č.5 - Maskil

historie➤ větviček. Z řady těchto poměrně obvyklýchvyobrazení vyniká náhrobek Fegele, manželkyMeira z Úsobí, která je pohřbenav Humpolci. Náhrobek, jehož text je těžkočitelný, pochází pravděpodobně z 80. let18. století a je opatřen reliéfem dvou heraldickypojatých monumentálních postav orlů,obr. 13.Obr. 13 Humpolec, okr. Pelhřimov, židovský hřbitov,náhrobek Fegele, manželky Meira z Úsobí, 80. léta18. stoletíNepříliš časté je užití motivu ptáčkav dalších významech. Holub značí osobnímužské jméno Jona na náhrobku Staréhožidovského hřbitova v Praze (Jona, synJuzpy Ippena, 1675) a v Brandýse nadLabem (Jona Janowitz, syn Juzla, 1819).V Chodové Plané je znamením pro rodinnéjméno Vogel (náhrobní kameny matky Mirjama syna Ignaze Vogelů 1854 a 1856).KvětinaŽenskými jmény, výstižně charakterizovanýmina náhrobcích, byla jména Blimele –květina nebo Rejzl – růže. Na náhrobcíchČech a Moravy se vyskytuje zejména v 1.polovině 19. století např. v Pohořelicích,Ivančicích, Tovačově, Mladé Vožici, Libochovicích.V různých podobách vždy se stejnýmobsahem sděluje a upozorňuje na křehkost,případně mladý věk a půvab zemřelé.Od německé varianty osobního jména Rosavzniklá příjmení, např. Rosenzweig, používajípodobných motivů (Zběšičky). ProJocheved Rosenzweig ve Veselí na Moravěvznikl pozoruhodný a originální náhrobek vetvaru růže pocházející z roku 1896.Kromě těchto poměrně frekventovanýchmotivů typických pro ženské náhrobkya jednoduchých ve svém významu se vyskytujíi vyobrazení méně častá, která vycházelaz hluboké znalosti biblických příběhů a jejichkomentářů. Zpodobnění jmen na náhrobcíchbyla založena na komplikovanějšímobsahu, který vystihoval charakteristickévlastnosti a činnosti některých biblickýchpostav a upozorňoval na stejné vlastnostiu zemřelého. Příkladem pro ženské jménoMirjam je reliéf studny na náhrobku MirjamFranklové z roku 1832 v Ivančicích, obr. 14.Biblická Mirjam, sestra Mojžíšova a Aronova,je spojována s dostatkem vody běhemputování Židů pouští poté, co vyšli z Egypta.Po její smrti následovalo katastrofální suchov důsledku nedostatku této životadárné tekutiny(Nu 20:1–2).Tato skutečnost se promítla do symbolikynáhrobku Mirjam Franklové, která se ztotožnilase svou biblickou předchůdkyní stejnéhojména. Studna je zároveň v náhrobnímtextu připodobněna ke stromu života – ecchajim – vyjadřujícímu učení Tóry, z nížzemřelá ze svého života čerpala.Obr. 14 Ivančice, okr. Brno-venkov, židovský hřbitov,náhrobek Mirjam manželky Eliezera Frankla, 1832FIGURÁLNÍ MOTIVYFigurální motivy lidských postav jsouspecifikou Starého židovského hřbitovav Praze, kde jsou doloženy zejména ženskýmipostavami na náhrobcích mladýchneprovdaných dívek. Tento motiv se sporadickyobjevuje i na dalších hřbitovech (Švihov,Brandýs nad Labem, starý olšanskýhřbitov na Žižkově). V ojedinělých případechjsou známy na starém hřbitově i dalšífigurální náměty: rodinné jméno Teomim(blíženci) vystihuje reliéfní zobrazení dvouchlapců-dvojčat, vyobrazení Adama a Evypřipomíná jméno zemřelé Chavy. Zcela výjimečnávýzdoba je na tumbě rabína AharonaŠimona Spiry, který zemřel roku 1679 ponespravedlivém soudu a věznění. Není jižsymbolem, ale přímým zobrazením tohotovýznamného rabína, jehož podobiznu jehotumba nese.V mimopražských náhrobcích jsoudochovány další motivy, v pražském prostředíneznámé či nedochované. ZcelaObr. 15 Police, okres Třebíč, židovský hřbitov, náhrobekMošeho Cvi Hirschkrona, 1842, detailObr. 16 Šafov, okr. Znojmo, židovský hřbitov, náhrobekJosefa Jaakova, syna Šeloma Kolmana, 1843,detailunikátní náhrobní kámen Mošeho CviHirschkrona v Polici (1842), archaickéhopravoúhlého tvaru, je opatřen motivempostavy Mojžíše s deskami Desatera v ruce,obr. 15. Za případnou předlohu k tomutovyobrazení lze považovat podobné téma:postavu Mojžíše, který se s protilehloupostavou Arona vyskytuje často na titulníchstranách rukopisů nebo tisků. Kámen nahřbitově v Polici zdůrazňuje skutečnost, žeje zde pohřben Moše, jmenovec biblickéhoMojžíše plnící přikázání dané Tórou.Dalším mimořádně zajímavým figurálnímmotivem je vyobrazení spícího Jákobase žebříkem a anděly, které představujejeden ze stěžejních momentů v životě biblickéhoJákoba (Gn 28:11–13): „…Vzal jedenz kamenů, které na tom místě byly… a natom místě ulehl. Měl sen: Hle, na zemi stojížebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům,a po něm vystupují a sestupují poslové Boží.Nad ním stojí Hospodin a praví: Já jsemHospodin, Bůh tvého otce Abrahama a BůhIzákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvémupotomstvu.“ Náhrobek náleží Josefu Jaakovovi,synovi Šeloma Kolmanna ze Šafova,kde byl pohřben roku 1843, obr. 16. Podobnějako u náhrobku Mirjam neboMošeho vystihuje osobnost zemřelého srovnánímse závažným a zlomovým momentemživota jeho biblického jmenovce.◗ Text a foto Iva SteinováŠvat 5769 5

Proč to v Gazenefunguje?Maličký (363 km 2 ) pruh země, napěchovanýpřemnohým obyvatelstvem – jedena půl milionu jich, podle nejposlednějšíhoodhadu. V roce 2005 Izrael pod značným,zejména americkým tlakem toto územíopustil, totálně je vyklidil. Na televizníchobrazovkách jsme sledovali nešetrnoulikvidaci při odsunu sveřepě se bránícíchžidovských pionýrů.Záměrem bylo zbavit se dějiště nekonečnýchkonfliktů, předat je Arabům, ti ať sepostarají, končinu zvelebují a tak započnouproces, který povede ke vzniku samostatnéhopalestinského státu a k budoucí kýžené koexistencise státem Izraelem. To tedy byla teorie,pramálo podobná výsledné realitě. Zanechánívšech těch majetků, zdárně fungujícího podnikání,zemědělského i jiného, vedlo k jehodůkladnému rozkradení, zplundrování, kolapsu,a pro islámské radikály toto vstřícnégesto, ústupek odtáhnuvších židovskýchnepřátel, bylo důkazem jejich slabosti, popudemk vlastní kuráži se s nimi třeskutě vypořádat.Washington prosazoval uspořádánívoleb za pošetilého předpokladu, že demokracieje to nejsprávnější řešení. RadikálníHamas je vyhrál, převálcoval méně krvelačnékonkurenční seskupení Fatah, onu značnězkorumpovanou Palestinian Authority s prezidentemMahmoudem Abbasem v čele.Hamas, s notnou podporou fundamentalistickéhoÍránu, se rovněž otevřeně domáházničení Státu Izrael a slova začal dokazovatčiny – každodenním vysíláním raket s cílemzabíjet co největší množství židovského obyvatelstva,čím víc, tím lépe.Z Íránu dodávané, dosud nepřesné raketynaštěstí nedoletí daleko, ale na vylepšení sepilně pracuje. Představme si životní pohoduv prostředí, kde kteroukoliv hodinu ve dne čiv noci něco hodně ničivého může dopadnout.A to je v podmínkách, kdy Izrael posílalpalestinské správě peníze vybrané nadaních od palestinských gastarbeiterů.„Není naší mezinárodní povinností spáchatnárodní sebevraždu,“ světu kdysi oznámilaGolda Meir a měla svatou pravdu.Taková pravda naštěstí dosud trvá. Izraelskáopatření zabránit přísunu zbraní se přílišnedařila, dosažená příměří Hamas pravidelněporušil, od svého kýženého cílekompletně zničit sionistického nepříteleneustoupil.Takže Izraeli nezbylo nic jiného, nežvojensky zasáhnout, a to pořádně, což sestalo koncem roku 2008. Oheň vzplál namnohých, zejména těch metaforických střecháchmediálních, vesměs politicky tuzekorektních – onen předpokládaný Hypocrisy--Fest. S porovnáváním počtu ztrát na oboustranách, s obviněním, že počínání to je disproportionate(„nepřiměřené, nepoměrné“).Z toho bych se jako měl domnívat, že seHamas úmyslně nestrefuje víc a lépe? Avšakkýženého míru, totálního klidu zbraní by sedalo okamžitě dosáhnout změnou postojefundamentalistů. Když přestanou raketyvystřelovat, Izrael se rád stáhne – však vojenskáexpedice do městských oblastí s velkýmmnožstvím civilního obyvatelstva není ➤Je izraelská politika „přiměřená“ ?Kdo jsou skuteční váleční zločinciIzraelské akce v Gaze jsou obhajitelnépodle mezinárodního práva a Izrael by mělbýt pochválen za jeho sebeobranu proti terorismu.Paragraf 51 Charty Spojených národůzaručuje každému národu právo zajistit svousebeobranu proti ozbrojeným útokům.Jediné omezení, které mezinárodní právoukládá, je to, že akce napadeného musí uspokojitprincip přiměřenosti.Od doby, kdy Izrael ukončil okupaciGazy, vystřelil Hamas tisíce raket. Jejichcílem bylo zabít civilní obyvatelstvo v jižnímIzraeli. Obyvatelé Sderotu, který neslbřemeno útoku, mají přibližně 15 vteřin odokamžiku odpálení, aby utekli do krytu.Přestože úmyslné útoky na civilní obyvatelstvoje válečný zločin, teroristi střílející naSderot jsou tak hrdi na své akce, že svérakety podepisují.Když v loni v létě navštívil BarackObama Sderot a viděl zbytky těchto raket,řekl, že kdyby jeho dvě dcery byly domavystaveny raketovým útokům, učinil by takévše, co by bylo v jeho silách, aby takovéútoky zastavil.V nedávném incidentu, o kterém mivyprávěl bývalý velitel izraelských leteckýchsil, se izraelské zpravodajství dozvědělo,že jeden rodinný dům v Gaze je používánna výrobu raket. Izraelští vojáci daliobyvatelům lhůtu třiceti minut, aby mohlidům bezpečně opustit. Místo toho zavolalvlastník domu Hamas, který poslal matkys batolaty zpět do domu. Hamas dobře věděl,že Izrael nikdy nebude střílet do domu, vekterém budou civilisti. Věděli ale také, žeizraelské úřady se nedozvědí, že civilistézůstali v domě, a dům zasáhnou. Hamas byzískal další body u veřejného mínění tím, žeby ukazoval mrtvé civilisty a jejich děti.Izrael se ale v tomto konkrétním případěpalby na dům zdržel. Rakety Hamasu, které➤6 Únor 2009

