č.3 - Maskil

židovský rok➤práva, spojuje ustanovení svátku Chanukapouze se zázrakem, který se stal s olejem?Naši učenci na to měli mnoho názorů a jedenz nich říká, že za Makabejců (v doběbojů za svobodu vyznání a za nezávislost164–142 př.o.l.) i krátce poté tkvěla hlavnípříčina radosti v zázraku vítězství hrstkypovstalců nad početnými oddíly regulérníarmády, ve vyhnání nepřátel ze Svatéhoměsta a nakonec i ze země Izraele a ve zrušenízákazů světit šabat, slavit novolunía provádět obřízky. Pro následující pokolenívšak hlavní příčina radosti tkvěla v zázrakuhoření světel menory. Jak bylo výšeuvedeno, ještě za existence druhého Chrámukončí tragicky rod Hasmonejců. Časembyl Římany zničen i samotný Chrám, kterýdosud nebyl postaven, a židovský národ bylrozprášen do diaspory, jež stále trvá, byťmáme již vlastní židovský stát. Proto, jaktvrdí naši učitelé, se nemůžeme ani dnesradovat z přímých výsledků vojenského vítězstvíMakabejských hrdinů. Avšak radostze zázraku, který se stal s malým džbánkemoleje, trvá stále. Proto si Židé více než dvětisíciletí každoročně připomínají tento zázrakzapalováním chanukových světel.Světlo vycházející z chanukije nám mátéž připomínat, že stačí jeho nepatrný zdroj,aby zmizela hustá duchovní tma, kteráza panování Antiocha Epifana spoutávalaa dusila obyvatele Judska. Slova 112. Žalmu„Ve tmách vzchází přímým světlo“ sezhmotnila v hrdinném boji Makabejských.Ne nadarmo také přirovnává prorok Izajášžidovský lid ke světlu národů. Židovskýnárod, který prostřednictvím Mojžíše dostalTóru, je nositelem myšlenky monoteismu– víry v jediného Boha, Stvořitele nebesa země, tudíž zdrojem světla pro všechny,kteří žijí v temnotě modloslužby.Všem čtenářům Maskiluחנוכה שמח!‏ – sameach Chanuka◗ Rabín Daniel MayerBejt Simcha a World Union for Progressive Judaism (WUPJ) vás srdečně zvou:Různé chutě JUDAISMUKOUZELNÝM KOBERCEM Z JEMENU DO IZRAELEsérie dvou přednášek Jana Neubauera v rámci vzdělávacího cykluRůzné chutě judaismu, spojeno s projekcí fotografií:Historie jemenských Židů: 3. prosinceSoučasnost jemenských Židů ve staré a nové vlasti:10. prosincepřednášky se konají vždy ve středu od 18.30 h na Židovské obci(sál ve 3. patře), Maiselova 18, Praha 1.Vstup 20 Kč na celou sérii přednášek, 15 Kč jednotlivá přednáškadalší informace o programu Různé chutě judaismu na e-mailové adrese:vzdelavani2006@volny.cz nebo na telefonu 724 027 929Bejt Simcha vás srdečnězve na:PŘIVÍTÁNÍSVÁTKUCHANUKAv neděli 21. prosinceod 18 hodin v Pinkasověsynagoze (Široká 3, Praha 1)• chanukové zamyšlení• večerní bohoslužba• zapálení první chanukovésvíce • živá hudba (Peter Kizák)• občerstveníProgram Bejt Simchaprosinec 2008SOBOTA 13. PROSINCEod 10 hodin v Bejt SimchaRanní sobotní bohoslužbas Masorti a rabínem RonaldemHoffbergemNEDĚLE 21. PROSINCEod 18 hodin v Pinkasověsynagoze (Široká 3, Praha 1)Erev chanuka –slavnostní přivítání svátkus hudbou, bohoslužba, zapáleníprvní chanukové svíce, občerstveníPRAVIDELNÉ AKCEKabalat šabat každý pátekod 18 hodinHODINY PRO VEŘEJNOSTaž do odvolání pouze po předchozítelefonické dohoděBejt SimchaMánesova 8, 120 00 Praha 2Telefon: 222 251 641, 724 027 929E-mail: kehila@bejtsimcha.czWeb: www.bejtsimcha.czJAK ZÍSKÁVAT MASKIL?a) v elektronické podobě na www.maskil.czb) v tištěné podobě za cenu poštovného a balného;pošlete, prosím, svoji žádost na adresu BejtSimcha, Mánesova 8, 120 00 Praha 2, telefon: 724027 929, e-mail: redakce.maskil@maskil.cz; výšepoštovného a balného je v ČR minimálně250 Kč ročně; uvedený obnos nám laskavězašlete složenkou nebo na bankovní účetčíslo: 86-8959560207/0100 u Komerční banky,variabilní symbol je 88888 (5x8), v popisu platbyuveďte, prosím, své jméno.Kislev 57693

Dny světlaNeznámý příběh íránských ŽidůDr. Houman Sarshar, ředitel vydavatelství Centra pro íránskou židovskou ústní tradici, je editorem třídílnépublikace Moderní dějiny íránských Židů, knihy Esteřiny děti: portrét íránských Židů a přispěvatelemEncyclopaedia Iranica.Jak daleko sahá historie Židů v Íránu?Židé žili na íránské náhorní plošině přibližněod roku 720 př.o.l., asi tisíc let předpříchodem islámu. Ve starověku se bezomezení zapojovali do všech sfér společenskéhoživota, armádou počínaje a soudnímsystémem konče. To se však změnilos příchodem islámu v roce 650 o.l. Od tédoby byli všichni nemuslimové považovániza občany druhé kategorie a muselinosit oděv zvláštní barvy. Roku 807vydal kalif Hárun al-Rašíd nařízení,podle nějž museli všichni Židé nosit našatech žluté nášivky. Situace se ještězhoršila po roce 1501 s nástupem dynastieSafávidů, za jejichž vlády se dominantnímvyznáním v zemi stal šíitskýislám. Šíitští duchovní zavedli teoriináboženské nečistoty, již vztahovali navšechny ne-šíity včetně sunitských muslimů.Židé se museli podřídit celé řaděponižujících omezení: nesměli opouštětsvé domy ve dnech, kdy pršelo, nesmělisi stavět vyšší domy, než měli jejich muslimštísousedé, nesměli své domy natíratbíle, kupovat majetek od muslimů nebo jimnaopak prodávat potraviny. Na veřejnostimuseli židovští muži nosit neobvykle velkéturbany, aby byli na první pohled k poznání,a ženy si musely na své čádory (závoje)připevňovat zvonečky. Pokud se Židv obchodě s potravinami dotkl nějakéhozboží, musel si jej poté koupit a zaplatit zaněj jakoukoliv cenu obchodník žádal,neboť jídlo bylo nyní považováno zanečisté a šíité jej již nemohli konzumovat.Tato nařízení, jejichž tvrdost a důslednostjejich prosazování se v průběhu staletí opakovanězvyšovala či polevovala, platilaz větší části až do začátku dvacátého století,kdy v roce 1906 íránský parlament přijalústavu, v níž je řečeno (v článku 8), žeŽidé, zoroastristé a křesťané nesmějí býtdále považováni za občany druhé kategorie.Následně byla zrušena tzv. daň z hlavy,kterou museli odvádět všichni nemuslimové,a stejně tak byl zrušen celý balík dalšíchdiskriminačních zákonů. Židé nynísměli vykonávat vojenskou službu, kupovatdomy a otevírat obchody i mimo židovskéčtvrti. Krátce řečeno, trvalo to téměřtřináct století, než Židé získali zpět svobodu,kterou měli ve starověku.Židé žili v Persii již v biblických dobách. V této hrobcejsou podle tradice pochováni Ester a Mordechaj.Tento proces opětovné asimilace nabralna obrátkách na začátku 40. let s nástupemMuhammada Rezy Šáha Pahlavího. Jehootec Réza Šáh, ultranacionalista, který sympatizovals nacisty, byl v roce 1941 po spojeneckémsummitu v Teheránu nucen vzdátse koruny. Šáh byl pevně rozhodnut zahájitnovu etapu vztahů se Západem – rychlenavázal diplomatické styky se spojenci a přijaljejich politickou linii v podstatě ve všechotázkách zahraniční politiky. Navíc osobněsympatizoval se Židy. Jako vládce země cítilvelké emocionální pouto s Kýrem Velkým,který v roce 539 př.o.l. povolil Židům návratz babylónského exilu do Jeruzaléma a obnoveníChrámu. O nějakých dvacet pět stoletípozději se Šáhův Írán stal jednou z prvníchzemí na Blízkém východě, která uznala StátIzrael.Přátelství mezi Šáhem a íránskými Židyse ještě upevnilo v roce 1953, kdy došlov Íránu ke státnímu převratu za pomoci CIA,který skončil svržením ministerského předsedyMosaddeka. Následovaly nepokoje,které donutily Šáha a jeho rodinu uprchnoutze země. Když se židovský obchodníkMorad Arieh dozvěděl, že se Šáh s rodinouuchýlil do jednoho římského hotelu, poslalmu bianco šek s dopisem, že Jeho Výsostmůže čerpat z Ariehova švýcarskéhokonta dle libosti a splatit půjčku až tehdy,kdy se věci vrátí do normálu. BěhemŠáhovy 25leté vlády byla klíčová odvětvíjako bankovnictví, pojišťovnictví, farmaceutický,textilní průmysl, výroba plastů,papírenství, výroba hliníku, přepravníslužby, import, výroba stavebních materiálů,výroba a distribuce alkoholickýchnápojů buď přímo v rukou Židů jakožtozakladatelů a majitelů nebo je Židé alespoňfinancovali a řídili. Historik HabibLevy označuje tuto dobu za zlatou éruíránského židovstva.Takže to byly pro Židy v Íránunejlepší časy.Ano, ale to neznamená, že tu neexistovalantisemitismus; jen nebyl posvěcený vládou.Například rok po Šestidenní válce se izraelskýnárodní fotbalový tým utkal s Íránemv souboji asijského mistrovství 1968 na třicetitisícovémteheránském stadionu Amjadieh.Kolovaly falešné zvěsti, že židovskýíránský magnát Habib Elghanian skoupilpatnáct tisíc lístků na zápas a rozdal je zdarmaíránským Židům, aby měla izraelskáreprezentace v hledišti mohutnou podporu.Nakonec Írán zvítězil 2:1, přičemž vítěznýgól padl až ke konci zápasu, což v hledištibujaře slavilo téměř výhradně muslimsképublikum. Poté se pro změnu vyrojily pověsti,že Šáh podplatil rozhodčího, aby zachrániltvář íránské reprezentace anebo že Izraelciprohráli schválně, aby darovali Šáhovivítězství, kterého se nepodařilo dosáhnoutArabům – tedy vítězství nad Izraelem.O šest let později, v roce 1974, propuklodoslova peklo den poté, co vláda dala dooběhu milión kusů dvousetriálové bankovky ➤4Prosinec 2008

historie➤ s šesticípou hvězdou na rubové straně. To sestalo brzy po petrolejovém embargu, kdy seŠáh rozkmotřil se sousedními arabskýmizeměmi a prodal naftu Američanům, a pojeho rozhodnutí připojit se k několika izraelskýmnaftařským společnostem a vybudovatspolu s nimi dva ropovody, jeden vedoucíz Eilatu do rafinérie v Haifě a druhý z Eilatudo Aškelonu, Íránci zuřili. Během dvou nebotří hodin se začalo všude proslýchat, že novábankovka je podvrh a byla vytištěna v Izraeli,aby podkopala íránskou ekonomiku. Nežodbila třetí hodina odpolední, ústřední bankastáhla všechny bankovky a nechala je spálit.Většina Židů se za Šáhova režimu cítilabezpečně a tyto incidenty rychle pouštěliz mysli jako ojedinělé a přechodné. Ale párstovek z nich to vidělo jinak, tak raději opustilozemi.Předvídala židovská komunitaislámskou revoluci?Revoluce samotná nebyla velkým překvapením.Co ale šokovalo všechny, bylaislámská rétorika, kterou přijala záhy poté,co propukly demonstrace. Obecně byladruhá polovina 70. let dobou, kdy všichni,nejen Židé, věděli, že se musejí mít napozoru, aby neřekli něco, čím by uraziliŠáhův dvůr. Šáhova tajná policie netolerovalažádné činy či postoje, které byly považoványza kritické vůči monarchii. Vzhledemk této atmosféře se Židé, stejně jakovětšina vzdělanců v Íránu, domnívali, žejakékoliv povstání, které by ukončiloŠáhovu vládu, by vyústilo ve vznik vzdělanějšího,progresivnějšího Íránu, který by bylvíce v souladu s ideály francouzské revoluce.Nikoho nenapadlo, že se revolucezmocní mullové. Což se ovšem stalo.Chápali Židé, že nový režim jimzásadně změní život?Z počátku ne. Většina vzdělanějšíchÍránců si prostě řekla: „Pojeďme na měsíc,dva na prázdniny do Evropy, než se to tuusadí.“ Čekali, že se bude opakovat situacez roku 1953, kdy během převratu zasáhlaCIA a dopomohla Šáhovi znovu k moci. Aletentokrát šly věci jinou cestou a během čtyřlet od revoluce opustilo zemi zhruba jedena půl miliónu Íránců, mezi nimi asi padesáttisíc Židů.Vzal si režim na mušku zvlášť Židy?Ne přímo. Ale v roce 1979, během prvníchměsíců revoluce, se židovský magnátHabib Elghanian stal prvním civilistou,který byl souzen a postaven před popravčíčetu z rozkazu revolučního tribunálu. Bylobviněn ze sionismu, velezrady a spiknutíse Šáhovým režimem. Byl to zinscenovanýproces, obvinění smyšlená. Bylo to v podstatěvarování Židům, že už se nemůžoupouštět do obchodů jako dříve, že mají býtraději opatrní.Další demonstrační proces se židovskouúčastí se odehrál v roce 1999, kdy bylo třináctŽidů ze Šírázu obviněno z údajné špionážepro Izrael. Tehdy, ostatně stejně jakodnes, byly v Íránské islámské republice jakékolivkontakty s Izraelem nezákonné. Nicméněmladí šírázští Židé komunikovalis Izraelem prostřednictvím emailů a vláda toohodnotila jako trestnou činnost. Nebylanáhoda, že se to stalo právě v Šírázu: šírázštíŽidé patří mezi nábožensky nejhorlivějšív Íránu a předpokládá se u nich také největšínáklonnost k Izraeli. Tomuto procesu sedostalo velké publicity na Západě, mnohévlády se snažily intervenovat ve prospěchobviněných. Jak je běžnou praxí v íránskémrevolučním soudním systému, byl soudcev této kauze, Sadek Nurani, zároveň vyšetřovatelema žalobcem. Nakonec byli tři obžalovanízproštěni viny a ostatních deset byloodsouzeno k trestu odnětí svobody od čtyřdo třinácti let. Posledních pět bylo propuštěnona svobodu 19. února 2003.Židovský magnát Habib Elghanian během zinscenovanéhoprocesu, v němž byl odsouzen k smrti.Kolik Židů dnes žije v Íránu?Odhady se pohybují mezi 25 a 35 tisíci,ale může to být i víc, protože mnozí neuvádějípři sčítání lidu své vyznání. Íránští Židése již od útlého dětství učí, že je v pořádku,aby lhali o svém náboženství, pokud majípocit, že by je pravda mohla nějak ohrozit.To je jeden z důvodů, proč íránští Židé tradičněumísťují mezuzu na vnitřní stranuveřejí u domovních dveří.Mohou dnes Židé v Íránu svobodněpraktikovat svou víru?Islám uznává Židy za „národ knihy“a v Íránu tudíž povoluje praktikování všechžidovských rituálů. Jen v samotném Teheránuje dnes přes deset funkčních synagog a navštěvujeje více lidí než před revolucí. Jsou tonejen místa modlitby, ale také společenskéhosetkávání. Většina íránských Židů se identifikujes kulturními aspekty judaismu a v Teheránutudíž najdete i židovské domovy seniorů,košer restaurace, židovské spolky a komunálníinstituce. Jen velmi málo se zde setkátes takovým zjevným antisemitismem, jaký lzednes vidět v západním světě, a společnost jemnohem přátelštější, než si člověk zvenkupřestavuje. Íránci cítí silné národní a kulturnívzájemné pouto a většina íránských Židů sepovažuje v první řadě za Íránce. Když někdesedím společně se svými muslimskými přáteli,nevnímají mě jako Žida, ale jako Íránce,takže naše rozdílné náboženské vyznání nenížádnou bariérou. K mé íránské identitě patřízkrátka některé kulturní aspekty, které mě činíŽidem, stejně jako je jiné kulturní aspektyčiní muslimy.Někdy se Židé lépe domluví s muslimynež s jinými Židy. V každém větším městěmluví Židé svým vlastním jazykem, a i kdyžjsou všechny tyto jazyky odvozeny z médskýchdialektů, Židé z různých měst si s Židyodjinud většinou moc nerozumí. Každýjazyk má také své vlastní písně a pověsti.Avšak navzdory těmto odlišnostem sevšichni íránští Židé považují za příslušníkyjedné íránské židovské komunity a některétradice překonávají jazykové bariéry, napříkladzvyk šlehat se navzájem pažitkouběhem recitace Dajejnu při pesachovémsederu. Jak si jistě dokážete představit, dětito milují, protože v této patriarchální společnosti,kde musíte ctít starší, se vám najednouotevírá na třicet vteřin okno, kdy můžetehonit svého otce nebo dědečka kolem slavnostníhostolu a šlehat ho. Samozřejměs náležitou láskou a úctou.Mohou dnes Židé svobodně Íránopustit?Většina nemá zájem odejít z Íránu, alepokud by chtěli, mohou. Existují nicméněurčitá omezení, která tento proces komplikují.Íránské zákony neumožňují, aby zemidokončení na straně 7 ➤Kislev 5769 5

