č.1 - Maskil

SVÁTEK SUKOTa jeho sociální aspektNejen po celý měsíc elul, ale i většinu měsíce tišrej pociťujeme mnohem intenzivněji spojení mezi námia Hospodinem. Ačkoli Roš ha-šana se nazývá Dnem soudu, kdy Všemohoucí začíná zvažovat naše skutkya o Jom kipur vynese nad námi spravedlivý rozsudek, přesto pevně věříme, že Hospodin projevuje vůčinám nesmírné milosrdenství – rachamim.Tato naše víra se odráží i v textu svátečníchmodliteb, kde stojí: „El melech jošev al kiserachamim – Bůh Král sedí na trůnu milosrdenství.“Můžeme tedy počítat nejen se spravedlivýmrozsudkem – mišpat cedek, alepokud se vrátíme na cestu Tóry, z níž jsmekdesi v minulém roce sešli, i s tím, že tentoverdikt bude založen na Božím milosrdenství.Co si však musíme uvědomit, je skutečnost,že Bůh k nám bude milosrdný tehdy, pokudi my projevíme milosrdenství vůči našimbližním. Bez milosrdenství k bližnímu neníopravdová chazara bi-tšuva.Ve středu večer, 15. tišrej (26. září), začnemeslavit sedmidenní svátek Sukot – Svátek stánků.V Dt 16,13-14 se uvádí: „Slavnost stánkůbudeš slavit po sedm dní, až shromáždíš úroduze svého humna a lisu. Při své slavnosti sebudeš radovat ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůjotrok a tvá otrokyně, lévijec i bezdomovec,sirotek a vdova, kteří žijí v tvých branách.“Svátek stánků má několik významů, z nichžnejznámější je povinnost připomínat všempokolením, že poté, kdy Hospodin vyvedlsyny Izraele z Egypta, přechovával je ve stáncích(Lv 23,42-43). Talmud naopak vidí vestáncích památku na zázraky, které Všemohoucíkonal svému vyvolenému lidu při jehovýchodu ze země otroctví. Pesikta de-ravKahana 169 vidí v Sukot vzpomínku na oblakaBoží slávy, která obklopila a chránila synyIzraele, podobně jako stánek chrání člověkapřed slunečním žárem. Podobně na významsvátku pohlížel i autor Šulchan aruchu, rabiJosef Karo (1488–1575).Sukot má však i neméně důležitý významsociální. Již výše uvedený citát z Tóry námzcela jednoznačně říká, kdo se má o svátkuradovat. Je to otrok, otrokyně, lévijec, kterýnemá úděl v zemi, bezdomovec, tedy cizinec,vdova a sirotek. Nemajetné a tudíž nejvícezranitelné vrstvy obyvatel. Naší povinností jeumožnit těmto lidem slavit svátky v radostia dostatku. V tomto sociálním kontextu nasvátek pohlížel i židovský filozof Fílón Alexandrijský(20 př.o.l.–50 o.l.), který připisovalvýznam povinnosti sedět ve stáncích vzpomíncena dlouhé a strastiplné putování našichpředků pouští, ale i to, aby si člověk připomnělchudobu, kterou naši otcové zakoušeli,i když on sám je bohatý a nic mu nechybí,proto se má vyvarovat pýchy. Rabi Šmuel benMeir – RaŠBaM (1085–1176) to vysvětlovalpodobně, když říkal, že Hospodin ustanovilsvátek Sukot na období dožínek, kdy člověksklidil bohatou úrodu, aby si uvědomil, žena poušti neměl úrodná pole, ani domy. Protomá člověk vyjít do přírody, pod suku, a děkovatHospodinu za to, že mu dal úděl v zemi,dům a majetek. Proto Sukot, doba sklizně, jepříhodným obdobím pro toho, jemuž Hospodinpožehnal a rozmnožil jeho úrodu a majetek,aby pamatoval na chudé, na všechny ty,kteří jsou na tom materiálně mnohem hůře nežon. Samozřejmě dnes ani v České republicea ani v samotném Izraeli není mnoho těch,kteří jsou vlastníky úrodných polí a ovocnýchsadů, z jejichž úrody by o svátcích štědřeobdarovávali nemajetné bližní. To však nenína škodu, neboť každý z nás, ať má jakékolivzaměstnání, může právě o Vysokých svátcích,tedy nejen o Sukot, udělat něco pro chudé.Konečně máme o Sukot dávnou tradici, žekaždý sváteční večer uctivě zveme z nebeskýchvýšin do našeho stánku postupně sedmhostů – ušpicin. První večer zveme Abraháma,druhý večer Izáka, dále Jákoba, Josefa,Mojžíše, Árona a nakonec krále Davida. Je tokrásná tradice, ale mám za to, že jakýkolivz praotců a velikánů našich dějin nepotřebujemého výslovného pozvání k tomu, aby navštívilmůj stánek, neboť tak může učinit sám,podobně jako prorok Elijáš se bez méhopozvání může objevit na naší rodinné sederovévečeři, a to v jakékoli podobě. Proto považujiza důležité zvát do stánku hosty – ušpicinz tohoto světa. Vždyť i takové neformálnípozvání na sváteční oběd či večeři do rodinynebo rodinné suky rozzáří tvář nejednohohosta. Nemusí se však jednat vždy jeno nemajetného člověka. Takovým pozvánímprojevíme nemenší míru milosrdenství i starémua osamělému člověku, pro něhož již samaskutečnost, že jsme jej na několik hodin vytrhliz osamocení, bude působit na jeho duši jakohojivý balzám. Můžeme pozvat na svátečníseudu nebo ještě lépe seudy (hostiny) i židovskéstudenty, kteří se od jiných studentů nijakneliší ani tím, že mají vždy hluboko do kapsy.Nejenže tak vykonáme důležitou micvu, ale –ač nepatrně, přece však – zmenšíme sociálnírozdíl mezi majetným a chudým.K tomuto tématu se váže hezký příběh o rabiLevi Jicchakovi z Berdičeva (1740–1809).Ten měl ve zvyku zvát o Sukot do svého stánkunejprostší a nejchudší souvěrce, jakbychom řekli – největší nebichy, kteří byli veštetlu a jeho okolí. Vlídně je v suce přivítal,společně s nimi jedl pochoutky sváteční hostiny,vyslechl vše, co měli jeho hosté na srdci,a sám je poučil moudrými slovy Tóry. Mnozílidé nad rebeho zvykem kroutili hlavou, jiníse dokonce trochu pohoršovali. Cožpak sinemůže takový cadik jako rabi Levi Jicchakvybrat ke svátečnímu stolu trochu lepší společnost?!Rebe jim na to odpověděl: „Jak víte,když nastoupí konec časů, budou všichnispravedliví pozváni do stánku z kůže levijatana(suka mi-oró šel levijatan). Samozřejmětaké já tam budu chtít vejít. Avšak andělé,kteří budou strážit vchod do suky, mě určitězastaví a rozzlobeně mi řeknou: „Jaká drzost!Člověk jako ty se odvažuje přiblížit ke spravedlivýma velikánům světa?!“ Já jim všakbudu moci na to odpovědět: „Také já jsemzval do své suky nejprostší a nejchudší,a vůbec jsem se za to nestyděl.“◗ Rabín Daniel MayerIlustrace: www.ldn-knigi.lib.ru2 Září/říjen 2007

FRANZ KAFKA: PROCESúspěšná divadelní premiéraLetos v září se uskutečnila v hamburskémdivadle Deutsches Schauspielhaus mezinárodnídivadelní přehlídka s názvemPROJEKTION EUROPA. K účasti bylipřizváni divadelníci z šesti zemí s úkolemvytvořit šest různých evropských příběhů.Jedním z nich byl i režisér Dušan D. Pařízek,který si pro prezentaci České republikyvybral světoznámý románový fragmentFranze Kafky „PROCES“.Světová premiéra této nové scénickéúpravy se konala 3. září a otevřela šestoudivadelní sezónu Pražského komorníhodivadla na prknech Divadla Komedie.Mezinárodní premiéru mělo toto nastudováníjen o několik dní později – na prestižníněmecké scéně Deutsches Schauspielhausv Hamburku.Když jsem se dozvěděl, že se Kafkův„Proces“ má objevit na divadelní scéně, byljsem, přiznávám, k budoucímu výsledkuponěkud skeptický. Víme, kolik už bylonešťastných pokusů o literární i jevištníinterpretace Kafkova stěžejního díla.Mnohdy neohrabané pokusyo jeho násilnou aktualizacivypovídaly spíše o ambicích„vykladačů“, než o proniknutído podstaty jednoho z nejdůležitějšíchděl moderní světovéliteratury.Nastudování hry se ujalDušan D. Pařízek v trojjedinéroli režiséra, autora scénářea scénografa. Řekněme hnedna počátku, že měl šťastnouruku a premiéra hry byla přijata velmi vřele.Na minimalistické scéně, v geometrickémprostoru vytvořeném pohyblivými stěnami,se odehrává prakticky celé představení,aniž by divák pocítil újmu z neexistencejakýchkoliv rekvizit. Ty nahrazujeProces je jedním z nejvýstižnějších podobenství existence,která byla kdy vytvořena. Dnešní doba je plnájevů svědčících o nadčasové metaforické kvalitě tohotorománového fragmentu: na jedné straně objektivní sledováníosobních „dat“ z nejrůznějších oblastí života, nastraně druhé stále silnější subjektivní pocit „pronásledovánía utlačování“ okolím, které čím dál víc přestávárespektovat intimní sféru jednotlivce, a tím bere člověkui poslední zbytky jeho niterných tajemství.Dušan D. Pařízek, režisér a umělecký šéf Pražskéhokomorního divadladobře zvolená filmová projekce, která vkusnýma neokázalým způsobem pomáhádiváka „usadit“ do předváděných scéna navodit odpovídající kafkovské milieu.Třetí „nohou“ onoho pomyslného režisérského„dreifussu“ je vedle prostoru, projekcetaké píseň. Pařízek vybralnotoricky známý hit autorů Ben E.Kinga, Jerry Leibera a Mike StolleraSTAND BY ME, který prostupujecelým představením. Aplikacesladkobolného hitu v inscenaciKafkova Procesu může vyvolatu puritánských kafkologů až dermatologickymanifestovanou alergii,ale diváci – ta zvláštní sociálnískupina, pro kterou se divadlohraje – to přijali s naprostým porozuměním.Implementací této písně mezichronicky známý Kafkův text dokázal režisérPařízek umocnit divácký dojem a otevřít➤Pro pochopení východisek režijníhozáměru tohoto představení je užitečnénahlédnout do debaty meziAndreou Tietz, iniciátorkou a kurátorkoufestivalu PROJEKTION EUROPA,a režisérem představení DušanemD. Pařízkem:Odehrává se tvůj Proces v období mezidvěma světovými válkami nebo v současnosti– tedy tady a teď?Kafkův Proces a případ Josefa K. jsou součástíkaždé současnosti! Neztratíme–li při čtení ze zřeteledobu, kdy román vznikl, a politické a historicképřevraty dvacátého století, jeví se text jakoproroctví. Ještě důležitější ovšem je, že s rokem1989 neztratila základní metafora románu nic zesvé platnosti. V době zrychlené a zředěné všemožnýmiglobalizačními jevy je pro mě zastavení ses Josefem K. náramně vítaným kontemplativnímzpomalením. Na první pohled se tento můj oblíbenýhrdina zdá být zcela normální, se zcela běžnýmivlastnostmi a chybami. Jediné co K. nedokáže,je vyrovnat se se sebou samým. Uvažuje,a proto pokulhává za ostatními. Čím více se cítíokolím pozorován, tím více se mu zdají záležitostivšedního dne jako nepřekonatelné překážky. Jakoby měl abnormálně zvýšenou citlivost, která semůže jednotlivci stát až nebezpečnou…Tvá práce je známá pro své redukovanéa minimalistické režijní uchopení, kteréstaví do středu inscenace situaci, hercea text. Před premiérou tvých Emigrantůjsi dokonce vypracoval divadelní dogma.Bude se tvá režie procesu držet stejnýchpravidel?Zaměřujeme se na případ Josefa K. Abychomtoho docílili, snažíme se ho poznat co nejlépe.4 Září/říjen 2007