analýza➤maličkost. Hamas používá civilisty jako svéochranné štíty, jako rukojmí na střechách,aby Izrael nebombardoval. Izraelské letectvoreagovalo rozhazováním letáků, armádavarovala s použitím megafonů, též se hodnětelefonovalo do domácností, s urgentnímdoporučením k evakuaci v dotyčné oblasti.Arabští bojovníci převlečení do civilních šatůse stejně jako policisté pohybovali v terénujim dobře známém, s nastraženými výbušninami– booby traps, roadside bombs, mannequins– figuríny, jež izraelský voják ve tmězasáhne a tím způsobí explozi budovy, kteráho pohřbí. Zaminovaná bludiště tunelů, jimižse pašují zbraně, uskladněné pak ve školách,mešitách, nemocnicích. Hlavní vojenskévelitelství Hamasu fungovalo v podzemíhlavní nemocnice Shifa, než se do ní izraelskéletectvo strefilo, jednoho z nejvyššíchkomandantů Hamasu zabilo – čímž ovšemvyvolalo značné morální rozhořčení všude vesvětě.Na základě zkušenosti, že Arab respektujesílu, to je to jediné, co na něj platí, Izraeludeřil značně. Bude se ale opakovat precedentz roku 2006 – válečný střet s fundamentalistyHizballah v Libanonu? Sice došlok uklidnění na tamější hranici, ale Hizballahznačně posílil. Nejeden analytik předpovídá,že taková situace by se mohla v Gaze opakovats tím, že Hamas převálcuje Fatah nacelém palestinském území.Názor arabských států na situaci v Gazea její nejlepší možné vyřešení se liší. Většinaarabských vládců má strach z islámskýchfundamentalistů jako Hamas – této odnožepůvodního Muslimského bratrstva (MuslimBrotherhood) – ohrožujících jejich vlastnílegitimitu. Současně nechtějí příliš provokovatUSA a Izrael (s nímž Egypt a Jordánskopřece uzavřely mírovou smlouvu). Však tobyly důvody, proč nejen Egypt, ale i SaúdskáArábie odmítly zúčastnit se nedávného zasedáníArabské ligy v Kataru.Nebylo by radno podceňovat roztříštěnostpolitiky, která je do značné míry kmenová,s významnou rolí jednotlivých osobností,že pak dochází ke konfliktům někdyhlubším než jaké způsobují neshody náboženskýchinterpretací. V současné situaci, zazávažnou se považuje urážka saúdskéhokrále Abdullaha, způsobená syrským prezidentemBašarem al-Assadem, Sýrie profitujeze spojenectví s Íránem, zemí nearabskou,v jejímž zájmu je prodlužovat násilí v Gaze,a tím i podněcovat obyvatelstvo proti vlastnímvládám.Chci se podělit o pár poznatků, které jsemobjevil ve výtečném měsíčníku Commentary(září 2008) v pojednání autora Bret Stephenses názvem „How to Manage Savagery“– Jak zvládnout, vypořádat se s krutostmi.Začíná Huntingtonem a jeho nyní jižtolik proslulým konceptem střetu civilizacía zabývá se hodně košatým, komplikovanýmkonfliktem uvnitř islámského světa. Tamdochází k pořádným svárům už od dobMohamedových a dodnes tamější násilnostinepominuly. Od konce druhé světové válkydošlo k zabití, násilné smrti aspoň stovkyvládnoucích veličin.Z této krvavé žně jen malé ukázky:Egypt: jeden prezident, dva premiéřiBangladéš: dva prezidenti, jeden premiérPákistán: jeden prezident, dva premiéřiÍrán: jeden prezident, tři premiéřiIrák: jeden král, jeden premiér(odsouzeného Saddama nepočítám)Jordánsko: jeden král, dva premiéřiLibanon: tři prezidenti, jeden premiérSýrie: jeden prezidentSaúdská Arábie: jeden králSeznam pokusů o takové násilnosti a seznampřevratů by byl rovněž značně dlouhý.Například od roku 1949 jich už v Sýrii bylodevět.Vzájemně si podpůrných příčin se uvádíněkolik: kmenová loajalita, sounáležitost,důraz na příbuzenských vztazích, velká váharodinné cti, neexistující demokratická tradice,kletba ropného bohatství (oil curse)selhání tamějších intelektuálů, notný důrazna vojenském vítězství a porobení, a v neposlednířadě řízné zacházení s nepřáteli, heretiky,všemožnými úchylkáři.Na závěr posloužím zmínkou o článku„Facing Reality“ v časopise The WeeklyStandard (19. 1. 2009), jehož autorem jeDavid Gelernter, profesor computer sciencena univerzitě Yale. Zabývá se izraelsko--palestinským konfliktem a vychází z tvrzenímnohých pozorovatelů, že prapříčinou jsou„irreconcilable differences“ – rozdíly neslučitelné,nesmiřitelné. Obě strany baží potémže území a obě ho ovšem nemohou mít.Jenže tento profesor to vidí jinak. Za prapříčinusváru pokládá LAKOTU a ZÁVIST,s tímto vysvětlením: teprve moderní sionismuspodnítil vznik jakéhosi palestinskéhonacionalismu. Začali přijíždět Židé z Evropydo země zaslíbené, tehdy ubohé, převážnějen bídný kamenitý suchopár. Ten si tamřádně kupovali a začali obhospodařovat.Časem, s notným úsilím, se jim podařiloz hanebné bezútěšné pouště vytvořit prosperujícíkončinu, náramné plantáže s všemožnouúrodou. Nevěřící ať se tam jedou podívata seznámit se s kontrasty, tak jak jsem tohobyl sám svědkem. Cesta depresivním terénem,pár arabských usedlostí, ubožáckýchchatrčí, nečinně civících vesničanů, a paknajednou před očima úplně jiný svět – velikánskézelené údolí, plno činnosti, energie,plantáže radost, prostě radost pohledět.Jaká by pak byla reakce původního vlastníka,který někdejší úhor prodal za pakatel?Cituji autora profesora z Yale: „Za takovýchokolností abych byl deprimován, cítil seukřivděn, ošizen, podveden, měl bych vzteka zejména bych si připadal jako pitomec –pokud bych byl tím typem člověka, který sihoví ve starých bolístkách a pocitech pomyslnéhoubližování.“◗ Ota Ulč➤ byly takto chráněny palestinským lidskýmštítem, byly později použity proti izraelskémucivilnímu obyvatelstvu.Tyto opovrženíhodné taktiky – míření naizraelské civilisty, zatímco útočníci jsouschováni za palestinskymi civilisty – můžea také tak funguje proti demokratickémurežimu, který se snaží minimalizovat civilníoběti konfliktu. Nikdy nefungovaly a stálenefungují proti totalitním režimům, zemím,kde vládne náboženský či jiný fanatismus,zemím, kde hodnota lidského života je zcelaminimální.Tvrzení, že Izrael porušil princip přiměřenostizabitím více teroristů Hamasu, než jepočet izraelských civilistů, zabitých raketamiHamasu, je absurdní. Za prvé, neexistujelegální rovnocennost mezi úmyslným zabíjenímnevinných civilistů a úmyslným zabíjenímbojovníků Hamasu. Podle zákonů války,jakýkoliv počet bojovníků může být zabit, abyse předešlo zabití jednoho nevinného civilisty.Za druhé, přiměřenost se neměří počtemskutečně zabitých civilistů, ale spíše rizikem,které existuje. Příkladem je úterní incident, kdyraketa Hamasu zasáhla školu v Beersheve, přestožetam žádni studenti v té době náhodounebyli. Podle mezinárodního práva není povinnostíIzraele dovolit Hamasu hrát ruskou ruletuse životy židovských (ale i arabských) dětí.Zatímco Izrael v takové situaci instalujevarovné systémy a staví kryty, Hamas takovouochranu civilního obyvatelstva odmítá.Je to přesná kalkulace. Je zapotřebí maximalizovati ten malý počet nevinných palestinskýchcivilistů, které se stali nechtěnouobětí izraelských vojenských akcí. Hamasví ze zkušenosti, že dokonce malý početnevinných palestinských civilistů zabitýchnedopatřením bude mít za následek trpkéodsouzení Izraele částí mezinárodního společenství.Izrael to samozřejmě ví také,a proto se tolik snaží snížit počet civilníchobětí – dokonce tím, že přechází legitimnícíle, které jsou příliš blízké civilistům.Dokud svět neuzná, že Hamas se dopouštítřech válečných zločinů – zaměření na izraelskécivilní obyvatelstvo, používání palestinskýchcivilistů jako lidských štítů a snahazničit členský stát Spojených národů – a žeIzrael jedná v sebeobraně a z vojenské nutnosti,dotud konflikt bude pokračovat.◗ Alan M. Dershowitzprof. práva na univerzitě v HarvarduŠvat 57697

