č.9 - Maskil

Izraelští archeologové hlásí:HROB KRÁLE HERODA NALEZENNestává se příliš často, aby hlavnímédia informovala o archeologickýchnálezech. Začátkem května se všakjedna taková zpráva rozletěla doslovado celého světa. Týmu profesora EhudaNecera z Hebrejské univerzity se podařilonalézt hrob krále Heroda. Mimořádnýzájem světové veřejnosti byl jistěpodpořen i skutečností, že křesťanskáevangelia krále Heroda tak neblazeproslavila jako „vraha neviňátek“.Za časů krále Heroda…Kdo byl král Herodes ve skutečnosti?Nejvíce informací o jeho životě a vládě čerpámez díla židovského historika 1. stoletíJosepha Flavia (hebr. Josef ben Matitjahu).Herodes (hebr. Hordus), zvaný téžVeliký, se narodil kolem roku 74 př.o.l.v bohaté a vlivné idumejské rodině. Idumea,území dříve známé jako Edóm v jižní částiJudska, bylo v letech 140–130 př.o.l. dobytomakabejským Janem Hyrkánem, který dalobyvatelům na výběr – podřídit se židovskémuzákonu, nebo odejít. Většina Idumejcůzvolila konverzi k judaismu. Herodessám se cítil být Židem a byl za něj považováni svými současníky. Nicméně, bezohledu na svou náboženskou příslušnost,byli příslušníci Herodovi rodiny, včetně jehosamého, velkými příznivci helénistické kulturya životního stylu, což vzbuzovalo odpormnohých Židů, kterým záleželo na zachovávánížidovského náboženství a identity.Herodova rodina udržovala stykys mnoha vlivnými Římany a v roce 47 př.o.l.byl jeho otec jmenován prokurátorem Judey.Svého mladého syna poté ustanovil místodržitelemGalileje. V roce 43 byl Herodův otecotráven. Herodes se poté oženil s mladičkouprinceznou Mariamné z dynastie Hasmonejců,kteří byli titulárními vládci Judska.Během svého pobytu v Římě v následujícíchletech byl římským senátem zvolen „židovskýmkrálem“. Římské provincii Judea pakvládl 34 let, v období 37 až 4 př. o. l.Během celého tohoto období, a zejménake konci života, trpěl neustálými obavami zezrady svých blízkých – nechal popravitmimo jiné i svou manželku Mariamné, jejímatku Alexandru, svého švagra i tři svésyny, kteří byli obviněni z velezrady. Neustáleměnil svůj názor na to, kdo z jeho synůby po něm měl nastoupit na trůn. Nakonecbylo území po jeho smrti rozděleno na třičásti, z nichž každé vládl jeden z jeho zbylýchsynů, ovšem už pouze s titulem tetrarcha.Herodes zemřel na jaře roku 4 př.o.l.v důsledku těžké a bolestivé choroby, kterájej sužovala již dĺouhou dobu (zřejmě chronickéonemocnění ledvin, komlikovanéFournierovou gangrénou).Odhlédneme-li od jeho paranoidního počínánív rámci vlastní rodiny, bylo by možné jejpovažovat za panovníka vcelku úspěšného.Profesor Necer představuje na tiskové konferencisvůj objev.Vždy se dokázal chovat diplomaticky, včasvycítit obrat na nejvyšších postech v římsképolitice a projevit loajalitu tomu pravému. Kesvé provincii připojil se souhlasem Říma i dalšíúzemí. V roce 25 př.o.l. úspěšně čelí hladomorua epidemiím, způsobeným katastrofálnímsuchem – snižuje o třetinu daně a nechá dovéztobilí z Egypta. V oblasti Mrtvého moře těžilasfalt a spolu s Kleopatrou se dělil o monopolna jeho využití při stavbě lodí, od římskéhocísaře si pronajímal měděné doly na Kypru, mělvýznamné postavení ve výrobě bronzu. Známáje jeho bohatá stavební činnost. Na prvnímmístě je třeba vzpomenout rozsáhlou, deset lettrvající rekonstrukci Chrámu v Jeruzalémě (veměstě nechal ovšem vybudovat i amfiteátr, jistěk nelibosti mnohých odpůrců helenizacea pořímšťování), dále pak vybudování přístavníhoměsta Cesarea Maritima, rekonstrukcizásobáren vody v Jeruzalémě, renovace pohraničníchpevností (včetně slavné Masady) nebovybudování pevnosti Herodium.…a po jeho smrtiA právě na severovýchodním svahuHerodia (asi patnáct kilometrů jižně od Jeruzaléma),jediném místě, které nese Herodovojméno, nakonec archeologové úspěšnězavršili dlouhé pátrání po jeho hrobu –odkryli zde zbytky vlastního hrobu, sarkofágua mauzolea.K místu nálezu se vystupuje po monumentálním,šest a půl metrů širokém schodišti,které bylo zbudováno speciálně propohřební procesí. „Umístění i vybavenosthrobu, spolu s historickými záznamy, vylučujíveškeré pochybnosti o tom, že je to skutečněHerodův hrob,“ říká profesor Necer.Vlastní mauzoleum bylo již ve starověkutéměř zničeno, až na důkladně zbudovanouzákladnu z velkých bílých kamenných kvádrů.Mezi ruinami se našly části velkého, asi 2,5metru dlouhého sarkofágu z jeruzalémskéhočerveného vápence. Sarkofág byl rozbit nastovky kousků, nepochybně úmyslně. Došlok tomu s největší pravděpodobností v doběprotiřímského povstání v letech 66–72 o.l. Propovstalce byl Herodes „loutkovým“ panovníkem,symbolem římské nadvlády.Moderní archeologové se o nalezení hrobupokoušeli více než třicet let. Z historickýchzáznamů bylo známo mnoho detailů z jehopohřbu, a bylo rovněž zcela nepochybné, žebyl pohřben v Herodiu. Ovšem přesné umístěníhrobu známé nebylo a jak se nakonecukázalo, dlouhou dobu se pátrání soustřeďovalona nesprávné místo.Profesor Ehud Necer je specialistou právěna architekturu z Herodova období. Poprvé ses ní blíže seznámil v letech 1963–66, kdy bylčlenem týmu slavného profesora JigaelaJadina při vykopávkách na Masadě. Pozdějiprof. Necer inicioval mimo jiné vykopávkyv komplexu hasmonejských a herodiánskýchzimních paláců v Jerichu. Hledání Herodovahrobu v Herodiu započal již v roce 1972, dvakrátbyly ovšem práce na několik let přerušenykvůli palestinské intifádě. Úspěšné završenídlouholeté práce oznámil profesor Necerna tiskové konferenci 7. května 2007.◗ Kateřina WeberováFoto: Josh Shamsi, www.israelnationalnews.com10 Červen 2007