č.9 - Maskil

Ročník 6Sivan 5767Červen 20079Z obsahuRút, královna čistého srdceZakladatelka rodu Davidova . . . . . . .2Kauza WonkaOstuda dvou režimů . . . . . . . . . . . . .4Marshallův plán . . . . . . . . . . . . . . . . .10Hrob králeHerodanalezenKrátceV březnu 1990 vydal Pavlův spoluvězeňtoto svědectví: „Dosvědčím, i zacenu svého života, že Pavel Wonka bylv Hradci králové mučen a ubit k smrti.Viděl jsem, když mne vedli od zubaře,jak ho vyvedli z cely, svlékli do nahaa pověsili na katr. Měl chodidla asideset centimetrů nad zemí. Bylo tampět bachařů a ve vědru s vodou mělipřipravených pět pendreků. V celejsme pak slyšeli, jak ho řezali tak dlouho,že už nemohl ani sípat…“Milan KalinaTradiční „halachická“ definice židovskéhostatutu není jediná možná.V nejméně jednom ohledu se dřívějšíbiblické chápání židovské identity lišíod pozdějšího rabínského pohledu.V moderní době dochází někdy kekonfliktům mezi rabínskou definicía obecným chápáním, které se snažízohledňovat izraelský Nejvyšší soudpři výkladu „Práva návratu“. Podobněse i liberální judaismus, ač v zásaděnásledující rabínskou tradici, kloník tomu, že v některých ohledech jepotřeba přijmout jinou politiku.Rabín John D. RaynerAjatolláh Chomejní, Ahmadínežádůvvelký vzor, byl již ve 30. letech infikovánantisemitismem nacistů. Po roce1963 nejenže poznal mobilizujícívýznam antisemitismu v boji protišáhovi, ale také ho využil. „Vím, ženechcete, aby Irán ležel pod botamiŽidů,“ volal 13. dubna 1963 na svéstoupence. Ještě téhož roku napadlpřímo šáha jako zakukleného Žida,jednajícího podle příkazů Izraele.Ohlas byl obrovský. Chomejní našeltéma své kampaně.Mathias Küntzelfoto ČTK

RÚT, KRÁLOVNA ČISTÉHO SRDCEzakladatelka rodu DavidovaVe středu 23. a ve čtvrtek 24. května (6.–7. sivanu) slavíme svátek Šavuot. Neodmyslitelnou součástí jehooslavy je také čtení svitku – knihy Rút v synagogách. Kniha Rút je bezesporu jedním z velice emotivníchděl starověké židovské literatury.Jedná se o příběh začínající rodinnou tragédií,který postupně krystalizuje v idylický příběhplný lásky a milosrdenství. Historický rámectohoto příběhu tvoří období Soudců, tedy12.–11. století př.o.l., avšak již úvodní slova,jimiž kniha začíná, „Vajhí bijmej šfot ha-šoftim –Za dnů, kdy soudili soudcové...“ nenechá nikohona pochybách, že se zde hovoří o dávné minulosti.Svitek Rút byl napsán v období 2. Chrámu,pravděpodobně ve 4. století př.o.l. Kniha jevelice krátkým, ale kompaktním dílem. Prvníchsedm veršů svitku obsáhlo těžké desetiletéobdobí, začínající suchem a hladem v Judsku,kdy Elímelech s manželkou Noemi a svýmidvěma syny Machlónem a Kiljónem opouštějírodný Betlém, aby za Jordánem, na Moábskýchpolích, nalezli obživu. Krátce nato otec rodinyElímelech umírá. Jeho dva synové se oženilis Moábkami. Machlón si vzal Rút a Kiljón Orpu.Ani jim se však neštěstí nevyhnulo. Oba bratřipředčasně umírají bezdětní. Po deseti letechživota v Moábu zůstaly tři nešťastné vdovy –Noemi se dvěma svými snachami.Proč odešla Elímelechova rodina právě naMoábská pole? Moábci byli etnicky blízcí biblickýmIzraelcům. Tóra o nich hovoří jakoo potomcích Lota a jeho prvorozené dcery (Gn19,31-37). Později se stal Moáb útočištěmDavidovým rodičům, když ho pronásledovalSaul (1S 22,3-4). Z druhé strany jsme svědkynepřátelství mezi Izraelci a Moábci. Jednímz důvodů vzájemné nevraživosti byly nábožensképraktiky Moábců, neomezující se pouze naoběti modlám, ale spojené s nevázanými orgiemi,bohužel někdy přitahujícími Izraelce (Nu25,1-3 a Sd 10,6). Jak bylo výše zmíněno,Moábci a Amónci vděčí za svůj původ incestu,a tato skutečnost jistě ovlivnila náš vztah k nim.I to může být jedním z důvodů, proč Tóra přikazuje,že do Hospodinova shromáždění nikdynevstoupí Amónec nebo Moábec, ani jehodesáté pokolení (Dt 23,3).Proč Elímelech tak brzy zemřel? Raši námobjasňuje, že to byl trest za to, že v době suchaopustil zemi Izraele a odešel do ciziny, abynemusel pomáhat chudým. Elímelech byl totižnejen velkým boháčem, ale také velkýmlakomcem. Poté zemřeli také dva jeho bezdětníRút na poli – Hughes Merle, 1876, olej na plátněsynové, k čemuž Raši navíc doplňuje, že ještěpřed jejich smrtí uhynula jejich stáda velbloudůa skotu. Nezůstal po nich tedy ani majetek, anipokračovatel rodu. Byl to snad trest za to, že seoženili s Moábkami? Ať byly příčiny skonu Elímelechovaa jeho dvou synů jakékoli, jejichodchod z tohoto světa skrýval v sobě počáteknového života člověka, z jehož rodu povstanena konci dní Mašíach – Hospodinův Pomazaný,přinášející spásu vyvolenému lidu. Budezbudován třetí Chrám, Hospodin vzkřísí mrtvéa nastane ničím neomezená Boží vláda nazemi. To však je „hudba budoucnosti“. Nynízde stojí tři chudé a bezbranné vdovy – Noemise svými snachami Orpou a Rút. Noemi sedověděla, že Hospodin požehnal její vlasti, žeje opět úroda a chce se vrátit domů, do Betléma.Noemi ví, jak těžký je vdovský úděl,zvláště pak chudé vdovy v cizí zemi, proto sesnaží přesvědčit své snachy, aby se vrátily kesvým rodičům. Jsou ještě mladé a jistě se najdeněkdo, za koho se vdají. Třikrát se k nim obracíse slovy „šovná, šovná benotaj, šovná benotaj– vraťte se, vraťte se mé dcery, vraťte se médcery...“ (1. kap. verše 8, 11 a 12). Toto trojitéNoemino vybídnutí „vraťte se“ dalo základpraxi, při níž rabínský soud má potenciálníhokonvertitu třikrát během času upozornit na to,aby si svou konverzi rozmyslel a seriózně uvážil,neboť je to krok, který nezvratně změní jehoduchovní i fyzické bytí. Orpa poslechla vybídnutísvé tchýně a vrací se zpět ke své rodině,k moábským tradicím a bohům.Rút však prosí svou tchýni, aby na ni nenaléhala,neboť se rozhodla s ní sdílet její úděl:„Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš,zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůhmým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tambudu pochována. Ať se mnou Hospodin naložíjakkoli, rozdělí nás od sebe jen smrt“ (1,16-17).Tato překrásná slova lásky učinila z Rútprvní historickou proselytku – gijoret, kterávešla z čistého srdce pod ochranná křídlaBoží imanence. Proto také nazýváme svitekRút svitkem konvertitů.Ani jeho čtení o svátku Šavuot není náhodné.Tento svátek také nazýváme svátkem darováníTóry na hoře Sinaj – chag matan Tora. Midrašnám vypráví o tom, že původně chtěl Hospodindarovat Tóru jiným národům. Nejdříve ji nabídlsynům Ezaua. Jakmile se tito dověděli, že v nístojí „nezabiješ“, odmítli ji. Poté chtěl Všemohoucídarovat Tóru potomkům Izmaele. Jakmilese však tito dozvěděli, že v ní stojí „nepokradeš“,odmítli ji. Teprve nyní se rozhodl Hospodindarovat Tóru synům Izraele. Ti, aniž by se nacokoli ptali, zvolali jako jeden muž: „Naase venišma– budeme konat a budeme poslušni.“Darováním Tóry na hoře Sinaj byla obnovenasmlouva, kterou Bůh uzavřel s našimi otci Abrahamem,Izákem a Jákobem. V přijetí Tóry synyIzraele můžeme spatřovat zvláštní druh konverze,která je očistila od duchovního bahnapohanství a rituální nečistoty, do nichž v Egyptěběhem staletí zabředli.Vraťme se však k Noemi a moábské Rút.Obě ženy přicházejí do Betléma v době, kdyzačíná sklizeň ječmene. Rút šla poté sbírat klasypo žencích a shodou okolností paběrkovala napoli, které patřilo Elímelechovu a Noeminu příbuznémuBóazovi. Rút nalezla v jeho očích přízeňnejen pro svou krásu a ušlechtilý vzhled, alepředevším pro své lidské kvality, pro vysokoumíru milosrdenství, kterou oplývala její duše,což Bóaz vyjadřuje slovy (2,11-12): „Jsem2 Červen 2007

židovský rokdobře zpraven o všem, co jsi po smrti svéhomuže učinila pro svou tchýni, že jsi opustila otcea matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, kterýjsi dříve neznala. Nechť ti Hospodin odplatí zatvůj skutek. Ať tě bohatě odmění Hospodin, BůhIzraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!“ Vzájemnánáklonnost, která velice rychle přerostlav lásku Rút a Bóaze, byla zpečetěna sňatkem.Všechen lid také Rút požehnal a popřál jí, abybyla jako Ráchel a Lea, které obě zbudovalydům izraelský. Rút se poté narodil syn, kterémudaly sousedky jméno Obéd. Ten se stal otcemJišaje a Jišaj byl otcem Davida, zakladatele královskédynastie, z jehož rodu, jak jsme jižuvedli, povstane Mašíach.V této souvislosti se někteří z nás mohouprávem ptát, jak je možné, že moábská Rút sestala prababičkou a zakladatelkou rodu největšíhoa nejslavnějšího z židovských králů –Davida, když Tóra jasně hovoří o zákazu přijímatdo Hospodinova společenství, tj. konvertovatAmónce a Moábce. Otázka zcelalegitimní, na kterou nám dává odpověďMišna, traktát Jevamot 7:3: „Amónec a Moábec,na ty se vztahuje zákaz (vejít do společenstvíIzraele). Tento zákaz je věčný. Co sevšak žen týče (Amónky a Moábky), ty jsoupovoleny ihned.“ Tedy u Amónek a Moábeknení žádný halachický problém, aby se tytonemohly stát židovskými konvertitkami.Jaké ponaučení pro nás plyne z krásné biblickéknihy Rút? Především zásada, že ŽidemBoaz a Rút – Rembrandt, 1637–40se sice člověk rodí, ale i tomu, kdo nepocházíz židovské matky, je dána možnost vstoupit doHospodinova společenství – konvertovat. Pohnutkyke konverzi by měly být tak čisté jakou Rút. Každý, kdo je ochoten na sebe dobrovolněpřijmout jho Tóry, plnit její přikázání –micvot – a žít podle tradic židovského národa,může dosáhnout duchovní i lidské úrovnězakladatelky rodu Davidova.Závěrem připomeňme, že dle naší tradicese král David narodil a zemřel na Šavuot.CHAG SAMEACH a nechť nás chránía pomáhají nám zásluhy spravedlivé příchozíRút.◗ Rabín Daniel MayerIlustrace: www2.dokkyo.ac.jp, www.uni-leipzig.deProgram Bejt Simchačerven 2007sobota 9. června od 10 hodinv Bejt SimchaRanní sobotní bohoslužbas Masorti Olami a rabínemRonaldem Hoffbergempátek 29. června od 18 hodinv Jeruzalémské synagozeKabalat šabat se skupinouz Leo Baeck Temple (Los Angeles)a profesorem Paulem LiptzemPRAVIDELNÉ AKCEKabalat Šabat každý pátek od 18 hodinHODINY PRO VEŘEJNOSTkaždý pátek od 17 do 18 hodin(z důvodu dovolené se ruší 15. 6.)vás srdečně zve na:REFORMNÍ ŠABATONvíkendový seminář od 20. do 22. červencePro všechny, kteří se s reformním židovstvímidentifikují nebo by se s ním chtěli blíže seznámit.Bohoslužby a přednášky povedou: rabín Tomáš Kučera,rabín Joel Oseran (Izrael, místopředseda WUPJ) a profesor PaulLiptz (sociolog a historik, Hebrew Union College Jeruzalém).Pro bližší informace ohledně místa konání, programua přihlášek sledujte příští vydání Maskilu nebo pište na email:reform@volny.czBejt SimchaMánesova 8, 120 00 Praha 2Telefon: 222 251 641, 724 027 929E-mail: kehila@bejtsimcha.czWeb: www.bejtsimcha.czJAK ZÍSKÁVAT MASKIL?a) v elektronické podoběna www.maskil.czb) v tištěné podobě za cenu poštovnéhoa balného; pošlete, prosím, svoji žádostna adresu Bejt Simcha, Mánesova 8, 120 00Praha 2, telefon/fax: 724 027 929, e-mail:redakce.maskil@maskil.cz; výše poštovnéhoa balného je v ČR minimálně 250 Kčročně; uvedený obnos nám laskavě zašletesloženkou nebo na bankovní účetčíslo: 86-8959560207/0100 u Komerčníbanky, variabilní symbol je 88888 (5x8)Sivan 5767 3

