Úvaha Česká republika se letos v žebříčku globální konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra umístila na 31. místě ze 140 ekonomik světa. Oproti loňsku zaznamenala posun o 6 příček vzhůru, což představuje druhé významné zlepšení v řadě. Po nejslabším období 2013–2014 jsme se tak vrátili na úroveň let 2009–2010. z výše myšlenky pohlédla na proud událostí“, jak předvídal Max Weber? SVĚT 2050: LEVNÉ KVALITNÍ „MOZKY“ Z ČÍNY, RUSKA, INDIE Profesor Stéphane Garelli publikoval v ročence světové konkurenceschopnosti IMD cestovní mapu klíčových změn do roku 2050. Hlavní výzvy? Vysoké deficity rozpočtů USA a eurozóny, rozdílné hospodářské oživení, propad jižních zemí Evropy, dlouhodobá nezaměstnanost USA, Evropy, exploze globálních dluhů, které jsou stále více drženy asijskými a arabskými zeměmi, jež zdaleka neslibují jejich reinvestování do zemí původu. Protekcionismus ovládá světové trhy a levná pracovní síla z průmyslu je nahrazována levnou silou kvalitních mozků z Číny, Ruska, Indie, tedy zemí, jež společně „vyprodukují“ 14 milionů ambiciózních, motivovaných a pracovitých absolventů univerzit ročně. Absolventů, kteří díky informačním technologiím řeší úkoly přicházející z celého světa. Soutěž hodnotových systémů, růst sociálních výdajů Asie, absolutní snižování chudoby, růst Afriky, atomizace hodnotového systému Evropy… Dá se na něco z toho nějak připravovat? A jak může Česká republika vyjít s čistým štítem z této šlamastyky, která zřejmě čeká celý kontinent? Skutečná konkurence je konkurence nového produktu, nové technologie, nového zdroje nabídky, nového typu organizace, říká Joseph A. Schumpeter. Nepříliš úspěšný politik, zoufale neúspěšný investor a vynikající ekonom. Za hybnou sílu inovací a vynalézání označoval samotné podnikatele a tvořivou atmosféru uvnitř firem. Vynálezy a dobře přístupné a zajištěné bankovní produkty pomáhají na svět inovacím a růstu prosperity. V tomto smyslu lze číst i jeho formulace, že „podnikat znamená neustále inovovat“. Což, jak říká poněkud cynicky, nebude pro každého zdaleka tak snadné. O tom koneckonců svědčí i jeho výrok: „Pokud vám chybí talent, snažte se ho získat prací.“ NEJVYŠŠÍ ČAS, ABY SE EVROPA PROBUDILA Ztráta pozic Evropy a její budoucnost se pro diskuzi mohou stát dobrým východiskem. Je bláhové věřit v zachování sociálních standardů Evropy, když Unie nebude stačit ekonomickému výkonu světa. Problém blahobytné Evropy se zdá být právě v tom, o čem mluvil Schumpeter – v absenci oné „čisticí role destrukce“, která vede k zániku neproduktivního, jež uvolňuje cestu novým řešením, novým firmám, schopnějším pracovníkům. Z pohledu evropské politiky to lze přičítat přílišné snaze o vyrovnání různé ekonomické úrovně regionů, pokušení morálního hazardu nejrůznějších dotačních schémat, při kterých se velmi často zapomíná na tlak globální konkurence a nutnost měnit a hledat světová řešení jako protipól udržení tradičního (a tak dobře ošetřeného) zájmu toho minulého. A právě proto je čas pro dlouhodobou hospodářskou politiku státu, která podpoří prostředí pro růst produktivity v nejširším slova smyslu, podnikatelské prostředí, které uvolní kreativitu firem při hledání přidané hodnoty jejich řešení a přiláká kapitál investující do naší schopnosti inovovat. A na této cestě se dopracujeme snad k dohodě, co to vlastně ta konkurenceschopnost je a co znamená pro jejich aktivity. Najdeme-li u této debaty shodu, že konkurenceschopnost je prostředek pro zachování vysoké životní úrovně a atraktivnosti země, pak podmínkou jejího růstu je zvyšování produktivity a přidané hodnoty řešení, které země (firmy na jejím území) nabízejí do světa. V tomto smyslu můžeme definovat konkurenceschopnost jako „stálou snahu státu a firem rozvíjet schopnost tvořit a přinášet nová řešení (inovace) pro globalizovaný svět“. A tím zvyšovat životní úroveň a přitažlivost země pro obyvatele i národní a globální kapitál. Jestliže anglický termín „efficiency“ znamená dělat věci správně, „effectiveness“ znamená dělat správné věci (Drucker, 1954). Konkurenceschopnost a debata o ní na národní úrovni by měla definovat, co jsou ty správné věci pro tuto zemi. A tak zůstává jenom „maličkost“ – dohodnout se, co, jak a jakým způsobem správně dělat. Na úrovni státu i firem a jejich reprezentací. Ale žádné „carpe diem“! Pokusit se učinit svět o málo lepší, než do jakého jsme se narodili, je pak možnou odpovědí na otázku, proč je toto téma vlastně důležité. Národní cil a aspirace země, vize vlastního národa, jakýsi národní projekt o vlastní budoucnosti je o to důležitější, že by mohl přispět i k odpovědi na otázku, zda má smysl i nadále udržovat český národ. TEXT: MARTIN TLAPA FOTO: SHUTTERSTOCK A ARCHIV MZV Martin Tlapa je náměstkem ministra zahraničních věcí ČR zodpovědným za řízení sekce mimoevropských zemí, ekonomické a rozvojové spolupráce. V minulosti byl náměstkem státního tajemníka pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR a náměstkem ministra průmyslu a obchodu ČR. V rámci působení na MPO vedl tým, který připravoval exportní strategii ČR na období let 2006–2010. Významně se také podílel na tvorbě strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, kde také příležitostně přednáší, titul MBA získal studiem na Sheffield Hallam University a Českém vysokém učení technickém. 62 <strong>TRADE</strong> NEWS 5/2015
Máme nový eshop Moderní responzivní design i pro nových funkcí pro Vás. 2% DOPRAVA ZDARMA Podporujeme inovace 2015 www.vizionari2015.cz Generální odborný partner: Hlavní odborní partneři projektu: Odborní partneři projektu: Mediální partneři projektu: <strong>TRADE</strong> NEWS 5/2015 63
Change language