Myslenky o Nadeji

Myšlenky o Naději
nejbídnějších a nejzkaženějších vidí lidi, za něž Kristus zemřel, aby je spasil. Bůh pověřuje
své děti, aby pro ně konaly službu smíření. {MON 20.6}
Milosrdní jsou ti, kdo projevují soucit s chudými, trpícími a utlačovanými. Jób
prohlašuje: „Zachránil jsem utištěného, když volal o pomoc, 21i sirotka, který neměl, kdo
by mu pomohl. Žehnání hynoucího se snášelo na mne a srdce vdovy jsem pohnul k plesání.
Oblékal jsem spravedlnost, to byl můj oděv; jak říza a turban bylo mi právo. Slepému jsem
byl okem a kulhavému nohou, ubožákům jsem byl otcem, spor neznámých jsem
rozsuzoval.“ Jób 29,12-16. {MON 20.7}
Pro mnohé je život strastiplným zápasem; cítí své nedostatky, jsou nešťastní, nevěří.
Myslí si, že nedostali nic, za co by měli být vděčni. Laskavá slova, soucitný pohled a výraz
uznání jsou pro mnohého takto zápasícího a opuštěného jako číše osvěžující vody
žíznícímu. Soucitné slovo, projev laskavosti ulehčí břemeno, které těžce doléhá na znavená
bedra. Každé slovo nebo čin nezištné lásky je výrazem Kristovy lásky ke ztracenému
lidstvu. {MON 21.1}
Milosrdný „dojde milosrdenství“. „Člověk štědrý bývá bohatší, a kdo občerstvuje, bude
též občerstven.“ Přísloví 11,25. Soucit přináší srdci pokoj, život nezištné služby pro dobro
druhých, požehnanou spokojenost. Duch svatý, který přebývá v srdci a projevuje se v
životě, obměkčí tvrdá srdce, vzbudí soucit a laskavost. Co zasíváte, budete sklízet. „Blaze
tomu, kdo má pochopení pro nuzného... Hospodin ho bude ochraňovat, zachová mu život,
bude mu na zemi blaze. Zlovůli nepřátel ho nevydávej! Hospodin ho podepře na loži v jeho
mdlobách. V nemoci mu změníš celé lůžko!“ Žalm 41,2-4. {MON 21.2}
Kdo odevzdá svůj život Bohu, aby sloužil jeho dětem, spojil se s tím, kdo ovládá
všechny zdroje ve vesmíru. Jeho život je spjat zlatým řetězem nezměnitelných zaslíbení se
životem Boha. Pán ho v hodině utrpení a nedostatku neopustí. „Můj Bůh vám dá všechno,
co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši.“ Filipským 4,19. V poslední
kritické hodině najde milosrdný člověk útočiště v milosrdenství soucitného Spasitele a bude
přijat do věčných příbytků. {MON 21.3}
„Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.“ Matouš 5,8
Židé se snažili velmi přesně dodržovat obřadní čistotu. Jejich nařízení se stala těžkým
břemenem. Přemýšleli jen o pravidlech a zákazech, obávali se vnějšího znečištění, ale
přitom si nevšímali skvrn, které na jejich srdci zanechávalo sobectví a zloba. {MON 21.4}
Ježíš neuvádí obřadní čistotu jako jednu z podmínek vstupu do svého království, nýbrž
poukazuje na nutnost čistoty srdce. Moudrost, která je shůry, „je především čistá“ Jakubův
3,17. Do Božího města nevejde nic, co znečišťuje. Všichni jeho obyvatelé musí již zde
získat čisté srdce. Kdo se učí od Ježíše, projevuje rostoucí nechuť k nedbalému chování, k
neslušným výrazům v řeči a k nemravnému myšlení. Kristova přítomnost v srdci člověka se
projeví čistotou a ušlechtilostí v myšlení i v chování. {MON 21.5}
16