Myslenky o Nadeji

Myšlenky o Naději
Spravedlnosti nedosáhneme bolestným úsilím nebo neúnavnou prací, dary nebo oběťmi;
Pán ji ochotně dává každému, kdo po ní hladoví a žízní. „Všichni, kdo žízníte, pojďte k
vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte... bez peněz a bez placení...“ „Jejich
spravedlnost je ode mne, je výrok Hospodinův.“ „Nazvou ho tímto jménem: ‚Hospodin —
naše spravedlnost‘.“ Izajáš 55,1; 54,17; Jeremjáš 23,6. {MON 18.6}
Žádný lidský prostředek nemůže poskytnout to, co by ukojilo hlad a žízeň lidského nitra.
Ježíš však prohlašuje: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře
mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ „Já 19jsem chléb života; kdo přichází
ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“ Zjevení 3,20; Jan
6,35. {MON 18.7}
Jako potřebujeme potravu, abychom udrželi svou tělesnou sílu, tak potřebujeme Krista,
chléb z nebe, abychom zachovali duchovní život a čerpali sílu k práci pro Pána. Jako tělo
neustále přijímá potravu, která udržuje život a sílu, tak musí být člověk stále vnitřně spojen
s Kristem, poddat se mu a být na něm plně závislý. {MON 19.1}
Jako unavený poutník na poušti hledá pramen a když ho najde, uhasí svou velkou žízeň,
podobně i křesťan žízní a dostává čistou vodu života, která vyvěrá z Krista. {MON 19.2}
Až poznáme dokonalost povahy našeho Spasitele, zatoužíme po tom, abychom se zcela
přeměnili a obnovili podle vzoru jeho čistoty. Čím více budeme vědět o Bohu, tím vyšší
bude náš ideál povahy a tím opravdověji budeme toužit, abychom se mu podobali. Božské
se spojí s lidským, člověk zatouží po Bohu. Toužící srdce může říci: „Jen zmlkni před
Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá.“ Žalm 62,6. {MON 19.3}
Cítíte-li, že něco potřebujete, hladovíte-li a žízníte po spravedlnosti, je to důkaz, že
Kristus působí na vaše srdce, abyste ho hledali. Prostřednictvím Ducha svatého pro vás
vykoná to, co vy sami pro sebe nejste schopni vykonat. Nemusíme zahánět žízeň u malých
potůčků, neboť právě nad námi je nebeský pramen, z jehož bohatých zásob vody můžeme
pít podle libosti, vystoupíme-li jen o trochu výše na cestě víry. {MON 19.4}
Boží výroky jsou zdrojem života. Hledáte-li tyto živé prameny, spojí vás Duch svatý s
Kristem. Známé pravdy se vám představí v novém světle, pochopíte hlubší význam veršů
Písma, jakoby vás osvítilo světlo. Uvidíte vztah ostatních pravd k plánu vykoupení a
poznáte, že vás vede Kristus, že po vašem boku je božský Učitel. {MON 19.5}
Ježíš prohlásil: „Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem vyvěrajícím k životu
věčnému.“ Jan 4,14. Když vám Duch svatý ukáže pravdu, prožijete mnoho cenných
zkušeností a zatoužíte vyprávět druhým o radostné naději, kterou vám Duch svatý odhalil.
Když se s nimi sejdete, seznámíte je s novými poznatky o povaze nebo díle Ježíše Krista.
Budete umět říci něco nového o soucitné lásce Spasitele těm, kdo ho milují, i těm, kdo ho
nemají rádi. {MON 19.6}
14