Kauza WonkaOSTUDA DVOU REŽIMŮNa okraj jednoho nekulatého výročíZnámý občanský aktivista Pavel Wonka byl za své politické postoje v minulém režimu odsouzen a vězněn.V důsledku týrání byl ve velmi špatném zdravotním stavu, ale místo lékařské pomoci byl odvezen na pojízdnéžidli k soudu, kde byl odsouzen k dalším pěti měsícům. Pět dní po tomto skandálním rozsudku pak PavelWonka ve vězení zemřel. Mluví-li se nyní o zločinech komunismu, pak je komunisté většinou popírají čizlehčují, v nejlepším případě neradi připouští „jen určité přehmaty v padesátých letech“. Pavel Wonka všakzemřel na jaře roku 1988. Je dobré si to připomenout zvláště nyní, kdy se komunisté snaží v parlamentuvšemi silami zabránit zřízení instituce, která by cílevědomě a soustavně odkrývala zločiny totalitních režimů –nacismu a komunismu.Když se na jaře 1986 v SSSR ujal vládyMichail Gorbačov a zahájil svoji „perestrojkua glasnost“, chtě nechtě se k ní připojilyi ostatní země „tábora míru“. V ČSSRbyly toho roku na programu volby do Federálníhoshromáždění a do nich se v rámcivyhlášené perestrojky – jako nezávislý kandidát– přihlásil Pavel Wonka a vypracovalprogram vydaný v „Prohlášení nezávisléhokandidáta“, který začal rozšiřovat jeho bratrJiří. Nezávislou kandidaturu umožňovalai tehdejší Ústava (vždyť v ČSSR si „vládnelid sám“). Tehdejší lokální místodržícíJUDr. Gustav Husák a jeho přisluhovači všakkvalifikovali Wonkův čin jako otevřený útokna suverenitu komunistické strany. Zákonsem, zákon tam, provokatérům Wonkovatypu muselo být exemplárně ukázáno, kdov této zemi drží monopol moci. Oba bratřijsou zatčeni, ale vzhledem k tomu, že jejichčin nebyl „činem trestným“, bylo nutnovymyslet jiné zločiny. Po více než roční tzv.„vyšetřovací vazbě“ došlo v květnu 1987k soudu. Jiří byl odsouzen za „pobuřování“,jehož se dopustil „obsahem socialistickéhozávazku“, kterým byl údajně „pobouřen“jeho zaměstnavatel OPS Náchod. Rozsudek:21 měsíců. Obsah pobuřujícího závazkupředložen nebyl. Pavel, nezávislý kandidát,se údajně dopustil zločinu přímo mezinárodního.Bachaři z věznice Bory, kde byl dřívevězněn, u soudu uvedli, že se Pavel „hanlivěvyjadřoval o poměrech v ČSSR, hanobil politikuKSČ a urážel čelné představitele, jakČSSR, tak SSSR.“ Za tento velezrádný činvyfasoval Pavel taktéž 21 měsíců. Navíc„ochranný dohled v trvání tří let“. Tentododatek se mu ale stal osudným. Oba bratřiv rámci převýchovy jsou bachaři ztýráni (jenmimochodem: jiný bývalý komunistickýbachař je dnes poslancem parlamentu). PavelPavel Wonka (1953–1988)se „z výkonu trestu“ vrátil s podlomenýmzdravím, a proto se rozhodl zažádat sio vystěhování do Německa. Soud to ohodnotiljako pokus o „maření soudního výroku“a vyhýbání se „ochrannému dohledu“. Bylproto předvolán na okresní úřad v Trutnově,kde byl zatčen a znovu jak se patří ztýrán.K „soudu“ byl pro neschopnost chůze přivezenna kolečkové židli. Soudkyně MarcelaHorváthová, krajským sekretariátem KSČupozorněná, že jde o tzv. „zájmový případ“sledovaný nejvyššími místy, důvěru soudruhůnezklamala. Polomrtvou lidskoutrosku před sebou odsoudila na pět měsícůnepodmíněně. Stalo se 20. dubna 1988.Týden nato, 26. dubna, Pavel ve vězenív Hradci Králové zemřel. Bylo mu 35 let.Úřední příčina smrti – plicní embolie.Přišla revoluce a nastaly pokusy prošetřovatzločiny komunistického režimu. Napořad přišly i případy Pavla a Jiřího Wonky.V březnu 1990 vydal Pavlův spoluvězeňtoto svědectví: „Dosvědčím, i za cenu svéhoživota, že Pavel Wonka byl v Hradci Královémučen a ubit k smrti. Viděl jsem, když měvedli od zubaře, jak ho vyvedli z cely, svléklido naha a pověsili na katr. Měl chodidla asi10 cm nad zemí. Bylo tam pět bachařů a vevědru s vodou měli připravených pět pendreků.V cele jsme pak slyšeli, jak ho řezalitak dlouho, že on už nemohl ani sípat. I ženyo poschodí výše začaly křičet „vy dobytkové,nebijte ho!“ Úmyslně jsem si rozrazilhlavu o topení, abych se dostal na chodbu.Déveťák otevřel dveře a když viděl, že mámzakrvácenou celou hlavu, odvedl mě na ošetřovnu.Na chodbě jsem viděl cosi příšerného.Pavel visel na katru a nejevil známkyživota. Jména bachařů, kteří Pavla zavraždili,neznám, jen jejich vězeňské přezdívky.„Cikán“ je černovlasý, s knírkem. „Tužtička“má hodnost poručíka. „Zlatozub“ byljiž v bouchacím komandu v 60. a 70. letech.Další je „Prasečí hlava“, ti všichni tam ještědnes pracují.“ Podpis.Jiné svědectví očitého svědka, jak vypadalvýkon „soudního rozhodnutí“ soudružkysoudkyně Horváthové: „Pro pozůstalé, bezúmyslu jitřit rány, k potrestání viníků a objasněnípravdy. V dubnu 1988 mě cestou na ošetřovnupředvádějící vyzval, abych pomohlv chůzi vězni, který se držel zábradlí. Zavěsilse do mě a řekl: „Jmenuji se Pavel Wonka➤4 Červen 2007

výročí➤a jsem politickej. Policajti mě zmlátili.“ Pakmi řekl, abych mu vyhrnul tepláky v oblastiledvin. Měl všude krevní podlitiny. JménoPavel Wonka jsem znal, proto jsem se o jehodalší osud zajímal. Byl umístěn přímo naprotiv cele č. 136. Jeho poslední noc si pamatujipřesně, neb připomínala horor. Sám jsem bylněkolikrát zmlácen do bezvědomí, známproto všechny zvukové efekty. Bylo jasně slyšet,že bachaři bijí do bezvládného těla. ...Omlouvám se za jitření citů.“ Podpis.A co bylo dál? Bouchající komandozůstalo bez poskvrny, „soudkyně“ MarcelaHorváthová (za Husáka byla členkou komisepřipravující novou komunistickou ústavu)byla ministrem spravedlnosti Jiřím Novákemprohlášena „vynikajícím právníkem“ a v roce1992 doživotně jmenovaná soudkyní naokresním soudu v Trutnově. Soudní lékařMUDr. Radim Pek, který o polomrtvémPavlovi prohlásil, že je „simulant a nikteraknení ohrožen na životě ani zdraví“, má dnessoukromou praxi v Hradci Králové. ZprávaČTK ze dne 19. února 2003 suše konstatuje:„Pavel Wonka zemřel za dosud nevyjasněnýchokolností v komunistickém vězení…“Citovaná svědectví očitých svědků ani potolika letech nebyla vzata v úvahu.Pavlův bratr Jiří napsal do několika periodikpár článků, ve kterých dal najevo, co sio tom všem myslí. Soukromý dopis zaslaltaké soudkyni Horváthové, ve kterém jinazval „justičním vrahem“. Soudružka soudkyněvýrok kvalifikovala jako „napadeníveřejného činitele“. Byzantský zákon z dobkomunismu, který stále přežívá, praví: (§ 156tr. ř. čl. 1) Kdo hrubě urazí nebo pomluvíveřejného činitele při výkonu jeho pravomocinebo pro tento výkon, bude potrestán odnětímsvobody až na jeden rok. „Hrubě uražená“soudkyně předala případ dál a prokurátorkaEliška Rychlíková Jiřího předvolalak soudu. Jiří si ale v té době léčil následkyvězeňských komunistických výchovnýchmetod v Německu, což bylo soudem kvalifikovánojako „nezákonné vyhýbání trestnímuřízení“ a na Jiřího byl vydán zatykač. A pakse čekalo, až se zločinec z Německa vrátí.Když tak začátkem února 1995 učinil a vydalse do města koupit matce dárek k narozeninám,byl při nákupech zatčen a odvezen dovězení. O svém zatčení Jiří vypověděl:„Jsem dost obezřetný, ale nečekal jsemtakovýto zákrok na ulici za bílého dne. Viděljsem nějaké muže v černém, myslel jsem si,že jde o černé šerify, kteří nasazují cizincům„botičky“. Pak jsem dostal ránu do vazua kdosi mně podrazil nohy. NásledovaloUnikátní fotografie zachycuje Pavla Wonku na soudní chodbě v průběhu prvního procesu.V ZAJETÍ ŽELEZNÉ OPONYDne 26. 4. 2007 uplynulo 19 let odkolektivní vraždy neohroženéhooponenta zločinného komunistickéhorežimu Pavla Wonky.Již umírajícího na pojízdné židli ho pět dnípřed jeho smrtí dokázala odsoudit na dalšíchpět měsíců žaláře soudkyně MarcelaHorváthová za přispění prokurátorky EliškyRychlíkové a MUDr. Radima Peka.Film o této kolektivní vraždě budevysílán v pondělí 4. června 2007na ČT 1.(Nezapomínám, Pavle, co s Tebouudělali. Tvůj bratr Jiří Wonka, Dělnická1031, Vrchlabí )(Text tohoto oznámení zadal Pavlův bratrve formě inzerátu do Krkonošských novin.)několik kopanců do zad a rána pěstí do hlavy.Mlátili mě a nacpali pod zadní sedadlo auta,že jsem ani dýchat nemohl. ... Domníval jsemse, že jde o nějaké zabijácké komandopohrobků Picha-Tůmy.“ Tento „zákrok“vidělo několik německých turistů a aféra sedostala do zahraničí. Ostudy již bylo tolik, žetehdejší prezident Václav Havel udělil Jiřímu„prezidentskou milost“. To bylo vše. Řáděnítrutnovské justiční mafie ale už nikdo nevyšetřovala ta řádila dále. Případ se dostal napořad ČT1 Debata, kde zasedl výkvět sametovéjustice: JUDr. Jiří Novák, ministr spravedlnosti;JUDr. Bohumíra Konečná, nejvyššístátní zástupkyně; JUDr. Otakar Motejl,soudce Ústavního soudu. Konečná uvedla, žeJiří oba policisty, kteří jej přišli zatknout,napadl, jednomu z nich zlomil ruku, druhémuzpůsobil otřes mozku a na voze v majetkustátu učinil škodu ve výši 15 000 korun.Ministr Novák pěl chválu na vysokou kvalifikacisoudkyně Horváthové a sudí OtakarMotejl diskutované údaje právnicky rozebíral.Na základě výroků JUDr. Konečné na niJiří podal trestní oznámení za pomluvua šíření poplašné zprávy. Případ měl dozvuku krajského soudu v Hradci Králové. Souddospěl k závěru, že Jiřího zatčení bylo „nezákonné,neb ten se trestnímu řízení nijak nevyhýbal“.Místo „dvou policistů“, kteří Jiříhozatýkali, jich soud napočítal osm. Ze „zlámanéruky“ policisty se vyklubal „podvrtnutýpalec“, způsobený nešikovností policajta,o „otřesu mozku“ policajta druhéhozmínka žádná. 15 000 korun škody na vozese scvrklo na jednu tisícovku, kteréžto„škody“ byl Jiří zproštěn. A JUDr. Konečnáuznala, že byla „nedostatečně informovaná“,což bylo vzato jako „omluva“ za její nehoráznévýroky v TV Debatě. Nezákonný zatykačtrutnovských justičních orgánů byl alesoudem přehlédnut. Nikdo tudíž za nicnemohl, jen Jiří Wonka byl za bílého dne naulici přepaden, osmi policajty zbit, „nezákonnězatčen“, do vězení uvržen, odkud hopo týdnu vytáhl prezidentský pardon. A navícokraden o 4 000 korun, které měl u sebe nanákup dárku pro matku, a které se v česképolicejnějustiční džungli tak nějak ztratily.Sedm let poté, v prosinci 2002, advokátministerstva vnitra Jaroslav Slabý na JiřímWonkovi požaduje 18 000 korun jako„náhradu za služební příjem v době pracovnínepřítomnosti“ dvou policistů, údajně zraněnýchpři zatýkání Jiřího v únoru 1995 veVrchlabí. Dle nové obžaloby Jiří oba policistynapadl a způsobil jim „zraněnís následnou pracovní neschopností“. Částkapředstavuje úhradu po dobu jejich pracovníneschopnosti, bolestného a škody na policejnímvoze. Soud byl stanoven na jaro 2003.◗ z archivnich materiálů zpracoval Milan KalinaPokračování příštěSivan 57675