8Cesta z tohoto světado světa lepšíhoa o těch, kdo v tomto světě zůstaliV minulých číslech jsme probírali celý životní cyklus podle židovské tradice, až jsme se dostali na jeho konec na tomto světě, a toje smrt. Stejně jako pro všechny životní situace během života, tak má i jeho konec v židovské tradici své místo a také svůj řád.Nic není ponecháno náhodě. Teprve člověk,který prožil smrt blízkého, pochopí,kolik je právě v tomto řádu jasně stanovenýchpravidel útěchy a možností se s touto situacívyrovnat. Pro všechna pravidla spojená sesmrtí nalezneme nejeden náznak v Tóře.Především je třeba nalézt pro zemřeléhodůstojné místo na pohřbení, podobně jako toučinil Abrahám pro Sáru. Chtěl mít jistotu, žehrob – jeskyně Machpela – zůstane v majetkurodiny po generace a právo na něj nebudenikdy zpochybněno. Proto jeskyni koupil za400 stříbrných šekelů od Efrona Chetejského.Po staletí a tisíciletí sice bylo někdy právoŽidů na tuto jeskyni, v které jsou pochováninejen Abrahám se Sárou, ale i Jicchaks Rivkou a Jákob s Leou, zpochybňováno,ale nikdy nebyla zpochybňována skutečnost,že jsou zde pochování naši praotcové se svýmimanželkami. Bohužel, také v současnostičasto vidíme, že jediné, co po židovskýchobcích zbylo, jsou hřbitovy, které vždy bylyžidovskou pospolitostí zakoupeny a důslednězapsány v pozemkových knihách, abyprávo na hřbitov, zvaný také dobré místo –ži- („makom tov“) – nebo zahrada מקום טובvota – גן החיים („gan ha-chajim“), nemohlobýt nikdy zpochybněno. Stejně tak náhrobníkámen se považuje za majetek zesnulého,a proto je nedotknutelný. Bohužel v historii,a i nedávné, byly náhrobní kameny kradenya ničeny. Od Abraháma se také učíme, ženad hrobem se kromě předepsaných modlitebpronáší řeč zvaná hesped – ‏,הספד kdyhovoříme o tom, jak zemřelý žil a jaké bylyjeho zásluhy.Období truchlení je rozděleno na tři fáze,první trvá týden, nazývá se šiva – שבעה – tedy„sedm (dní)“ a je to období těžkého smutku,kdy nejbližší pozůstalí – manžel, manželka,děti, rodiče a sourozenci – oplakávají zesnuléhoa nevěnují se ničemu jinému. Zůstávajídoma a přicházejí k nim známí a příbuzní,aby je utěšili a také se postarali o jejich dennípotřeby. Toto se učíme od Josefa (1. knihaMojžíšova 50,10), který v Egyptě oplakávaltýden smrt svého otce Jákoba. V Izraeli jena tuto důležitou micvu pamatováno i v pracovně-právníchustanoveních, člověk má podobu šivy právo na náhradu mzdy a i velminereligiózní lidé tuto micvu dodržují,a mnohdy se právě šiva stane obdobím, kdyse přiblíží k dávno zapomenuté tradici svýchpředků. Možná že v České republice, kdepracovní právo nepamatuje na volno po dobutýdne smutku, si někdo může položit otázku,zda má na šivu „obětovat“ dovolenou. Odpověďje jednoznačně kladná. Proč? Je to přecemicva a micvy jsou tu proto, abychom jeplnili. Možná, že někdo řekne OK, ale jsoui jiné micvy, které já stejně neplním, tak pročbych měl plnit zrovna tuto. Toto je micva,která člověku dává také možnost jednoznačněse vyrovnat se ztrátou blízkého člověkajaksi do dna, a možná ten týden dovolené prošivu je důležitější než dovolená u moře, kdyse neustále uvažuje nad tím, udělal-li jsempro zesnulého dost. Při pohřbu a během šivyje nezastupitelná přítomnost minjanu – desetimužů, kteří provázejí zesnulého na hřbitově,a pouze v jejich přítomnosti mohou být přednesenypředepsané modlitby. Stejně tak je tradicí,že minjan přichází do bytu truchlícího,a tam se konají denní modlitby, aby pozůstalýmohl pronést Kadiš. Šabat a svátky přerušujísedmidenní období a pozůstalí s pomocí obceslaví šabat jako obvykle. Je důležité také říci,že pokud byla naplánovaná svatba, tak tatose neodkládá, i když někdo v rodině zemřela například matka nevěsty je v sedmidennímobdobí smutku. Pouze v případě, že ženich činevěsta jsou truchlícími, tehdy se svatba odloží.Z toho se učíme, že život a jeho pokračovánímá přednost před smrtí.Další etapa smutku trvá do třicátého dneod smrti. Toto se učíme z 5. knihy Mojžíšovy(34,8), kdy synové Izraele po dobu třiceti dnůoplakávali smrt Mojžíše. V té době pozůstalýpomalu přechází do „normálu“, a je třeba takovémučlověku pomáhat hlavně psychicky,ale současně mu být nápomocen v návratudo obvyklého života a plnění každodenníchpovinností. Jako symbol smutku si muži neholívousy a nestříhají vlasy a nehty. Ženy sinekupují nové oblečení a nenosí šperky.Dalším obdobím smutku je následujícíchjedenáct měsíců, tedy rok od úmrtí. Tuto tradicise učíme z toho, jak bylo vysvětleno našimiučenci v traktátu Ketubot 103b, že nejenomměsíc truchlili synové Izraele po smrtiMojžíše, ale celých dvanáct měsíců, jak jeuvedeno: prvních třicet dní truchlili ve dnea v noci a zbylých jedenáct měsíců truchlilia učili se. To je období, kdy se pozůstalí neúčastnírůzných radostných událostí a nechodínapříklad na koncerty apod.Se smrtí a pohřbem souvisí mnoho dalšíchvěcí, o kterých zde není dostatek prostoruhovořit, ale kdo se chce poznat na tuto tématikupodrobněji a přitom jí nechce věnovatmoc času, může se podívat na cyklus obrazůpražského Pohřebního bratrstva z doby kolemroku 1780. Tam jsou názorně popsányvšechny situace kolem úmrtí. Od té doby sev tradicích nic nezměnilo, ustanovení pražskéChevra Kadiša se stala vzorem pro jiné a pohřbyjsou takto prováděny. Modlitby, které sepři pohřbu pronášejí, jsou vzaty z Žalmů, dáleje to modlitba El Male Rachamim a modlitbaKadiš, která se nepronáší v hebrejštině, alev aramejštině. Modlitba Kadiš se může říkatpouze v přítomnosti minjanu, a to souvisís tím nejdůležitějším, co truchlící potřebuje,totiž podporu společenství jako takového.Nenechat ho s jeho žalem samotného, aleukázat mu, že jsme s ním nejen tehdy, kdyžje mu dobře a slaví něco anebo když je veselýa dobře naladěný, ale právě tehdy, kdyžje mu zle a je smutný a možná si neví rady.Proto jsme tu, abychom jej svou přítomnostípodpořili a ukázali mu, že není sám. A pokudmáme nějaký problém se takto k truchlícímuobrátit, tak budiž řečeno, že to je také velmidůležitá micva, kterou můžeme plnit bez většínámahy, stačí pouze chtít.◗ Hana MayerováÚnor 2009

odinačtení pro děti a jejich rodičeO konci našich dnůMojžíšova smrtKdyž se přiblížil konec Mojžíšovýchdnů, začal smlouvat s Hospodinem:„Ó, Pane světa! Vyvolil sis mě za svéhoslužebníka a skrze mě jsi učinil velkézázraky v zemi egyptské. A teď mi říkáš:‚Hleď, zemřeš!‘ Copak má být můj konecstejný jako ostatních smrtelníků? Copak sei já obrátím v prach?“Hospodin odpověděl: „Žádný člověknemůže uniknout smrti. I Adam, který byldílem mých vlastních rukou, byl odsouzenk smrti; tak jak by se jí mohl vyhnout mužze ženy zrozený?“„Ach, Pane!“ zvolal Mojžíš. „Prvnímučlověku jsi dal jen jeden jediný příkaz,a přece Tě neposlechl.“„I Izák, který se sám položil na oltář jako,oběť, musel zemřít.“„Ale z Izáka vzešel Ezau, který jednohodne zboří a vypálí Tvůj chrám a vyžene Tvéděti.“„Ale z Jákoba vzešlo dvanáct kmenů,které se mi nijak nevzepřely, a přece i Jákobmusel zemřít.“Avšak Mojžíš dál odporoval: „Ale s Jákobemjsi nikdy nerozmlouval tváří v tvářa Jákob nikdy nepřijal Tóru z Tvých rukou.“„Dost!“ zvolal Hospodin. „Dvě přísahyjsem učinil. Řekl jsem, že zemřeš dříve, nežIzrael vejde do země zaslíbené, a řekl jsem,že Izrael nezahyne. Mám-li zrušit první přísahu,musím zrušit i druhou.“A Mojžíš vykřikl: „Nechť raději zemřeMojžíš, než aby zahynula jediná dušev Izraeli!“Nejmocnější věc na světěBůh stvořil ve světě deset mocných věcí.Kámen je mocný, ale železo jej dokážerozbít.Železo je mocné, ale oheň jej dokážeroztavit.Oheň je mocný, ale voda jej dokáže uhasit.Voda je mocná, ale oblaka ji unesou.Oblaka jsou mocná, ale vítr je dokážerozehnat.Vítr je mocný, ale člověk mu dokážeodolat.Člověk je mocný, ale strach jej dokážezlomit.Strach je mocný, ale lze jej utopit ve víně.Víno je mocné, ale spánek je dokážerozptýlit.Spánek je mocný, ale smrt je mocnější.Útěcha v zármutkuKdyž rabimu Jochananovi ben Zakajzemřel syn, přišli jej utěšovat jeho žáci.Nejprve přišel rabi Eliezer ben Hyrkanosa řekl žalem zdrcenému muži: „Rabi,vyslechni mě, prosím.“„Mluv,“ vyzval jej rabi Jochanan.Rabi Eliezer začal: „Adam měl takésyna, který zemřel. Nicméně Adam dokázalnalézt útěchu. To poznáme z toho, žeAdam s Evou se vyrovnali se svou velkouztrátou a splnili úkoly, které na zemi měli.Tak i ty, můj učiteli, se musíš zotavit zesvého žalu.