č.10 - Maskil

diskuze
➤A pak si myslím, že ortodoxie sehrála ve
středověku velkou úlohu při zachování tradice,
při zachování židovství. Takže otázka
je praktická – kde je ta hranice reformování?
Protože vím, že třeba někteří Židé, pokládající
se za reformní, jsou dočista asimilovaní,
nechodí do synagogy…
DP: Asi nebudu populární. Podle jedné definice
je ortodoxní judaismus „jahdut hilchatit“,
tedy judaismus halachický, to znamená,
že akcentuje závaznost zákonů, o nichž
věříme, že je tradice předává již od Mojžíše
z „har Sinaj“. Interpretace právních
otázek záleží také na vzdělání
dotyčného rabína – je proto důležité,
kde se učil, u koho se učil, jak
se tam učil. U reformního směru,
podle toho, co jsem slyšel, není
tento důraz na zákony, záleží
pouze na konkrétním člověku, jak
on sám se rozhodne, co přijme
a co bude činit. Asi to bude znít
tvrdě, ale nic vnějšího, co by ho
mohlo nutit, tu není.
TK: Nejprve zpět k původní
poznámce z publika. Žádná definice
není výlučná, a pokud říkám
„kultovní“ Žid, předpokládám, že
je tam i aspekt kulturní, a naopak.
DP: Tak stručně a rychle. Učím
se být ortodoxním rabínem, takže
ideálem je, aby i obec byla ortodoxní.
K tomu druhému. Myslím si, že
věta „ortodoxie ve středověku
Reakce z publika: To přece není
Živá diskuze pokračovala i po ukončení besedy. Foto Jan Viktorjeník.
hrála velkou roli“ není objektivní,
pravda, to přece není ideál…
protože slovo „ortodoxie“ se objevuje až
jako reakce na vznik reformního hnutí v 19.
století. Předtím jsme měli pouze jedno
židovství, za které jsme vděční, a které nás
přivedlo v historii až k okamžiku, kdy se
objevilo slovo „reformní“ a jako reakce na to
pak i „ortodoxní“. Souhlasím s vámi, že
židovství ve středověku sehrálo významnou
roli v tom, že nám z generace na generaci
zachovalo to, čeho si můžeme vážit. K té
třetí otázce – máte pravdu, když se ptáte na
hranice. Nemám na to jasnou odpověď, protože
tím, že dáváme právo autonomie, zdůrazňujeme
postmoderní přístup k člověku. Je
pravda, že se tím někdy může měnit tradice,
její tvář. Ale tradici to nevylučuje. Důležitý
je vývoj. Ve svých počátcích bylo reformní
hnutí dost netradiční, a stále více se vyvíjíme
směrem k tradici. Tlak v progresivním
židovství je skrze rabínské konference, které
vydávají platformy, určité směrnice, které
jsou závazné v tom smyslu jako halacha:
zákon tu je a lidé jej buď následují, nebo ne.
Směrnice platform udávají směr autonom-
neuplatňuje se ustanovení o sedmém roce,
kdy se nechává půda ladem, také už existuje
fixní kalendář atd. A jsou jiné příklady,
pro mě daleko důležitější, například kamenování
neposlušného syna, trest smrti.
Nakolik jsou tedy ustanovení halachy považována
za neměnná? Jak se ortodoxní rabanut
dívá na vývoj židovského zákonodárství,
jestliže ortodoxie zároveň tvrdí, že
celou Tóru už jsme dostali na Sinaji od
Moše rabenu?
KS: Ta první záležitost, že rabín musí brát
ohled na svoji komunitu, je pochopitelná. Je
třeba si uvědomit, že dříve rabín řekl a tak to
muselo být, byl to prostě zákon, který platil,
a byl, řekl bych, i vymahatelný. Ale ve
chvíli, kdy rabín přišel třeba do Prahy, musel
dávat velký pozor na to, aby nevyžadoval
něco, na co ta obec nemá. A rabín přece
vůbec neměl důvod někoho terorizovat, proč
by to dělal? K té otázce halachy – halacha
často bývá dezinterpretována. Příklad: „zub
za zub, oko za oko“, nikdy to však nebylo
KS: Ona je to hlavně iluze.
DP: Ale co je ideál? Bylo by to krásné, ale
lidi jsou lidi, každý jde po své vlastní cestě.
Mou prací by hlavně bylo mít kontakt s každým
členem obce, ukazovat, že to jde a tak
dále. A pokud jde o tu výtku zdůrazňování
halachy nad etickými otázkami, tak existují
učenci, kteří jsou specialisty na halachu,
zabývají se těmi fazolemi a podobně, a zase
jiní se specializují na otázky etické. Samozřejmě
obojí je potřebné a rabín by měl znát
obojí, zákon i etiku. A měl by také znát svoji
obec a její členy.
FB: Děkuji vám za účast, pokusím se příště
zase něco vymyslet, pokud pro vás bylo zajímavé
poslouchat některé názory a i některé
otázky, protože ty mají občas vyšší vypovídací
hodnotu než samotné odpovědi.
◗ Úvod a přepis diskuze: Kateřina Weberová
Foto: Milan Kalina
ního vývoje. Není to nátlak, ale definovaná
hranice.
Otázka z publika: Otázka na Karola
Sidona – do jaké míry jsou zákony halachy
neměnné? Například cituji ustanovení, že
nikdo nemůže uložit komunitě povinnost
něco dodržovat, jestliže to ona sama neaplikuje,
respektive není to aplikováno její většinou.
To znamená, že zákon se aplikuje
podle podmínek a podle většiny. Příklady –
dnes už nikdo nežádá, aby každý člen
komunity odváděl ze svých příjmů desátek,
takto praktikováno. S trestem smrti zrovna
tak. Zákon vlastně zdůrazňuje, jak závažná
věc je někoho potrestat smrtí, a pokud je
jakákoliv pochybnost o vině, jakákoliv
naděje, že to tak nebylo, tak tento trest
nemůže být realizován.
Otázka z publika: Otázka je na pana
Petera – pokud jednou stane v čele této obce,
tak určitě má i konkrétní cíl, čeho by chtěl
s touto komunitou dosáhnout, k čemu by
chtěl dospět? A další otázka – jak budete
nahlížet na smíšená manželství, budete je
odsuzovat a přijde tak pražská
obec o další vzácné Židy
a Židovky, kteří by mohli být
platnými členy? A další věc –
mají lidé v této komunitě, kteří
jsou třeba méně religiózní navenek,
byť vnitřně mohou být religiózní,
šanci dočkat se období,
kdy z rabínských výšin se bude
méně hovořit o detailech kašrutu,
fazolích a podobně a více o etických
zásadách judaismu, o tom,
jak se mají lidé k sobě chovat?
8
Červenec/Srpen 2007