Liberální judaismusa ŽIDOVSKÁ IDENTITAOtázka židovské identity bývákomplikovaná zejména tam, kde se dítěnarodí smíšenému páru anebo tam, kdeje z nějakých důvodů přerušenopředávání židovské tradice. S ohledemna historický a politický vývoj v našízemi v průběhu 20. století a s nímsouvisející vývoj v židovské komunitě,je zřejmé, že se nás úzce dotýká obojí.Podívejme se tedy – opětprostřednictvím textu vydanéhoRabínskou konferencí liberálníhojudaismu – jak židovskou identitu dneschápe liberální směr židovství. (Nutnoještě předeslat, že zásady zde uvedenéplatí pro judaismus liberální a částečněse liší od současného postoje jinéodnože progresivního židovství –judaismu reformního, který se více blížítradičnímu halachickému stanoviskuhlavně v otázce určité akcentacematrilinearity.)Skutečnost je jedna věc, zákon druhá.Míra, v jaké je judaismus skutečně předáván,se liší případ od případu. Proto je judaismusve skutečnosti otázkou stupně. Zákon nicméněnemůže zohlednit všechny možnévarianty a stupně. Proto by otázka „Kdo jeŽidem podle zákona?“ neměla být ztotožňovánas otázkou „Kdo je Židem ve skutečnosti?“Je ovšem žádoucí, aby právní definicebyla v co největším možném souladus reálným stavem.židovské tradice. Liberální judaismus se rovněždrží tohoto předpokladu. Uvědomujemesi ovšem, že v některých případech je tobohužel v rozporu se skutečným stavemvěcí. O to více zdůrazňujeme nutnost působitna židovské rodiče tak, aby si uvědomovali,že mají odpovědnost zajistit svýmdětem nejlepší možné židovské vzdělání.Židovské dítě, adoptované v ranném věkunežidovskými rodiči. Ačkoliv nemáme prokazatelnězdokumentován takový případ, jezřejmé, že pokud by k tomu došlo, nemohloby se předávání židovské tradice uskutečnit.Liberální judaismus má tedy za to, že pokudby takové dítě bylo vychováno v jiném náboženství,mělo by být považováno za nežidovskéa Židem se může stát pouze procesemkonverze, i když bychom v tomto případěkonverzi pochopitelně podporovali a umožnili,pokud by si ji dítě později, v dospělémvěku, upřímně přálo.OBECNÉ PRINCIPYJudaismus se nepředává geneticky, alekulturně a v rodinách, prostřednictvímosobního příkladu a ovlivňování. Procespředávání je procesem vzdělávacím v nejširšímsmyslu, protože se zde nepředávajípouze znalosti, ale také víra, životní hodnoty,postoje a ideály, a zejména pak pocitpřináležitosti a vědomí závazku.Odpovědnost za předávání judaismuvychází ze Sinaje. Tedy se odvozuje odzávazku, který na sebe dobrovolně vzali našipředkové, když se jménem svým a svýchpotomků zavázali ke smlouvě s Bohemslovy: „Poslušně budeme dělat vše, o čemHospodin mluvil.“ (Exodus 24:7)Předávání judaismu je úkolem pro každoudalší generaci Židů. „Hospodin stanovildědictví v Jákobovi, vydal zákon v Izraelia přikázal našim otcům, aby s tímseznamovali své syny, aby o tom vědělobudoucí pokolení, synové, kteří se zrodí, ti tobudou dále vyprávět svým synům, aby složilidůvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali,aby zachovávali vždy jeho přikázání…“(Žalm 78:5-7)Tradiční „halachická“ definice židovskéhostatutu není jediná možná. Nejméněv jednom ohledu se dřívější biblické chápánížidovské identity liší od pozdějšího rabínskéhopohledu. V moderní době docházíněkdy ke konfliktům mezi rabínskou definicía obecným chápáním, které se snaží zohledňovatizraelský Nejvyšší soud při výkladu„Práva návratu“. Podobně se i liberálníjudaismus, ač v zásadě následující rabínskoutradici, kloní k tomu, že v některých ohledechje potřeba přijmout jinou politiku.KDYŽ JSOU OBA RODIČE ŽIDÉObecné pravidlo zní: jsou-li oba rodičeŽidé, je Židem i dítě.Toto obecné pravidlo je založeno na předpokladu,že jsou-li oba rodiče Židé, dostojíve větší či menší míře svému závazku, a žese tedy uskuteční kulturní proces předáníDalší možná výjimka: pokud židovštírodiče vychovávají své dítě nežidovsky.I když není v praxi ani možné, ani žádoucí,zjišťovat v každém jednotlivém případě, dojaké míry splnili židovští rodiče svou povinnost,tak pokud je v některých případechznámo, že rodiče – z jakéhokoliv důvodu –svou povinnost zcela zanedbali, může rabín,na nějž se takto vychovaná osoba obrátí, nazákladě vlastního uvážení, před tím, nežvyhoví její prosbě a přijme ji do komunity,vyžadovat, aby dotyčný absolvoval výukujudaismu a posléze akt deklarace loajalityk židovství.Třetí výjimka: odpadlík. Podle rabínskéhopráva zůstávají Židovi, který konvertujek jinému náboženství, některé, ale nevšechny, výsady židovského statutu, a pokudse takový jedinec později chce k židovstvív plném rozsahu navrátit, musí projít obřademnavrácení. Podobně se na tuto otázkudívá i liberální judaismus. V některých případechmůže být vyžadováno, aby navrátilecabsolvoval re-edukační kurz judaismu. Součástíaktu navrácení je formální zřeknutí seodpadlictví a deklarace vyjádření loajalityk židovství.➤6Červen 2007

vzdělávání➤ Obecné pravidlo je, že jsou-li oba rodičenežidé, je i dítě nežidem a Židem se můžestát pouze prostřednictvím konverze. Toje pochopitelně založeno na předpokladu, žev takovém případě nedochází k předávánížidovství. Liberální judaismus rovněž přijímátento předpoklad – pokud se nejednáo případ, kdy je dítě v raném věku adoptovánožidovskými rodiči nebo pokud neprojdepozději procesem konverze.KDYŽ JSOU OBA RODIČENEŽIDÉDítě adoptované v ranném věku infancyžidovskými rodiči je považováno za Žida.Zde se liberální judaismus odchyluje odrabínského práva, které adopci neuznává(jako prostředek změny statutu). Liberálníjudaismus se domnívá, že v takových případech,i když jsou oba rodiče nežidé, je-li dítěv okamžiku adopce mladší sedmi let, je kulturnívliv adoptivních rodičů rozhodujícía takové dítě je považováno za Žida a neníu něj vyžadována konverze. Rabínská radaliberálního judaismu nicméně v takovém případěvydává zvláštní osvědčení o židovskémstatutu a apelujeme na adoptivní rodiče, abysi o něj zažádali co nejdříve po adopci.Nežid, který konvertuje k židovství, jepovažován za Žida ve všech ohledech.V židovské tradici se vždy považovalo zaneetické připomínat konvertitovi jeho nežidovskouminulost (Mišna, Bava Mecia4:10). Jen ve dvou případech nahlíží rabínsképrávo na konvertitu jinak než na ostatníŽidy – konvertitovi je povoleno oženit ses mamzerem a žena-konvertitka se nesmíprovdat za kohena. Ani jedna z těchto výjimekneplatí v liberálním judaismu. Bezvýjimky každého konvertitu, který se můžeprokázat dokladem o konverzi, vydanýmjakoukoliv kompetentní autoritou, ať již progresivní,konzervativní či ortodoxní, považujemeza Žida ve všech ohledech.PŘÍPADY SMÍŠENÝCHRODIČOVSKÝCH PÁRŮJe-li Židem jenom jeden z rodičů, k předánížidovské tradice může nebo nemusí dojít.V reálném světě, na rozdíl od zákona, nezáležína názoru, ale na skutečném stavu.Může se stát, a stává se to, že je-li jedenz rodičů Židem (bez pohledu na to, jestlimatka nebo otec), je dítě vychovávánožidovsky. A může se stát, a stává se to, žetakové dítě je vychováváno nežidovsky.Určit proto židovský statut takovéhodítěte zcela podle statutu jednoho nebo druhéhoz rodičů v sobě nese určitou libovůlia může dojít k vytvoření nesouladu meziskutečným stavem a zákonem.V biblické době byl rozhodujícím faktoremotec. Alespoň tak vyznívají důkazy,které nám nabízí Bible. Například Rechabeám,syn krále Šalomouna, byl považovánza Žida v míře dostatečné, aby mohl usednoutna judský trůn, i když jeho matkaNaama byla Moábitka (1. královská, kapitola14) a nic nenaznačuje, že by konvertovalak judaismu (ve skutečnosti formálníkonverze v biblické době ještě neexistovaly).Podobně i Achazjáš a Jóram, synovéAchabovi, se stali izraelskými králi přesto,že jejich matkou byla nechvalně známápohanka, Féničanka Jezábel (1. královská22:52, 2. královská 3:1).V době rabínské se rozhodujícím faktoremstává matka. Tato změna od patrilinearityk matrilinearitě je poprvé zmíněnav mišně (Kidušin 12:3) a „ospravedlněna“v gemaře (Kidušin 68b) poněkud vykonstruovanýmvýkladem biblického verše (Deuteronomium7:3). Důvod není jasný. Nicméněv některých otázkách, například k určováníkohénského nebo levitského statutu, bylv rabínském judaismu i nadále uplatňovánpatrilineární princip a tak je tomu v ortodoxnímjudaismu dodnes.Matrilineární princip není přijatelnýze tří důvodů. Zaprvé, je nelogickéa nespravedlivé, aby dítě židovské matkya nežidovského otce, i když třeba není židovskyvychováváno, bylo považováno za Židaa v opačném případě za něj třeba nebylopovažováno ani v případě, že se mu dostaložidovské výchovy. Zadruhé, židovská žena,která si vzala nežida, se pak může domnívat,že její děti budou automaticky Židy a nemusísi nutně uvědomovat, že je třeba vynaložitzvláštní úsilí na to, aby tyto děti nežidovskéhootce dostaly náležité židovské vzdělání.A zatřetí tím židovskému muži, který seoženil s nežidovkou, dáváme na vědomí, žejeho děti nikdy Židy nebudou, pokudv dospělosti nepodstoupí konverzi (ortodoxníjudaismus obecně nepovoluje konverzenezletilých), a nijak jej tudíž nepodporujemeve snaze vychovávat děti jako Židy.S ohledem na současný vysoký počet smíšenýchmanželství je nutno přistupovatk těmto námitkám se vší vážností. Ve Spojenémkrálovství je současný poměr smíšenýchmanželství uzavíraných Židy více nežjedna ku třem; v některých zemích je podílsmíšených manželství ještě vyšší. Za těchtopodmínek je nanejvýš důležité udělat maximumpro to, aby se co nejvíce dětí z těchtosmíšených manželství identifikovalo sežidovskou komunitou. Liberální judaismus seo to snaží již mnoho let tím, že přisuzujevýchově a vlastní identifikaci, nikoliv pouzepatrilinearitě či matrilinearitě, rozhodujícíúlohu v určování statutu dětí ze smíšenýchmanželství. V souladu s tím je tedy dítě židovskéhootce a nežidovské matky považovánoza Žida, bez nutnosti konverze, pokud bylojako Žid vychováno, zatímco dítě židovskématky a nežidovského otce, pokud bylovychováno v přináležitosti k jinému náboženství,je považováno za nežida a Židem semůže stát pouze prostřednictvím konverze.Liberální judaismus dává patrilinearitěpři posuzování židovského statutu stejnouváhu jako matrilinearitě. V tomtoohledu je liberální judaismus zajednos reformním a rekonstruktivním hnutím veSpojených státech.Děti ze smíšených manželství procházejípostupně třemi stupni, než je definitivněvyjasněn jejich židovský status.a) Při narození je status dítěte nevyjasněný(safek), neboť dítě může či nemusí býtvychováváno židovsky.b) Nicméně liberální judaismus se ze všechsil snaží povzbuzovat rodiče k tomu, aby svédítě vychovávali jako Žida, aby tento svůjzáměr formálně vyjádřili a aby pro dítě zorganizovaliv synagoze obřad přidělení jména.Prohlášením záměru ze strany rodičů se dítěstává Židem na základě presumpce (chazaka)a s dítětem se pak jedná jako s jinými židovskýmidětmi. Doufáme, že rodiče realizujísvůj úmysl tím, že zajistí dítěti dobré židovskévzdělání, včetně bar micva či bat micvaa kabalat tora (konfirmace).c) Ve fázi, kdy mladý člověk může sámpotvrdit svou vlastní identitu, stává sežidovský status definitivním (vadaj); Rabínskárada o tom na požádání může vydatpotvrzení.pokračování na straně 15Sivan 57677

