původní Karviné. Právě na tomto místě se odehrává 

několik klíčových scén třetího dílu Šikmého kostela.

NOVINKY 

Z NAKLADATELSTVÍ PORTÁL 

JAN BENDA 

Všímavost a Já 

Od sebeléčení k sebepřesahování 

Představa, kterou máme sami o sobě, je formována v dětství a často je ovlivněna emočními zraněními. 

Autor popisuje čtyři typy těchto zranění a ukazuje, jak je lze léčit a transformovat. Nabízí postupy, jak 

odhalovat vlastní skrytá jádrová přesvědčení a jak ošetřovat existenciální strach, stud a osamělost. 

Kniha čerpá z terapeutických přístupů, integruje poznatky neurověd, psychedelického výzkumu 

i buddhistické psychologie. Obsahuje cvičení, postupy a techniky, které lze využít v psychoterapii 

i v rámci osobního rozvoje. 

WENDY BEHARY 

Odzbrojte narcistu 

Komunikace, empatie, strategie 

PŘEKLAD IVO MÜLLER 

Praktický průvodce vás provede zvládáním vztahu s člověkem s narcistickou poruchou osobnosti. 

Autorka nabízí techniky efektivní komunikace a ukazuje, jak se nenechat zahnat do pasti. Otevírá také 

téma soužití s narcistickým partnerem, jež má často v pozadí spoluzávislost a které může mít velmi 

negativní dopad na děti. Ukazuje, jak člověku s narcistickou poruchou nastavit hranice a dát najevo, 

jaké chování nebudete akceptovat. Knihu provázejí četné příklady z praxe. 

LADISLAV HERYÁN 

Exotovy zápisky 

Nový soubor duchovních zamyšlení a krátkých příběhů Ladislava Heryána dává opět jiným způsobem 

nahlédnout do jeho vnímání Boha, spirituality a křesťanství. Psané Heryánovým osobitým způsobem, 

zalidněné svéráznými postavami z jeho okolí, plné soucitu, vhledu do potřeb současného člověka 

a naděje v to, že nad vším stojí Láska. Úvahy jsou doplněny biblickými úryvky a dalšími texty z autorova 

zápisníku, takže kniha vytváří svébytný „Exotův breviář“, který se hodí k duchovní četbě, rozjímání, jako 

posila i zdroj inspirace. 

www.portal.cz

8 

KNIŽNÍ TIPY 

Marek Wollner 

REPORTÉR NA ODSTŘEL 

Reportér na odstřel 

// Marek Wollner 

Nakladatelka z Paříže 

// Tabea Koenigová 

Když Lizzie opustí násilnického manžela, vzdá 

se tím nejen svého postavení ve společnosti, 

ale i přízně vlastní matky. V Paříži si začíná 

budovat nový život a v kruzích tamní literární 

scény nachází přátele, kteří ji svou otevřeností 

fascinují. Zatímco přepisuje román Jamese 

Joyce k vydání, narůstá v Lizzie nový sen: stát 

se nakladatelkou. 

Metafora, 429 Kč, již vyšlo 

Všechno, co jste chtěli vědět 

o zákulisí boje o politický vliv 

v televizi. Významný český novinář 

a tvář pořadu Reportéři ČT Marek 

Wollner zažil po desetiletích 

uznání tvrdý pád na dno. Poté, 

co policie zjistila, že nespáchal 

trestný čin ani přestupek, přichází 

s autobiografickým románem 

Reportér na odstřel, který se 

nevyhýbá ničemu. 

Knižní tipy 

Dubnová sprška knižních tipů rozličných žánrů je 

tady! Udělejte radost sobě i svým blízkým a vyberte si 

z naší nabídky. 

Brána, 399 Kč, vychází 15. dubna 

Fake – Kdo ti teď uvěří 

// Arno Strobel 

Patrick se právě chystá strávit se svou ženou 

báječný den, když u nich zazvoní kriminální 

policie. Je obviněný z únosu ženy, kterou 

nikdy předtím neviděl. Přestože se snaží policii 

přesvědčit, že je nevinný, jeho alibi selhává. A když 

se posléze objeví video, na kterém je Patrick jasně 

vidět, nikdo už mu nevěří. Video je přece jasný 

důkaz, nebo ne? 

Zbývá šedesát sklizní 

// Philip Lymbery 

Jak dospět 

k budoucnosti šetrné k přírodě 

Poutavá a přesvědčivá kniha, jejíž 

název vychází z mrazivého varování 

OSN, že světovou půdu můžeme 

ztratit během jediného lidského 

života, odhaluje, jak potravinářský 

průmysl ohrožuje planetu. Ukazuje, 

proč jsou budoucí sklizně důležitější 

než kdykoli předtím, jak můžeme 

naši planetu ozdravit a zajistit tak 

budoucnost šetrnou k přírodě. 

Jak se stát úspěšnou vůdčí 

osobností a efektivně se 

rozhodovat 

// Dale Carnegie 

Kniha pro všechny, kdo chtějí být úspěšnými 

manažery a lídry. Efektivní manažeři dnes 

balancují mezi zvládnutím procesů a vedením lidí. 

Pokud se vám podaří nalézt správnou rovnováhu, 

dosáhnete nejen vysoké produktivity, ale budete 

obklopeni vysoce motivovanými a loajálními 

lidmi. Tato kniha vám nabízí řadu podnětů a rad, 

jak toho dosáhnout. 

Metafora, 449 Kč, již vyšlo 

Práh, 399 Kč, vychází 12. dubna 

Práh, 299 Kč, již vyšlo

Převozník // Justin Cronin 

Souostrovní utopie Prospera leží skryta před hrůzami vnějšího světa. Šťastlivci si zde užívají 

dlouhé, plnohodnotné životy, dokud jim indikátor zdraví neklesne pod 10 %. Pak je Proctor 

Bennett převeze na druhý ostrov k obnovení. Jenže s ním není všechno v úplném pořádku. Za 

prvé, snil. Za druhé přebírá znepokojivou a záhadnou zprávu... 

9 

Laser, 649 Kč, již vyšlo 

Ahoj krásko // Ann Napolitano 

William Waters vyrůstal v domě plném smutku a lhostejnosti. Když v prvním ročníku na 

univerzitě potká a okouzlí energickou Julii Padavanovou, vstoupí do jeho života i její rodina, 

hlavně její tři mladší sestry. Rodinná sága a velký milostný příběh ze současného Chicaga vzdává 

hold románu Malé ženy a zlehka vypráví o nejdůležitějších věcech v životě. 

Metafora, 489 Kč, již vyšlo 

Hra na 

kočku a myš 

// Michele 

Campbell 

Pátrání po pravdě vtáhne 

Madison hluboko do Kathrynina 

světa. Kým její nadřízená 

doopravdy je? Snaží se 

Madison pomáhat, nebo si 

z ní udělala pěšáka ve velmi 

nebezpečné hře? Obě ženy 

kolem sebe krouží jako kočka 

s myší a jejich vzájemná nedůvěra roste. Dokážou ji překonat, 

nebo to celé skončí, až když jedna z nich zemře? 

Mystery Press, 499 Kč, vychází 2. dubna 

Tohle zvládnu! 

// Caren Baruch- 

Feldman, Rebecca 

Comizio 

© 2024 by Netflix CPX, 

LLC and NETFLIX CPX 

International, B.V DAMSEL 

MÍR LZE VYKOUPIT 

JEN SMRTÍ 

Za pohádkovou 

nabídkou k sňatku 

se skrývá temné 

a hladové tajemství. 

Ztracena v dračí 

sluji bude Elodie 

potřebovat veškerý 

svůj důvtip, aby 

unikla ze spárů 

smrti a pomstila 

se všem, kdo ji 

zradili. 

Opravdu zvládnu všechno? Co 

když se na některé věci necítím? 

Jak posílím svou psychickou 

odolnost? Kniha plná her a aktivit 

ti pomůže odblokovat obavy, 

zvládnout stres, náročné úkoly 

i každodenní záležitosti. Najdeš 

v ní křížovky, osmisměrky, hádanky a spoustu dalších zábavných 

úkolů, díky nimž poznáš a procvičíš své silné stránky. 

DECHBEROUCÍ 

OHNIVÉ 

FANTASY 

VYJDE 10. 4. 

2024 

Portál, 369 Kč, již vyšlo

text a foto: Jakub Pokorný 

10 

TIP REDAKCE 

Hitmakerové 

Béďa a Tonda 

Zvedněte ruku, kdo jste byl kdy v Muzeu Bedřicha 

Smetany v Praze? Letos v březnu uplynulo 200 let 

od jeho narození v Litomyšli, tak stojí za to si ho 

připomenout. A když už Smetanu, tak i Antonína 

Dvořáka, a ještě jeden bonus, když už jsme u těch 

„hudebních památek“. Kapitoly o jejich pražských 

muzeích jsou součástí nové knihy novináře Jakuba 

Pokorného Kde jste ještě nebyli, která vyšla 15. března 

v nakladatelství Universum. 

Universum, 299 Kč, již vyšlo 

Smetanovo muzeum bylo založeno už 

v roce 1926, sídlí na nejprestižnějším 

místě na Novotného lávce u Karlova 

mostu, ale stejně tam moc lidí nechodí. 

Důvodem je asi určitá odtažitost 

příběhu skladatele z 19. století. V den, 

kdy jsem tam byl já, jsme dorazili podle 

paní kustodky jen dva. 

Na druhou stranu, Béďa Smetana je 

hitmakerem. Složil i skladbu Moldau, 

kterou má dnes ve svém repertoáru 

například metalový kytarista Wolf 

Hoffman z německých Accept. 

Schwarz. Z oken muzea se nabízí 

unikátní výhled na město, protože 

muzeum sídlí v údajně nejkrásnějším 

novorenesančním domě Prahy. Vidím 

Karlův most, jak kdybych byl přímo 

na vodě, a Staroměstskou mosteckou 

věž z opravdu nezvyklého úhlu jakoby 

„zezadu“. 

Člověk v muzeu snadno pochopí, proč 

má Smetana sochu či pamětní desku 

skoro v každém městě. V životě se 

z různých důvodů opravdu nesčetněkrát 

stěhoval. Muzeum, které 

obsadilo jen jednu velikou místnost, je 

krutopřísně interaktivní. Paní hlídačka 

mi dala do ruky „kouzelnou taktovku“, 

jíž se daly spustit slavné Smetanovy 

skladby. Stačilo vždycky ukázat na příslušný 

pultík s notami a hrála třeba árie 

z Libuše nebo Vltavy. 

Ano, jasně, jde o Vltavu. A muzeum 

vystavuje i takové exponáty, jako jsou 

Smetanovy ikonické oválné brýle, které 

všichni známe z jeho portrétů, a mistrův 

klavír. A nechybí ani jeho taktovky, 

včetně jedné stříbrné, kterou mu darovali 

vděční žáci. 

Poměrně košatý je už genealogický 

strom na chodbě, který návštěvníka 

uvádí do expozice. Ukazuje Smetanovy 

potomky až dodneška, včetně třeba 

malého Lukáše Vojáčka, který se narodil 

v roce 2010. Jakou skladbu asi hoch 

jednou složí? 

Ale potomkem Smetany je třeba 

i bývalý senátor a lékař Zdeněk 

Socha Bedřicha Smetany před jeho muzeem v Praze na vltavském nábřeží.

Výlet do Ameriky 

11 

Muzeum Antonína Dvořáka stojí od 

toho Smetanova deset minut tramvají. 

Tam jsem, přiznávám, šel i trochu kvůli 

té budově – baroknímu červenobílému 

letohrádku Amerika, který postavil 

stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer. 

Když jsem byl v Muzeu Bedřicha 

Smetany kvůli „hitmakerovi Béďovi“, 

nemůžu opomenout ani z mnoha 

důvodů podobnou expozici věnovanou 

„hitmakerovi Tondovi“, nejhranějšímu 

českému skladateli ve světě, jak tam 

pyšně zmiňují. 

Navíc letohrádek Amerika v ulici Ke 

Karlovu trčí v proluce mezi mnohem 

vyššími činžáky nedaleko stanice I. P. 

Pavlova skutečně jak vyslanec z jiného 

světa. Dvořák byl o necelých dvacet let 

mladší než Smetana, tedy už trochu 

jiná hudební generace. Ale jinak si byli 

v lecčems podobní, a nejen tím, že 

používali podobné oválné brýle, byť se 

Smetanou si je spojujeme víc. 

Vystavují tu mistrův klavír, mundúr, 

ve kterém přebíral čestný doktorát, 

a Dvořákovu peněženku, která už 

působí hodně moderně, a klidně bych 

ji nosil. Ale třeba jsem nevěděl, že 

Dvořákův pomník má Praha teprve od 

roku 2000, kdy ho vztyčili u Rudolfina. 

Ve velkém sále letohrádku v patře 

lze spatřit i nádherné letohrádkově 

rozverné nástropní malby. Zvedněte 

oči. Dvořák měl asi o trochu lepší osud 

než Smetana a užil si víc slávy, ostatně 

v New Yorku bral jako šéf konzervatoře 

vyšší plat než newyorský starosta. 

Hrál i v Royal Albert Hall (v Londýně) 

a v Carnegie Hall. Aby bylo jasno, 

v Royal Albert Hall vystupují hvězdy 

jako Eric Clapton a Bryan Adams. 

Muzeum Bedřicha Smetany je svou 

polohou u Karlova mostu a „kouzelnou 

taktovkou“ možná o něco lepší, 

ale i tady jsem zažil klid a pohodu, 

když jsem si pustil do sluchátek 

Novosvětskou. Mají tam dokonce 

reggae verzi od kapely Sto zvířat. 

Mimochodem, Dvořák je mi blízký i tím, 

že stejně jako já měřil 178 centimetrů, 

jak jsem se dozvěděl u siluety na stěně 

muzea. 

Zbývá dodat, že Dvořák s tímto domem 

neměl sice nic společného, ale bydlel 

nedaleko odtud v Žitné ulici. 

Světlemodrý svět 

A do třetice ještě jeden hudební skladatel, 

který je zase o pár generací mladší 

než Smetana a Dvořák, ale rovněž velmi 

významný. 

Interiér Muzea Bedřicha Smetany. 

Když na tyto pultíky ukážete interaktivní taktovkou, spustí se hudba. 

Působí to trochu zvláštně. Památník 

Jaroslava Ježka – autora Werichových 

a Voskovcových písní – v takzvaném 

„modrém pokoji“ sice patří pod Národní 

muzeum, ale otevřeno má jen v úterý 

od 13 do 18 hodin. Neobvyklé muzeum. 

Sídlí v domě v Kaprově ulici, číslo 

popisné 10, pár kroků od stanice metra 

Staroměstská. Je potřeba zazvonit a po 

zadání kódu 010 na číselníku se ozve 

v mluvítku: „Prosím, Modrý pokoj.“ 

A jsem vpuštěn dovnitř, s pokynem, 

že mám jít do mezaninu (slovo, které 

už dnes skoro nikdo nepoužívá) a do 

1. patra. Modrý pokoj je fakt „modrý“ 

(světle). Potud vše v pořádku. Svou 

barvu získal, protože to více vyhovovalo 

slabozrakému Ježkovi. Je tam docela 

těsno, zvlášť když se tam sejde více 

návštěvníků. Vidím knihovnu a na ní 

šanony s povědomými názvy – Těžká 

Barbora, Osel a stín. Mají tu i partitury 

s osobním věnováním Stravinského, 

pohovku, psací stůl s osobními věcmi 

a křídlo, na které si pan pokladní rozložil 

pár svých věcí, protože je tu fakt málo 

místa a není ani kam dát prospekty. 