Krvavý spor o Abrahámovo dědictvíV minulém čísle jsme otiskli projev nizozemského politika Geerta Wilderse o islámu nazvaný „Evropa tu za dvě generace užnebude“. Jak jsme slíbili, předkládáme čtenářům první dvě reakce na tento text.Evropa by se měla obávatWildersůNizozemský krajně pravicový politikGeert Wilders je především politikem,upřímně řečeno velmi populistickým politikem,s jedinou ambicí – získat pro svoustranu a zejména pro sebe co největší množstvíhlasů. Jako takového je ho třeba hodnotita uvažovat, nakolik ovládá technologiimoci a jak může dosáhnout úspěchu, případněco by znamenal jeho výrazný úspěchpro vývoj a profilaci holandské společnosti.Na druhé straně v žádném případě nelzehodnotit pana Wilderse jako znalce islámu,neboť jím ani zdaleka není.Jako většina populistů pracuje pan Wilderss fenoménem strachu a pocitu ohrožení,který je univerzálním lidským projevema není příliš závislý ani na racionálních argumentech,ani na civilizační úrovni společnosti.Právě nacionalističtí nebo krajněkonzervativní (sekulárně i nábožensky zaměření)populističtí politici zdatně využívajítento instinktivní strach ze změna z neznáma.Řečnický projev pana Wilderse je velmiexpresivní a emotivní, stejně jako jeho„dokument“ Fitna, který se nikoliv náhodoustal kultovním filmem českých neofašistů.Mechanismus je stále stejný: je potřebavytvářet obraz nepřítele, obraz natolik zřetelný,aby se na nenávisti a strachu dokázalosjednotit dostatečné množství lidí – ti pakpodporují, případně volí, „spasitele“, tedytoho politika, který tvrdí, že dokáže společnostpřed tímto nepřítelem ubránit. Nejprveje tedy vytvořeno virtuální nebezpečí, pakpřichází záchrana v podobě nějaké politickéstrany, která by bez této masivní manipulaceveřejným míněním neměla žádnou šanciuspět. Argumentace proti islámu vyznívají naprvní pohled přesvědčivě, opravdu je děsivéčíst vytržený citát z hadísy o tom, jak muslimovébudou pobíjet Židy skryté za skalamia stromy. Ve skutečnosti je však velmi snadnépoukázat na desítky, ne-li stovky podobněnenávistných výroků nejen v Tanachu, alei v Novém zákoně a vůbec v jakékoli náboženskéautoritativní knize kterékoli kultury.Samozřejmě, že rétorika evropskýchnacionalistů je stejně, ne-li více nenávistná,navíc není užívána ve starověku či středověku,ale ve dvacátém či jednadvacátém století.Tito populisté záměrně zamlčují fakt, ževalná většina muslimů není fanatická sběřlačnící po krvi Evropanů, ale buď jde o formálnívěřící nebo o věřící sice zbožné, alezaměřené na vlastní starosti a nezajímající seo islamismus. Právě islamismus jakožtopolitické hnutí má na svědomí nejvíce nikolivŽidů či křesťanů, ale samotných muslimů,kteří o jeho fanatismus nemají žádný zájemnebo se jen náhodou dostali na místo brutálníhoatentátu. Muslimové sami jsou prvnía nejzoufalejší obětí islamistických atentátníkůa politické brutality.Právě tyto oběti teroru a politické perzekucevedle obětí bídy tvoří hlavní jádro přistěhovalcůdo Evropy. Tito lidé nemajížádný zájem na tom, aby do evropskýchměst přinášeli teror a bídu, před nimižs nesmírným vypětím a oběťmi prchají. Wildersůvponěkud hysterický popis muslimskýchpředměstí evropských měst působíúsměvně i smutně. Nevím, komu rozumnémuby mělo vadit, že ženy nosí na hlaváchšátky, že se lidé modlí v mešitách nebo žechtějí jíst své pokrmy. Argumenty o násilnostecha tlaku na majoritu jsou samozřejmězávažnější. Přesto i zde je nutné přemýšletspíše o příčinách. Víme, že zpravidla prvnígenerace přistěhovalců zachovává loajalitunovému domovu, teprve jejich děti jakoby seutrhly ze řetězu.Nikdo z nás nedokáže zastavit příliv přistěhovalců,ostatně stěhování jednotlivcůi celých národů je přirozený jev a snadkromě nejtvrdších totalitních států obehnanýchostnatým plotem se mu nevyhnulažádná společnost. Důležitá je však schopnostspolečnosti absorbovat příchozí. A zde jsoukarty v ruce hostitelské země a hostitelskéhonároda. Přijme-li příchozí s pochopeníma poskytne-li jim jistoty nejen existenční, alei právní, poskytne-li jim důstojný život s jis-➤6Prosinec 2008

polemika➤totou vymahatelností práva, mohou příchozítakový stát přijmout za svůj domov a nemajížádný důvod proti němu bojovat. K právnímustavu pak patří i přísné trestání excesůvčetně teroristických a rasově či náboženskymotivovaných útoků, a to samozřejmě i u viníkůjak z řad majority, tak muslimů.Naopak pokud příchozí nalezne sicemateriální zabezpečení, nikoliv ale důstojnépřijetí, právní jistotu a pocit domova, začnese izolovat, zaujímá obranný postoj a rychlese radikalizuje v odporu ke společnosti, jížse cítí zklamán a ponížen. Z takové frustracepak žijí radikální imámové, kteří nejsounikým jiným než islámskými Wildersy.A prosím nehledejme v tom nějakou chorobnoupřecitlivělost Arabů, je to naprosto normálnía pochopitelný pocit, který by zažívalkdokoliv z nás. Představme si jen, jakbychom se cítili, kdyby například Wildersovyprojevy včetně takového dílka, jako jeFitna, kritizovaly naši kulturu. Představmesi, jak bychom se cítili, kdyby naše děti bylykaždým dnem vystaveny posměchu, štítivosti,nevraživosti, kdybychom byli a prioripokládáni za zločince a šílené teroristy.I v tom nejmírnějším člověku vystavenémutakovému odmítání roste den po dni hněva nenávist ke společnosti, která se mu stalanikoliv vytouženým domovem, ale novýmvězením. Materiální blahobyt totiž nemůženahradit lidskou důstojnost, naopak mnohdypřispívá k pocitu ponížení.Právě Židé mají vypěstovanou citlivostvůči skryté aroganci většinové společnosti.Ta si mnohdy ani neuvědomuje, jak hruběpůsobí ono povýšené předhazování velkorysosti„hostitele“ a nevděku „hosta“ nebo žezdůrazňování „jinakosti“, „cizosti“, „uzavřenosti“,„nepřizpůsobivosti“ některých spoluobčanůznamená budoucí ohrožení. DnesWildersova rétorika útočí na islám a paušálněodsuzuje všechny muslimy, v minulostibyly stejné argumenty užívány vůčiŽidům i jiným skupinám jako předzvěstpogromů a genocidy.◗ Věra TydlitátováAutorka přednáší v Centru blízkovýchodníchstudií Západočeské univerzity v Plzni,je zakladatelkou Ligy proti antisemitismu.Dny světla...dokončení ze strany 5opustila naráz celá rodina. Alespoň jedenčlen rodiny, obvykle otec, musí zůstat. Nicméněpokud už žena s dětmi opustí zemia otec si později přeje odejít za nimi, je mu topovoleno, pokud tu zanechá něco cenného,například rodinný dům.Vztahují se na Židy i muslimy stejnáobčanská práva i omezení?Pokud se dá v Íránu mluvit o občanskýchprávech, pak ano. Ve skutečnosti jsouvlastně Židé o něco méně omezováni, nemusejíse třeba podřizovat zákazu konzumacealkoholických nápojů. Islámská republikaRozpustíme se v módnímmultikulturalismu?Nejsem politolog ani religionista a mévědomosti stran islámu jsou jen velmipovšechné. Není-li v dané věci dostatečněpoučen Geert Wilders, což je možné, tímméně já. Proto mohou být mé soudy pouzevelmi subjektivní a zjednodušující. Jsem sitoho vědoma a budu raději stručná.Byla bych velmi ráda, kdyby se nizozemskýpolitik co nejvíce mýlil, ale zároveň seobávám, že má v mnoha směrech pravdu.Bohužel. Nedovolím si hodnotit korán, na toho (z pár přečtených knih a pár dokumentů)příliš málo znám. Přinejmenším ale souhlasíms tím, že postoje valné části evropskýchpolitiků, zejména pak představitelů Evropskéunie, nejsou adekvátní závažnosti problému.Jako by byly již předem diktoványpředevším ochromujícím strachem a poraženectvím.Patrné je to jak v posuzování izraelsko-palestinskéhokonfliktu, tak v mnohajiných oblastech týkajících se samotnýchevropských zemí. Jestliže tento strachu mnoha „obyčejných” lidí vede k narůstáníxenofobie, rasismu a potažmo k příklonuk populistickým až extremistickým stranáma hnutím, pak u evropských intelektuálnícha politických elit jako by byla tendenceopačná – neméně sporná. Jako by tu bylajakási snaha nenápadně se rozpustit, tišezmizet ve vlnách módního multikulturalismua zapomenout na vlastní kořeny i vlastníjedinečnost. Pokud je evropské anticko-křesťansko-židovskédědictví vůbec zmiňováno,pak spíše kriticky a omluvným tónem.Přes všechny nabubřelé fráze je dnešnízpohodlnělá a bezdětná Evropa vnitřněvelmi nejistá. Zdá se mi evidentní, že můžebýt dosti problematické hájit a v případěpotřeby bránit hodnoty, o nichž si nejsmejisti, že skutečnými hodnotami jsou.A zatímco intelektuál by pokud možno zjednodušovatneměl, politik toho naopakv určité míře musí být schopen, jinak těžkodokáže přijmout vůbec nějaké rozhodnutí,natož to správné.◗ Irena DouskováAutorka je spisovatelkou (její nejznámějšíkniha Hrdý Budžes byla i úspěšnězdramatizována), několik let působilai jako redaktorka Maskilu.Ilustrace: Gabriel Ariel Levický,www.eurabia.czÍránský Žid čeká na odjezd do Izraele, rok 1951totiž uznává, že víno je nezbytnou součástíněkterých židovských obřadů. Jinak Židéi muslimové musejí respektovat zákonyzemě stejně. Tak například židovské ženymusejí, stejně jako jejich muslimské spoluobčanky,dodržovat muslimská pravidlav oblékání na veřejnosti.Mají Židé v Íránu budoucnost?Již od počátku první diaspory tvořili íránštíŽidé nepřetržitě největší židovskoukomunitu na Středním východě (kromě Izraele).Vůbec nepochybuji, že si toto jedinečnépostavení udrží i v následujících desetiletích.Pevně věřím, že tak jako bájnýFénix povstal z popela, tak se i zmenšující seíránská židovská komunita znovu rozrostea bude i nadále neodmyslitelnou součástíhistorie, kultury a sociální struktury našehožidovského národa.◗ Ptal se Aron Hirt-ManheimerPřeložila Kateřina Weberová(z Reform Judaism, Summer 2005/5765)repro: www.iranjewish.com,www.iranian.com, www.life.comKislev 57697

