/ Bezobratlí postindustriálních stanovišť: Význam, ochrana a ... - Calla

Vodní měkkýši
Autor: Luboš Beran
Vodní měkkýši jsou jednou ze skupin bezobratlých živočichů, jejichž výzkum má
v ČR a obecně ve střední Evropě poměrně dlouhou tradici, i když ji nelze srovnávat
s mnohem atraktivnějšími skupinami bezobratlých, jako jsou denní motýli či brouci.
To umožňuje přinejmenším srovnávat historická data se současnými a odhalit,
zda se rozšíření jednotlivých druhů i celých skupin mění. Vodní měkkýše lze také
použít k hodnocení kvality a změn vodních stanovišť. Úbytek řady citlivých druhů
a naopak přibývání nepůvodních invazních druhů koresponduje se změnami současné
středoevropské krajiny. Jako hlavní příčiny negativních změn lze v případě
vodních měkkýšů uvést regulace a úpravy většiny našich toků, včetně staveb přehrad
a jezů, měnících podmínky ve vodním toku i v jeho okolí a vytvářejících příčné
bariéry pro pohyb mnoha druhů. Působením těchto faktorů zanikla či postupně
zaniká v nivách řek většina přirozených stojatých vod, zejména slepých a mrtvých
ramen a menších tůní. Významnou měrou se na úbytku řady vodních měkkýšů
podílí také znečištění a nadbytek živin v našich tekoucích i stojatých vodách, a to
včetně intenzivního chovu ryb provozovaného na většině našich rybníků (Beran
2002). Z ČR je v současnosti známo 76 druhů (další dva na našem území již vyhynuly),
z nichž 31 druhů je uvedeno v červeném seznamu ohrožených druhů živočichů
(Beran a kol. 2005). Naopak osm druhů lze považovat za nepůvodní a často invazní,
sedm z nich se k nám rozšířilo v posledních třiceti letech (Beran 2006).
/ Stav výzkumu vodních měkkýšů na postindustriálních
stanovištích v ČR /
Postindustriálním stanovištím nebyla z pohledu vodních měkkýšů v minulosti věnována
prakticky žádná pozornost. Přestože tato stanoviště vznikala prakticky
od doby, kdy člověk začal využívat kámen, štěrk a písek ke stavbě svých obydlí,
plošně rozsáhlejší stanoviště začala vznikat především ve 20. století. V té době
se vodním měkkýšům u nás věnovalo pouze několik odborníků. Většina badatelů
se navíc soustředila spíše na přírodní, jen málo narušené lokality. Výjimkou jsou
109