“„Nestačí snad můj vlastní zármutek,“zvolal rabi Jochanan vyčítavě, „to mi musíšještě připomínat Adamovo neštěstí?“Poté vstoupil rabi Jehošua a řekl: „Dovolíšmi, rabi, abych ti pověděl, co nás učínaše svaté spisy?“„Mluv,“ odpověděl rabi Jochanan.Rabi Jehošua pravil: „Job měl několiksynů a dcer, ale všichni zemřeli v jediný den.I s takovou ztrátou se ale Job dokázal vyrovnat.Jak to víme? Protože víme, co řekl:‚Bůh dal a Bůh vzal, požehnáno buď jménoHospodinovo!‘ I ty musíš najít útěchu.“„Jako by nebylo dost na tom, že mámsvůj vlastní žal, musíš mi ještě připomínat,co postihlo Joba?“ vyčetl mu rabi Jochanan.Poté k němu přistoupil rabi Josi. „Dovol,abych ti řekl několik slov útěchy,“ požádal.„Mluv,“ vybídl jej rabi Jochanan.Rabi Josi začal: „Áron měl dva syny,kteří oba zemřeli v jeden den. Ale Árondokázal nalézt útěchu. Jak to víme? Neboťje psáno v Tóře: ‚Áron byl tichý.‘ Když člověk,který truchlí, ztichne, znamená to, žepřestal naříkat a nalezl útěchu. A tak ti, rabi,říkám: I ty musíš přijmout útěchu ve svémzármutku.“„Je ti málo mého smutku,“ zaúpěl rabiJochanan zoufale, „že mi přicházíš připomenoutještě Áronův žal?“Když rabi Josi odešel, přišel rabiŠimeon: „Dovolíš mi, rabi, několik slovz našich posvátných textů?“„Mluv,“ přisvědčil rabi Jochanan.Rabi Šimeon mu řekl: „Král David mělsyna, a ten zemřel. Ale král David se s tímdokázal vyrovnat. A jak to víme? Je psánov Písmu, že nalezl útěchu se svou ženouBatševou a ona mu pak porodila syna Šalamouna.Tak jako David, i ty musíš naléztútěchu.“„Nejenom že já mám takový žal, ale tymi ještě musíš připomínat Davidův smutek?“naříkal rabi Jochanan.Posledním, který k němu vešel, byl rabiEleazar ben Arak: „Dovolíš mi, rabi, párslov útěchy?“ otázal se.„Mluv,“ vyzval jej rabi.Rabi Eliezer promluvil: „Dovol, aby tivyprávěl podobenství. Král dal jednomu zesvých vazalů do opatrování cennou věc.Každý den si ten muž naříkal: ‚Ach, jánešťastný! Kdy už si král přijde pro svůjmajetek a sejme ze mě břímě odpovědnosti?‘A tak je to i s tebou, můj učiteli. Měljsi syna, který byl uznávaný učenec a ušlechtilýmuž. Odešel ze světa nedotčený hříchem.Proto musíš nalézt útěchu v myšlence,že jsi vrátil v pořádku to, co ti bylosvěřeno do opatrování Králem králů.“„Eleazare, můj synu, ty jsi mě dokázalutěšit!“ zvolal rabi Jochanan. Pak vstala odložil smuteční šat.◗ Podle knihy Nathana AusubelaA Treasury of Jewish Folklore◗ Připravila Kateřina WeberováŠvat 57699

Od hava nagilak hip-hopuIzraelský soundtrackNa otázky redaktora časopisu Reform Judaism odpovídala Naomi Cohn-Zentner, která vyučuje hudbu naHebrew Union College – Jewish Institute of Religion v Jeruzalémě. Jak izraelská hudba v průběhu časuodrážela měnící se realitu a sny národa? Na internetové adrese www.reformjudaismmag.org/fall_2008si můžete poslechnout dvanáct ukázek, na něž v textu odkazujeme.Jaké jsou kořeny izraelské hudby?Izraelská hudba pramení ze dvou odlišnýchhudebních tradic. První představovalpokus vytvořit zcela novou izraelskou identitua kulturu a s ní i kolektivistické písně,s nimiž by se mohli ztotožnit všichni Izraelci,bez ohledu na prostředí, z nějž pocházeli.Širej erec jisrael („písně země izraelské“),jak jsou tyto písně nazývány, vyjadřují láskuk zemi, její krajině a pionýrského ducha spojenéhos osidlováním země. Písně vytvořenév tomto „novém izraelském stylu“ v soběkombinovaly vlivy hudby Blízkého východu,která byla nahlížena jako blízká biblickéa místní arabské hudbě, a tudíž byla považovánaza autentickou vzhledem k Erec Jisrael,a východoevropské hudební vlivy, kteréodrážely původ mnoha tvůrců těchto písní.Druhá kategorie písní z rané historiemoderního Izraele vychází z rozdílnýchhudebních tradic nových imigrantů. Ruskéči jemenské písně, lidové písně v jidiš,sefardské písně v jazyce ladino, řecké čiarabské písně byly překládány do hebrejštinya staly se „izraelskými písněmi“.Dokonce i tradiční chasidské písně bylytakto transformovány. Tak například nejznámějšípíseň, kterou si lidé obecně s Izraelemspojují, Hava nagila, vychází z nigunu,melodie beze slov, kterou zpívali chasidéz ukrajinské Sadigury; v Palestině bylapoprvé představena v roce 1918, kdy si tutomelodii vybral Abraham Z. Idelsohn, průkopníkve výzkumu židovské hudby, prosvůj sbor při příležitosti oslavy vítězstvíVelké Británie nad Turky v Palestině.Je nějaký rozdíl mezi písněmi, kterévznikly před a po založení Izraelev roce 1948?Z hudebního hlediska se jedná pouzeo umělou hranici. Izraelské písně přímoArmádní estrádní soubory bavily vojáky po celé zemi téměř tři desetiletínavazují na hudbu, která vznikala odpočátků sionistického hnutí v 80. letech19. století. Čím jsou ale roky 1948 a 1949pro historii izraelské hudby významné, je to,že se objevila celá řada písní o válce za nezávislost– o bitvách, armádních jednotkách,ztrátě kamarádů a naději na mír. V jednéz nejznámějších písní, „Bab El Wad“[ukázka číslo 1] připomínají Chaim Guri(autor textu) a Šmuel Farško (skladatel) ty,kteří položili svůj život při zajišťování konvojů,které se snažily dopravit jídlo, vodua léky obyvatelům obleženého Jeruzaléma.Nejnebezpečnějším místem na cestě do Jeruzalémabylo hluboké údolí, arabsky zvanéBab El Wad, obklopené kopci, z nichž mohliarabští odstřelovači konvoje dobře zaměřit.„Přijde jarní den / bramboříky vykvetou /červené sasanky na horách a na svazích. /Ten, kdo půjde po cestě, po níž jsme šli my /ten nezapomene na nás a Bab El Wad.“V jiné velmi populární písni, „Ha’aminijom javo“ („Věř mi, přijde den“) [ukázkačíslo 2] vyprávějí Rafael Klatškin (slova)a Menaše Baharav (hudba) příběh vojáka,který píše své milé, že „ačkoliv cena je velmivysoká“, válka jednou skončí a „my tubudeme moct dýchat a žít!“➤10Únor 2009

ecenze➤a náboženské cítění pro ně bylo zastaraléa neslučitelné s „novou židovskou kulturou,již zamýšleli vytvořit. Proto prosazovalipísně spojené s ideály „civilního“ náboženstvízaloženého na lásce k zemi a důvěřev sebe sama. Dnes však tyto sionistické ideályjiž lidi tolik neoslovují a nenaplňují; v 21.století hledají mnozí Izraelci způsob, jak tutomezeru zaplnit, a obracejí se pro inspiracik náboženství svých rodičů a prarodičů. Celářada izraelských hudebníků se obrátilak náboženství a hledání spirituality se odrážív jejich hudbě. Minimálně dvě písně z prvnídesítky letošní izraelské hitparády zpívajíortodoxní nebo ultraortodoxní hudebnícia texty těchto písní se odvolávají na náboženskouzkušenost nebo citují liturgickétexty. A hranice mezi „náboženskou hudbou“– nazývanou neo-chasidská – a hlavnímproudem izraelské pop music se stírají;sekulární rozhlasové stanice vysílají písněnábožensky založených hudebníků, jakojsou třeba bratři Aharon a Jonathan Razela sekulární hudebníci jako Šlomo Gronichpíšou písně na slova pocházející z náboženskýchžidovských pramenů.Zároveň si stále větší zájem získávajípijuty (pijutim – náboženské poetickéskladby), které se po generace zpívalyv sefardských komunitách. Po celé zemi sekaždý týden scházejí skupiny pobožných,sekulárních, aškenázských i sefardskýchŽidů, kteří se chtějí dozvědět více o svýchduchovních kořenech, aby se učili a společnězpívali tyto skladby. Také někteřípopulární izraelští hudebníci spolupracují sesefardskými pajtanim (autoři pijutů).V roce 2007 vydal zpěvák Meir Banaivelmi úspěšné album Šema koli („Slyš můjhlas“), které je celé věnované pijutům. Píseň„Lecha Eli“ (Tobě, můj Bože“) [ukázkačíslo 12] cituje tato slova rabiho AvrahamaIbn Ezry z 12. století: „Tobě, můj Bože, mávášeň / v Tobě je má vůle a má láska / Toběpatří mé srdce a mé ledví / Tobě má dušei můj duch / Tobě mé ruce i mé nohy / a odTebe je můj charakter / Tobě náleží celé méjá, má krev / i moje kůže s mým tělem.“Co vypovídají hebrejský hip-hopa pijutim o současné izraelskékultuře?V průběhu šedesáti let existence státu sekdysi okrajové žánry jako Mizrachi, rock,hip-hop či náboženská hudba staly součástíizraelského hudebního mainstreamu. Definice„izraelská hudba“ je dnes mnohem širšía obsáhlejší než kdykoliv předtím.