O co je pokoj komornější, o to je to silnější 

zážitek. Průvodce mi vysvětluje, že 

původně šlo o krejčovskou dílnu Ježkova 

otce. Pokoj patří k bytu, který by podle 

dnešních měřítek nesl označení 2+1. 

Kromě modrého pokoje má tedy celý 

byt už jen další pokoj a kuchyň, tam ale 

veřejnost nesmí. 

Dnes už je to skoro k neuvěření, že dům 

kousek od Staromáku byl vlastně so ciálním 

bydlením pro chudé. Stavělo ho 

družstvo drobných řemeslníků – proto 

ta dílna. Z okna měl Ježek, který tu bydlel 

s rodiči, a pak až do emigrace v USA, 

výhled do dvora na budovu Městské 

knihovny. Ze sálu služeb v knihovně je 

prý za příhodných podmínek někdy 

naopak vidět k Ježkům. Poslední tajný 

tip na závěr. Když jsem se vracel dolů, 

v mezipatře jsem potkal balkon na 

sušení prádla a dveře byly otevřené. 

Tak jsem vyšel ven a chvíli se díval na 

krásný dvůr, kde je i zajímavá ozeleněná 

terasa. 

JAKUB POKORNÝ (* 1976) 

Narodil se v Teplicích. 

Vystudoval gymnázium 

v Mělníku a žurnalistiku a masovou 

komunikaci na Fakultě 

sociálních věd Univerzity 

Karlovy. Od studií pracuje 

v Mladé frontě DNES, mimo 

jiné tvoří populární sobotní 

rubriku Český výletník. Jeho 

první kniha Výletník vyšla v roce 

2017, pokračování Výletník II 

v roce 2019. Se ženou Terezou 

a psy Toničkou a Rozárkou žije 

v Praze.

text: Martina Vlčková 

foto: archiv Edity Vojtkové 

12 

ROZHOVOR 

Vždycky existuje cesta, 

která vede z problémů 

V jihoamerické Bolívii, kde žije skoro 30 let, je známou 

módní návrhářkou, učitelkou jógy a podnikatelkou, 

v rodném Česku debutující autorkou, která přichází 

s motivační knížkou s názvem Den, kdy jsem se 

poznala. Edita Vojtková v ní odhaluje svůj neuvěřitelný 

příběh, motivuje a inspiruje. 

Svoji motivační knihu jste psala 6 let. 

Proč tak dlouho? 

Jakmile jsem knihu dopsala a přečetla 

poprvé, bylo to spíše takové egoistické 

psaní, kdy jsem si jen stěžovala. Na 

to, jak jsem trpěla a čím vším jsem si 

musela projít. Byl to jeden velký zmatek 

a velká bolest, kterou jsem měla ve 

svém nitru. Mým cílem ale bylo, aby ta 

kniha, díky mému životnímu příběhu, 

pomáhala ostatním. A tak jsem ji 

začala psát znovu. 

Co se dělo dál? 

Po dopsání jsem si to celé opět přečetla, 

ale spokojená jsem zase nebyla. 

S vírou, že knihu jednou dokončím 

a s vědomím, že nikdy není pozdě, 

začala jsem psát kdekoliv a cokoliv. 

Například ihned po příchodu ze sprchy. 

Tam mě toho napadalo nejvíc. Nebo 

jsem odjela na chatu u jezera. Psala 

jsem cokoli mě napadlo, což trvalo 

pár let. Jednoho dne si pak všimla, že 

už není, co bych měla na srdci a že se 

cítím mnohem lépe. Velmi si vážím 

pomoci trpělivého redaktora, který mi 

pomohl dát vše dohromady, a já mohla 

knihu odeslat do jednoho nakladatelství 

v Cochabambě v Bolívii. 

Jak byste svou knížku 

charakterizovala? 

Musím říct, že ji mám strašně moc 

ráda. Protože ona mě tím, že jsem ji 

napsala, vyléčila. Pro mě je úžasná. Po 

jejím vydání jsem byla velmi sebevědomá. 

Jsou to mé pocity, můj příběh. 

Je to tak moc upřímné… Vždycky 

existuje cesta, která vede z problémů 

ven. Je potřeba ji najít a napojit se na 

ni. Ale vůbec nevadí, pokud to někdo 

necítí jako já. 

Jak probíhala vaše spolupráce s českým 

nakladatelstvím Rosier? 

Ta spolupráce byla úžasná. Když jsem 

poprosila svého bratra, aby knihu poslal 

do nějakého nakladatelství, tak mu 

řekli, že nemají moc času, že postrádají 

překladatelku, která by ji přeložila 

ze španělštiny do češtiny, a tak dále. 

Z Rosieru se ale ozvali za dva dny s tím, 

že chtějí sepsat smlouvu o spolupráci. 

Pro mě to byl velký šok, ale příjemný. 

Mladá paní z nakladatelství byla skvělá, 

ihned mi vyšla vstříc, cítila se mnou 

a také mi řekla, že jí moje kniha přišla 

do ruky v okamžik, kdy to potřebovala. 

Také s ostatními kolegy bylo cítit 

jakési spojení. Naše spolupráce nikde 

neuvízla a já jsem s konečnou verzí 

spokojená, a hlavně jsem velmi vděčná. 

V Bolívii žijete už skoro 30 let. Co na 

téhle, pro nás exotické zemi, máte 

ráda? 

Miluji, že je to stále ještě panenská 

země, která má obrovskou nabídku 

ovoce, zeleniny a luštěnin. Rostou 

nám na zahradě, stále čerstvé. A to 

klima! Každý den v kterémkoliv ročním 

období vychází slunce. Díky tomu jsou 

lidi veselí. Pokud má člověk peníze, 

může tady žít spokojeně, když je nemá, 

také může žít moc hezky. Například na 

vesnici, kde využívá jen to, co si sám 

vypěstuje. Jsem do Bolívie zamilovaná. 

Ale Česko taky miluju, je nádherné, 

naprosto jiné, s množstvím kultury. 

EDITA VOJTKOVÁ (* 1975) 

Rodačka ze Vsetína a sestra 

herce Romana Vojtka vystudovala 

střední průmyslovou školu. 

V 19 letech odjela do Bolívie (aniž 

by uměla španělsky), kde už 

zůstala a začala podnikat. Dnes 

je z ní známá módní návrhářka, 

instruktorka jógy a podnikatelka. 

Je také maminkou čtyř dětí. 

V polovině dubna jí v nakladatelství 

Rosier vyjde motivační 

kniha s názvem Den, kdy jsem se 

poznala.

Dneska jste velmi úspěšnou podnikatelkou, 

ale začátky takové nebyly. 

Kde jste brala sílu a odhodlání vydržet, 

a nevzdat to? 

Myslím, že v mém mládí. Byla jsem 

mladá, do všeho se vrhala po hlavě 

a musela to dotáhnout do konce. 

Hledala jsem perfekcionismus. Nyní už 

bych tolik síly asi neměla. To, co mě tolik 

hnalo vpřed bylo, že jsem chtěla sama 

sobě i lidem dokázat, že jsem prostě 

dobrá v tom, co dělám. Právě ta kniha 

je mimo jiné i o tom, že když jsem byla 

malá holka, neměla jsem žádné sebevědomí 

a bála jsem se, že to v životě 

nikam nedotáhnu, že jsem zkrátka 

hloupá. Škola mě nebavila a učení mi 

nešlo. Když jsem se odstěhovala z Česka, 

věděla jsem, že v cizí zemi mě nebude 

nikdo soudit. A snažila jsem se prosadit. 

Samozřejmě mě to stálo spoustu času 

a dřiny. Často jsem ani nespala, stále 

jsem se za něčím honila a díky tomu 

jsem tam, kde jsem. 

V jednu chvíli jste ale skončila v bolivijském 

vězení. Co vám tahle zkušenost 

dala? 

Pochopila jsem, že všechno zlé je 

k něčemu dobré. Do vězení jsem se 

dostala neprávem a byl to šok. Přišla 

jsem o dům, o auto. Nechápala jsem, 

co se děje. Netušila jsem, co a proč se 

mi to stalo. Ale rozhodla jsem se tuhle 

situaci využít – jako učitelka jógy jsem 

ji tam zavedla do praxe. Měla jsem 

své rituály a praktikovala je. Pochopila 

jsem spoustu věcí, a dokonce jsem tam 

zažila přímé setkání s bohem. Věděla 

jsem, že existuje, ale nemohla jsem ho 

nikdy najít. Nikdy jsem se nespojovala 

s žádnou vírou, vždy jsem všechny 

věřící chápala, měla k nim respekt, ale 

moje víra to nebyla. Až díky vězení jsem 

pochopila, že bůh je ve mně, že je stále 

se mnou, že mě nikdy neopustil. To pro 

mě byla a stále je velká a krásná událost. 

V čem podle vás spočívá síla 

vizua lizace, kterou jste ve vězení 

praktikovala? 

Ten úžas je v tom, že člověk to musí 

cítit. Vžít se do toho, aby to mělo účinek, 

kterého chceme dosáhnout. 

V knížce píšete i o vnitřním hlasu, 

který má každý z nás. Jak ho můžete 

využít v dnešní stresové době? 

Dneska je mu moc těžké naslouchat, 

a navíc se může stát, že posloucháme 

ten špatný. Stále si na něco stěžujeme 

a vidíme problémy, a to je pro nás 

nebezpečné. Právě proto je potřeba 

praktikovat třeba jógu nebo meditovat, 

jít do přírody, jít někam pro svůj klid. Mít 

rituál, brzy ráno, odpoledne, večer. Zavřít 

se, být sám a ptát se sám sebe: Stěžuji 

si? Jsem šťastná? Díky tomu můžeme 

změnit celý svůj život. 

Máte čtyři děti – Samuela, Amy, 

Valentina a Dominique. Co Vám do 

života vneslo mateřství? 

To nejkrásnější… Bůh mi dal to štěstí 

být mámou. Samuela a Amy jsem měla 

ještě moc mladá, rychle mi vyrostli, 

byla jsem stále jen v práci. A nestihla si 

všimnout, jak rychle to uběhlo. Naštěstí 

jsem po několika letech měla další dvě 

děti, kterých si od malička užívám. Mám 

krásnou rodinu, kde starší děti pomáhají 

těm mladším. Je to moc fajn. A já jsem 

za své děti vděčná. Jsou mými největšími 

učiteli. Rozdala bych se pro ně. Díky 

nim věřím na lásku. 

Jak vypadá váš typický den? 

Ráda vstávám brzy, asi v půl šesté, 

i když nemusím. Bez budíku, i v sobotu 

a neděli. Využívám toho, že všichni 

ještě spí a já mám čas jen pro sebe. 

Medituji, cvičím jógu, piju kávu. Pak 

přijde hodina, kdy jsou fofry – připravím 

děti do školy a odjíždím do práce, kde 

jsem celý den. Na oběd ale přijdu domů, 

vařím a k večeru jdu do své druhé 

práce – do nákupního centra, kde mám 

svůj obchod s oblečením. Tam si projdu 

zakázky a zkoušky šatů. Třikrát týdně 

vyučuji jógu, kam se mnou někdy chodí 

mé dvě mladší děti. Poté přijdu domů, 

uklidím a o půlnoci chodím spát. 

Všechen ten čas si moc užívám. 

Jak často jezdíte do Čech? 

Teď už je to častěji, každé 3 až 4 roky. 

Ze začátku tomu ale tak nebylo. Když 

jsem odcestovala do Bolívie, dlouhou 

dobu o mně nikdo nevěděl, jako bych 

za sebou spálila mosty. Můj bratr byl 

z toho nešťastný. Stále jsem se za 

něčím honila, chtěla jsem něco dokázat. 

Sama sobě i světu. Vrátit jsem se 

chtěla až v okamžiku, kdy by na mě 

mohli být doma pyšní… A to se stalo po 

7 letech. Ty návraty byly dříve bolestivé. 

Teď už se těším, do Čech i do Bolívie. 

A vnímám věci s nadhledem. 

Je něco, co si u nás nikdy 

neodpustíte? 

Ano, jít na pivo… 

A co návštěva knihkupectví? 

Na čtení mám málo času, ale snažím se 

vyhledávat knihy ezoterické a psychologické, 

které mě spojí s mým nitrem. 

Ty kupuji, přestože na ně moc času 

nemám. Ale poslouchám audioknihy, 

hlavně při cestování. 

Rosier, 349 Kč, vychází 18. dubna 

13

text: Marie Vejvodová 

foto: Marek Žilka 

14 

ROZHOVOR 

Negativní emoce 

jsou přirozené 

„Psycholožky v županu“ a autorky stejnojmenného podcastu 

a nyní i knihy, Tereza Jirotka Beníčková a Karolína Peruth, radí, 

jak si udržet duševní zdraví v turbulentním 21. století. 

Jak pečujete o své psychické zdraví? 

Tereza Beníčková: Základem je udržovat 

pravidelný režim, ať už spánkový, 

pohybový, jídelní nebo rozdělení práce 

a odpočinku. Jsem i výživová poradkyně 

a hodně si hlídám, abych jedla 

pravidelně a zdravě. Jídelníček má 

na psychické zdraví větší vliv, než si 

myslíme. 

Karolína Peruth: Také dodržuji pravidelný 

režim. A po určité době si vždy 

zhodnotím, jestli všechno funguje tak, 

jak má. Když se cítím unavená, snažím 

se zařadit třeba více relaxace. Ptám se, 

jaké jsou moje potřeby, a kde přidat 

nebo ubrat. 

Jak mají o své psychické zdraví pečovat 

rodiče, kteří na sebe mívají méně 

času? 

TB: Pečující osoby to mají těžší. 

Důležité je ale pamatovat na poučku 

„nejdřív nasaďte kyslíkovou masku sobě 

a pak až dítěti“. I když nám na dítěti 

záleží a je pro nás na prvním místě, 

neměli bychom zapomínat na sebe. Na 

rodiči záleží. A také by se neměli snažit 

usilovat o sto procent, ale dělat alespoň 

tolik, kolik v dané chvíli můžou. I když 

se to může zdát jako kompromis nebo 

že to není dost, cokoli, co dokáže ulevit 

aspoň trošku, má smysl. 

KP: Když se setkávám s rodiči, přistupuji 

k nim individuálně a hledáme 

řešení podle toho, co konkrétní rodič 

a dítě potřebují. Matky na sebe často 

mají příliš vysoké nároky, že všechno 

musí dělat perfektně, a mají v sobě 

hodně silného vnitřního kritika. Už 

jen to, že se mají komu vypovídat, jim 

neskutečně uleví. Všímám si, že o svých 

starostech často nemluví, protože se 

obávají, že si o nich budou ostatní myslet, 

že nejsou dobré mámy. Potřebují 

slyšet, že ve své roli neselhávají. 

Žijeme v náročné době? 

KP: Jaká doba nebyla náročná? 

Náročnost bych nenahlížela kvantitativně, 

ale kvalitativně. S jistotou lze říci, 

že v každé době, a tedy i nyní, čelíme 

kvalitativně odlišné náročnosti. Učíme 

se s tím vypořádat a adaptovat se 

na aktuální výzvy. V dnešní době se 

spoustu věcí zlepšilo. Žijeme ve svobodě 

nebo máme větší možnosti psychiatrické 

a psychologické péče. Na druhou 

stranu ale přišla digitalizace, jsme 

zahlceni informacemi, zažili jsme covid 

a setkáváme se s mnoha jevy, které 

dřívější generace nezažily. 

