Myslenky o Nadeji

Myšlenky o Naději
že projde všemi životními zkušenostmi prostých lidí, že bude žít mezi lidmi ne jako král,
který vyžaduje úctu, nýbrž jako ten, jehož posláním je sloužit jiným. V jeho jednání nebylo
ani stopy po náboženském fanatismu nebo chladné přísnosti. Přirozená podstata Vykupitele
světa byla vyšší než andělská; a přesto se s jeho božským majestátem pojily tichost a
pokora, které k němu přitahovaly všechny lidi. {MON 16.4}
Pán Ježíš „sám sebe zapřel“, v ničem, co konal, se neprojevilo sobectví. Všechno
podřídil vůli svého Otce. Když se jeho poslání na zemi chýlilo ke konci, mohl říci: „Já jsem
tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.“ Jan 17,4. A nás vyzývá:
„Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce.“ „Kdo chce jít za mnou, zapři sám
sebe.“ Matouš 11,29; 16,24. Nedovolte sobectví, aby déle ovládalo vaše srdce. {MON 16.5}
Kdo pozoruje Kristovo sebezapření a pokoru, musí prohlásit podobně jako Daniel, když
se díval na toho, který vypadal, jako 17Syn člověka: „Velebnost mé tváře se změnila a byla
zcela porušena.“ Daniel 10,8. Snahu být nezávislý a dělat si, co chci, kterou se lidé chlubí,
pak vidíme v její pravé zlé podstatě jako znamení podřízenosti satanu. Lidská povaha se
přirozeně chce prosadit, je připravena soupeřit. Avšak ten, kdo se učí u Krista, je oproštěn
od panovačnosti, sobectví a pýchy a má ve svém srdci pokoj. Vlastní já se podřizuje Duchu
svatému. Netoužíme dosáhnout nejvyššího postavení. Nechceme se prosazovat a strhávat na
sebe pozornost druhých, protože cítíme, že naše nejvyšší místo je u nohou Spasitele.
Vzhlížíme k Ježíši, očekáváme, že nás povede jeho ruka, a nasloucháme jeho hlasu, který
nás má usměrňovat. Apoštol Pavel prožil podobnou zkušenost. Píše o ní: „Jsem ukřižován
spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře
v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“ Galatským 2,19.2]0.
{MON 16.6}
Bude-li Kristus stálým hostem v našem srdci, pak bude pokoj Boží, převyšující každé
pomyšlení, střežit naše srdce i mysl v Kristu Ježíši. Spasitelův život na zemi byl životem
pokoje, i když jej Kristus prožíval uprostřed zápasů. Když ho zlostní nepřátelé soustavně
pronásledovali, řekl: „Ten, který mě poslal, je se mnou. Nenechal mne samotného, neboť
stále dělám, co se líbí jemu.“ Jan 8,29. Žádný projev zloby člověka nebo satana nemohl
narušit pokoj jeho dokonalého společenství s Bohem. A Ježíš nám říká: „Pokoj vám
zanechávám, svůj pokoj vám dávám.“ „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť
jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.“ Jan 14,27; Matouš
11,29. Neste se mnou jho služby pro slávu Boží a pro povznesení lidstva a shledáte, že mé
jho netlačí a břemeno netíží. {MON 17.1}
Láska k vlastnímu já ničí náš pokoj. Pokud v nás žije staré já, jsme stále na stráži bránit
ho před pokořením a urážkou. Když však zemřeme světu a náš život je skryt s Kristem v
Bohu, nebude nás přehlížení a podceňování mrzet. Budeme hluší k urážkám a slepí k
posměchu a ponižování. „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není
domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá
12