Někdy se to nepovedeJe to smutné, ale někdy se přece jen může stát, že jakkoli manželství začalo jako růžová pohádka, tak končí jako onen rozbitýpohárek pod chupou. Nemyslím si, že pokud některé situace, které k tomu mohou vést, popíšu, tak to zabrání nějakémurozvodu, koneckonců od toho jsou zástupy psychologů, rabínů, právníků a dalších poradců, kteří někdy skutečně mohouzmírnit dopady nepříjemných situací, ke kterým mezi manžely došlo.Povězme si ale napřed o tom, jak je tomožné, že vůbec o rozvodu diskutujeme,pokud hovoříme o židovské náboženskétradici staré tisíce let. Naši učenci aplikovalislova Tóry (5M 24,1) a následně jetéma rozpracováno v talmudickém traktátuGittin, kde je probráno do detailu, a existujespousta tradičné právnické literatury, kteráaplikuje přijatá právní řešení na aktuálnísituace. Rozvod v judaismu jako řešení hlubokémanželské krize při zachování právženy je v historii první taková možnost.Z monoteistických náboženství křesťanstvírozvod prakticky vůbec nepřipouští a rozvodyse snad povolovaly mocným tohotosvěta přímo papežem. Islám zná možnostrozvodu pouze jako vyhnání neposlušnéženy (neposlušné z hlediska manžela), anižby bylo nějak zvlášť hleděno na její práva.Podívejme se ale na situaci, kdy manželédojdou k závěru, že už to dál nejde. Musímese ovšem podívat na to, kdo jsou ti manželéa jaká byla svatba. Tedy především pokudmanželé, kteří jsou Židy podle halachy, mělisvatbu u jakéhokoli rabína nebo před státnímúředníkem v jakékoli zemi a nechtějí spoludále žít, případně chtějí uzavřít nový sňatek,musí mít rozvodový list, aby mohli uzavřítmanželství právoplatné podle židovské halachy,a hlavně aby další děti, které se ženěnarodí s jiný partnerem, nebyly mamzery.Jak známo, mamzer je dítě vdané ženys mužem, který není její manžel. O situacimamzerů si povíme snad někdy později.Problém je, že podle tradice rozvodový listmusí předat muž ženě. Pouze při výjimečnýchsituacích může rozvod proběhnout bezjeho přítomnosti anebo proti jeho vůli. Naopaktaké žena, pokud rozvodový list nepřijme,zůstává vdaná i proti vůli manžela.Snad ještě důležitější, než řešit složitésituace v souvislosti s rozvodem, je naučit serozvodům předcházet. To začíná už odkolébky výchovou dětí, pokračuje výběrempartnera, partnerky a dále fungováním jejichsoužití, které se bude odvíjet podle toho, jakbyli vychováni, jak umí řešit neobvyklé situacea také v jakých sociálních a společenskýchsituacích žijí. A pro rozvod není směrodatné,jestli se manželé poznali na náhodnémromantickém setkání, znají se od školníchlet anebo je seznámil dohazovač či přátelé.Všechno je to o tom, jestli se spolunaučí žít, jestli umějí v pravou chvíli ustoupitjeden druhému, podržet jeden druhéhov těžké situaci a pomoci si navzájem tam,kde je to třeba. Dobré manželství nenítakové, kde se neustále cukruje, ale takové,kde se žije ve vztahu, kde manžel i manželkavědí, že se na toho druhého mohou v jakékolii mezní situaci spolehnout. Tam, kdemanželé spolu umí komunikovat a respektovatjeden druhého, rozvodová situace nenastane,protože k ní zpravidla není důvod.Naopak na rozvod je zaděláno, pokudmanželé vstupovali do manželství s přehnanýmipředstavami o partnerovi a také o sobě.Jakákoli krajnost je nebezpečná, můžeme tovidět například při problémech kolem peněz,kdy si mladí, ale i starší manželé myslí, žemohou s penězi zacházet bez zodpovědnosti,anebo například v situacích, kdy se jedenanebo i oba partneři rozhodnou pro určitýzpůsob života, např. že budou vegetariánianebo že budou dodržovat veškerá pravidlahalachy v podmínkách, které k tomu nejsouúplně nakloněné, a chtějí jít do takovéhoživotního stylu překotně, aniž by si napříkladřekli, že si k tomu či onomu způsobuživota dojdou pomalu a uvidí, jak to funguje.Pokud jeden partner takový způsob životavnucuje druhému a například manželka tosice dodržuje, ale v nějakou chvíli ji zlomíurčitá zdánlivě zanedbatelná maličkost,nastávají problémy.Domnívám se, že prvotní záměr umožnitrozvod pramenil z potřeby řešení určitýchmezních situací a spíše fungoval jako pojistka,o níž doufáme, že ji nikdy nebudemepotřebovat. Dnes se k rozvodům přistupujes určitou lehkostí, rozvody jsou na dennímpořádku a i v Izraeli v ortodoxním prostředípočet rozvodů stoupá. Prostě je taková doba,společenská atmosféra, lidé sice umí komunikovatsatelitními mobily, ale někdy neumíkomunikovat doma v kuchyni. Je jednoduššíjít na rabínský soud, a tam už to nějak dopadne.Někdy se ve spojitosti s rozvodem –getem – hovoří o ženách, které jsou formálněvdané, ale protože manžel s nimi nežije, aninení k nalezení, tak jsou agunot, opuštěnéženy. Mnoho takových situací nastalo poválce, kdy neexistovali svědci, kteří mohlijednoznačně potvrdit, zda muž zahynul,anebo ne. Stejně tak tomu bylo i 11. září2001 v New Yorku. Je potom na rabínech,jak problém vyřeší podle halachy a lidsky.Je smutné, že mnohdy rozvádějící semanželé dávají vinu za průběh rozvodu,který není podle jejich představ, rabínům,aniž by si uvědomili, že si celou situaci zavinilisami. Ketuba, kterou si předali napočátku manželství, není nějaký abstraktnímilostný dopis, ale právní dokument, kterýjasně stanovuje jejich práva a povinnosti,a jsou to právě rozvádějící se manželé, kteříustanovení v ketubě nedodrželi. Ketuba jenapsaná aramejsky, stejně jako rozvodovýlist. Snad by rabíni měli před svatbou textketuby dát k přečtění každému v jeho mateřskémjazyce, aby pár rozuměl, k čemu sezavazuje, a nemuseli si pak předávat nesrozumitelnýget, v kterém je na dvanácti řádcíchkvalifikovaným písařem podle přesnýchpravidel napsáno o konci jejich manželství,do kterého vstupovali s tolika ideály.◗ Hana Mayerová8 Prosinec 2008

odinačtení pro děti a jejich rodičeO ušlápnutých manželích,haštěřivých ženách a jinýchAč se jedná o věci velmi vážné,jsou všemožné manželské lapáliea karamboly vděčným námětemnejrůznějších lidových historeka vtipů. Vždyť právě na tyto vážnévěci je potřeba dívat se trochus nadhledem.LEKCE MANŽELŮMPOD PANTOFLEMKe králi Šalamounovi se jednou dostavilk audienci bohatý sedlák, který donesl králicenný dar. Králi se dar zalíbil a řekl tomumuži, že od něj na oplátku může žádat jakoukolivlaskavost. Jaké však bylo jeho překvapení,když jej muž požádal, aby ho naučilrozumět tajné řeči zvířat. Šalamoun chvíliváhal, ale nakonec svolil. Varoval však muže,že pokud by tajemství, které se tak dozví,komukoliv prozradil, okamžitě zemře.Ten muž měl náhodou za ženu hotovoufúrii, a protože chtěl mít doma klid, podřizovalse všem jejím přáním a vrtochům.Jednoho dne, když muž pracoval na dvořesvého statku, vyslechl rozhovor mezi volema oslem, který jej pobavil tak, že se začalnahlas smát.V tu chvíli se objevila jeho žena a chtěla,aby jí muž řekl, čemu se směje. Prosil ji, aťho nenutí prozradit jí tajemství, že na tomzávisí jeho život. Ale žena nedala pokoj.Když sedlák viděl, že není jiné cesty, souhlasil,že ženě tajemství prozradí, ale musímu dát několik dní času, aby si nejprveuspořádal své pozemské záležitosti, než sepostaví tváří v tvář nevyhnutelné a předčasnésmrti. Žena souhlasila.Příštího dne, když byl muž opět na dvoře,slyšel, jak jeho pes napomíná kohouta, abynekokrhal tak hlasitě jako obyčejně, kdyžjejich pána čeká smrt. Ale kohout odpověděl,že jejich pán je zbabělec a hlupáka nezaslouží si, aby ho někdo litoval.„Ať se poučí ode mě,“ řekl kohout,„a určitě si zachrání život. Na dvoře jespousta slepic a všechny mě samozřejměposlouchají, protože moc dobře vědí, žejakákoliv neposlušnost by znamenalazasloužený trest. A náš pán má jenom jednuženu, a jestli si s ní nedokáže poradit, musínést následky.“Když to sedlák slyšel, sebral odvahua šel své ženě říct, že jí tajemství neprozradí.A že od tohoto dne je pánem v doměon. A hle, co se stalo – od toho okamžikubyla jeho žena jako vyměněná a žili spoluv klidu a pokoji.PÁRY SE DÁVAJÍDOHROMADY V NEBIŽil jednou jeden laskavý rabín, kterýdlouhá léta odevzdaně snášel peskování svéhaštěřivé ženy. Všichni se divili, jak sedokáže ovládat. Jednoho dne mu jedenz jeho přátel řekl:„To je prostě nelidské být tak trpělivý!Kdybych byl já na tvém místě, už dávnobych se s takovou ženou rozvedl – vždyť jeto ostuda celého města!“Rabín si unaveně povzdechl:„To musí být Boží vůle.“„Nesmysl!“ vykřikl jeho přítel. „Přecemi nechceš tvrdit, že Bůh schválně trestátakového světce jako jsi ty!“„Bůh chraň, abych soudil spravedlnostjeho záměrů,“ odpověděl klidně rabín. „Můjselský rozum mi říká, že je to tak moudřezařízeno. Co kdyby se moje žena místo měvdala za někoho méně trpělivého? Ten by ses ní za chvíli rozvedl a tak by jí úplně zničilživot! Takže vidíš, že Bůh moc dobře věděl,co dělá, když jí dal za ženu právě mně, kterýdokážu trpělivě snášet její hašteření.“TCHÝNĚ A TEORIERELATIVITY„Dobrý den, paní Levinová! Jakpak semáte?“„Skvěle!“„A jak se má vaše dcera?“„Zaplaťpánbůh, má se výborně! Jakéhomá úžasného manžela! Ten ji nenechá, abysi máchala ruce ve dřezu. Leží si v postelido poledne a pak jí služka donese snídani dopostele. Kolem třetí vyráží na nákupy a paksi dá kávu v Ritzu. A obléká se jako filmováhvězda! Tak co říkáte, to je mazl!“„A jak se vede vašemu synovi? Slyšelajsem, že se oženil?“„Ach ano, chudák chlapec. Ten měl alesmůlu. Takovou fiflenu si vzal. Co myslíte,že ta holka celý den dělá? Na práci tobudižkničemu ani nesáhne. Celé dopolednevyspává, snídani si nechává nosit dopostele. A myslíte, že se postará o domácnost?Ani nápad! Ta musí celé odpolednecourat po nákupech a utrácet manželovytěžce vydělané peníze, aby se mohla strojitjako nějaká herečka. A umí snad ještě něcojiného? No, jak pak by ne, s kamarádkamiklevetit u kafe. Tak co byste tomu řekla!?“ANDĚLÉ, KAMENYA NESPOKOJENÝ MANŽELUšlápnutý manžel, kterého jeho ženapořádně trápila, přišel k rabínovi se žádostío rozvod.„Jak můžete vy, takový zbožný muž, pomě žádat takovou věc!“ napomenul jejpřísně rabín. „Víte přece, co říká talmud:,Když se muž rozvede se svojí ženou, nejenandělé, ale i kameny zapláčou!‘“„Poslouchejte, rabi,“ odvětil nespokojenýmanžel, „jestli chtějí andělé a kamenyplakat, ať si pláčou. Ale já se budu radovat!“I NEŘEST JE UMĚNÍ„Jaký hlupák je ten náš zeť!“ stěžuje sirabín ženě. „Nemá ani potuchy o tom, jak sepije a jak se hrajou karty.“„A to je nějaké neštěstí?“ podivila serebecin. „Kéž by všichni zeti na světě bylitak neznalí v takových věcech! Co se tinezdá?“„Neštěstí je,“ rozčiluje se rabín, „žei když neví jak pít, stejně pije, a i když kartámani za mák nerozumí, stejně si s niminedá pokoj!“◗ Vybráno z knihy A Treasury of JewishFolklore (Nathan Ausubel, vyd. CrownPublishers, New York, 1961)◗ Připravila Kateřina WeberováKislev 57699