◗ Z Reform Judaism (podzim 2008)přeložila Kateřina WeberováKANTOR LADISLAV MOŠE BLUM:Zapomenutý hlas pražské Jeruzalémské synagogyCD vydalo Židovské muzeumv Praze, 2008Na pultech českých obchodů orientovanýchna judaiku si milovníci židovské hudbybezpochyby všimnou nového titulu KantorLadislav Moše Blum: Zapomenutý hlas pražskéJeruzalémské synagogy. Zatímco v Izraeliči Spojených státech amerických je možnépořídit množství rozličných nahrávek židovskéduchovní hudby – synagogálních zpěvůnebo-li chazanut, na místním trhu je totospektrum znatelně užší. Vedle kompilacívzniklých v zahraničí jich česká hudebnívydavatelství představila pouze několik.Zájemci o tuto oblast židovské hudby možnádosud bedlivě uchovávají LP z padesátýcha šedesátých let s nahrávkami modliteb Elmule rachamim, Uvdivrei kodshecho neboKol nidrei bukurešťského kantora ShalomaKatze či Synagogální zpěvy, které Supraphonznovu vydal v roce 1996. Tyto nahrávky sepro mnohé možná staly téměř „prototypem“chazanut, paradoxně se ovšem nejedná o příkladyvyloženě domácí kantorské praxe.Vydáním titulu Kantor Ladislav MošeBlum: Zapomenutý hlas pražské Jeruzalémskésynagogy však přichází další, dle méhonázoru dosud nejocenitelnější počin. LadislavMoše Blum totiž nebyl „jen“ vynikajícímumělcem, chazanem a významným členempražské židovské komunity. Jehovýjimečný projev a styl odkazuje na předválečnoukantorskou tradici v Praze, jejímžposledním živoucím příkladem se stali v těžké době normalizace. Nahrávky jsoutedy vzácným dokladem Blumova pěveckéhotalentu, stylu chazanut prováděnéhov Praze a současně i upomínkou na specifickoua nelehkou existenci židovské liturgiev dobách komunismu.Jak uvádí ve své předmluvě editorkaVeronika Seidlová, prvotním impulsemk přípravě tohoto projektu byl její vlastnístudentský etnomuzikologický výzkum.Zájem o umění chazana Bluma a tedy i o jehozpřístupnění širší interesované veřejnostitak vyrostl na akademické půdě. Tato skutečnostje patrná na celkově důkladné přípravěvydaného titulu, který si ji – právě pro svojivýjimečnost – bezesporu zasluhuje.Základem celé kompilace jsou Blumovyosobní magnetofonové nahrávky. Na prvnímCD si můžeme poslechnout jednotlivé příkladyz jeho kantorského repertoáru. DruhéCD pak představuje nahrávky pořízenépřímo při liturgii, při příležitosti Vysokýcha jiných svátků. Protože na těchto nahrávkáchjsou slyšitelné i odpovědi věřících, spočívájejich výjimečnost v zachycení podobybohoslužeb tak, jak se odehrály právě na přelomusedmdesátých a osmdesátých let.Došlo tak k vydání skutečně terénníchnahrávek, jimž se ovšem dostalo profesionálnípéče Phonogrammarchivu rakouskéAkademie věd. Jako poslední stopa je zařazenaznámá píseň v jidiš Moyshele maynfraynd, takže je připomenuta i část z Blumovarepertoáru přesahující okruh chazanut.Studenti, badatelé, ale i ostatní zájemcio židovskou duchovní hudbu uvítají vysokouinformativní hodnotu přiloženého bookletu.Kromě obsáhlé Blumovy biografie nacházímei komentář a etnomuzikologický rozborhudebního materiálu renomovaného odborníkaAlexandra Knappa. Na CD spolupracovalii mnozí další odborníci z Británie,Maďarska, Izraele a ČR, velký podíl na přípravěCD má také kantor Michal Foršt.Nechybí ani překlady hebrejských textů dočeštiny a angličtiny. Navíc, posluchači znalíhebrejštiny a specifik výslovnosti různýchstylů chazanut ocení uvedení originálníhohebrejského znění, které lze porovnat s jehozpívanou podobou.Vydáním tohoto titulu tak byl vlastněsplacen dvojí dluh: zaprvé kantorskémumistrovství Ladislava Moše Bluma a zadruhépražské tradici chazanut, jejíž dokladnyní držíme v rukou. CD vydalo Židovskémuzeum v Praze v roce 2008.◗ Zita Skořepová-HonzlováAutorka je studentkou etnomuzikologie naFHS UK a interpretkou hebrejských a jidiš písníŠvat 576913

KULTURNÍ PROGRAM ÚNOR 2009Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v PrazeMaiselova 15, 110 00 Praha 1, 3. patrotel.: 222 325 172, fax: 222 318 856www.jewishmuseum.cz, education@jewishmuseum.cz(Spojení: metro A, tram 18 – stanice Staroměstská; tram 17, bus 133 – stanice Právnická fakulta)pondělí 2. 2. v 18 h:Zmizelí sousedé. V čem tkví ojedinělost mezinárodněúspěšného projektu, který byl v roce2008 oceněn Zlatou hvězdou Evropskékomise za aktivní evropské občanství? U příležitostivydání metodické publikace Poctadětským obětem holocaustu pohovoří o projektuIng. Eva Kuželová, lektorka Židovskéhomuzea v Praze a Mgr. Marta Vančurováz občanského sdružení Zapomenutí.úterý 3. 2. v 18 h:Nástin vývoje židovských památek v Čechácha způsoby jejich ochrany. Úvodní přednáškaMgr. Blanky Rozkošné z nového cykluŽidovské památky v Čechách a na Moravě.středa 4. 2. v 18 h:Základy judaismu v pojetí pražského Maharala.Cyklus přednášek vrchního zemskéhoa pražského rabína Karola Efraima Sidonavěnovaný 400. výročí úmrtí Rabiho JehudyLevy ben Becalela (kolem 1525–1609).středa 11. 2. v 18 h:O sochách a obrazech. Přednáška JaroslavaRóny a diskuse o současné tvorbě a umění.Doprovodný program k výstavě v GaleriiRoberta Guttmanna za účasti kurátoravýstavy Arna Paříka.čtvrtek 12. 2. v 18 h:„V lednu 1945 došlo k likvidaci Osvětimi.Nás, děti, chtěli nechat v lágru, my jsmevšak měly strach tam zůstat a cpaly jsme sena pochod.“ Na své zážitky vzpomíná místopředsedaTerezínské iniciativy Ing. PavelWerner, někdejší „birkenauboy“.pondělí 16. 2. v 18 h:Židovské housle Alexandra Shonerta No.2. Koncert pro sólové housle a klavír spojenýs prezentací nového CD. Houslovývirtuos žijící v Praze hraje skladby židovskýchskladatelů, úpravy židovských folklorníchpísní a vlastní skladby. AlexanderShonert – housle, Natalia Shonert – klavír.ObčerstveníVstupné 80 Kčúterý 17. 2. v 18 h:Spravedlivý mezi národy. Tento titul je udělovánosobám nežidovského původu, kteréza války pomáhaly zachraňovat životy perzekvovanýchŽidů. Přednáška Mgr. MiroslavyLudvíkové se věnuje osudům českýchSpravedlivých mezi národy.středa 18. 2. v 18 h:Blízký východ včera a dnes. Historie, současnosta souvislosti. Geografie, kulturaa náboženství. Jak se slaví svátek Purim –v centru Jeruzaléma i v Mea Shearim.Cyklus přednášek Ing. Jana Neubauerapředstavuje oblasti Blízkého východu bezfalešného pozlátka i černého rámu.čtvrtek 19. 2. v 18 h:Nejisté útočiště? Nad knihou KateřinyČapkové a Michala Frankla o meziválečnémČeskoslovensku a uprchlících přednacismem. Besedu s autory knihy moderujePetr Brod. Kniha nakladatelství Paseka budeprodávána za zvýhodněnou cenu.pondělí 23. 2. v 18 h:Paměť národa. U příležitosti 90. výročívzniku Československa byl spuštěn unikátníinternetový portál www.pametnaroda.czdokumentující příběhy pamětníků metodouorální historie. Portál je budován sdruženímPost Bellum, Českým rozhlasem a Ústavempro studium totalitních režimů. PrezentujíMikuláš Kroupa a Martin Kroupa (PostBellum).VKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brnoúterý 3. 2. v 18 h:Karol Sidon – Třináct oken (1991). Dalšírozhlasová hra Karola Sidona se zabývážidovstvím jako údělem a nese určité autobiografickérysy. Příběh spisovatele Goldsteinamapuje příběh Žida ve 20. století – od ústrkův dětství až ke komunistické šikaně. Hra bylanapsána v roce 1978, kdy vyšla v samizdatu.V rámci cyklu „Rozhlasové hry KarolaSidona“ uvádí Mgr. Přemysl Hnilička.středa 4. 2. v 18 h:Vývoj izraelsko-palestinského konfliktu –aktuální přednáška s besedou o složitýchpodmínkách v pásmu Gazy. Vývoj událostíočima předsedy dozorčí rady Židovskéhomuzea v Praze Ing. Jana Neubauera.čtvrtek 5. 2. v 18 h:Ghetto jménem Baluty – film režiséraPavla Štingla k právě probíhající výstavě.Baluty jsou bývalou zlodějskou čtvrtíLodže. Na jejím území bylo za druhé světovéválky zřízeno židovské ghetto, kamsměřovaly první transporty z ProtektorátuČechy a Morava. Úvodním slovem předprojekcí uvede film scenárista a režisérPavel Štingl.úterý 24. 2. v 18 h:Filmy smrti, naděje a života – cyklus židovskýchpříběhů 20. století ve filmu. Díl 5.Poslední motýl: francouzský mim AntoineMoreau je zatčen gestapem a musí přislíbitvystoupení v terezínském ghettu. Když všakzjistí, že se jeho vystoupení má stát součástípropagandistického představení pro komisiMezinárodního Červeného kříže, rozhodne sepojmout hru O perníkové chaloupce jakopodobenství o skutečnosti... Drama, Československo/Francie/VelkáBritánie, 1990, 96 min.Režie: Karel Kachyňa. Úvodní slovo: filmováhistorička Mgr. Alice Aronová, Ph.D.NEDĚLNÍ PROGRAM PRO DĚTIA JEJICH RODIČE22. 2. v 14 h:Arje slaví Tu bi-švat (Nový rok stromů).Společně si budeme vyprávět o tom, pročŽidé v Izraeli zasazují na tento den novéstromy. Naučíme se písničku, zatancujeme sia ochutnáme některé plody, kterými oplýváZemě zaslíbená. Prohlídka: Starý židovskýhřbitov Jednotné vstupné 50 KčVÝSTAVY VE VKC PRAHAMůj obraz 20. století. Výtvarné práce soutěžepořádané Památníkem Terezín v roce2006.Neztratit víru v člověka.../Protektorát očimažidovských dětí a Zmizelí sousedé/Pocta dětskýmobětem holocaustu – stálá expozicekopií putovních výstav VKC.Sály jsou přístupny vždy 20 minut před zahájenímprogramu. Není-li uvedeno jinak,vstupné je 20 Kč. Po začátku koncertu nebo15 minut po začátku jiného programu nenívstup do Vzdělávacích a kulturních centerpovolen. Výstavy jsou otevřeny pro veřejnostpo–čt 10–16 h, pá 10–15 h.tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno, tel.: 544 509 651, fax: 544 509 652www.jewishmuseum.cz/brno, brno@jewishmuseum.czúterý 10. 2. v 17 h:Marta... a jak jsem ji potkal – neformálnísetkání s paní Martou Kottovou, která loniobdržela od prezidenta vyznamenání zadlouholetou výchovnou práci s mládeží.Patří k těm, kteří prošli peklem Terezínaa Osvětimi. Besedu moderuje Mgr. PetrŽák.čtvrtek 12. 2. v 18 h:Některé ze zajímavých osobností pohřbenýchna židovském hřbitově v Brně – přednáškaPhDr. Miroslavy Menšíkové, známébrněnské historičky z Muzea města Brna.14 Únor 2009

