č.4 - Maskil

Ročník 12Tevet 5773Prosinec 2012/Leden 2013www.maskil.cz4Z obsahuRozhovor s Moše Idelem 4Głubzcyce: příběh rodiny 8HollaenderůŽidovská obec Děčín 12Představujeme: 14Dům národnostních menšinSportovní lídři v Basileji 16KrátceDnes lidé nechodí ani do kostela anido synagogy. Mají spoustu času. Majíi peníze. Mohou si dovolit krátkodoběexperimentovat s něčím, co jim zezačátku připadá fascinující nebo přitažlivé.Některé lidi něco chytne naměsíc, některé na pár let. Schválněto srovnejte s tím, co se stalo s jinýmiformami mystiky. Dříve chodili lidé dokláštera na čtyřicet let. Dnes tady nikdonestuduje kabalu čtyřicet let, ledatak na chvíli. Je to jen taková instantnísoučást moderního života.Moše IdelPřed padesáti lety prakticky nikdo nezpochybňovalexistenci holocaustu.Dnes, kdy přeživších holocaustu, kteříjsou živými svědky hrůz oné doby, jestále méně a méně, se množí na světě„intelektuálové“ s tituly doktorůa profesorů, kteří holocaust jako takovýpopírají a prohlašují, že židovskýchobětí nebyly milióny, ale pouzetisíce. Není třeba zvláště zdůrazňovat,že v současné době takoví „vědci“nalézají mnoho věrných posluchačůa následovníků, kteří šíří jejich zcestnéideje. Jak bude vypadat situace zadvacet třicet let, kdy již nebude živýchpamětníků, těžko odhadnout.Rabín Daniel MayerMnohojazyčnost k židovským konferencímprostě patří a je velmi osvěžující,obzvlášť pokud jde o tak regionálnítéma, jako je migrace v rámci židovskéMoravy. Pak totiž regionalismus nemápachuť provinčnosti.Lenka UličnáMoše Idel, světová kapacita v oboru židovskémystiky, během své listopadovépřednášky na Filozofické fakultě UK(foto: Jiří Blažek)Moše Idelnavštívil Prahu

ozhovorDíla Mošeho Idela byla přeložena do řady jazyků. S některými se mohli seznámitjiž i čeští čtenáři.➤ Kabala, jako termín, který používali kabalisté,se používá na tisíci místech, což pro náspředstavuje určitý problém. Za druhé: co jena kabale jako na židovské formě mystikyspecifického? To, že se vztahuje k vykonávánípřikázání. Dokud byla důležitá přikázání,jednalo se o součást židovské kabaly. V určitoudobu ale byla kabala přijata křesťany,kteří přikázání okamžitě odsunuli na okraj,případně význam tohoto prvku zcela pominuli.Jejich pozornost se soustředila na strukturubožství, ale jednalo se spíše o statickoustrukturu. Pro ně bylo mnohem důležitější„znát“ jména sfirot, než něco „konat“. To jehlavní změna, kterou přinesli křesťanští kabalisté.Jako křesťané prostě nemohli přiznatpřikázáním významnou roli, tak je prostěvypustili; udělali s kabalou totéž, co Pavels judaismem. Apoštol Pavel tvrdil, že přikázáníjiž nejsou důležitá a k témuž došloo něco později u křesťanské kabaly, kterátvrdí totéž. Nejdůležitější pro ně bylo znátjména deseti sfirot a kontemplovat, meditovatnad nimi – v tom byli mnohem víceovlivněni platonismem. Proto je to kabala,ale křesťanská, ne židovská. A to nemluvímo implantaci Ježíše do struktury deseti sfirot,což je zase jiný příběh.Kabala se stala opět populární v židovskýchvědeckých kruzích až ve20. století, když byla předtím takřkazatracena přívrženci Wissenschaftdes Judentums. Za to, že je dnes součástíjudaistiky a je považována zaplnohodnotnou součást judaismu,vděčíme mj. Gershomu Scholemovi.Pamatuji si z dob, kdy jsem studoval,že jste byl občas prezentován jakourčitý protipól Scholemovy školy.Skoro to vypadalo, že tu je v mysticenějaký Bejt Scholem a Bejt Idel.Ale vážně, máme k dispozici překladyzákladních Scholemových děl,i některých vašich prací, takže si lzeudělat obrázek, jak to s těmi rozdílyje nebo není, alemohl byste nějakstručněji nastínitrozdíl mezi vašíma Scholemovýmpřístupem?Víte, já jsem přišelpo Scholemovi a bezScholema bych tu neseděl.Když to vezmukolem a kolem,tak jsem docela velkýscholemovec, takžeraději napřed vysvětlím,v čem Scholemanásleduji, a teprvepoté bych vyjmenovalty rozdíly. Stejnějako Scholem věřím, že je nejlepší studovatlátku přímo z manuskriptů. To je naprostonezbytné, bez toho se nedá dělat serioznívědecká práce. V tom jsem možná ještě většíscholemovec než většina Scholemovýchžáků. Vlastně jsem se jen snažil dělat totéž,co Scholem. Jestli lépe nebo hůře, to je jinávěc, ale tohle jsem si od Scholema odnesla pokusil jsem se to ze všech sil dodržovat.Za druhé se domnívám, že k těmto materiálůmmusíme mít neustále kritický přístup,tzn. nebrat vše, co kabalisté říkají, jako hotovouvěc. Rovněž rukopisy nestačí jen číst,musíme i k nim přistupovat kriticky – to jehodně scholemovské. A za třetí jsem se vždysnažil vytvořit nějaký historický obraz, cožje rovněž scholemovský přístup. Netvrdit,že kabala byla celou dobu stejná, neměnnáa že nezáleží na tom, co se kolem dělo, alemít opravdu reálný historický obraz. Takžez filologického hlediska jsem velmi blízkýScholemovi, z kritického rovněž, a z historického– tam, pravda, zastávám trochujiné pojetí historie než Scholem, ale i kdyžmezi námi existují určité rozdíly, tak v zásadějsem přejal Scholemův postoj. Ostatně tyrozdíly nejsou velké. Rozhodně bych neřekl,že se jedná o dvě školy nebo něco podobného,to je dost přehnané tvrzení. Nikdy jsemto takhle nebral, to spíše vypouštěli lidé,kteří mě chtěli kritizovat. Já jsem jen přišels novým pohledem na celou problematiku,nic víc. Ten pohled můžete přijmout, nechatbýt nebo si z něj vzít jen něco. Pokud bychměl ty rozdíly shrnout, tak asi následovně:Scholem sám říkal, že vzešel z německéhoakademického prostředí, kde měla velmisilné postavení mytologie, symbolismusa filosofické systémy, zvláště pak idealismus.Mezi těmi, jejichž díla studoval a kteří hoovlivnili, zmiňoval např. Schellinga, Molitoraaj. Mě zajímaly jiné aspekty kabaly. Ne žebych tvrdil, že v kabale není žádná symbolikanebo mytologie. Samozřejmě, že je. Alevěřím, že jiné prvky byly pro to, co mystikdělal, důležitější jako třeba mystické techniky.Ne mytologie, o níž ani nevíme, jak jichápal. Nikde v textech nenacházíme slovo„mytologie“, to jsme si tam našli teprve my.Když ale hovořím o technice, tak ona tam je,nevymysleli jsme si ji. Máme určitý návoda onu techniku tam můžeme jasně vidět.Takže jsem se soustředil na to, co kabalistédělali. Velký důraz jsem kladl na spojenípřikázání a techniky, což Scholem opomíjel.Můj přístup byl méně filosofický, méněteologický, méně systematický, ale založenmnohem více na performanci, protože věřím,že kabala je do značné míry židovským postojema z judaismu si vzala právě tu praktickoučást. To je podle mě dost podstatnýrozdíl mezi mnou a Scholemem. Netvrdím,že se mýlil, když napsal to, co napsal – to, žes ním vždy nesouhlasím, je věc jiná – ale onv zásadě kladl důraz na kognitivní část, zatímcojá na performativní. Na druhé straně seScholem pokoušel odlišit židovskou mystikuod křesťanské, když tvrdil, že unio mysticaje jen křesťanská záležitost, která se v židovskémprostředí nevyskytuje. Já naproti tomuvěřím, že pro to máme spoustu pramenů.Myslím, že kabala byla mnohem experimentálnější,než jak se Scholem domníval. Oni jeho žáci čas od času hovoří o kabale jakoo kazuistickém textu, jako je Talmud. Nemohuříci, že by se dali nesprávnou cestou,ale věřím, že za tím vším existuje mnohemvíce pulzující život. To je to, co bych nazvalexperimentálním ve smyslu, že performativnívede k experimentální formě pochopeníkabaly, přičemž neignoruji jejich představyo cimcum a tikun olam a podobných věcech,ale mnohem více se zabývám tím, co opravdudělali. Scholem byl do značné míry historik,který kabalu viděl jako vzpouru proti rabínskémujudaismu, který mu připadal poněkudzkostnatělý, ustrnulý a kabala jakoby do judaismupřinesla novou krev. Podle mě to jehodně osvícenský názor. Věřím, že rabínskýjudaismus byl mnohem živější a koneckoncůvětšina kabalistů byli zároveň rabíni. Jak pakmůže někdo říct, že rabínský judaismus bylzkostnatělý? Kdo je zkostnatělý? Nachmanides?Raavad? Většina kabalistů byli rabíni,od Kara, přes Gaona z Vilna až k ravu Kookovi.Kdo byli ti zkostnatělí nebo ustrnulí,že bylo třeba je oživit? Rabi Akiva snad?(smích) Scholem tak vytvořil určité napětímezi kabalou a rabínským judaismem a já sedomnívám, že to napětí bylo mnohem menší.Ne že by neexistovalo, byl to samozřejměurčitý vývoj, který vytvořil novou dynamiku,ale tato dynamika nebyla ani tak vzpourou,ale spíše vzpruhou, těžící z vnitřníchi vnějších zdrojů. To je rozdíl mezi dějinamikabaly jak je chápal Scholem a jak je chápujá. Tedy nejen já, podobný přístup zastávái Jehuda Liebes, se kterým jsem o tom mnoholet diskutoval. V mnoha věcech spolusouhlasíme. Ne ve všem, pochopitelně.➤Tevet 5773

