č.7 - Maskil

Ročník 10Tamuz/Av 5771Červenec/Srpen 20117Z obsahuModlitba může přiblížitvykoupení 2Leadři v Londýně 4Příběh izraelskéhohospodářského zázrakuMišne TóraHilchot deot čili Etika 12Sudetoněmecké dnys židovskou účastí 15Kao Č’-Šeng: Za Čínuspravedlivější 18KrátceČím více se přibližujeme k tragickémudatu 9. avu, tím se náš smutek prohlubujea my jej pociťujeme mnohem intenzivněji,a to nejen na duši, ale i na těle. S tímsouvisí také obyčeje tohoto období, meziněž například patří, že během těchto třítýdnů se nekonají žádné svatby, nepořádámehostiny spojené s veselím, neoblékámesi nové šaty, nestříháme se a mužise neholí. Navíc prvních devět dní – neinteig – měsíce avu (letos od 1. do 9. srpna)nejíme maso a nepijeme víno.Rabín Daniel MayerNa začátku dubna jsem měla možnostv rámci programu organizace WordORT – Future Leaders navštívit nejmodernějšílondýnský domov židovskýchseniorů Golders Green Campus a rádabych své dojmy předala dále čtenářům.Vzhledem k tomu, že jsem se minulý rokpodrobně věnovala fungování Hagiboru –jediného pražského domova židovskýchseniorů, zajímalo mě jeho srovnání sezahraniční „konkurencí“ v poskytovanýchslužbách, zázemí a přístupu.Anežka Večeřovástudentka Lauderova gymnáziaJe přirozené, že charakter člověka a jehočiny jsou ovlivněny jeho přáteli a společností,pročež se chováme podle místníchpravidel. Proto by se měl pohybovatv okolí Spravedlivých a neustále dlít v přítomnostimoudrých, aby se od nich naučiljejich chování. Podobně by se mělvyhýbat hříšníkům, kteří kráčejí v temnotách,aby se od nich nenaučil jejich skutky.To je to, co říká Šalamoun: „Kdo chodís moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryšís blázny, setřín bude.“ (Př 13, 20)Karel GoldmannSaul Singer navštívil Knižní veletrh, abyse osobně zúčastnil uvedení své knihy.foto Milan Kalina➤START-UPNATION

Modlitba může přiblížit vykoupeníúvaha k 9. avuZanedlouho nás čekají tři smuteční týdny, od 17. tamuzu do 9. avu (od úterý 19. července do úterý 9. srpna).Je to období mezi výše zmíněnými posty.Sedmnáctého tamuzu se podle naší tradicepřihodilo pět tragických událostí,které neblaze ovlivnily budoucnost našehonároda:1. Mojžíš rozbil desky Zákona, 2. králMenaše nechal postavit modlu v jeruzalémskémChrámu, 3. dočasně byly přerušenykaždodenní oběti, 4. Apostomus spálil svitekTóry a 5. Římané prolomili jeruzalémskéhradby. (Podrobněji v Maskilu č. 10–11z roku 2007).Čím více se přibližujeme k tragickémudatu 9. avu, tím se náš smutek prohlubujea my jej pociťujeme mnohem intenzivněji,a to nejen na duši, ale i na těle. S tím souvisítaké obyčeje tohoto období, mezi něžnapříklad patří, že během těchto tří týdnůse nekonají žádné svatby, nepořádáme hostinyspojené s veselím, neoblékáme si novéšaty, nestříháme se a muži se neholí. Navícprvních devět dní – nein teig – měsíce avu(letos od 1. do 9. srpna) nejíme maso a nepijemevíno. Tento zvyk v období zvýšenéhosmutku je odvozen z verše Žalmu 104,15:lidské- – A víno pro radost ויין ישמח לבב אנוש„‏mu srdci.“ Také v traktátu Pesachim 109ase uvádí, že rabi Jehuda ben Betejra říkal,že v době, kdy existoval Chrám, tak masočinilo člověka veselým, neboť je psáno (Dt27,7): „Budeš tam také obětovat a jíst pokojnéoběti a radovat se před Hospodinem, tvýmBohem.“ Avšak nyní, kdy Chrám nestojí,není radosti, pouze ve vínu, neboť je psáno:„A víno pro radost lidskému srdci.