divadlo➤k přemýšlení další variety chápání Kafkovasvěta, jehož podoba naštěstí neumožňujejednoznačné a definitivníSTAND BY MEvysvětlení.Na čestném poslednímmístě se sluší promluvito hereckém obsazení a výkonech.Do hlavní role tajuplnýmprocesem trýzněného JosefaK., byl režisérem obsazenmladý herec Martin Finger.I zde, zdá se, prokázal režisérdobrou volbu. Finger absolvovalDAMU v roce 1997 a zasvou desetiletou hereckou kariéruse vpravdě stydět nemusí.Už jako student hostovalv Národním divadle, sedm letpůsobil na prknech Činoherníhostudia v Ústí nad Labem, hrál v divadleABC, v Dejvickém divadle i Na zábradlí.Jeho neokázalý, civilní projev byl již jednouvyužit v kafkovské inscenaci, kdy jej předčtyřmi lety režisér Arnošt Goldflam obsadildo role Řehoře Samsy v Kafkově Proměně.(B.E.King,J.Leiber, M.Stoller)When the night hascomeAnd the land is darkAnd the moon is theonly light we seeNo I wan’t be afraidNo I wan’t be afraidJust as long as youstand, stand by meRef.:Stand by meOh, now, now, standby meStand by me, standby meKdo dává přednost spíše filmu,vzpomene na Fingerův výkon ve filmu režiséraPolesného Milenci a vrazi (2004) natočenéhodle románové předlohy VladimíraPárala. Ostatně Pařízek si Fingera již několikrátdo svých inscenací s úspěchem vybral.Fingerův výkon v procesu lze jednoznačněocenit. V roli Josefa K. se choval tak,jak se předpokládá, že úředník v dvacátýchletech minulého století mohl reagovatv absurdní životní situaci. Finger nepřehrává,jeho Josef K. není ani hysterický, nenívzteklý, není ale také vůči svému procesubezmezně submisivní. Při odchodu z divadlajsem potkal ve foyer svého přítele, který sedivadlem dlouhá léta zabývá. Řekl: „TenFinger hrál toho Josefa K. tak akorát!.“K tomu není co dodávat, je to přesné vyjádřenítoho, s jakou obratností se této obtížné(a svým způsobem možná i nevděčné) rolezhostil.Martin Pechlát přesvědčivě zahrál advokáta,který kašle na svého klienta, GabrielaMíčová v obou rolích slečny Bürstnerovéi Leni naplnila to, co od těchto postav očekáváme.Josef K. se musí potýkat nejens absurdním obviněním a jeho důsledky, alev postavě slečny Bürstnerové (i slečny Leni)se dotýká (je vtahován) do tajuplného světažen, který je, vedle samotného obvinění,další svízelí, se kterou je konfrontován.I ostatní role – vyšetřujícího soudce, Františka,Viléma i Blocka – snesou přísnáměřítka a všichni dohromady se zasloužilio představení, které v interpretacích Kafkovadíla snese ta nejpřísnější měřítka.◗ Text: Milan KalinaFoto: Kamila PolívkováDalší představení Franze Kafky „Proces“v Divadle komedie – 4., 15. a 29. říjnaProto sázíme nejvíce na rozkrytí textu a prácis herci, především pak samozřejmě s představitelemJosefa K. Martinem Fingerem. Vše, co bymohlo odvádět naši (a divákovu) pozornost, sesnažíme zanechat mimo divadelní prostor. Jakékolivspekulativní otázky na prosté JAK našehopočínání si během takového pracovního procesuneklademe. Zajímáme se o to, CO dělámea PROČ. Je to dogma? Nebo jenom přirozenýodklon od formalismu doby?Co tě zajímá a fascinuje na Procesu? Je tosamotný Kafka anebo jsou to specifickátémata v knize, která tě inspirují k inscenovánítohoto textu?Implicitní pocit viny, to, o čem vypovídá jednáníJosefa K., je fascinující: člověk, který téměřprahne po posledním soudu, jeho někdy až opovážlivýklid (respektive fatální lhostejnost), sekterým reaguje na svou životní situaci, jeho vztahk ženám, zoufalost ze stavu věcí… Člověk, kterýse sžírá již delší dobu všednodenností a vlastníminávyky, je znenadání donucen přijmout boj, kterýnelze vyhrát. Takový (anti)hrdina je pro mne podstatouvelkého dramatu. Kafkův Josef K. a jeho„životní“ proces jsou obrazem duše jednotlivce,který citlivě reaguje na období změn středoevropskéspolečnosti a který nemůže a nechce držetkrok s blížícími se historickými změnami. Platiloto ve 20. století, platí to na počátku 21. – uvidíme,co ukáže budoucnost, Franz kafka – autor –postupuje jako terapeut: naslouchá svému protagonistoviK., nehodnotí ani neodsuzuje. Vevýsledku z toho vyplývá psychogram celé společnosti,která o sobě pochybuje (respektive by, dlemého názoru, měla pochybovat…). Je vzrušujícízkoumat, do jaké míry lze aplikovat tuto „diagnózu“na současnost.◗Tišri 57685

PROROCI A SOUČASNOSTPři setkání rabínů progresivního (reformního) a klasického (ortodoxního) směru, o němž informovalo nedávné čísloMaskilu, si jedna paní v diskuzi povzdechla: „Místo abychom se dohadovali o tom, jestli máme o pesachu v hrncíchfazole, nebo ne, měli bychom se zamýšlet nad tím, co je morální, a co ne.“ Měla naprosto pravdu. Těmito slovypřipomněla důraz progresivního židovství na etiku.Co je etika? Tuto zdánlivě jednoduchouotázku nelze jednoduše odpovědět. Určitě sezabývá etika rozlišováním mezi dobrýma zlým, mezi správným a špatným. Problémvšak je v tom, že tyto výrazy lze použíti mimo oblast etiky. Umělecké dílo, hudba,auto nebo počasí mohou být dobré nebošpatné. Podobně se může správně nebonesprávně zacházet s počítačem, oslovitvýznamnou osobu nebo něco uvařit. Alev žádném z těchto případů nejde o etiku.Etické otázky vznikají jenom tam, kde jdeo svobodnou vůli člověka, tedy v lidskémchování. A také jen tehdy, když důsledkytohoto chování nějakým způsobem ovlivňujíjinou osobu. V židovské tradici se tak oblastetiky kryje s tím, co rabíní nazývali přikázání(povinnosti a závazky) člověka vůčidruhému (micvot ben adam le-chavero).Důraz na etiku byl v moderní době poprvézřetelně formulován rabínem Leo Baeckem(1873–1956), který patří k nejvýznamnějšímpředstavitelům evropského i světového liberálníhožidovství. Po nástupu nacistů k mociodmítl rabín Baeck uprchnout z Německaa zůstal věrně s těmi, pro které už útěk nebylmožný. Léta 1943 a 1944 prožil v Terezíně.Ještě před touto zoufalou dobou stačil formulovatobraz „duchovní“ a hluboce univerzálnížidovské víry, která je určována etickýmiměřítky a jejíž zbožnost je utvářena dobrýmičiny. Jeho dílo „Podstata židovství“ (DasWesen des Judentums) je identifikací s etickýmmonoteismem proroků. Je pravdou, žeBaeckovy hořké válečné zkušenosti vedlyk modifikaci některých názorů. Náboženskátradice židovství mu už nepřipadá jako pouhýduchovně-historický jev, ale je výrazem jedinečnostižidovského národa, který je jakojediný schopný sloučit ve svém náboženstvítajemství a přikázání. Navzdory této osobníproměně zůstává Baeckův důraz na etickýmonoteismus platným, pramenícím z prorockétradice.Proroci (neviim) nejsou ti, kteří zvěstujíneodvolatelnou pravdu o budoucnosti, ale nazákladě neobvyklého impulzu posuzují současnouskutečnost a neuzavřené procesy. Připroroctví jde o výklad současnosti vzhledemk budoucnosti, aby bylo zřejmé, co jepotřeba udělat. Martin Buber zavedl pojem„stávající se dějiny“ (geschehende Geschichte).Snad můžeme mluvit i o vizi (hebrejskychazon). Kořen tohoto slova (chaza –chet, zajin, he) znamená vidět dopředu. Co jev našem každodenním životě praktickouDůraz na etiku byl v moderní době poprvé zřetelněformulován rabínem Leo Baeckem.ukázkou našeho spoléhání se na viděnídopředu? Předpověď počasí (tachazit).Každý z nás má nějakou vizi – v osobnímči pracovním životě, v životě komunity. Jednouz vizí progresivního židovství je autonomie,kterou chápeme jako moderní pojetídůstojnosti člověka osobně se rozhodovata vnitřně se s vlastním rozhodnutím identifikovat.Pokud nás překvapí logický důsledek,že autonomie převažuje nad tradicí, nezapomeňmena nejradikálnější příklad v židovskéhistorii – založení státu Izrael, který nám zároveňukazuje, že každá nezávislost musí mítstrukturu a vyžaduje závazek, dokonce i oběť.Autonomie převažuje nad tradicí, tuto tradicivšak neruší, a dokonce bez ní ani neexistuje.Cílem nezávislosti není svévole, ale aktivnípřijmutí části židovské tradice, podle vlastníhochápání a cítění. Proto se progresivní (čireformní či liberální – všechny tři výrazymůžeme považovat za synonyma) židovstvímůže právem označovat za posthalachické.Tato podstatná charakteristika nás odlišuje odostatních proudů současného židovství.Autonomie je právo zvolit si, jak žítvlastní život, i židovský život. Židé vždypřežili, protože v dané historické situaci měliodvahu být autonomní. Progresivní židémají odvahu být autonomní, protože jim ležína srdci aktivně přijímaná budoucnostžidovství, která bere zřetel na tradici, ale vestejné míře i modernitu.Vždy je mi kladena správná otázka, kdeje hranice, aby koncept autonomie nekontrolovatelněneujel. Většinou jsem přiznával, ženemám jednoznačnou odpověď, protožeautonomie ponechává právo na vlastnía odpovědné rozhodnutí. S postupem časuvšak vnímám jasněji, že správnou odpovědíje protiotázka: Kde je hranice, aby neujelnekontrolovatelně postoj, který nepovažujeautonomii za vhodnou a namísto toho zdůrazňujenutnost loajality k přijatémusystému? Několik příkladů osvětluje pozadítéto protiotázky.Bývalý vrchní sefardský rabín MordechajElijahu prohlásil v dubnu 2007, že holocaustnastal kvůli reformním židům v Německu,protože změnili náboženství, a Hospodin setak rozhněval, že nerozlišoval mezi nespravedlivýmia spravedlivými. Tento výrokvyvolal velkou bouři nevole zvláště mezitěmi, co holocaust přežili, a vedl také k iniciováníprávních kroků. Druhým příklad jesituace, ve které bylo izraelskému reformnímurabínovi Michaelu Byodenovi v jednévesničce u Tel Avivu znemožněno říct naJom ha-zikaron modlitbu El male rachamimza svého syna, který byl zabit jako izraelskývoják při jedné vojenské akci. K tomu místnírabín vysvětluje: „Kdyby nebyl reformnímrabínem, nechali bychom ho říci El malerachamim. Ale u reformních rabínů sinejsme jisti, zdali mají víru.“Každá vize, i prorocká, je provázenai stinnými stránkami. Prorok Izajáš to formulujehned na začátku své knihy (1:2): „Synyjsem vychoval, pečoval o ně, ale vzepřeli semi.“ Vidíme zde vášeň a zaujetí na jednéstraně, ale i nespokojenost a zklamání nastraně druhé. Obě části patří neodlučitelně kekaždé vizi. Galileo Galilei (jeden z novějšíchvizionářů) měl jasno v tom, že se země točíkolem slunce, a ne naopak. Když však sedělve vězení, asi bylo jeho odhodlání dost zakalené.Ale toto zklamání utvrdilo jeho vizia tak vešel do dějin i do literatury (jak popisujeMax Brod v románu Josef Delmedigo). ➤6 Září/říjen 2007

vzdělávání➤Motivace a zklamání jsou dvě stránkyvize proroka. Reformní židovství od svýchprvopočátků zdůrazňovalo význam proroků(neviim), kteří často pranýřovali sociálnínedostatky společnosti, a tím se více zaměřovalina etiku než rituál. Některé z jejichvýroků jsou překvapivé a vyzývavé:„K čemu je mi množství vašich obětníchhodů, praví Hospodin. Přesytil jsem sezápalných obětí beranů i tuku vykrmenýchdobytčat, nemám zájem o krev býčků,beránků a kozlů“ (Iz 1:11). Zdá se, že seprorok kriticky staví k obětem zvířat, předepsanýmv Tóře, tedy k rituálu. To je všakproblematické tvrzení pro klasické komentátory.Nejslavnější z nich, Raši, vysvětlujetento verš citací jiného verše z Přisloví(21:27): „Oběť svévolníků je ohavností, tímspíše, když se přináší s mrzkým záměrem.“Raši se tak snaží vysvětlit, že prorok neodmítáoběti samé, ale pokrytectví.Slova proroka Izajáše se však stávají ještěpřekvapivějšími, když tlumočí Věčného(1:14): „Z duše nenávidím vaše novolunnía slavnosti.“ Tento verš je citován v midraši,ve kterém se jeden nežid vyzývavě ptárabiho Akivy z Cipory: „Proč dodržuješ předepsanésvátky, když je řečeno, že váš Bůhnenávidí vaše slavnosti?“ Rabi Akiva odpovídá:„Kdyby Hospodin řekl mé svátky, pakbych chápal tvou námitku. Ale on mluvilo našich svátcích.“ Rabíni si v tomto midrašivšímají gramatiky a druhou osobu množnéhočísla používají k výkladu, o který sepokusil už Raši: prorok neodmítá cíl, alezcela určitý (a nevhodný) způsob k ní.Navzdory těmto zajímavým a originálnímřešením nemůžeme banalizovat revolučníslova proroků, kteří zdůrazňují to, comůžeme nazvat vnější doménou: „Zkoumejteprávo, zakročte proti násilníkovi,dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se převdovy“ (Iz 1:17). Verš předtím se odlišovaldůrazem na vnitřní doménu: „Omyjte se,očistěte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí,přestaňte páchat zlo.“ Začít u sebe je důležité,ale vyjít navenek a zasazovat se o právoje nevyhnutelné. Proto progresivní rabíniv Izraeli bojují proti škrtům ve státním rozpočtu,které postihují mladé rodiny nebo seZrození moderního Státu Izrael bylo radikálním příkladem autonomního rozhodnutí jeho zakladatelů, které převážilonad staletou tradicí.stavějí před bagry bořící palestinské domyve východním Jeruzalémě, proto se dnes diskutujesituace tzv. commitment ceremonies(obřad pro partnery stejného pohlaví).Všechny příklady, které jistě vyvolávajíbouřlivé a kontroverzní diskuze, však stojív prorocké tradici, která zdůrazňuje etikunad rituálem. Vraťme se však o krok zpět.Židovství je náboženství dělání, nikolivvyznání. Nejde o články víry, které musímepřijmout, ale o koncept micvy, kterou mámevykonávat. Micvy v Tóře zahrnují přinášeníobětí, zákaz vepřového, slavení šabatu, aletaké starání se o vlastní sluhy, zákaz krádežeči šizení v obchodech. Ta první skupina setradičně označuje jako přikázání mezi člověkema Bohem (micvot ben adam le-makom).Tu druhou skupinu jsme již zmínili při definicietiky jako přikázání mezi člověkema jeho druhem (micvot ben adam le-chavero).Navzdory této klasifikaci nezavádítradiční židovství žádnou hierarchi micvot.Všechna jsou Bohem dána, a i když seněkterá z nich nedají plnit (zvláště proto, ženemáme chrám a kněze nebo proto, že nežijemev zemi Izrael), není to žádný důvodpovyšovat některé micvot nad druhé. Progresivnížidovství naproti tomu zdůrazňujekvalitativní rozdíl mezi oběma skupinami,tedy rozdíl mezi etikou a rituálem, stejnějako proroci, kteří hluboce nesouhlasís nekritickým spoléháním se na zajeté zvyklosti,třebaže jsou tyto podloženy i písemnýmizdroji. Například vdaná žena, pokudmá nějakou aféru se svobodným mužem, sedopouští cizoložství. Nicméně ženatý muž,pokud má aféru se svobodnou ženou, do tétokategorie nespadá. Naše moderní senzitivitavšak považuje i druhou situaci za zradudůvěry v intimním vztahu.Bylo by však omylem domnívat se, žedůraz na etiku snižuje úlohu rituálu nebo tradiceobecně. Tak tomu není. Rituály jsou symbolickéúkony, zahrnující akustické vnímání,dotyk, pohyb, chuť nebo čich, jsou podstatnousoučástí moderní židovské identity. Halel,hakafot, stavění suky, jedení macot, kořenía svíčka při havdale jsou jen některé z mnohapříkladů. Jistě můžeme do kategorie rituáluzařadit i méně zřejmé činnosti jako studiumtradičních textů, vnitřní dialog (tefila) neborecitaci žalmů v těžkých chvílích (tehilim).I když se často označuje progresivní židovstvíjako reformní, nejde nám ani tak o reformu,jako o progresi, která objímá rituál, dokoncei racionálně neobvyklý rituál, jako je zapalováníšabatových svíček, při kterém příslušnábracha obsahuje sloveso vecivanu – ty jsi námpřikázal toto provádět. Kde tento příkazv Tóře najdeme? Nikde. Tradiční odpověď jejasná: ústní tradice nám zachovala, co Mojžíšna hoře Sinaj obdržel do duchovního dědictví,které se předávalo z generace na generaci, ažzasáhlo rabíny a pak také nás všechny. To jejedna možná a legitimní odpověď. V rámciautonomie progresivního židovství můžemenabídnout i jiné vysvětlení: rituál nemusínutně pocházet od Věčného, může být dokoncezaveden i rabíny. Vytváří však smysluplnýa tradicí osvědčený životní styl, kterýutvrzuje a rozvíjí naše židovské dědictví. A toje zcela určitě vůle Boží. Progresivní i tradičnížidovství tak docházejí ke stejnému cíli, častoale po různých stezkách.◗ Rabín Tomáš Kučera, foto:www.frankeliscu.com, www.upload.wikimedia.orgTišri 57687