➤ A jeho i moji žáci v tomto směru dál pokračujía to je, myslím, to nejdůležitější, ne hledatrozpory mezi mnou a Scholemem.Když hovoříme o vaší práci, musímzmínit i vaší knihu Messianic mystics,která bohužel nebyla přeloženado češtiny. Jaký je vztah mystikya židovského mesianismu? Existujeracionalistický mesianismus Rambamův,který je díky své „použitelnosti“dnes asi nejpopulárnější interpretací,máme tu i extatický mesianismusAvrahama Abulafii neboChajima Vitala. A na druhou stranuScholem kdysi prohlásil, že v ranémchasidismu byla idea Mesiáše neutralizovánapostavou cadika. Jak totedy je?Scholem vytvořil určitou dělicí čáru mezimesianismem a ranou kabalou do r. 1492,jako kdyby to byly dva nezávislé náboženskéfenomény, které spolu původně neměly nicspolečného a k syntéze mezi mesianismema kabalou došlo až po vyhnání ze Španělska.Ale pokud mám věřit Scholemovi, musímzapomenout, že existoval nějaký AvrahamAbulafia, což byl mystik, považoval se zamesiáše a byl plodný i jako autor, takžeho dost dobře nejde jen tak opomenout –a Scholem to udělal. Navíc studie JehudyLiebese jen potvrzují, že i v knize Zoharje plno mesiášských narážek, což by samoo sobě stačilo. Pokud je mesianismus přítomenv Zoharu a u Abulafii, znamená to, žemesianismus byl přítomen již v té nejranějšífázi kabaly a podle mého názoru i mnohemdříve. Kabala a mesianismus nežily v odloučenía nesezdaly se, mohu li to tak říci, ažpo roce 1492, ale žily spolu mnohem dřívea v docela poklidném, bezproblémovém vztahu.Už ve své disertaci jsem nastínil, že obafenomény jsou úzce provázány a pokusímse vysvětlit jak. Scholem se zajímal hlavněo veřejné projevy mesianismu, chápal tedymesianismus jako společenský jev, protožetam je přítomen silný sociální aspekt. Já sispíš kladl otázku, jak je možné, že se někdovůbec prohlásí za Mesiáše? To se takhle ránoprobudí a zničehonic si řekne, že je Mesiáš?Podle mě to byla právě mystická zkušenost,která dotyčného přesvědčila, že je Mesiášem,proto nelze mesianismus a mystiku oddělit.Když to uděláte, tak nikdy nemůžete zodpovědětotázku, proč se za Mesiáše prohlásil,protože to není nic jednoduchého. Jakmile seprohlásíte za Mesiáše, tak se celý váš životi okolní svět obrátí naruby. Buďto uspějete,nebo budete ostatním jen pro smích. To nenívěc, ke které by se člověk odhodlal kdovíjaksnadno. Došlo zkrátka k tomu, že ti lidé měliještě před veřejným mesiášským vystoupenímnějaký svůj vnitřní život a tento vnitřníživot, to je mystika. Z fenomenologickéhoMoše Idel během své pražské přednášky (foto: Jiří Blažek)pohledu si je mesianismus a mystika velmiblízko, takže Abulafia není problém, naopakje ukazatelem silného vztahu, který mezinimi existuje. Scholem zastával více sociálněorientované chápání mystiky, já zase chápumystiku více podle její vnitřní podstaty.To trochu souvisí s Maimonidem, ale obecněvzato soudím, že každý z těch mesiášů nejprveprožíval nějakou vnitřní, neveřejnou formuzkušenosti, a ta ho v určitém okamžikuposunula dále, že ji odhalil i svému okolí.Stejně tak nevěřím, že v chasidismu došlok nějaké neutralizaci mesiášského prvku.V jednom slavném příběhu jde Ba’al ŠemTov za Mesiášem. Existuje koneckonců i dopis,připisovaný Beštovi, kde píše: „Šel jsemk Mesiášovi a zeptal se ho: Kdy přijdeš?“atd. Jak může někdo říct, že tohle není mesianismus?Scholem se to pokusil minimalizovat,ale já myslím, že pokud někdo jdeza Mesiášem a ptá se ho, kdy přijde a co posvém příchodu udělá a jestli už je na to připraven,tak prohlásit v takovém případě, žese nejedná o mesianismus, znamená zastávatvelmi, velmi … jak to říct … velmi specifickoupředstavu o mesianismu. Podle měkdyž oni sami hovoří o Mesiáši, tak se jednáo mesianismus. Nemůžu se s nimi přecehádat a říkat jim, že to žádný mesianismusnení. Scholem chtěl jednu definici, já nemámproblém s více definicemi naráz. Domnívámse, že určitá kooperace mezi mesianismem,mystikou a kabalou probíhala po celé generacea často docházelo ke spojení. Právě tatorůzná spojení bychom měli studovat, a netvrdit, že nikdy předtím neexistovala, nebozapomínat na Abulafiu, na Zohar, či snadtvrdit, že chasidismus v sobě nemá mesianistickýpotenciál – podívejte se na dnešníChabad! Vždyť oni to převzali z Beštovadopisu. Nerad věci zjednodušuji. Věřím, žepokud věci uvidíme naopak ve vší složitostia komplexnosti, bude náš pohled mnohemblíže realitě.Kabala i mystika jako celek je častospojována s magií či okultismem.Není pochyb, že v židovském folklóruse magie vyskytovala, ale jaký jejejí vztah ke kabale?Kabala čerpá z množství zdrojů – rabínskýchpramenů, literatury hejchalot, filosofie a takéz magie a astrologie. Je vcelku přirozené,že se kabalisté zajímali o praktickou stránkuvěci, jak jsem již zmínil výše, a magie jeurčitá forma praxe. Pro kabalisty bylo samozřejmé,že se snažili této praxi porozuměta začali přijímat i magii. Zpočátku jen málo,ale později víc a víc, až nakonec vznikla kabalama’asit, praktická kabala, což je jistáforma kabalistické magie, která je součástíkabaly. Ne zrovna velkou, ale ani úplně malou.Samozřejmě lze být kabalistou a neprovozovatžádnou magii, jako třeba Abulafia,ale je pravda, že většina kabalistů nezastávalavýrazně protimagický postoj. Nebyli tosice „profesionální“ mágové, ale zároveň senedívali na magii jako na něco nemožného,čemu by se vysmívali. Někteří se orientovalispíše na spekulativní kabalu, kabala ijunit,➤ Leden 2013

Głubczyce:Poláci představují příběh německéžidovské rodiny HollaenderV Opolském vojvodství na říčce Pštině (německy Zinna, polsky Psina) se nachází městečkoHlubčice (německy Leobschütz, polsky Głubczyce) vzdálené asi 15 km od Krnova. Za slunnýchdní odtud uvidíte nejvyšší horu Jeseníků, Praděd. Dějiny zdejšího kraje jsou řekněmetypicky středoevropsky složité, chcete-li „pohnuté“.Ve 13. století se tu v sousedství staršíchslovanských vsí usadili hospodářskyvyspělejší řemeslníci ze středního Německaa založili nové město. Městská práva Hlubčicímpoté roku 1270 potvrdil český král PřemyslOtakar II. a hlubčické městské právo se stalovzorem pro mnohá středověká města v Moravskémmarkrabství. Roku 1523 hlubčičtíměšťané oficiálně přestupují na protestantskou(lutheránskou) víru a už roku 1534 vypovídají(vyhánějí) všechny Židy. Jejich představenýAbraham Hirsch (Heresch) byl obviněn z černémagie a slavnostně upálen. Po bitvě na Bíléhoře je Krnovské knížectví zkonfiskováno roduHohenzollernů a novým majitelem se stává Karelz Liechtensteina. Ten zde provádí rekatolizaci.V roce 1741 je Krnovsko rozděleno mezidva státy a hranice je stanovena na řece Opavě(Oppa) a říčce Opavici (Goldoppa), která odté doby dělí čtyři vesnice na jejich rakouskou(dnes českou) a pruskou (dnes polskou) část.Hlubčice se stejně jako většina Slezska stávajísoučástí Pruského království