O současné mladé generaci se často 

říká, že je citlivější. Je to pravda, a je 

k tomu důvod? 

TB: S mladou generací se pojí fenomén 

„generace sněhových vloček“, který 

poukazuje na jejich křehkost a zranitelnost. 

Srovnávání jednotlivých generací 

ale není nijak užitečné. Jak řekla Karol, 

každá doba přináší specifické výzvy. 

Dnes možná v Evropě nečelíme hladomorům 

nebo jiným strastem minulosti, 

musíme se ale třeba vyrovnávat s tlakem 

sociálních sítí a bezprecedentním 

přílivem informací. Informace se k nám 

dostávají 24/7 a o konfliktech a katastrofách 

naopak víme ještě víc než dřív. 

Být konstantně vystavován negativním 

zprávám a žít ve strachu a nejistotě naší 

psychice nepomáhá. O duševním zdraví 

dnes navíc máme víc informací a je 

o něm víc slyšet. Mladí lidé se nebojí své 

starosti sdílet a může to vytvářet dojem, 

Portál, 389 Kč, již vyšlo 

že se mají hůř. Stejné problémy ale 

trápily i předchozí generace, jen o nich 

nemluvily. 

Pro mladou generaci je dnes při hledání 

zaměstnání důležité, jak vysoký 

budou mít plat a kolik budou mít 

dovolené. Je to známka toho, že o sebe 

umí pečovat? 

KP: Rozhodně to neplatí pro všechny. 

Když se budete bavit například s doktory 

nebo lidmi z neziskového sektoru, 

vysoké platy nebo spoustu volného času 

nečekají. Alespoň obvykle ne na začátku 

kariéry – tedy právě v mládí. Jinak je 

ale v pořádku, že žádají informace, umí

15 

TEREZA JIROTKA BENÍČKOVÁ 

(vlevo) vystudovala psychologii 

na Filozofické fakultě UK. Ve své 

soukromé praxi Hubnu hlavou se 

věnuje psychologickému poradenství 

při hubnutí, psychoterapii 

obezity a na téma vede semináře 

pro veřejnost. 

KAROLÍNA PERUTH (vpravo) 

vystudovala psychologii na 

Karlově univerzitě. V současnosti 

vede soukromou praxi 

(www.jeoknebytok.cz) v rámci níž 

poskytuje psychologické poradenství 

a jako psycholožka působí 

též ve Fakultní Thomayerově 

nemocnici. 

se ohodnotit a chtějí i nějaké benefity. 

Studenty tomu učí i na školách. 

Zaměstnavatele může naopak překvapit, 

pokud se na to nezeptají. Lidé 

v práci tráví hodně času a je důležité, 

aby se pracovní podmínky zlepšovaly 

a zaměstnavatelé by je měli nabízet, 

pokud chtějí efektivní zaměstnance. 

Nevnímám to tedy tak, že je současná 

mladá generace rozmazlená, ale naopak 

že bojuje o to, co by mělo být normou. 

Okrádají nás sociální sítě o duševní 

zdraví? 

TB: Sociální sítě jsou v dnešní době 

velmi démonizované a dávají se za vinu 

spoustě problémům. Velmi inspirativní 

jsou v tomto například rozhovory 

se sociální antropoložkou Marií 

Heřmanovou, která sociální sítě zkoumá. 

Myslím, že se dá říct, že svět sociálních 

médií se překotně vyvíjí, my ale nejsme 

schopní se na ně rychle adaptovat. 

V důsledku s nimi neumíme zacházet 

a ani nad nimi příliš nepřemýšlíme – 

kolik na nich trávíme času, jaký obsah 

konzumujeme. Používáme je spíše 

pasivně než aktivně. Jakmile s nimi ale 

budeme umět pracovat, nemusí být 

pouze škodlivé. Můžeme se díky nim 

propojovat s lidmi, vyjádřit svůj názor 

a získávat přínosné informace. Sociální 

sítě jsou tedy dobrý sluha, ale zlý pán. 

Všímáte si u svých klientů dopadu 

covidu? 

KP: Nejintenzivnější to bylo v době pandemie. 

Dnes už se většina dospělých 

posouvá v životě dál. Následky přetrvávají 

hlavně u dětí. Nejtěžší to bylo pro 

děti, které přišly o první roky školy nebo 

školky. Děti si také odvykly na režim a je 

pro ně těžké se do něj vrátit. Objevily se 

i psychosomatické problémy. 

TB: Ve své praxi se hodně zaměřuji 

na zdraví, hubnutí a fyzickou kondici 

a zde vidíme velký vliv. Nárůst obezity 

v dětské populaci je jeden z největších 

následků pandemie. Souvisí se ztrátou 

režimu, jídelního i pohybového. 

Jaké mýty o duševním zdraví jste se 

v knize snažily vyvrátit? 

TB: Odborná psychiatrická či psychologická 

pomoc bývá tabu. My ale říkáme, 

že péče o psychické zdraví a návštěva 

psychologa či psychiatra je v pořádku. 

Pokud se trápíme, je důležité vyhledat 

pomoc, ať už u svých blízkých nebo 

odborníka. Hodně lidí si stále myslí, 

že všechno musí zvládnout sami 

a odborná pomoc je jen pro závažné 

případy nebo pro duševně nemocné 

lidi. Tento postoj se ale naštěstí začíná 

pomalu měnit, zejména u mladé 

generace. 

Proč jste se kromě podcastu rozhodly 

vydat i knihu? 

TB: Kniha není souborem našich 

podcastů. Snažíme se v ní nabídnout 

nová témata nebo jít více do hloubky. 

V podcastu se také věnujeme aktuálním 

otázkám, zatímco v knize jsou 

nadčasovější. 

KP: Pro praxi psychické péče plní 

knížka účel lépe v oblastech, kde to 

podcast nedokáže. Můžete si v ní dělat 

poznámky, vracet se k informacím 

nebo si rovnou udělat cvičení a prožitky 

si zapsat. 

Daly byste radu na závěr, co pro sebe 

můžeme udělat tady a teď, když 

máme třeba špatný den? 

TB: V přehršli motivačních citátů 

můžeme mít pocit, že musíme být stále 

šťastní a spokojení. Negativní emoce 

jsou ale přirozenou součástí života, 

a i když jsou nepříjemné, jsou pro nás 

důležitými zdroji informací. Sdělují 

nám co nám chybí a co potřebujeme. 

Měli bychom je tedy vyslyšet, zeptat 

se, co nám říkají a co by nám mohlo 

pomoct.

text: Anežka Dudková 

foto: Kajsa Charlotta Goransson 

16 

ROZHOVOR 

Královna 

romantického 

čtení brzy 

v Praze! 

Jenny Colganová, jejíž romantické příběhy jako Pojízdný 

krámek snů, Báječný krámek s čokoládou nebo Ostrov 

s vůní čerstvého chleba hltají čtenářky po celém světě, 

přijede v květnu na veletrh Svět knihy do Prahy! 

Měla byste radši vlastní knihkupectví, 

kavárnu, nebo pekárnu? 

Asi knihkupectví, protože bych nemusela 

nosit síťku na vlasech, ale mám velkou 

slabost pro knihkupectví, u kterých 

je i pěkná kavárnička. 

Vaše knihy se odehrávají porůznu 

v Británii. Nelákalo vás někdy zasadit 

svůj příběh i do zahraničí? Třeba do 

Česka, kam v květnu přijedete na 

návštěvu? Máme tu spoustu pěkných 

kavárniček i knihkupectví a v historickém 

centru Prahy nádherné 

romantické uličky. 

Už se nemůžu dočkat, až do Česka 

dorazím! Hrozně se těším, je to jeden 

z mých dávných snů. Chci ochutnat 

spoustu místních dobrot, ale s češtinou 

asi do té doby moc nepokročím. I když 

to chci zkusit. „Dêkuji!“ 

Bude to vaše první návštěva Česka? 

Máte nějaké plány ohledně toho, co 

byste chtěla vidět? 

Jasně! Hrozně se těším. Chci to udělat 

jako vždycky, když přijedu do neznámého 

města: budu se procházet 

a ztratím se. Prostě se hodlám zatoulat 

do první uličky nebo průchodu, které 

mi padnou do oka, a když mi to někde 

zavoní, koupím si něco k jídlu – zkrátka 

chci nasávat atmosféru. Jsem tak 

šťastná, že budu moct přijet. 

JENNY COLGANOVÁ (* 1972) 

Pochází z Prestwicku ve Skotsku. 

Vystudovala Edinburskou 

univerzitu, pracovala ve zdravotních 

službách, přivydělávala 

si jako kreslířka komiksových 

příběhů a vystupovala jako 

stand-up komička. V roce 

2000 napsala svou první knihu 

Amanda’s Wedding a od té 

doby se věnuje psaní humorných 

romantických románů, 

které oslovují zejména současné 

mladé moderní ženy. V roce 2013 

vyhrála její kniha Rosiin sladký 

krámek snů (Argo, 2015) cenu 

za nejlepší romantický román 

roku udílenou Asociací autorů 

romantických románů. Věnuje 

se také tvorbě sci-fi. Je autorkou 

románů vycházejících ze světa 

oblíbeného seriálu Doctor Who. 

Je vdaná a se svým manželem 

Andrewem má tři děti.

zy poznat, jestli vám příběh dovolí, 

abyste se uvolnili a nechali se vypravěčem 

vést – a přesně tohle já od čtení 

očekávám. Čtu všechny žánry, vlastně 

žánry moc neuznávám, jen dobré 

příběhy. A taková moje libůstka jsou 

knihy o polárních výpravách a náročných 

mořeplavbách, fiktivní i podle 

skutečnosti. 

17 

Napsala jste i několik sci-fi příběhů 

ze světa Doctora Who. Nelákalo by 

vás v tomto žánru napsat i něco zcela 

původního? 

Už mám na kontě dva takové příběhy. 

Doufám, že Resistance is Futile (Odpor 

je marný) jednou vyjde i v češtině, jsem 

na tu knihu moc pyšná! 

Je pravda, že žijete na hradě? 

Ha ha, to je, ale je to spíš takový hrádeček. 

Máme velikánské štěstí. I když 

musím říct, že v zimě je tu pořádná 

zima. Naštěstí se můžeme přitulit 

k našim psům. Ale je to nádherné 

místo. Dokonce máme i tajnou komnatu, 

ale tu si zabraly děti a hrají tam 

videohry. 

Co pro vás znamená dobrá kniha? 

Máte nějaké oblíbené tituly? 

Pro mě je to sebevědomý autorský 

hlas; někdo, kdo ví, o čem mluví, ať 

už je to jakýkoliv žánr, beletrie, nebo 

literatura faktu. Myslím, že se dá velmi 

A pochopitelně se musím zeptat, 

kterého Doctora máte nejradši. 

Asi Davida Tennanta, protože pochází 

nedaleko od místa, kde jsem se 

narodila, a díky němu si Doctora Who 

zamiloval celý svět, což už je něco, ale 

jinak mám moc ráda všechny. 

Teď mi připadá, jako bych se ptala 

na vaše nejmilejší dítě… ale máte ve 

svých knihách nějakou postavu, která 

vám přirostla k srdci víc než ostatní? 

Nebo máte pocit, že se s ní dokážete 

nejvíc ztotožnit? 

Nepamatuju si přesně, které mé knihy 

jste vydali, ale mám moc ráda Lornu 

a Saifa z Kavárničky na pobřeží, a s každým 

dalším dílem v sérii tenhle můj 

pocit sílí. 

Vaše knížky vycházejí v mnoha překladech 

– už jich po celém světě vyšlo 

tolik, a s různými obálkami… Máte 

doma nějakou knihovnu, kde jsou 

všechny vystavené? 

Moc ráda bych všechny ty obálky dala 

dohromady a výsledný obraz si pověsila 

na zeď, protože je velice zajímavé, jak 

odlišně v různých zemích přistupují 

ke stejné knize – některé mají tolik 

různých interpretací. A některé jsou 

opravdu, opravdu nádherné, včetně 

těch českých! 

JENNY COLGANOVÁ 

LETNÍ NEBE 

Ostrůvky táhnoucí se na míle daleko na 

sever od skotské pevniny jsou malebné, 

ale často bičované větry a nejrůznějším 

nečasem. Jediným spojením s civilizací 

je omlácené letadlo letecké společnosti 

MacIntyreů. Rodinnou štafetu ve firmě 

má po svém dědečkovi Murdovi převzít 

Morag, ale mladou pilotku mnohem 

víc láká svět a velká dopravní letadla 

a se svým přítelem se chystá přijmout 

nabídku práce pro dubajské aerolinky. 

Dědeček však onemocní a Morag se 

do přímořského městečka Corso musí 

vrátit, aby ho zastoupila a zase na čas 

přepravovala ornitology, farmáře, horaly 

a maminky mířící s dětmi k lékaři. Během nouzového přistání skončí na 

nejmenším z ostrůvků, Inchbornu, a musí vzít zavděk společností (i nabídkou 

přístřeší) jediného obyvatele ostrova, Gregora, samotářského vědce 

z Glasgowa. Otevře jí oči několik vynucených dní na ostrůvku? Zamiluje se 

opět do rodného kraje a jeho divoké krásy? A najde si cestu i ke svéráznému 

Gregorovi? 

Argo, vyjde v květnu

text: Marie Svobodová 

foto: Jackson Okun 

18 

PROMOTION 

Lepší než ve filmu 

Young adult senzace z USA, která pobláznila 

statisíce čtenářů po celém světě! 

Miluje energetické nápoje, nikdy neodmítne špagety, 

dokáže si do pusy nacpat celý cupcake najednou, a kromě 

psaní nejraději tráví čas sledováním romantických 

komedií. Zatímco v České republice Američanku Lynn 

Painter příliš mnoho čtenářů nezná, za hranicemi je 

již několik let považována za hvězdu. V roce 2021 totiž 

pobláznila sociální sítě svým debutem Better than the 

Movies, z něhož se za velkou louží stal bestseller doslova 

přes noc. Román, jenž se v českém překladu jmenuje 

Lepší než ve filmu, je určen pro teenagery i dospělé 

a rozhodně se řadí mezi to nejlepší, co v současnosti 

můžete v kategorii young adult objevit. 

Red, 399 Kč, vychází 24. dubna 

Otravný soused, 

dětská láska 

a jedno nečekané 

vzplanutí 

kdysi lezl na nervy, vlastně vůbec není 

tak špatný. Že ve skutečnosti o lásce 

neví nic a že její šťastně až do smrti by 

mohlo nakonec vypadat úplně jinak, 

než si kdy představovala… 

Kniha ve stylu románů od Kasie 

Westové a Jenn Bennettové vypráví 

příběh dospívající Liz, která od dětství 

platonicky miluje kluka jménem 

Michael. Ten si jí však nikdy příliš nevšímal 

a před několika lety se dokonce 

odstěhoval. Nyní se do města zase 

vrátil a Liz je ochotná udělat cokoliv, 

aby si jí konečně všiml a vzal ji na blížící 

se maturitní ples. Jaké to štěstí, že její 

vstupenka do Michaelova srdce bydlí 

hned vedle ní. 

Lizin soused Wes patří mezi ty kluky, 

kteří vám neustále dělají naschvály 

a jsou tak trochu osinou v zadku. 