Sukot podobně jako Pesach je svátkem, kdy musíme přiložit ruku k dílu,abychom svátek mohli řádně oslavit a splnit všechny micvot.proč svátekstánkůZajímavé je, a možná některé feministkymůže dráždit skutečnost, že povinnost sedět,spát, jíst a učit se v suce se týká pouze mužů.Když se na problém podíváme z trochu jinéhoúhlu, než je pohled militantní feministky, zjistíme,že toto ustanovení, které se jako povinnosttýká jenom mužů a proženy je pouze volbou, jevelmi rozumné. Možnáv podmínkách galutu, kdy sev suce jí jen oběd, můženěkomu připadat, že sejedná skutečně o diskriminacižen. Ale představme si, žetřeba těhotná matka dvoumalých dětí by se měla přesunoutdo suky a všechno dělattam, anebo taková maminkaněkolik dnů po porodu. To byasi skutečně nebylo to pravé...Proto je určeno, že tato povinnost se týkájenom mužů a ženy pokud chtějí a mohou, takse dění v suce zúčastní, pokud to možné není,tak se nedopustily žádného hříchu. Osobnětoto považuji za jeden z velkých důkazů(pokud někdo takový důkaz potřebuje), žeTóra je pro život a bere v úvahu všechnyživotní situace a je možné její zákony dodržettak, jak nám je naši učenci předali.Sukot je také svátkem, kdy se hodně cestuje,lidé se navzájem navštěvují, a to s seboupřináší neustálé změny a potřebu podřizovatse různým situacím a přitom dodržovat spoustudaších micvot. Jako každý svátek sei během sukot učíme, jak nelehké to měli našipředci v poušti, kdy jejich jediným přístřešímbyla suka a kolem jen ta poušť. Jistě tehdyměli k Bohu blíž, protože cítili, jak jsou naNěm závislí. Svátek Sukot nám chce tentopocit přiblížit, protože nás nutí vyjít z pohodlnýchbytů a domů a přesunout se do látkovéstavby anebo do přístřešku ze dřeva. Jakdůležitá je micva postavit suku, nám ukazujeskutečnost, že jsou přesně stanovena pravidla,jak může anebo nemůže suka vypadata jakým způsobem má být postavenaa v neposlední řadě od kdy do kdy. Někdo bysi mohl říct, docela se mi v suce líbí, zařídímse tady podle svého a dokud to bude možné,tak v ní budu žít. Ale ne, je jasně stanoveno,že se sukou se rozloučíme poslední densvátku sukot a od Šmini Aceret ji již nepoužíváme.Všechno má svůj pořádek a čas, kterýpřesně odpovídá potřebám svátku a potřebámnás lidí. Jak již bylořečeno výše, sukot je svátekhostů, a to ve smyslupřeneseném – mystickém,tak i ve smyslu praktickém.Často jsem přemýšlela,proč právě na Sukot podletradice s námi každý den dlíjeden vznešený host – Abraham,Jicchak, Jaakov, Josef,Moše, Aharon a král David.Vedle těchto hostů, kteřís námi přímo u stolu nesedí,ale v našich myslích a srdcích jsou s námi, bývádobrým zvykem pozvat do suky i hosty z masaa kostí, kterým je třeba předložit dobré jídloa říct jim něco zajímavého o svátku. Protože stolovánív suce není vždy jednoduché a ledascosse může nevydařit – je těsno a horko anebo naopakzima a vítr – mohl by se člověk snadno zlobita třeba říct něco nevhodného anebo zvednouthlas. Ovšem pokud je byť jen duchovně přítomenvzácný host, je třeba se chovat podle toho –přece se nebudu pohoršovat nad tím, že mám jenpět centimetrů mezi mým a sousedovým talířem,když nevím, jestli za sousedem nesedíMoše rabejnu. Takže přítomnost oněch duchovníchhostů, kteří jsou zváni – ušpizin (aramejsky)– nám může pomoci překonat v mírudrobné problémy, které mohou za zvláštníchpodmínek v suce vzniknout. Podle chasidskétradice zase speciální pokrytí střechy – schach,které umožňuje pohled na hvězdy (pokud veměstech nejsou přesvíceny), nesnáší zlobu,takže v suce musí vládnout mír. Konec koncůi Chrám v Jeruzalémě je zván SUKAT ŠALOM.Přeji všem čtenářům a jejich rodinám, abypocítili význam svátku a věděli, že patří dooné „kytice“, kterou tvoří etrog, lulav (palmovávětev), myrta a jíva.◗ Hana Mayerováyl první den sukot a v synagozeBrabiho Elimelecha z Liženska bylivšichni ve slavnostní náladě.Když rabi Elimelech začal recitovatHalel, zraky všech přítomných se k němuobrátily. Na tom, jak se modlil, bylo dnesněco neobvyklého. Proč se tak najednouzarazil, proč se přestal pohupovat a pročtak s etrogem a lulavem v ruce vdechovalvzduch? Bylo zřejmé, že jej něco rozptyluje,něco velmi vzrušujícího, protožecelý zářil.Jakmile modlitby skončily, rabi Elimelechspěchal ke svému bratrovi, rabiZušovi, který jej přijel navštívit na svátky,a řekl mu: „Pojď, pomoz mi najít tenetrog, který zaplavuje celou synagogu rajskouvůní!“A tak spolu obcházeli všechny přítomné,až došli do nejzazšího rohu, kdestál potichu muž, očividně ponořený dovlastních myšlenek.„To je on,“ zvolal nadšeně rabi Elimelech.„Prosím, drahý příteli, pověz mi,kdo jsi a kde jsi získal tento podivuhodnýetrog?“Muž poněkud zaraženě odpověděl:„Velectěný rabi, to je takový zvláštnípříběh. Chtěl byste se posadit a poslechnoutsi to?“„To rozhodně,“ odpověděl rabi Elimelechdůrazně. „Jsem si jistý, že ten příběhstojí za vyslechnutí!“„Jmenuji se Uri,“ začal vyprávět tichýmuž, „a pocházím ze Streliska. Používání„čtyř druhů“ na sukot vždy patřilo k mýmnejoblíbenějším micvám, a proto, i kdyžjsem chudý a nemohl bych si normálnědovolit koupit takový etrog, jaký bych sipřál, moje mladá žena mě podporujea pomáhá mi tím, že se nechává najímatjako kuchařka. Vydělá dost na to, abyzajistila chod domácnosti, a já tak můžusvůj výdělek použít na náboženské účely.Pracuji jako melamed – učitel ve vesniciJanev, nedaleko od mého rodného města.Polovinu svého výdělku použiji k pokrytínašich potřeb a druhou polovinu vždyušetřím na nákup etrogu v Lembergu. Aleabych z těch peněz nic neutratil za cestu,chodím obvykle pěšky.Letos, během Deseti dnů pokání, jsemse jako obvykle vydal na cestu a nesl jsemsi s sebou padesát guldenů na nákup ➤Pro ty, kdo sinemohou postavitsvoji vlastnísuku, navrhujialespoň si upéctsuku z těsta.8Září/říjen 2007

odina➤příběh pro děti a jejich rodičeETROG Z RÁJEetrogu. Cestou jsem se zastavil v zájezdnímhostinci, abych si odpočinul. Byl zrovna časna minchu a tak jsem si stoupl do rohua modlil se.Byl jsem právě uprostřed modlitby, kdyžjsem uslyšel hrozný nářek. Rychle jsem sedomodlil a otočil se, abych zjistil, co se dějea jestli bych nemohl nějak pomoci.Uviděl jsem před sebou muže oblečenéhodo oděvu, jaký nosí rolníci, v ruce mělbič a vyléval si srdce hostinskému.Z jeho poněkud zmateného vyprávění,přerušovaného vzlyky, jsem si nakonec daldohromady, že je to chudý Žid, který si vydělávána živobytí jako baal agala, forman. Mělženu a několik dětí, které jen taktak uživil.A teď ho postihlo hrozné neštěstí. Jeho kůň,bez nějž nemohl pracovat, najednou v lesenedaleko hostince upadl a již nevstal.Nemohl jsem se dívat na zoufalství tohochudáka a snažil jsem se jej povzbudit. Řekljsem mu, že nesmí zapomenout, že je nadnámi B-h, který mu dokáže pomoci i vezdánlivě bezvýchodné situaci.„Prodám ti nového koně za padesát guldenů,i když má cenu nejmíň osmdesát. Alechci ti pomoct,“ řekl formanovi hostinský.„Já nemám ani padesát centů a on minabízí koně za padesát guldenů!“ zvolalhořce muž.Cítil jsem, že si nemůžu nechat svojepeníze na etrog, když jsem tu viděl člověkav tak tíživé situaci, jehož celý život, a stejnětak i život jeho rodiny, závisely na tom,jestli získá nového koně. A tak jsem sezeptal hostinského: „Za jakou nejnižší cenubys toho koně prodal?“Hostinský se na mě podíval překvapeně.„Jestli mi zaplatíš na ruku, vezmu si čtyřicetpět guldenů, ale ani o cent míň. I tak na tomtratím!“Vytáhl jsem peněženku a odpočítal čtyřicetpět guldenů. Formanovi úžasem málemvypadly oči z důlků. Úplně ztratil řeč a jehoradost byla naprosto nepopsatelná.„Tak vidíš, že Všemohoucí ti můžepomoct, i když se ti třeba zdá, že je situaceúplně beznadějná!“ řekl jsem mu a on pakspolu s hostinským pospíchal zapřáhnoutnového koně do vozu, který zůstal v lese.Jakmile odešli, rychle jsem si posbíralvěci a zmizel, abych nemusel poslouchatdíky vděčného formana, což by mě uvedlodo rozpaků.Se zbývajícími pěti guldeny jsem nakonecdošel do Lembergu a pochopitelně jsemse musel spokojit s nejobyčejnějším, nicméněkošer, etrogem. Většinou jsem mívalnejkrásnější etrog v Janevu a všichni ke mněchodili, aby nad ním pronesli požehnání.Ale letos jsem se styděl vrátit se domůs takovým ubohým kouskem a tak jsme sese ženou shodli na tom, že bych mohl přijítsem, do Liženska, kde mě nikdo nezná.“„Ale můj drahý rabi Uri,“ zvolal rabiElimelech, když muž dokončil své vyprávění.„Máte skutečně výjimečný etrog. Teďuž chápu, proč váš etrog vydává rajskouvůni! Dovolte, abych vám dopovědělpokračování vašeho příběhu.Když forman, jehož jste zachránil, uvažovalo svém nenadálém štěstí, došelk závěru, že nemůžete být nikdo menší nežprorok Elijáš, jehož Všemohoucí seslal nazem v lidské podobě, aby mu pomohl v jehozoufalství. A tak začal šťastný vozka přemýšlet,jak nejlépe vyjádřit svoji vděčnostVšemohoucímu. Neuměl ale ani slovo hebrejsky,neznal žádnou modlitbu. Snažil sesvým prostým mozkem vymyslet nejlepšízpůsob díkuvzdání.Najednou se jeho tvář rozjasnila. Vzalbič, vší silou jím švihl do vzduchu a zvolalz plna hrdla: „Drahý Otče na Nebesích, takmoc tě miluji! Co mohu udělat, abych těpřesvědčil o své lásce k tobě? Dovol mi,abych na znamení své lásky k tobě zapráskalbičem!“ A když to řekl, práskl třikrátbičem do vzduchu.V předvečer Jom Kipuru seděl Všemohoucína své „soudcovské stolici“ a naslouchalprvním modlitbám Dne pokání.Rabi Levi Jicchak z Berdičeva, kterývystupoval jako poradce obhajoby svýchžidovských souvěrců, tlačil vůz plný židovskýchmicvot k nebeským branám, když seobjevil Satan a zatarasil mu cestu hromadoužidovských hříchů, takže rabi Jicchaknemohl jet dál. Můj bratr, rabi Zuša, i jájsme se mu ze všech sil snažili pomocia postrčit vůz kupředu, ale marně. Ani našespolečné úsilí nestačilo.Najednou vzduch rozčíslo prásknutíbiče, provázené oslňujícím zábleskemsvětla, který osvětlil celý svět až do nebe!A pak jsme viděli anděly a všechny spravedlivé,jak sedí dokola a zpívají chvalozpěvy.Když slyšeli formanova slova a jehoprásknutí bičem, zvolali: „Šťastný je Král,který je takto chválen!“A najednou se objevil archandělMichael, který vedl koně, a za ním formans bičem. Michael zapřáhl koně do vozus micvot a forman práskl bičem. Vůz senajednou pohnul kupředu, lehce přejel hromadyhříchů, které mu stály v cestě a hladceprojel až k Trůnu slávy. Tam jej Král králůpřijal velmi milostivě, povstal ze Stolicesoudu a posadil se na Stolici milosrdenství.Šťastný nový rok byl zajištěn.A vidíš, drahý rabi Uri, že to vše vzešloz tvého ušlechtilého jednání. Jdi domůa buď předním mužem Izraele! Neboť jsiprokázal svoji cenu a poneseš si s sebousouhlas Nebeského soudu. Ale než půjdeš,dovol, abych si půjčil tvůj etrog a proneslnad ním požehnání našemu B-hu.“◗ Nisan Mindel, www.chabad.org◗ Připravila Kateřina WeberováPotřebujeme: 6 šálků mouky (0,2 ml), 1 lžička sody, půl lžičky prášku do pečiva, 1 šálek margarínu, 1 šálek hnědého cukru, 4 lžičkystrouhaného zázvoru, 4 lžičky skořice, 1 1/ 2 lžičky rozemletého hřebíčku, 1 1/ 2 lžičky soli, jedno velké vejce, 1 1/ 2 šálku melasy nebo medu.Pro spojení 3 bílky a 5 šálků moučkového cukru. Z přísad připravíme těsto, které dobře vypracujeme, pak ho necháme asi hodinu v ledniciodpočinout. Vyválíme na dobře pomoučněné desce asi 5 mm silný plát, z něho vykrojíme 4 stejně velké obdélníky, které vytvoří stěnybudoucí suky, do jednoho obdélníku vyřízneme otvor pro dveře, do druhého otvor pro okno. Položíme je na plech, na který jsme dali pečicípapír. Necháme jestě 20 minut odpočinout a pak pečeme při teplotě 180 °C asi 15 minut. Necháme vychladnout a pak spojíme hmotou, kteroujsme připravili z bílků a cukru, ušlehanými do husté hmoty. Zbytek můžeme použít na ozdobu. Střechu pokryjeme větvičkami kořenía lístky. Také si můžeme udělat modely suky z krabic a podobně, v každém případě je dobré se zabývat sukou a vším, co k svátku patří, abyděti věděli, že tento svátek se nejenom modlíme, ale děláme také něco rukama.Tišri 57689