pod vládou FriedrichaVelikého.Na návrh svobodného pána von Steina získávajíŽidé v Prusku už roku 1812 občanská práva,smějí se tedy volně stěhovat a v Hlubčicíchvzniká novodobá židovská komunita. Reformovanýtempl v maurském slohu (ovlivněném islámskouarchitekturou středověkého Španělska)byl postaven roku 1865 ve středu města přímonaproti hlavnímu katolickému a vedle evangelickéhokostela. V té době ještě obyvatelévesnic jihozápadně od Hlubčic hovořili česky,především v Bránici (in Branitz, w Branicach)a v Bavorově (Bauerwitz, Baborów). O jejichpostupné poněmčení se postaral první říšskýkancléř Otto von Bismarck, když zakázal českákázání v kostelích. Hlubčický okres však zůstalbaštou katolicismu (a v církevní správě bylyzdejší farnosti zahraniční součástí olomouckéarcidiecéze), přičemž politická strana Zentrumzde zvítězila v každých volbách až do nacistickéhouchopení moci.V roce 1932 se do hlubčické židovské rodinynarodila spisovatelka Stefanie Zweigová, autorkarománové předlohy oscarového filmu Nikdev Africe (Nirgendwo in Afrika). V listopadu1938 místní nacisté (národní socialisté) proved-Z Nizozemska a Německa přijeli do Hlubčic na vernisáž někteří dnešní příslušníci rodiny Hollaender. Anja Hollaender– Abu Kias je druhá zleva.li tzv. křišťálovou noc: rozbili výkladní skříněžidovských obchodníků a vypálili synagogu.Aplikaci rasových zákonů v Horním SlezskuVýstava o Hollaenderech by mohla sloužit jako vzor moderněpojaté interaktivní expozice, která vás vtáhne doděje. Členové rodiny na desce hry Člověče, nezlob se.naštěstí zpomalily závazky Německa plynoucíz mezinárodní smlouvy o ochraně menšin naplebiscitním území (roku 1921 se zdejší obyvatelév referendu rozhodli zůstat součástí Německa,zatímco oblast Katovic dala přednostspojení s Polskem). Přesto byla nakonec převážnávětšina židovských občanů Hlubčic zavražděnapři šoa, ač nemalé části hlubčickýchŽidů se podařilo odejít do zahraničí.Většina původních křesťanských obyvatel Hlubčickaje následovala v roce 1945: buď uteklipřed postupující Rudou armádou, nebo bylivysídleni do obou částí zmenšeného Německa.Zůstali tzv. Šlonzáci, Slezané na pomezí německé,polské a své vlastní lokální identity. Nauvolněná místa přišli lidé, které Stalin vyhnalz východní Haliče z okolí měst Stanisławów(dnes ukrajinský Ivano-Frankivsk), Tarnopol(Ternopiľ), Lvov (polsky Lwów, německya v jidiš Lemberg, ukrajinsky Ľviv) a dalších.Do Hlubčic byli vlakovými transporty dovezenipředevším obyvatelé městečka Brzeżany (dnesukrajinské Berežany) v sousedství chasidskýmipříběhy opředeného židovského štetlu Brody,ale i z dalších míst s původními polskýminázvy Kołomyja, Nadwórna aj. Zabydleli sev domech po Němcích a získali práci v místníchtextilních továrnách, pivovaru a na políchs cukrovou řepou. Dnes mají Hlubčice 13 tisícobyvatel a trápí je nezaměstnanost.Hlubčické gymnázium (Liceum Adama Mickiewiczaw Głubczycach) sídlí v honosnémpaláci na nároží ulice Kochanowskiego➤ Leden 2013

historieFriedrich Hollaender (u klavíru) s Marlene Dietrich➤ (dříve König-Ottokar-Straße) a parkového stromořadí,které se dnes jmenuje aleja Lwowska,ale v minulosti se pyšnilo pojmenováním Hollaender-Promenade.Právě studenti lycea připravilirozsáhlou výstavu s názvem Karierygłubczyckich Hollaendrów. Výstava seznamujes osudy příslušníků nejvýznamnější místní židovskérodiny. Na počátku projektu stálo seznámenítří žen – Anji Hollaenderové, KatarzynyMalerové a Anii Liphardtové, ke kterému došlopři setkání současných polských a bývalých německýchobyvatel Hlubčic. To se uskutečnilov Dolním Sasku, kde ho zorganizoval tamnísvaz vyhnanců (rodáků z Hlubčicka) a jejichpotomků. Anja Hollaenderová – Abu Kias senarodila roku 1954 v nizozemském Haarlemua provdala se za arabského Izraelce z Haify. Vyznánímje baptistka. Když se rozhodla pátrat poosudech členů své rodiny, nejprve s manželemobjeli různá místa střední Evropy, až se jim podařilosestavit košatý genealogický strom. Tenna setkání krajanů předala hlubčické historičcea pedagožce Katarzyně Malerové, jež se zasemimo jiné dlouhodobě zabývá dějinami Židův Hlubčicích. Kasia (Katarzyna) na oplátku poskytlaAnji mnoho dalších dokumentů a údajů.Z obou zdrojů pak čerpala druhá Ania, tehdyžákyně lycea v Hlubčicích a dnes studentkauniverzity v Opole: Ania Liphardtová. Pro věcnadchla i své kamarády ze skautského oddílu(harcerze). Celkem na projektu pracovalo devětžákyň a žáků a jejich tři pedagogové: JanBażyński, Stanisława Wiciaková a KatarzynaMalerová. Většina z nich jsou členy neformálníhouskupení Agamidae, které má za sebou užněkolik zajímavých počinů na poli popularizacedějin města.Výsledná expozice seznamuje s osudy Hollaenderůnejen formou závěsných panelů, ale i skrzkreslený komiks pro děti či společenskou hruve stylu českého Člověče nezlob se, kdy hráčipoznávají jednotlivé příslušníky rodu a jejichK á v a o č t v r t é :Ing. Dana Drábová, Ph.D.předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, naše „atomová lady“Stres v jádře, jádro ve stresu? O jaderné energetice a státní energetické koncepci.středa, 9. ledna 2013, 15.00 hPřipravil a moderuje: Honza Neubauer (jan@neub.ch, 602 364 682)život v různých koutechsvěta. Interaktivnímapa vás zaseprovede po hlubčickýchulicích a ukáževám domy a továrny,které Hollaenderovinechali postavit čivlastnili (např. dvěvily Emila Hollaendera,podle nějž bylav minulosti pojmenovánai výše zmíněnápromenáda v městském parku). Finance navytvoření těchto panelů, brožur a her poskytlaEvropská unie prostřednictvím dotačního programupro vzdělávání mládeže.Nejstarší doložený předek rodiny Hollaenderse na počátku 19. století přestěhoval z moravskéhoProstějova do slezského Loslau (dnesWodzisław Śląski) poblíž Bohumína. Jeho synSamuel Rachel si ve Vladislavi (Loslau) otevřelhospodu, ta ale vyhořela a on tak přišel na mizinu.Protože musel živit několik dětí, vydělávalpeníze hraním na housle. Při jedné cestě z hraníza tuhé zimy umrznul v lese v nivách řeky Odry.Jeho synové Siegmund a Benjamin otce pohřbilia přestěhovali se do Hlubčic, kde si i změnilipříjmení z Rachel na Hollaender. BenjaminHollaender později založil největší továrnu nazpracování vlny v Hlubčicích. Stal se prvnímžidovským členem městské rady a jako mecenášvěnoval každoročně peníze na studia dvěmakatolickým, dvěma evangelickým a dvěmažidovským gymnazistům. Pochovaný byl ještěna starém židovském hřbitově v místě dnešníhovstupu na hlubčický stadion (plocha za křižovatkouulic Sobieskiego a Niepodległości).Jeho syn Ludwig byl jmenován profesoremna univerzitě v Halle, kde se stal průkopníkemstomatologie v Německu. Zároveň byl prvnímv rodině, kdo konvertoval ke křesťanství. Ludwigůvbratranec Felix působil jako spisovatela divadelní kritik v Berlíně. Jeho synovec Friedrichdoprovázel Marlene Dietrichovou hrouna klavír, je autorem jejího šlágru Ich bin vonKopf bis Fuß auf Liebe eingestellt a dnes se poněm jmenuje náměstí v berlínské čtvrti Charlottenburg.Friedrichův otec Viktor získal angažmáve filmové hudbě v Hollywoodu. K rodiněHollaender patřil i Edwin Franko, dirigent americkékapely The Goldman Band.V opačném směru až ze Spojených států doHlubčic zavítala Sarah Wildmanová, novinářkaNew York Times. Ta si výstavu prohlédla krátcepo její vernisáži, když počátkem října pátralav nedaleké Opavě po love story svého vídeňskéhodědy a jeho opavské přítelkyně, kterábyla zavražděna nacisty v Osvětimi. Přímo vernisážese zúčastnila Anja Hollaenderová: přijelase svými blízkými, kteří žijí v Nizozemskua v Berlíně. Při prezentaci rodokmenu vzpomenulai sourozence svého otce, kteří zahynuliza šoa. Výstava byla během podzimuk vidění v hlubčickém městském