Bohužel je to právě on, s kým si Michael 

náramně rozumí, a tak Liz nezbývá než 

jej požádat, aby jí pomohl srdce své 

lásky získat. Wes a Liz spolu náhle tráví 

hodně času a Liz si s hrůzou uvědomí, 

že je jí s ním dobře. Že ten kluk, co jí 

Miluji tě, Wesi 

Bennette! 

Přesně to jsou slova jedné z uživatelek 

portálu Goodreads, na němž kniha 

získala rekordně vysoké hodnocení od 

několika stovek tisíc čtenářů! Příběh 

o lásce založené na nejapných vtípcích 

a škorpení, je vhodnou volbou pro 

všechny, jež milují kombinaci dramatu, 

žárlivosti a humoru a jsou připraveni si 

v budoucnu zakoupit každou knihu, na 

níž uvidí jméno Lynn Painter. Roztomilý 

hlavní hrdina, který vás donutí se smát 

i červenat zároveň a jehož si zamilujete, 

i když máte své náctileté období dávno 

za sebou, je jen pomyslnou třešničkou 

na dortu, díky níž se z nenápadného 

románu stane láska na celý život.

ČTENÍ, PŘI KTERÉM SE 

BUDETE ČERVENAT... 

…ALE ČÍST 

NEPŘESTANETE

20 

TIP REDAKCE 

Jack Logan 

Panteon literárních detektivů 

současnosti – 22 

Detektiv šéfinspektor Jack Logan ví, že muž sedící proti němu i po dvaceti letech 

text: Jiří Popiolek 

foto: jdkirk.com 

něco skrývá. Jenže jeho maska mentálně postiženého pevně drží. Trojnásobný vrah 

dětí nikdy neprozradil, kde zanechal poslední tělo, blíží se však okamžik, který Logana 

nasměruje nejen ke všem odpovědím, ale i k další životní etapě… 

Barry Hutchison patří k autorům, 

jimž psaní slov, vět, odstavců a kapitol 

odsýpá jedna radost. Ve svých čtyřiceti 

pěti letech má na kontě doslova stovky 

knih, většinou pro děti – a k tomu 

i řadu televizních scénářů. V roce 2019 

se pak rozhodl obrátit pozornost ke 

své rodné Skotské vysočině a k milovanému 

detektivnímu žánru. Stvořil 

tak nejen svůj pseudonym J. D. Kirk, 

ale i detektiva Jacka Logana, s nímž 

okamžitě slavil u čtenářů úspěch. A tak 

mu v této době v originále vychází již 

devatenáctý díl série… 

Vendeta, 399 Kč, již vyšlo 

Návrat vraha 

malých chlapců 

Jack Logan je vyslán na Skotskou 

vysočinu vyšetřovat případ ztraceného 

dítěte, který se nápadně podobá tomu, 

jejž řešil před několika desetiletími. 

Zmizeli tři malí chlapci, únosce poté 

rodičům doručil jen na stroji psaný 

vzkaz, fotku svázaného, vyděšeného 

dítěte a plyšového medvídka – a po 

dvou dnech chlapce zabil. 

Logan vraha úspěšně vypátral, ten se 

však před ním pokusil zachránit skokem 

z třetího patra parkovacího domu. Od 

té doby dlí v psychiatrické léčebně 

a vypadá, že si nepamatuje ze svého 

předešlého života prakticky nic. Ani to, 

kam ukryl tělo posledního zavražděného. 

Logan mu to nevěří, jenže se přes 

podle něj dokonale nasazenou masku 

pořád není schopen dostat. 

Cesta kolem jezera Loch Lomond a dál 

malebnou krajinou Skotské vysočiny 

pak šéfinspektora zavede nejen 

k městečku Fort William a dlouholetému 

příteli, místnímu policistovi Benu 

Fordovi, ale i k okamžiku, kdy se bude 

muset rozhodnout, co dál. Vyřešení případu 

pro něj znamená i uzavření jedné 

životní kapitoly, rozloučení se s městem 

Glasgow, kde ho nic nedrží, a stěhování 

do míst k lidem, mezi nimiž se cítí 

dobře… 

Metody 

urputného obra 

Jack Logan přináší do současné doby, 

kdy detektivní žánr opanoval temný 

severní vítr plný hrdinů bojujících 

s vnitřními démony a psychického 

nesouladu, závan tradičního přístupu 

k věci. Ano, hlavní hrdina je rozvedený 

a má dceru, která s ním prakticky nekomunikuje, 

ale minimálně v prvních 

dílech série (česky zatím nakladatelství 

DOBROVSKÝ s. r. o. vydalo tři knihy) 

jeho soukromí do samotného vyšetřování 

nikterak nezasahuje, a dokonce 

ani sám Logan se nechová nijak zvlášť 

sebezpytně a není plný neléčených 

bolestných ran. 

Jistě, působí zdravě naštvaně, protože 

někdo se mu snaží dokázat, že před 

lety pochybil, avšak tato zlost ho při 

samotné práci nikterak nelimituje, 

nedělá zbytečné chyby způsobené přebujelými 

emocemi a ani se po večerech 

nehroutí se skleničkou v ruce. 

Pouze jako buldok, urputně a nesmlouvavě, 

postupuje vpřed a nehledí 

doprava doleva. Své šéfy, které považuje 

za obyčejné kancelářské krysy, jež 

se zajímají víc o golf než o detektivní 

vyšetřování, zdravě ignoruje – ale opět 

je zde to klíčové ono slovo „zdravě“. 

Nestaví se proti nim, nedělá za jejich 

zády naschvály, jen si s nimi vše rovnou 

vyříká z očí do očí – a pak jedná podle 

pravidel, která si sám určil.

Jack Logan tak i svou obří, mohutnou 

postavou působí trochu starosvětsky, 

jako z jiné doby, kdy šlo v první 

řadě o zápletku jako takovou, a ne 

o stav duše hlavního hrdiny. A stejně 

tak působí i Loganův tým, v němž 

se neskrývají žádní psychopati ani 

podivné existence, jen lidé s různými 

zcela uvěřitelnými osudy a běžnými 

starostmi, snažící se dobře odvádět 

svou práci. 

Zběsilé tempo 

skotského patriota 

J. D. KIRK (* 1978) 

Pseudonym cenami ověnčeného 

spisovatele Barryho Hutchisona. Pod 

skutečným jménem má na kontě přes 

sto čtyřicet knih pro děti a patnáct 

pro dospělé. Žije na Skotské vysočině 

se svou manželkou, dvěma dětmi 

a sbírkou deštníků, které jen tak něco 

nerozhodí. Ačkoliv se psaní věnuje již 

od mládí, série o Jacku Loganovi je 

prvním jeho dílem, v němž se prolíná 

láska ke Skotské vysočině, kriminálním 

thrillerům a kočkám. 

(zdroj: www.knihydobrovsky.cz) 

21 

Tomu, jak Hutchison – Kirk své knihy 

chrlí tempem zhruba čtyř ročně, odpovídá 

i propracovanost jednotlivých 

zápletek a složitost případů. Knihy 

o Loganovi všem úspěšně dokazují, že 

v jednoduchosti je síla – a pro uspokojení 

čtenářských šedých mozkových 

buněk opravdu stačí jen omezený 

počet šokujících zvratů. 

SÉRIE JACK LOGAN 

Kirk tak buduje své případy přehledně, 

čistě, srozumitelně, nic přehnaně 

nenatahuje. Nevyhýbá se sice překvapením, 

ale ta zapadají do celkového 

logického rámce – a hlavně ctí 

většinu základních zásad detektivního 

žánru, které kdysi dávno definoval už 

anglikánský kněz a spisovatel detektivek, 

páter Knox. Což není v dnešní 

době tak úplně pravidlem. Stejně 

jako není pravidlem, že detektivové 

mohou mít i smysl pro humor – a ten 

je v Loganově podání dokonce inteligentní 

a plný sarkasmu. 

A protože v Kirkových knihách hraje 

důležitou roli i milovaná Skotská 

vrchovina, která je plná pozoruhodné 

přírody, zvířat i lidí, a mnohdy tvoří 

doslova dějotvorný prvek, nelze než 

doufat, že se budeme se šéfinspektorem 

Jackem Loganem setkávat ještě 

dlouho. V originále má český nakladatel 

materiálu dost a dost. 

Království z kostí 

(vyšlo v orig. 2019) 

Blood and Treachery (2019) 

The Last Bloody Straw (2020) 

A Whisper of Sorrows (2020) 

The Big Man Upstairs (2020) 

A Death Most Monumental (2020) 

A Snowball‘s Chance in Hell (2020) 

Ahead of the Game (2021) 

An Isolated Incident (2021) 

Co ukrývá jezero 

(2019) 

Colder than the Grave (2021) 

Come Hell or High Water (2021) 

City of Scars (2022) 

Here Lie the Dead (2022) 

One for the Ages (2023) 

In Service of Death (2023) 

A Dead Man Walking (2023) 

Where The Pieces Lie (2024)

Carrie Soto se vrací // Taylor Jenkins Reid 

22 

RECENZE 

Kniha Taylor Jenkins Reid Sedm 

manželů Evelyn Hugo uhranula české 

čtenáře v loňském roce natolik, že se 

zařadila mezi nejprodávanější tituly roku. 

Letos v únoru vyšla této autorce novinka 

Carrie Soto se vrací a podle všeho půjde 

opět o čtenářský hit. 

Tentokrát nesledujeme hvězdu stříbrného 

plátna (jako tomu bylo v knize 

Sedm manželů Evelyn Hugo) ani ro ckovou 

skupinu (jako v Daisy Jones and 

The Six). Od umění se přesouváme do 

zcela jiných vod – do světa sportu. Carrie 

Soto je bývalá vrcholová tenistka, která 

už pověsila kariéru na hřebík. Dokázala 

vše, co si předsevzala, zvítězila ve více 

grandslamech, než jakákoliv jiná žena 

v historii a zdá se, že už neexistuje výzva, 

která by ji donutila stoupnout znovu na 

kurt. Dokud se neobjeví mladá tenisová 

krev, která atakuje jeden z jejích rekordů. 

Carrie se ve svých sedmatřiceti vrací 

z tenisového „důchodu“, pevně rozhodnutá 

vyhrát a ukázat všem pochybovačům, 

že je třeba s ní ještě počítat. 

Hlavní postava si jde tvrdě za svým, 

působí jako pěkná mrcha a není snadné 

si ji oblíbit. Dokonce ani pro čtenáře 

ne. Ti mají ale výhodu, že vidí za tvrdou 

slupku, až tam, kde má její emocionální 

opevnění své základy. Díky tomu 

mohou pochopit její motivaci i to, proč 

tak touží pokořit svou rivalku. Zároveň 

spolu s ní prožívají každý turnaj tak, 

jako by stáli na kurtu sami. 

Taylor Jenkins Reid vytvořila fiktivní, ale 

naprosto uvěřitelný životopis vrcholové 

tenistky. Jak je u knížek této autorky 

zvykem, měla jsem permanentně 

touhu vyhledat si dodatečné informace 

o postavách nebo událostech na internetu. 

Ani Carrie Soto, ani její rivalku, 

natož pak její milence nebo otce trenéra 

– nikoho z nich tam ale nenajdete. 

V tenisových žebříčcích ale naopak 

figuruje mnoho jmen, které mohly být 

předobrazem Carrie Soto. Podobnost je 

vidět třeba v příběhu Marii Šarapovové. 

Milující otec, který se významně 

angažoval v kariéře své dcery, nelehké 

začátky přistěhovalců v USA a pečlivě 

pěstovaná image mrchy – o tom 

všem už jsem četla v její autobiografii 

Nezastavitelná a nemůžu se zbavit 

Kontrast Vintage, 399 Kč, již vyšlo 

pocitu, že Jenkins Reid se touto knihou 

nechala inspirovat. 

To ale nic nemění na tom, že Carrie 

Soto se vrací je plastický a živý portrét 

tenisové hvězdy, který budete číst se 

zatajeným dechem a s napětím, jako 

byste sledovali skutečný tenisový mač. 

Markéta Havlová 

Číslo 20 // Sam Holland 

Kalibr, 429 Kč, již vyšlo 

Sérioví vrazi, rozpolcené osobnosti, 

traumata z minulosti i ztracené lásky, to 

je parketa americké spisovatelky Sam 

Holland. Její debut, který vyšel na jaře 

loňského roku, čtenářsky veleúspěšný 

Kopírák, se na obálce pyšní označením 

Nejděsivější krimi thriller roku a zároveň 

přiznává vrahovu inspiraci nejhoršími 

zločiny v dějinách s touhou je předčit. 

Autorka je vystudovaná psycholožka, 

což se propisuje i do jejích románů – 

psychologická stránka věci tu totiž hraje 

dost velkou roli, a to jak v pracovním, tak 

v osobním životě hlavních postav. 

Fascinace masovými vrahy se proplétá 

i do autorčiny druhé knihy s názvem 

Číslo 20, která vyšla teprve nedávno. 

Už samotná obálka s krvavě rudými 

XX a efektně „krví pocákaná“ ořízka 

dávají tušit, že tohle budou zase jatka. 

Dvě ikska na zdi, tedy římská dvacítka, 

odkazují na dřívější případ detektiva 

inspektora Adama Bishopa, kde vrah za 

sebou nechával číslice jako odpočítávání 

a stopu vedoucí k dalším mrtvým 

tělům. Jenže vrah z tohoto případu je již 

bezpečně za mřížemi, a začíná být více 

než jasné, že pro někoho se sadistická 

kreatura stala životním vzorem a neváhá 

zapracovat na tom, aby dokončil rozdělanou 

práci. Kde však hledat psychopata, 

pro kterého jsou snad všechny zvrácenosti 

světa, mučení a utrpení obětí 

inspirací a mrtvoly přibývají geometrickou 

řadou? 

Sam Holland čerpala rešerše z forenzních 

zpráv i z učebnic anatomie a soudního 

lékařství, přečetla více než dvě desítky 

biografií o sériových vrazích a odborné 

knihy o psychologii a vytváření jejich profilů. 

Možná i proto se neubráníte pocitu, 

že podobnou zápletku jako je v knize 

Číslo 20 jste už někde četli či viděli ve 

filmu. Psychologicko-násilnická čtenářská 

nálož Čísla 20 je pro ty, kteří podobnou 

literaturu vyhledávají a od knihy 

čekají přesně to, co jim Sam Holland 

s potěšením naservíruje. Je to chirurgicky 

přesně namíchaný koktejl plný 

rozličných ingrediencí, který do sebe prostě 

kopnete. Jestli vám zachutná, a příště 

si ho dáte znovu, to je jen na vás. 

Lucie Bednářová

24 

RECENZE 

Láska, smrt a všechno zlý // Martin Paytok 

Klan Havranových se schází uprostřed buduje autor výborně, stejně jako 

sněhové bouře, aby po smrti rodinného jemnou pavučinu nakřáplých vztahů 

patriarchy dostál jeho poslední vůli 

mezi postavami. Postupně se odhalují 

a strávil na zámku Rabenštejn jednu motivace jednotlivých záští a rodinná 

společnou noc. Odměnou za to má být historie jako celek, což v příběhu působí 

všem podíl na nemalém dědictví. Místo vítané drama. Hrdinové zažívají vlastní 

toho však začnou jeden po druhém 

malé proměny, ať už se jedná o přehodnocení 

vztahu k příbuzným nebo Bohu, 

umírat. 

a jsou díky tomu plastičtí a uvěřitelní. 