O DESATERUSvátek Šavuot je v povědomí asimilovanýchkruhů trochu na okraji zájmu, a jemnoho důvodů, proč by tomu tak být nemělo,protože i asimilovaní Židé rádi říkají, žeDesatero je základem morálky a etikya podobně. Svátek Šavuot je oslavou tohotozákladního kamene židovského zákonodárstvía etiky. Je jistě těžké hledat pochopeníi pro zemědělský význam svátkupro ty, kdo nežijí v Izraeli a žijínapříklad ve městě bez silnějšíhovztahu k přírodě. Soustřeďme seproto na onen eticko-právnívýznam a snad touto cestoubudeme schopni dojít k dalšímuvýznamu svátku. Nebylo by jistědostatečné, aby se oslavy svátkuŠavuot v rodině scvrkly na přípravu palačineks tvarohovou náplní, protože je tradice jísto Šavuot mléčné výrobky. Rodiče mohoudětem vyprávět o tom, že Bůh dal Židůmvelice jednoznačný právní řád, který námumožnil přežít do dnešního dne. Pokud nebudemeznát Desatero a nebudeme se podle nějřídit, vzdalujeme se od židovství kosmickourychlostí. Může být trochu těžké začít, pokudjsme s dětmi ještě nikdy o Bohu nemluvili,ale jak známo, každý začátek je těžký a mámepomůcku – tou je 13 principů víry, jak je formulovalRambam (1135–1204). Tento textvysvětluje první přikázání a nalezneme hov českém siduru Sichat Jicchak na straně133–135. Rambam psal toto shrnutí židovskévíry v historicky velmi těžké době, kdy studiumnebylo umožněno každému a pronásledováníbylo veliké. Proto bylo nutné dátzkoušenému židovstvu, jak bychom řeklidnes, instantní znalost jako záruku uchovánítradice a především víry. Dnes je situace siceodlišná, ale pro množství informací a rozptýleníjsou instantní informace, jako počátekpro hlubší poznání, také nezbytné. První přikázáníje třeba vysvětlit a přijmout, protožejenom tak lze přijmout a vysvětlit všechnaostatní. Možná že není od věci uvést, kdev českém překladu Tóry oněch 10 přikázánínajdeme – ve druhé knize Mojžíšově (hebrejskyŠemot), kapitola 20. Velmidoporučuji číst dále. A také vysvětlovata nestydět se říct nevím, na tose musíme zeptat někoho, kdo vívíc. Výklad každého přikázánímůže být různý, dnes lze najít nainternetu (a nejenom tam) mnohonejrůznějších komentářů a výkladů.Pokud se nám podaří diskutovato Desateru a budeme v tom pokračovat,podařilo se nám alespoň částečně naplnitvýznam svátku. Podle tradice je zvykem učitse celou noc o darování Tóry, samozřejměs dětmi to není nutné, ani vhodné, ale je hezkéudělat si prodloužený večer pouze na tototéma, neboť je o čem mluvit a co vysvětlovat.Je důležité si téma také připravit, a coby rodičnestřílet od boku. Možná je hezké udělat sispolečný večer s přáteli, kteří mají děti vestejném věku, aby diskuze byla pestřejší.A protože, jak známo, bez chleba není Tóry,je třeba pro myslitele připravit něco na posilněnou.A tady se uchýlíme k tradičnímu mléčnémujídlu, po kterém nám hlava neztěžkne,ale zůstane svěží a otevřená k přijímánínových informací. Chci ještě podotknout, žeje tradice, jako o každém svátku, uspořádatdvě sváteční jídla, kdy se jí maso. O Šavuotby mělo alespoň jedno sváteční jídlo býtmasité – tedy oběd.◗ Hana MayerováVěděli jste, že……vzhledem k tomu, že podle tradiceprávě o Šavuot přijal Izrael Tóru, učení,bývalo zvykem, zejména ve východníEvropě, zahajovat vzdělávání malých dětíprávě v tento svátek. Slavnostně oblečenéděti ve věku tří až pěti let byly přivedenyk rabínovi, aby se začaly učit alefbet.Někdy děti dostávaly hebrejská písmenkanamočená v medu jako lízátko, aby pro nědo budoucna bylo učení sladké.…domácnosti se o Šavuot zdobí zelenía květinami – jednak proto, že svátek má,stejně jako sukot, i zemědělský význam,jednak proto, že podle tradice se horaSinaj v den, kdy zde Izrael převzal Tóru,zazelenala a rozkvetla. U perských Židůbyl tento zvyk natolik dominantní, že byltento svátek také označován jako Květinovýsvátek a podobně v Itálii jako Svátekrůží. V některých sefardských synagogáchtaké bývalo zvykem kropitpříchozí růžovou vodou.…kromě populárních blinces (palačinkys tvarohovou náplní) a nejrůznějších tvarohovýchkoláčů patří k Šavuot i dalšízajímavé pokrmy. Například se pečoudvě chaly spojené uprostřed jako symboldesek Desatera. Jinde se chaly zdobí„žebříkem“ o sedmi stupních (vytvořenýchz těsta), což symbolizuje sedm vrstevnebeských, kterými musel Hospodinsestoupit, když se objevil na Sinaji. Zestejného důvodu se v některých sefardskýchkomunitách peče koláč „sedminebí“, který má sedm vrstev a bývá ozdobenreplikami hory Sinaj nebo deseksmlouvy.Pečený losos s omáčkou pestoIngredience: Potřebujeme velké filé lososa (nejméně 1 kg – podle počtu strávníků), olivovýolej, sůl, čerstvě mletý černý pepř. Na omáčku pesto – plný hrnek (200 ml) lístkůbazalky, půl hrnku cedrových oříšků (pokud nejsou, nahradíme je loupanými mandlemi),nastrouhaná kůra z jednoho citrónu, dvě polévkové lžíce citrónové šťávy, česnek podlechuti (2–3 stroužky), půl hrnku olivového oleje, 100 g strouhaného sýra typu čedar.Všechny komponenty na pesto rozmixujeme, filé lososa rozřízneme na dvě části a mezině dáme omáčku pesto, přikryjeme druhou částí ryby, pomažeme olivovovým olejem,posolíme, posypeme mletým pepřem a pečeme asi 30–40 minut.Méně nákladné a pro děti možná i zajímavější jsou různé pizzy a špagety se sýrovou omáčkou, tvarohové pomazánky,které můžeme připravit různobarevné pomocí běžných přísad, a samozřejmě zeleninové saláty. Po delšímbdění je moc dobrý osvěžující meloun.8Červen 2007

odinaVYPRÁVĚNÍ PRODĚTI I RODIČEBudete-li dětem vyprávět o putování pouští a převzetíTóry, lze vše náležitě okořenit a zdramatizovatlegendami, jichž tradice nabízí celou řadu, známýchi méně známých. Zde je jen malý výběr.Naši moudří učí, že Hospodin chtěl původně dát Tóru Izraelitůmhned den poté, co je vyvedl z Egypta. Ale pak si uvědomil, žev onen den by Tóru mohli přijmout jen z vděčnosti za svouzáchranu, a proto se rozhodl vyčkat. O sedm týdnů později, u horySinaj, pak děti Izraele přijaly Tóru z čisté lásky k Bohu, a nikolivkvůli zázrakům a znamením, která učinil v Egyptě.Podle jiné legendy však Hospodin otálelz jiného důvodu. Tóra sama je dokonalá a bezposkvrny, a takoví měli být i lidé, kteří ji přijímali.A proto v období mezi odchodemz Egypta a Sinají Bůh nejprve uzdravilvšechny nemocné: „Slepí prohlédli, uši hluchýchse otevřely, jazyky němých se rozezpívalya chromí skákali jako laně.“ A takmohli lidé Tóru přijmout v plné síle.Jiný midraš říká, že Hospodin s daremTóry vyčkával, aby nebyl jako nedočkavýnápadník, který se hrne do ženitby. Hospodin siIzrael nejprve předcházel, tak jako si královský ženich předcházísvou nevěstu, když jí posílá vzácné dary. V tomto případětěmi dary bylo uzdravení, sladká voda (která prý chutnalai jako víno, med a mléko) a zázračná mana (kterázase chutnala jako maso, ryba, jako cokoliv, co mělkdo rád). Ten nejcennější dar – Tóru – si nechal až nakonec.Podle tradice nabídl Hospodin Tóru nejprve jinýmnárodům. Všichni se otázali, co v ní stojí, a poté, cozačal Hospodin vypočítávat zákazy a příkazy Tóry,odmítli ji. Naproti tomu Izraelité odpověděli: „Vždyťmy tato přikázání zachováváme již po celé generace!“ Abrahamrozbil modly, neboť uctíval jen jediného Boha. Josef zachovávalšabat, dokonce i když byl v Egyptě, a ani nepodlehl svádění Putifarovyženy. Izák dokázal, jak moc má v úctě své rodiče,když byl ochoten se nechat svým otcem obětovat…A tak když Hospodin nabídl Tóru Izraelitům, ti jiochotně přijali.A když všichni na úpatí Sinaje zvolali:„Budeme naslouchat a činit,“sestoupily na zem myriády andělůa každému z Izraelitů dali korunua čelenku slávy. (O něž ovšem pozdějivšichni přišli, když si udělali zlaté tele.)Desky s Desaterem, které Mojžíš přinesl z hory dolů, prýbyly ze safíru, ale přitom se daly srolovat jako svitek. Patřily mezizázračné věci, které Bůh stvořil za soumraku, před začátkem prvníhošabatu, když dokončil ostatní stvoření.◗ Připravila Kateřina WeberováNÁŠ TIP:Děti mají spoustu možností, jak se výtvarněrealizovat při výzdobě domu na Šavuot, zejménapři výrobě nejrůznějších papírových růží čijiných květin. Použít lze barevné papírovékapesníčky, krepový papír nebo i vystříhatobrázky květin z časopisů, podlepit kartonem a zavěsitna provázky nebo nalepit na špejle, které se dají zapíchatdo květináčů a podobně.Sivan 57679

Izraelští archeologové hlásí:HROB KRÁLE HERODA NALEZENNestává se příliš často, aby hlavnímédia informovala o archeologickýchnálezech. Začátkem května se všakjedna taková zpráva rozletěla doslovado celého světa. Týmu profesora EhudaNecera z Hebrejské univerzity se podařilonalézt hrob krále Heroda. Mimořádnýzájem světové veřejnosti byl jistěpodpořen i skutečností, že křesťanskáevangelia krále Heroda tak neblazeproslavila jako „vraha neviňátek“.Za časů krále Heroda…Kdo byl král Herodes ve skutečnosti?Nejvíce informací o jeho životě a vládě čerpámez díla židovského historika 1. stoletíJosepha Flavia (hebr. Josef ben Matitjahu).Herodes (hebr. Hordus), zvaný téžVeliký, se narodil kolem roku 74 př.o.l.v bohaté a vlivné idumejské rodině. Idumea,území dříve známé jako Edóm v jižní částiJudska, bylo v letech 140–130 př.o.l. dobytomakabejským Janem Hyrkánem, který dalobyvatelům na výběr – podřídit se židovskémuzákonu, nebo odejít. Většina Idumejcůzvolila konverzi k judaismu. Herodessám se cítil být Židem a byl za něj považováni svými současníky. Nicméně, bezohledu na svou náboženskou příslušnost,byli příslušníci Herodovi rodiny, včetně jehosamého, velkými příznivci helénistické kulturya životního stylu, což vzbuzovalo odpormnohých Židů, kterým záleželo na zachovávánížidovského náboženství a identity.Herodova rodina udržovala stykys mnoha vlivnými Římany a v roce 47 př.o.l.byl jeho otec jmenován prokurátorem Judey.Svého mladého syna poté ustanovil místodržitelemGalileje. V roce 43 byl Herodův otecotráven. Herodes se poté oženil s mladičkouprinceznou Mariamné z dynastie Hasmonejců,kteří byli titulárními vládci Judska.Během svého pobytu v Římě v následujícíchletech byl římským senátem zvolen „židovskýmkrálem“. Římské provincii Judea pakvládl 34 let, v období 37 až 4 př. o. l.Během celého tohoto období, a zejménake konci života, trpěl neustálými obavami zezrady svých blízkých – nechal popravitmimo jiné i svou manželku Mariamné, jejímatku Alexandru, svého švagra i tři svésyny, kteří byli obviněni z velezrady. Neustáleměnil svůj názor na to, kdo z jeho synůby po něm měl nastoupit na trůn. Nakonecbylo území po jeho smrti rozděleno na třičásti, z nichž každé vládl jeden z jeho zbylýchsynů, ovšem už pouze s titulem tetrarcha.Herodes zemřel na jaře roku 4 př.o.l.v důsledku těžké a bolestivé choroby, kterájej sužovala již dĺouhou dobu (zřejmě chronickéonemocnění ledvin, komlikovanéFournierovou gangrénou).Odhlédneme-li od jeho paranoidního počínánív rámci vlastní rodiny, bylo by možné jejpovažovat za panovníka vcelku úspěšného.Profesor Necer představuje na tiskové konferencisvůj objev.Vždy se dokázal chovat diplomaticky, včasvycítit obrat na nejvyšších postech v římsképolitice a projevit loajalitu tomu pravému. Kesvé provincii připojil se souhlasem Říma i dalšíúzemí. V roce 25 př.o.l. úspěšně čelí hladomorua epidemiím, způsobeným katastrofálnímsuchem – snižuje o třetinu daně a nechá dovéztobilí z Egypta. V oblasti Mrtvého moře těžilasfalt a spolu s Kleopatrou se dělil o monopolna jeho využití při stavbě lodí, od římskéhocísaře si pronajímal měděné doly na Kypru, mělvýznamné postavení ve výrobě bronzu. Známáje jeho bohatá stavební činnost. Na prvnímmístě je třeba vzpomenout rozsáhlou, deset lettrvající rekonstrukci Chrámu v Jeruzalémě (veměstě nechal ovšem vybudovat i amfiteátr, jistěk nelibosti mnohých odpůrců helenizacea pořímšťování), dále pak vybudování přístavníhoměsta Cesarea Maritima, rekonstrukcizásobáren vody v Jeruzalémě, renovace pohraničníchpevností (včetně slavné Masady) nebovybudování pevnosti Herodium.…a po jeho smrtiA právě na severovýchodním svahuHerodia (asi patnáct kilometrů jižně od Jeruzaléma),jediném místě, které nese Herodovojméno, nakonec archeologové úspěšnězavršili dlouhé pátrání po jeho hrobu –odkryli zde zbytky vlastního hrobu, sarkofágua mauzolea.K místu nálezu se vystupuje po monumentálním,šest a půl metrů širokém schodišti,které bylo zbudováno speciálně propohřební procesí. „Umístění i vybavenosthrobu, spolu s historickými záznamy, vylučujíveškeré pochybnosti o tom, že je to skutečněHerodův hrob,“ říká profesor Necer.Vlastní mauzoleum bylo již ve starověkutéměř zničeno, až na důkladně zbudovanouzákladnu z velkých bílých kamenných kvádrů.Mezi ruinami se našly části velkého, asi 2,5metru dlouhého sarkofágu z jeruzalémskéhočerveného vápence. Sarkofág byl rozbit nastovky kousků, nepochybně úmyslně. Došlok tomu s největší pravděpodobností v doběprotiřímského povstání v letech 66–72 o.l. Propovstalce byl Herodes „loutkovým“ panovníkem,symbolem římské nadvlády.Moderní archeologové se o nalezení hrobupokoušeli více než třicet let. Z historickýchzáznamů bylo známo mnoho detailů z jehopohřbu, a bylo rovněž zcela nepochybné, žebyl pohřben v Herodiu. Ovšem přesné umístěníhrobu známé nebylo a jak se nakonecukázalo, dlouhou dobu se pátrání soustřeďovalona nesprávné místo.Profesor Ehud Necer je specialistou právěna architekturu z Herodova období. Poprvé ses ní blíže seznámil v letech 1963–66, kdy bylčlenem týmu slavného profesora JigaelaJadina při vykopávkách na Masadě. Pozdějiprof. Necer inicioval mimo jiné vykopávkyv komplexu hasmonejských a herodiánskýchzimních paláců v Jerichu. Hledání Herodovahrobu v Herodiu započal již v roce 1972, dvakrátbyly ovšem práce na několik let přerušenykvůli palestinské intifádě. Úspěšné završenídlouholeté práce oznámil profesor Necerna tiskové konferenci 7. května 2007.◗ Kateřina WeberováFoto: Josh Shamsi, www.israelnationalnews.com10 Červen 2007