“ Samozřejmě,že výjimkou je šabat, který připadnena 6. srpna, kdy pronášíme kiduš nad vínema na seudot šabat jíme maso.Nyní se zaměřme na poslední měsícea týdny existence druhého jeruzalémskéhoChrámu, jak nám o nich vydává svědectvízapsaná ústní tradice. Tato bez mála dvě tisíciletístará výpověď o tragickém konci našehosvatého města Jeruzaléma a Božího domumá dodnes co říci našemu národu a nejenjemu. Je to přísné varování před fanatismema fanatiky, ať jsou jakéhokoli přesvědčenínebo víry.Tři roky obléhal Vespasián Jeruzalém.Mezi jeho obyvateli byli také tři boháči:Nak dimon ben Gurion, Ben Kalba Savuaa Ben Cicit Hakeset. Jeden řekl, že budevšem obyvatelům obleženého města dávatpšenici a ječmen, druhý prohlásil, že jim dávíno, sůl a olej. Třetí řekl, že bude obyvateleměsta zásobovat dřevem. Když otevřeli skladyoněch boháčů, zjistili, že je v nich tolikobilí a ostatních potravin, které by stačilyuživit všechny obležené ve městě po dobudvaceti jednoho roku. Ve městě však byli téžzélóté קנאים)‏ ‏,(בריונים,‏ fanatičtí protiřímštíextremisté. Učenci řekli zélótům: „Vyjdemez města a uzavřeme mír s Římany.“ Zélóténaopak odvětili učencům: „My vyjdeme9. av u Zdi nářkůz města a budeme proti nim bojovat!“ Učencijim na to odvětili, že bojem nic nedosáhnou,nemají na to, aby Římany porazili. Zélótépak spálili všechny sklady s potravinamia ve městě zavládl krutý hlad. (Podle traktátuGitin 56a)V té době vyšel rabi Jochanan ben Zakajna tržiště a viděl, jak obyvatelé Jeruzalémavaří slámu a pijí vodu, aby zmenšili hlad.Řekl si v duchu: „Cožpak lidé, kteří jedíslámu a pijí vodu, mohou obstát v boji protiVespasiánovi? Teď je nejdůležitější, abych seodtud dostal.“ (Ejcha Raba 1:31)Otec sikarijů – סיקרא ‏,*אבא jak jej nazývali,byl vůdcem jeruzalémských zélótů a synovcemrabi Jochanana ben Zakaje. RabiJochanan ben Zakaj mu vyřídil, aby k němutajně přišel. Ten jeho prosbě vyhověl a v tajnostise k němu dostavil. Rabi Jochanan muřekl: „Do kdy budete zabíjet lid hladem?“Otec sikarijů mu odvětil: „Co mám dělat?Když jim (zélótům) něco řeknu, zabijí mě!“Rabi Jochanan mu řekl: „Najdi nějaký způsob,abych se dostal ven z města. Snad se mipodaří udělat něco pro jeho záchranu.“ Synovecmu řekl: „Tak zní dohoda, že z městase nikdo nedostane, ledaže by byl mrtvý.“Rabi Jochanan mu odvětil: „Tak mě vynesven jako mrtvého.“Otec sikarijů mu poradil, aby předstíral,že je těžce nemocný a potom, že zemřel. Pakho v rakvi mohou vynést za hradby města,kde bude „pohřben“. Rabi Jochanan se řídilradami svého synovce, který též rakev se„zemřelým“ strýcem doprovázel. Když došlik městské bráně, chtěly stráže zélótů probodnoutkopím rakev, aby se ujistily, že v rakvije opravdu mrtvý člověk. Tu je otec sikarijůvaroval, že pokud tak učiní, všichni, včetněŘímanů, budou o nich říkat, že zélóté dokonceprobodli svého rabína. Stráže se zaleklya otevřely brány, aby „pohřební průvod“mohl vyjít z města. (Podle traktátu Gitin 56a)Za městskými hradbami se stal „zázrak“a rabi Jochanan ben Zakaj vstal z mrtvých.Když přišel do Vespasiánova vojenského tábora,chtěl se dovědět, za jakých podmínekje vojevůdce ochoten ušetřit město a Chrám.Vespasiánovou podmínkou byla bezpodmínečnákapitulace obránců města, zvláště pakzélótů. Raban Jochanan ben Zakaj věděl, žetato podmínka je pro fanatické zélóty nepřijatelná.Při svém setkání s Vespasiánem jejpozdravil slovy: „Buď zdráv, císaři!“Vespasián si zpočátku myslel, že Jochananůvpozdrav je provokací, ale během jejichrozhovoru přišel z Říma posel, který Vespasiánovioznámil, že senát uznal jeho nástupnictvípo zavražděném Vitelliovi (koncemroku 69 o. l.). Tradice vypráví, že když seJochananova předpověď vyplnila, řekl muVespasián, že po něm může žádat cokoli a on ➤2 Červenec/Srpen 2011