Izraelská agenda v českém diářiNa dveře Evropské unie kdosi netrpělivě klepe. Na první pohled zámožný, dobře oblečený, vzdělaný a vychovaný host. Nenínejmenší pochybnosti, že v kapse má i elegantní pouzdro s krytými šeky… Host klepe, v kukátku ve dveřích se střídají oči,ale nikdo neotevírá. Trvá to už dlouho a nikomu to není příjemné.Tak podobně vypadá situace mezi StátemIzrael na straně jedné a dvaceti sedmizeměmi sdruženými pod hvězdnou vlajkouEvropské unie na straně druhé. Jak to vlastněs těmi izraelsko-evropskými vztahy je? Přejesi vůbec Evropa bližší vztahy s Izraelem?A jak je to naopak, stojí Izrael o Evropu?Odpověď není jednoduchá, ale přestoněkteré klíčové okolnosti známe.Plány Černínského paláceČeská diplomacie je od sametové revolucejednoznačně proizraelská, jako bychtěla z historie vymazatostudu dvacetiletého přerušenídiplomatických styků sezemí, která se provinila pouzetím, že silou a účinně ubránilasvou suverenitu proti mnohonásobnépřesile. Vítězstvíamerických zbraní v židovskýchrukou proti sovětskýmzbraním v rukou arabskýchspojenců – to byla pro Kremlpříliš silná káva. Tábor mírua socialismu od té doby Izraelskýstát s výjimkou CeaucescovaRumunska ignoroval.Po dvacetiletém vzájemnémujišťování o vysoké kvalitěčesko-izraelských vztahů rozehrálačeská vláda ambiciózní diplomatickou hru.Příležitostí je k tomu české předsednictvív EU. Cílem této diplomatické aktivity jev příštím roce uzavřít mezi EU a Izraelem„akční plán“, jakousi dohodu, která byvnitřní trh EU otevřela izraelskému zbožía službám. Ale nejen to. Umožnila byi izraelským firmám vstup do unijníchenvironmentálních projektů a výměnou byevropské podniky dosáhly na izraelskéinvestice do výzkumu a vývoje, které sepovažují za jedny z nejlepších na světě.Zvýšila by se vědecká kooperace, výměnaodborníků, studentů. Plán nesporně dobrýa oboustranně užitečný. Pokud by se topovedlo, byla by to ta nejlepší odpověďeuroskeptikům, kteří tvrdí, že evropskoupolitiku mohou efektivně provádět jen tynejvětší státy.Praha chce prosadit uzavření exkluzivnídohody mezi sedmadvacítkou a židovskýmstátem a uspořádat vůbec první summitEU–Izrael. Český ministr zahraničí KarelSchwarzenberg tuto diplomatickou iniciativuvysvětlil velmi lapidárně, když prohlásil,že „Evropa coby přítel Izraele je lepšíEvropou“.Brusel a Tel AvivJaká je situace těsně před naším nástupemdo evropského předsednictví? Především přivolbě mezi Izraelem a Palestinskou autonomiíse unie dosud téměř stoprocentně věnovalapomoci Palestincům. Dalším důležitýmfaktem je skutečnost, že v dubnu příštíhoroku vyprší smlouva, na které současnévztahy mezi Tel Avivem a Bruselem stojí.A budou to Češi jako šéfové unie, od kterýchse bude očekávat, že dojednají a uzavřousmlouvu novou. Ta by měla reflektovat, že seobě strany potřebují o mnoho více, než tomubylo v období, kdy se uzavírala smlouva stávající.Přestože vztahy Izraele a EU politickyskřípou, vzájemná obchodní výměna roste,což svědčí o oboustranné potřebnosti.Nebude to však jednoduché. Nejméněpolovina členských zemí s českým plánemnesouhlasí a své ano podmiňují potřebouvyřešit palestinskou otázku. Češi, Němci,Francouzi a někteří další naopak chtějí, abyse od této smlouvy blízkovýchodní mírovýproces oddělil nebo jinak řečeno, aby se plánnepodmiňoval propuštěním palestinskýchvězňů či zrušením židovských osad na územíbudoucího palestinského státu. Tyto otázkyby se měly řešit tam, kde se dosud řešily,tedy ve čtyřstranném jednání mezi OSN,USA, Ruskem a EU. Cesta, kdy EU diktujeIzraeli různé podmínky, nikam nevede.Proto, bohužel, ani miliardy, které z EU plynoudo nepokojného regionu, nemají na izraelskoupolitiku žádný vliv. Izraeli nelze diktovat,je potřeba mu nabídnou oboustranněvyváženou smlouvu s absencí těžko splnitelnýchpodmínek.Kdo je zatím proti? V této skupinějsou Švédové, Španělé, Irové,Portugalci, Řekové, Rakušané, Belgičanéaj. Sdílejí názor, že je nutnéposilovat spolupráci s Izraelem, alenechtějí se vzdát spojení s mírovýmprocesem. Představitelé naší zahraničnípolitiky, ministr KarelSchwarzenberg i vicepremiér prounijní záležitosti Alexandr Vondra,optimistický tvrdí, že „český“ přístuppostupně získává většinu a žeplán na summit je stále aktuální.Izrael Čechům důvěřujeČeši měli na židovský stát vždyúzkou vazbu, kterou nevymazalaani dlouholetá antiizraelská politika. Poslankyněknesetu zodpovědná za vztahy s EUAmira Dotanová k tomu řekla zcela jasně:„Pokud má někdo v moci otevřít novou kapitolumezi námi a EU, je to právě Českárepublika. Nezapomínáme, že první válkuo přežití Izrael vybojoval českými zbraněmi,víme, že nám pomáháte s přibližovánímk NATO. Češi mají naši důvěru.“Šátky, minarety, ghettaČeská republika díky železné oponě nepoznalapoválečný ekonomický boom, který siuž na sklonku padesátých let vyžádal obrovsképřesuny levných pracovních sil do ekonomickyrozvinutých evropských zemí. Dovyspělých západoevropských zemí mířilystatisíce pracovních sil především z Tureckaa bývalých francouzských severoafrickýchdržav. První generace těchto pracovníků byly ➤10Prosinec 2008

analýza➤ vděčné za jakékoliv pracovní a bytové podmínky,všechny byly lepší než ty v jejichdomovině. Druhá generace byla pragmatickáa snažila se o asimilaci. Problém nastal ažs třetí generací, která dostala sice evropskévzdělání, ale pojednou zatoužila hledat svouidentitu. Tato generace při prosazování svýchnároků vůči společnosti používá násilía striktně požaduje, aby to byla většinováspolečnost, která se jejich náboženskýma kulturním zvyklostem podřídí. Bitvyo právo nosit „šátky“ do sekulárních škol,bitvy o možnost postavit si minaret vyšší nežsousední kostel, tlaky na prosazování náboženskéhoprávního řádu šarija na úkor místníhoevropského práva a mnoho dalšího děsínejen obyvatele sousedních čtvrtí, ale i politiky.Určitá zdrženlivost při řešení vztahůs Izraelem je u některých evropských politikůpodmíněna existencí právě takové mnohamilionovéa militantní enklávy protiizraelskyorientovaných Arabů.Další důvod určité váhavosti či rovnounechuti pustit si Izrael „více k tělu“ je diktováni obavou z reakce ropných zemí, kdejsou miliardové evropské investice. Klasickýmpříkladem je „tradiční“ proarabská politikaVelké Británie, která od počátku existencežidovského státu podporovala jehoarabské nepřátele. Nelze také nebrat v úvahui určitý latentní antisemitismus, který semůže skrývat i v pozadí tzv. věcných námitek.V neposlední řadě je to i obava, aby sev odvetě za podporu Izraele neimportoval doEvropy arabský terorismus. Nicméně jsou toprávě Češi, kteří mohou sami na své vlastníhistorii demonstrovat, kam vede ustupovánízlu v politice appeasementu.Pátá kolona a český plánExistuje i možnost, že historický summit27+1, tak jak je plánován českými diplomaty,bude ohrožen zevnitř? Bohužel i tatomožnost je reálná. Může to způsobit nestabilitačeských politických poměrů i enormnítlak ČSSD, která se dere k moci i za cenunaprosté negace veškerých aktivit současnévlády. Tak silná vnitřní nejednota můžedůvěryhodnost České republiky v předsednickéroli snížit do té míry, že budou ohroženyi její diplomatické aktivity. A poslednímnebezpečím pro klidnou politiku jenevypočitatelný muž z Pražského hradu. Povšech podivuhodných eskapádách z oblastiekologie, architektury, nacionalismu setomuto muži zalíbilo být disidentem v zahraničnípolitice. Poslední zkušenost z jehonávštěvy Irska je dostatečně alarmující. Nenívůbec vyloučeno, že tento nápaditý politikodjede první den evropsko-izraelského summitudo Lybie, aby v pouštním stanu posvačils plukovníkem Kadáfím a utužil tak tradičněpřátelské libyjsko-české vztahy.Takže se nechme překvapit!◗ Milan Kalina,kresba Gabriel Ariel LevickýRabíni v PrazeUnikátní setkání stovek židovských kapacitTo ještě Praha nezažila! V polovině listopadu se zde konalo setkáníčlenů Konference evropských rabínů (CER – Conference ofEuropean Rabbis). Za celou dobu existence této instituce sdružujícínejvyšší evropské rabíny se nikdy od roku 1956 nesešlo tolik účastníků.Do Prahy přijelo více než tři sta rabínů, kteří zastávají v evropskýchžidovských komunitách ta nejvyššípostavení.Konference se těší velkému respektuv celé Evropě a výrazem jejího postavení jei skutečnost, že má jako mezinárodnínevládní organizace statut konzultantau Rady Evropy. Pražské setkání začalo pietnímaktem u Parkhotelu, v místech, odkudbyly vypravovány transporty Židů do Terezína.Na začátku jednání účastníky uvítalzemský a vrchní pražský rabín Efraim K.Sidon, ministr bez portfeje Cyril Svobodaa zástupce pražského primátora.Proč se letošní setkání konalo v Praze?V kuloárech konference vládla neformální přátelskáatmosféra.foto K. CudlínJsou pro to hned tři důvody, jak nám řekl rabín Aba M. Dunner,výkonný ředitel konference. „V první řadě je to smutné výročí křišťálovénoci, kterou nacisté zahájili nepokryté pronásledování svýchžidovských spoluobčanů. Tím, že se letos koná naše jednání v Praze,chceme upozornit, že křišťálová noc propukla nejen v Německu, alei Rakousku a na území Sudet. Z celkového počtu 265 vypálenýchsynagog jich bylo 35 v Sudetech. Druhým důvodem je také výročí –v příštím roce slaví kulturní veřejnost 400 let od smrti významnéhoučence rabi Löwa zvaného Maharal. Jeho význam přesahuje rámecjudaismu a UNESCO toto výročí právem zařadilo do kalendáře celosvětovědůležitých událostí. Posledním důvodem je skutečnost, že seČeská republika ujímá od l. ledna příštího roku předsednictví v EUa je naším zájmem zajistit plnou a vzájemnou informovanost na nejvyššímožné úrovni.“Výrazem ocenění a významu tohoto pražského rabínského setkáníbylo přijetí jejich zástupců prezidentem Václavem Klausem. Jednánídelegace na Pražském hradě nebylo jen oficiálnízáležitostí, dotklo se i konkrétních problémů.A čím se samotné setkání zabývalo? Předevšímje nutno říci, že tato organizace je ryzenepolitická a v jejích usneseních se nevyskytujípolitická hodnocení, apely atd. Pražské jednánímělo v agendě několik velmi důležitých bodů.Projednával se např. problém stále stoupajícíhopočtu žadatelů o konverzi a následky, které tov komunitách vyvolává. Regulace tohoto zájmuje velkým problémem a na pražském jednání sehledalo právě to nejvhodnější řešení. Dalšímprojednávaným problémem bylo zachováváníkašrutu v mimořádných podmínkách (války,nepokoje, věznění, únosy, živelné pohromy atd.). Dále se mluviloo nalezení společného způsobu, jak reagovat v situacích, kdy je stavební,zemědělskou nebo archeologickou činností nalezen židovskýhřbitov. Jistě si dobře vzpomínáme na protesty rabínů, když byl přirekonstrukci pojišťovny ve Vladislavově ulici odkryt v jejich základechgotický hřbitov.Konference proběhla k naprosté spokojenosti a můžeme být hrdina konstatování jejích účastníků, že takové přijetí a vstřícnost nelzejinde nalézt. Vyslovili dokonce i přání, aby se s takovou pozitivníatmosférou mohli setkat i v jiných evropských městech.◗ Milan KalinaKislev 576911

Vzpomínkana Editu ZochovickouČást první – Mezi Československem a Středním východemV lednu tohoto roku jsme uveřejnili zprávu o skonu paní Edity Zochovické. Zemřela 21. prosince 2007 (12. tevet)ve věku nedožitých 94 let. U příležitosti prvního jahrzeitu věnujeme této zajímavé osobnosti ještě jednu vzpomínku.Narodila se v roce 1914 v Novém Mestenad Váhom, její otec pocházel z Těšína,matka byla Slovenka. Otec zemřel, kdyžbyla Edita ještě velmi mladá. Rodina bylapoté v těžké finanční situaci a Edita nemohlastudovat. Vyučila se tedy zubní laborantkou.V době hospodářské krize zůstala ovšembez zaměstnání. Bezvýchodnou situaci serozhodla vyřešit v roce 1935odchodem do Palestiny. Pracovalapři sklizni pomerančů, bydlelave stanu. A ještě se stihlavdát. Nejednalo se ovšem o sňatekz nějaké velké lásky, ale sňatekúčelový. Sama po letechvzpomínala:„Byla to fiktivní svatba. PanZochovický byl ruský Žid, kterýse do Palestiny vypravil společněs dalšími židovskými hochykrátce po Říjnové revoluci… Jájsem přišla v roce 1935 do Palestinyjako turistka. Turistické vízum byloplatné jenom tři měsíce. V Palestině tehdyjistá židovská společnost zprostředkovávalasvatby děvčat, která se chtěla vdát za nějakéhopalestinského občana, aby mohla zůstat.Musela zaplatit pět liber, což byl měsíční plat.Bylo to hodně, ale pořád to ještě stálo za to.Pro mne byl vylosován Zochovický.V jeho kibucu ale nebyl rabín a civilní svatbytam neexistují, jenom židovské u rabinátu.A tak jsme na traktoru s přívěsem jeli do vedlejšívesnice za rabim Reutbergem.Židovským obřadům musí být přítomnodeset mužů, říká se tomu minjen. U rabínaReutberga se sešlo jenom osm mužů. Čekalijsme tedy na dvoře pod baldachýnem, až seještě dva najdou. Rabín poslal svého synkak sousedovi, ševci, ať nechá verpánek verpánkema přijde na minjen.Pořád jeden scházel, a mně to přišlostrašně k smíchu. Připadalo mi to jakoabsurdní divadlo. Stojím pod baldachýnems úplně cizím mužem, se kterým si nemůžuani promluvit. Mluvil jen rusky a snad jidiša hebrejsky. Já neuměla ani jednu z těch řečí.Myslela jsem, že puknu smíchy.A pořád tady byl problém, jak dlouhobudu ještě stát pod baldachýnem, než senajde desátý. Vtom šel kolem sedlák s krávoua rabín začal gestikulovat a vykřikovat,ať tu krávu přiváže k plotu a přijde na minjen,že bude svatba. Já se nemohla udržetsmíchy. Muž s krávou poslechl a tak seobřad konal. Vrchol všeho byl, když rabínIdentifikační průkaz nadporučice britské armádyřekl: ‚Hleďte, hleďte, jak se nevěsta už těší.‘To jsem se málem skácela smíchy.S panem Zochovickým jsem se setkalaještě jednou, když jsme se rozváděli. Bylo tov Haifě na rabinátu. Podle ortodoxníchžidovských předpisů mne on musel zapudita já musela vycouvat ze dveří. Ještě mnerabín upomínal, že se po rozvodu nesmímprovdat za kohena. Tak jsem vycouvala,zavřela dveře a tím to zhaslo.“Po svatbě získala tedy mladá paní Zochovickápalestinský pas, s nímž se roku 1937vrátila do Československa. Ovšem ne nadlouho, již o rok později utíkala znovu doPalestiny. Po zahájení války okupovali SpojenciPersii a pro svůj cenzurní úřad, kterýzřídili v Teheránu, hledali jazykově schopnépracovníky. Edita ovládala angličtinu, němčinu,samozřejmě češtinu (ta byla třeba, protožev Teheránu žilo mnoho Čechů, kteří pracovaliv místní Škodovce), slovenštinua částečně rovněž maďarštinu. O práci, kterouvykonávala od března 1942, říkala: „Bylo todobře honorováno, ale byla to otrava. Čístcizí dopisy není příjemná práce.“V Teheránu dlouho nezůstala, ještě v roce1942 se vrátila do Palestiny a přihlásila se doarmády. Po dvouměsíčním výcviku začalasloužit jako řidička u 8. armády v Egyptě.Vzpomínala, že v době, kdy vrcholily přípravyna velkou invazi v Al-Alemejnu(Montgomeryho ofenzíva proti Rommelovi),trávila za volantem i osmnáct hodin denně.Po čase stráveném v Egyptěve znovu vrátila do Palestiny,tentokrát proto, aby tu absolvovaladůstojnický kurz, do nějžbyla vybrána. Kurz trval šesttýdnů a dokončila jej jen zhrubapolovina dívek. Edita patřilak těm úspěšným. Poté se znovuvrátila do služby v Egyptě.O desítky let později našla vesvých dokladech opis vojenskéhovysílání československéhorozhlasu v Káhiře ze dne 4. 3.1943 o československých vojačkáchna Středním východě:„Znělka, kroky. Takto pochodují našivojáci... naše vojačky.Ano, máme na Strednom východe taktiežčeskoslovenské vojačky. Vlastně sa stáleešte nevie, ako sa im má správné českyalebo slovensky hovoriť. Všeobecné sa imhovorí „ejtýesky“ podla skrutky A. T. S.,ktorá sa v angličtině hláskuje ej tý es –Auxiliary Territorial Service, čiže pomocnápozemná služba.Jakou pomoc přinášejí armádě, to umímálokdo ocenit. Jsou prostě všude, kdenemusí být vyloženě chlap. Zvlášť populárníjsou „drajverky“, řidičky aut. Najednouvidíte dlouhatánský konvoj. V Československujsme jim říkali kolona, zkrátka řadunákladních aut, ani jeden šofér u toho, zatosamé šoférky.První československá jednotka ATSskončila úspěšně výcvik a opouští cvičnýtábor, aby nastoupila úkoly někde na Střednímvýchodě. Některé dívky byly povýšeny.Na srdečném večírku, kterého sezúčastnila i nejvyšší velitelka ATS na Střednímvýchodě lady Cripps, se zpívaly české12Prosinec 2008

