TRADE

Úvaha
Česká republika se letos v žebříčku globální
konkurenceschopnosti Světového
ekonomického fóra umístila na 31. místě
ze 140 ekonomik světa. Oproti loňsku
zaznamenala posun o 6 příček vzhůru,
což představuje druhé významné
zlepšení v řadě. Po nejslabším období
2013–2014 jsme se tak vrátili na úroveň
let 2009–2010.
z výše myšlenky pohlédla na proud událostí“,
jak předvídal Max Weber?
SVĚT 2050:
LEVNÉ KVALITNÍ „MOZKY“
Z ČÍNY, RUSKA, INDIE
Profesor Stéphane Garelli publikoval
v ročence světové konkurenceschopnosti
IMD cestovní mapu klíčových změn
do roku 2050. Hlavní výzvy? Vysoké deficity
rozpočtů USA a eurozóny, rozdílné
hospodářské oživení, propad jižních
zemí Evropy, dlouhodobá nezaměstnanost
USA, Evropy, exploze globálních
dluhů, které jsou stále více drženy asijskými
a arabskými zeměmi, jež zdaleka
neslibují jejich reinvestování do zemí
původu. Protekcionismus ovládá světové
trhy a levná pracovní síla z průmyslu
je nahrazována levnou silou kvalitních
mozků z Číny, Ruska, Indie, tedy zemí, jež
společně „vyprodukují“ 14 milionů ambiciózních,
motivovaných a pracovitých
absolventů univerzit ročně. Absolventů,
kteří díky informačním technologiím řeší
úkoly přicházející z celého světa. Soutěž
hodnotových systémů, růst sociálních výdajů
Asie, absolutní snižování chudoby,
růst Afriky, atomizace hodnotového systému
Evropy…
Dá se na něco z toho nějak připravovat?
A jak může Česká republika vyjít s čistým
štítem z této šlamastyky, která zřejmě
čeká celý kontinent?
Skutečná konkurence je konkurence
nového produktu, nové technologie,
nového zdroje nabídky, nového typu
organizace, říká Joseph A. Schumpeter.
Nepříliš úspěšný politik, zoufale neúspěšný
investor a vynikající ekonom.
Za hybnou sílu inovací a vynalézání
označoval samotné podnikatele a tvořivou
atmosféru uvnitř firem. Vynálezy
a dobře přístupné a zajištěné bankovní
produkty pomáhají na svět inovacím
a růstu prosperity. V tomto smyslu lze
číst i jeho formulace, že „podnikat znamená
neustále inovovat“. Což, jak říká
poněkud cynicky, nebude pro každého
zdaleka tak snadné. O tom koneckonců
svědčí i jeho výrok: „Pokud vám chybí talent,
snažte se ho získat prací.“
NEJVYŠŠÍ ČAS, ABY SE
EVROPA PROBUDILA
Ztráta pozic Evropy a její budoucnost
se pro diskuzi mohou stát dobrým východiskem.
Je bláhové věřit v zachování
sociálních standardů Evropy, když
Unie nebude stačit ekonomickému výkonu
světa. Problém blahobytné Evropy
se zdá být právě v tom, o čem mluvil
Schumpeter – v absenci oné „čisticí role
destrukce“, která vede k zániku neproduktivního,
jež uvolňuje cestu novým
řešením, novým firmám, schopnějším
pracovníkům.
Z pohledu evropské politiky to lze přičítat
přílišné snaze o vyrovnání různé ekonomické
úrovně regionů, pokušení morálního
hazardu nejrůznějších dotačních
schémat, při kterých se velmi často zapomíná
na tlak globální konkurence a nutnost
měnit a hledat světová řešení jako
protipól udržení tradičního (a tak dobře
ošetřeného) zájmu toho minulého.
A právě proto je čas pro dlouhodobou
hospodářskou politiku státu, která
podpoří prostředí pro růst produktivity
v nejširším slova smyslu, podnikatelské
prostředí, které uvolní kreativitu firem
při hledání přidané hodnoty jejich řešení
a přiláká kapitál investující do naší schopnosti
inovovat. A na této cestě se dopracujeme
snad k dohodě, co to vlastně ta
konkurenceschopnost je a co znamená
pro jejich aktivity.
Najdeme-li u této debaty shodu, že konkurenceschopnost
je prostředek pro zachování
vysoké životní úrovně a atraktivnosti
země, pak podmínkou jejího růstu
je zvyšování produktivity a přidané hodnoty
řešení, které země (firmy na jejím
území) nabízejí do světa. V tomto smyslu
můžeme definovat konkurenceschopnost
jako „stálou snahu státu a firem
rozvíjet schopnost tvořit a přinášet nová
řešení (inovace) pro globalizovaný svět“.
A tím zvyšovat životní úroveň a přitažlivost
země pro obyvatele i národní a globální
kapitál.
Jestliže anglický termín „efficiency“ znamená
dělat věci správně, „effectiveness“
znamená dělat správné věci (Drucker,
1954). Konkurenceschopnost a debata
o ní na národní úrovni by měla definovat,
co jsou ty správné věci pro tuto zemi.
A tak zůstává jenom „maličkost“ – dohodnout
se, co, jak a jakým způsobem
správně dělat. Na úrovni státu i firem a jejich
reprezentací.
Ale žádné „carpe diem“! Pokusit se učinit
svět o málo lepší, než do jakého jsme
se narodili, je pak možnou odpovědí
na otázku, proč je toto téma vlastně důležité.
Národní cil a aspirace země, vize
vlastního národa, jakýsi národní projekt
o vlastní budoucnosti je o to důležitější,
že by mohl přispět i k odpovědi
na otázku, zda má smysl i nadále udržovat
český národ.
TEXT: MARTIN TLAPA
FOTO: SHUTTERSTOCK A ARCHIV MZV
Martin Tlapa je náměstkem ministra
zahraničních věcí ČR zodpovědným za řízení
sekce mimoevropských zemí, ekonomické
a rozvojové spolupráce. V minulosti
byl náměstkem státního tajemníka
pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR
a náměstkem ministra průmyslu a obchodu
ČR. V rámci působení na MPO vedl
tým, který připravoval exportní strategii
ČR na období let 2006–2010. Významně
se také podílel na tvorbě strategie mezinárodní
konkurenceschopnosti ČR.
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou,
kde také příležitostně přednáší, titul
MBA získal studiem na Sheffield Hallam
University a Českém vysokém učení
technickém.
62 TRADE NEWS 5/2015