1. REPREZENTAČNÍPLES HAKOACHse konáv sobotu 14. února od 19 hodinv Hlubočepském zámečku,Na Zlíchově 18, Praha 5.kulturaVstupenky v kanceláři Sochnutu a KKL, Jáchymova 3 (Zoša Vyoralová, 602 703 653, zosa@mail.cz).Společenský oděv nutný, občerstvení v ceně. Srdečně zveme!DSP HAGIBORKulturní program únor 2009Neděle 1. února v 11 h Vernisáž výstavy fotografií Jana Šimečka,autora, který portréty čtyřnohých přátelčlověka publikuje časopisecky i knižně.Středa 4. února v 15 h Beseda se spisovatelem ArnoštemLustigem v kavárně Miriam.Neděle 8. února v 14 h Veselé odpoledne – Tu Bi-Švat pro děti,rodiče a přátele. Pořádá Bejachadve spolupráci s KKL.Úterý 17. února v 15.30 h Odpoledne s královským nástrojem –harfenistka Pavla Jahodová.Výstavy: Grafička Karla Ryvolová, malířka Roza Tichá, Lauderova školka„Náboženské motivy v dětské tvorbě“KANTOR LADISLAV MOŠE BLUM – Zapomenutý hlas pražské Jeruzalémskésynagogy, osobní nahrávky z let 1978–1983, 2 CD, Židovskémuzeum v Praze a Phonogrammarchiv Rakouské akademie věd, Praha2008. CD lze zakoupit v muzejních obchodech nebo on-line na:www.jewishmuseum.cz.VKC Židovského muzea v Praze, pobočka BrnoPrůřezem od založení hřbitova až po obdobípoválečné. Přednáška je součástí uváděnéhocyklu Gan chajim – Zahrada života.čtvrtek 19. 2. v 18 h:Můj boj proti konečnému řešení – prezentaceknihy Heinze J. Herrmanna vydanounakladatelstvím Barrister & Principal. Knihaje výpovědí člověka, který doufal, že svýmautentickým svědectvím pomůže ochránitsvět před opakováním podobné katastrofy.Uvedení knihy se zúčastní Eva Herrmannová.Téma holocaustu přiblíží Mgr. Ludvíková,vedoucí pražské pobočky VKC.neděle 22. 2. v 15 h:Tu bi-švat aneb Nový rok stromů. Tentožidovský svátek je oslavou jara a jak je zvykem,uspořádáme si malou hostinu, při nížokusíme různé druhy ovoce. V Izraeli sev tento den sázejí stromky, my si je alespoňsymbolicky vyrobíme. Dílna pro rodičes dětmi od 4 let.Vstupné 30 KčVÝSTAVY VE VKC BRNOV únoru je možno v sále VKC zhlédnoutvýstavu fotografií Karla Cudlína Zprávao Lodži, která v českých kinech doprovázífilm Pavla Štingla Ghetto jménem Baluty.Židovská obec v PrazeSpolečenský sál, Maiselova 18PODVEČERYVONNEPŘENOSILOVÉstředa 11. únorav 15 hodin„Věděla jsem, že hlasatelskéřemeslo není na doživotí, takžemě nezdrtilo, když jsemskončila,“ říkáMARIETOMSOVÁbývalá televizní hlasatelka, nynírozhlasová moderátorka,herečka, vizážistkaa spolupracovnice úspěšnémódní návrhářky HelenyFejkové. A o tom všemsi budeme povídat.Změna programu vyhrazena. Pořad se konáza finanční podpory Magistrátu hl. m. Prahy.Švat 576915

Výběr z tvorby Jaroslava Róny z let 1999–2008 (15 obrazů, 3 plastiky, kresby) představuje od 29. lednado 10. května 2009 Židovské muzeum v Praze v Galerii Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha 1,(zadní trakt Španělské synagogy), tel. 221 711 553, www.jewishmuseum.cz.Sen si musíte zapsat…Jaroslav Róna – podobenstvíVpolovině 80. let nastoupila generace,jejíž výtvarná tvorba byla ovlivněnanovým uměleckým hnutím známým jako„neoexpresionismus“ či „špatná malba“.Jako jeden z prvních na sebe tehdy upozornilJaroslav Róna (nar. 1957), který vystudovalna Vysoké škole uměleckoprůmyslovév Praze sklářské výtvarnictví, zabývá sevšak také malbou, sochařstvím, grafikou,kresbou, mozaikou, scénickým výtvarnictvím,vitráží apod. Róna se účastnil generačníhodivadelního hnutí Pražská pětka ajejedním ze zakladatelů skupiny Tvrdohlaví,jejíž první vystoupení v roce 1987 se stalonejvýraznější demonstrací nástupu postmodernyv Čechách. Přestože tato skupinanevydala žádný tvůrčí program, bylo už jejízaložení jasným programovým signálemodporu proti zglajšachtovanému ČSVUa normalizačním poměrům. Výběr z tvorbyJaroslava Róny z let 1999–2008 (15 obrazů,3 plastiky, kresby) představuje od 29. lednado 10. května 2009 Židovské muzeumv Praze v Galerii Roberta Guttmanna.Na své první samostatné výstavě v Makromolekulárnímústavu ČSAV v roce 1986představil Róna obsáhlý soubor obrazů natéma mytické prehistorie světa, s motivypradávných příšer, osamělých v pustých krajinácha nesoucích stigma svého zániku.„Byl to objev mýtu a mytického prožívánísvěta, který většina z nás nosí v sobě, aniž sito uvědomujeme. Náměty fascinující dosudnevídanou obludností byly na domácí scéněněco nového, přinášely rovněž nečekanéobnovení působivosti obrazu a tradičnímalby,“ říká kurátor výstavy PhDr. ArnoPařík.V 90. letech se Róna začal zabývat vícesochařskou tvorbou, která se od počátku rozvíjelaneobyčejně svobodně, od neokubistickéhotvarosloví k mašinismu a stylu art-deco20. let. Postupně však převážila koncentracek jednoduchým kompaktním objektům odlévanýmvětšinou do bronzu, které připomínajístavby neznámého původu, modely čipůdorysy pevností, hrobek a rituálních staveb.Vrcholem jeho tehdejší sochařskéKrajina s lodním vrakem, 2008, olej na plátně, 100 x 80 cm, foto Ota Pajertvorby se staly monumentální bronzové plastikyRytíř s drakem (1995) a Sépie (2000)pro zámek Klenová u Klatov. V roce 2001získal Róna první cenu v soutěži na pomníkspisovatele Franze Kafky, který byl dokončena osazen před budovou pražskéhoŽidovského muzea v roce 2003 a získalGrand prix obce architektů.Po roce 2000 se Rónovy obrazy zklidňují,obrazový prostor se postupně sceluje, objevujese v něm lidská postava a s ní se vracíi příběh. Zdá se, že umělec prožívá obdobíjakéhosi klasicismu, které si vynucuje jednotuprostoru, času i děje. Vrací se ke starýmmytologickým tématům, obrazy však nejsoujiž tak dramatické, je v nich více reflexea fantazie. Nadčasová témata se nemění,stále se vracejí úvahy o lidském světě a Vesmíru,o jeho počátku a pravděpodobnýchkoncích. Do popředí vystupuje poněkudchmurná vize současné civilizace, nekonečnýchaglomerací mrakodrapů, táhnoucí se odobzoru k obzoru. Osud města (2008) námukazuje pubertálního ďáblíka, personifikaci16 Únor 2009

výstavaobrazy nejsou horkou novinkou, ale schopnostfascinovat si stále uchovávají,“ dodáváPařík.A odkud bere inspiraci? Na setkánís novináři před vernisáží na tento dotazodpověděl, že je to jednoduché. Hodněnápadů čerpá ze svých snů. Je ovšem zapotřebísi je ihned zapsat, než se rozplynoua navždy zmizí!(red.)Výstava bude otevřenado 10. května 2009denně mimo sobotya židovské svátky.Do 27. březnaod 9 do 16.30 hodin,od 29. března od 9 do18 hodin. K výstavě bylvydán katalog.Silné zaujetí je patrné z každého Rónova gesta, foto Milan Kalinajakési kolektivní duše velkoměsta snícíhoposlední sen megapole na pobřeží oceánu.Zbytky opevnění na útesu a hořící pevnostv pozadí obrazu Někde na východě (2008)připomíná konflikty v krajinách opuštěnéhovýchodního bloku. K tématu archeologiezaniklých civilizací se Róna vrací v obrazeKrajina s lodním vrakem (2008), který atmosféroui barevností připomíná metafyzickéobrazy Giorgia de Chirica a evokuje seno ztracené Atlantidě.