mládež➤proto, že se na vás váš tajný přítel vykašlal.Po všech možných seznamovacích hráchjsme jeli do přírodního sportovního centra. Tobyl snad jediný nepříjemný zážitek z celéhotýdne. Rozdělili nás do několika skupineka šli jsme sportovat. Vylezli jsme na kopec, nakterém byla jedna jediná betonová roura.Všichni jsme dostali za úkol rourou prolézt.Jakžtakž jsme se prodrápali skrz, načež chlapík,který nás měl na starost, prohlásil, že „teďuž je zvládnete všechny“ a otevřel velkýpoklop do země. Všichni jsme jeden po druhémvlezli do absolutní tmy a vlhka. Každýsám, jinak bychom se tam ani nevešli, protoževe zdi jsme si museli nahmatat jeden malýotvor (ano, proto ta roura) a do toho se v absolutnítmě po břiše nasoukat. Přibližně čtvrthodiny jsme se plazili v absolutní tmě, vlhkýmpodzemím, betonovými rourami různýchšířek. Byli jsme závislí jen sami na sobě,a to tak, že ti vepředu dávali zvuková znamenítěm vzadu. Když jsem vylezla, byla jsemlehce hysterická a opravdu vděčná za vzducha svit slunce. Po vyčerpávajícím dni plnémtakovýchto adrenalinových zkoušek jsme senavrátili do centra. K večeru jsme ještě absolvovalipřednášky představitelů britských uniížidovské mládeže. Přála bych si mít na výběrz tolika možností. Ortodoxní unie, liberálníunie, reformní... a ne jen, že je jich asi deset,ale ještě spolu komunikují, spolupracujía navzájem se respektují. Aby toho nebylomálo, dozvěděli jsme se, že je v Londýněkolem 200 tisíců Židů a že mají dokoncevlastní čtvrť. Při pomyšlení na vzájemnévztahy a počty českých Židů nám bylo oběmado breku. Po úžasné večeři nás čekala přednáškaEyela Degana na téma Izrael a coo něm víme.Druhý den jsme brzy ráno opustili Lincolnsfieldsa jeli jsme se podívat na sídloORTu do centra Londýna. Londýn je nádhernéměsto se zcela jedinečnou atmosférou.V ORTu nás přivítala speciální komise složenáz předsedy britského ORTu, předsedyrady zástupců EJF a již zmíněného EyelaDagana. Poté následovala panelová diskuzena témže místě s názvem „Dialogy víry“,která byla vedena zástupci tří nejpočetnějšíchnáboženství, a sice judaismu, křesťanstvía islámu. Opět jsme všichni byli svědky bezproblémovéhodialogu a zájmu všech stranněkam se ve vzájemných vztazích posunout.Poté následoval takzvaný leadership workshop,těch jsme měli v týdnu několik, zaměřenýna vedení a spolupráci v týmu. Odpolednejsme navštívili malé židovské muzeumpřímo naproti „ORThausu“ a poté jsme sikaždý vytvořili svůj blog, na který teď pravidelněpřispíváme články, jejichž téma je námvždy zadáno na některé z on-line diskuzí.Večer po návratu z Londýna zpět na ubytovnujsme měli další workshop a poté následovalovystoupení skvělého člověka jménemDanny Raphael, což je židovský rapper. Dosvých devatenácti ortodoxní žid, poté několiklet tápal, chvíli vystupoval ještě se svýmmuslimským kamarádem a nakonec došelk názoru, že tohle je to pravé. Výtečný koncert,pak jsme si všichni zkoušeli psát vlastnítexty a sami je předvádět.Ve středu, třetí den, jsme jeli hned ránodo Londýna, kde jsme strávili celý den. Nejprvejsme navštívili Moishe House, cožv nás zanechalo jeden z nejsilnějších dojmů.Moishe house je americká organizace, je jichpo světě asi třicet. Pokud máte pocit, že vámvětšina komunit ve vašem okolí nevyhovuje,že byste chtěli dělat něco jiného a novéhoa pokud na to máte dostatek času, trpělivostia několik podobně smýšlejících lidí, paknení nic snazšího. Najdete si dům, který sis několika přáteli pronajmete, zažádáteTáborák na rozloučenouo dotaci, kterou vám z Ameriky většinoupošlou (výška dotace je odvislá od velikostizemě, komunity, ceny domu apod.), a mátetak šanci začít svoji vlastní komunitu. Vašípovinností pak je pořádat minimálně sedmkrátdo měsíce akce, které se nějakým způsobemtýkají židovství. Vést bohoslužbu, promítatfilm, zorganizovat diskuzi... Možnostíje nepočítaně. Pak posíláte do Ameriky fotkyjako důkaz toho, že opravdu něco děláte.Tato idea mě i Anežku naprosto nadchla.Umím si představit, že bych něco podobnéhoráda zorganizovala i u nás. Nicménězpět k našemu programu. Po návštěvě londýnskéhoMoishe Housu jsme se tedy odebralido JHUBu, což je centrum sdružujícívšemožné židovské dobročinné