aktualitaMARSHALLŮV PLÁNZa chvíli budeme mít výročí. Kulaté, šedesáté. To Československo nejprve ohlásilo, že se chce podílet na plánurekonstrukce a rozvoje poválečné Evropy (European Recovery Program), a potom svou účast stejně rozhodně odmítlo.Po návštěvě Moskvy. Tu ministr zahraničí, Jan Masaryk, údajně komentoval slovy, že do Moskvy jel jako ministr, alevrací se jako Stalinův slouha. Při Stalinově mentalitě dost na to, aby ho pak dal zabít, domnívám se, ale o tom nechcivést tuto řeč.Generál George Catlett Marshall přichází před šedesáti lety, 5. června 1947, do budovy Harvard University,aby zde představil svůj plán obnovy poválečné Evropy.Bylo to zlomné rozhodnutí. Byl to krokvedoucí do sovětského poddanství se všemiatributy tohoto. Neb svůj plán měl nejengenerál Marshall, ale měl ho i Stalin,a pokud jde o nás – pak i jeho místní pátákolona – KSČ. Neboť již od časů Leninovýchznámo je heslo, že hůře je lépe, samozřejměpro komunisty, co osoby zvláštníhoražení. Nikoli pro lidi ražení obyčejného, tybez „planoucích srdcí“, kteří chtějí docelaobyčejně normálně žít. Tak jako to chtěli oniprví američtí osadníci, toužící vybřednoutz evropských malérů a evropského útlaku.Duch, který si zachovala Amerika dodnes.Stačí zalistovat kteroukoli naší encyklopediívydávanou před rokem 1989a dozvíme se, že Marshallův plán měl zaúkol posílit válkou oslabené pozice kapitalismuv západní Evropě. O tom, že generálMarshall ho ohlásil jako plán nesměřujícíproti žádné zemi, ale jen proti chudoběa zoufalství, o tom, že byl nabídnut i SSSRa nám, a že jsme ho odmítli, zajisté anislovo. Tyto encyklopedie byly vydávány podvedením komunistické strany lidmi, kteřívždy vynikali v tom, jak zakrýt své myšlenkyslovy. Jak to pak dopadlo, už snadvíme. Kam nás poddanství přivedlo, vímetaké. Že ho nakonec musela naše koloniálnívelmoc utvrdit přímou vojenskou intervencía dosadit si vládu ještě o cosi méně kompetentnějšívěcem našim než ty předešlé, jejasné též. Přijeli v noci. O málo později siokupanti, právě v blízkosti obcí dnes pořádajících„referenda“ o umístění radaru americképrotiraketové obrany, vybudovali svéraketové základny namířené na západníEvropu a umístili v nich své zbraně, včetnětěch nukleárních. Referenda se jaksi nekonala.Rakety si odvezli. Sila jsou tamdodnes. Občané hlasující v těch „referendech“a odmítající „cizí“ vojáky ve svémsousedství, tam dnes mohou, na rozdíl odokupačního času, vyjít na procházku.V roce 1934 polský maršál Pilsudský(dosazený 1926 do své téměř diktátorsképozice dělnickou socialistickou stranou,mimochodem) navrhoval Francii a Československuvojenskou akci proti Německu,a to za účelem sesazení Hitlera. Byl odmítnut.Snad také pamatujeme, jak ti, kteřínechtěli vidět narůstající nebezpečí,následně dopadli. Patřili jsme k nim. Že tobyly i československé tanky, které pak podGuderianovým velením devastovaly Francii,je myslím jen malé zadostiučinění. Většíškoda nám nastala ztrátou důstojnosti danoutím, že jsme za svou svobodu nebojovali.Potom stejně přišla a patřili jsme, hrdě,k vítězům oné války. Jen potracená důstojnostse nějak nedostavila a „vybojovaná“svoboda se neukázala tím, co jsme si pod tímpojmem představovali.Na světě je vždy jakési nebezpečí. Mydnes máme rozhodovat, v případě té radarovézákladny, zda si přejeme být mezi těmi,kdo mu chtějí včas čelit. Už samo vědomí,že komunisté jsou proti, by mělo stačitk tomu být pro. Dosud přece věří na to, ženaše hůře je lépe pro ně, a pokud co činí, činítak proto, aby bylo hůře. Vše ostatní je jen„ptydepe“. Americká vojenská přítomnostv Evropě po roce 1945 zachránila onu částEvropy, kde se konala, od poddanství. Jeúplně jedno, má-li být základna jen americká,či v rámci NATO, neb bez USA jeNATO nic. Veškerá řeč o tom, že ano, ale...,je zastíracím manévrem lidí nepřejících lidskésvobodě, ve smyslu oné civilizace, v nížžijeme, chceme žít a jedině žít umíme. PanPutin nedávno srovnal vybudování předmětnézákladny s umisťování americkýchraket Pershing v Evropě za Reaganova času.Byly zde umisťovány jako odpověď na sovětské,včetně těch, po nichž zůstala ona svrchuzmíněná sila v Brdech. O tom už se panPutin jaksi nezmínil. Jak ony „závody vezbrojení“ nakonec dopadly pro SSSR, a žejsme na nich vydělali únikem z poddanství,už se rovněž neví?Ano základně, bez ní nám obyčejnýmlidem, věřícím, že lépe je lépe, bude rozhodněhůře.◗ Jan Beneš, spisovatelFoto: www.oecd.orgSivan 576711

PROČ ÍRÁN POPÍRÁ HOLOCAUST?Poznámky ke konferenci popíračů v Teheránu – II. částAhmadínežád a ŽidéAjatolláh Chomejní, Ahmadínežádůvvelký vzor, byl již ve 30. letech infikovánantisemitismem nacistů. Po roce 1963nejenže poznal mobilizující význam antisemitismuv boji proti šáhovi, ale také ho využil.„Vím, že nechcete, aby Írán ležel podbotami Židů,“ volal 13. dubna 1963 na svéstoupence. Ještě téhož roku napadl přímošáha jako zakukleného Žida, jednajícíhopodle příkazů Izraele. Ohlas byl obrovský:Chomejní našel téma své kampaně. Nyní bylajatolláh přesvědčen, že hlavním politickýmtématem současného života musí být promyšlenéa vysoce komplexní židovské spiknutí,spiknutí chtějící oslabit islám a kontrolovatsvět pomocí přírodního bohatstvímuslimů. Když se v červnu 1963 tisíce Chomejnímovlivněných studentů náboženstvívydaly na protestní pochod do Teheránua byly brutálně zastaveny šáhovými bezpečnostnímisilami, Chomejní obrátil všechenhněv na židovský národ: „Izrael nechce, abyv této zemi přežil korán. Ničí nás. Ničí vási národ. Chtěl by převzít naše hospodářství.Chce narušit náš obchod i zemědělství. Chcese zmocnit bohatství naší země.“Matthias KÜNTZEL Autor je politologa věnuje se problematice antisemitismu a islamismu.Otištěno v revue Politika v lednu t.r.Po šestidenní válce v roce 1967 zesílilaantisemitská agitace nerozlišující mezi Židya Izraelci. „Buďte bdělí, jsou to nestvůry,“napsal Chomejní v roce 1970 ve svém hlavnímdíle Islámská vláda. „Byli to Židé, kdojako první začal s antiislámskou propagandoua s duchovním spiknutím, a jak každýmůže vidět, trvá to až do současnosti.“„Židé,“ bouřil v září 1977, „se oběmarukama vrhli na svět a snaží se ho s nenasytnýmapetitem pohltit. Spolkli Ameriku a pakse obrátili na Írán, a pořád ještě nejsou spokojení.“O dva roky později byl Chomejnínenapadnutelným vůdcem íránské revoluce.Jeho antisemitské útoky se setkaly s pozitivnímohlasem u šáhových protivníků z řadlevice i z tábora islamistů. Stály v jedné liniis Protokoly sionských mudrců, které bylyv létě 1978 vydány v perštině a šířeny jakozbraň proti šáhovi, Izraeli a Židům. V roce1984 přetiskly ukázky z Protokolů novinyImam, vydávané íránským velvyslanectvímv Londýně. Roku 1985 zorganizovaly íránskéstátní úřady další vydání tohoto spisu vevysokém nákladu. Později byl tento text přetištěnčasopisem Eslami jako seriál nazvaný„Pach krve. Židovská spiknutí“. Ještě v roce2005 jsem mohli ve stánku íránských vystavovatelůna frankfurtském knižním veletrhubez problémů získat exemplář Protokolův angličtině, vydaný Islamic PropagationOrganization Íránské islámské republiky,vedle další antisemitské literatury, jako jetraktát Henryho Forda „The InternationalJew“ nebo slátanina „Tale of the ‚ChosenPeople‘ and the Legend of ‚Historical Right‘“od Mohammada Taqi Taqipoura, která mipadla do oka už křiklavou titulní stránkou:červená Davidova hvězda přes šedou lebkua žlutou mapu světa. Vidíme, že celosvětovéšíření antisemitismu Íránem neskončilo ani poChomejního smrti v roce 1989.Fakt, že dnes žije v Íránu největší židovskáobec, kterou může vykázat islámský stát(25 000 členů), tomu nijak neodporuje. Židév Íránu citelně pociťují svůj podřízený status:nesmějí zastávat žádnou vyšší pozici nežmuslimové a jsou například vyloučeniz vysokých politických a armádních funkcí.Nesmějí svědčit u soudu, jejich židovskéškoly musí řídit muslimové a musí být otevřenyo šabatu, zakázány jsou knihy v hebrejštině.Režim, který stále znovu uveřejňujeantisemitské spisy a karikatury, zatím bránítomu, aby se toto popichování zvrhlo v násilíproti Židům. Židovská obec je však konfrontovánase směsí ponoukání a zdrženlivosti,která s sebou přináší stav neustálé nejistoty.Dnes hraje židovská obec v Ahmadínežádověmocenské hře nejen roli alibi, ale stálevíce i funkci odstrašující: v případě izraelskéhoútoku na íránská jaderná zařízení byse ocitla v postavení rukojmích a mohla bybýt vystavena aktům pomsty.Bez ohledu na prostor, který Ahmadínežádzatím íránským Židům ponechal, je jehorétorika prosycena antisemitismem, což jeod druhé světové války u hlavy státu unikátní.Ahmadínežád nemluví o Židech. Říká:„Dva tisíce sionistů chtějí ovládnout svět.(...) Sionisté posledních šedesát let vydírajívšechny západní vlády. (...) Sionisté v USA„Vím, že nechcete, aby Írán ležel pod botami Židů,“volal již v roce 1963 ajatolláh Chomejní.na sebe strhli značnou část bank, finančnictví,kulturního průmyslu a médií. (...) Sionistévytvořili dánské karikatury. (...) Sionistézničili šíitskou Zlatou mešitu v Iráku.“Poznáváme v tom vzorec. Ahmadínežádnení žádný rasistický sociální darwinista,který by chtěl jako Hitler zničit i poslední„židovskou krev“. Slovo „Položid“ se v islamismunevyskytuje. A přesto používá výraz„sionista“ přesně v tom smyslu, v němžkdysi Hitler používal výraz „Žid“: jako ztělesněnívšeho zla na tomto světě. Režim pakmůže, jak chce, hostit a objímat židovskékritiky Izraele z Neturei karta: kdo činí Židy– ať jako „Jidáše“ nebo jako „sionisty“ –zodpovědnými za všechno zlo světa, ten jeovládán antisemitismem genocidní povahy.Démonizace Židů, popírání holocaustua vůle zlikvidovat Izrael – to jsou strany ideologickéhotrojúhelníku, který zanikne, kdyžbude byť jen jedna strana chybět. Ahmadínežádje zablokován v hermeticky uzavřenémsvětě šílenství. Čím hlasitěji protestuje osvícenýsvět proti popírání holocaustu neboproti úmyslu zničit Izrael, tím jednoznačnějimu tím dokazuje sionistickou nadvládu.V rozhovoru s redakcí časopisu Spiegel íránskýprezident na poznámku, že Spiegelnezpochybňuje právo Izraele na existenci,zareagoval: „Těší mne, že jste čestní lidéa říkáte, že musíte podporovat sionisty.“ Jenkdyž konečně pochopíme, že holocaust je➤12Červen 2007

