č.9 - Maskil

aktualitaMARSHALLŮV PLÁNZa chvíli budeme mít výročí. Kulaté, šedesáté. To Československo nejprve ohlásilo, že se chce podílet na plánurekonstrukce a rozvoje poválečné Evropy (European Recovery Program), a potom svou účast stejně rozhodně odmítlo.Po návštěvě Moskvy. Tu ministr zahraničí, Jan Masaryk, údajně komentoval slovy, že do Moskvy jel jako ministr, alevrací se jako Stalinův slouha. Při Stalinově mentalitě dost na to, aby ho pak dal zabít, domnívám se, ale o tom nechcivést tuto řeč.Generál George Catlett Marshall přichází před šedesáti lety, 5. června 1947, do budovy Harvard University,aby zde představil svůj plán obnovy poválečné Evropy.Bylo to zlomné rozhodnutí. Byl to krokvedoucí do sovětského poddanství se všemiatributy tohoto. Neb svůj plán měl nejengenerál Marshall, ale měl ho i Stalin,a pokud jde o nás – pak i jeho místní pátákolona – KSČ. Neboť již od časů Leninovýchznámo je heslo, že hůře je lépe, samozřejměpro komunisty, co osoby zvláštníhoražení. Nikoli pro lidi ražení obyčejného, tybez „planoucích srdcí“, kteří chtějí docelaobyčejně normálně žít. Tak jako to chtěli oniprví američtí osadníci, toužící vybřednoutz evropských malérů a evropského útlaku.Duch, který si zachovala Amerika dodnes.Stačí zalistovat kteroukoli naší encyklopediívydávanou před rokem 1989a dozvíme se, že Marshallův plán měl zaúkol posílit válkou oslabené pozice kapitalismuv západní Evropě. O tom, že generálMarshall ho ohlásil jako plán nesměřujícíproti žádné zemi, ale jen proti chudoběa zoufalství, o tom, že byl nabídnut i SSSRa nám, a že jsme ho odmítli, zajisté anislovo. Tyto encyklopedie byly vydávány podvedením komunistické strany lidmi, kteřívždy vynikali v tom, jak zakrýt své myšlenkyslovy. Jak to pak dopadlo, už snadvíme. Kam nás poddanství přivedlo, vímetaké. Že ho nakonec musela naše koloniálnívelmoc utvrdit přímou vojenskou intervencía dosadit si vládu ještě o cosi méně kompetentnějšívěcem našim než ty předešlé, jejasné též. Přijeli v noci. O málo později siokupanti, právě v blízkosti obcí dnes pořádajících„referenda“ o umístění radaru americképrotiraketové obrany, vybudovali svéraketové základny namířené na západníEvropu a umístili v nich své zbraně, včetnětěch nukleárních. Referenda se jaksi nekonala.Rakety si odvezli. Sila jsou tamdodnes. Občané hlasující v těch „referendech“a odmítající „cizí“ vojáky ve svémsousedství, tam dnes mohou, na rozdíl odokupačního času, vyjít na procházku.V roce 1934 polský maršál Pilsudský(dosazený 1926 do své téměř diktátorsképozice dělnickou socialistickou stranou,mimochodem) navrhoval Francii a Československuvojenskou akci proti Německu,a to za účelem sesazení Hitlera. Byl odmítnut.Snad také pamatujeme, jak ti, kteřínechtěli vidět narůstající nebezpečí,následně dopadli. Patřili jsme k nim. Že tobyly i československé tanky, které pak podGuderianovým velením devastovaly Francii,je myslím jen malé zadostiučinění. Většíškoda nám nastala ztrátou důstojnosti danoutím, že jsme za svou svobodu nebojovali.Potom stejně přišla a patřili jsme, hrdě,k vítězům oné války. Jen potracená důstojnostse nějak nedostavila a „vybojovaná“svoboda se neukázala tím, co jsme si pod tímpojmem představovali.Na světě je vždy jakési nebezpečí. Mydnes máme rozhodovat, v případě té radarovézákladny, zda si přejeme být mezi těmi,kdo mu chtějí včas čelit. Už samo vědomí,že komunisté jsou proti, by mělo stačitk tomu být pro. Dosud přece věří na to, ženaše hůře je lépe pro ně, a pokud co činí, činítak proto, aby bylo hůře. Vše ostatní je jen„ptydepe“. Americká vojenská přítomnostv Evropě po roce 1945 zachránila onu částEvropy, kde se konala, od poddanství. Jeúplně jedno, má-li být základna jen americká,či v rámci NATO, neb bez USA jeNATO nic. Veškerá řeč o tom, že ano, ale...,je zastíracím manévrem lidí nepřejících lidskésvobodě, ve smyslu oné civilizace, v nížžijeme, chceme žít a jedině žít umíme. PanPutin nedávno srovnal vybudování předmětnézákladny s umisťování americkýchraket Pershing v Evropě za Reaganova času.Byly zde umisťovány jako odpověď na sovětské,včetně těch, po nichž zůstala ona svrchuzmíněná sila v Brdech. O tom už se panPutin jaksi nezmínil. Jak ony „závody vezbrojení“ nakonec dopadly pro SSSR, a žejsme na nich vydělali únikem z poddanství,už se rovněž neví?Ano základně, bez ní nám obyčejnýmlidem, věřícím, že lépe je lépe, bude rozhodněhůře.◗ Jan Beneš, spisovatelFoto: www.oecd.orgSivan 576711