z obcía slovenské národní písně a tančila se českábeseda.Čechoslovenky se pak rozloučilys mnoha přáteli, a teď si představte, že našichlapci dostali nedávno psaníčko (hudba,Růžové psaníčko). Nevíme, jestli bylo takérůžové, ale spíše khaki, a jistě bylo na němnapsáno „On active service“. Chlapci dalipsaníčko hned vytisknout ve svém časopise,Vojenském zpravodaji. Je to psaníčko odčeskoslovenské ejtýesky, která píše: ,Kamarádivojáci, posíláme vám pozdrav z jednohocampu, somewhere in the Middle East.Nevíme, jak se díváte na ženskou emancipaci,ale věříme, že jste byli mile překvapeni,když jste se dověděli, že jsme se rozhodlyzaměnit civil za khaki. Žárlit na násnemusíte, protože se vám nebudeme pléstmezi kanóny, ani nebudeme střílet na aeroplány.Musíte se však smířit s tím, že seposadíme za volant, že se s námi setkátev nemocnicích, ve skladištích, v dílnáchnebo kancelářích. Už jsme také poměrněelegantní, podle úsudku jiných, když jsme siupravily uniformy, takže nevypadáme jakotlupa zajatců ve filmovém žurnálu. Vykračujemesi nohama i rukama, obracíme sea zdravíme jako staří vojáci. Už se námnemůže stát, že bychom salutovaly bezčepice nebo prchaly jako v amoku předdůstojníkem, když čepici máme na hlavě.Nechceme být domýšlivé, ale jsme hrdé, žese o nás naše velitelky vyjadřují pochvalně,a my se také poctivě snažíme o to, abychomjako skupina československých žen v ATSzískaly dobré jméno nejen sobě, nýbrži našemu československému národu. A těšínás, že se všichni o nás tak zajímají, a jenám nesmírně milé, když se naše seržantkapokouší naučit se nějakému českému slovu.V posledním týdnu výcviku uspořádámev campu večer na rozloučenou, na který vásupřímně zveme. Potom se rozejdeme na svámísta, kde nás čeká opravdová práce.A všechny se na ni těšíme. Doufám, že setkáme-lise s vámi, porozumíme si při společnépráci. Nazdar! Helena Polívková‘“Náš vojenský zpravodaj k tomu napsal: „Jeto dopis žensky upřímný, opravdový. Vyjadřujenelíčenou radost z užitečné práce, pokteré naše ženy dlouhou dobu marně volaly.“Ani květen 1945 neznamenal konec Editinyválečné anabáze. Smlouva, kterous armádou podepsala, byla až do konceválky, včetně té na Dálném východě.- pokračování příště -◗ Kateřina Weberová(s využitím materiálů z časopisu Mosty)Kislev 5769Nový památníkobětem šoa v LiberciV neděli 9. listopadu 2008 Židovská obecLiberec a FŽO slavnostně otevřelyPamátník obětem šoa v obřadní sínižidovského hřbitova v Liberci.Záštitu nad vzpomínkovou akcí převzalipředseda Senátu Parlamentu ČR PřemyslSobotka a liberecký primátor Jiří Kittner.Otevření Památníku obětem šoa bylo zároveňpřipomínkou smutného a varovného 70.výročí tzv. křišťálové noci, během níž bylavypálena vedle desítek jiných také libereckásynagoga, jedna z tehdejších dominant městaLiberec. Slavnostnímu otevření památníkubylo věnováno představení opery GiuseppeVerdiho Nabucco v Divadle F. X. Šaldyv Liberci, večer uvedl Arnošt Goldflam.Otevření se zúčastnila řada významnýchhostů, mimo jiné velvyslanec Státu IzraelJaakov Levy s chotí, předseda Senátu ParlamentuČR Přemysl Sobotka, primátor statutárníhoměsta Liberec Jiří Kittner, rabíniKarol Sidon a Tomáš Kučera či potomcizavražděných libereckých Židů.Autorem architektonického řešení památníkuje student místní fakulty architekturyŠtěpán Gudev, jehož návrh byl libereckouobcí vybrán z celkem pěti předloženýchnávrhů různých autorů.◗ Lea Adamová, foto: Šimon PikousHLEDÁME EKONOMA ŽIDOVSKÉ OBCE V PRAZE…Předpoklady: VŠ a praxe s finančním řízením a účetnictvím neziskovýchorganizacíNabízíme: Perspektivu, dobré pracovní a finanční podmínkyTermín: Písemné přihlášky doručte do 8. 12. 2008 na sekretariátŽidovské obce v Praze, Maiselova 18, 110 00 Praha 1Webová prezentace k 70. výročí„křišťálové noci“ v pohraničí českých zemíInstitut Terezínské iniciativy ve spoluprácise Židovským muzeem v Praze připravilk 70. výročí „křišťálové noci“ rozsáhlouwebovou prezentaci obsahujícítexty historiků, fotografie, vzpomínkypamětníků a archivní dokumenty. Tyto unikátnía často poprvé zveřejněné materiályjsou přístupné na adrese: www.holocaust.cz/cz2/resources/pres/kristalovanoc70/kristalovanoc70.„Křišťálová noc“ v pohraničí českýchzemí byla dlouhou dobu spíše zapomenuta –chyběli očití svědkové, neboť ti židovští většinouzahynuli za druhé světové válkya němečtí byli po osvobození nuceně vysídleni.Přesto se dochovaly autentické materiálydokumentující průběh pogromu v jednotlivýchmístech. Díky spolupráci s lokálnímihistoriky, oblastními a okresními archivy,místními muzei a občanskými sdruženími senám podařilo shromáždit řadu dokumentů,Vypálení synagogy ve Svitavách, 10. 11. 1938autentických fotografií a vzpomínek, jejichžvýpovědi dohromady skládají mozaiku dramatickýchudálostí „křišťálové noci“ v ČeskéLípě, Karlových Varech, Mostě, Liberci,Sokolově, Svitavách, Opavě, Tachově a namnoha dalších místech.◗ red13

KULTURNÍ PROGRAM PROSINEC 2008Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v PrazeMaiselova 15, 110 00 Praha 1, 3. patrotel.: 222 325 172, fax: 222 318 856www.jewishmuseum.cz, education@jewishmuseum.cz(Spojení: metro A, tram 18 – stanice Staroměstská; tram 17, bus 133 – stanice Právnická fakulta)úterý 2. 12. v 18 h:Kantor Blum: Zapomenutý hlas pražskéJeruzalémské synagogy. Nevšední hlas,nevšední osud. Komponovaný vzpomínkovývečer na Ladislava Moše Bluma, kantoraJeruzalémské synagogy v letech 1963–1994a posledního velkého českého synagogálníhozpěváka předválečné generace. V průběhuvečera bude představeno nové CD Zapomenutýhlas… z jeho unikátních nedávno objevenýchosobních nahrávek.středa 3. 12. v 18 h:Max Brod (1884–1968). Vzpomínkový večervěnovaný pražskému rodákovi, spisovateli,publicistovi, překladateli, ale i hudebnímu skladateliu příležitosti 40. výročí jeho úmrtí. V průběhuvečera zazní ukázky z Brodovy hudebnítvorby. Účinkují germanistka dr. BarboraŠrámková a muzikolog Antonín Matzner.čtvrtek 4. 12. v 18 h:Maimonidových třináct článků víry. Cykluspřednášek vrchního zemského a pražskéhorabína Karola Efraima Sidona. Článekposlední, třináctý: V naprosté věrnostivěřím, že v době, kdy tak rozhodne Stvořitel,jeho jméno buď požehnáno a jeho připomínkanechť vystoupí na věčnost a věčnostvěčností, nastane oživení mrtvých.pondělí 8. 12. v 18 h:Mgr. Hedvika Novotná (UK Praha, Fakultahumanitních studií): Vzpomínky československýchŽidů na poválečná léta. Přednáškaz cyklu Židovská menšina v Československuv poválečných letech.úterý 9. 12. v 18 h:Z nevlídné vlasti do mnoha zemí zaslíbených– Petr Brod vypráví o podílu Židů naemigraci z Československa po politickýchpřevratech let 1948 a 1968.středa 10. 12. v 18 h:PhDr. Blanka Soukupová, CSc. (UKPraha, Fakulta humanitních studií): Židovskénáboženské obce v českých zemích mezijudaismem a loajalitou k režimu. Závěrečnápřednáška z cyklu Židovská menšina v ČSRv poválečných letech.čtvrtek 11. 12. v 18 h:Blízký východ včera a dnes. Historie, současnosta souvislosti. Geografie, kulturaa náboženství. Půjdem spolu do Betléma.Město vánoční tradice jako rukojmí. Betlehem,Vánoce, Chrám narození. Cyklus přednášekIng. Jana Neubauera představujeoblasti Blízkého východu bez falešnéhopozlátka i černého rámu.pondělí 15. 12. v 18 h:Nigun – pásmo hebrejských, sefardskýcha jidiš písní a houslových improvizací. VěraNerušilová – zpěv, Alexander Shonert –housle, Natalie Shonert – klavír.Vstupné 60 Kčúterý 16. 12. v 18 h:Filmy smrti, naděje a života – cyklus židovskýchpříběhů 20. století ve filmu. Díl 3.Andrzej Munk: Pasažérka. Bývalá nacistickádozorkyně Liza se plaví z Ameriky doNěmecka. V Anglii přistoupí na palubužena, která Lize její minulost připomene.Drama, Polsko, 1963, 58 min. Ryszard Czekala:Apel. První polský animovaný filmo holocaustu. Je lepší zemřít ponížený, nebose vztyčenou hlavou? Animovaný, Polsko,1970, 7 min. Úvodní slovo Mgr. MiroslavaLudvíková.středa 17. 12. v 18 h:Hebrejská Bible a starověké mýty: novépohledy, nová hodnocení. Od 90. let 20. stoletíse formuje v biblistice proud, kterýznovu oceňuje mýtus jako plnohodnotnéa nevykořenitelné vyjádření lidské spirituality.Část 4: Zprávy o proroctví, věštěnía uctívání astrálních těles. Západosemitskétexty a mýty nám pomáhají pochopit biblickézprávy. Přednáškový cyklus hebraistkyTerezie Dubinové, Ph.D.čtvrtek 18. 12. v 18 h:Pojďme spolu do muzea... Povídání s pracovníkyŽidovského muzea v Praze o jejichpráci doplněné zajímavými ukázkami. Část9. – Výstavy v Galerii Roberta Guttmanna.Arno Pařík – kurátor výstavního oddělení,Eva Kosáková – hlavní kurátorka sbírkovéhooddělení. Moderuje Petr Brod.NEDĚLNÍ PROGRAM PRO DĚTIA JEJICH RODIČE14. prosince 2008 v 14 h:Osm světel (Chanuka): Proč má chanukovýsvícen osm ramen? A proč se o Chanuce jedíkoblížky a bramboráky? Kdo jsou to vlastněMakabejci? Zapálíme si chanukiji, zahrajemesi drejdl, ochutnáme koblížky a naučímese písničku. Prohlídka: Španělskásynagoga. Jednotné vstupné 40 KčVÝSTAVY VE VKC PRAHAMůj obraz 20. století. Výtvarné práce soutěžepořádané Památníkem Terezín v roce 2006.Neztratit víru v člověka.../Protektorátočima židovských dětí a Zmizelí sousedé/Pocta dětským obětem holocaustu – stáláexpozice kopií putovních výstav VKC.Není-li uvedeno jinak, vstupné je 20 Kč. Sályjsou přístupny vždy 20 minut před zahájenímprogramu. Po začátku koncertu nebo15 minut po začátku jiného programu nenívstup do Vzdělávacího a kulturního centrapovolen. Výstavy jsou otevřeny pro veřejnostpo–čt 10–16 h, pá 10–15 h.VKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brnotř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno, tel.: 544 509 651, fax: 544 509 652www.jewishmuseum.cz/brno, brno@jewishmuseum.czúterý 2. 12. v 18 h:Komunikace mezi lidmi, náboženstvími,politickými směry, národy, kulturami a cok tomu všemu může člověk načerpatz Bible – přednáška ThMgr. Milana Klapetkak jeho právě vycházející knize.čtvrtek 4. 12. v 18 h:Židovka aneb Žonglování se životem –představení Divadla KUFR představí příběhžidovské dívky z Terezína a Osvětimi.Vstupné 50 Kčúterý 9. 12. v 18 h:Alenka v kraji divů (1966) – poslech rozhlasovéhry Lewise Carrolla v překladu manželůSkoumalových. V rámci cyklu poslechovýchpořadů „Desetkrát Josef Červinka“uvádí Mgr. Přemysl Hnilička. (náhrada zazrušený pořad)středa 10. 12. v 17 h:Vernisáž výstavy Izrael ve fotografii – autorkuHanku Němečkovou představí ZuzanaPrudilová.Vstup volnýneděle 14. 12. v 15 h:Chanuka aneb Svátek světel. Proč se Chanuceříká Svátek světel a kolik těch světelvlastně je? Budeme si vyprávět příběh statečnýchMakabejců i o zázraku, který se potomstal. Zahrajeme si chanukovou hru s drejdlema ochutnáme chanukové dobroty. Dílna prorodiče s dětmi od 4 let. Vstupné 30 Kčúterý 16. 12. v 18 h:Tahara – další přednáška z cyklu „Gan chajim– Zahrada života“. Tahara čili rituální14 Prosinec 2008