muzeu v budověznovuobnovené historické radnice. Nyníse uvažuje o jejím zapůjčení do krnovskéhoSpolkového domu U synagogy a také do Centrajudaistických studií Univerzity Palackéhov Olomouci.S projektem souvisí také iniciativa, se kteroupřišel Witold Derewecki, pracovník probačnía mediační služby místní věznice. Vězni podjeho vedením uklidili a pietně upravili plochunového židovského hřbitova na kraji města přivýpadovce na Vratislav (ul. Wrocławska), kterýbyl likvidován nacisty i komunisty Následnězde město instalovalo novou kamennou deskus popiskou v polštině a hebrejštině. Areál bylpoté majetkově předán ústředí židovských obcíve Varšavě.Skautka (harcerka) Ania Liphardt ze sdružení Agamidaepřed panely výstavy v hlubčickém muzeuPředsedající městské rady v Hlubčicích KazimierzNaumczyk má k tématu i osobní vztah:jeho babička byla Židovka z východní Haliče,která se provdala za křesťana a s pomocí farářesi později obstarala falešné doklady. Až do svésmrti žila v domnění, že všichni ostatní členovéjejí rodiny zahynuli v Treblince. To stejné,avšak o sobě si myslela i její sestra, které sepodařilo dostat do USA. Pan Naumczyk seo ní dozvěděl až po pádu komunismu při pátránív databázi jeruzalémského památníkuJad Va-šem.ª Text a foto: Pavel KučaTevet 5773

Sedmero plodinzemě izraelskédatlovníK PravýDatlovník je jediná plodina z celé sedmice, která není uvedena ve výčtu svým vlastnímjménem, nýbrž jako dvaš – , tj. med. Mezi autoritami vesměs panuje shoda,že tímto medem je míněn „med“ (ve skutečnosti hustý sirup) lisovaný z datlí.Datlovník je poprvé zmíněn v Tanachu jako jeden ze čtyř druhů, jimiž máme mávato svátku Sukot (Lv 23, 40). Takto jej používáme i dnes a je tak jediným ze sedmidruhů, jehož rituální význam zůstal po celou dobu našich dějin nezměněn.Botanický rod datlovník (Phoenix),v němž se rozlišuje asi 10 druhů, je jednímz asi 200 rodů čeledi arekovitých(Arecaceae, též Palmae), do níž jsou zahrnutyvšechny druhy palem. Jde o jednu ze čtyř dřevinnýchčeledí v rámci jednoděložných rostlin.Několik druhů palem se popíná jako liány, řadadruhů má vzhled přisedlých trsnatýchkřovisek a většina roste ve formě, běžněoznačované jako stromy, byť nejdeo stromy v pravém slova smyslu. Běhemjejich růstu totiž nedochází k druhotnémutloustnutí kmene, jaké známe např.u smrku či u dubu. Šířka kmene se u nichnastaví v procesu tzv. zahajovacíhorůstu, kdy semenáček krátce po vyklíčenívytváří na bázi stonku náhodné kořenya ty potom rostou jak směrem dolůjako pravé kořeny, tak i směrem nahoru,přičemž srůstají s původním stonkem.V určitém čase se tento zahajovací růstzastaví a palma po zbytek svého životaroste již jen do výšky.Datlovník pravý (Phoenix dactylifera,) je stromovitá palma vysoká15–20 m, na jejímž vrcholu vyrůstá40–80 listů dlouhých 2–4 m. Z uvedenédélky vyplývá, proč se jako lulav používajípouze mladé, nerozvinuté listy.Kmen je štíhlý, pokrytý vláknitými pozůstatkyodumřelých listů. Datlovník jedvoudomý, to znamená, že na vrcholuněkterých palem vyrůstají pouze samčía na jiných pouze samičí květy. Z tohoněkteří odborníci vyvozují, proč sev hebrejštině vedle jména tamar – ,označujícího dle nich samičí rostliny, používátaké jméno tomer – . Květy jsou uspořádányv bohatých latách, přičemž v jedné latě je nasamčích palmách až 2000 květů a na samičíchpalmách 8000–10 000 květů. Plodem jsou peckovice,které obsahují hojnost vitamínů B1, Aa G. Podle vlastností plodů se rozlišují dvě skupinyodrůd – šťavnaté a suché. Šťavnaté datlepo vysušení obsahují 67–80 % sušiny, 27–55 %cukrů a 1 kg vydá až 3000 kalorií, suché datleobsahují v suchém stavu 80–91 % sušiny,51–64 % cukrů a 1 kg vydá až 3600 kalorií.Z jedné rostliny lze sklidit 50 až 200 kg datlí.Je-li datlovník množen semeny, začíná ploditzhruba v sedmém roce a plné plodnosti dosahujepo roce desátém. Je-li množen pomocíbočních výmladků (výhony vyrůstající z nahodilýchpřízemních pupenů), dosahuje plnéplodnosti o 3 až 4 roky dříve. Tyto výmladky sevšak tvoří ve velmi malém množství, takže majívysokou tržní hodnotu.Datlovník pravý (zdroj: www.balandin.net/Flora)Z datlovníku se kromě plodů určených k příméspotřebě nebo k výrobě „datlového medu“zužitkovává, jak i rabíni zdůrazňují, všechnomožné. Jako zelenina se jedí velmi mladé listy,samičí květy a jejich pupeny, obzvláštníoblibě se těší vrcholové pupeny, zvané „datlovásrdce“. Plně dorostlé listy se používají jakokrytina, staré listy slouží k výrobě vlákna nahrubé rohože, provazy a proutěné předměty,listové pochvy jsou ceněné pro svoji vůni.Kmeny samčích palem se nařezávají, aby sez nich získala šťáva, ze které se vyrábí palmovýcukr nebo jejímž kvašením vzniká palmovévíno.Datlovníku pravému vyhovuje pouštní podnebís vysokými denními teplotami a nízkou vzdušnouvlhkostí. Zároveň však vyžaduje hojnostpůdní vláhy. Dle arabského přísloví má mít hlavuv ohni a nohy ve vodě. V oblastech s vyššívzdušnou vlhkostí nebo četnějšími srážkamije sice schopen růstu, ale neplodí. Na kvetenía zrání plodů potřebuje teplotu alespoň18 °C. Přitom je schopen přežít mrázdosahující až –15 °C. Silné sluneční zářeníbrzdí, až zastavuje jeho růst, takžepřirůstá hlavně v nočních hodinách.Počátky pěstování datlovníku jsou doloženyze stejné doby jako v případěolivovníku. Do 5. tisíciletí př. o. l.jsou datovány bohaté nálezy semenz Tulajlat al-Ghasul v údolí Jordánu,o něco pozdější jsou nálezy ze sumerskéhoEridu. Ve 2. polovině 3. tisíciletípř. o. l. je z klínopisných tabuleka z pečetních vyobrazení doloženo jižrozvinuté pěstování. To se v průběhustarověku rozšířilo do celé severní Afriky,na Arabský poloostrov a do jižníhoÍránu a Pákistánu. Původní plané formydatlovníku pravého se pořídku dodnesvyskytují v celé této oblasti, zejménana úpatí Zagrosu v Chúzistánu (kde mj.stával Šušan) a na jih od Mrtvého moře.Rostou převážně v roklích, na dnechvádí, kde dochází k průsakům, a u pramenů.Jejich plody jsou menší a vesměsnepoživatelné.Datlovník pravý je rostlina, u níž sepodařilo doložit ze všech rostlin nejdelšízachování klíčivosti. Na Tubišvat roku 2005 vědci pod vedením S. Sallonovéa E. Soloweyové zahájili za pomociumělých hnojiv a hormonů pokus s klíčenímtří dobře zachovaných semen nalezených naMasadě a datovaných do začátku občanskéholetopočtu. U jednoho z nich se podařilo dosáhnoutúspěchu a v současnosti je z něj samčíjedinec vysoký asi 3 m. V roce 2011 poprvévykvetl a byl přesazen do půdy v poušti Aravav kibucu Ketura. Říkají mu Metuzalém. Patříke staré judské odrůdě, která se přestalapěstovat před 1800 lety, je tedy jejím jedinýmsoučasným zástupcem.ª Jan David ReitschlägerPlodící datlovník pravý(autor: Geoff Pound)10 Leden 2013

