Koreny Vzpoury

Kořeny Vzpoury
„Proto,“ pokračoval prorok, „bude Sión kvůli vám zorán jako pole, z Jeruzaléma budou
sutiny, z hory Hospodinova domu návrší zarostlá křovím.“ Micheáš 3,12. {VDV 21.4}
Téměř čtyři desetiletí — od chvíle, kdy Ježíš Kristus předpověděl úděl Jeruzaléma —
odkládal Pán soud nad městem a národem. Boží shovívavost vůči lidem, kteří odmítli
evangelium a zavraždili jeho Syna, je obdivuhodná. Boží jednání s židovským národem je
představeno v podobenství o neplodném stromu. V tomto podobenství byl vysloven rozkaz:
„Vytni jej. Proč má kazit i tu zemi?“ Lukáš 13,7. Boží milosrdenství jej však ještě na nějaký
čas ušetřilo. Mezi Židy bylo stále mnoho jedinců, kteří nevěděli nic o Kristově povaze a díle.
Děti ještě neměly příležitost setkat se se světlem, které jejich rodiče odmítli. Bůh jim chtěl
prostřednictvím kázání apoštolů a jejich následovníků dát potřebné světlo. Měli poznat, jak
se splnila proroctví nejen o narození a životě Pána Ježíše, ale i o jeho smrti a vzkříšení. Děti
nebyly odsouzeny za hříchy rodičů. Když se však mohly seznámit se vším, co znali jejich
rodiče, a nabízené poznání odmítly, hřešily stejně jako jejich rodiče a doplnily míru jejich
nepravostí. {VDV 22.1}
Boží shovívavost vůči Jeruzalému jen utvrzovala Židy v jejich tvrdošíjné nevěře. Ve své
nenávisti a krutosti vůči Ježíšovým učedníkům pohrdli poslední nabídkou milosti. Pak Bůh
od nich odňal svou ochranu a přestal bránit satanu a jeho následovníkům — a národ byl
ponechán zvůli vládce, kterého si vybral. Pohrdli Kristovou milostí, která by jim umožnila
ovládnout zlé povahové rysy, jež pak nad nimi zvítězily. Satan rozpoutal jejich nejprudší a
nejnižší vášně. Lidé přestali uvažovat, neřídili se rozumem, ovládaly je pudy a slepá zuřivost.
Stali se ďábelsky krutými. V jednotlivých rodinách i v celém národě, v nejvyšších i v
nejnižších společenských vrstvách zavládlo podezírání, závist, nenávist, hádky, vzpoury,
vraždy. Nikde nebylo bezpečno. Přátelé a příbuzní se navzájem zrazovali. Rodiče zabíjeli své
děti a děti vraždily své rodiče. Vládci národa neměli dost síly ani na to, aby ovládali sami
sebe. Rozpoutané vášně z nich udělaly tyrany. Židé přijali falešné svědectví, aby odsoudili
nevinného Božího Syna. Falešná obvinění nyní způsobila, že si nebyli jisti vlastními životy.
Svými činy již dávno hlásali: „Opusťte cestu, odbočte ze stezky, přestaňte se Svatým
Izraele.“ Izajáš 30,11. Nyní se jejich přání splnilo. Boží bázeň je už přestala znepokojovat.
Do čela národa se postavil satan a nejvyšší občanské a náboženské úřady se ocitly pod jeho
vlivem. {VDV 22.2}
Vůdci znepřátelených skupin se někdy spojili, aby loupili a týrali své zubožené oběti, a pak
se znovu vrhali jeden na druhého a bez milosti se ničili. Ani svatost chrámu nemohla zkrotit
jejich zběsilost. Vyznavači byli pobíjeni před oltářem a svatyně byla znesvěcena těly zabitých.
Ve slepé a rouhavé opovážlivosti původci tohoto ďábelského díla veřejně prohlašovali, že
nemají obavy, že by Jeruzalém mohl být zničen, protože je městem samotného Boha. Aby
ještě více upevnili svou moc, podplatili falešné proroky, aby hlásali — přestože římské legie
už obléhaly chrám —, že lid má očekávat Boží vysvobození. Nakonec velké množství lidí
uvěřilo, že Nejvyšší zasáhne a porazí jejich nepřátele. Izrael však pohrdl Boží ochranou a nyní
mu nebylo pomoci. Nešťastný
12