ze světa➤židovská lež, jen když i my budeme chtítzničit Izrael, jen pak Ahmadínežádovi dokážeme,že jsme vědecky věrohodní a politickysvobodní. Je to však právě toto šílenství, ježpropůjčuje revolučnímu poslání íránskéhovedení nebezpečnost. Tím se dostávámek otázce významu popírání holocaustu v širšímsmyslu. Islámská mise se rozhodně neomezujejen na Izrael.„Historická válka“Ahmadínežád to jasně řekl už ve svémprvním zásadním projevu. „Nacházíme seuprostřed historické války, trvající už stovkylet,“ prohlásil v říjnu 2005. Tedy války, kteránemá nic společného s konfliktem na Blízkémvýchodě, a která zdaleka nebude ukončenaeliminací Izraele. Pokračoval:„Musíme si uvědomit nízkost našeho nepřítele,aby se naše svatá nenávist šířila stáledál jako vlna.“ Tato „svatá nenávist“ je neomezenáa bezpodmínečná. Přímo v dopiseGeorgi W. Bushovi z května 2006 popsalíránský prezident cíl své mise: „Prozřetelníjiž slyší, jak se hroutí a zaniká ideologiea myšlenkové statky liberálních demokratickýchsystémů.“ Dále se zde dozvídáme,jakým způsobem zamýšlí liberální demokraciezničit, protože se dokonce i zde v jen trochuoslabené verzi propaguje ideologiemučednictví – ono „vy milujete život, mymilujeme smrt“. „Špatný konec mají jen ti,kteří dávají přednost životu na tomto světě.Věčná blaženost ráje patří těm, kdo se bojísvých pánů a neřídí se svými chtíči.“V šíitském islamismu máme co dělats protivníkem, který bojuje proti výdobytkůmmoderní doby jako proti dílu satana,který nevraží na systém mezinárodníchvztahů vytvořený po roce 1945 jako na„křesťansko-židovskou konspiraci“, a kterýchce i z tohoto důvodu radikálně vyvrátitdějepisectví platné v tomto systému. Problémspočívá v tom, jak prohlásil íránskýministr zahraniční Mottakí při zahájení konferencepopíračů, že „formulace historickýchudálostí a jejich analýza se píše z perspektivyZápadu.“ Islamismus chce naprotitomu vytvořit nový světový řád a novoudějinnou „pravdu“, která holocaust prohlásíza mýtus, a naopak dvanáctého imáma zarealitu. Bludný systém popírání holocaustuchce povýšit na platnou normu a každáodchylka od něj se denuncuje jako symptom„židovského panství“. Ahmadínežád vedenáboženskou válku a současně vystupujejako světový populista. Jeho projevy jsouadresovány „utlačovaným“ celého světa.Snaží se o dobré vztahy s Fidelem Castrema Hugo Chávezem a protiamerickými frázemise vnucuje západním levičákům.I proto je pro něho tak relevantní volba slova„sionista“. Používá toto heslo jako trojskéhokoně, aby zajistil vážnost svému antisemitismu,aby jako antisemita a popírač holocaustubyl současně i mluvčím takzvaných„utlačovaných národů“.Írán by sice při sledování svých cílůnebyl odkázán na popírání holocaustu, nicméněna něm svéhlavě trvá, aby ideologickypodložil zničení Izraele, a proto, že při tomtozáměru spekuluje se souhlasem Evropanů.V Evropě ostatně delegitimizace Izraele probíháuž dlouho – i když s jiným odůvodněním.BBC uspořádala symposium o otázce,zda bude Izrael za padesát let ještě existovat.V EU považovalo před třemi lety 59 % dotázanýchIzrael za „největší nebezpečí pro světovýmír“ a dokonce i v USA se rostoucípočet intelektuálů přiznává k přesvědčení, žeIzrael a jeho američtí podporovatelé jsouskutečnými původci problémů americkézahraniční politiky. I když Ahmadínežádargumentuje trochu jinak, stejně se tytodivergentní názory doplňují a vzájemně sinahrávají.Platí-li, co Adorno formuloval jako novýkategorický imperativ, platí-li, že Hitler lidemve stavu nesvobody vnutil nový kategorickýimperativ – zaměřit své myšlení a jednání tak,aby se již nikdy neopakovala Osvětim, aby senestalo nic podobného, pak je dnes zapotřebínová dimenze společenské intervence. Jestliženebude Írán neprodleně vystaven masivnímutlaku a postaven před nutnost buď změnitkurz, nebo utrpět drtivé ekonomickéškody, pak zbývá už jen volba mezi řešenímšpatným (vojenským zásahem), nebo řešenímstrašným, totiž íránskou bombou. Dnes jdeo to, abychom zaměřili své myšlení a jednánítak, aby Írán nemohl uskutečnit svůj vyhlášenýprvní cíl – zničení Izraele.◗ Matthias KüntzelFoto: www.jerusalem-schalom.de,www.daveblackonline.comSivan 576713

Liga protiantisemitismu07Dne 1. května 2007 byla v Plzni založenaLiga proti antisemitismu.Hluboce znepokojeni sledujeme rostoucíprojevy antisemitismu a antijudaismuv naší společnosti. Nechceme nečinněpřihlížet a jsme odhodláni proti těmtosociopatologickým jevům důrazně vystupovatvšemi legálními způsoby.Jsme neformální sdružení občanů,odhodlaných postavit se nebezpečínového antisemitismu a antijudaismučelem, chceme ze všech sil pomáhatvšem, kterých se tento problém dotýká.Doufáme, že je ještě možné přispětk ozdravění společnosti navzdory značnévšeobecné lhostejnosti. V duchu dobrýchtradic našich statečných předků vystupujemezcela veřejně, každý pod svým jménema za sebe. Naše spojení je volné,zcela dobrovolné, otevřené a založené namoderní komunikaci.Obracíme se na všechny spřízněnéorganizace, občanská sdružení a slušnélidi s výzvou ke spolupráci.Naším úkolem je:1. Monitorovat veškeré projevy antisemitismua antijudaismu na veřejnosti,v médiích, včetně internetu, a v politickékultuře.2. Zprostředkovávat právní pomoc obětem.3. Domáhat se právního stíhání projevůantisemitismu a antijudaismu, včetnětěch, jakými je vydávání rasistickýchnebo nenávist šířících publikací, článkůa podobně.4. Chceme aktivně vystupovat proti těmtojevům v médiích pomocí článků, odbornýchstatí, petic a podobně.5. Budeme podle svých možností protitěmto jevům působit ve školství a v organizacích,pracujících s dětmi a mládeží.Nabídneme či zprostředkujeme přednáškya jiné programy.6. Odsouzení antisemitismu a antijudaismupodpoříme vydáváním vlastníchpublikací, osvětovou činností a veřejnýmangažmá.7. Budeme se podílet na každoročnímKolokviu o soudobém antisemitismu.Pomozte darovat život!Leukémie a jiné těžké choroby krve každým rokem postihují tisícelidí po celém světě. I přes nové poznatky v medicíně zůstává častojedinou nadějí na trvalé vyléčení pacienta a jeho návrat doplnohodnotného života provedení transplantace kostní dřeně.Podmínkou k tomu však je nalezení vhodného dárce krvetvornýchbuněk. Není-li dárce nalezen uvnitř rodiny nemocného, zbývá velmiobtížná a zdlouhavá cesta hledat jej v databázích dobrovolníků –v registrech dárců kostní dřeně.Obtíž při vyhledávání nepříbuzných dárců je v tom, že 80 % z vícenež jedenácti milionů celosvětově registrovaných dárců pocházígeneticky ze západoevropských národů, kdežto ostatní, jejichžskladba transplantačních znaků je jiná, jsou v registrechjednotlivých zemí zastoupeni minimálně. Tato situace se bolestnědotýká právě židovského národa, ještě obtížnější je pak problému dětí pocházejících ze smíšených manželství. Na získávánídobrovolných židovských dárců jsou v celém světě zaměřeny pouzečtyři registry, které podle mezinárodní databáze dárců Bone MarrowWorldwide (www.bmdw.org) sdružují necelých půl milionudobrovolníků. Pro hledání konkrétního zachránce života pro některéz nemocných je to však stále málo.Můžete v této naléhavé situaci pomocipříslušníkům svého vlastního národakdekoliv na světě?Český národní registr dárců dřeně (ČNRDD), který úzcespolupracuje s celosvětovou dárcovskou databází, dnes registrujevíce než 30 tisíc dobrovolníků. Pomohl uskutečnit již více než 420život zachraňujících transplantací v ČR i v zahraničí. Efektivita jehopráce se významně zvýší, rozšíříme-li naši databázi o dárce z jinénež běžné české populace, mj. právě o dobrovolníky s židovskýmipředky alespoň z jedné rodičovské linie. Dárcovství kostní dřenězdravému člověku nijak neublíží a nezanechává žádné dlouhodobénásledky. Naopak může dát životní naději lidem, kterým jinýmzpůsobem pomoci nelze.Kritéria pro vstup do ČNRDD jsou: věk 18–35 (nejvýše 40 let),celkové zdraví a ochota podstoupit malé nepohodlí pro záchranuživota těžce nemocného člověka. Zájemci o vstup do registru semohou přihlásit nebo informovat na kterékoliv transfuzní stanicinebo v Dárcovském centru ČNRDD (tel. 377 402 829). Veškerépodrobné informace lze najít také na našich webových stránkáchwww.kostnidren.czZa přípravný výborVěra Tydlitátová, Th.D.Kontakt: tydlitatova@centrum.cz14Červen 2007

z obcíLIBERÁLNÍJUDAISMUS...pokračování ze strany 7Každý případ se řeší individuálně, s přihlédnutímk okolnostem. Napříkladdospělý, který má jednoho židovského a jednohonežidovského rodiče a který neprošelvýše popsaným procesem, ale který se nicméněidentifikuje s židovskou komunitoudostatečně dlouhou dobu, může chtít formalizovatsvůj židovský status. Takovému člověkubude nabídnuto, aby absolvoval jakýkolivvzdělávací kurz dle potřeby a aby potév synagoze učinil prohlášení o své přináležitostik židovské víře a národu. Poté mu opětmůže být vydán příslušný certifikát, pokudsi to přeje.Pokud nežidovský rodič konvertujek judaismu v době ranného dětství svéhopotomka, je poté dítě považováno za Žida.V tomto kontextu se „ranným dětstvím“myslí předškolní věk (než dítě dospěje doobdobí vzdělávání – chinuch), tedy asi dosedmi let. Jelikož dítě bude mít od taktoraného věku ve skutečnosti dva židovskérodiče, považujeme je za Žida bez ohledu nato, který z jeho rodičů byl Židem již v dobějeho narození. I v tomto případě vydáváRabínská rada na vyžádání pro dítě osvědčenío židovském statutu.SHRNUTÍLiberální judaismus definuje Žida jakoosobu, která se – kterýmkoliv z níže uvedenýchtří způsobů – stává dědicem židovskétradice a má svůj podíl na zodpovědnosti,kterou to obnáší:a) narodí se dvěma židovským rodičům a jenásledně jako židovsky vychován,b) má jednoho židovského rodiče, otce nebomatku, ale je jako Žid vychován nebopotvrdí svůj židovský statut výše popsanýmizpůsoby,c) stává se příslušníkem židovské komunityprocesem konverze.Detailní pokyny pro aplikaci této obecnédefinice jsou čas od času vydávány Rabínskoukonferencí liberálního judaismua s jakýmkoliv dotazem na toto téma jetřeba se obrátit na rabína příslušné liberálníkomunity.◗ Rabín John D. RaynerFoto: www.e-sams.orgVe středu 10. května se na pražské židovské obciuskutečnila panelová diskuze za účasti dvourabínů a jednoho rabínského studenta„Co má společného ortodoxní a reformní směr judaismu?“ – tak zněloavízované téma diskuze. Moderování se ujal předseda pražské židovské obce FeroBányai a pozval si pražského rabína Karola Efraima Sidona, reformního rabína působícíhov Mnichově Tomáše Kučeru a studenta ortodoxní ješivy v Jeruzalémě DavidaPetera. Zájem byl velký, již deset minut před zahájením byla všechna místa v sále ve třetímpatře radnice obsazena, dovnitř se nosily židle, odkud to jen šlo, a nakonec se seděloi na stolech, skříňkách a stálo se na chodbě. V příštím čísle Maskilu přineseme podrobnějšízprávu a seznámíme vás i s výběrem toho, co zde zaznělo. - red -Židovská obec v Prazespolečenský sál,Maiselova 18THE BETH SHOLOMMEN’S CHOIRpod vedením sbormistra kantora Davida F. Tilmana26. června v 17.30 hJeruzalémská synagogaZazní šabatové písně, ukázky z muzikálu Šumař na střeše,písně G. Gershwina, klezmer melodie, tradiční americký folka písně z Izraele.Od 4. 6. vstupenky zdarma k vyzvednutí u pí Evy Fantové, Jáchymova 3,Praha 1 (tel. 226 235 051, fantova@kehilaprag.cz) denně od 10 do 12 hMasorti Česká republikaKabalat šabat pod vedením r. Hoffbergakaždý pátek v 19 hodin ve 2. patře Židovské radnice.Druhý šabat v měsíci – šabatový šachrits Bejt Simcha v Mánesově 8, Praha 2.Sivan 576715

