/ Bezobratlí postindustriálních stanovišť: Význam, ochrana a ... - Calla

Specifické zásady péče o bezobratlé živočichy
postindustriálních stanovišť /
Většina „Obecných zásad přírodě blízké obnovy těžbou narušených stanovišť a deponií“
shrnutých v poslední kapitole této knihy samozřejmě vyhovuje i bezobratlým
živočichům. Upozornění na zvláštnosti, jež platí jen pro některé skupiny bezobratlých,
jste našli vždy na konci každé specializované kapitoly. Následující zásady
pak platí pro všechny bezobratlé živočichy:
1. Bezobratlí potřebují pro dlouhodobé přežití v krajině mnohem větší lokální
populace než rostliny nebo obratlovci. Může za to kratší život jedince (většina
druhů nežije déle než několik měsíců nebo jeden rok) a tudíž rychlá generační výměna.
Množství degradačních procesů, které rostlinám nebo obratlovcům zabrání
v efektivním rozmnožení až za desítky let, tak bezobratlé živočichy postihne velmi
rychle (více viz Konvička a kol. 2005). Proto je nutné poskytnout jim větší rozlohy
potenciálně vhodných stanovišť, než například rostlinám. Z tohoto hlediska nejsou
velké kamenolomy nebo velkoplošné výsypky vždy jednoznačným negativem, ale
mnohdy spíše výhodou.
2. Kvůli krátkému životu a rychlé generační výměně potřebují bezobratlí i pravidelnou
péči o své životní prostředí. Zatímco relativně dlouhověké rostliny nebo
obojživelníci na lokalitě přežívají i dlouho poté, co se stala nevhodnou pro jejich
rozmnožování, bezobratlí živočichové na ní většinou velmi rychle vyhynou. Zanedbání
péče, které je u rostlin nebo obratlovců po nějakém čase možné ještě napravit,
je pro bezobratlé většinou fatální. V extrémních případech může populace
zaniknout i v důsledku jednoleté absence péče o její stanoviště. Nejzranitelnější
jsou přitom druhy těch nejčastěji a nejintenzivněji narušovaných stanovišť, jakými
jsou písčiny a jiný holý substrát, řídké trávníky apod.
3. Bezobratlí obvykle nevnímají svá stanoviště na základě tradičních rostlinných společenstev.
V různých fázích svého života totiž často využívají různá mikrostanoviště
odlišného charakteru. Proto není vždy možné vybrat jedno nebo několik málo cenných
rostlinných společenstev, která budou udržována na úkor ostatních. Opět zde platí, že
na větších plochách se lépe vytváří i udržuje mozaika různých typů prostředí.
4. Jednotlivým skupinám bezobratlých živočichů vyhovují různé typy prostředí.
Vzpomeňme na rozpor mezi včelami, jež vyžadují obnažený sypký substrát, a lesními
plži. Pro podporu různých ekologických skupin je proto nezbytné klást důraz
na různorodost péče o stanoviště. Ke každé lokalitě je nutné přistupovat individuálně,
na velkých plochách aktivně podporovat různá stanoviště a na menších lokalitách
kvalifikovaně určit nejvýznamnější typy prostředí a na ty se zaměřit.
138