„Rónův svět je neobyčejně mnohostrannýa proměnlivý, prolínají se v něm nejrůznějšízdroje evropského romantismu a symbolismu,má ale svá vlastní témata a motivy.Některé se zdají být jednoduché, jiné líčí složitéděje zkázy a zrození, příběhy lidskéhoživota jako součásti dramatu Země a Vesmíru.Jeho tvorbu nelze od těchto souvislostíizolovat, ani ji nelze zbavit vnitřního napětía neklidu, který ji oživuje a přináší její novéproměny. Rónův umělecký svět fascinovalpřed dvaceti lety – po desetiletích půstu –naši představivost možností bezprostředníhoprožitku uměleckého díla. Dnes už jehoPříběh tlouštíka, 2007, olej na plátně, 115 x 130 cm, foto Ota PajerUPLYNULO 40 LET OD TRAGICKÉHO ČINU: JAN PALACH ‘69V těchto dnech je možné zhlédnout unikátní výstavu připravenou Filozofickou Fakultou Univerzity Karlovy a Národním muzeem v Praze zapartnerství Archivu bezpečnostních složek, Ústavu pro studium totalitních režimů ČR a Slovenského filmového ústavu. Autoři Petr Blažek,Patrik Eichler a Jakub Jareš s výtvarníkem Jáchymem Šerýchem připravili expozici, která přibližuje jednu z nejvýznamnějších událostí roku1969, sebeupálení Jana Palacha. Připomíná nejenom osobnost Jana Palacha a všech ostatních, kteří svojí smrtí demonstrovali nesouhlass politickým vývojem, ale ukazuje i dobu, která je důležitá pro pochopení Palachova činu. Na výstavě je představena řada unikátních fotografiía dokumentů, které dosud nebyly publikovány, kromě jiného originály všech posledních Palachových dopisů.Výstava instalovaná v Křížové chodbě Karolina, Ovocný trh 3, Praha 1 je přístupna denně od 10 do 18 hodina končí 14. února 2009.Švat 576917

nepřiznaný HUGO HAASV premiérovém pražském kině Lucerna běží už několik týdnůfilm Hlídač č. 47. Televizní diváci byli před prvním uvedením terčemintenzivní reklamní kampaně sestávajícíi z různých skrytých reklam, jakojsou P. R. rozhovory s tvůrci apod. V nichzpravidla zaznělo, že film je natočenpodle ve své době úspěšného stejnojmennéhorománu „legionářského spisovatele“Josefa Kopty (1894–1962) z roku 1926a že první filmovou adaptací tohoto literárníhodíla byl rovněž stejnojmenný filmJosefa Rovenského z roku 1937. Scénářnapsal tehdy začínající Otakar Vávra, ponáhlé smrti režiséra film dokončil Jan Sviták.Titulní roli ztvárnil Jaroslav Průcha,jeho partnerku Marie Glázrová, pro kterouto byla první velká filmová role.„Píárka“ vyznívala v tom smyslu, žeteprve dnes, po sedmdesáti letech,napadlo někoho dalšího prózu zfilmovat.Pravda je ovšem jiná a my se můžemepouze dohadovat, co je pravou příčinoutakového matení veřejnosti.Hlídače č. 47 pod názvem Pickup totižnatočil v americkém exilu roku 1951Hugo Haas (1901–1968), dokonce ve čtyřechfunkcích: 1. jako představitel hlavnírole (Jan „Hunky“ Horák, Haasovou partnerkouv roli Betty Horákové byla MichaelsBeverly; 2. jako režisér; 3. jako producent(promítací práva mají dnes proto Haasovidědicové) a 4. byl i spoluautorem scénáře, za který byl scénáristaArnold Phillips nominován v roce 1952 na WGA Award za nejlepšíscénář k nízkonákladovému filmu.Uvádí se, že je to nejzdařilejší Haasův americký film. Sám jsemjej kdysi na některé z předlistopadových letních filmových školPozvánka do kina: Valčík s BašíremV těchto dnech přichází do kin celovečerníizraelský snímek režiséra Ari FolmanaValčík s Bašírem (85 min, české titulky).Ivan Sors, karikatura Hugo Haase z knihy „Panoptikumčs. filmu“ vydané v Knihovně filmového kurýru,Nakladatelství ČEFIS, Praha 1932. Pod kresbou jeHaasova poznámka: „Kdybych se dal pokřtít, tak tonikdo nepozná“ a jeho podpis.Autobiografický hrdina Ari se vydává zadávnými známými i dalšími lidmi, kteří mumohou pomoci vybavit vzpomínky na krutýmasakr v palestinských uprchlických táborechSabra a Šatíla. Ten v roce 1982 připustilaizraelská armáda během okupace západníhoBejrútu. Hrdina filmu a režisér v jednéosobě byl tehdy vojákem. Podaří se mu překonattrauma a amnézii a vzpomene si, jestlibyl aktérem jedné z nejtemnějších kapitolizraelské historie?Netradiční snímek Ariho Folmana byljedním z nejsilnějších filmů letošní canneskésoutěže. Přispěl k tomu nejen reálný,navíc autobiografický základ příběhu, aleviděl, moc se mi líbil, obrázek Hradčan na vnitřní stěně jakési dřevěnéhlídačské boudy americké železnice je nezapomenutelný.Přiznanou předlohou byl samozřejměKoptův román, což je pikantní, protožeautor tehdy žil v komunistickém Československu.A jak to bylo s autorskýmiprávy? Konečně i dnes je román co docopyrightu stále ještě „kryt“ – až do roku2032.Vnucuje se samozřejmě otázka, pročsi produkce nového českého filmu dalatolik záležet, aby o Haasově filmuv reklamní kampani na Renčův film nezazněloani slovo. A samozřejmě proč nám,třeba právě při této příležitosti, ČT filmnepřinesla.Kdybych byl kolektivně vztahovačný,odpovím, že důvodem je antisemitismus.Kdybych podceňoval inteligenci a vzdělánítvůrců, řekl bych, že je to z nevzdělanosti.Vzhledem k jejich množství, doběpříprav a natáčení i vzhledem ke dnešníminformačním možnostem (vše je na internetu)to považuji za prakticky vyloučené.Navíc se lze vše dočíst ve filmařůmznámé knížce Jaroslava Brože a MyrtilaFrídy Hugo Haas vydané u příležitostipřehlídky filmů H. H. v kině Ponrepo v roce1971.Konečně je tu ještě třetí možnost – uměláprestiž. Zkraťme metr, budeme větší!Tvařme se, že po Rovenském celých sedmdesát let nebyl nikdo,kdo by dílo po válce upozaďovaného autora oprášil a vyzvedl.První remake jsme prostě my!K této třetí hypotéze se přikláním i já. Je smutná.◗ Petr Pober-Pavlovskýi forma animovaného dokumentu. „Válka jesurreálný zážitek a paměť je tak ošidná, žejsem si řekl, že se na cestu pamětí radějivydám s pomocí týmu animátorů,“ vysvětlilFolman své rozhodnutí. Po snímku Persepolisjde o další animovaný film o nedávnýchdějinách Blízkého východu – stejně poutavý,dojemný i hrůzný. (red)18Únor 2009

knihyLITERATURA NEJEN S DAVIDOVOU HVĚZDOULionel Blue, ZADNÍ VRÁTKADO NEBE, 150 str., NakladatelstvíTartaros Praha 2008Zadní vrátka do nebe je jedinečná knihao spiritualitě, jaká nemá v českém prostředíobdoby. Je to osobní vyznání rabína, kterýhledá svou životní cestu na troskách zničenéhosvěta židovské kultury. Po této knizesáhne ten, kdo má rád knihy GilbertaK. Chestertona, Roberta Fulghama a ThomaseMertona. Autor dokáže spojit naprostouupřímnost s typicky britským (a samozřejměžidovským) smyslem pro humor.O mystice dokáže psátstejně přesvědčivě jakoo problémech sexualitynebo totalitního myšlení.Lionel Blue (1930) jebritský rabín a spisovatel.Je prvním rabínem v Británii,který se jako gay přihlásilke své orientaci.Pochází z Londýna, studoval historiia v roce 1960 byl ustanoven rabínem.Slavná byla jeho rozhlasová vystoupení naBBC. K jeho osobním paradoxům patří i to,že je znám nejen jako skvělý vypravěča znalec spirituality, ale také jako znaleckuchyně. V roce 1997 se mu podařilo překonatvážnou nemoc.Jeho knihy byly u nás známé v samizdatu.Tato je první, která vychází tiskemv českém překladu Miroslava Jindry.Luboš Kropáček, SÚFISMUS –Dějiny islámské mystiky, 341 str.,VYŠEHRAD Praha 2008Dlouho očekávané dílo předního českéhoarabisty, autora řady čtenářsky i odborněúspěšných publikací o dějinách a kultuřeislámských zemí přináší ucelený pohled natéma mystiky v islámu: téma považovanéprávě tak za bohaté a podnětné jako někdyza kontroverzní. V šesti větších oddílechrozkrývá autor fenomén islámské mystikyv jeho dějinném, myšlenkovémi geografickém kontextu,předkládá portrétynejvýznačnějších postavsúfismu a jejich názorů,zkoumá vývoj a rozdíly spiritualityhlavních směrů čiškol (tzv. „taríq“). Závěrečnéčásti se věnují islámskémystice v okrajových oblastech islámskéhosvěta (Číně, Indonésii, subsaharské Africe,Evropě), jakož i postavení a úloze súfismuv dnešním světě.Rámec knihy, kterou oživuje množstvípramenných citací, je v podstatě chronologický,počíná se výkladem zrodu a dějinislámské mystiky i jejího zasazení v samotnémislámu a vrcholí dneškem. Autor ukazujeněkterá společná východiska a témataislámské mystiky a křesťanské spirituality,jakož i jejich rozdílnosti. Upozorňuje namožné vlivy středověké islámské mystiky,jež byla často sama napájena z evropských,zvláště novoplatónských zdrojů, na tehdejšíevropský duchovní život a myšlení a zabýváse rovněž evropským vnímáním súfismu, jakna úrovni akademické, tak ve sférách lidovějších.Svazek je doplněn barevnou a černobíloupřílohou, slovníčkem pojmů, soupisemliteratury a obsáhlým rejstříkem.Publikace je zřejmě prvním soustavnějšímpočinem v této oblasti.Prof. PhDr. Luboš Kropáček, CSc.,(1939) vystudoval anglistiku, arabistikua afrikanistiku. V roce 1991 byl habilitovánpro obor dějiny a kultura Afriky, o deset