kulturaZapomenutý hlas jeruzalémské synagogyKANTOR LADISLAV MOŠE BLUMPaní Terezie Blumová s Veronikou Seidlovou, kteráCD připravila k vydání.Židovské muzeum v Praze vydalo zaodborné spolupráce PhonogrammarchivuRakouské akademie věd unikátní 2 CDZapomenutý hlas pražské Jeruzalémskésynagogy. Jedná se o výběr nově objevenýchnahrávek zpěváka Ladislava MošeBluma z let 1978–1983, které se dochovalyna čtyřiceti audiokazetách v osobnímarchívu jeho manželky Terezie (nar. 1909).S lítostí jsme se dozvěděli, že tato vzácnážena zemřela v posledních říjnových dnecha nemohla se už těšit úspěchem zachráněnýchnahrávek. Blum (1911–1994) bylposlední velký kantor (předzpěvák, hebrejskychazan) předválečné generace, kterýVKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brnoočista těla před jeho pochováním do země jetradice dodržovaná v českém židovskémprostředí dlouhá staletí. Tahara bývalazáslužnou činností spolku Chevra kadiša(Svaté bratrstvo), jehož činnost však nebylapo druhé světové válce nikde na našemúzemí obnovena. Taharu tedy dnes provádějíti členové židovských obcí, kteří se ji naučiliod svých rodičů. Na přednášce paní Weberovéa paní Felixové se dozvíte, jak je prováděnatahara dnes v prostředí Židovskéobce Brno.v letech 1963–1994 působil v Jeruzalémskésynagoze. Amatérské nahrávky si pořizovalsám pro sebe tajně na kazetový přehrávač,aby uchoval místní tradici příštímgeneracím, protože za minulého režimubylo nemyslitelné, aby svoje nahrávkyvydal oficiálně. Tak se zachovaly nejenslavné kantoriální skladby a dokoncei naživo zachycené bohoslužby o šabatechi Vysokých svátcích v Jeruzalémské synagoze,ale i tryzny za zemřelé v Terezíně.Dokumentují tak část náboženskéhoa hudebního života pražské židovské obceza totality. Výběr nejreprezentativnějšíchnahrávek je představen na dvou kompaktníchdiscích doprovozených šedesátistránkovýmčesko-anglickým bookletem, vekterém je kromě Blumova životopisu a příběhujeho nahrávek i etnomuzikologickýkomentář a také texty všech písní včetnějejich hebrejského znění. Neznáménahrávky objevila etnomuzikoložka VeronikaSeidlová, která je také připravilak vydání ve spolupráci s vídeňským Phonogrammarchivema společně s britskýmetnomuzikologem Alexanderem Knappema kantorem Michalem Forštem opatřilabooklet komentáři.◗ Noemi HolekováFoto: Daniel AlexanderKANTOR LADISLAV MOŠE BLUM – Zapomenutý hlas pražské Jeruzalémskésynagogy, osobní nahrávky z let 1978–1983, 2 CD, Židovskémuzeum v Praze a Phonogrammarchiv Rakouské akademie věd, Praha2008. CD lze zakoupit v muzejních obchodech nebo on-line na:www.jewishmuseum.cz.Nový sidur HEGJON LEVModlitby progresivního směru pro šabat, svátky a všední dnyUspořádali: rabín Tomáš Kučera, Jan David Reitschläger, vydala: Bejt Simcha,formát: A5, 216 stran. Sidur je v pevné vazbě a na každé dvoustraně najdetehebrejský text, český překlad, transkripci do latinky a anglický (případněslovenský) text. Prodejní cena je 400 Kč při osobním odběru (po dohodě),450 Kč na dobírku (včetně poštovného a balného). Zaslání na dobírkuje možné i na Slovensko za celkovou cenu 570 Kč.Objednávky na adrese reform@volny.cz nebo na telefonu 724 027 929.Sidur je nyní možné zakoupit rovněž v ŽO Děčín a ŽO Liberec,v budoucnu pravděpodobně i v dalších židovských obcích.čtvrtek 18. 12. v 18 h:Kronika povstání podle Marka Edelmana –dokumentární film sestavený z vyprávěníposledního vůdce povstání ve Varšavskémghettu – Marka Edelmana. Dokument, Polsko,1993, 76 min. Režie Jolanta Dylewska.Další film z uváděného cyklu „Filmy smrti,naděje a života – Holocaust ve filmu“.V prosinci je v sále VKC výstava Izrael vefotografii autorky Hanky Němečkové(1982)VýstavaBenjamin Shiff: Příběhyvíry a lásky12. listopadu – 17. prosinceHotel Hilton Praha, Pobrežní 1, Praha 8Benjamin Shiff se narodilv roce 1931 v Německu, odkudve dvou letech odešel s rodinoudo Izraele. Svou uměleckoukariéru začal ve 40 letech.S minimálním formálním malířskýmvzděláním si Shiff získalmezinárodní věhlas pro svůjunikátní styl, kterým vyjadřujesvé vidění okolního světa.V olejomalbách se s charakteristickoujemností prolíná realistickéa mystické ztvárněnípostav s dotyky kubismu. Inspirovánsvým studiem chasidismu,kabaly a židovské filozofie na univerzitě Bar Ilan Shiffrovnež vytvořil dlouhou řadu obrazů na téma judaismu. BenjaminShiff je členem Izraelského svazu spisovatelů, a kroměsvého rozsáhlého výtvarného díla vydal tři básnické sbírkya dvě knihy povídek. Shiffova umělecká díla byla vystavovánana mnoha místech v Evropě, USA a Izraeli a řada z nich jeozdobou soukromých sbírek po celém světě.Káva o čtvrté:čtvrtek 4. prosincev 15 hodinSpisovatelka, scénáristka a publicistka,autorka oceněných knih, filmů a scénářů.Nejmladší signatářka Charty 77 a takébývalá členka Mišpachy.Tereza BoučkováCo by změnila, kdyby znovu stálana startu svého života? Podepsala byChartu 77, byla spisovatelkou, adoptovalaněkolik dětí?V průběhu odpoledně divácká soutěža pro vítěze cena!Připravil a moderuje: Honza Neubauerjan@neub.bizŽidovská obec v PrazeSpolečenský sál, Maiselova 18PODVEČER YVONNEPŘENOSILOVÉ„Židovští mecenášia výtvarní umělci“hostem jePhDr. Jan NepomukAssmannkurátor Muzea hl. m. Prahyve středu 10. prosincev 15 hodinPořad se koná za finanční podpory Magistrátu hl. m. Prahy.Kislev 576915

Max Brod (1884–1968)Na konec tohoto roku připadá jedno kulaté výročí – uplyne 40 let od smrti Maxe Broda (27. května1884 – 20. prosince 1968), který zemřel daleko od své milované Prahy, ve své druhé vlasti, v Izraeli.Širší veřejnosti je Max Brod relativně málo znám a ve velké většině případů se povědomí o němredukuje na kratičkou větu: nejlepší přítel Franze Kafky. Pokusím se krátce naznačit, že takto úzkýpohled není správný a že Brodovy zásluhy o Kafku nejsou tím jediným, zač bychom mu měli být vděčni.Všimněme si nejprve již zmíněného přátelstvís Franzem Kafkou. Toto přátelstvítrvalo 22 let, až do Kafkovy smrti v roce1924. Hluboká přátelství však nejsou zpravidlaohraničena smrtí jednoho z partnerů, překonávajítuto hranici a ovlivňují věci, kterénásledují. Pokusím se stručně popsat, jak tobylo v případě tohoto přátelství.Oba protagonisté se narodili v Prazev rozmezí jednoho roku a žili většinou namístech vzdálených cca 15 minut chůze,i když se často stěhovali. Dlouho se míjeli,i když oba náleželi k pražské minoritěněmecky mluvících Židů a měli vcelkupodobné zájmy. Studovali na různýcha duchem velmi odlišných středních školách(gymnáziích) – takové školy s německýmvyučovacím jazykem byly tehdy v Prazečtyři. Zatímco Brod studoval na poměrněmoderně vedeném gymnáziu na pražskémNovém Městě, Kafka byl studentem staroměstskéhogymnázia, které sídlilo v paláciKinských. Oba chodili do spolku Lese- undRedehalle der deutschen Studenten a oba sezapsali ke studiu práv na německé části pražskéKarlo-Ferdinandovy univerzity. K jejichosudovému setkání došlo po přednášceMaxe Broda v „Redehalle“. Byla to přednáškao filozofii a po ní se spolu dlouho donoci procházeli a debatovali, když se vzájemněněkolikrát po sobě doprovázeli domů.Oba přátelé byli dosti odlišných povah,a tak je na místě otázka, jaká byla vlastněpodstata jejich vzájemných vztahů? K tomuje vhodné popsat podrobněji jejich rodinnézázemí a to, co jejich setkání předcházelo.To však uděláme podrobně jen v Brodověpřípadě, protože jemu je věnován tento text.Kafka je ostatně v dnešní době již dobřeznám, a to nejen u nás.Brodovi rodiče pocházeli z různého prostředí.Jejich sňatek nebyl „dohodnut“, jak tobylo v té době v židovské komunitě velmičasté, byl to sňatek z lásky, sňatek synaz dobré pražské rodiny s prostou a krásnoudívkou Fanny, která přišla spolu se sestroudo Prahy „hledat štěstí“. Brodova babičkaz matčiny strany byla přinejmenším složitépovahy, a tak od ní manžel a později i jejídvě dcery a syn utekli. Obě děvčata, Františka(Fanny) i její sestra Sofie, se v Prazepoměrně těžko protloukala.Max Brod byl prvním ze tří dětí: mělmladší sestru Sofii (její teta Sofie zemřelakrátce před Maxovým narozením), nejmladšímv rodině byl bratr Otto. Matka Františkase jim velmi věnovala, avšak během života sezvolna duševně měnila, neboť trpěla vážnouduševní chorobou.Max Brod se narodil v té části Josefova,která na přelomu 19. a 20. století téměř celázmizela. Protože však dům, ve kterém senarodil, byl postaven roku 1870, nebyl přiMax Brod – poválečný portrétasanaci zbourán a dodnes existuje, dokoncebyl nedávno rekonstruován. Max byl tím,čemu se říkává zázračné dítě. Byl mnohostranněnadán, uvažoval částečně snadi o hudební kariéře. Byl ale tělesně postižený.Od dětství trpěl kyfózou, nemocí,která vede k deformaci páteře. Rodiče věnovalinemalé prostředky na to, aby mu zajistiliv tomto směru co nejlepší péči, rodina sekvůli jeho chorobě musela dokonce zadlužit.Nemoc Maxu Brodovi přinesla nemaléutrpení. Dětství i mládí prožil s jakýmsi korzetem,který mu bránil v dětských hráchapod. Na druhé straně nemoc patrně v kombinacise ctižádostí vedla k rozvoji těch stránekjeho osobnosti, kde mu tento handicapnevadil. Od mládí hrál výborně na klavír,měl zájem o literaturu a měl značné organizačníi komunikativní vlohy.Základní školu navštěvoval Brod u piaristů(katolický řád), kteří však velmi tolerantněžákům židovské víry zprostředkovávaliodpovídající náboženské vzdělání.Rodiče mu pak vybrali velmi kompetentnía do jisté míry moderně vedené gymnázium,jehož duch silně kontrastoval s tím, kterývládl na škole navštěvované Kafkou. Brodpo celá studia patřil k premiantům třídy.Brod měl na rozdíl od Kafky mnohemvíce přátel, ale jeho vztah ke Kafkovi se jevíve srovnání s ostatními naprosto ojedinělý.V době, kdy se spolu seznámili, byl Brodmnohem blíže literární kariéře než Kafka.Dokonce nějaký čas ani nevěděl, že Kafkataké píše. Jednou se mu Kafka zmínilo povídce, kterou zaslal do literární soutěžejednoho literárního časopisu (tato povídka jepatrně navždy ztracena). Když však Kafkapůjčil Brodovi k přečtení rukopis románuSvatební přípravy na venkově, Brod okamžitěrozeznal přítelovy literární kvality.Zde je dobré udělat malou odbočku:Brod měl výjimečný čich na rozeznání kvalitya nebál se nikdy o ní přesvědčovat jiné.Měl nesporně velký podíl na propagacihudby Leoše Janáčka, stal se rovněž propagátoremHaškova Švejka. Je také jeho zásluhou,že se Švejk dostal ve formě dramatizacepoměrně brzy do Berlína. Takovýchpříkladů lze u Broda nalézt více, toto jsoupatrně ty nejznámější.Než-li přejdeme ke vztahu Brod–Kafka,dokončíme popis Brodových životníchosudů. Poměrně brzy se mu podařilo stát se„opravdovým spisovatelem“, pracoval alei jako literární a hudební kritik a po jistoudobu spojil svůj život se vzniklým Československemjako státní úředník. Byl úspěšnýa finančně dobře zabezpečený. Po sňatkus o něco starší Elsou Taussig se usadil vevýstavním domě v srdci bývalého ŽidovskéhoMěsta pražského, resp. toho, co z nějvzniklo po asanaci.S nástupem fašismu v Německu si uvědomovalvzrůstající nebezpečí další války.Rodiče v té době už neměl a oba sourozenciměli již své rodiny. Else a Maxu Brodovým(jejich manželství zůstalo bezdětné) se podařiloněkolik hodin před okupací již okleštěnéhoČeskoslovenska uprchnout přes Polskopoměrně komplikovaně do Palestiny. Brodbyl tehdy již poměrně známý literát a dostalbrzy v Izraeli od dvou divadel nabídku kespolupráci. Vybral si divadlo Habima, což jednes vlastně izraelské národní divadlo.Brod se učil intenzivně hebrejštinu, alenikdy jí, snad s jedinou výjimkou, kdy navícnešlo o jeho samostatné dílo, nepsal. Častotaké přednášel, a to dokonce v hebrejštině.Brzké vyřešení existenčních problémův emigraci však bylo zkaleno úmrtím jeho16 Prosinec 2008