Židovská obecDěčínHistoriePrvní písemné prameny zmiňují židovskéobchodníky již od 16. století. V rámci stěhovánížidů do měst a s výstavbou železničnítrasy Praha–Děčín–Drážďany–Berlín v roce1851 se počet židů v Děčíně začal prudcezvyšovat. Od roku 1874 se židé k vykonávánínáboženských obřadů scházeli v bytechsouvěrců. Židovská obec byla založena30. 7. 1887 a čítala 162 členů. Prvním předsedoužidovské pospolitosti se stal továrníkAdolf Pächter, který kromě jiného nechalv objektu své knoflíkárny vystavět zahradnípavilón coby prozatímní modlitebnu. Potéco tyto prostory přestaly vyhovovat, bylamodlitebna přestěhována do tehdejší thunskézbrojnice a později do Volkshalle (dnes Důmdětí a mládeže). V roce 1888 bylo založenotradiční pohřební bratrstvo, jehož předsedoubyl zvolen Gottfried Pick. Chevra Kadišapřevzala také správu židovského hřbitovao rozloze cca 2000 m 2 .Prvním rabínem byl Max Freund, který1. 9. 1907 zasvětil nově postavenou synagoguslovy: „Tento den je nejvyšším, jaký obecmůže oslavit. Ne pro pýchu a slávu, ale napočest Boha, toho, který nový Templ vytvořil.Je posláním společenství udržet víru i probudoucí generace.“V roce 1927 měla židovská obec Děčín-Podmokly400 členů. Kolem roku 1930, kdy naobci pracovalo 11 odborných komisí a v jejímčele stál Jacob Labmberg, čítala již 423členů.Po událostech roku 1938 přestává židovskáobec existovat. Podmokelská synagogaunikla osudu, který stihl velké množství synagogv Čechách, zejména v někdejších Sudetech.Pro její zachování prý během „křišťálovénoci“ osobně intervenoval tehdejšípodmokelský starosta JUDr. Anton Kreissls odůvodněním, že by její zapálení mohlopoškodit okolní domy. Také jeho nástupce,starosta Julius Stumpf (1939–1942) bylvystavován neustálému tlaku, aby budovunechal zničit. Ať už jej k tomu vedly jakékolipohnutky, podstatné je, že tak neučinil.Jednou argumentoval nedostatkem pracovníchsil, jindy využitím budovy. Synagoga,zbavená všech náboženských symbolů, sloužilavdobě okupace nejdříve jako skladištěwehrmachtu, od roku 1941 jako leteckámodelárna Hitlerjugend a poté znovu jakovojenské skladiště.Děčínská synagoga v roce 1989, kdy byla ve velmi špatném stavuBezprostředně po skončení druhé světovéválky není činnost obce zdokumentována.Z neúplných materiálů není možné přesně určit,kdy a jak byla obnovena. Podle údajů shromážděnýchJanem Markem se na dlouhá létaposlední bohoslužba konala v roce 1964. Až5. 11. 1993 svolává přípravný výbor vedený VilémemMarkovičem a Janem Markem děčínskéŽidy a vyzývá je k obnovení činnosti židovskéobce. Jejím předsedou se stává Vilém Markovič,Jan Marek se významnou měrou podílí nazpracování historie obce. Hřbitov v Podmoklechbyl zlikvidován při rozšiřování továrníhoareálu, náhradou obec obdržela pozemek naFolknářích, kam byly ostatky převezeny.Z poválečného období se téměř žádné písemnémateriály nedochovaly, výjimku tvoříněkteré smlouvy. Dne 7. 10. 1966 uzavřelsynagogální sbor s ONV smlouvu o pronájmusynagogy na dobu dvaceti pěti let. Rokpoté byl do synagogy přestěhován okresní archiv.Dne 1. 12. 1987 prodala židovská obecsynagogu Okresnímu národnímu výboruv Děčíně za 100 tis. Kčs. V roce 1993 vrátiloONV obci do užívání některé její místnostia 14. 6. 1994 došlo k podpisu darovacísmlouvy, na jejímž základě ONV synagogudaroval Židovské obci Děčín. Synagoga bylave značně zuboženém stavu. Z interiéru běhemdoby zmizelo prakticky veškeré vybavení,bohužel včetně toho nejpodstatnějšího, tojest Tóry. Zůstaly holé stěny. Dne 18. 4. 1996Státní ústav památkové péče zapsal synagogudo Ústředního seznamu kulturních památekČeské republiky. K 30. 6. 1996 se z jejichprostor odstěhoval okresní archiv.SoučasnostOd roku 1997 je předsedou Židovské obcev Děčíně pan Vladimír Poskočil. Přes nenahraditelnéztráty a utrpení let minulých setak obec a s ní i synagoga, baruch ha-šem,dočkala nového života.V současnosti má naše kehila 103 členů, podůkladné kontrole členské základny z federace.To jinými slovy znamená, že pověstio tom, že členem naší komunity se může státúplně každý, lze zařadit do kategorie lašonha-ra, tedy pomluva.Nyní je děčínská židovská obec také správcemhřbitova v České Lípě. Ve spoluprácis představiteli města se hřbitov podařilo➤12 Leden 2013

z obcíN o v áRenovovaná synagoga se stala pro místní obyvatele respektovanou kulturní institucí,zde například výstava Zbyška Macháčka na galerii (foto: Jitka Erbenová)upravit a vrátit tak veřejnostiojedinělou kulturnípamátku.Je pravdou, že pokudrozlišujeme židovskéobce na typ svatyněnebo dům, ta naše bylaa stále je především domemsetkání. Jsme založenina lidských vztazích.Ať k nám přijdetetéměř kdykoli, budetevelmi srdečně přivítáni,provedeni synagogoua pohoštěni.Naše vize má několikkategorií:1. Komunita: Jsouvítáni členové podlepráva návratu společněs jejich rodinnými příslušníky, sympatizanty,adepty na konverzi a dalšími přáteli.Heslo našeho pana předsedy „Slunce svítína všechny“ zůstává stále stejně platné.Ideálem je rodina, která nenechává své dítědoma, ale vezme je k nám na akci společněs babičkou, která je měla původně hlídat,i když není Židovka (a vezmou s sebou domaupečený koláč J). Naším cílem je multigeneračníkomunita a jsme šťastni, že máme codát teenagerům i seniorům. Velká část našichčlenů je z Prahy a z dalších měst, naše členskázákladna je pestrá a jsme tomu rádi. Jednotlivcii rodiny se čím dál aktivněji podílejína společných aktivitách. Tento trend bude,jak doufáme, sílit. Je nám toho třeba, kdyžuvážíme, že naše obec nedisponuje žádnýmiprostorami k pronájmu ani jinými pravidelnýmifinančními zdroji.2. Náboženství: Život naší židovské obcenení myslitelný bez udržování náboženskýchtradic. Ztotožňujeme se s liberálním směremjudaismu, bez extrémních výstřelků. Pořádámehojně navštěvované oslavy svátků,máme jednou měsíčně sobotní šachrit, sestavitminjan není problém a vítané žvatlání přítomnýchmiminek dává našim bohoslužbámpřesah do budoucnosti. Hrajeme amatérsképurimové divadlo před početným a vysocetolerantním publikem. Bohoslužby vedekantor Ivan Kohout a mají výbornou úroveň.Usilujeme o vyváženost mezi náboženskýmia sekulárními aktivitami.3. Sociálně aktivizační služby pro seniorya osoby se zdravotním postižením: našímcílem je pokračovat dále v úspěšné sociálnípráci, která je v kompetenci sociální pracovniceIng. Poskočilové. Oficiální náplní je„zprostředkování společenských kontaktů sespolečenským prostředím“, což přeloženo dolidské řeči znamená, že babičky u nás majístále otevřené dveře, nejsou samy, mohoupřijít, kdykoli je jim smutno, každou chvílijim někdo zavolá, na každé oslavě mají svémísto a své povinnosti, vždy je někdo odveze,mají pravidelná setkání, chodí do solnéjeskyně, na masáže, na pedikúru, dostává sejim pomoci při uplatňování práv, oprávněnýchzájmů a při obstarávání osobních záležitostí.4. Místní lidé: Především díky Láďovi Poskočilovi,Mirce Poskočilové a jejich před-chůdcům se podařilo přivést běžné občanydo synagogy. Pořádáme koncerty, přednáškya vernisáže. Synagoga se stala další respektovanoukulturní institucí, přítomnostŽidů v Děčíně je samozřejmostí. Školní dětise naučily k nám chodit na výstavy, u násse dozvěděly, jaké místo tu Židé vždy mělia hlavně také mají. Naučily se nás brát jakoběžnou součást městského života. Zapojilyse i pod naším vlivem do projektu „Zmizelísousedé“. Aktivně se podílíme na boji protiantisemitismu a xenofobii.5. Synagoga: Pod vedením pana předsedyse podařilo zrekonstruovat zničenou budovuz havarijního stavu do provozuschopného,důstojného a estetického domu setkávání.Pan Vladimír Poskočil je předsedou děčínské obce odroku 1997. Pod jeho vedením proběhla kompletní rekonstrukcesynagogy (foto: Jitka Erbenová)Chceme udržet velkou starou kamennou secesní,obtížně vytopitelnou budovu, určenoupro sto rodin, v co nejlepším stavu, při trvalémnedostatku financí.sociální dílna JadajimDílna Jadajim je novým projektem sociálníhooddělení Židovské obce v Praze. Jejímúčelem je zajišťovat práci pro lidi, kteříse ocitli v nepříznivé životní situaci. Dílnavyrábí předměty se židovskou tematikoua se zaměřením k jednotlivým židovskýmsvátkům. V uplynulých týdnech tak nabízelachanukije, chanuková přání, balící papír čipexeso.Bližší informace je možné získat na e-mailovéadrese jadajim@kehilaprag.cz nebo nasociálním oddělení ŽOP.ª Lucie NachtigalováTevet 5773 13