V minulém čísle jsme uveřejnili text z edice britské Rabínské konference liberálního judaismu na téma Kašruta etika. Jak jsme slíbili, k tématu se ještě jednou vracíme, tentokrát článkem z amerického časopisu Reform Judaism.CIVILIZOVANÁ DIETARozhovor s rabínem Simeonem MaslinemJaký je původ pravidel kašrutu?Předpisy týkající se jídla se objevují naněkolika místech v Tóře, nejdetailnějiv 11. kapitole knihy Leviticus. Mnohéz těchto biblických zákonů jsou zcela jasné,jako například zákaz konzumace zvířat,která nemají rozdělená kopyta a nejsou přežvýkavci,což znamená, že je povoleno jístvětšinu domácích zvířat – například hovězídobytek, ovce, kozy a vysokou zvěř – naopakzakázána jsou prasata, koně, velbloudia osli. Dále sem patří zákaz konzumace rybbez šupin a ploutví, stejně jako určitýchdruhů ptáků a hmyzu. Navíc obsahuje Leviticusv oblasti stravování zákazy, kterémohou být dnešním Židům poněkud vzdálenější– mezi ně patří zákaz konzumace zvířecíhotuku a krve (3:17, 7:23) a veškerýchzvířat, která uhynula nebo byla „roztrhánadivokou zvěří“ (22:8 a Exodus 22:30). Jezajímavé, že slovo, kterým Tóra označuje„roztrhané zvěří“, t’reifa, je základem jidišvýrazu trejfe.Některá další biblická nařízení jsou nicméněmnohem méně explicitní.Jako například?To, co je často považováno za základnípilíř kašrutu, zákaz společné konzumacenebo přípravy mléčných a masitých produktů,pochází z krátkého a poněkud záhadnéhonařízení – „Nebudeš vařit mládě v mléce jehomatky“ (Exodus 23:19, 34:26 a Deuteronomium14:21). Pozdější generace židovskýchučenců interpretovaly tento výrok tak, že jenutné oddělovat mléko a maso. Staletí trvajícítradice tuto interpretaci posílila, ale já sedomnívám, že biblický zákaz nebyl nikdyzamýšlen jako zákaz míchání mléka a masa.Každá citlivá lidskábytost by si měla vyvinoutosobní stravovací režim,založený na etické úvazeBaruch ata adonaj,elohejnu melech ha-olam,ha-moci lechem min ha--arec. – Požehnaný jsi,Hospodine, Bože náš,králi světa, jenž dávášvzejít chlebu ze země.Baruch ata adonaj, ha-zanet ha-kol. – Požehnaný jsi,Hospodine, jenž všechnyživíš.Co vás vede k tomuto závěru?Nejvýmluvnějším důkazem, že tentozákon nemá nic společného se stravovacímizákazy, je fakt, že tento výrok se v Tóřeobjevuje třikrát, ale nikoliv ve vyčerpávajícímvýčtu stravovacích předpisů v Leviticu11. Ve dvou případech se věta „nebudeš vařitmládě v mléce jeho matky“ objevuje nazávěr textů, zabývajících se svátečními oběťmi(Exodus 23 a 34). Ve třetím případě, kterýse skutečně zabývá pravidly stravování(Deuteronomium 14), je tento výrok připojenk závěrečnému připomenutí: „Jste svatýmlidem Hospodinu, svému Bohu,“ a jejasně oddělen od stravovacích zákonů, kterépředcházejí. Tento kontext napovídá, ževaření mláďat v mateřském mléce bylo součástípohanských obětních rituálů a jakotakové bylo Izraeli zapovězeno.Souhlasím s Rašbamem (rabi SamuelBen Meir, biblický komentátor, 12. století),který byl přesvědčen, že toto ustanovenímělo sloužit k vysvětlení principu caar baalejchajim, vnímavosti k utrpení zvířat. Jaknapsal: „Konzumovat mléko matky zároveňs masem jejího mláděte je nevděk, nenasytnosta žravost… Tóra stanoví tento zákaz,aby vás naučila jak se chovat civilizovaně.“Jestliže se Žid rozhodne pro oddělovánímasitého a mléčného jakožto praxi, která jev židovských komunitách obvyklá po dvěRabín Simeon J. Maslin je bývalým prezidentemÚstřední konference amerických rabínů (CentralConference of American Rabbis), autoremněkolika knih a mnoha článků o židovskénáboženské praxi.tisíciletí, dokážu to pochopit a vážím si tétovolby. Ale podle mě není udržitelné tvrzení,že nám to Tóra takto přikazuje.Nakolik zásadní jsou biblické zákonykašrutu?Jsem přesvědčen, že máme plné právoznovu promýšlet zákony kašrutu a určit,s náležitým respektem k historii a tradici,které z těchto zákonů by pro nás měly býturčující v dnešní době. Zároveň stejně pevněvěřím, že každý citlivý člověk, ať již Židnebo nežid, by si měl vytvořit vlastní stravovacírežim v souladu se základním významemslova kašer (nebo košer), tedy „vhodný,správný“. Při jídle, stejně jako při každéjiné lidské činnosti, si musíme klást etickéotázky: Mělo by jídlo být považované zakošer, jestliže při jeho výrobě dochází k utrpenízvířat nebo k plenění přírodních zdrojů?A co jestli je jídlo konzumováno bez jakéhokolivnáznaku vděčnosti? Co když to, comáme k dispozici my, je odepíráno jinýmlidem nebo zvířatům?Dodržujete vy osobně kašrut?Ačkoliv moje osobní stravovací zvyky bynebyly považovány za košer těmi, kteří samisebe vidí jako strážce halachy (tradičnírabínské právo), já bych se s nimi hádal, žemoje pravidla jsou v souladu s duchema smyslem Tóry, protože jsou odvozenaz toho, co považuji za správné chápáníonoho dávného napomenutí: „Nebudeš vařitmládě v mléce jeho matky.“ I když beruv úvahu i tabu, která v oblasti stravovánípanovala v předchozích generacích, mýmhlavním kritériem při výběru jídla je ohledna bolest zvířat. Také věřím, že privilegium,kterého se nám dostává, jestliže mámedostatek potravy, zahrnuje i povinnost dávatcedaka, milodary hladovějícím, vyjadřovatvděčnost za obživu a vyhýbat se jídlům,která upomínají na historické perzekuce čivznikají v nespravedlivých pracovních podmínkách.Židovská tradice nám navíc ukládánebýt v jídle nenasytní.Zkrátka kašrut pro mě znamená, že siz jídla vybírám pouze to, co je vhodné ➤10Září/říjen 2007

téma➤a správné pro praktikujícího, eticky uvědoměléhoŽida.Někteří budou jistě tvrdit, že jedinouskutečně etickou volbou jevegetariánství.Nemám nic proti vegetariánůma veganům.Možná se dostali natakovou úroveň etickéhojednání, která je za hranicímých možností, stejnětak jako, myslím, zahranicí možností většiny Židůa rovněž nad rámec naší biblickétradice. Já osobně nejím maso savců, alenezatracuji ty, kteří jej konzumují.Jsem však přesvědčen, že ti, kteří masojedí, jsou povinováni zvažovat etická hlediskaa dbát na to, aby konzumovali takovémaso, při jehož výrobě bylo utrpení zvířatredukováno na nezbytné minimum a zachovávattak princip caar baalej chajim. Asi nenínutné popisovat kruté metody, kterých sepoužívá například při výrobě pâté de foiegras (delikatesa z husích jater, husy jsounásilím, pomocí kovových trubek překrmovány,aby jejich játra nabyla na objemu – pozn.red.) a „milk-fed“ telecího (způsob výroby„imitace“ mladého telecího, telata jsou poněkolik týdnů totálně znehybněna, aby sezabránilo nárůstu svalové hmoty, a jsoukrmena na železo chudou tekutou stravou,aby jejich maso bylo světlé a jemné a připomínalotak maso pouhý týden starých telátek,krmených mateřským mlékem – pozn. red.);o utrpení násilím krmených hus a imobilizovanýchtelat toho bylo napsáno již dost.Je rituální porážka (šchita) humánní?Je zřejmé, že původním záměrem ustanovenío šchitě, které vznikalo v době, kdy zvířatabyla obecně zabíjena bez jakýchkolivohledů na jejich bolest, bylo porážet zvířataco nejhumánnějším způsobem. Dnes majízákony na ochranu jatečních zvířat všechnyosvícené národy. Ve Spojených státech bylv roce 1978 vydán Humane Slaughtering Act,podle nějž je nutné nejprve zvířata omráčit,aby se jim nezpůsobila zbytečná bolest a stresplynoucí z pocitu blížící se smrti – nicméněamerické ministerstvo zemědělství udělujevýjimku v případě šchity, která zakazujeomračování zvířat před porážkou. Ovšem jakministerstvo zemědělství, tak PETA (Peoplefor Ethical Treatment of Animals, Lidé zaetické jednání se zvířaty) vyjadřují pochybnostina adresu největších košer jatek v Americe,jejichž nehumánní zacházení se zvířatyje notoricky známé (kruté praktiky zde užívanébyly popsány v knize Postville StephenaG. Blooma a reportáži New York Times10. března 2006).Ortodoxní židé by se měli cítit zahanbeni,že jejich kontroloři kašrutu, kteří vydávajícertifikáty masnám, prodávajím pâté de foiegras a „milk-fed“ telecí, kladou zřejmě většídůraz na detaily šchity než na utrpení zvířat.Každý má plné právo – z důvodů etických,historických i spirituálních – rozhodnout sepro dodržování kašrutu v souladu s židovskoutradicí. Ale podstoupit výhradní právorozhodovat, které jídlo je povolené, rabínskýmautoritám, jež často ignorují posvátnýprincip caar baalej chajim a jsou často ovlivňoványfinančními příspěvky podnikatelů,profitujících z nedůsledného kašrut dohledu,jistě neznamená dodržovat to nejlepší a nejvznešenějšíze židovské tradice.Lze koupit košer maso ze zvířat, kterábyla poražena humánním způsobem?Pokud je mi známo, na košer porážkumají monopol ortodoxní židé. Byl bychvelmi rád, kdyby se i neortodoxní židé podílelina školení a dohledu nad řezníky, v centrujejichž pozornosti by byl princip caarbaalej chajim.Vyhýbáte se také jídlu, které připomínáperzekuce a pochází z nespravedlivýchpracovních podmínek…Ano. Židé byli mučeni a vražděni španělskouinkvizicí, když se prokázalo, že nejsouochotni jíst vepřové. Inkviziční archivyzaznamenávají případy tajných židů, kteřívenku před svými domy vařili v hrncích vepřové,aby svedli agenty inkvizice ze stopy.Ovšem mnozí z nich by jej nepozřeli ani podpohrůžkou smrti. Z úcty k jejich obětembych ani já nejedl vepřové. Také cítím utrpenídnešních migrantů, kteří jsou zneužívánipři práci na farmách, a podporuji bojkottakových zemědělských výrobků, které jsouprodukovány a prodávány bezskrupulóznímizemědělskými velkovýrobci.Všechny tyto úvahy by měly mítsvé místo v moderním systémukašrutu.Jak se zdržetobžerství?Jedení je, ve svémjádru, brutální, zvířeckýakt. My, lidé, se na němmusíme podílet, abychom přežili.Ale my nejsme zvěř, a můžemetento rozdíl učinit zřejmým prostřednictvímrituálních praktik spojených s jídlem.Osobně si myslím, že obžerství znamenánejen jíst nestřídmě, ale také jíst jakékolivjídlo, aniž bychom se zastavili a připomnělisi zdroj této potravy. Pro některé to znamenáříct modlitbu díků předtím, než rozlomímechléb; pro jiné to může být jednoduše okamžikzamyšlení. Říci před jídlem Ha-moci(„Baruch ata adonaj, elohejnu melech haolam,ha-moci lechem min ha-arec.“) nevyžadujemnoho času ani úsilí. Můžeme takézakončit jídlo modlitbou „Baruch ata adonaj,ha-zan et ha-kol – Děkujeme Ti, Bože,že všechny živíš“.Navždy si budu pamatovat, co mě můjotec naučil jako mladého chlapce. Studovalijsme pasáž z Genesis, kde se vypráví, jakEzau prodal prvorozenství svému bratruJákobovi za misku čočky. V textu se píše:„(Ezau) pojedl, napil se, vstal a odešel. TakEzau pohrdl prvorozenstvím.“ Jak dal Ezaunajevo, zeptal se mě můj otec, že pohrdáposvátným právem prvorozenství? A sámodpověděl: „Najedl se a napil, zvedl se a odešel,aniž by byť jen krátce poděkoval Bohu zajídlo, které dostal.“ Od toho dne jsem jižnikdy nedokázal nic sníst, aniž bych se alespoňzastavil a připomněl si zdroj své obživy.Náš rodinný stůl chápu jako mizbeachme´at, zástupný oltář v malém. O šabatua svátcích je ozdoben vínem, svíčkami a chalou;je to posvátný prostor, který nás spojujes Bohem a s minulostí našeho lidu.Ale i ve všedních dnech by náš stůl mělpředstavovat něco víc než jen zajištěnínašich základních živočišných instinktů.Etický kašrut nám všem umožňuje sdíletbohatství, požehnání a posvátné hodnotyžidovské tradice – dnes a denně.◗ Rozhovor vedl Aron Hirt-Manheimer, vyšlov časopise Reform Judaism v létě 2007Přeložila Kateřina WeberováTišri 576811

