Myslenky o Nadeji

Myšlenky o Naději
Spasitelova slova jsou také poselstvím útěchy pro lidi, kteří prožívají zármutek a žal.
Zármutek nás nepostihuje bezdůvodně. Bůh „z rozmaru totiž lidské syny nepokoří ani
nezarmoutí“ Pláč 3,33. Dopouští-li zkoušky a těžkosti, „vychovává nás k vyššímu cíli, k
podílu na své svatosti“ Židům 12,10. Nakonec každá zkouška, ať se zdá jakkoli těžká a
trpká, se nám stane požehnáním, jestliže ji přijmeme vírou. Každé utrpení, které maří
pozemské radosti, se stane prostředkem k tomu, abychom obrátili náš pohled k nebesům.
Mnozí by nepoznali Ježíše, kdyby je utrpení nepřimělo hledat u něho pomoc. {MON 14.4}
Životní zkoušky jsou Božími nástroji, které zbavují naši povahu nečistot a nerovností.
Působí bolest, když otesávají, hoblují, brousí a leští. Není to lehké nechat se přitisknout k
brusnému kotouči. Avšak opracovaný kámen je připraven zaujmout své místo v nebeském
chrámě. Neužitečnému materiálu Mistr nevěnuje tak pečlivou a důkladnou práci. Jen vzácné
a drahé kameny brousí „podle chrámového vzoru“ (Žalm 144,12b). {MON 14.5}
Pán Bůh pomáhá všem, kdo mu důvěřují. Věřící lidé dosáhnou velkých vítězství. Získají
velká naučení. Prožijí velké zkušenosti. {MON 14.6}
Náš nebeský Otec nikdy nepřehlíží ty, kdo prožívají zármutek. Když David vystupoval
na Olivovou horu, „plakal, hlavu měl zahalenou a šel bos“ (2. Samuelova 15,30), shlížel na
něho Pán se soucitem. David měl na sobě oděv kajícníka a trápilo ho svědomí. Vnější
projevy pokory svědčily o jeho pokání. S pláčem a lítostí 15předložil svůj případ Bohu a
Pán svého služebníka neodmítl. David nebyl nikdy dražší srdci věčné Lásky než tehdy, když
s výčitkami svědomí prchal, aby zachránil svůj život před nepřáteli, které podnítil ke
vzpouře jeho vlastní syn. Pán prohlásil: „Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se
tedy a čiň pokání.“ Zjevení 3,19. Kristus pozvedá zkroušené a očišťuje plačící srdce, dokud
se nestane jeho příbytkem. {MON 14.7}
Když však na nás dolehne soužení, jednáme většinou jako Jákob. (1. Mojžíšova 32,24-
30) Myslíme si, že všechny těžkosti působí ruka nepřítele, ve tmě zaslepeně zápasíme,
dokud nevyčerpáme své síly, a přesto nenacházíme útěchu ani vysvobození. Za svítání
božský dotek Jákobovi zjevil, s kým vlastně zápasil — s andělem smlouvy. Pak v pláči a
bezmocný klesl do náruče nekonečné Lásky, aby přijal požehnání, po němž tolik toužil.
Také my se musíme učit, že zkoušky jsou dobrodiním, a nesmíme opovrhovat Boží
výchovou ani ochabovat, když nás kárá. {MON 15.1}
„Věru, blaze člověku, jehož Bůh trestá; ...on působí bolest, ale též obváže rány, co
rozdrtí, vyléčí svou rukou. Z šesti soužení tě vysvobodí, v sedmi nezasáhne tě nic zlého.“
Jób 5,17-19. Pán Ježíš přichází ke každému trpícímu, aby ho uzdravil. Jeho přítomnost
ulehčuje zármutek, bolest a utrpení. {MON 15.2}
Bůh nechce, abychom zůstávali oněmělí bolestí, se ztrápeným a zraněným srdcem. Chce,
abychom pozvedli zraky a pohlédli na jeho drahou a laskavou tvář. Předobrý Spasitel stojí u
mnohých, jejichž oči jsou tak zality slzami, že ho nepoznávají. Chce nás uchopit za ruce,
10