Představujeme vámDům národnostních menšinDům národnostních menšin, o. p. s., vzniknul v roce 2009 samostatným vyčleněnímod Centra sociálních služeb Praha (CSSP), jehož zakladatelem je Magistrát hlavního městaPrahy (MHMP).Současné prostory dostal MHMP od českého státu do pronájmu jako účelový dar. Předrokem 1989 tato budova sloužila jako centrum zahraničních studentů. Zde bylo konečnězprovozněno samostatné kulturně společenské středisko pro národnostní menšinyna území hl. m. Prahy, které jsme tak dlouho postrádali.Poslání společnostiDům národnostních menšin v tomto roceoslaví pět let své existence. Toto jubileum takmůže být dobrým důvodem k rekapitulaci.Prioritou DNM jsou aktivity směřující kezlepšování vztahů mezi majoritní společnostía minoritami, ke vzájemnému porozuměnía toleranci. Velký důraz je kladen na kulturnía vzdělávací aktivity pro děti a mládež jakoefektivní a účinnou prevenci proti xenofobiia rasismu.Kulturní tradice menšin, které přispívají významněk obohacení kulturního života Prahya většinové společnosti vůbec, jsou navíckonfrontovány s kulturami mimoevropskými.Jednotlivé organizace národnostních menšinsdílejí administrativní zázemí individuálně,a to dle počtu zúčastněných sdružení.V současné době užívají kanceláře v DNMorganizace těchto menšin: bulharská, maďarská,německá, polská, romská, rusínská,ruská, řecká, slovenská, srbská a ukrajinská.V DNM není stále zastoupena chorvatskánárodnostní menšina, která vyvíjí činnostpřevážně na Moravě. V objektu DNM jsoujednotlivým sdružením příslušníků národnostníchmenšin poskytovány společné prostory,tj. společenský sál, zázemí pro občerstveníúčastníků akcí („kavárna“), výstavnísíň, knihovna a zasedací místnost. Každéz menšin je rovným dílem poskytována podporapro využití těchto prostor.Společnost je založena za účelem poskytováníkomplexních obecně prospěšných služebv oblasti ochrany práv a podpory národnostníchmenšin na území hl. m. Prahy. Průběžněse realizují projekty financované z grantův rámci Celoměstského programu podporyaktivit národnostních menšin území HMP.DNM byl zamýšlen jako místo, které másloužit zejména potřebám občanských sdruženínárodnostních menšin, ale též vládních,municipálních i nevládních organizací i dalšíchsubjektů zabývajících se problematikounárodnostních menšin. Jeho primárním cílemje naplňování společenských, kulturnícha vzdělávacích potřeb národnostních menšin.Zároveň ale platí, že většina akcí je přístupnáV domě DNM je možné se setkat i s knižní produkcí v jazycích jednotlivých národnostních menšintéž pro zájemce z řad veřejnosti tak, aby seDNM stával též místem setkávání, poznávanía dialogu mezi co nejširšími vrstvamimenšinové i majoritní populace.Kulturně osvětová činnosta programová náplňDůležitou součástí programové nabídkyDNM jsou vzdělávací programy a filmovéprojekce spojené s besedami s tvůrci a aktéryfilmů. Programy určené primárně pro žákyzákladních a středních škol jsou realizoványv rámci projektu Národnostní menšinyv kinematografii. Mezi promítanými filmys multikulturní tematikou byly např. Čerta Dilino, Kdo se bojí utíká, Indián a sestřička,Přítelkyně z domu smutku, Radikální řez,Silnější než právo či Roming.Další z řad vzdělávacích a osvětových aktivitje přednáškový cyklus Bezpečnost v ulicích,který je realizován ve spolupráci s PoliciíČR. Jeho cílem je seznamovat a upozorňovatžáky ZŠ a SŠ na rizika a hrozby spojenés patologickými jevy jako toxikomanie, kriminalitaa násilí.V galerii DNM se uskutečnilo několik tematickýchvýstav, např. Slávne vily Slovenska,Taras Ševčenko, obrazy Tatjany Mjalkovské,K paměti pianisty a politika Ignacy Padarewskeho,90. výročí ruské pomocné akcev Československu.DNM se účastnil 17. ročníku veletrhu SvětKnihy (veletrhu se účastnil již potřetí), kde bylzastoupen vlastním stánkem s nabídkou časopisůa knižní produkce z nabídky jednotlivýchspolků národnostních menšin. Již pravidelněna podzim se v DNM koná Mezinárodní konferencea setkání národnostních menšin, nakterou navazuje společenský večer.DNM pravidelně zajišťuje materiálně-technickézázemí pro zkoušky divadelních,tanečních a pěveckých souborů národnost-➤14 Leden 2013

Sportovní lídřina evropské konferenciVe dnech 29. 11. – 2. 12. 2012 se konal ve švýcarské Basileji Kongres Evropské konfederaceMaccabi (European Maccabi Confederation Congress) a Seminář Fóra budoucích lídrů hnutíMaccabi (Future Leaders Forum Seminar). Členové výboru sportovního klubu Hakoach(zástupce hnutí Maccabi v Čechách) byli zástupci předsednictva Evropské konfederace vyzváni,aby se kongresu i semináře zúčastnili vzhledem k možnosti prohloubení spolupráces ostatními evropskými kluby Maccabi zahájené loni na podzim.Kongres i seminář se konaly současně,ovšem na dvou různých místech. Protobylo potřeba rozdělit síly a sledovat, případněse zapojit do jednání na obou z nich.Během prvního dne kongresu proběhlo zahájenís pozdravnými příspěvky evropskýchšpiček hnutí Maccabi a volby všech čestnýchfunkcí pro další období. Následoval blokpřednášek věnovaný odkazu Theodora Herzla,který den uzavřel.Seminář byl zahájen aktuální přednáškouo významu hnutí Maccabi v současnosti,jeho cílů a dosažených úspěchů, kterous entusiasmem sobě vlastním přednesl rabínCarlos Tapiero. Poté jsme využili možnostdiskutovat se zástupci organizací Maccabiv ostatních zemích, vyměňovali si zkušenosti,mluvili o projektech, které se podařiloúspěšně realizovat, a o tom, zda a jak je implementovatv našich podmínkách.Druhý den následoval po úvodním blokuhistorický exkurs do historie hnutí, věnovaný65letému výročí založení Evropské konfederaceMaccabi (EMC), založené v Basilejiv roce 1947. V odpoledním bloku bylyschváleny a diskutovány zprávy o činnostiv minulém období.Program semináře se v pátek nesl ve znamenísionismu. Přednášky se dotýkaly jak židovsko-sionistickéidentity každého z nás, takstále živých myšlenek sionistických vůdců,které se z vizí stávají leckdy realitou. Tématembyl i „neortodoxní“ přístup ke způsobuvedení. Den zakončilo společné zapálení šabatovýchsvětel a večeře ve středisku basilejskéžidovské obce.O šabatu byl program samozřejmě volnější.Po ranní bohoslužbě v krásné basilejské synagozepostavené v maurském stylu a kidušiv jídelně židovské obce následovala prohlídkaměsta. I přes mrazivé počasí se podařilonasát atmosféru starobylého i moderníhošvýcarského města s mnoha památkami.Gala večer v místě konání 1. a 2. Sionistickéhokongresu s bohatým kulturním programemskvěle umožnil neformální setkáníúčastníků obou událostí, a jistě tak přispěldíky získaným osobním kontaktům ke slibnémurozvoji spolupráce v budoucnu.Česká delegace ve společnosti svých zahraničích kolegů. Zleva: Josef Roytman, generální zástupceMaccabi Rusko, Eyal Tiberger, výkonný ředitel Maccabi World Union, Stella Syrkinová, Petr Wellemín, VěraHroudová a Pavel Rubín (foto: Carlos Tapiero)V neděli byly podány návrhy na místo konánípříštího EMC kongresu. Mezi kandidátyje i Praha. Po přednášce o úkolech hnutíBasilejská synagoga je postavená v maurském slohu(foto: Věra Hroudová)Maccabi v budoucnu a workshopu rozebírajícímsituaci v jednotlivých zemích zaznělaspolečně zazpívaná Hatikva a po závěrečnémspolečném obědě se účastníci rozjeli dosvých domovů.Během kongresového programu probíhalai četná kuloární jednání. Naší skupině sepodařilo předjednat významnou slevu proúčastníky Makabiády v Izraeli v létě 2013,což je vzhledem k vysoké původní ceně startovnéhodůležitý mezník v přípravě vysláníčeské delegace.Velký význam pro Českou republiku budemít také prohloubení spolupráce s Evropskouvyslankyní Maccabi, paní Michal Levyovou,která momentálně sídlí v Budapešti. Kroměpodpory z její strany týkající se „know-how“můžeme do budoucna počítat i s lepším napojenímna vedení hnutí Maccabi.Důležitý je rovněž fakt, že Česká republikadostala vícekrát prostor odprezentovat namezinárodní úrovni projekty a aktivity, kterév rámci Hakoach realizuje. Při vší skromnostibychom rádi uvedli, že zejména projektyrealizované v posledním roce byly zestrany vedení hnutí Maccabi vnímány velmipozitivně.Nechceme říkat hop, dokud jsme nepřeskočili,ale rozhodně jsme udělali další krok k zapojenído evropské sítě Maccabi a k důstojnéreprezentaci České republiky mezi ostatnímizeměmi. Pro nás všechny tady v Čecháchto bude znamenat více inspirace, podnětůa snad i podpory pro naši českou „odnož“Maccabi a především další nové a zajímavéaktivity pro celou komunitu.ª Beáta Bartošová a Věra Hroudová16 Leden 2013