CO SE NEDÁ ZA PÁR MINUTSTIHNOUTZvonil mi doma v Americe telefon a na drátě se ozvala Českátelevize s dotazem, zda bych se chtěl zúčastnit pořadu „Dobréráno“ v den šestého výročí úspěšného zničení mrakodrapů WTC(World Trade Center) v New Yorku.Vysílání to bude v nehorázně brzkou šestou hodinu ráno, s prýznačnou sledovaností, takže nutno rozhovor uskutečnit těsně po půlnocipředchozího dne našeho času. Zejména se soustředit na otázkuoprávněnosti Bushova tvrzení, že tento střet s islámských terorismemje válka, a pak na ono v pokrokovém světě tolik populární tvrzení, žesi to Amerika vlastně zavinila sama.Přikývl jsem, na papír napsal pár bodů, vědom, že za pouhýchdeset minut, které všeho všudy budou k dispozici, se podaří vychrlitjen zlomeček potřebného sdělení, jak se ovšem stalo.Začal jsem s přiznáním, že těžko mohu být objektivní: jedenáctstudentů, graduantů z naší univerzity, tam onoho 11. září 2001 zahynulo,poznal jsem některé jejich rodiny.Vzdor skutečnosti, že mĺuvčí al-Kájdy, ba i sám Usáma bin Ládinse k tomuto náramně destruktivnímu dílu (způsobivšímu ztrátu vícelidských životů než japonský útok na Pearl Harbor v prosinci 1941)hrdě hlásí, značné popularitě se dokonce těší interpretace, již jsemletos také několikrát v Praze slyšel, že si to Američané sami zorganizovalia zničení realizovali.Jediná zbylá supervelmoc, světový policajt a hasič, v roli, po nížpramálo bažil. Statisíce jejích synů ztratilo život na evropských bojištíchza první a pak druhé světové války, značnou zásluhou Amerikyse podařilo vyhrát studenou válku bez jediného výstřelu, a koncemdvacátého století musela nenáviděná Amerika zasáhnout na Balkáněa vyřešit to, co Evropa na svém kontinentě nebyla schopna či ochotnasama zvládnout.Amerika nebaží po koloniích, však sama kolonií bývala. Kdyžněkde zasáhne, je to zatracováno jako imperialistické vměšování.Když nezasáhne (třeba Haiti, Rwanda), je to důkaz neméně imperialistickéarogance, sobectví. Žádný jiný stát nevydal víc peněz nazahraniční pomoc a nepřijal víc lidí na vlastní území. Nicméně, Amerikazůstává tolik nenáviděná – a zároveň ovšem i záviděná. Všaknikde jinde není stále tak velký nával zájemců se tam vtlačit.* * * *Jde o „válku“ s islámským terorismem, tak, jak to Bush označil?Jak jinak ale konflikt nazvat? Tuto válku takovým slovem vyhlásilaal-Kájda a činy se stále snaží prokazovat. Už v roce 1998 vyhlásil binLádin fatwu s příkazem každému muslimovi zabít každého Američanavčetně nemluvňat, to vše k velké potěše Alláha. A na nevěřícípsy jiných národů časem rovněž dojde.Unikátním na tomto střetu, který nabývá globálních dimenzí, jeanonymita nepřítele, bez adresy, specifického území, s vizionářskouambicí vytvořit světový kalifát a k dosažení tak kýženého cíle vítati vlastní smrt.Další báječnou výhodou nepřítele, s podporou humanistickýchužitečných idiotů, o jejichž zničení je rovněž usilováno, je opakovanýdůraz na senzitivitě muslimů, strachujících se, že islám je ohrožen,a proto destruktivní, sebevražedné, jakkoliv krvavé akce jsoumorálně oprávněnou defenzivní reakcí. Kde teď dochází ke stavběmešit a kolik křesťanských kostelů vzniká v muslimském světě? Nevšichni muslimové jsou teroristé, ale převážná většina teroristů muslimovéjsou. Jestliže celosvětový počet následovníků Mohameda seodhaduje na 1,2 až 1,5 miliardy, tak kdyby pouhé jedno procento sevrhlo směrem k tak nihilistickému radikalismu, ona pochmurná Huntingtonovavize střetu civilizací nám už pořádně buší na dveře.Ajatolláh Chomejni nebyl první ani poslední, kdo označil USAjako největšího satana, svůdce, hrozbu v podstatě středověkým hodnotám.Až někdy do 13. století islám obdařil svět vědci obohacujícímimyšlením. Poté již jen zbýval odkaz na někdejší slávu. Toovšem není důvod k pýše, jako spíš k přiznání vlastní potupy,v porovnání s nynějším stavem věcí. Frustrovaní nepřátelé západnícivilizace se ji snažit zničit jejími nástroji. Kolika vynálezy obohatiliislamisté svět, vyskytl se mezi nimi myslitel obdařený Nobelovoucenou? Dočítám se, že se jim nepodařilo vymyslet ani šroubovák.To třeba je jen poťouchlá hyperbola, na rozdíl od solidnídůkladné studie OSN z roku 2002, hodnotící výkony všech regionůsvěta. Došla k tristnímu závěru, že ten islámský svět, 22 arabskýchstátů, vzdor obrovskému ropnému bohatství, docílil nejmíň. Jev podstatě tzv. disfunctional, s chudobou, obrovskými sociálně-ekonomickýmirozdíly, negramotností zejména žen, nezřídka s údělemtažného dobytka.* * * *A máme Irák a válku, v níž se do měsíce podařilo brilantně potřítSaddámovu armádu, a od té doby se za téměř pět let nepodařilovyhrát mír. Tato ošidnost získává na intenzitě s blížícími se americkýmiprezidentskými volbami v příštím roce.Proč tedy k útoku vůbec došlo?Bushova administrativa se potýkala s dilematem, zda jednat, činejednat. Měl nebo neměl Saddám zbraně hromadného ničení, nebosi je Bush zlomyslně vymyslel?Saddám je ovšem měl, však je použil jednak ve válce s Íránema jednak i proti Kurdům, vlastnímu obyvatelstvu. Zpravodajské ➤12Září/říjen 2007

analýza➤služby – nejen Američané, ale i Britové,Francouzi, Němci, Egypťané – přicházely sezprávami o jejich existenci a Saddámověochotě je použít.Za oprávněnější kritiku Bushova rozhodnutízatroubit k útoku pokládám jeho předpoklad,že lidé kdekoliv na světě dají přecepřednost demokracii, svobodě a prosperitěpřed současným stavem té které tyranie.Zdánlivě logická premisa ztratí svouváhu v prostředí, kde jedinec žije v tradicikmenové sounáležitosti, bez břemena svobodyza vlastní rozhodování, v prostředí, kdenikdy nedominoval zákon nad vládou tyranůa pocit národní sounáležitosti neexistoval:však Irák byl umělý, po první světové válceBritánií a Francií zflastrovaný útvar. Bushusiloval o to vytvořit v Iráku funkční demokracii,jež by byla popudem k tolik potřebnýmzměnám v celé arabské oblasti. A místokýženého osvíceného pluralismu tam teďřádí krvežíznivá občanská válka, tak komplikovaná,že se v ní lze jen s velkými obtížemivyznat. Po krku si jdou nejen Sunnité versusŠíité, ale Šíité, prozatím se projevující vetřech vzájemně se vraždících verzích.Takže se to, aspoň prozatím, Bushovinepovedlo – s jednou výjimkou, a tou jeKurdistán, oáza míru na severu válkou zmítanézemě, kde ani jeden americký vojákneztratil život. Kurdové, dvacet procentvšeho obyvatelstva vlastní kultury a řeči, sižijí autonomně, mírově, univerzity jsouv provozu, kultura kypí, hrnou se tam zahraničníinvestoři, probíhá velký rozmachvýstavby, včetně hotelů, do nichž za pocitemslasti poklidného života k osvěžení přijíždějíhosté z méně šťastných částí Iráku, který sedosud úplně nerozpadl.Kurdistán je tou optimistickou výjimkouz převažujícího pravidla neúspěchů iráckéválky, a proto zůstává mediálně pomíjen,k potvrzení mnohokrát již ověřované zkušenosti,že žádný dobrý čin nemá zůstat nepotrestán.A když toho nelze docílit, dojdeaspoň k trestu mlčením, neviděním, neslyšením,k vytvoření dojmu o jeho neexistenci.Tolik a ještě víc jsem mínil vychrlita v oněch pár televizních minutách pramálose podařilo.◗ Ota UlčSpisovatel Ota Ulč(1930) žije od roku1959 ve Spojenýchstátech, kde přednášína univerzitěv Binghamptonu.MORGENSTERN VYSTAVUJE V LIBNIIZRAEL OČIMA KAMERY A FOTO-APARÁTU je název poslední výstavy, kteroupřipravilo Sdružení SERPENS v prostořesynagogy Na Palmovce. Tentokrátuvádí výseč z bohaté činnosti renesančněkošaté tvůrčí osobnosti, kterou je čtyřicetiletýOliver Malina Morgenstern, dokumentarista,kameraman a režisér.Turisté v pevnosti Masada (foto O. M. Morgenstern).Výstava fotografií z Izraele nepřinášížádné senzace obsahové ani formální.Klidně by se mohla jmenovat VšedníIzrael bez patosu a vášní. Barevné fotografiezachycují krásu izraelské přírody,bizarní geologické zvláštnosti kráteruMaktesh Ramon v Negevu nebo padesátmetrů vysoké Šalamounovy sloupyv Národním parku Timna. Téměř povinnéjsou i snímky světových rarit – Mrtvéhomoře a Genezaretského jezera. Morgensternsi také všímá místních lidských typů.Fotografie jsou klidné, bez napětí, ale přestokaždá z nich má etnografickou vypovídacíhodnotu. To vše doplnějí žánrovéobrázky odpočívajících rodin, tržišť, telavivsképláže, turistů v pevnosti Masada.Nesmíme zapomenout ani na historickouarchitekturu či památník Yad Vashem.Prohlížíte si snímky a máte intenzivnípocit, že tu něco není v pořádku... Aleovšem! Morgenstern nevyfotografoval anijednu kaluž krve, chybí snímky vyhořelýchautobusů po útocích sebevražedných atentátníků,nezachytil všudypřítomné vojáky,osady s vypálenými domy ani zničené vesniceseverního Izraele po raketových útocíchteroristů Hamásu. Dokonce zde chybíi tradiční fotografie krásné izraelské dívkyověšené zbraněmi… Samozřejmě že to všeMorgenstern viděl také. Důvod, proč tytoatraktivní náměty ignoroval, je velmi zajímavýa svým způsobem dnes i jedinečný.Chtěl ukázat Izrael jako místo krásné přírodya fascinující zemi, kde se nalézajíAutor výstavy Oliver M. Morgenstern hovořís hudebním skladatelem Jaroslavem Vogelem.posvátná místa tří světových náboženství,kde lze klidně a pokojně žít… Že tomu takdnes není, je nepříjemná pravda, ale Morgensternnám chce ukázat Izrael takový,jaký si jej přeje mít. Čistý, klidný, pokojnýa mírový. Je to jeho právo, se kterým lzepolemizovat, ale musíme je respektovat.Součástí výstavy je i projekce cestopisnéhodokumentu Nové Cestománie „Zemějednoho Boha“, na kterém pracoval se svoupřítelkyní Darinou Krajákovou. I tento filmje zbaven takřka všeho znepokojujícího,konfliktního či dokonce odpudivého.Krásné scenérie, fascinující historicképamátky, pestrá směsice nejrůznějších rasa náboženství, hektický život přeplněnýchtržišť přetékajících nádherným ovocem.Nelze utajit „náborovost“ filmu, a to že projektje podporován izraelskou leteckou společnostíEl Al. Je to ale naprosto v pořádku.Izrael, jediná demokratická výspa na Blízkémvýchodě, bojuje i za nás, a je naší solidárnípovinností pomoci i tím, že do Izraelepojedeme, strávíme tam krásnou dovolenounebo jen navštívíme přátele. Pokud tomutento film napomůže, odvedli jeho tvůrcidobrou práci.Výstavu Izrael očima kamery a fotoaparátuOlivera Maliny Morgensternaa Dariny Krajákové lze zhlédnout v synagozeNa Palmovce, u východu ze stanicemetra B Palmovka do 29. září t.r.◗ Foto a text Milan KalinaBest of MorgensternNatáčel pro pořady ČT: Klekánice, Nadoraz,Ta naše povaha česká, Fakta.V cyklu Dokumenty z ulice natočil: Rock fest2000 USA, Michal Pavlíček bez kytary, Indiánz Břevnova of Heaven (o Milanu Hlavsovi),Prezidentova račí chůze…V cyklu Febia Nová cestománie: Afghánistán,Pákistán, Írán, Tádžikistán, Egypt, Izrael...V roce 1999 založil dokumentární společnostGlobal Entertainment & Media, s.r.o.Tišri 5768 13