osobnostženy Elsy v roce 1942. Po zbytek života mubyla oporou přítelkyně a sekretářka v jednéosobě, paní Elsa Ester Hoffe, která nedávnozemřela. Ta také po něm zdědila jak autorskápráva k jeho dílům, tak i množství rukopisnéhomateriálu, deníky a mj. i rukopisy dělFranze Kafky, které se Brodovi podařiloz Prahy odvézt.Brod navštívil Československo po svémodchodu do emigrace již jen jedenkrát, u příležitostizahájení výstavy o Franzi Kafkoviv červnu roku 1964. Jak vzpomínají pamětnícitéto návštěvy, např. prof. Josef Čermák,Brod, tehdy již osmdesátiletý mluvil krásněčesky (přesto, že všechny své romány napsalněmecky). O čtyři roky později Brod uprostředpráce a plánů, zemřel. Tolik přehledněo Brodově životě, k němuž se ještě několikrátvrátím.Max Brod se pohyboval po dlouhá létav pražských literárních a hudebních kruzícha s mnoha známými lidmi se znal či dokoncepřátelil. Tak například v salonu Berty Fantovése několikrát setkat s Albertem Einsteinemv době jeho působení v Praze ve školnímroce 1911/1912, dokonce ho doprovázelna klavír při muzicírování v tomto salonu.V předvečer první světové války se s přátelivypravil za Tomášem Garriguem Masarykem,pozdějším prvním prezidentem ČSRv naději, že je možné ještě nějak válečnémukonfliktu zabránit. Schůzka byla z oboustran poněkud rozpačitá, ale Masaryk na ninezapomněl a do jisté míry chápal Brodajako přirozeného reprezentanta Židů žijícíchve vznikající ČSR.Z literárně-filozofických přátel byli Brodovinejbližší po Kafkovi Felix Weltscha Oskar Baum. Všichni čtyři se pravidelněstýkali, četli si vzájemně své literární počiny,diskutovali o nich i o mnoha jiných věcech.Dnes je celosvětově nejznámějším členemtéto čtveřice Franz Kafka. Hned na začátkupoznamenejme, že by jím nebyl, kdyby Brodsplnil přání svého nejlepšího přítele a spálilvšechny jeho rukopisy. Je to suché konstatovanífaktu, který bohužel vede k různorodýmspekulacím typu „Brod se udělal na Kafkovi“,„Brod nesplnil poslední přání svéhonejlepšího přítele“ apod. Zde bych chtěl býttrochu podrobnější.Po Kafkově smrti uveřejnil 17. července1924 Brod v pražském Tagblattu prosbusvého přítele: Nejmilejší Maxi, mojeposlední prosba: Všechno, co se nacházív mé pozůstalosti (takže v knihovně, skříni,na psacím stole, doma a v kanceláři nebokdekoliv, kde tě napadne), jako deníky, rukopisy,dopisy, cizí i moje obrázky, to všechnospal. (...) O obtížnosti tohoto úkolu píšeBrod dále v článku toto: (...) Nejsem muvděčný, že mě uvrhl do tohoto těžkého konfliktusvědomí, který musel předvídat, protoževěděl, jak fanaticky zbožňuji každé jehoslovo a jak jsem po 22 letech našeho ničímnezkaleného přátelství nebyl schopen vyhoditnejmenší papírek či jedinou jeho pohlednici.Co je však tak těžký konflikt svědomíproti nekonečnému požehnání, za které vděčímmému příteli, které bylo vlastně páteřímojí celé duševní existence.Pamětní deska na Novém židovském hřbitověOsobně si myslím, že osud postavilBroda do nesmírně těžké, nezáviděníhodnérole; ztratil přítele, kterého prokazatelněmiloval a obdivoval, a měl se rozhodnoutv tak obtížné situaci. Svým rozhodnutímobohatil světovou literaturu 20. stoletío významná literární díla a nikomu tím neublížil.Nemá žádný smysl hledat za tímtorozhodnutím nízké úmysly. Při bližšímseznámení s fakty je třeba vyzdvihnoutněkterá, která logicky zdůvodňují nezištnostBrodových úmyslů.Jak jsem se již zmínil, Brod uměl najítkvalitu a neváhal ji velmi aktivně prosazovat.Kafkovi pomáhal již v době, kdy ještěnetušil nic o tom, že jeho přítel podlehnepředčasně tuberkulóze, přestože mohlsnadno počítat s tím, že záře hvězdy žijícíhoKafky nutně zastíní jeho vlastní tvorbu.Brod Kafkovi dodával sebedůvěru,pomáhal mu v tvorbě radami a dokázal jehokvality nezištně oceňovat – jak snadné bypro něj bylo nevhodnou kritikou dosáhnoutnegativního vlivu na Kafkovu tvorbu!Brod měl velký smysl pro závazky čidluhy určitého typu – jako splacení jednohotakového dluhu lze chápat jeho biografiiAdolfa Schreibera, který měl podíl na Brodověhudebním vzdělání. Poznamenejme, žeBrodovo vlastní hudební dílo je rozsahemnemalé – čítá 38 opusů a některé skladbybyly vydány v ČR i na CD. Stejný dluh,ne-li podstatně větší, cítil patrně i vůči Kafkovi– vedle biografických prací o Janáčkoviči o Heinrichu Heineovi je totiž i autoremprvní biografie věnované Kafkovi.Také ke zveřejňování Kafkových pracípřistupoval velmi odpovědně. Ač do Kafkovýchrukopisů občas zasáhl (ale množstvíúprav a zásahů se často, patrně z komerčníchdůvodů, zveličuje), šlo spíše o kosmetickéúpravy typu interpunkce. Ostatně i při opětovnýchvydáních vlastních věcí provádělobčas úpravy či změny.Již jsem zmínil to, že Brod byl mnohostranněnadaný člověk. Měl i zájmy, kterébychom u filozoficky zaměřeného literátamálo očekávali. Velmi intenzivně se zajímalnapříklad o fyziku a snad i o matematiku.Získané znalosti dokázal ve své tvorbě využít.Tyto zájmy se také do jisté míry odrážejíve výběru témat jeho patrně nejznámějšíchděl, která tvoří trilogii Boj o pravdu (Kampfum die Warheit). Mně se osobně jeví jakojejich společný jmenovatel prostředí Prahy,která je silně svázána jak s Tycho Brahem(Tychona Brahe cesta k Bohu), který jev Praze pohřben, tak i s Reubenim (Reubeni,kníže židovské). Ten je s Prahou spojen trochusložitěji, je zde totiž uložen praporecReubeniho učitele. V Praze se také odehráváděj celé první části románu. Třetí román tétotrilogie je nejobsáhlejší (Galileo v zajetí). Zatuto trilogii byl Brod v roce 1948 vyznamenánv Izraeli tzv. Bialikovou cenou (zaromán o Tycho Brahe byl Brod oceněn v ČRstátní cenou v roce 1930).Na závěr bych se rád vrátil ještě jednouke vztahu Broda a Kafky. Snažil jsem sealespoň částečně ukázat, že i kdyby nebylovlastní Brodovy tvorby, jsou jeho zásluhyo literaturu a propagaci české kulturyv německy mluvících zemích nesporné.Brod si uchoval lásku k Čechám, k Prazea také ke Kafkovi navzdory všem hranicím,ať už geografickým, daným značnou odlehlostí,nebo těm abstraktním, které určujekrátké období lidské pozemské existence.Díky jemu měl možnost Kafka v rozporu sesvou vůlí vstoupit do společnosti nejuznávanějšíchautorů minulého století a ovlivnitmnoho dalších – jak spisovatelů, tak i čtenářů.Vypůjčím-li si název jedné přednášky,byl Brod nejen přítel Franze Kafky.Povšimněme si na závěr tohoto faktu:navštívíme-li Nový židovský hřbitov, nelzesi nevšimnout nedaleko hrobu, ve kterém jevedle rodičů pochován Kafka, pamětnídesky, která Broda připomíná. Nicméněbych rád podpořil myšlenku, aby jehopamátka byla uctěna rovněž pamětní deskouna jeho rodném domě.◗ Radek Veselý, foto archiv autoraPAMĚŤ NÁRODAU příležitosti 90. výročí vzniku Československa byl spuštěn unikátní pamětnický portál www.pametnaroda.cz. Portál je budovánsdružením Post Bellum, Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů. Obsahuje audiovizuální vzpomínky stovek přímýchúčastníků nejvýznamnějších událostí naší moderní historie (včetně přeživších šoa), je určen jak odborníkům, tak i široké veřejnosti.Kislev 576917

LITERATURA NEJEN S DAVIDOVOU HVĚZDOUJames H. Charlesworth, JEŽÍŠA SVITKY OD MRTVÉHO MOŘE,389 str., Vyšehrad, Praha 2008Nález svitků od Mrtvého moře znamenajícírovněž působivé svědectví o době Ježíšověk sobě od roku 1947 neustále poutá pozornostreligionistů, archeologů, biblistůi kulturní veřejnosti. Bádání nad tímto objevemprovázela nejednadramatická situace. Časod času museli odbornícičelit i názorům zpochybňujícímhodnotu těchtotextů. Ale postupně seo jejich pravosti prosadilširoký vědecký mezinárodníkonsensus. Dnes sekožené a papírové svitky nalezené v jeskyníchna severozápadním břehu Mrtvého mořeřadí k nejzávažnějším archeologickýmobjevům dvacátého století.Kniha přehledně seznamuje s badatelskýmivýsledky, k nimž po desetiletích soustavnépráce dospěli specialisté z Kanady, Anglie,Německa, Izraele, Itálie a z USA. Přednostíjejich studií je objektivní výkladzbavený jakékoliv konfesijní zaujatosti. Dotvářejítak naší představu o zvláštní židovskésektě, která žila a působila v Kumránu přibližněod roku 150 před Kr. do roku 68 poKr. a umožňují nám hlouběji pochopit osobnostJežíšovu, jeho život a učení.Editorem tohoto souboru studií o svitcíchu Mrtvého moře je významný znalec novozákonnícha pseudoepigrafických spisů profesorJames H. Charlesworth z univerzityv Princetonu. Je autorem významných spisůJežíš v rámci judaismu a Starozákonní pseudoepigrafyI+II, zabývá se též interpretacížidovských a křesťanských duchovních tradicJews and Christians, Overcoming Feara Crossroad.Antoine de Saint-Exupéry, CITADELA,438 str., Nakladatelství Vyšehrad,Praha 2008Citadela představuje tresť a vyvrcholeníživotního zápasu, hledání a myšlení SaintExupéryho (1900–1944): posledních osm letživota prožil doslova po jejím boku a vložildo ní hlavně to, pro co je a bude nejvíce milovángeneracemi čtenářů – své horoucí srdce.Bohatství Citadely spočívá předevšímv neobyčejné intenzitě a hloubce, do níž jejíautor neustálými návraty k základním tématůmlidské existence – lásce, přátelství, věrnosti,službě společenství, tvorbě – postupněproniká. „Pravdu je třeba hloubit jako studnu.“– setkání s Citadelou skutečně můžepro čtenáře představovat něco jako pro karavanuobjevení studny uprostřed vyprahlépouště.Poprvé má český čtenář možnost seznámitse s kompletní Citadelou. Doposud vydávanýobsáhlý výbor vzhledem k době svéhovzniku ponechal stranou některé vyhraněnějitranscendentní tóny, jež nechávározeznít vydání úplné. První úplné vydánítaké obohacuje naše vnímání Citadely o některéosobnější, intimnější odstíny: můžemenahlédnout hlouběji do autorova hledánía tázání se.Četba této podivuhodné, nelehké, moudréexistenciální básně v próze nás vybízík tomu, abychom se učili „rozeznávat vevětru slov vzácné břemeno semen“. V dnešnídobě, tak poznamenanérozptýleností, spěchema přebytkem slova obrazů zakrývajícíchvnitřní prázdnotu, zníposelství Citadely zvláštěaktuálně.Exupéry padl slavnousmrtí 31. července 1944při návratu z dálkovéhoprůzkumného letu nad svou vlastí obsazenounepřítelem. Teprve nyní, před několika týdny,se přihlásil bývalý pilot Lufwaffe a přiznal sek tomu, že Exupéryho sestřelil. Je prý velkýctitel jeho díla a tehdy netušil, že v osamělémletadle bez výzbroje sedí slavný spisovatel...R. Osborne, D. Sturgis, N. Turner,TEORIE UMĚNÍ, 191 str.,Nakladatelství Portál, 2008Nakladatelství Portál se rozhodlo vydatkomiksové knížky úspěšného anglickéhoautora Richarda Osborna, a bylo to rozhodnutíodvážné. Forma spojení „vážné“ literaturya komiksu byla na našem trhu nevyzkoušenáa zhýčkaný knižní trh ji mohl odmítnout.Nestalo se tak, a naopak první dvěknížky byly velice úspěšné – v roce 2002Sociologie a v roce 2006 Filosofie.Nyní na tento úspěch vydavatel navazujetitulem Teorie umění, který se zabývápředevším vizuálním uměním. Přináší srozumitelnýa stručný přehled klíčovýchúvah, na které soustředili umělci a teoreticiumění svůj zájem. Publikace je řazenachronologicky, takže se v ní s některýmitématy, jako jsou „pravda“,„užitnost“, „krása“,„forma“ a „smysl“, setkámeopakovaně běhemjednotlivých historickýchobdobí.Pro ilustraci jednotlivýchtémat volí autořimaximum přímých citací,které jsou v komiksových bublináchvždy v uvozovkách. Bubliny bez uvozovekobsahují spekulativní dialogy. Kombinaceklasického textu s kresbami komiksovéhotypu je dobrý nápad, který umožní předevšímmládeži, která je na komiksy zvyklá,aby jeho prostřednictvím získala mnoho důležitých,klasických informací.Pelham G. Wodehouse,ARCHIBALDOVY NEPŘÍSTOJNOSTI,213 str., Nakladatelství Vyšehrad,2007Pro milovníky suchého anglickéhohumoru vychází román, který dosud nebylčeskému čtenáři představen. Jeho autor P. G.Wodehause je klasikem britského humoru,přestože takřka celý život prožil ve Spojenýchstátech. Je autorem velice plodným –napsal texty k 18 hudebním komediím a přesdevadesát knih, ve kterých s mistrovskýmsmyslem pro detail popisuje příhody členůvyšší a nejvyšší britské společnosti. V roce1975 se stal Rytířem britského impériaa v muzeu Madame Tussauds má svou voskovousochu. Zemřel ve stejném roce vevěku 93 let.A o čem jeho kniha je? Archie Moffampřijíždí z Londýna do New Yorku, aby sev této velké zemi uplatnil.Ale hned zkraje urazípana Brewstera, přesnějijeho newyorský hotelCosmopolis, a přitom seožení s jeho dcerou, anižby tušil, kdo se stal jehoobávaným tchánem. HotelCosmopolis se pak stanedějištěm nejrůznějších příhod, v nichž máArchie tak nějak prsty.Je to přesně ta kniha, kterou si vezmetedo ruky a po několika stránkách zapomenetena protivného šéfa, spálený oběd a nezaplacenésloženky. Skvělá relaxace! ➤18Prosinec 2008