Druhý román českého spisovatele 

Zajímavé je i zasazení do zvláštního 

Martina Paytoka s názvem Láska, smrt bezčasí v českých kulisách – v celé knize 

a všechno zlý je žánrovým mixem detektivky 

s prvky hororu. Anotace nepřehání, nologie, která by udávala jasné časové 

není zmíněna žádná konkrétní tech- 

když dílo označuje za Deset malých 

určení, absence mobilních telefonů 

černoušků optikou Guillerma del Tora, nebo internetu však funguje díky vyvolané 

situaci velmi organicky. 

protože přesně to jako čtenář dostanete. 

Po úvodním představení četných 

a mnohdy ne zcela sympatických postav Za zmínku stojí také grafická úprava, 

dochází k prvnímu úmrtí, které je pod která je na žánrové poměry mimořádná. 

Sazba je velmi povedená a na 

rouškou noci a zimy opravdu nepříjemně 

mrazivé. A bude hůř. 

několika místech dodává textu díky převrácení 

barev další dimenzi. Text provází 

Po pozvolném začátku příběh nabírá i řada ilustrací Lubomíra Kupčíka, které 

na obrátkách a napětí by se dalo krájet. zobrazují jednotlivé postavy, a podrobný 

Atmosféru samoty, strachu a paranoie 

tváří v tvář neznámému vrahovi čtenáři usnadní orientaci v 

rodokmen spolu s mapkou zámku tak 

příběhu. 

Mystery Press, 499 Kč, již vyšlo 

Paytok rozehrává na bezmála čtyř stech 

stranách strašidelné rodinné drama, 

v němž neschází napětí, břitké dialogy 

a přenádherná grafika. Tohle je prostě 

kniha, kterou chce mít v knihovně 

každý pravý knihomol! 

Michaela Merglová 

Trnová královna // Gina Chen 

Cosmopolis, 479 Kč, již vyšlo 

Některé pohádky nejsou pro děti. 

A i když je Trnová královna lehkým 

retellingem Šípkové Růženky, rozhodně 

to není nic, co by maminky četly dětem 

před spaním. Temně okouzlující royal 

fantasy o morálně pochybné čarodějnici, 

jež má jazyk stejně ostrý jako jedovatý 

trn, si zamilují fanoušci knih Krutý 

princ a Had a holubice. 

Violet je vědma a lhářka, která své 

předpovědi překrucuje dle toho, jak 

se jí to hodí či jak jí to přikáže král. Síly 

moci se však brzy mají přelít na jinou 

stranu a na trůn má nastoupit pohledný, 

avšak arogantní princ Cyrus, který nemá 

pro mazanou manipulátorku nic než 

pohrdání, a nad jehož hlavou visí jako 

Damoklův meč strašlivá kletba. Dříve 

sirotek, nyní mocná věštkyně, která si 

své místo u dvora musela tvrdě vybojovat, 

má v rukou princův život, jeho 

budoucnost i jeho srdce. Vzdorovat 

osudu se nevyplácí, a pokud si Sudičky 

vyžádají něčí život, nesmí jim ho nikdo 

vzít. Jinak ho stihne krutý trest. 

Příběh je vyprávěn z pohledu Violet, 

která se díky své povaze řadí spíše 

k antihrdinkám než ke klasickým 

sladkým slečnám v nesnázích. Ovšem 

její extrémně drzé popisy členů dvora 

i drbů a intrik vás přimějí si ji zamilovat. 

Slovní přestřelky mezi ní a princem jsou 

plné divokých a zastřených emocí a brzy 

jejich nenávist vůči sobě zastíní jejich 

vzájemná přitažlivost, jež by mohla zničit 

nejen je, ale celou zemi. 

Gina Chen vytvořila opravdu fungující 

svět plný magie s řadou úžasných postav. 

Propojuje zde nejen tolik nyní oblíbenou 

romantickou linku se žhavými prvky 

erotiky, ale i politické intriky vládnoucích 

mocností. To vše je propojené vílí magií 

a temným Čarolesem, ze kterého začínají 

vystupovat netvoři s rohy porostlými 

růžemi. Není to pouze Čaroles, který 

začíná pomalu hnít. Hniloba se proplétá 

i zdmi království a pronikla i do samotné 

věže, kde sídlí Violet. Válka je na spadnutí. 

Je blízko. A nedá se to zastavit. Je 

snad pravda, že některé pohádky nemohou 

mít šťastný konec? 

Veronika Barešová

Mediální partner 

Sága ohňotvůrců: Král popela // Raymond E. Feist 

Jméno Raymonda E. Feista je už více 

než čtyřicet let neodmyslitelně spojené 

s fantasy. V osmdesátých letech převzal 

pochodeň po Howardovi, Tolkienovi 

a dalších, aby do žánru přispěl svým osobitým 

stylem, kde kombinuje klasickou 

fantasy, dobrodružné příběhy a magii. 

A takový je i jeho román Král popela, 

kde představuje zcela nový svět. Využívá 

ovšem léty prověřené postupy a motivy, 

na kterých staví napínavý příběh. Čtenář 

se ocitá ve světě pěti království, z nichž 

jedno právě padlo. A nenávist vítězů jde 

tak daleko, že se rozhodnou vyvraždit 

celou rodovou linii poraženého krále. 

Což se jim skoro podaří. Jedno malé 

dítě ale přežije, jen aby se možná stalo 

triumfem ve špinavých mocenských 

hrátkách. Zatím mu má ale zajistit 

bezpečí smlouva se zabijákem z národa 

Neviditelných, která garantuje úkryt 

v Nočním království na ostrovech a také 

výcvik. Což je v případě Neviditelných, 

proslulých jako nájemní vrazi, špioni 

„Akce, detailně propracované postavy a skvělé prostředí 

potěší všechny čtenáře fantasy a zanechá v nich touhu 

po další bitvě.“ — Kirkus Review 

a zločinci, dost nebezpečná záležitost. 

Pět největších království Severní a Jižní Tembrie spolu po 

staletí žilo v míru. Pak však čtyři z nich porušila dávnou 

smlouvu a zradila páté, jehož vládci se pro zářivě rudé vlasy 

přezdívalo „Rudovlas“. 

Ovšem mladý Hatu se ukáže houževnatější 

a odolnější, než se předpokládalo. 

A protože se blíží Království k sedmnácti je v plamenech! letům, je 

čas, aby se posunul dál. Existují ovšem 

Královskou rodinu Rudovlasů nezachránila ani jejich 

spřízněnost s ohněm: král Sandury je popravil do posledního. 

Zbývají tedy čtyři království, která se ale sama potácejí 

na pokraji války. Proslýchá se však, že svému osudu mohl 

uniknout novorozený rudovlasý dědic. Čtyři králové proto 

vypsali za hlavu nevinného dítěte odměnu, aby zabránili 

tomu, že někde vyroste královský potomek s pomstou v srdci. 

lidé, kteří by s ním rádi skoncovali… 

Dávná Zrada totiž nikdy doopravdy neskončila... 

Feist je mistrný vypravěč, který dokáže 

První díl epické fantasy trilogie Sága ohňotvůrců 

vtáhnout je čtenáře strhujícím příběhem do dvou děje mladých a přimět 

lidí, jejichž 

rozhodnutí určí osud světa. 

ho oblíbit si protagonisty. Hatu mu 

to výrazně usnadňuje, 

ISBN 978-80-242-9711-8 

už od věků 

se fandí outsiderům, kteří se nebojí 

Král popela 

„Legendární autor fantasy je zpět v plné síle!“ – Booklist 

Král 

popela 

www.knizniklub.cz 

9 788024 297118 

poprat s www.euromedia.cz osudem. V Králi popela ovšem 

Sága ohňotvůrců – kniha první 

nebude Hatu na všechno sám, svůj díl 

pozornosti si odpracuje i mladý kovář 

Declan. Ti dva jsou jako oheň a voda, 

a přece mají mnoho společného. 

svou roli ostré meče a síla svalů. Když 

Výraznou složku příběhu pak tvoří 

k tomu přidáte velké, skoro epicky 

prostředí, na němž je poznat s jakou pojaté dobrodružství, o jakém sní snad 

chutí ho autor tvořil. Na jedné straně je každý kluk od desíti do sta, máte knihu, 

tu společnost založená na zločineckém při které dost možná úplně ztratíte 

podsvětí a jeho nepsaných pravidlech pojem o čase. A to je teprve první díl. 

říznutá kapkou exotiky, na straně druhé 

klasika ve středověkém stylu, kde hrají 

Martin Fajkus 

Laser, 549 Kč, vychází 2. dubna 

25 

NEKONEČNO 

SVĚTŮ, 

OD AUTORA BESTSELLERU 

NEKONEČNO 

MOŽNOSTÍ...

text: Dagmar Topolová 

26 

PROMOTION 

Dva romány plné 

temnoty, napětí a vražd 

Thrillery, a především true crime romány se stále těší ohromné popularitě. Pokud 

i vy patříte ke čtenářstvu, které se rádo nechá pohltit temnými příběhy a pocity 

napětí i hrůzy, máme pro vás tip na dvě zajímavé novinky. První se zabývá vraždami 

a zvrácenou osobností Charlese Mansona, druhá pojednává o ženě, jež se stane 

svědkem vraždy, za níž stojí její syn. Obě knihy se těší nadprůměrnému hodnocení 

i velké dávce napětí a čtivosti. Pohodlně se usaďte, vražedná jízda právě začíná. 

Helter Skelter: 

Skutečný příběh Mansonovy vraždící sekty 

Charles Manson byl americký zločinec 

a vůdce sekty, který se proslavil sérií 

brutálních vražd v roce 1969. Založil 

také „Mansonovu rodinu“, kult mladých 

lidí, kteří ho považovali za vůdce 

a šarmantního muže. Nejbrutálnější 

čin spojený s jeho sektou byla vražda 

herečky Sharon Tate, manželky režiséra 

Romana Polanského, a jejích 

přátel (vzpomeňte si na film Tenkrát 

v Hollywoodu). 

Autor knihy Helter Skelter: Skutečný 

příběh Mansonovy vraždící sekty, 

Vincent Bugliosi byl americký právník, 

který v letech 1964 až 1972 působil 

v Los Angeles jako okresní státní 

zástupce. Proslul zejména díky úspěšnému 

vedení procesu proti Charlesi 

Mansonovi a dalším osobám obžalovaným 

ze série vražd spáchaných během 

dvou nocí v srpnu 1969. Společně 

s Curtem Gentrym v této knize líčí 

právě Mansonův případ. V zahraničí 

vyšel tento titul poprvé v roce 1974 

a stal se nejprodávanější knihou v žánru 

true crime. Nyní si ji konečně můžete 

přečíst i v českém překladu. 

Vendeta, 599 Kč, vychází 30. dubna 

Stane se včera 

Vendeta, 399 Kč, vychází 3. dubna 

Gillian McAllister je britská spisovatelka 

a autorka románů, z nichž všechny 

obsadily žebříčky bestsellerů deníků 

New York Times a Sunday Times. 

Výjimkou není ani její nejnovější kniha 

Stane se včera, která navíc získala 

nominaci na ocenění Goodreads 

Choice Award v kategorii Nejlepší mystery 

a thriller. A o čem vypráví? 

Představte si, že jste matka a váš osmnáctiletý 

syn – bezproblémový vtipálek, 

je za chladné noci venku. Netrpělivě 

ho vyhlížíte, protože už měl být dávno 

doma. Když se konečně vynoří ze tmy 

a vám spadne kámen ze srdce, stane se 

něco naprosto nečekaného. Syn před 

vašima očima ubodá naprosto neznámého 

muže. Netušíte, proč k tomu 

došlo ani kdo je oběť. Víte jen, že už nic 

nebude jako dřív. Když se ráno probudíte, 

zjistíte, že je VČERA. K vraždě ještě 

nedošlo a vy jí můžete zabránit. A tak se 

každé ráno znovu probouzíte do soudného 

dne a noříte se hlouběji do minulosti, 

abyste se pokusili přijít záhadě na 

kloub a syna zachránit. Dokážete se 

dostat až ke kořenům jeho zločinu?

VÍTĚZNÉ TITULY ROKU 2023 

A U D 

I H A 

I O K N 

A U D 

I H A 

I O K N

text: Vavřinec Fiala 

foto: Thron Ullberg 

28 

TIP REDAKCE 

Největší Nesbøho 

konkurent je zpět 

s novou sérií 

Y 

, 

9-9 

Ve Skandinávii je prý jediný autor, který se kvalitou 

zápletek a odtažitostí hlavního hrdiny může měřit s Joem 

Nesbøm: Stefan Ahnhem. Česky mu nyní vychází první díl 

zbrusu nové – a pořádně nabroušené – krimi série Jizvy 

plné beznaděje. A v hlavní roli je tentokrát žena! 

Když před pár lety Stefan Ahnhem oznámil, 

že šestým dílem jeho veleúspěšná třeba dostanu nápad na něco nového,“ 

„Raději skončím v nejlepším – a kdo ví, 

knižní série s Fabianem Riskem skončí, vysvětloval tehdy sympatický Švéd, do 

čtenáři byli v šoku. Bylo to jako kdyby kterého byste na první pohled neřekli, že 

Nesbø řekl, že Harry Hole už si vytrpěl se živí vymýšlením těch nejbrutálnějších 

dost a teď se odstěhuje někam do tepla, způsobů vražd. 

daleko od zvrácených sériových vrahů. 

A ten nápad skutečně přišel. V novince 

Skutečnost je totiž taková, že během Jizvy plné beznaděje, která právě vychází 

šesti knih si Stefan Ahnhem (a jeho česky, autor představuje kriminalistku 

geniální vyšetřovatel a o poznání horší Malin Rehnbergovou. Věrným čtenářům 

manžel a otec Fabian Risk) u českých to jméno bude povědomé, protože Malin 

čtenářů získal ohromnou popularitu. s Fabianem Riskem spolupracovala na 

Svědčí o tom i fakt, že když přijel do několika případech. A teď je řada na ní, 

Prahy, na jeho podpis stáli fanoušci aby zazářila v hlavní roli. 

frontu i několik hodin. A úspěch se 

dostavil nejen v Česku – v samotné Příběh začíná podivnou smrtí slavné 

Skandinávii ho jedny noviny označily za influencerky, ale když se Rehnbergová 

„švédskou odpověď na Joa Nesbøho“. do případu noří hlouběji, zjišťuje, že 

kromě agresivního stalkera tady jsou ve 

Kalibr, 359 Kč, vychází 2. dubna 

hře ještě další podezřelí. 

Žánr severského krimi proslul násilím, 

promyšlenou psychologií zvrácených 

vrahů a nečekanými zvraty. Jizvy plné 

beznaděje tato „pravidla“ dodržují na 

jedničku. Jak už napovídá samotný 

název knihy, na humor a okecávání okolo 

se tady nehraje. Jde se přímo k věci, a to 

hned od první stránky. 

Místy je to skutečně hodně drsné 

a pokud víte, že představa krve a temných 

zákoutí mysli vám nedělají dobře, 

sáhněte raději po nějakých feel good 

detektivkách. Ovšem pokud vás už čtení 

severských thrillerů zocelilo natolik, že 

vás nějací stalkeři, psychopati nebo sérioví 

vrazi nerozhodí, tohle si užijete! 