KULTURNÍ PROGRAM – LEDEN 2013Židovské muzeum v Praze, Oddělení pro vzdělávání a kulturuPRAHA: Maiselova 15, 110 00 Praha 1,tel.: 222 325 172, education@jewishmuseum.cz, www.jewishmuseum.czstředa 9. 1. v 18 hIzrael před volbami. Kam kráčí dnešníIzrael? Jak se jednotlivé politické proudyv Izraeli staví k otázkám, jako je budoucnostmírového procesu, íránský jaderný programči pokračující výstavba osad na Západnímbřehu a ve východním Jeruzalémě? Jak seIzrael vyrovnává se zhoršující se socio-ekonomickousituací a se stále rostoucí propastímezi většinovou společností a ultraortodoxnímiIzraelci? Jak mohou lednové volbyv Izraeli ovlivnit současnou velmi nestabilnísituaci na Blízkém východě a jaký dopad másoučasné dění v regionu na politiku v Izraeli?Tyto a jiné otázky se ve své přednášce pokusízodpovědět Irena Kalhousová, specialistkana politickou situaci na Blízkém východě.středa 16. 1. v 18 hJidiš VE TŘECH – ale tentokrát ve čtyřech!Koncert, v jehož průběhu uslyšíte směsjidiš písní v podání zpěvaček Hany Frejkovéa Marianny Borecké, akordeonisty SlávkaBrabce a klarinetisty Milana Potočka.Vstupné 60 Kč20. 1. v 14 hNedělní program pro děti a jejich rodiče –Lvíček Arje na palubě Noemovy archy.Jak to asi vypadalo na palubě archy? Cosi Noe počal s tolika zvířaty pohromadě?O tom nám bude vyprávět jeden z přímýchúčastníků této veliké plavby, Lvíček Arje.Prohlídka: Starý židovský hřbitov.Vstupné 50 Kčpondělí 21. 1. v 18 hPo stopách Mojžíše. Cestopisná přednáškaJana Neubauera, která bude sledovatputování izraelského národa ze starověkéhoEgypta až na horu Nebo, kde Mojžíšovapozemská cesta končí. Během přednáškyuvidíte mnoho obrazového materiálu, kterýse váže k místům popisovaným v souvislostis Mojžíšem v biblických knihách.úterý 22. 1. v 18 hVytěsněná elita. Představení právě vydanéstejnojmenné knihy Petr Hlaváčka a DušanaRadovanoviče (FF UK & nakl. Togga,2012), která přináší profily zapomínanýchučenců z Německé univerzity v Praze. Knihanavazuje na stejnojmennou výstavu, kteráse uskutečnila na FF UK a posléze v ŽMP.Na osudech osobností spojených předevšíms humanitními obory Filozofické fakulty Německéuniverzity v Praze prezentuje zvratya pády 20. století. Většina z nich byla pro svůjžidovský původ pronásledována německýmnacionálně-socialistickým režimem, mnozítito vědci a akademičtí pracovníci zahynuli,další se zachránili v exilu. Připomenuto jetéž vědecké dílo těchto osobností, které bylyběhem komunistického režimu programověvytěsňovány z naší kulturní paměti. S oběmaautory bude diskutovat Petr Brod. Knihabude na místě k prodeji.čtvrtek 24. 1. v 18 hPřežili, aby mohli vyprávět. Ve dnechintenzivního vzpomínání na oběti holocaustukonfrontuje dcera židovského veteránaAnna Markowitz své pocity s živýmsvědkem dramatických válečných událostí.Beseda s válečným veteránem MikulášemBroderem a Annou Markowitz, autorkouknihy Medaile za ztraceného Boha (Motto,2012). Ukázky z knihy přečte herecAleš Procházka. Kniha bude na místěk prodeji.pondělí 28. 1. v 18 hŽidovská škola dnes – Ješiva v Kyjevě.Vernisáž výstavy fotografií, která proběhneza přítomnosti autora Jindřicha Buxbauma.Fotografie zachycují svět tradičního židovskéhostudia v dnešním Kyjevě.Vstup volnýstředa 30. 1. v 18 hFeminismus a judaismus. První večerz cyklu přednášek a diskuzí zaměřených natéma, jak se judaismus vyrovnává s fenoménymoderní společnosti a obecně s tématy,které modernita přináší. O tom, jak feminismuszasáhl judaismus a co jeho impulzyvnášejí do současného židovského myšlení,budou diskutovat Helena Divecká a TerezieDubinová, která přednese krátkou úvodnípřednášku. Moderuje Pavel Kuča.Výstava v prostorách OVKVedem: Cesta terezínských kluků stále pokračuje.Výstava potrvá do 17. 1. 2013 a jepřístupná po–čt 10–15 h, pá 10–12 h, běhemvečerních programů a po domluvě.BRNO: tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno, tel. 544 509 651, tel. i fax: 544 509 652čtvrtek 3. 1. v 18 hSmlouvy, transakce a závazky v židovskémprávu. Další přednáška z cyklu „Vybranátémata z židovského soukromého práva“brněnského rabína Šlomo Kučery.úterý 8. 1. v 17 hJak můžeme žít dál? Vernisáž výstavy kresebze soutěže, kterou každoročně vyhlašujePamátník Terezín, bude tentokrát pojatatrochu interaktivně. Pokusíte se s námi prostřednictvímosobního výtvarného ztvárněnípředstavit si každodenní myšlení a prožíváníreality dětí, které byly uvězněny v terezínskémghettu. Atmosféru vernisáže doplníhrou na violoncello desetiletá MarkétaAlexandrová.Vstup volnýúterý 15. 1. v 18 hMa´ase merkava – starověká židovskámystika. Přednáška Heleny Bönischové,autorky nově vydané knihy na téma „mystikamerkavy“. Mystika merkavy je starověkýtyp židovské mystiky, který vzkvétal v talmudickémobdobí. Zatímco pozdější židovskámystika – kabala – je i v českém prostředípoměrně známá, o mystice merkavy seprakticky nemluví. Tuto mezeru chce zaplnitkniha Ma´ase merkava, kterou bude možnozakoupit na místě.neděle 20. 1. v 14.30 hJak se žilo a jedlo v biblických dobách.V lednové dílně budete se svými dětmi zkoumat,jak a čím se lidé v biblických dobáchživili. A protože slovu „živit se“ rozumímejak ve smyslu pracovat, tak ve smyslu jíst,můžete si vyzkoušet obojí. Co se pustit třebado vaření starého osvědčeného receptu? Nazávěr zjistíte, že co si kdo uvaří, to si takésní anebo odnese domů… Dílna pro rodičes dětmi od 5 let.úterý 29. 1. v 18 hPolsko-židovské vztahy ve dvacátých letech20. století. Obnova Polska v roce 1918představovala mimo jiné složitý úkol propolskou společnost – definovat svůj vztahk početné židovské menšině, která byla přičleněnak Polsku připojením východníchúzemí (tzv. kresů). Poláci se po více než stoletech neexistence polského státu opět dostalido role vládnoucího národa a židovskáotázka se stala jedním z hlavních problémů,➤18 Leden 2013

kulturaŽidovské muzeum v Praze srdečně zve na výstavu:„A nebudete muset chodit za rabínem.“500 let hebrejského knihtisku v Čechách a na MoravěV prosinci roku 1512 dokončilo konsorciumžidovských tiskařů a finančníků v Praze tisksiduru, modlitební knihy pro všední dny a sobotu.České země se díky tomu staly – po několikalokalitách v Itálii, na Iberském poloostrověa Cařihradu – jedním z prvních míst, kde působilytiskárny vedené židovskými tiskaři. Odté doby vycházely hebrejské knihy v Prazea později také v Prostějově, Brně a Mikulověs proměnlivou intenzitou až do první poloviny20. století.Hymny pro šabat a požehnání po jídle, s ilustrací honu na zajíce. Praha, Geršom benŠlomo ha-Kohen, Meir ben Jaakov ha-Levi Epstein, Chajim ben David Šachor, Meirben David, 1514.U příležitosti tohoto výročí připomene výstava,jejíž titul je doslovným citátem ze záhlaví glosářek hebrejské bibli vydané v Praze roku 1604Mošem Sertelsem, dějiny a vývoj tohoto kulturníhofenoménu především v jeho nejstaršímobdobí v 16.