XIII. LETNÍ SPORTOVNÍ DNYHAKOACH V DĚČÍNĚLetní sportovní hry byly založeny před třinácti lety právě v Děčíně jako Memoriál Jana Marka. Jsou největší akcíSportovního klubu HAKOACH, který je nejvýznamnější židovskou sportovní organizací v České republice.Od roku 2002 se hry konají pokaždé v jiném městě ve spolupráci s místní židovskou obcí. Už byly v Plzni, Brně,Teplicích, Olomouci a Karlových Varech. Návratem do místa, kde byl klub založen, se připojujeme k oslavámstého výročí založení zdejší synagogy.Hod ostěpem, vítězka Beata Bartošová.Uspořádání letošních her v Děčíně vednech 7.–9. září mělo být i uznáním a dárkempředsedovi místní židovské obce panuLadislavu Poskočilovi. Bohužel se nemohlnašich her zúčastnit, protože v té době reprezentovalnaši republiku na mistrovství světaseniorů, kde obhajoval titul mistra světav hodu oštěpem. Jeho zásluhou dnes zářínovotou synagoga rekonstruovaná z ruin.Předseda Poskočil nejenže dokázal takřkanemožné a synagogu zrestauroval, ale dokázalmnohem více. Vdechl do této budovyopět intenzivní kulturní a společenský život.Účastníky her přivítal v pátek v synagozepan Achab Haidler a výklad ukončil modlitbamia požehnáním Šabatu. Poté si účastnícivyslechli pěkný koncert jidiš písní zpěvačkyHanky Frejkové doprovázené na kytaruMartinem Hromkem.Druhý den ráno byly v krytých a klimatizovanýchprostorách S centra slavnostněodstartovány první disciplíny. Na osmi bowlingovýchdrahách měli ráno přednostturisté, aby stihli spojení do Hřenska, aleo patro níže už probíhaly soutěže ve volejbalu,squashi a malém fotbalu (2 x 2 hráči).Zápasy nabíraly na dramatičnosti a všechosm tříčlenných volejbalových družstevbojovalo ze všech sil. Obdobná situace bylana squashových kurtech, kde proběhla velká„bitva“ mezi pražskými a brněnskýmisportovci.Stolní tenis: vpředu Jindřich Bauer a J. Wellemín; vzadu Schořík a Pavel Rubín.I odpolední část programu byla úspěšná,přestože občasné přeháňky zahnaly sportovcedo úkrytu. Na atletickém stadionu mělkaždý možnost vyzkoušet si několik disciplínkrálovského sportu. Vyrovnané výkonypředvedli Dan Braun a Petr Willheim v hoduoštěpem. Jejich hody se lišily jen o dva centimetry!Na vedlejších kurtech, souběžněs atletikou, bojovali tenisté, a poté následovaloplavání v 50 metrovém bazénu. I tadyse bojovalo s maximálním nasazením.Pak už byl čas převléct se do společenskéhooděvu a přesunout se do Domu dětía mládeže přímo naproti místní synagoze.V průběhu večera, který nám zpříjemnilavynikající klezmerová kapela Létající Rabín,byly vyhlášeny výsledky ukončených disciplín.Každý účastník dostal pamětní medailis vyobrazením synagogy a znaku Hakoach.Zvláštní ocenění a diplom dostal desetiletýOndřej Nerad, který se v plavání mezidospělými umístil na 4. místě. Velké pozornostise zaslouženě těšila i Zuzana Neradová,která získala největší počet diplomů.V neděli ráno soutěže pokračovaly urputnýmiboji ve stolním tenisu a také pokračovalatenisová soutěž. Vyhlášením vítězůposledních disciplín bylo veškeré zápoleníukončeno a sedmdesát sportovců se rozjelodo svých domovů.Děkujeme celé děčínské obci, ale předevšímpředsedovi a jeho rodině, bez jejichžaktivní spolupráce by se hry nekonaly.Vybrané startovné, jak je již zvykem, Hakoachvěnuje spolupořádající obci na další zvelebenísynagogy – úpravu terasy.Jedny hry úspěšně skončily, můžeme setedy všichni těšit na další, v pořadí již XIV.,které se budou konat druhý víkend v zářípříštího roku v Boskovicích.◗ Petr Wellemín14Září/říjen 2007

z obcíŽidovská obec v Prazespolečenský sál, Maiselova 18úterý 23. října v 15 hodinPODVEČER YVONNE PŘENOSILOVÉLaterna Magika, Kinoautomat, televize, film, rozhlas.Co mají společného? Jedno jméno a jednu osobnost:JAROSLAVU PANÝRKOVOUPořad se koná za finanční podpory Magistrátu hl. m. PrahyZměna programu vyhrazenaŽIDOVSKÁ OBEC V BRNĚIDOVSKÁAGENTURAV ESKÉ REPUBLICE – SOCHNUTJáchymova 3, Praha 1, 110 00T - 224 810 099 F – 224 810 110 E – sochnut@volny.czwww.sochnut.cz- The Jewish Agency for IsraelStejně jako v předchozích letech otevíráŽidovská agentura v České republicekurzy moderní hebrejštinyVe školním roce 2007/2008 otevíráme celkem devět kurzů na různýchúrovních – od úplných začátečníků až po pokročilé.Všechny kurzy začínají v týdnu od 15. 10. 2007v prostorách Lauderových škol, Belgická 25, Praha 2.Výuka probíhá vždy 2x týdně v lekcích po 90 minutách,celkem 60 lekcí za školní rok.Zápis do kurzů se bude konat:11. října od 15 do 20 h – Jáchymova 3, Praha 1(případně 15. 10. od 16.30 h)Zároveň bychom vás rádi informovali, že z rozhodnutí Židovské agenturyv Izraeli přebírá pražská kancelář i aktivity Sochnutu na Slovensku.Kontakty: Kancelář Sochnutu, Jáchymova 3,110 00 Praha 1Telefony: 224 810 099, 224 810 110, Fax: 224 810 118,E-mail: sochnut@volny.czPřihláška a rozvrhy: www.sochnut.cz/ulpan/zakoupila na novou divadelnísezonu 2007/2008 celkem šestabonentek (čtyři ve skupině B2a dvě ve skupině C2.) Jednotnácena každé vstupenky bylastanovena na 120 Kč. Abonentkysi lze vyzvednout po zaplacenív pokladně obce od 4. 9. 2007.Nejbližší představení:SKUPINA C2 balet KorzárJanáčkovo divadlo22. 9. 2007 od 17 hodinPIETNÍ AKTYV úterý 16. října 2007 v 11hodin na Novém židovskémhřbitově na Vinohradechvzpomenou členové Terezínskéiniciativy na zahájení deportací a uctípamátku všech svých příbuznýcha blízkých. Odpoledne, ve 14 hodin,budou položeny květiny u pamětnídesky na zdi Parkhotelu. (e.f.)HLEDÁM PAMĚTNÍKY,kteří znali mého otce JUDr. StanislavaJiříka (1915–1997), kterýpomáhal spoluobčanům v Prazeběhem druhé světové války. Zmiňujese o něm Oto Kraus v knize:„Továrna na smrt“. Děkuji, buduvděčná za každou vzpomínku.Nina Krásenská (dcera), tel.606 476 777, 241 413 765(nebo vzkaz v knihovněŽOP 226 235 051).Tišri 576815

KULTURNÍ PROGRAM ŘÍJEN 2007Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v PrazeMaiselova 15, 110 00 Praha 1, 3. patrotel.: 222 325 172, fax: 222 318 856www.jewishmuseum.cz, education@jewishmuseum.cz(Spojení: metro A, tram 18 – stanice Staroměstská; tram 17, bus 133 – stanice Právnická fakulta)pondělí 1. 10. v 18 h: GILGAMEŠ –Mýtické drama o hledání věčného života.Meditace nad nejstarším eposem lidstva, nadjeho podobností světu Tanachu či nad jehonaprostou odlišností. Existenciální výzvak nám promlouvá přes tisíce let. Mgr. VěraTydlitátová, Th.D., vedoucí Centra blízkovýchodníchstudií Filozofické fakulty Západočeskéuniverzity v Plzni a prof. ThDr. MilanBalabán, vedoucí Katedry religionistikyEvangelické teologické fakulty UK v Praze.pondělí 8. 10. v 18 h: Nigun – pásmohebrejských, sefardských a jidiš písní a houslovýchimprovizací. Věra Nerušilová – zpěv,Alexander Shonert – housle, Natalie Shonert –klavír.Vstupné 60 Kčúterý 9. 10. v 18 h: Ctibor Rybár: Dopůlnoci času dost. Od sionistického mládína Slovensku a ztráty rodiny i blízkýchk maďarskému vězení, od diplomatickéslužby v komunistickém Československuk procesu s Rudolfem Slánským. Bývalýšéfredaktor nakladatelství Olympia, autormnoha pragensií a spoluautor publikaceŽidovská Praha, vypráví a čte z připravovanéknihy svých vzpomínek.čtvrtek 11. 10. v 18 h: Maimonidovýchtřináct článků víry. Cyklus přednášek vrchníhozemského a pražského rabína KarolaEfraima Sidona. Článek druhý: V naprostévěrnosti věřím, že Stvořitel, jeho jméno buďpožehnáno, je jediný a z žádného hlediskanení jedinosti jako je jeho, pouze on je nášBůh, jenž byl, je a bude.pondělí 15. 10. v 18 h: Královna cembala.Povídání o životních osudech světoznámécembalistky Zuzany Růžičkovéa její vzpomínky na manžela, hudebníhoskladatele Viktora Kalabise a na další osobnostihudebního světa.úterý 16. 10. v 18 h: Co je to židovskákultura v Čechách a na Moravě a jak se jívede? Diskuzní pořad Petra Broda. Debatují:Leo Pavlát (ředitel Židovského muzeav Praze), Čestmír Huňát (předseda sdruženíUnijazz a koordinátor festivalu Boskovice),Peter Györi (místopředseda Federace židovskýchobcí), Milan Kalina (redaktor měsíčníkůObecní noviny a Maskil).středa 17. 10. v 18 h: Holocaust na jižnímSlovensku. Předseda Židovské náboženskéobce v Nových Zámcích Tomáš Lang prezentujesvou knihu (spoluautorem je SándorStrba). Obsáhlá publikace mapuje předválečnouhistorii Židů v Nových Zámcích a její tragickévyústění za druhé světové války i kontinuitutamní židovské obce až do dnešní doby.Kniha vyšla nedávno ve druhém vydání maďarskyi slovensky. Uvádí sociolog Fedor Gál.čtvrtek 18. 10. v 18 h: Nathan Moskowitz:Illuminated Synesthetic Symphonies –vernisáž výstavy pastelů a olejů s námětybiblickými i s motivy židovských svátkůvýtvarníka a profesora neurologie žijícíhov USA.Občerstveníúterý 23. 10. v 18 h: Koncert spojenýs přednáškou na téma Osud židovských skladatelůJ. Weinbergera a J. Simona – součástWeinberger Tour ke 40. výročí úmrtí JaromíraWeinbergera (1896–1967). František Brikcius– violoncello, Tomáš Víšek – klavír.Zazní skladby J. Weinbergera, E. Schulhoffa,J. Simona a I. Kosíkové. Vstupné 80 Kčstředa 24. 10. v 18 h: Ženy v Bibli, ženydnes. Díl VIII. – Ester. Hrdinky Tanachuv podání tradičních rabínských komentátorůa současných feministických komentátorek.Jak se změní vnímání hrdinky a jejího příběhu,když do procesu interpretace vstoupíženy? A jaký dopad má tato skutečnost naživoty dnešních žen a mužů, příslušníkůžidovsko-křesťanské kultury? Cyklus přednášekhebraistky Mgr. Terezie Dubinové.úterý 30. 10. v 18 h: Mgr. LenkaUličná: Škola tosafistů a česká identita.Výklad literárního žánru tosafot – doslova„dodatků“ – jež jsou pokračováním talmudickéhohalachického diskurzu. Mezi izolacía integrací: Dialog myšlenkových proudůjudaismu 11.–18. století. Cyklus přednášekpedagogů a doktorandů z Ústavu Blízkéhovýchodu a Afriky a Ústavu filosofie a religionistikyFilozofické fakulty UK v Praze.Není-li uvedeno jinak, je vstupné 20 Kč.NEDĚLNÍ PROGRAM PRO DĚTIA JEJICH RODIČE:14. října 2007 ve 14 h: Arje slaví Novýrok Proč Židé začínají rok již na podzim?Co je v knize, kterou Arje tak pozorně čte?A proč v ní nejsou obrázky? Přijďte Arjemunamalovat knížku. Jednotné vstupné 40 KčVÝSTAVY VE VKC:Umění stát vzpřímeně/The Art of RemainingUpright – výstava barevných kolážía olejů výtvarnice Jany Zimmer žijícív USA. Od 10. září do 15. října 2007.Nathan Moskowitz: Illuminated SynestheticSymphonies – pastely a oleje s námětybiblickými i s motivy židovských svátků. Od19. října do 30. listopadu 2007. (Výstavyjsou otevřeny pro veřejnost Po–Čt 10–16 h,Pá 10–15 h.)VKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brnotř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno, tel.: 544 509 651, fax: 544 509 652www.jewishmuseum.cz/brno, brno@jewishmuseum.czúterý 2. 10. v 19 h: „Tajbele s démonema jejich autor“ – přednáška o americkémžidovském spisovateli polského původu IsaakuBashevisi Singerovi. Večerem provázíprof. PhDr. Antonín Přidal.pondělí 8. 10. v 19 h: „Weinberger tour“– koncert ke 40. výročí úmrtí židovskéhohudebního skladatele Jaromíra Weinbergera(1896–1967). Ve spolupráci se Židovskouobcí Brno.Vstupné 50 Kčstředa 10. 10. v 19 h: „Leo Perutz: Nocpod Kamenným mostem“ 1/8 (1997) – dramatickýseriál z rudolfinské Prahy. RežieHana Kofránková.úterý 16. 10. v 17 h: „Židovka anebŽonglování se životem“ – divadelní představeníDivadla Kufr. Vstupné 30 Kčneděle 21. 10. v 15 h: Nedělní program„Rozinky a mandle“: O nesmírné potopěsvěta – jak se přiblížil konec lidstva, o vybudováníArchy a záchraně všech zvířat i rostlin.Povídání spojené s malováním, dílna prorodiče s dětmi od 4 let.Vstupné 30 Kčpondělí 29. 10. v 19 h: S „Alexander'sRagtime Bandem“ pod „Modrým nebem“.Další díl z cyklu Hudebníci z diaspory uvedeJan Beránek.Není-li uvedeno jinak, je vstupné 20 Kč.V říjnu je v sále možné zhlédnout kresbyHeleny Pavlacké „Vzpomínka na synagogu“.Zachycují Novou brněnskou synagoguzbořenou v letech 1985–1986.Oba sály jsou přístupny vždy 20 minut před zahájenímprogramu. 15 minut po začátku programu není vstupdo Vzdělávacího a kulturního centra povolen.16Září/říjen 2007