KULTURNÍ PROGRAM ČERVEN 2007Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v PrazeMaiselova 15, 110 00 Praha 1, 3. patrotel.: 222 325 172, fax: 222 318 856, www.jewishmuseum.czeducation@jewishmuseum.czpondělí 4. 6. v 18 hPražská klezmerová skupina Trombenikhraje a zpívá židovské písně z východníEvropy a Ameriky. Josef Vondráček – zpěv,klarinet, Vojta Pošmourný – housle, RadekRýda – banjo a Karel Bělohradský – kontrabas.Vstupné 60 Kčúterý 5. 6. v 18 hStopy po hvězdách – režisérka Olga Struskováuvádí projekci třetího až pátého dílunového dokumentárního cyklu, který se věnujesoučasným způsobům výuky holocaustu.čtvrtek 7. 6. v 18 hParašat hašavua/Týdenní čtení Tóry –přednáška vrchního zemského a pražskéhorabína Karola Efraima Sidona.pondělí 11. 6. v 18 hHudební cestování časem s židovskýmkalendářem. Recitál a přednáška kantoraColmana Reaboi z kongregace B'naiEmmunah v Tarpon Springs, Florida (USA).Anglicky s tlumočením do češtiny.úterý 12. 6. v 18 hJemen – Arabia Felix. Tak říkali dnešnímuJemenu ve starověku Římané – Šťastná Arábie.Proč? Co měli společného jemenští Židé s kouzelnýmkobercem? A jaký je Jemen dnes?Ing. Jan Neubauer uvádí projekci neobyčejnýchfotografií a hudebních ukázek z etnografickécesty po Jemenu z února 2007.středa 13. 6. v 18 hŽidé v hlavních zemích diaspory: Francie –Petr Brod moderuje sérii debat na téma, cose změnilo v postavení židů od poloviny 20.století. Diskutují: Jiří Daníček (předsedaFederace židovských obcí), PhDr. LenaNovotná (středoškolská učitelka, dlouholetáčlenka židovské obce Adath Shalomv Paříži), Jaroslav Jírů (publicista).čtvrtek 14. 6. v 18 hMgr. Jaroslav Šebek, Ph.D., (Historickýústav Praha) Druhá republika a katolickácírkev. Přednáška z cyklu Druhá republikaa židé (Židé).pondělí 18. 6. v 18 hCestování po židovských památkách. RuthEllen Gruber, autorka knihy „NationalGeographic Jewish Heritage Travel:a Guide to Eastern Europe“, představí svouilustrovanou publikaci shrnující téměř dvacetlet zkoumání židovských památek veměstech, městečkách a vesnicích střednía východní Evropy. Anglicky s tlumočenímdo češtiny.úterý 19. 6. v 18 hŽidovské spolky v Čechách a na Moravě poroce 1989. Ing. Zuzana Veselá (předsedkyněWIZO v ČR – World International ZionistOrganization), Ing. Eva Neradová(předsedkyně občanského sdružení Ukrývanédítě – Hidden Child), Aleš Fuchs (členrady B'nai B'rit), Petr Mandl (předsedaČeské unie židovské mládeže). ModerujePetr Brod.středa 20. 6. v 18 hŽeny v Bibli, ženy dnes. Díl VI. – Támar,Davidova dcera, a bezejmenná Jeftovadcera: Když žena nese cizí vinu. HrdinkyTanachu v podání tradičních rabínskýchkomentátorů a současných feministickýchkomentátorek. Cyklus přednášek hebraistkyMgr. Terezie Dubinové.čtvrtek 21. 6. v 18 hJan Šimsa (emeritní evangelický farář):Druhá republika a evangelická církev.Přednáška z cyklu Druhá republika a židé(Židé) spojená s prezentací sborníku Židovskámenšina za druhé republiky za účastiautora předmluvy JUDr. Petra Pitharta,místopředsedy Senátu Parlamentu ČR, a dalšíchspoluautorů.NEDĚLNÍ PROGRAM PRO DĚTIA JEJICH RODIČE:10. června 2007 ve 14 hArje se stěhuje. Arje bydlel ve Starémžidovském městě pražském. Najednouměstská rada rozhodla, že musí celou čtvrťpřestavět. Pomozte Arjemu s pomocímapy a obrázků najít místa, která zná,a také nalézt nové bydlení. Prohlídka:Maiselova synagoga, židovské město,možná i další synagogy, pokud jsouv Arjeho mapě.Není-li uvedeno jinak, vstupné je 20 Kč.VÝSTAVA:Aby se to již nikdy nestalo – neoimpresionistickémalby (olej, akryl) Tibora Spitze.Výstava potrvá do konce června. (Výstava jeotevřena pro veřejnost Po–Čt 10–16 h,Pá 10–15 h.)Oba sály jsou přístupné vždy 20 minutpřed zahájením programu. 15 minut pozačátku programu není vstup do Vzdělávacícha kulturních center povolen.VKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brnotř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno, tel.: 544 509 651, fax: 544 509 652www.jewishmuseum.cz/brno, brno@jewishmuseum.czúterý 5. 6. v 19 hPovídá pan Kaplan panu Rostenovi... Přednáškao humoristické knize „Pan Kaplan mástále třídu rád“, o její české podobě a popularitě.S ukázkami z rozhlasového seriálu o panuKaplanovi a se záznamem Rostenova hlasu.Večerem vás provede prof. Antonín Přidala zahájí tak nový cyklus nazvaný „Americkážidovská literatura“.středa 6. 6. v 19 hJaromír Ptáček: „Jistý den daleké minulosti“(1965). Pozoruhodná koláž příběhů,odehrávajících se během okupace. ZdeněkŠtěpánek a Olga Scheinpflugová v rolíchstarých židovských manželů. Režie Jiří Horčička.Poslechový pořad z cyklu „Šoav české rozhlasové hře 60. let“ připravila uvádí Mgr. Přemysl Hnilička.čtvrtek 7. 6. v 19 hBeseda s JUDr. Otakarem Motejlem, veřejnýmochráncem práv. Moderuje Ing. PetrWeber, místopředseda brněnské židovskéobce. Pořádáno ve spolupráci se Židovskouobcí Brno.úterý 12. 6. v 19 hKateryna Kolcová-Tlustá, zpěvačka původemz Ukrajiny, zazpívá židovské písněnejen ze své rodné vlasti, ale i Polska,Ruska, východního Slovenska a Maďarska.Spoluúčinkuje Milan Arner – klavír,klarinet.Vstupné 50 Kčneděle 17. 6. v 15 hRozinky a mandle: Golem. Přijďte sis námi společně připomenout starý židovskýpříběh o moudrém rabi Löwovi a jehotajemném Golemovi. Kterak Rabi Löw➤16Červen 2007

kulturaVÝSTAVA: „OD TÉ DOBY VĚŘÍM NA OSUD…“Transporty protektorátních Židů na území Polska v letech 1941–1942Židovské muzeum v Praze – Galerie Roberta GuttmannaU Staré školy 3, Praha 1 (zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553Otevřeno denně 9–18 h, mimo soboty a židovské svátky – do 22. července 2007Karel Baum s rodinou těsně před válkou.Nově otevřená výstava v GaleriiRoberta Guttmanna navazuje na předchozídíl, který Židovské muzeum představilov roce 2005 a jenž se zabýval deportacemičeských Židů do Pobaltí v první poloviněroku 1942. Právě zahájená část výstavypřibližuje osudy transportů, které odvezlytisíce vězňů na okupované území Polskav letech 1941–1942.Dobové dokumenty obsahují jen velmimálo přímých informací, týkajících sefyzické likvidace židovského obyvatelstvana obsazených územích. Příslušné rozkazybyly skryty v eufemismech či šifrách, většinanařízení byla vydávána pouze ústně.Výstava přibližuje události očima několikamálo vězňů, kteří přežili a mohli podat svědectví.Filmové záběry rozhovorů s pamětníkydoplňují archivní dokumenty a dobovéfotografie.Třetí díl výstavy „Od té doby věřím naosud…“, který se bude věnovat transportůmprotektorátních Židů do Běloruskav letech 1941–1942, Židovské muzeumplánuje představit v Galerii Roberta Guttmannav roce 2009.Meliorační práce v Sawinu.Židovská obec v Prazespolečenský sál, Maiselova 18pondělí 4. června v 15 hodinPODVEČER YVONNE PŘENOSILOVÉS NAĎOU URBÁNKOVOU,několikanásobnou zlatou slavicí,zpěvačkou mnoha hitů a dámou, se kterou si život pohrálVKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brnotř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno, tel.: 544 509 651, fax: 544 509 652www.jewishmuseum.cz/brno, brno@jewishmuseum.cz➤nejprve udělal z hlíny Golema a pak jejoživil. Golem nejdřív lidem pomáhal, alepotom přestal poslouchat. A jak to nakonecdopadlo? Program (nejen) pro děti od5 let s doprovodem.Vstupné 30 Kčpondělí 18. 6. v 19 hSlavní židovští skladatelé Broadwayea Hollywoodu: Jerome Kern (1885–1945).Moderní muzikál hezky od začátku anebS Lodí komediantů po Mississippi protiproudu v Horkých májových dnech. Profilautora nejhranějších melodií všech dob.Další díl z cyklu poslechových pořadů„Hudebníci z diaspory“ uvede JanBeránek.Vstupné 10 Kčneděle 24. 6. v 19 hPosaune Voce Trio (Anglie): „Od barokapo Broadway“. Ken Shifrin – altový a tenorovýpozoun, Jeanette Chuin Chieh Wong– klavír, Claire Angela Hollocks – soprán.Koncert klasických děl z pera židovskýcha křesťanských skladatelů barokní hudby.V druhé půli večera zazní hudba z Broadwayejak autorů židovského původu –Gershwina, Berlina, Bernsteina, tak i nežidovskýchskladatelů – Portera, Ellingtona,Millera a dalších. Koncert se koná ve spoluprácise Židovskou obcí Brno.Vstupné 50 KčNení-li uvedeno jinak, vstupné je 20 Kč.VÝSTAVA:V červnu je otevřena výstava „Židovskáobec Brno – historie a současnost“.Ijar 5767 17

LITERATURA NEJEN S DAVIDOVOU HVĚZDOUŘekneme-li slovofašismus, pak jehonejpřirozenějšímadjektivem bude jistěněmecký nebo italský.O českém předválečnémfašismu se alenemluví skoro vůbec.Jaksi se to nepatří,a pokud už není zbytía je o něm vedena řeč, pak je označován zaněco velmi marginálního, v demokratickýchpodmínkách předválečné republiky je českýfašismus většinou charakterizován jako bezvýznamnéhnutí křiklounů, kteří se shlédliv italských a německých vzorech, ale jejichžpolitická váha byla nepatrná.Existence českých fašistů byla určitouskvrnou na nablýskaném štítě prvorepublikovédemokracie, a proto se politici tak trochutváří, jakoby čeští fašisté neexistovali.Pro komunisty a další levicové sily znamenalofašistické hnutí nebezpečnou konkurenciv jejich boji proti demokratickýmpořádkům. Už tehdy si osobovali komunisténa tento boj monopol a chtěli v něm býtvedoucí silou. Komunisté nevnímali fašistyjako ideologické soupeře, ale jako hnutí,které nerespektovalo jejich samozvanýkomunistický monopol na třídní boj.Chudou literaturu o domácím fašismunyní obohacuje objemná studie MilanaNákonečného s jednoduchým názvem„Český fašismus“. Autor nás provádí údobímitalského fašismu a označuje jej jakodruh agresivního politického aktivismu,který potlačuje svobodu vlastního národaa ve spolupráci s nacismem se podílí i nazločinech druhé světové války.Počátky českého fašismu nalézá autorv neklidných dobách po první světové válce,kdy se lid nové republiky obával dvou faktorů.Tím prvním byla obava před německýma maďarským šovinismem (iredentismem),tím druhým strach předkomunistickou revolucí a šířením marxistickéhointernacionalismu. Někteří se začalisdružovat do nacionalistických organizací,jejichž cílem byla obrana Československérepubliky před těmito vážnými hrozbami.Později se k těmto dvěma důvodům přidružiloi znechucení nad korupčnictvím politickýchpartají a jejich představitelů. Českýnacionalismus té doby lze tedy chápat jakohnutí obranné, a nikoliv expanzivní. Nacionalistéintenzivně kritizují vnitřní politickohospodářsképoměry a řešení vidí v budovánísilného státu, který je schopen odolatšovinismu národních menšin, ale i nepořádkůmpřičítaným partajnickému politikaření.Nákonečného studie je nejen vynikajícíhistorickou sondou do poměrů, které dalyvzniknout nacionalistickým a posléze fašistickýmorganizacím, hnutím a spolkům, aleje i poměrně objektivním obrazem předválečnéa protektorátní české fašistické scény.Nejde však jen o historii. Kniha v soběskrývá i cenné poselství dnešním dnům.Každý národně specifický fašismus, říkáautor, vzniká jako reakce na nedostatkydemokracie a klíčovým tématem jeho ideologieje proto jeho konfrontace s demokracií.Všichni fašističtí ideologové zdůrazňovalipředevším zásadní rozdíl mezi ideou demokraciea její praxí. Nejinak je tomu i dnes.Každá eroze demokratických zásad znamenávždy posílení extrémních, fašistických,komunistických či jiných nebezpečnýchtendencí.Milan Nákonečný, ČESKÝFAŠISMUS, 427 str., nakladatelstvíVODNÁŘ, Praha 2007Pravidelně vás seznamujeme se sympatickouprodukcí slovenského nakladatelstvíDAJAMA, které se specializujena vydáváníslovenských „bedekrů“.Mám před sebou průvodcez řady PoznávámeSlovensko –turistický sprievodcapo Spiši.Je dobrým zvykemtohoto nakladatelstvísvěřovat autorství odborníkům. Ani průvodcepo Spiši není výjimkou. Autorem jegeograf a geomorfolog RNDr. Ján Lacika,CSc., který s dobrou znalostí regionu přinášío Spiši mnoho neznámých faktů, kterémohou překvapit i místní obyvatele. Průvodceje opět členěn do oddílů krajina, historie,místopis, pěší a cyklistické túry, lyžovánía závěrečný oddíl je věnován různým praktickýminformacím (doprava, stravování,bydlení atd.). Součástí průvodce jsou i četnéfotografie, mapky a tabulky. Tento kvalitníprůvodce nemusí sloužit jen turistůma návštěvníkům Spiše, ale může být zařazeni do knihovny jako cenný zdroj informacío tomto překrásném koutu Slovenska.Ján Lacika, POZNÁVÁMESLOVENSKO – SPIŠ, 135 str.,DAJAMA, BratislavaUž po několikáténás zve nakladatelstvíMoravskéhozemskéhomuzea v Brně dohluboké minulosti.Tentokrát na „výlet“do světa dávnominulého, z jehožbohatství rostlinných a živočišných foremnám zůstaly jen vzácné zkameněliny.Autorka knihy, RNDr. Růžena Gregorová, sivybrala za cíl zpřístupnit laikům alespoňčást kouzelného světa fosílií. Vyprávío našich prehistorických předcích, kteří zkamenělinámpřikládali zvláštní, magický spirituálnívýznam, a proto je ukládali do hrobůa mohyl, ukazuje význam zkamenělinv lidovém užití jako talismanů, amuletůa medikamentů, objasňuje vznik mýtůo obrech a dracích, vysvětluje, co jsou„střely čarodějnic“ a „ďáblovy prsty“, a přemýšlío důvodech, proč byly zkamenělinyvysvětlovány jako pozůstatky světa po velkéPotopě.Autorka, která pracuje v oddělení geologiea paleontologie MZM v Brně, studovalapalentologii i na univerzitách v Montpelliera Paříži. Mezi její osobní zájmy v oborupatří dokumentace zkamenělin ve starýchhistorických muzejních, zámeckých a univerzitníchsbírkách či kabinetech kuriozita hledání dějinných souvislostí. Kniha „Příběhyzkamenělin“ představuje nástin dalšíhojejího bádání právě v této oblasti.Kvalitní text knihy je doprovázen skvělýmibarevnými fotografiemi a vynikajícímtiskem. Perfektní grafická úprava je dílemdr. Novotné, která tak významnou měroupřispěla ke zrodu této sličné publikace.Růžena Gregorová, PŘÍBĚHYZKAMENĚLIN, 126 str., Moravské zemskémuzeum, Brno 2006Věže a zvony. Od pradávna patří k sobě.Zvon korunuje věž a dává jí další, spirituálnívýznam. A věž svým kamenným šatem zas ➤18Červen 2007