knihy➤ František Bártík, TÁBOR VOJNAVE SVĚTLE VZPOMÍNEK BÝVALÝCHVĚZŇŮ, 187 str., NakladatelstvíVyšehrad, Praha 2008Je zásluhou nakladatelství Vyšehrad, žedo svého edičního plánu zařazuje pravidelněknihy, které nám nedovolí zapomenout navše zlé, co nám přineslakomunistická vláda. Takovoupublikací je nesporněi kniha mladéhohistorika Františka Bártika(1976), který se specializujena problematiku táborůnucených pracía uranových dolů v komunistickémČeskoslovensku. Podklady keknize čerpal ze svého působení v Úřadu dokumentacea vyšetřování zločinů komunismuv letech 2000–2007. Nyní pracuje jakohistorik moderních dějin v Hornickém muzeuPříbram – Památníku Vojna.Jáchymov byl původně jediným místemsovětského bloku, kde se těžila uranová ruda,a tím se Československo stalo nejvýznačnějšímdodavatelem strategické suroviny pro sovětskoupřípravu třetí světové války. Bártík vesvé práci dokazuje, že to byl už souhlas předúnorovýchvlád, kterým se předala takřka celátěžba uranu do sovětských rukou. Dne23. 11. 1945 podepsal národně socialistickýministr zahraničního obchodu Hubert RipkaSmlouvu o rozšíření těžby rud a koncentrátův Československu obsahujících rádium a jinéradioaktivní prvky, jakož i o jejich dodávkáchdo SSSR. Nebudeme daleko od pravdy, kdyžprohlásíme, že tímto podpisem se ČSR proměnilav banánovou republiku.Středem autorovy pozornosti se stal vyhlášenýtábor Vojna na Příbramsku. Při líčenímnohdy až vražedných poměrů v tábořese opřel o osobní vzpomínky těch, kteří jímprošli. Tím jeho práce neobyčejně nabyla napřímo syrové autentičnosti.Touto knihou zahajuje nakladatelstvíVyšehrad spolupráci s Úřadem dokumentacea vyšetřování komunismu. Spoluprací s ÚDVSKPV naplňují svůj dlouho vyslovovaný požadavekpo vyrovnání se s minulostí.Melissa Kirsch, PRŮVODCE DÍVKYABSOLUTNĚ VŠÍM, 461 str.,Nakladatelství TATRAN, 2007Na tuto knihu mne upozornil můj přítel,otec dvou dospívajících dcer. Řekl, že objeviljakousi encyklopedii všeho možného, coby měly dívky i ženy znát, aby se dokázalyjednoduše vyrovnat nejen s osobními problémy,rodinným i společenským životem,ale aby také dokázaly čelit různým technickými gastronomickým výzvám. Nedalo mito a knihu jsem objednal. Přítel měl naprostoupravdu. Nikdy jsem se nesetkal s rádcem,kde by bylo obsaženo opravdu vše.Posuďte sami z názvů kapitol: Zdraví, Kariéraa práce, Peníze a finance, Etiketa,Společnost okolo vás, Randění, sex a romantika,Jak vycházet s rodinou, Spiritualita,Domácí rádce v moderní době, Móda dokaždé doby atd. Každá z těchto kapitol serozpadá na desítky dalších užitečných tématse spoustou důležitých informací a rad.Jak se vám líbí téma: vybíráme platebníkartu, jak se ubránit fiskálním podvodům,spropitné, jak se chovatna párty, pronesenípřípitku, věšteckýsyndrom, kdy se s kamarádkourozloučit,kdo vám dává právosoudit, jak najít nápadníka,listina sexuálníchpráv a svobod ženy, rozcházení, kdyžse všechno sesype, jak nakupovat potraviny,tipy pro mražení, speciál pro kutilky,prošťourávání záchodu, myši, nazdar bazar,jak si změřit velikost podprsenky a jiné. Ostatněpůl tisícovky stránek už něco obsáhne.Autorkou tohoto „superádce“ je MelissaKirsch, která od roku 1998 píše o mladýchženách pro mladé ženy. Melissa pracovalajako redaktorka snad první internetové stránkypro mladé dívky, ve společnosti OxygenMedia redigovala časopis o populární kultuřepro mladé ženy okolo dvaceti let s názvemGirls On, publikuje v nejpřednějších americkýchčasopisech a je i uznávanou básnířkou,která obdržela řadu prestižních cen. Žijea pracuje v New Yorku.Pokud si lámete hlavu, co koupit své dceři,neteři nebo mladší sestře – volte tuto knihua trefíte do černého!David Lynch, VELKÁ RYBA –MEDITACE, VĚDOMÍ A KREATIVITA,155 str., Nakladatelství Dokořán,Praha 2007David Lynch, dosud třikrát nominovanýna Oscara, patří k předním filmovým tvůrcůmsoučasnosti. Točí od počátku sedmdesátýchlet a k jeho nejvýznamnějšímdílům nadšeněpřijímaných jak kritikou,tak diváky patřífilmy Mazací hlava, Slonímuž, Modrý samet,Zběsilost v srdci, TwinPeaks, Mullholland Drivenebo Inland Empire a také seriál MěstečkoTwin Peaks. Jeho filmy jsou obecněpovažovány za díla bořící hranice mezi uměleckýmfilmem a komerčně orientovanouhollywoodskou produkcí.Koho zajímá svět filmu, nalezne u Lynchespoustu zajímavých, řekněme až filozofickyladěných postřehů, které jdou dohloubky problému víc, než jak je okolokomerčního filmu obvyklé. Režisér Lynchmluví pouze za sebe, jeho nápady, stručnépoznámky či glosy jsou výrazem jehopocitů, čerpá z autopsie a nikomu svůjpohled nevnucuje. To je právě na této knížcesympatické. Lynch nepoučuje, nekárá,nesoudí, jen pouze své pocity zaznamenáa nechá na čtenáři, zda s tím bude souhlasit,nebo naopak v nevoli knihu odloží. Dovoltejednu citaci z knihy:„Strašně rád přemýšlím o obrazecha zvucích, vidím je plout časem bok po boku,vidím je jako záběr společně zachycující to,co je sdělitelné jen filmem. Nejsou to jenomslova nebo hudba – je to celá škála prvků,které společně vytváří něco, co předtím neexistovalo.Takhle se vyprávějí příběhy. Takhlese staví celé světy, takhle se předávají zážitky,které se nedají sdělit jinak, než že sepodíváte na film.“◗ Milan KalinaŽidovská obec v Praze Společenský sál, Maiselova 18SLAVNÍ UČITELÉ I ŽÁCIKLAVÍRNÍ RECITAL LADY VELEŠOVÉv pondělí 15. prosince v 15 hodinNa programu: Josef Suk – učitel Bohuslava Martinů, Leoš Janáček – učitel Pavla HaaseLada Valešová patří mezi přední české klavíristky na evropské hudební scéně. Kritiky píšou, že je jednou z nejtalentovanějších klavíristů dnešní doby.Již dvanáct let působí v Londýně, kde mj. vyučuje na The Guildhall School of Music & Drama. Získala četná ocenění na světových soutěžích, napříkladAlexander Wise Memorial Prize a Prize for the Best Piano Duo.Kislev 576919

praktick˘ prÛvodce Ïidovsk˘m rokemCHANUKANejviditelnějším zvykem svátku chanuka je zapalování chanukových světel. A slovo„nejviditelnější“ je tu zcela na místě. Chanuková světla by totiž měla být skutečnědobře vidět, to je jedno ze základních pravidel.Symbolem osmidenního svátku je chanukija – devítiramennýsvícen. Osm ramen je stejných – pro osm chanukovýchsvětel, deváté rameno bývá výrazně odlišeno, zpravidlanějak vybočuje z řady. To je šamaš neboli služebník, kterýslouží k zapalování ostatních osmi světel.Chanuková světlaDvě známé talmudické školy – škola Šamajova a školaHilelova – vedly spor o to, zda zapalovat nejprve všech osmsvětel a postupně ubírat (Šamaj), anebo začínat jedním světlema postupně přidávat (Hilel). Jako ve většině jiných případůzvítězila tradice Hilelova a světla tak od začátku do koncesvátku stále přibývá.Každý den při zapalování světel recitujeme dvě požehnání.Nejprve zapálíme šamaše, podržíme jej a recitujemepožehnání. První se vztahuje přímo na samotný úkonzapalování světel a má klasickou formu požehnání při prováděnímicvot:Baruch ata, adonaj elohejnu, melech ha-olam, ašer kidšanube-micvotav ve-civanu le-hadlik ner šel chanuka.Požehnán jsi, Hospodine, Bože náš, králi světa, který jsi násposvětil svými příkazy a přikázal jsi nám zapálit chanukovésvětlo.Druhým požehnáním vyjadřujeme vděčnost Hospodinu zazázraky, které si o chanuce připomínáme (stejné požehnáníříkáme i o purimu, kdy se rovněž jedná o připomínku zázraku):Baruch ata adonaj, elohejnu, melech ha-olam, še asa nisimla-avotejnu ba-jamim ha-hem ba-zman ha-ze.Požehnán jsi, Bože náš, králi světa, jenž učinil zázrakynašim otcům, v oněch dnech, v onom čase.Prvního dne ještě přidáváme, jako při jiných radostnýchudálostech, požehnání Še-hechejanu. Po odříkání požehnánízapalujeme ostatní světla v příslušném počtu a pořadí. Je zvykemumisťovat svíčky do chanukije zprava doleva (tedynapříklad třetí den máme v chanukiji pouze tři svíčkynapravo, a samozřejmě nezbytného šamaše), ale zapalujemeje zleva doprava. Jako první (pochopitelně opět až po šamašovi)je tedy vždy zapálena svíce, která nám přibyla oprotipředchozímu dni.Světla by měla hořet alespoň půl hodiny a měla by zhasnoutsama od sebe. Jistě jste se již setkali s jednoduchými plechovýmichanukijemi z Izraele, k nimž se koupí krabička malýchsvíček, které vypadají jako dortové. V krabičce jich je přesnětolik, aby vám vystačily na celý svátek a jsou přesně takdlouhé, že vydrží hořet onu žádanou půlhodinku, alene o moc déle.V pátek večer (a alespoň jeden na každou chanukupřipadne) zapalujeme nejprve chanukováa teprve potom šabatová světla.Další zvykyNěkolik staletí bylo zvykem obdarovávatděti o chanuce penězi. Dnes se spíše než skutečnépeníze dávají čokoládové mince. A také jepoměrně rozšířené vyměňovat si malé dárky.Vzhledem k tomu, že celá symbolika svátkuchanuka se odkazuje na zázrak s olejem (ta nejsprávnějšíchanuková světla by vlastně měly být olejové lampičkyspíše než svíčky), hraje olej důležitou roli i při přípravě tradičníchchanukových pokrmů – koblih, bramborových placek,lívanečků či jiných smažených dobrot.Jak se hraje s drejdlemNe že by se jednalo o náboženskou povinnost, ale drejdl jeskoro stejně často používaným symbolem tohoto svátku jakochanukije. Co tedy s ním? Samozřejmě je možné si s ním jentak točit a třeba soutěžit, komu se bude točit déle. Ale tradičníhra využívá hebrejská písmena napsaná na jeho stranách.Hrát lze o čokoládové penízky nebo o cokoliv jiného – rozinky,oříšky, bonbóny. Každý hráč vždy vloží „do banku“ libovolnémnožství toho, o co se hraje. Poté ten, kdo je na řadě, roztočídrejdl. Padne-li písmeno נ – nun, nezískává hráč nic. Padne-liג– gimel, bere hráč celý bank, v případě že padne ה – hej, je to polovina banku. Pokud padne písmenko ש – šín (případně פ – peu izraelských drejdlů), musí hráč naopak odevzdat polovinu svéhromádky.Malý chanukový slovníčekdrejdl (jidiš) nebo s e vivon (hebrejsky) – malá káča, tradičníchanuková hrasufganija (mn. č. sufganijot) – koblihy, tradiční chanukovýpokrmlatkes (jidiš) nebo levivot (hebrejsky) – bramborové placky,tradiční chanukový pokrm, na rozdíl od bramboráků se donich nepřidává česnek, ale cibuledmej chanuka (hebrejsky) nebo chanuka gelt (jidiš) –peněžní dary, které dostávaly či dostávají o chanuce děti◗ Připravila Kateřina WeberováVěstník Maskil – registrace MK ČR č. E 14877Vydává židovská kongregace Bejt Simcha, přidružený člen Federace židovských obcí ČR, Mánesova 8, 120 00 Praha 2, Česká republika, IČO: 61385735, tel./fax: 222 251 641, 724 027 929,e-mail: redakce.maskil@maskil.cz. Maskil vychází měsíčně za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, Federace židovských obcí v ČR, Nadačního fondu obětem holocaustu a The DutchHumanitarian Fund (JHF). Zájemci mohou přispět na vydávání věstníku libovolnou částkou na bankovní účet: 86-8959560207/0100 u Komerční banky, variabilní symbol: 88888 (5x8).Manipulační poplatek 10 Kč. Redakce: Milan Kalina, Kateřina Weberová. Redakční rada: Michal Foršt, Jitka Nováková. Ilustrace: Lucie Lomová. Předtisková příprava a tisk: Typografickéstudio Trilabit, s. r. o., Vodičkova 36, Praha 1. Uzávěrka tohoto čísla 14. 11. 2008. Uzávěrka příštího čísla 12. 12. 2008.