–18. století. Vedle obecného vlivuknihtisku na demokratizaci a laicizaci vzdělanosti,vztahu mezi prvními tisky a rukopisy,vývoje v typografii i ve výzdobě a postupnéhorozrůstání žánrů se expozice zaměřuje předevšímna znaky charakteristické pro produkciv našich zemích, mimo jiné na pozoruhodněotevřenou spolupráci židovských typografůs jejich křesťanskými kolegy, která po více nežsto let ovlivňovala vnější podobu pražskýchhebrejských tisků. Pozornost bude rovněž věnovánajednotlivým tiskařům, autorům, editorůma ilustrátorům.K vidění bude na padesát originálních tisků,mezi nimi světové unikáty, jako např. jedinýdochovaný exemplář nejstaršího pražského tiskuz Bodleian Library v Oxfordu či pesachováHagada z roku 1526 z Braginsky Collectionv Curychu, považovaná za jednu z nejkrásnějšíchhebrejských knih vůbec. Knihy z dílenPavla Severina a Sixty Palmy Močidlanskéhoz počátku 16. a 17. století,jež mají se soudobýmipražskými hebraikyspolečnou výzdobu čijejí autory, řezáče dřevořezů,zapůjčily Národníknihovna ČR a Strahovskáknihovna Královskékanonie premonstrátův Praze. Vědeckouknihovnu v Olomoucizastoupí vzácný exemplářz polského Krakovaz roku 1534 ovlivněnýpražskou typografiía dále dosud neznámýtisk z dílny AvrahamaHeidy z roku 1621, kterýse v knihovně zdejší jezuitské koleje podařiloobjevit během přípravného výzkumu. Fondya sbírky ŽMP budou reprezentovat neméně výjimečnéoriginály: jediný dochovaný exemplářdruhého nejstaršího pražského tisku hymnů prošabat a požehnání po jídle z roku 1514, hebrejskábible z roku 1530, jediný u nás dochovaný prostějovskýhebrejský tisk a dále výsledky vlastníhovýzkumu prováděného v devadesátýchletech v synagogách v Čechách a na Moravě.Multimediální sekci, v jejímž rámci si návštěvnícibudou moci prohlédnout vybrané knihyv digitální podobě, budou vedle detailnějšíhozpracování jednotlivých témat tvořit i ukázkyz budované on-line bibliografie hebrejskéhoknihtisku na území Čech a Moravy, shrnujícívýsledky několikaletého systematického průzkumuknižních a sbírkových fondů nejvýznamnějšíchinstitucí v Evropě, USA a Izraeli.Současně s výstavou vychází česko-anglickámonografie Hebrejský knihtisk v Čechácha na Moravě, kterou vydává ŽMP spolus nakladatelstvím Academia. Kniha, v nížse tým autorů z České republiky i ze zahraničípodrobně věnuje různým aspektům tématua začleňuje jej do širšího kontextu, jeilustrována více než dvěma sty fotografiemitisků z desítky sbírek z celého světa. Většinaz nich je takto publikována vůbec poprvé.Židovské muzeum v PrazeGalerie Roberta Guttmanna,U Staré školy 3, Praha 1– otevřeno denně kromě sobot a židovskýchsvátků 9–16.30 h– výstava potrvá do 28. února 2013– více informací na www.jewishmuseum.czK 500. výročí hebrejského knihtisku v Prazevydala Česká pošta příležitostnou známkuv nominální hodnotě 25 Kč. Autorkouvýtvarného návrhu je Renáta Fučíková,autorem rytiny Jaroslav Tvrdoň.➤ který se před Poláky vynořil. PřednáškaMgr. Jaroslava Kadlece z Filozofické fakultyMU v rámci cyklu přednášek „Polsko-židovskévztahy ve 20. století“.čtvrtek 31. 1. v 18 hPříchod Židů na Moravu. V přednášce seseznámíte s řadou událostí a pojmů, kteréprovázejí židovskou historii na Moravě v 10.až 12. století, např. Raffelstettenským celníma plavebním řádem, zprávou Ibrahima ibnJakuba, založením Podivína 1067, pověstmio židovských osadách, první křížovou výpravou,Izákem ben Dorbelem či židovskouosadou v Olomouci. Přednáška Mgr. PavlaKocmana ze Společnosti pro dějiny židův České republice.Celý měsíc leden můžete v sále OVK ŽMPzhlédnout výstavu Jak můžeme žít dál?Jedná se o výstavu dětských kreseb, kterévzešly z uměleckých soutěží Památníku Terezín.Výstava je přístupná ve dnech programovýchakcí nebo po předchozí telefonickédomluvě kdykoliv.Vstup volnýNení-li uvedeno jinak, činí vstupné na jednotlivéprogramy 30 Kč.Tevet 5773 19

Brněnský Wolfgangd o k o n č e n íV minulém čísle jsme vám nabídli první část medailonku skladatele Ericha W. Korngolda.Jeho osudy jsme sledovali do roku 1911, kdy v jeho rodném Brně hostovalovídeňské Dvorní divadlo s představením Sněhulák, k němuž teprve čtrnáctiletýKorngold složil hudební doprovod.Po svém slavném debutu, pantomiměSněhulák, pokračuje Erich WolfgangKorngold ve zdokonalování vlastních teoretickýchznalostí na vídeňské konzervatoři.Jeho hudba se pravidelně objevuje na programuhudebních institucí rodného Brna.Korngold se často koncertů zúčastňuje osobně,nejednou také za dirigentským pultíkem.Mladý umělec navštěvuje město svého dětstvícelkem pravidelně, koneckonců žije zdestále velká část jeho příbuzenstva a vlakem jeto z hlavního a rezidenčního města Vídně doBrna co by kamenem dohodil.Šťastným rokem Korngoldova života je1916, kdy v Mnichově uvádějí jeho dvějednoaktové opery: Polykratův prsten a Violantu.Rok na to uvádějí aktovky také v Brně.Opět malá senzace – v hlavní roli operymladého brněnského skladatele vystoupíbrněnská rodačka Maria Jerritza, diva vídeňskéopery.E. W. Korngold se ženou a syny Ernstem a Georgem v newyorském hoteluSt. Moritz (1935, foto Photofest)V období mezi dvěma světovýmiválkami se Korngoldspecializuje na úpravyklasických operet. Předělájich nakonec deset. Korngoldovaúprava StraußovyNoci v Benátkách platídnes za nejzdařilejší verzitéto operety. Práce na polilehčího žánru je výtečnoupřípravou pro Korngoldovupozdější tvorbu filmovéhudby, žánru, ve kterém seKorngold stane opravdovýma ceněným mistrem!V roce 1924 nastává významnýzlom v Korngoldověosobním životě. Skladatel se ženís Luisou von Sonnenthal, vnučkou známéhodivadelního herce a podnikatele. Z manželstvíEricha Wolfganga a Louisy Korngoldovýchpřijdou časem nasvět dva synové.Korngold se stává významnouveličinou hudebníVídně. Přednášíhudební teorii a dirigovánína vídeňské Státníakademii a diriguje veStátní opeře. Roku 1926je Korngold vyznamenánCenou města Vídně.Erich Korngold jako devatenáctiletýVýznamným Korngoldovýmuměleckým počinem,a zároveň poslednímevropským, jescénická hudba pro filmMaxe Reinharda Sennoci Svatojánské. To užmá Erich WolfgangKorngold našlápnuto doHollywoodu. Stejně jakojeho otec před dvaceti letyodešel s rodinou za lepšímdo Vídně a jeho dědečekpřed dvěma generacemiopustil Halič, Erich Wolfgangse roku 1934 loučís Vídní a Evropou. Netuší,že to bude rozloučeníjednou provždy.Ve Spojených státechmá uznávanýskladatel z Vídně,města hudby, dveřeotevřeny. Korngoldpíše hudbu k filmůmWarner Brothers.Filmů bude nakonecsedmnáct a zadva dostane KorngoldOscara (konkrétně:Anthony Adverse,DobrodružstvíRobina Hooda).Erich WolfgangKorngold se běhemdruhé světové válkysoustředí pouze na filmovouhudbu, zapřísáhne se, že do vítězstvínad nacisty nebude komponovatsymfonickou hudbu.Slib dodrží.Erich Korngold a Luise (Luzi) von Sonnenthalna svatební fotografiiPo válce připravuje svůj velkýcomeback na evropskou scénu.Avšak marně. Povědomí o něm seběhem jednoho celého desetiletívytratilo. V roce 1955 se Korngoldnadobro vrací do USA, kdedva roky poté, v pouhých šedesátiletech, umírá na mozkovoupříhodu.ª Jan B. Schanelec-Jankowski, germanistaFoto: www.wien.gv.atVěstník Maskil - registrace MK ČR č. E 14877Vydává židovská kongregace Bejt Simcha, přidružený člen Federace židovských obcí v ČR, Maiselova 4, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČO: 61385735, tel.: 724 027 929, e-mail: redakce.maskil@maskil.cz. Maskil vycházíměsíčně za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, Federace židovských obcí v ČR, Nadačního fondu obětem holocaustu a The Dutch Humanitarian Fund (JHF). Zájemci mohou přispět na vydávání věstníku libovolnou částkouna bankovní účet: 86-8959560207/0100 u Komerční banky, variabilní symbol: 88888 (5x8). Manipulační poplatek 10 Kč. Redakce: Pavel Kuča, Kateřina Weberová. Redakční rada: Irena Dousková, Ivan Kohout, Eva Wichsová.Ilustrace: Lucie Lomová. Korektury: Jitka Kroupová. Předtisková příprava a tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha 13 - Stodůlky. Uzávěrka tohoto čísla 26. 11. 2012. Uzávěrka příštího čísla 26. 12. 2012.