knihy➤chrání zvon. Prastarásymbióza věžía zvonů je součástíhistorie, zvony jsouaktivním svědkemradostných i smutnýchudálostí minulýchstoletí. Zvonynejen zvaly k bohoslužbám,ale takévítaly panovníka přijíždějícího do města,svým velebným zvukem oslavovaly narozenívznešených princů a princezen nebo korunovačníslavnost, ale také varovaly před blížícímse nepřítelem nebo vypuknuvším ohněm.Loučily se s významnými osobnostmi, kterýmzvonily na jejich poslední cestu.Je-li Praha právem nazývána stověžatou,pak její četné věže skrývaly velké množstvícenných zvonů. Mnohé věže však osiřely,protože se jejich zvony staly obětí rekvírovánív obou světových válkách. Unikátnípublikace Pražské zvony přináší zasvěcenývýklad o zvonařství, o historickém vývojizvonu, technologii zvonařské práce a speciálněse zabývá zkoumání pražských zvonůa zvonařů. V druhé části publikace je soupiszaniklých i dochovaných pražských zvonů,který je výsledkem revize aktuálního stavuzvonového inventáře v Praze. Soupis pražskýchzvonů zachycuje 213 dochovanýchzvonů historických nebo ulitých v poslednídobě. V soupise je také záznam o 478 zvonech,které se nedochovaly a které byly identifikoványdíky archivním pramenům nebodobovým fotografiím. Autorka, PhDr. LudmilaKybalová, CSc., je jednou z našich největšíchkapacit v oboru dějin umění a etnografiea je přední odbornicí na historiitextilního výtvarnictví a odívání. Připomeňmesi, že společně s Evou Kosákovoua Alexandrem Putíkem napsala znamenitoumonografii o českém a moravském synagonálnímtextilu ze sbírek Židovského muzeav Praze. Knihu o pražských zvonech napsalaspolečně s mladými historiky – Mgr. RadkemLungou, kampanologem českobudějovickéhobiskupství, a Mgr. Petrem Váchou,kampanologem Arcibiskupství pražského.Doporučuji všem milovníkům historie a sběratelůmpragensií.Kybalová/Lunga/Vácha, PRAŽSKÉZVONY, 348 str., Rybka Publishers,Praha 2005Autor bestselleru „Když sloni pláčou“,americký psycholog Jeffrey Moussaieff Masson,se poté, co odkryl citový svět předevšímnezdomácnělých zvířat, obrátil k bohatémuvnitřnímu světu našich nejlepších a nejvěrnějšíchpřátel. Na cestu po hlubinách psí duše jevelmi dobře vybaven svými rozsáhlými znalostmisrovnávací psychologie a širokou znalostíkulturních, literárních a mytologickýchtradic. Jeho kniha, která má podtitul Emocionálnísvět a citový život psů, už byla přeloženado 22 jazyků a stala se, stejně jako knihao slonech, bestsellerem. Autor si v ní kladeotázky, co psi cítí, jaké emoce vnímají, jakprožívají samotu a opuštění, proč jsou takvěrní, hrdinští, obětaví,a mnoho dalších,které si častoklademe i my. Massonna ně ale fundovaněodpovídá a vytvářípřed námiplastický obraz vnitřníhoživota našichnejbližších přátel.Autorovi se podařiloskloubit pohled zvídavéhopsychologa a badatele s pohledemvnímavého a citlivého pozorovatele, kterýpsy nejen zkoumá, ale především miluje.Jeffrey Moussaieff Masson, PSIV LÁSCE NIKDY NELŽOU, 270 str.,Rybka Publishers, PrahaEgon Bondy, vlastním jménem ZbyněkFišer, nepatřil mezi snadno zařaditelné osobnosti.Byl to básník, prozaik a filozof, ale takévýtržník, nonkonformní buřič, přítel undergroundu,disident, tajný spolupracovník StB,pivař, provokatér, marxista, guru psychedelickéskupiny Plastic People of the Universe,filosemita (jméno Egon Bondy si zvolilv padesátých letech jako výraz odporu protitehdejší antisemitské politice komunistickévlády), přítel Hrabala, Boudníka, Topola, trockista,maoista i anarchista. Asi bychom mohlipoužít i krásného židovského termínu, který tovše zastřeší – byl také mešuge. Patřil mezi nejoriginálnějšíale také nejkontroverznější českéfilozofy. Jeho kniha Útěcha z ontologie vyšlav roce 1968 a okamžitě se stala bestsellerem.V sedmdesátých letech přispívá k dialogumezi marxismem a křesťanstvím, zájem o orientálnífilozofii a tehdejší obecný nedostatekpříslušné literatury jej inspiroval k sepsání třinácti(samizdatových) svazků Dějin filosofie(1977–89), později k tomu přidal šestisvazkovéPoznámky k dějinám filosofie. V letechnormalizace i po roce 1989 se věnoval taképolitologickým úvahám, v nichž vždy zůstávalvěrný svému nedogmaticky marxistickémusvětonázoru. EgonBondy se na protestproti rozdělenírepubliky odstěhovaldo Bratislavy, kdeletos 7. dubna zemřelve věku 77 let nanásledky popálenin,které utrpěl, když muod cigarety vzplanulopyžamo.Jeho památku si připomeňme významnýmtitulem, který osvědčuje jeho hluboký zájemo východní filozofie. Kniha, nazvaná prostěBuddha, je výsledkem Bondyho zájmuvysvětlit myšlenkovou problematiku buddhismua upozornit na jeho jádro, které je právěi pro dnešního člověka živé a podněcující.Egon Bondy, BUDDHA, 255 str.,DharmaGaia, Praha 2006◗ Milan KalinaHAPPENINGTEFILIN IN ARTSE BLÍŽÍ!27. 5. dílnaod 10 hodin umělecká dílnav jídelně ŽO Praha (a dalšíchprostorách jako klub Gešer),možnost vyzkoušet si různévýtvarné techniky – vybraná dílapak budou na výstavě 10. 6.,– otevřeno všem, hlásit se předemnetřeba, vstup volný, maléobčerstvení k tvorbě zajištěno.od 15.30 do 16 hodin divadelnípředstavení ke svátku šavuot(organizuje a režíruje VidaNeuwirthová),10. 6. vernisážod 19 hodin vernisáž výstavyve Španělské synagoze• hudba, divadlo, výtvarné umění,• tvorba dětí i starců,• na závěr aukce vybraných děl,• výtěžek na dobročinný účel.Mimo jiné vystoupí:Achab Haidler, Peter Gyori, JiříJelínek se svojí skupinou, Mlaďošis hip hopem na nejen židovskátémata.Ijar 576719

BODIES V LUCERNĚaneb SMÍŠENÉ POCITYJednou se prýzeptali Jana Wericha,co si představujepod pojmemsmíšené pocity.Werich se jenkrátce zamyslela pak řekl: „Víte,to je ten pocit, když se vám vaše starátchýně zabije ve vašem novém autě.“Neznám lepší definici a velmi často si jiv různých životních situacích připomínám.Naposledy před několika dny, kdyjsem navštívil poslední hit pražskévýstavní sezóny – mega prezentacinazvanou jednoduše BODIES, neboličesky řečeno TĚLA.O co jde? Do Prahy dorazil výstavníprojekt Bodies… The Exhibition, kterýuž v Evropě a Asii údajně zhlédlo16 milionů diváků. Od 5. května do10. října lze ve velkém sále pražskéLucerny zhlédnout přes dvacet skutečnýchlidských těl, které byly podrobenyunikátní technické úpravě nazývanésvými tvůrci polymerová ochrana. Taspočívá v tom, že se z tkání eliminujevoda, která se pomocí vakuové technikynahradí polymerovým roztokem. Tenzajistí, aby se takto ošetřené tkáně uchovalyv neporušeném stavu. Autořivýstavy tvrdí, že jejich výstava má za cílseznámit diváky s lidským tělem, umožnitjim v tomto smyslu osvětu a učinit si– s ohledem na proporcionalitu orgánů vetřech rozměrech – nezkreslený obrazo lidské anatomii. Je ovšem nabíledni, žehlavním motivem této poněkud morbidnípodívané je zisk. Každý ví, že věci, spojenése smrtí, na jedné straně odpuzují, nastraně druhé mají i určitou přitažlivost.Mnozí lidé jsou vzrušováni už jen tím, ževětšina záležitostí spojených se smrtí jetradičně tabuizovaná. Mnozí rádi navštěvujíhřbitovy, kostnice, hrobky s mumifikovanýmitěly, určité vrstvy mládežejsou fascinované nekrofilní symbolikoudeathmetalových hudebních skupin,a konečně se stačí podívat na masky užívanépři americkém svátku Halloween.Zde použité technické postupy jsou jistěunikátní a mohou být úspěšně použity připřípravě různých pomůcek pro lékařskéa přírodovědné prostředí. Je ovšem otázkou,zda tato metoda má být podkladempro show tohoto typu.Vystavená těla jsou aranžována dopostojů sportovců – atleta, tenistys raketou, volejbalisty s míčematd., což nemá s odbornou ukázkouanatomie žádnou souvislost,a jedná se – dle mého soudu –o zcela účelovou prezentaci, jejímžúkolem je přilákat maximumdiváků. Bylo by ovšem nespravedlivéomezit informaci o tétovýstavě pouze na takto „nápadně“aranžované mrtvoly. Autořivýstavy připravili pro divákyi různé vitríny se zajímavýmiexponáty s poměrně dobře napsanýmprůvodními texty. Stejně takjsou i stěny opatřeny nejrůznějšímiinformacemi, které se týkají kůže,svalstva, nervů, cévního systému,kostí atd. Dozvíme se i určité kuriozity,např. kolik kalorií přijmeme,když olízneme poštovní známku,a jakou rychlostí vylétnou z nosukapénky při kýchnutí…Až skoro na konci výstavy jsouna stěně nenápadné cedulky, ve kterýchje návštěvník dotazován, zda nechcevěnovat některé své orgány ve prospěchvědy. Když jsem ty cedulky nevěřícně užpo několikáté četl, nemohl jsem se zbavitpocitu velmi bizarních souvislostí…Součástí kulturní historie lidstva jei formulace vztahu společnosti ke smrtijako přirozenému konci lidské existence.Pro všechny lidské kultury je ovšemspolečná určitá pieta, se kterou žijící lidépřistupují k majestátu smrti. V různýchnáboženstvích se formulovaly nejrůznějšípohřební rituály, ale jedno zůstáváspolečné všem civilizacím – žijící si vážísvých předků, se svými mrtvými zacházejísice různě, ale vždy s úctou. Nenítedy nikterak podivné, že tato výstavabyla napadena nejen nábožensky aktivnímilidmi, ale i pragmatickými bezvěrci,kterým se nelíbí vystavovat mrtvolystejným způsobem, jako kterékolivtechnické exponáty na brněnském čijiném veletrhu.Neustále sledujeme, jak se posouvajíhranice pokroku, jak se mění chovánía názory mládeže, vidíme zanikathyde parkbývalé hodnoty a jsme svědky budovánínové hierarchie. To, co bylo před 30lety nepředstavitelné, nestravitelnéa zcela mimo normu, je nyní zcela normální.Přece jen však existují určitéhodnoty, které je zapotřebí uchovávata ctít. Mezi ně patří nesporně i úctak mrtvým předkům a pieta v zacházenís lidskými ostatky.Úvodem jsem se vyznal z toho, žemám z této „výstavy“ smíšené pocity.Nejsem si vůbec jist, jak by se tato„vědecká“ prezentace líbila panuVácslavu Havlovi, který Lucernu postavil.Manželka jeho vnuka má – jak jepatrno s faktu dlouhodobého pronájmuVelkého sálu Lucerny této výstavě –zcela jistě jiná kulturně-etická kritéria.Pokrok nelze zadržet! Možná sev Lucerně dočkáme místo koncertůa tanečních i ženských zápasů v bahně,krvavých zápasů psů nebo soutěžív ruské ruletě.Mých smíšených pocitů si nevšímejtea napište nám do této rubriky své názoryna tuto výstavu. Už teď se na ně těšíme!◗ Milan KalinaVěstník Maskil – registrace MK ČR č. E 14877Vydává židovská kongregace Bejt Simcha, přidružený člen Federace židovských obcí ČR, Mánesova 8, 120 00 Praha 2, Česká republika, IČO: 61385735, tel./fax: 222 251 641, 724 027 929, e-mail: redakce.maskil@maskil.cz. Maskilvychází měsíčně za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, Federace židovských obcí v ČR, Nadačního fondu obětem holocaustu a The Dutch Humanitarian Fund (JHF). Zájemci mohou přispět na vydávání věstníku libovolnoučástkou na bankovní účet: 86-8959560207/0100 u Komerční banky, variabilní symbol: 88888 (5x8). Redakce: Milan Kalina, Kateřina Weberová. Redakční rada: Michal Foršt, Jitka Nováková. Ilustrace: Lucie Lomová. Předtiskovápříprava a tisk: Typografické studio Trilabit, s. r. o., Vodičkova 36, Praha 1. Uzávěrka tohoto čísla 12. 5. 2007. Uzávěrka příštího čísla 12. 6. 2007.