STEFAN AHNHEM (* 1966) 

Začínal jako televizní a filmový 

scenárista. Během své dvacetileté 

kariéry se podílel na scénářích 

k filmům a seriálům všech 

žánrů, a dokonce zvažoval i stěhování 

do Hollywoodu. Nakonec 

se však rozhodl vstoupit do 

nových vod a v roce 2014 debutoval 

svým knižním krimi thrillerem 

Oběť bez tváře. Ten získal 

ohromný úspěch napříč Evropou 

a představil detektiva Fabiana 

Riska, který se pak objevil i v pěti 

dalších knihách. 

Knihy Stefana Ahnhema se od ostatních 

severských detektivek liší v tom, že 

v nich velkou roli hraje nejen samotné 

pátrání, ale i osobní život vyšetřovatele. 

A když vidíte, jak Malin kromě pátrání 

po vrahovi zachraňuje svůj rozpadající 

se vztah a jak bojuje se šéfem, najednou 

to není jenom knižní postava – je 

to někdo, na kom vám záleží. V tu chvíli 

začne být čtení osobní, a když se Malin 

dostane do nebezpečí, stránky začnou 

mizet jedna za druhou. 

V tom spočívá tajemství úspěchu knih 

Stefana Ahnhema. Představí postavu, 

která ani nemusí být kdovíjak sympatická 

– odměřená Malin Rehnbergová 

má k prototypu sympatické vyšetřovatelky 

opravdu daleko – jenže díky tomu, 

že ji čtenář pozná nejen z profesního, 

ale i z osobního hlediska, si k ní chtě 

nechtě vytvoří vztah. 

To fungovalo před lety u Fabiana Riska 

– a autorovi se to povedlo znovu!

text: Tomáš Lesk 

foto: Sandra Henri 

Smrt v domě 

Gillespieů 

Další příběhy o strašidelných domech 

Fobos, 349 Kč, vychází 24. dubna 

29 

PROMOTION 

Smrt v domě Gillespieů je sborníkem 

čtyř hororových příběhů. V tom titulním 

se hlavní hrdinka Elle dostává k příležitosti, 

jak si po náročných zkouškách 

odpočinout a celý měsíc věnovat 

nenáročnému hlídání krásného sídla 

zmíněné rodiny. Pro studentku, která 

zdárně ukončila studium na univerzitě, 

je představa pobytu ve dvě stě let 

starém domově uprostřed hustých lesů 

příjemně vzrušující. 

Za nemovitostí, jež se nachází hodinu 

a půl cesty od nejbližšího města, se 

dokonce nachází i starobylý 

hřbitov, na jehož 

náhrobních kamenech 

se nachází totožný rok 

úmrtí. To, u čeho každý 

pozorný čtenář děsivých 

příběhů zpozorní, 

u Elle naopak vyvolává 

fascinaci a touhu objekt 

prozkoumat a poodhalit 

jeho tajemství. To 

však ještě netuší, že rod 

Gillespieů má tajemství opravdu děsivá 

a co víc: stále nebezpečná. 

Sídlo postavil Jonathan Gillespie, jenž 

vedl tajemný kult. A to, že je tento hrozivý 

tyran už dávno po smrti, podle všeho 

není překážkou, aby si přišel pro kýženou 

pomstu. Vše, co mělo zůstat dávno 

skryté, vyplouvá pomalu na povrch 

Jaké budou další příběhy v očekávaném 

titulu? O tom, jak moc děsivé 

a prolíná se s životem mladé Elle, které 

pomalu dochází, že se idylický pobyt 

a povedené budou, se přesvědčíme od 

v historií prodchnuté usedlosti zvolna 

druhé poloviny dubna. Už teď je jasné, 

mění v živoucí noční můru… 

že to bude stát opravdu za to. 

DARCY COATES 

Australská spisovatelka, jejíž knihy se pravidelně řadí k bestsellerům. 

Nutno též dodat, že na tuzemském trhu má obrovsky silnou fanouškovskou 

základnu, která každý její nový titul očekává s velkým napětím. 

Bez nadsázky ji lze nazvat královnou hororu. Vedle Strašidelných 

domů jsme si v nedávné době mohli přečíst třeba dílo Šeptající mrtví, 

které je začátkem nové série Strážkyně hrobů, nebo survival horor Pod 

hladinou, pojednávající o výpravě k potopené lodi... 

DOKÁŽE DETEKTIV 

JOSIE QUINNOVÁ VYHRÁT 

NAD VRAHEM ZVRÁCENOU 

HRU O ŽIVOT? 

Další díl 

oblíbené 

bestsellerové 

série

30 

AUDIOKNIHY 

John Gwynne: Hlad bohů 

Čtou: Klára Cibulková, Anna Fixová, Jan Teplý, Kajetán Písařovic, Ondřej Novák 

Vychází v dubnu 

Dračí bohyně byla po staletém věznění osvobozena z magických okovů a nyní se 

svými potomky spřádá krvelačné dobyvatelské plány. Bohové se vracejí a hladovějí po 

krvi a moci! Druhý díl strhující fantasy ságy, jejíž autor se nechal inspirovat severskou 

mytologií. 

Audioknižní tipy 

vydavatelství OneHotBook 

Leon Uris: Exodus 

Čte: Vladislav Beneš 


Mimořádná kronika 

blízkovýchodních let 

1946 až 1948, v níž se židovské osudy vystavené hrůzám 

20. století slily do vůle přežít všemu navzdory, vrcholí 

vyhlášením nezávislého Státu Izrael. A připomíná, že 

zdejší ohnisko napětí stále hrozí výbuchem, jelikož svět se 

nepoučil. 

John Boyne: Před 

sebou neutečeš 

Čte: Vlasta Peterková 


Gretel Fernsbyová žije 

v honosném londýnském domě. O tom, že na sklonku 

druhé světové války uprchla z nacistické továrny na smrt, 

jíž velel její otec, před lidmi přes půl století mlčí. Volné 

pokračování románové tragédie Chlapec v pruhovaném 

pyžamu domýšlí osudy Brunovy sestry. 

Guenther Steiner: 

Přežít a závodit 

Čte: Vasil Fridrich 

08:18 / 349 Kč 

Deník prostořekého 

šéfa jediné americké 

stáje formule 1 otevřeně 

zachycuje radosti i strasti 

Haasu v soutěžním ročníku 

2022 a odhaluje zákulisí nejslavnějších automobilových 

závodů. Otevřená a zábavná výpověď hvězdy seriálu F1: 

Touha po vítězství. 

Michael Hjorth & 

Hans Rosenfeldt: 

Učedník 

Čte: Aleš Procházka 


Tým švédských kriminalistů 

se snaží vypátrat zabijáka 

žen, který se zhlédl 

v proslulém sériovém 

vrahovi z 90. let. Obětí však přibývá jako na běžícím 

pásu a policie je stále bezradná. Druhý díl úspěšné série 

s policejním psychologem Sebastianem Bergmanem.

31 

Yrsa Sigurðardóttir: 

Ticho 

Čte: Klára Cibulková 


V Reykjavíku je z kočárku 

uneseno nemluvně 

a na jeho místě leží cizí 

mrtvé dítě. I to ale záhy 

zmizí. O jedenáct let 

později objeví policie ženské tělo bez hlavy. Závěrečný díl 

série s detektivem Huldarem a psycholožkou Freyjou se 

s posluchači rozloučí ve velkém stylu. 

Coco Mellors: 

Kleopatra 

a Frankenstein 

Čtou: Zuzana Ščerbová, 

Pavla Gajdošíková 


Ona je Britka, on Američan. 

Zatímco ona stojí teprve na 

počátku malířské dráhy, on 

coby muž v nejlepších letech velí úspěšné reklamní agentuře. 

Když se o jednom silvestru jejich cesty protnou, z flirtování se 

zrodí manželství. Jenže to má k ideálu daleko... 

Daniela Fischerová: 

Strakaté uši 

a sušení padouši 

Čte: Petr Čtvrtníček 


Timothée de 

Fombelle: Alma I – 

Vítr se zvedá 

Čte: Igor Bareš 


V místech, kde se jednou 

budou rozkládat Čechy, 

se usadil pravěký kmen 

Strakatých uší vedený šamanem Tě pérem. Když ale v kraji 

pod bájným Blaníkem přistanou flufóni, je třeba jednat! 

Moudré kmenové hlavy naštěstí cítí, že vesmír nesnáší lži. 

A tak vymyslí plán… 

Úvodní díl nové trilogie od 

autora Vanga a Tobiáše 

Lolnesse. Západní svět 

se v roce 1786 k uzoufání liší od pobřeží Afriky, kde vyrostli 

Alma s Lamem. Někteří jsou v něm otroci, kdežto druzí je 

loví, prodávají a neslýchaně si mastí kapsy… 

Diana Gabaldon: 

Mořeplavec 

Čte: Jitka Ježková 


Jejich lásku nezmaří 

čas ani hranice. Vydejte 

se s Claire a Jamiem 

proti proudu historie 

z Edinburghu až na 

Jamajku! Třetí díl historické romance s fantastickými prvky, 

která se díky seriálovému zpracování stala celosvětovým 

fenoménem. 

Tabitha Birdová: 

Krámek s fantazií 

Čtou: Helena Dvořáková, 

Jan Vlasák, Matyáš Valenta 


Tajuplný krámek 

kočuje světem a nabízí 

starožitné dárky na opravu 

poničených snů nebo třeba 

telefonní aparáty pro kontakt se zesnulými blízkými. Jeho 

dlouholetý správce Hubert Umbray jednoho dne zjišťuje, že 

mu zbývá necelý měsíc, aby za sebe našel náhradu…

text: Michaela Merglová a Denisa Novotná 

foto: Michaela Merglová / OneHotBook 

32 

ROZHOVOR 

Je to nádherné osobní 

zamyšlení nad vírou 

v každém z nás 

Letos si připomínáme 45 let od smrti Miky Waltariho, jednoho z nejúspěšnějších, 

nejznámějších a nejpřekládanějších finských spisovatelů. Při této příležitosti vydává 

OneHotBook audioknižní verzi slavného historického románu JEHO KRÁLOVSTVÍ, 

v němž se autor vrací k počátkům křesťanství. Na více než sedmnáctihodinové 

nahrávce spolupracovali režisér Michal Bureš a známý herec ONDŘEJ BROUSEK. 

Které z Waltariho děl pro vás bylo 

iniciační? 

Egypťan Sinuhet, autorův opus magnum. 

Vypovídá o nevšedním talentu, 

mozku a duši spisovatele. Měl jsem 

příležitost skládat hudbu pro audioverzi 

z nakladatelství OneHotBook. Tehdy 

jsme se s panem Waltarim poznali 

hodně zblízka. 

Jak vy osobně vnímáte román Jeho 

království? 

Je to nádherné osobní zamyšlení nad 

vírou v každém z nás. I pro mě byl text 

velmi osobní. Během dvou měsíců 

natáčení jsem nad myšlenkami z knihy 

neustále hloubal. 

Můžete se o některou z nich podělit? 

Obdivuji Waltariho za jeho elegantní 

a vynalézavě skrytou ironii. Nikomu 

se nevysmívá, jen odhaluje lidi takové, 

jací jsou. Nebojí se je sesazovat z piedestalu 

a obnažovat jejich slabiny, 

OneHotBook, 499 Kč, 

vychází v dubnu 

často směšné. Chodil tu tedy skutečný 

Ježíš Nazaretský konající zázraky? 

Porozuměli mu dostatečně jeho apoštolové? 

Můžeme i my bez pochybností 

uvěřit? 

Přimělo vás Jeho království zamyslet 

se nad vaším vztahem k náboženství 

a k víře? 

Víra může mít mnoho podob, ale 

pokud jste přímými svědky ukřižování 

a následného zmrtvýchvstání samotného 

Ježíše Nazaretského, musíte 

prostě zjistit, co se to vlastně semlelo! 

Jazyk Jeho království je košatý, 

používá některé výrazy působící 

zastarale, čímž přispívá k evokaci 

doby, v níž se román odehrává. Jak 

náročné pro vás bylo se s ním utkat? 

Text je napsaný krásně a poctivě. 

Občas může mást archaický slovosled, 

ale se správným důrazem ho můžete 

učinit dobře srozumitelným. Dlouhá 

souvětí mi nevadí, jen si musím uvědomit, 

kam chci směřovat, a zhluboka se 

nadechnout! 

Natáčení Waltariho připomínalo koncert 

– režisér Michal Bureš gestikuloval 

jako dirigent a vy jste obratem 

empaticky reagoval. V čem pro vás 

bylo režisérovo vedení zvlášť cenné? 

S Michalem jsme hezky napojeni 

a práce nám jde od ruky. To dirigování 

velmi oceňuji, někdy mě nakopne 

k nečekaným výkonům. Téměř vše, co 

jsme dosud spolu vytvořili, má pro mě 

zvláštní význam a naší společné práce 

si moc vážím. 

Jak dalece se interpretace audioknih 

liší od jiných hereckých disciplín? 

Ve studiu jste pánem času. Pokud nad 

vámi nesedí přísný režisér a nediriguje 

vám každou větu, tempo si můžete 

určovat sami. Což je někdy i ke škodě, 

zvlášť když se někteří herci zamilovávají 

do svých božských hlasů. Nejlepší 

připomínka režiséra byla: „Nežer se tak!“ 

(smích) 

Někteří herci potřebují dostatečný 

přísun kávy, jiní před nahráváním provozují 

hlasová cvičení. Co pomáhá při 

práci ve studiu vám? 

Káva nesmí chybět, zvládnu jí za frekvenci 

dost. Občas křečovitě svírám tužku 

či propisku, protože kousat ji při mluvení 

nelze. Nejdůležitější je pro mě vnitřně se 

zklidnit a uvěřit textu. U některých titulů 

to jde samo, u dalších hůře. 

Dáváte přednost nějakému žánru? 

Raději interpretujete text vážný, nebo 

humoristický? 

Humor by neměl scházet v žádném stylu 

či žánru. Vždy se snažím předat posluchači 

něco věrohodného a povědomého, 

co se dotýká každého. Při vyprávění 

i přímé řeči usiluji o srozumitelné podání. 

Pokouším se vcítit do konkrétní postavy 

a přemýšlet jako ona. 

Jakému typu posluchače Jeho království 

doporučujete? 

Ať si ho poslechnou bezvěrci i fanatici, 

ateisti i věřící! Waltari, Bureš a Brousek 

je mohou namíchnout, poučit nebo 

třeba jen pobavit. Já osobně tomuhle 

příběhu věřil!

Édouard l ouis, k en l oach 

Dialog o umění 

a politice 

Úderný rozhovor britského režiséra 

a angažovaného francouzského spisovatele. 

Louis a Loach se v rozhovoru dotýkají 

mnoha bolestí současného světa: původu 

nesnášenlivosti, předsudků či homofobie, 

negativní role sociálních sítí, bezdomovectví, 

násilí, postavení žen či gayů. 

Štěpánka Jislová 

Srdcovka 

dotisk 

Komiks, který obdržel dvě ceny Muriel 

a Cenu České akademie komiksu. 

Nejrozsáhlejší dílo Štěpánky Jislové 

je příhodným vrcholem její desetileté 

kariéry a dvousetstránkovým důkazem 

o evoluci českého komiksu. 

ZuZ ana d ostálová 

Proč všichni 

odcházejí 

Hořkosladká a nostalgická prvotina známé 

spisovatelky Zuzany Dostálové v novém vydání. 