kulturaV ýstavazachycujestaleté dějinypůvodních Romůa Sintů v českýchzemích, holocausta jejich zánik;Součástí jsoui unikátnípředválečnéfotografiez rodinnýcharchivů i snímkydokumentující děnív nacistickémkoncentračnímtábořeLety u Písku.6.–29. 9. 2007Národní galerie – Veletržní palác(Dukelských hrdinů 47, Praha 7)otevřeno denně mimo pondělí od10 do 18 h, vstup volnýNADACE ŽIDOVSKÉHOMUZEA V PRAZEvyhlašuje výběrové řízenína rok 2008 pro poskytnutígrantů na projekty zaměřenéna zachování a rozvoj židovskékultury na území České republikyv těchto oblastech:a) záchrana a obnova židovskýchmovitých památek,aa) které tvoří součást sbírkovéhoa knižního fondu Židovského muzeav Praze a jsou v užívání židovskýchobcí, jež jsou členy Federace židovskýchobcí ČR a mají sídlo v Českérepublice, a to na základě smlouvy uzavřenés Židovským muzeem v Praze,nebo si tyto předměty židovské obcehodlají od Židovského muzea v Prazezapůjčit;ab) které nejsou součástí sbírkovéhoa knižního fondu Židovského muzeav Praze, ale představují významný projevkultury židovské pospolitostiv České republice.b) uspořádání a vytvoření technickýchpodmínek pro kulturní, výchovnounebo vzdělávací akci (trvalá expozice,dočasná výstava, přednášky, semináře),jejichž cílem je seznámit veřejnosts dějinami a kulturou židovské diasporyna území České republiky, a kteréjsou pořádány židovskými obcemi (uvedenýchvýše v odst. aa/) ve spoluprácis Židovským muzeem v Praze;c) vydání publikací (např. výstavníchkatalogů, informačních, vzdělávacícha jiných tiskovin) přímo souvisejícíchs jednou ze shora uvedených činností.Nadace přispívá, vzhledem ke svýmomezeným finančním možnostem, spíšena menší projekty nebo přispěje menšíčástkou v rámci spolufinancování.Masorti Česká republika vás zve na cyklus přednášek„Praktický průvodce židovskou náboženskoupraxí pro každého“vždy ve 2. patře v budově ŽOP, Maiselova 18, od 18.00 do 19.30 hProgram:11. 10. Talit a tfilin1. 11. Amida15. 11. Birchat ha-Mazon29. 11. Zvláštní ši’ur věnovaný Chanuka aneb „proč Chanuka není svátek“Upřesňující informace na www.masorti.czPodrobné informace o grantovémřízení lze získat v referenčnímcentru Židovského muzeav Praze, U staré školy 1, 110 00 Praha 1v době od 9.30 do 15 hodin nebo na e-mail: nadacezovp@volny.cz u p. JanyKosákové, Jáchymova 3, Praha 1, popř.na internetu: http: www.jewishmuseum.cz.Na vyžádání mohou být podmínkyvýběrového řízení zaslány e-mailem.Termín pro podání žádostí o grantje 30. listopadu 2007. K později podanýmžádostem se nepřihlíží. Žádost jenutno podat na formuláři nadace, kterýje k dispozici k vyzvednutí na shora uvedenýchmístech, v opačném případě senebude k podané žádosti přihlížet.Tišri 576817

LITERATURA NEJEN S DAVIDOVOU HVĚZDOUNejkrásnější voják rakousko-uherské armády,dobrodruh, tulák, muž, který znal Lenina,Hitlera, Mussoliniho, Goebbelse, přítelLva Trockého, osvětimský vězeň, židovskýbásník, autor německých veršů HUGOSONNENSCHEIN píše z mírovské trestnicedopis Rudolfu Slánskému…Toto atraktivní doporučení z knižní obálkynemůže nechat nikoho chladným a doslova„nutí“ knihu otevřít. Je to literární fikce neboskutečnost? Oboje v románovém, napínavémpříběhu, který, domnívám se právem, nemáv naší literární zkušenosti obdobu. Kdo jevlastně Hugo Sonnenschein-Sonka?Sonka (1889–1953), německy píšící židovskýbásník a rodák z Kyjova, se s oblibouvyskytoval na místech, kde se schylovalok mimořádným událostem, k povstáníma vzpourám, agitoval proti stalinským procesům,mnohokrát bylve vězení. Setkal ses Mussolinim, Hitlerem,Leninem, Goebbelsem,dopisoval sis Trockým. Mezi českýmibásníky mělmnoho přátel a známých(Březina, Deml,Šrámek, Neumannaj.). Ivan Olbrachtv Rozpravách Aventina (1929) napsal:„Se Sonnenscheinem jsme uzavřeli na létavřelé přátelství, jehož jednotlivé fáze mohudnes velmi dobře sledovat ve svém románuPodivné přátelství herce Jesenia.Nejobšírnější kapitolu své knihy – o německypíšících spisovatelích z Čech a Moravynazvané Böhmische Dörfer – věnuje známýněmecký publicista Jürgen Serke právěSonkovi. Píše o něm jako o oběti politickéhoprocesu, inscenovaného už v roce 1947.Podle Serkeho musel být „odklizen“, protožeznal pravdu o Fučíkovi.Kniha Jiřího Kamena vychází předevšímz autentického Sonkova dopisu RudolfuSlánskému, který psal na Mírově v době,kdy si odpykával trest za údajnou kolaboracis nacisty. Kamenův román je svědectvímo neobyčejném životě židovského básníkaa dobrodruha, který dokázal přežít všechnyperipetie složité doby i vlastní nápady, jimižprovokoval ideologie všech možných establishmentů,a zemřel přirozenou smrtí – byťve vězeňské cele. Skutečný Sonka, stejně jakoten románový, jako kdyby zároveň žili nežil. Stopy, které zanechal, vypovídají zevšeho nejvíc o tom, že byl celý život na útěkupřed skutečností i před sebou samým.Jiří Kamen, HUGO, 321 str.,Nakladatelství Prostor, Praha 2004Poslední knihouRomana Cílka, jednohoz nejplodnějšíchautorů literatury faktua zakladatele Klubuautorů literatury faktu(KALF), je publikaces názvem Vyvolencibohů…? s podtitulemaneb čím se platí za genialitu. Autor si vybralosm jedinečných osobností s velmi dramatickýmiaž tragickými životními peripetiemi.Někteří z nich zvolili dobrovolnou smrt, jinípřišli o své blízké a jiní se zas uštvali ve služběvyšším cílům. Hledáme-li určitý leitmotiv,který jednotlivé postavy (vzdálené od sebečasto i několik století) spojuje, pak je to nepochybněabsence štěstí. Čtenář se může přesvědčit,jak rozdílné a současně i podobné mohoubýt osudy Komenského, Pasteura, Muchy,Schweitzera, Čapka, Hemigwaye, Ortena čiZweiga. Ničemu se nevyhýbající pohled na životnía tvůrčí osudy těchto osmi význačnýchmužů staví před čtenáře zásadní otázky smyslua naplnění života. Osvědčený autor dokázali v této knize prezentovat svůj pohled na osudovoudeterminaci slavných osob způsobemčtivým a atraktivním. Jedno ale nutno této knizeči spíše jejímu autorovi vytknout. Mezi jehovýběr se nedostala ani jedna žena. Není všakvyloučeno, že si je autor tohoto nedostatku vědoma ke knize chystá i ženský pendant. Nechmese překvapit!Roman Cílek, VYVOLENCIBOHŮ…?, 149 str., NakladatelstvíMarieTum, Praha 2007Demokracie a spravedlnost. Dva pojmydenně skloňované v nejrůznějších souvislostech.Můžeme je rozebírat ve smyslu politologickémi filozofickém, můžeme se uchylovatk historickým příkladům, ale nic nemůženahradit autentické, konkrétní kauzy, kterébyly řešeny zcela nedávno a ve kterých můžemena mnohé otázky dostat odpověď.V tom nám pomůže kniha jednoho z nejznámějšíchamerických právníků, která dáváčtenáři nahlédnout do způsobu aplikace právav USA, ukazuje použití právnické strategiea taktiky, ale zejména vypráví dramatickéudálosti doprovázející nejznámější soudníspory posledních let, které se stalyzvratem v historii amerického soudnictví,a to z pozice jejich účastníka.Jeho vzpomínky líčí, kromě jiných, slavnýspor antimonopolního úřadu s nejbohatšímmužem planety Billem Gatesem – UnitedStates versus Microsoft a kauzu, kterou sijistě všichni vzpomínáme – počítání volebníchhlasů na Floridě připosledních americkýchprezidentských volbách– Bush versus Gore.Vztah justice, demokraciea podnikatelskésféry je žhavým tématemi u nás. Debatyo tom, zda jsme, či nejsmeprávním státem,postrádají mnohdy širšírozhled. Tato kniha může napomoci pochopit,o jaké zásady se opírá vláda Spojenýchstátů, pokud zasahuje do sféry velkého byznysu,může ukázat, že i v zemi, kde je soukromépodnikání zcela nedotknutelné, existujepotřeba mnohé věci regulovat a chránittak zájmy všech obyvatel. Zajímavá a poučnákniha, kterou ocení právníci i laici.David Boies, VE SLUŽBĚSPRAVEDLNOSTI, 552 str., Baronet,Praha 2006V záplavě kafkovské literatury je tato nabízenápublikace zjevem výjimečným. Autoremtotiž není žádný renomovaný kafkolog, literárnívědec či jiný intelektuál. Spisovatelem je tuFrantišek Xaver Bašík (1878–1963), který sev roce 1892 učil příručím v pražském obchoděs krátkým zbožím, který patřil otci Franze Kafky.Své vzpomínky psal jako stárnoucí mužv letech druhé světové války a jeho vztahys Kafkovou rodinou byly ukončeny jeho vyučením.Paměti jsou vzácným pramenem primárníchinformací nedotčených pozdějšími interpretacemi,jež tak často zkreslují vzpomínkyKafkových současníků, kteří se dožili jehouznání a slávy. Bašík je navíc bystrý pozorovatela jeho vzpomínky jsou psány živým, svěžímjazykem. Umožňují nahlédnout do všedníhoživota v obchodě i do života rodiny Kafkových,jenž byl soustředěn kolem dění ➤18Září/říjen 2007