letpozději získal profesuru. Působí na Filozofickéfakultě Univerzity Karlovy a k oblastemjeho zájmu patří mj. islámská filozofiea mystika, problematika islámu v Evropě,vztah islámu a křesťanství a moderní islámvůbec. Dosud vydal několik velmi závažnýchpublikací, ze kterých je možné zvláštěv této době čerpat mnoho důležitých informací.Jmenujme namátkou Duchovní cestyislámu (1993, 2007), Islámský fundamentalismus(1996), Blízký východ na přelomutisíciletí (1999), Islám a Západ. Historickápaměť a současná krize (2002).Václav Cílek, KRAJINY VNITŘNÍA VNĚJŠÍ, 269 str., DOKOŘÁN, PrahaZnámý autor se po studiu geologie věnujeod roku 1990 naplno studiu klimatickýchoscilací a změn v prostředí v nejmladší geologickéminulosti. Od roku 1995 vede naUniverzitě Karlově kurzytýkající se krajiny a historie.Vedle své vlastní bohatétvorby se zabývá i překlady.V této publikaci vyprávíautor o tom, jak se krajinaod 90. let 20. století stalajedním z klíčových pojmůpřírodních, ale i některýchhumanitních věd. První polovina Cílkovatextu se týká skutečné, fyzické krajiny, jejíproměny a ochrany. Druhá část je věnovánavnitřním krajinám duše – fenoménu genialoci, postavě zeleného muže, ale i keltskýmbohům v druhohorách. Celek uzavírají Poutníkovapravidla putování po posvátnýchmístech a obsáhlý soupis literárních i hudebníchpramenů, které jsou pro vstup do krajinypotřebné. Hlavním motivem knihyzůstává nutnost krajinu chránit kvůli nísamé, kvůli živlům, skalám, vodám a životu,ale také kvůli sobě a vlastní duši. Toto druhévydání je rozšířeno o text Právo na krajinu.První vydání této knihy získalo Cenu TomaStoppparda.Ralf Dahrendorf, OD PÁDU ZDIK VÁLCE V IRÁKU, 331 str.,VYŠEHRAD, PrahaReprezentativní soubor studií věnovanýchhistorickým událostem po roce 1989označil jejich autor, význačný německýsociolog a politolog působící řadu let v Anglii,člen britské Horní sněmovny, lord RalfDahrendorf, za svou „zdaleka nejdůležitější“publikaci poslední doby. Základní tezítohoto liberálně orientovaného myslitele je,že revoluce roku 1989 neznamenaly „konecdějin“, nýbrž jejich novýpočátek po vynucenémzastavení. Jejich další směřováníje otevřené, a jakautor, žák Kantův a Popperův,opakovaně zdůrazňuje,netkví v nějaké dějinnénutnosti, nýbrž je v našichrukou a na naší zodpovědnosti,jakými cestami se dějiny budou dálubírat. Podstatný je přitom předevšímrespekt vůči principu politické svobody,k němuž se druží požadavek sociální soudržnostia snaha o rostoucí blahobyt – to všev rámci „otevřené společnosti“, která stáleznovu ověřuje své cesty a svá řešení.Pro našeho čtenáře bude jistě zvlášť zajímavářada postřehů a úvah spjatých s porevolučnímiudálostmi v naší zemi, k nížautora váže nejen odborný zájem, ale takéosobní přátelství. Jedním z vůdčích reprezentantůstředoevropského vývoje po roce 1989je Dahrendorfovi ostatně Václav Havel, nanějž ve své knize vícekrát odkazuje. Knihudoplňuje studie o autorovi a jeho díle od českéhosociologa Miloše Havelky.Prof. dr. Lord Ralf Dahrendorf (1929)přednášel sociologii v Hamburku, Tübingenua Kostnici. V letech 1974–1984 stálv čele prestižního ústavu London School ofEconomics a v letech 1987–1997 byl děkanemSt. Antonyęs College v Oxfordu. Odroku 1993 je jako „lord Dahrendorf of ClareMarket in the City of Westminter“ členembritské Horní sněmovny. Ralf Dahrendorf jeautorem řady odborných publikací, z nichžčesky dosud vyšly Úvahy o revoluciv Evropě v dopise, který měl být zaslánjistému pánovi ve Varšavě (1991) a Hledánínového řádu (2007). Zatím posledním autorovýmdílem je aktuální analýza pod názvemPokušení nesvobody. Intelektuálové v časezkoušky (2006).◗ Milan KalinaŠvat 576919

struãn˘ prÛvodce Ïidovskou modlitbouSTRUKTURA MODLITBYV prvním díle našeho nového průvodce jsme se seznámili se základními pojmy, kterése k židovské modlitbě vztahují.Dnes si představíme základní strukturu modlitby,v dalších číslech se pak budeme věnovat jednotlivýmčástem podrobněji. Je třeba si však říci, že tatostruktura je obecná a uvedená v maximálním rozsahu, zahrnujetedy všechny prvky, které se v modlitběmohou objevovat, nejsou však její součástívždy. Některé části jsou aktuálnípouze v některých dnech (to se týkázejména čtení z Tóry), jiné jsou vázányna přítomnost minjanu, k nejrůznějšímobměnám dochází ve svátečních dnech,jiná je modlitba ranní a jiná večerní.K tomu všemu se ovšem dostanemev dalších dílech.Je také třeba předeslat, že pochopitelněnení v možnostech tohoto průvodcepublikovat přímo texty modliteb.Na druhou stranu studovat modlitbu,aniž bychom měli texty při ruce, neníúplně ideální. Proto doporučuji vzít sik ruce sidur. Těch samozřejmě existujecelá řada a v mnohém se od sebe liší.Ovšem základní struktura a pořadí modlitebby měla být u všech víceméněstejná. Odkazy na konkrétní stránky,které v tomto průvodci najdete, se vztahujík novému českému reformnímusiduru Hegjon Lev, v ostatních sidurechsi příslušné pasáže čtenáři musí vyhledatsami. Ostatně právě takové „pátrání“v siduru může být velmi prospěšné a jevlastně součástí našeho studia.Zde je tedy ona základnístruktura modlitby:1) Birchot ha-šachar (= „požehnání(při) úsvitu“, str. 34 v siduru Hegjon Lev) a P e sukej dezimra(= „chvalozpěvy“, str. 38): patří sem například známétexty „Ma tovu ohalecha Ja’akov“ („Jak dobré jsou tvé stany,Jákobe“) či „Elohaj, nešama…“ („Hospodine, duše, kterou jsimi dal, je čistá“). Dále je zde několik žalmů či chvalozpěv„Nišmat kol chaj“ („Duše všeho živého“). Po ukončení tohotooddílu se říká Chaci kadiš neboli „poloviční kadiš“ (str. 18),který obecně funguje jako předěl mezijednotlivými částmi bohoslužby.2) Š e ma: tuto část bohoslužbyzahajuje Barchu („Žehnejte Hospodina“,str. 44), které je vlastně voláním ke společnémodlitbě; vlastní text Š e ma („SlyšIzraeli“, str. 46) je orámován několikapožehnáními (více si o tom řeknemev některém z příštích dílů, kde sebudeme touto částí modlitby zabývatpodrobněji).3) Amida, rovněž zvaná Šmoneesre (tedy „modlitba ve stoje“ nebo„modlitba osmnácti“, str. 50), je jádremcelé modlitby, právě v této části jsouHospodinu předkládány prosby, o jejímobsahu a variantách si opět časempovíme více.4) Kri’at ha-tora („čtení Tóry“,str. 56): modlitby a chvalozpěvy, které seříkají při vyjímání Tóry ze schrány a připrocesí s Tórou, dále pak požehnání,která pronáší ten, který je k Tóře volánpřed i po čtení, a požehnání náležející kečtení haftary.5) Sijum ha-avoda („zakončení,závěr bohoslužby“) – patří sem zejménaoslavný hymnus Alejnu („Je na násvychvalovat…“, str. 63), Kadiš (str. 65)a tradiční závěrečné písně – Ejn kelohejnu(„Nikdo není jako náš Bůh“,str. 66), Adon olam („Pán světa“, str. 29)nebo Jigdal („Buď vyvýšen…“). Svátečníbohoslužba bývá ještě završena kidušem (doslova„posvěcení“, str. 67).◗ Připravila Kateřina WeberováNový sidur HEGJON LEVModlitby progresivního směru pro šabat, svátky a všední dnyUspořádali: rabín Tomáš Kučera, Jan David Reitschläger, vydala: Bejt Simcha, formát: A5, 216 stran.Sidur je v pevné vazbě a na každé dvoustraně najdete hebrejský text, český překlad, transkripci dolatinky a anglický (případně slovenský) text. Prodejní cena je 400 Kč při osobním odběru (po dohodě),450 Kč na dobírku (včetně poštovného a balného). Zaslání na dobírku je možné i na Slovenskoza celkovou cenu 570 Kč.Objednávky na adrese reform@volny.cz nebo na telefonu 724 027 929.Sidur je nyní možné zakoupit rovněž v ŽO Děčín a ŽO Liberec, v budoucnu pravděpodobněi v dalších židovských obcích.Věstník Maskil – registrace MK ČR č. E 14877Vydává židovská kongregace Bejt Simcha, přidružený člen Federace židovských obcí ČR, Mánesova 8, 120 00 Praha 2, Česká republika, IČO: 61385735, tel./fax: 222 251 641, 724 027 929,e-mail: redakce.maskil@maskil.cz. Maskil vychází měsíčně za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, Federace židovských obcí v ČR, Nadačního fondu obětem holocaustu a The Dutch Humanitarian Fund (JHF). Zájemcimohou přispět na vydávání věstníku libovolnou částkou na bankovní účet: 86-8959560207/0100 u Komerční banky, variabilní symbol: 88888 (5x8). Manipulační poplatek 10 Kč. Redakce: Milan Kalina, Kateřina Weberová.Redakční rada: Michal Foršt, Jitka Nováková. Ilustrace: Lucie Lomová. Předtisková příprava a tisk: Typografické studio Trilabit, s. r. o., Vodičkova 36, Praha 1. Uzávěrka tohoto čísla 20. 1. 2009. Uzávěrka příštíhočísla 10. 2. 2009.