Malá Zuzka poznává, že ti nejbližší nás často 

opouštějí a že čas s nimi můžeme znovu 

prožít pouze ve vzpomínkách. Proč všichni 

odcházejí vypráví o zážitcích, které z dětí dělají 

dospělé a na které se nedá zapomenout.

text: Petra Schultze 

34 

AUDIOKNIHY 

6 audioknih, 

díky nimž se 

budete těšit na 

jarní úklid 

Největší část čtenářů 

odpověděla v 10. ročníku 

Velkého audioknižního 

průzkumu Audiolibrix, 

že nejčastěji poslouchá 

audioknihy u domácích 

prací*. A co víc! Dokonce 

jim audioknihy pomohou 

se k takové práci 

snadněji přimět. Abyste 

si to mohli vyzkoušet na 

vlastní kůži už třeba při 

jarním úklidu, máme pro 

vás tipy na audioknižní 

parťáky, kteří vám z toho 

udělají zábavu. Nechte 

se hecovat Arnoldem, 

bojujte na poušti 

s Fremeny, odhalte 

přechytralého zločince, 

nebo se motivujte vůní 

kávy a skořicových šneků. 

Duna 

// Frank Herbert 

Čtou: Marek Holý, Jana Stryková 

Vydavatel: OneHotBook 

Délka audioknihy: 22 hodin 

Cena audioknihy: 349 Kč 

Jestli vás něco donutí pustit se do 

úklidu, abyste mohli pokračovat 

v příběhu, je to nehynoucí legenda 

jménem Duna. Láme teď rekordy 

v kinech, a přesto je audiokniha lepší. 

Zažijte celý spletitý příběh Paula, 

dědice mocného rodu Atreidů, 

kterým byla svěřena správa písečné 

planety Arrakis. Život na ní není jednoduchý, ale těží se tu vzácné koření, které 

je klíčem k moci v celé galaxii. Když je ale Paulův rod zrazen, začíná se jeho nová 

cesta k osudu, který je možná mnohem velkolepější než si kdy dovedl představit. 

Buď užitečný 

// Arnold 

Schwarzenegger 

Čte: Pavel Soukup 

Vydavatel: Voxi 

Délka audioknihy: 

6 hodin a 51 minut 


Nejslavnější kulturista všech dob. 

Ikonická filmová hvězda. Lídr šesté 

největší ekonomiky světa. To vše 

jsou zásluhy jednoho člověka a není 

náhodou, že se zvládl vypracovat 

v několika naprosto odlišných oblastech. Jak sám říká – nikdo vás nepřijde 

zachránit, máte jen sami sebe. Ale dobrou zprávou je, že nic víc nepotřebujete. 

Jeho praktické a užitečné rady vám do vašeho života předá jeho dvorní český dabér 

Pavel Soukup. A jestli vás někdo zvládne vyhecovat a inspirovat, je to právě Arnold.

Mastermind 

// Evan Ratliff 

35 

Čte: Martin Sláma 

Vydavatel: Audiolibrix 

Délka audioknihy: 

14 hodin 29 minut 


Tenhle neodložitelný příběh psal 

sám život. Poskládejte spolu 

s investigativním reportérem 

obraz neskutečného zločineckého 

bosse, který si půl desetiletí hrál 

s policejními složkami na kočku 

a myš. Jeho impérium začínalo 

u online lékárny dodávající analgetika. Skončilo u nadnárodního konglomerátu 

zapojeného do téměř všech zákoutí zločinu – drogy, zbraně, vraždy. A kolují i zvěsti, 

že právě on byl tím, kdo založil legendární kryptoměnu bitcoin. Příběh Paula 

Le Roux tam ale ani zdaleka nekončí. A vás z toho celého bude mrazit. 

Legendy a latéčka 

// Travis Baldree 

Čte: Klára Suchá 

Vydavatel: Témbr 

Délka audioknihy: 9 hodin a 7 minut 


Že nemůže uklízení být pohodové? 

S touhle audioknihou ano. 

Představte si fantasy svět, který není 

krok před katastrofou a nečekají vás 

v něm bitvy. Jen jedna orkyně, jejíž 

sen je otevřít si kavárnu. A rozhodne 

se to udělat ve městě, kde ještě 

o kávě ani neslyšeli. Co by se mohlo 

pokazit? Jedno je jasné, vás tahle dávka kafíčka a pohody zahřeje u srdce. Varování: 

po úklidu si rovnou upečte skořicové šneky, jejich vůni díky audioknize stejně 

ucítíte a budete na ně mít chuť. 

Carrie Soto se vrací 

// Taylor Jenkins Reid 

Čtou: Anita Krausová, Jakub Koudela 

Vydavatel: OneHotBook 

Délka audioknihy: 10 hodin 


Ponořte se do nezapomenutelného 

příběhu tak, že uklízení půjde na 

autopilota. Skoro jako by se to udělalo 

samo. Carrie byla nejlepší tenistkou 

všech dob. Když ale vidí mladičkou 

konkurentku hravě překonat její 

rekord, rozhodne se v 37 letech vrátit 

z tenisového důchodu a obhájit svou 

nadvládu. Příběh Carrie je dalším 

v řádce mistrovských děl Taylor 

Jenkins Reid, jenž světu učarovala 

schopností vytvořit fikční postavy 

a příběhy založené na skutečných 

lidech, které skvěle plynou a zůstanou 

s vámi ještě dlouho po dočtení. 

Doručovatelky 

// Alex Smith 

Čte: Martin Stránský 

Vydavatel: Kanopa 

Délka audioknihy: 8 hodin a 26 minut 


Tahle dávka napětí vás donutí pokračovat i s mytím oken (uff), jen abyste zjistili, jak 

se to nakonec celé rozmotá. Šéfinspektor Robert Kett je skvělý vyšetřovatel. Trápí ho 

ale případ, který nikdy nevyřešil – záhadné zmizení jeho ženy. Ve snaze utéct před 

vzpomínkami i výčitkami se stěhuje do Norwiche a doufá v nový začátek. Ale brzy tu 

někdo unese dvě mladé dívky a jeho čeká snad nejtemnější případ kariéry. A možná 

i odpověď na to, co se tehdy stalo s jeho ženou… 

*Zdroj: Velký audioknižní průzkum 2023, audiolibrix.cz/vysledky2023


foto: archiv Kateřiny Brožové 

36 

ROZHOVOR 

V uklizeném prostředí 

je člověk šťastnější 

Brigádničila v prádelně, provozovala e-shop s oblečením, byla prodejkyní aut i brand 

manažerkou kosmetické značky. Dnes je z Kateřiny Brožové nejsledovanější česká 

úklidová influencerka, která pomocí jednoduchých triků naučí udržovat pořádek 

úplně každého. Stačí se podívat na její sociální sítě nebo do inspirativní knihy 

s názvem Úklid pro klid, která právě vychází v nakladatelství Grada. 

Vaše knížka začíná pozdravem: „Ahoj, 

já jsem Katka, vyléčená bordelářka!“ 

Opravdu tomu tak bylo? 

Ano a upřímně se k tomu přiznávám. 

Od dětství jsem byla chaotický člověk. 

K puntičkáři jsem měla na míle daleko 

a udržet kolem sebe pořádek pro mě 

byla fakt velká výzva. Když jsem žila 

sama, dalo se to ještě celkem zvládnout, 

protože jsem o tom svém chaosu 

věděla jen já sama. Dokonce i když 

jsem začala žít se svým partnerem, 

tak to nějak fungovalo, protože on je 

dokonale organizovaný a pořádný a já 

se s ním snažila udržet krok. Jenže pak 

přišly děti, a najednou bylo všechno 

vzhůru nohama. Prádlo se kupilo 

v hromadách, všechno bylo zašpiněné 

Grada, 399 Kč, vychází 3. dubna 

mrknutím oka, po domě se válely hračky 

a lahvičky… A já byla totálně bezradná 

a nic nestíhala. 

Jak jste to tenkrát řešila? 

Když už jsem náhodou našla volnou 

půlhodinku – všechen čas jsem totiž 

věnovala péči o děti, popadnul mě 

uklízecí záchvat. Skákala jsme od jedné 

činnosti k druhé, ale stejně nic pořádně 

neudělala. Večer jsem šla do postele 

vyřízená a nešťastná. A ráno to začalo 

nanovo… Moc jsem si přála, aby nás 

doma obklopovala čistota a pořádek, 

ale nevěděla, jak se k tomu dopracovat. 

A tak jsem začala přemýšlet, jak na tu 

svou chaotickou povahu vyzrát. A přišla 

jsem na to, že mi chybí jakýkoli systém. 

Že některé věci dělám jen napůl a na 

jiné zapomenu úplně. Shodou okolností 

se mi do ruky dostala jedna zajímavá 

knížka, která paradoxně o úklidu vůbec 

nebyla. Psalo se v ní o tom, jak vést firmu 

a nezbláznit se z toho. A protože jsem 

byla na mateřské, aplikovala jsem to na 

domácnost a vytvořila si svůj To-Do List. 

To je nějaký uklízecí „boďák“? 

Dá se to tak říct. Jde o to, že si úklid 

musíte rozkouskovat na malé úkoly, 

které zaberou jen pár minut a vy je 

budete dělat pravidelně v průběhu dne. 

Když vám zůstane chvilka navíc, mrknete 

na papír a vyberete si, co dalšího je 

zrovna potřeba udělat. 

To zní velmi jednoduše… 

A taky to jednoduché je! Jsem toho 

živým důkazem. Díky určitému systému 

jsem se do úklidu přestala vrhat 

bezhlavě, ale každý den jsem udělala jen 

tolik, abych se necítila zahlcená. Šla jsem 

krok po kroku a konečně se prokousala 

k uklizenému domovu. A co víc, já jsem 

ho uklizený dokázala i udržet. Musím 

říct, že ten pocit vysvobození bych přála 

každému. Do té doby jsem netušila, jak 

moc velký vliv má na psychiku prostředí, 

kterým se obklopujeme. Pokud žijeme 

v chaosu, tak máme chaos i uvnitř sebe. 

Přicházíme o mentální energii a nastupuje 

frustrace. Když to ale úspěšně změníte, 

dostanete se do pohody a získáte 

navíc i jednu důležitou věc – pocit sebedůvěry, 

protože najednou víte, že se sami 

na sebe můžete spolehnout. Pořádek 

udržujete systematicky a naprosto 

bezbolestně. 

Je skvělé, že jste si tenhle svůj objev 

nenechala pro sebe – ještě před vydáním 

knihy jste založila instagramový 

profil, který dnes sleduje skoro 400 

tisíc lidí. Čekala jste takový úspěch? 

Kdepak, instagramový účet @uklidproklid 

jsem si před pěti lety založila 

proto, že odjakživa ráda tvořím. Jsem 

ráda kreativní. A tak jsem si řekla, že to 

bude taková platforma, kde se vyblbnu, 

a ještě tím třeba pomůžu ostatním. No 

a tím se to spustilo – objevili se první 

sledující, kteří k mému velkému překvapení 

začali i komunikovat. Ptali se mě 

třeba, jak odstranit plíseň nebo různé 

fleky na oblečení. Posílali fotky. Z mého 

profilu se tak stalo útočiště pro všechny, 

kteří chtějí svou domácnost udržet 

uklizenou a pohodovou. Vtipné je, že 

zatímco ostatní mají vyladěné krásné 

profily, u mě najdete fotky záchodových 

prkének a mís, kusy odpadlého vodního 

kamene nebo nejrůznější skvrny.

Už v začátcích jste uklízela pomocí 

sody, bílého octa, kyseliny citronové 

a peroxidu vodíku, které 

doporučujete? 

Ano, inspirovala mě k tomu moje 

maminka, která na úklid používala ocet. 

A já to od ní odkoukala. Ke zdravému 

životnímu stylu mě to táhlo vždycky 

a z klasických čističů z drogerie jsem 

nadšená nebyla. Navíc mi přišlo, že 

nefungují. Ocet, soda, kyselina a peroxid 

naopak dokážou zázraky a ještě jsou 

šetrné k přírodě. 

Dáte mi nějaký konkrétní příklad? Co 

třeba funguje na již zmiňovaný vodní 

kámen? 

To je evergreen a opravdu nejčastější 

a často letitý problém. Přitom je velmi 

lehce řešitelný. Potřebovat budete jen 

bílý ocet, který mimochodem neobsahuje 

na rozdíl od klasického cukr 

ani barviva, a navíc má vyšší procento 

kyseliny octové, takže je účinnější. Stačí 

ho na postižené místo přidat společně 

se dvěma lžícemi kyseliny citronové a za 

pár hodin je to vyřešené. Kámen zmizí 

jako pára nad hrncem. A vy se můžete 

věnovat rodině nebo sama sobě. 

Ušetříte čas, nervy i peníze. 

Máte nějaký fígl pro typickou jarní 

činnost – mytí oken? 

Doporučuju co nejširší stěrku, já 

dokonce používám tu podlahovou. To 

se pak dá utřít jedno okno naráz. Na 

umývání je nejlepší horká voda s bílým 

octem. Ano, zase s octem. Je to pořád 

dokolečka, ale v tom je ta krása. 

Vaše knížka, která začátkem dubna 

vychází v nakladatelství Grada, je 

plná dalších skvělých tipů. Jak dlouho 

vznikala? 

Jen pár měsíců. Když mě dámy oslovily, 

zašly jsme na oběd a pak už to všechno 

frčelo. Musím říct, že z výsledku jsem 

nadšená. Je to moje první kniha a ten 

pocit, když ji držím v ruce, je k nezaplacení. 

Mix euforie a radosti. A také 

určitého zadostiučinění – do svého 

úklidového dnes už podnikání investuju 

spoustu času a energie. Mimo jiné 

prodávám produkty vlastní značky, což 

opět vyžaduje systém a řád. Přiznám 

se, že původně se mi do toho moc 

nechtělo – dřív jsem měla e-shop 

s oblečením a věděla jsem, jak moc je 

to náročné, ale nakonec mě přesvědčil 

ten neuvěřitelný zájem a pozitivní 

ohlasy. 

Co vašemu úspěchu říká rodina? 

Děti, kterým je devět a pět, jsou 

šťastné, že mají spokojenou maminku. 

Vedu sice firmu, ale svůj čas si organizuji 

po svém. To znamená, že se jim 

věnuju opravdu hodně a pracovními 

záležitostmi se zabývám, když jsou ve 

školce a škole. Nebo když večer usnou. 

Pokud něco hoří, řeším to samozřejmě 

za pochodu. Ale pak jsem schopná si 

vypnout telefon a pro okolní svět být 

neviditelná. To se pak seberu a jdu 

s naším psem na procházku do přírody, 

což je úžasný relax. 

KATEŘINA BROŽOVÁ (* 1987) 

Nejsledovanější česká úklidová 

influencerka, která své podnikání 

založila na krátkých zábavných 

videích a čtyřech základních 

ingrediencích. Pracuje už 

od patnácti let a vystudovala 

Vysokou školu ekonomickou. 

Začátkem dubna jí v nakladatelství 

Grada vychází kniha pojmenovaná 

podle jejího úspěšného 

instagramového profilu Úklid 

pro klid. 

A co váš pořádkumilovný partner? Asi 

je nadšený, že jste v tomhle směru 

konečně na stejné vlně? 

To ano. A občas vzpomínáme na začátky 

našeho soužití – na jeho posedlost 

detaily a můj nepřekonatelný flegmatismus. 

Jak jsme jeden druhému nastavovali 

zrcadlo… Musím říct, že ve svém 

muži mám obrovskou podporu. Od 

začátku podnikání mi intenzivně pomáhal. 