knihy➤v obchodě také proto,že obojí v té době spojovalajedna adresa –Celetná č. 3.Ze vzpomínek vystupujevýrazně sympatickáosobnost JulieKafkové, která jeduší obchodu, poznámepřísného, ale spravedlivého šéfa HermannaKafku a je tu i malý zvídavý Franz.Rozhodně tyto paměti nepotvrzují negativníobraz Kafkova otce, jak byl vylíčen ve dnesjiž světoznámém Dopisu otci.Bašíkovy paměti by byly cenné, i kdybyv nich nebylo o Kafkovi ani zmínky. Poskytujítotiž velmi barvitý dokument o životěa práci obyčejných lidí v Praze před sto lety.Autentický dokument je totiž psán jednímz nich, což je poměrně vzácný zdroj relevantníchinformací o tehdejší době.František X. Baštík, VYUČIL JSEM SEU KAFKŮ, 352 str., Prostor, Praha 2004Jací jsou obyvatelé hrdého Albionu neboliSpojeného království Velké Británie a SeverníhoIrska? Víme, že nosí deštníky, pijí pivobez pěny a jejich kuchyně je pro většinu obyvatelkontinentální Evropy trestem. Jsou tovesměs slušní, poněkuduzavření lidé se smyslempro suchý humora spravedlnost. Někteříz nich jsou ale také postrachemfotbalovýchstadionů a jejich krutévýtržnosti mají na svědomídesítky obětí na životech.Britové stáliu kolébky mnoha kolektivních i individuálníchsportů, jsou vášniví lovci a milují sázky.Nade všechno si váží poctivého soupeření,které vyjadřují slovy fair play.Jeremy Paxman (1950) se narodil v Leedsu,vystudoval univerzitu v Cambridgea byl investigativním novinářem v Belfastu.Vroce 1977 začal pracovat v BBC a po desetiletech se stal zahraničním korespondentemv Libanonu, Africe a Jižní Americe. Je velmipopulární, dá se říci, že je skutečnou televizníhvězdou, jednou z nejvýraznějších osobnostíBBC. Je autorem mnoha knih, např. Friendsin High Places, The political Animal neboFish, Fishing and the Meaning of Life. V té,kterou vám představuji, se zabývá krizí identitysoučasného anglického národa s břitkostía vtipem – kniha nic nedluží pověstnému anglickémuhumoru, který má v českých zemíchtolik nadšených obdivovatelů. Je to jednaz nejlepších knih, kterou můžete o Angličanechčíst. Vřele doporučuji do vlastní knihovnynebo jako dárek, který bude oceněn.Jeremy Paxman, ANGLIČANÉ –PORTRÉT NÁRODA, 355 str.,Academia, Praha 2006Tereza Spencerová (1965) se nenarodilajako žena! Po Fakultě žurnalistiky UK působilav ČTK i jako korespondent pro Blízký východv Káhiře, později v české redakci časopisuReader’s Digest Výběr.Pro časopis Reflex psalapravidelné sloupky, přeložilaknihu americkéhotranssexuála Leslie FeinbergeraPohlavní štvanci(G+G, 2000), spolupracovalas časopisem Mladýsvět a v roce 1998 bylau zrodu občanského sdružení TransForum,první oficiální organizace translidí v postkomunistickýchzemích.Drobná publikace s nápaditou obálkouJuraje Horvátha s názvem Jsem tranďák! zavádíčtenáře do světa, o kterém jsme velmimálo informováni. Autorka velmi otevřeněmapuje celý problém transsexuality z nejrůznějšíchúhlů, počínaje krátkým historickýmexkurzem, přes hledání vlastní definice, prožitáponížení, potíže s úřady, až k vytouženésvobodě pohlavního „já“. Argumenty Spencerovéjsou vážné, seriózní a nelze nad nimijen mávnout rukou. V době, kdy se sexuálnímenšiny dožadují svých nezadatelných práva touží po rovnoprávnosti s většinovou společností,je zapotřebí mnoho informací k tomu,aby byly rozptýleny mnohdy divoké, alezcela neopodstatněné výhrady vůči takto orientovanýmspoluobčanům. Skutečná demokracieje pouze tam, kde jí mohou využívati nepatrné menšiny, tam, kde společnost sepřed těmito problémy nejen neuzavírá, alenaopak všemožně usiluje o integraci.Tereza Spencerová, JSEM TRANĎÁK!,124 str., Nakladatelství G + G, Praha 2006Vládnoucí totalitní systémy během svépůlstoleté vlády záměrně nepřály rozkvětuencyklopedické literatury. Tyto režimy nashromáždilyza léta takové množství tabuizovanýchjmen a událostí, byly ignorovány celévědecké obory a z pamětí lidí se cílevědoměgumovaly vzpomínky na kdysicelonárodní organizace a jejich význam.V takové době nebylo možné vydávat encyklopedie,které by lidem nebyly pro smích.Po roce 1989 byltento nedostatek nahrazovánnejrůznějšímiencyklopedickýmiprojekty, ale nikolivvšechny bylo možnéoznačit za seriózní.Přesto se tato literaturazačala objevovat natrhu ve stále větším zastoupení a v poslednídobě si lze už pomalu i v této oblasti vybírat.Velmi dobrým počinkem je překlad Slovníkuspirituality italských autorů Stefana deFiores a Tullo Goffiho v péči Karmelitánskéhonakladatelství. Slovník obsahuje 111 monografickyzpracovaných hesel a rejstřík zahrnuje1 500 tématických okruhů, které bylyzpracovávány 64 renomovanými autory.Hesla jsou zpracována s ohledem na posledníúroveň vědeckého poznání a reflektují aktuálníproblémy dnešní doby. Jsou podrobnouanalýzou tématu, slovník je systematickýa přehledný. Je dobré, že je doplněn původnímitexty českých autorů a odkazy na dalšívazby, převážně z humanitních oborů. Profesionálními amatérským zájemcům, kteří sepohybují v oblasti humanitních věd, poskytneslovník velmi cenné informace.Stefano de Fiores, Tullo Goffi,SLOVNÍK SPIRITUALITY, 1 295 str.,Karmelitánské nakladatelství, Praha 2006Mňau! Vítáme vás ve světě elegantních koček,pyšných kocourů, něžných kočiček a hravýchkoťat. V příručce pro chovatele nazvanéKočka hravá společnice nalezneme praktickyvšechno, co potřebujemeo tomto čtyřnohém přítelilidí znát. Seznámímese s jejich anatomickoustavbou a tělesnými zvláštnostmi,poznáme praktickyvšechna chovaná plemenaa budeme se divit,kolik jich existuje. Dozvímese také vše o jejich chování, naleznemezde pravidla soužití s tímto něžným tvorema také vše potřebné, co bychom měli znát v péčio jejich zdraví od základního vyšetřenía prevence, až po poruchy chování i chorobystáří Autorem publikace je světově proslulýdr. Bruce Fogle, který je majitelem uznávanélondýnské veterinární ordinace.Dr. Bruce Fogle,KOČKA HRAVÁ SPOLEČNICE,287 str., Knižní klub, Praha 2006◗ Milan KalinaTišri 576819

výročíSTO LET DĚČÍNSKÉ SYNAGOGYV neděli 1. září 1907 desítky židovských rodin ve svátečnímtmavém oblečení míří v tehdejším dvojměstí Děčín–Podmoklyk synagoze. Chudší přicházejí pěšky, zato s početnýmirodinami, bohatší pak jedou v kočárech. Koně jentěžce zdolávají kopec Bergstrasse, dnešní Žižkovy ulice.Přijíždí i několik aut, ale ta se pokouší vyjet marně. Zůstávajíparkovat v Teplické ulici.Představitelé obce vítají příchozí už před synagogou. Mužis pokrytými hlavami vcházejí hlavním vchodem, ženy se ubírajípostranním a po točitých schodech stoupají na galerii. Žasnounad krásou interiéru, nad svatostánkem i nad lustremobřích rozměrů z kamenickošenovské sklárny, zhotovenéhoz nejčistšího olovnatého křišťálu. Zatímco ženy na balkóně sledují,jak je která oblečena, muži usedají do širokých vyřezávanýchlavic, umístěných ve dvou řadách po dvanácti. Do každélavice se jich vejde pět až šest. Místa jsou zaplněna do posledního.Na koho nezbylo místo, stojí podél zdi.Slavnostní ceremoniál je v plném proudu. Dostavují sevzácní hosté. Vládního komisaře zastupuje vrchní komisařdr. Kinkel. Přítomen je i vedoucí hejtmanství, státní rada Svoboda,okresní školní inspektor Endler, předseda okresuW. E. Gröschl i se svým zástupcem panem Seidlem, starostaParthen, vládnoucí podmokelské radnici, a zástupce starostyměsta Děčína Schmidt s většinou členů rad obou měst. Účastníse i ředitel Spořitelny, také ředitel pošty, okresní zvěrolékařdr. Brasch, vrchní policejní komisař šlechtic Gabler von Adlesfeld,dále ředitelé škol, kazatel profesor dr. Kisch, vrchní učitelv Praze (titul pro ředitele některých škol), který zastupuje pražskoužidovskou náboženskou obec. Zástupce tu mají i židovskéobce z Ústí nad Labem, České Lípy, Teplic a odjinud.Po chorálu templového sboru se slova ujímá předseda obceAdolf Pächter a děkuje všem, kteří se zasloužili o výstavbusynagogy, zejména pak svému zástupci panu Braunerovi, předsedoviSpolku pro stavbu templu, panu Pickovi, představenémudobročinné organizace Chevra kadiša (Pohřební bratrstvo).Děkuje předsedkyni Izraelského svazu žen v Čecháchpaní Hofmannové a především pak vrchnímu rabínovi Freundovi,jenž od svého příchodu do Děčína – Podmokel podněcovaltouhu po výstavbě synagogy, zasazoval se o podporu stavbyaž do zdárného završení díla a dnešnímu zasvěcení synagogy.Templový sbor zpívá „Nebi vzdáváme věčnou slávu“, rabínFreund zažíhá věčné světlo. Předčítá se část Tóry a rabínv závěrečném proslovu zdůrazňuje: „Tento den je nejvyšším,jaký může obec oslavit. Ne pro pýchu a slávu, ale na počestNejvyššího, toho, který nový templ vytvořil. Je posláním nověotevřené synagogy udržet víru pro budoucí generace.“ Potérabín svěřuje chrám pod ochranu císaře a duchovních všechcírkví, městských otců, učitelů i všeho občanstva Děčína–Podmokel.Následuje další modlitba, která je tentokrát věnovánacísaři a dvojměstí Děčín–Podmokly. Na závěr zní hymna. Slavnostkončí, kočáry i auta se rozjíždějí k domovu.Tolik dobový kronikář. V neděli 2. září 2007 se scénář opakuje.Desítky rodin ve svátečním i méně svátečním míří opětdo kopce k děčínské synagoze. Někteří se tu snaží zaparkovatautomobily, ale to je opravdu těžké. Nemůže za to jen strmostulice, všechna místa jsou již totiž dávno obsazena. Dnešní Žižkovaulice, dříve s příznačnějším názvem Bergstrasse, se k parkovánízkrátka moc nehodí.Představitelé obce vítají příchozí už před synagogou.Vévodí jim Vladimír Poskočil, bez kterého by se nejen nekonaladnešní slavnost, ale bez kterého by se synagoga nedočkalasvé obnovené slávy, jak ostatně o chvíli později uvnitř nezapomenepřipomenout ani jeden slavnostní řečník. Uvnitř již mužis pokrytými hlavami, i ti s nepokrytě nepokrytými, i dnes opětžasnou nad krásou interiéru. Je až neuvěřitelné, jak se synagogaz šedé ruiny proměnila v zářivý architektonický skvost, jemuždodal lesku i nově navržený interiér. Vévodí mu téměř secesnímotiv slunce nad oltářem.Ještě před pár lety tu smutně postávali pan Marek a pan Markoviča říkali si, co by se dalo kdyby... A panu Markovičovi sestále nějak nezdálo, že by se měla zbourat ošklivá cihlová zeď,zakrývající áron ha kodeš. „Vždyť jsme tady po válce vždyckypálili svíčky.“ Jenomže to bylo poté, co už byla synagoga používánajako skladiště a k tomu účelu surově zmrzačena.Ano, také dnes tu jsou vzácní hosté – zástupce izraelskéhovelvyslance Ziv Kulman, starosta Děčína Vladislav Raška, starostkaČeské Lípy Hana Moudrá, zástupce kraje, židovskýchobcí a také dva rabíni, Tomáš Kučera a Ronald Hofberg, kteříspolečně vedou bohoslužbu, která je součástí slavnostního ceremoniálu.Jsou tu i hosté z nedaleké drážďanské židovské obce,předsedkyně paní Goldenbogen, a mnoho dalších. Možná, že byse v obecenstvu našel i ten ředitel pošty nebo zvěrolékař.A všichni opěvují píli a nasazení všech, kteří se zasloužili naobnově „chrámu“, hlavně Vladimíra Poskočila. Ten září štěstím,jeho vize se naplnila, takovýhle úspěch zažil naposled, když sestal seniorským mistrem světa v hodu oštěpem.Místo templového sboru je tu tentokrát něco komornějšího –Hanka Frejková a písničky z jejího nového CD „Dire Geld“.Dokonce se křtí. Co na tom, že jsme v synagoze, je zkrátka jinádoba a všichni to chápou jako symbol uvedení do života, i kdyžrabíni by raději viděli obřízku. Tenhle osud potkává i knihuo rekonstrukci děčínské synagogy.Jak se praví v závěru dobového textu: „...je posláním [...]synagogy udržet víru v budoucí generace.“ Nezbývá tedy nežpopřát děčínské synagoze a její židovské obci, aby to nadcházejícístoletí bylo méně dramatické než to uplynulé.◗ Tomáš Kraus, foto Jitka OltováVěstník Maskil – registrace MK ČR č. E 14877Vydává židovská kongregace Bejt Simcha, přidružený člen Federace židovských obcí ČR, Mánesova 8, 120 00 Praha 2, Česká republika, IČO: 61385735, tel./fax: 222 251 641, 724 027 929, e-mail: redakce.maskil@maskil.cz. Maskilvychází měsíčně za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, Federace židovských obcí v ČR, Nadačního fondu obětem holocaustu a The Dutch Humanitarian Fund (JHF). Zájemci mohou přispět na vydávání věstníku libovolnoučástkou na bankovní účet: 86-8959560207/0100 u Komerční banky, variabilní symbol: 88888 (5x8). Redakce: Milan Kalina, Kateřina Weberová. Redakční rada: Michal Foršt, Jitka Nováková. Ilustrace: Lucie Lomová. Předtiskovápříprava a tisk: Typografické studio Trilabit, s. r. o., Vodičkova 36, Praha 1. Uzávěrka tohoto čísla 10. 9. 2007. Uzávěrka příštího čísla 1. 10. 2007.