Po nocích jsme spolu třeba v garáži 

balili první zásilky a on přitom vymyslel 

„automatizovanou linku“. Ta spočívala 

v tom, že se balicí fólie nasadila na tyč 

od koštěte, která se připevnila ke stolu. 

Odvíjení pak šlo jako po másle. Jeho 

zlepšováky byste v naší domácnosti našli 

i dneska. Pořád vymýšlí, co a jak lépe 

uskladnit a zorganizovat. 

37 

Jak jsme řekly na začátku, v uklizeném 

prostředí je člověk šťastnější. 

Patří do vaší domácí pohody i knihy? 

Určitě. Musím se ale přiznat, že nečtu 

beletrii. Mými favority jsou motivační 

knihy, protože jsem cílevědomý člověk, 

který se snaží pracovat na tom, aby se 

neustále zlepšoval a posouval. A k tomu 

mám ráda ezoteriku, takže si občas 

přečtu i něco duchovního. Ale vše 

v rozumné míře, jinak stojím nohama 

pevně na zemi. Mezi moje oblíbené 

autory patří třeba Petr Ludwig, který 

napsal bestseller Konec prokrastinace.

38 

TIP REDAKCE 

Dogman 

Komiks, který ke knihám přivede 

i nečtenáře 

Je to asi ten nejšílenější 

komiks na světě. A možná 

právě proto ho děti tak 

milují (a popravdě nejen 

děti!). Pokud Dogmana 

ještě neznáte, pohodlně se 

usaďte a čtěte dál, protože 

tohle není jenom komiks, 

tohle je absurdní exploze 

barev a nápadů, která 

ve vás probudí dětskou 

fantazii. 

Představte si, že vybouchne bomba, 

která roztrhá policistu i vycvičeného 

policejního psa na kusy, a protože psí 

hlava a policistovo tělo jsou jediné dvě 

neporušené části, lékaři je sešijí k sobě. 

A právě tak se zrodí Dogman. Napůl 

pes, napůl policista (psolicista?), který 

řeší případy, ale jeho psí mozek občas 

prostě převáží a odběhne za vůní párků 

nebo šéfovi olízne nos. 

Bláznivé? Naprosto. Frankensteinovsky 

znepokojivé? Rozhodně. Ale funguje to. 

Svědčí o tom fakt, že česky aktuálně 

vychází už devátý díl této úspěšné 

komiksové série. Nese název Špína 

a trest (jako narážka na slavný román 

Zločin a trest) a kromě samotného 

Dogmana se v něm jako v každém 

správném superhrdinském komiksu 

objevují i záporáci (a kdo by byl lepší 

záporák psímu policistovi než zlotřilý 

kocour?), bláznivé vynálezy a spousta 

vtípků. 

Ve světě se už komiksů s Dogmanem 

prodalo přes 60 milionů výtisků a příští 

rok má jít do kin i animovaný film, 

takže sláva tohoto fenoménu jenom 

roste a roste. Jeho tvůrce Dav Pilkey 

se už před pár lety proslavil jiným 

komiksovým antihrdinou – Kapitánem 

Bombarďákem, který si stejně jako 

Dogman našel cestu do nejedné dětské 

knihovničky. 

Spousta rodičů i učitelů si v době 

ukřičených videí, sociálních sítí a her na 

tabletu klade otázku, jak děti přivést ke 

knihám. Čtení je v konkurenci pasivní 

zábavy mnohdy bráno spíš jako trest. 

Ovšem řada rodičů (autorka tohoto 

článku je mezi nimi) může potvrdit, že 

právě komiksový Dogman může sloužit 

jako „vstupní droga“ – ta první kniha, 

která v malých čtenářích zažehne jiskru 

a probudí v nich chuť přečíst si něco 

dalšího. 

Protože bláznivý příběh s hrdinou, který 

v jednom díle bojuje se zákeřnými 

blechami, v dalším s chodícími párky 

a v jiném s neodolatelnou touhou 

rozběhnout se za míčkem, je přesně to, 

co děti chtějí. Je to vtipné, je to šílené 

a místy nechutné. 

Samozřejmě, není to komiks, který 

by malým čtenářům mnoho předal. 

Neočekávejte tady mravokárné poučky 

nebo poučení. Dogman je čistokrevná 

stoprocentní zábava, která má jediný 

cíl: bavit, bavit a bavit. Příběhy jsou sice 

oficiálně určeny dětem ve věku 6–10 let, 

nicméně rozesměje i mnohem starší 

čtenáře. 

„První kniha, kterou syn sám přečetl 

– a byl z ní nadšený.“ „Syn ji miluje, 

a i ostatní členy rodiny tato blbina 

pobavila.“ I takovéto pětihvězdičkové 

recenze píšou k Dogmanovi rodiče na 

Databázi knih. 

Dav Pilkey, autor a ilustrátor v jedné 

osobě, má jedinečný styl, díky kterému 

Pikola, 359 Kč, vychází 8. dubna 

je od prvního do posledního komiksového 

okénka jasné, že to je celé jedna 

velká bžunda. A že si kreslení jaksepatří 

užíval. Perspektiva tady neexistuje, 

některé ilustrace jsou vyloženě 

absurdní, a právě tahle naivita připomínající 

dětské kresbičky vzbuzuje nostalgii 

i u rodičů, kteří si se svými potomky 

komiks pročítají. 

Nicméně musíme zmínit jedno. Ačkoliv 

je Dogman primárně komiks pro děti, 

díky chytrým vtípkům, narážkám a kvalitnímu 

českému překladu Veroniky 

Sysalové si ho užijí i dospělí, kteří třeba 

jenom nakouknou, co že to jejich syn či 

dcera čtou. 

A právě tak se pozná dobrá dětská 

kniha – že si ji stejně užijí čtenáři všech 

věkových kategorií. 

Žofie Sedláčková

40 


foto: Jan Lipovský 

PTÁME SE 

10 otázek 

pro Alberta Čubu 

Známe ho jako herce (uskupení Tři tygři, internetové 

seriály Lajna, Na mizině, Krematorium), majitele 

a producenta oblíbeného ostravského Divadla Mír, 

režiséra nebo spisovatele, který má na kontě knihy 

Ocelové srdce a Herec k nepřežití. Jaký je ale čtenář? 

1. Jakou knihu právě čtete? 

Novelu Nic od dánské spisovatelky 

Janne Teller. Je to takový evropský intelektuální 

hit, byť relativně starý, protože 

vyšel už v roce 2000. V příběhu jde o to, 

že jeden žák základní školy vyleze na 

strom, odmítá slézt a pokřikuje na děti, 

co kolem chodí na vyučování, že nic, co 

dělají, nemá žádný smysl, protože stejně 

umřou. A děti se mu pokusí dokázat, 

že existují věci, které smysl mají. Jen 

napovím, že se v zásadě jedná o horor… 

Předtím jsem četl Les v domě od Aleny 

Mornštajnové, což je pro změnu hit 

mainstreamový a aktuální. A následně 

mě čeká sci-fi klasika Konec dětství od 

Arthura C. Clarka. Možná to vypadá, že 

lítám ode zdi ke zdi, ale já každé pondělí 

začínám číst novou knihu, takže to prostě 

střídám. 

2. Je pro vás lepší papírové vydání, 

nebo čtečka? 

Záleží na ceně. Pokud papírová kniha 

stojí 480 korun a elektronická kniha 

420, je volba jasná. Cenotvorba elektronických 

knih je vůbec velmi zajímavé 

téma. Náklady na „výrobu“ e-knihy jsou 

v zásadě marginální. Pár sto korun. 

A teď to porovnejme s náklady na 

výrobu klasické papírové knihy. Třeba 

taková Bílá voda od Kateřiny Tučkové 

váží 800 g a vyrobeno bylo více než 

100 tisíc kusů. To je nějakých 80 tun 

papíru. Takže nejdřív parta dřevorubců 

vytěžila cca 200 tun dřeva, což je asi 

400 stromů, jinými slovy vykáceli les… 

Pak to kamiony převezly na zpracování 

buničiny, pak další kamiony odvezly 

buničinu do papíren, pak další kamiony 

odvezly papír do tiskáren, pak další 

kamiony odvezly knihy do skladů a pak 

desetitisíce dodávek rozvezly knihy do 

knihkupectví a do výdejních boxů. A ve 

všech těch papírnách, skladech, prodejnách 

a dispečincích jsou zaměstnány 

tisícovky lidí. A všechno tohle se musí 

ufinancovat z prodeje jedné papírové 

knihy. A ta stojí třeba pětistovku. A co se 

musí stát, aby vznikla e-kniha? Jeden 

člověk vytvoří jeden soubor a ten se 

několika kliknutími nahraje do e-shopů, 

kde je přístupná úplně všem a hned. 

3. S jakou literární postavou byste šel 

na víno? 

Asi s Gandalfem. Protože by mi mohl 

vyprávět tisíce příběhů ze Středozemě, 

které nikdy nikdo nečetl. 

4. U které knihy jste se smál nahlas? 

U Kámasútry. Zkoušeli jste některé ty 

polohy? 

5. Oblíbený citát z knihy? 

„Volný verš – ten žalostný kompromis 

básníka, který přeskočil prózu, avšak 

nedoskočil božské melodie metra.“ (H. P. 

Lovecraft: Hemživý chaos a jiné příběhy) 

6. Jakou knihu byste si vzal na pustý 

ostrov? 

Asi Dva divochy od Ernesta Thompsona 

Setona. Kromě toho, že je to poměrně 

objemný kousek, tudíž dlouho vydrží, 

obsahuje spoustu nákresů a návodů, jak 

přežít v přírodě. 

7. Kde knihy nejčastěji nakupujete? 

V knihkupectví Kapitola ve Frýdku- 

-Místku, jednom z posledních nezávislých 

knihkupectví u nás. Když je 

prodejce v knihkupectví zároveň jeho 

majitelem, je to všechno úplně jiné než 

v klasickém korporátním knihkupectví. 

8. Co děláte s knihami, které už 

nechcete? 

Prodám je. Buď přes antikvariát, nebo 

Knihobot. 

9. Proč je podle vás dobré číst knihy? 

Proč je dobré jíst zdravě? Proč je dobré 

mít pohyb? Proč je dobré být milý na 

lidi? Proč je dobré se často s někým 

milovat? Proč je dobré pozorovat let 

orla? Proč je dobré pomáhat druhým? 

Znáte odpovědi na tyto otázky? Pak víte, 

proč je dobré číst knihy. 

10. Jakého spisovatele byste si vybral, 

aby napsal váš životní příběh? 

Brama Stokera. Strašně by mě totiž 

zajímalo, jaká slova by mi vložil do úst, 

když svou nejslavnější postavu nechal 

říct třeba toto: „V tomto těle není žádný 

život. Jsem nic. Bez života, bez duše, 

nenáviděný a obávaný. Jsem mrtvý pro 

celý svět – slyšte mě! Jsem zrůda, kterou 

by dýchající zabili. Jsem Drákula.“ Není 

to krása?

PŘÍBĚH TANEČNÍ DVOJICE, 

KTERÁ POKOŘILA SVĚT 

Tara Bohak a David Odstrčil. Tato mimořádná dvojice se v roce 2022 stala mistry světa v kategorii profesionálů, čímž se 

zapsala do historie jako první český pár, kterému se to podařilo. 

Ale cesta na vrchol nebyla jednoduchá. Knižní rozhovor Jana Tománka, tanečníka, porotce a účastníka soutěže 

StarDance… když hvězdy tančí vám otevírá dveře do fascinujícího světa Tary a Davida. Dozvíte se, jak se z malých 

tanečních nadějí vypracovali mezi světovou špičku, s jakými překážkami se museli potýkat a co jim tanec dal i vzal. 

Kniha vyšla za finanční podpory statutárního města Brna

42 

KŘÍŽOVKA 

ZÍSKEJTE JEDEN ZE 

3 VÝTISKŮ KNIHY 

ÚKLID PRO KLID 

Naučte se takové uklízecí 

rituály, které vám ulehčí 

život a díky nimž už nikdy 

nebudete otrokem své 

domácnosti. 

Správné znění tajenky zašlete mailem na 

magazin@rosier.cz. Do předmětu napište 

Křížovka a nezapomeňte připsat adresu, na 

kterou zašleme případnou výhru. Na Instagramu 

@magazinknihkupec zveřejníme 30. dubna 

jména tří výherců, které budeme následně sami 

kontaktovat.

„KNIHA MUSÍ BÝT SEKEROU NA ZAMRZLÉ MOŘE V NÁS.“ FRANZ KAFKA 

SVĚT KNIHY 

PRAHA 24 

29. MEZINÁRODNÍ KNIŽNÍ VELETRH A LITERÁRNÍ FESTIVAL 

ČESTNÝ HOST: DAS BUCH – NĚMECKOJAZYČNÁ LITERATURA 

23. 26. KVĚTNA 2024 

VÝSTAVIŠTĚ PRAHA 

HOLEŠOVICE 

SVETKNIHY.CZ 

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER

Novinka! Vychází 16. dubna 

Novinka! Vychází 4. dubna 

Verena Kesslerová: Eva 

Mladá německá autorka ve svém románu vypráví podmanivým 

stylem příběh čtyř žen, v mnohém velmi odlišných, které 

hledají vlastní odpovědi na otázku, co v dnešním světě 

znamená mateřství. Byl by lepší, kdyby se přestaly rodit další 

děti? Učitelka Eva, klimatická aktivistka, je o tom přesvědčená. 

A zatímco se potýká s důsledky svých názorů, ostatní hrdinky 

svádějí boj se svými vlastními životními plány. 

Natasha Boydová: Dívka s vášní pro indigo 

Píše se rok 1739. Elize Lucasové je pouhých šestnáct, když ji otec 

pověří správou tří rodinných plantáží v Jižní Karolíně. Dívka 

však záhy čelí hrozbě, že její rodina přijde o všechno. Když se 

dozví, kolik Francouzi platí za indigové barvivo, nabude přesvědčení, 

že právě jeho produkce by mohla být klíčem k záchraně. 

Nastává bitva s časem, při níž Eliza prokáže nesmírnou 

odhodlanost a odvahu. Inspirováno skutečným příběhem. 

Nakladatelství založené v prosinci 1989 

Dáváme kvalitním knihám prostor 

Faith Hoganová: Dámský klub půlnočního plavání 

Čerstvě ovdovělá Elizabeth O’Sheaová proklíná na hřbitově 

svého muže. Více než třicet let manželství si byla jistá, že 

zná Erika skrz naskrz. Až nyní zjistila svůj omyl: kvůli jeho 

utajeným dluhům jí hrozí, že přijde o střechu nad hlavou 

i svou ordinaci. O generaci mladší Lucy na tom není o moc 

líp. Rozvod a roky dřiny v nemocnici ji přivedly na pokraj sil. 

A stejně jako Elizabeth se snaží najít novou chuť do života. 

Sacha Naspini: Nives, co to povídáš? 

Toskánská farmářka Nives trpí po náhlé smrti manžela 

vysilující samotou a nespavostí, dokud si do domu nepřivede 

jako společnici slepici Giacominu. Ženě se uleví, dokonce si 

připadá šťastnější než po boku zesnulého Antea. Čtivý a vtipný 

román o ztracených láskách a promarněných příležitostech, 

o odhaleních, jež je v pozdním věku těžké strávit, a o ranách, 

které se nikdy nezahojily.

KNIHKUPEC 29

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?