organizace.Tam se nám jich několik představilo, napříkladspolečnost, která vyrábí fair-trade kipy.Také jsme byli seznámeni s ideou MitzvahDay, pořádaného židovskou dobrovolnickousítí. Mitzvah Day je akce, která se konákaždý rok po celém světě, kdy židé manuálně,ne finančně, pomáhají, kde je potřeba.Poté jsme se vypravili do Londýnskéhodomu seniorů, což byl také neuvěřitelnýzážitek, ale o tom najdete v čísle celý jedenpodrobný článek od Anežky Večeřové. Potéjsme měli hodinu rozchod v židovské čtvrtiGolders Green, kde jsme se rozdělili do skupineka dostali 20 liber na večeři. Rychlejsme se najedli v nějakém košer fastfoodu(„Schischleek“ v pitě s humusem a chilly)a pak jsme jen chodili a nevěřícně pozorovaličtvrť a její obyvatele. Navštívili jsmei pár obchůdků, ale to už byl čas přesunoutse dál, tak jsme toho moc nenakoupili.Potom jsme totiž jeli na slavný londýnskýmuzikál STOMP. To byla skvělá podívanáa nikomu vůbec nevadilo, že jsme se do Lincolnsfieldvrátili pozdě a ráno brzo vstávali.Čtvrtek byl poslední den. Ráno několikworkshopů a poté znovu odjezd do Londýna,kde nám byla umožněna speciální prohlídkavelkolepého londýnského parlamentu. Předpříchodem jsme se museli všichni nechatvyfotit a dostali jsme na krk kartičku s nápisem„visitor“ a s naší fotkou. Byli jsme i namístech, kam se návštěvníci normálně nedostanou,stáli jsme všichni asi metr od královninatrůnu. Tomuto zajímavému zážitkupředcházela ještě krátká diskuze s několikapolitickými zástupci na téma proč se zapojovatdo politiky. Například s ředitelkou„Mladé židovské politické sítě“, politickýmporadcem vrchního rabína (který má mimochodemsvé vlastní křeslo v parlamentu!)nebo třeba s ředitelem parlamentní skupinyproti antisemitismu. Když si ředitel tohotohnutí nešťastně povzdechl, že je opravdutrápí antisemitismus, protože jim někdočasto čmárá na synagogy hákové kříže,smutně jsem si vzpomněla na tolerovanépochody antisemitů a neonacistů v naší zemia skoro jsem se styděla. Po návštěvě parlamentunásledovala turistická projížďka Londýnems průvodcem. Pak jsme se navrátilido ubytovacího zařízení, kde jsme ještě mělikrátké povídání o Izraeli, opět Eyel Dagan.Následovala rozlučková večeře a pozdnínoční rozlučkové aktivity, jako táboráka společné zpívání.Byl to neuvěřitelně nabitý týden, kterýnám oběma dal spoustu nových poznatkůa zkušeností. Poznaly jsme množství zajímavýchlidí a organizací, všichni byli velicevstřícní a připravení s našimi malými komunitamispolupracovat a pomáhat jim. Jsemvelice ráda, že jsem měla díky Bejt Simchamožnost se něčeho takového zúčastnit a užnemůžu se dočkat pobytu v Izraeli.Ještě jsem vám ale nevysvětlila, proč píšutenhle článek. Tak tedy, závěrem pobytujsme každý dostali za úkol zorganizovatvlastní projekt se svojí komunitou, který pakbudeme v Izraeli prezentovat. Já jsem se rozhodlavzít si na starost většinu článků do letníhočísla našeho komunitního časopisuMaskil. Proto v tomto čísle najdete několikčlánků od mladých lidí, převážně studentůLauderových škol, tedy mých spolužáků.Tímto bych chtěla poděkovat své komunitěBejt Simcha za to, že mi umožnila přihlásitse do tohoto programu, především pakKatce Weberové. Dále také všem, kteří dotohoto čísla přispěli svými články a podílelise tak na projektu. Jmenovitě tedy AnežceVečeřové, Martinu Pavlíkovi, Dině Kavanové,Hance Šikové a Jakubu Žabovi.Karolína Kotrbová, studentka Lauderovagymnázia (třída II. G), foto: autorkaTamuz/Av 57715

mládež➤ být nezávislý neznamená automaticky býtsvobodný. A svobodný může být i člověk,který závislost vnímá jako prostředek vlastníhorůstu a „aktivní služby svému okolí“.Na začátku jsem řekl, že svoboda, tak jakjí rozumíme dnes, nebyla vždy samozřejmostí.Pro příklady nemusíme chodit daleko.Známe je totiž celkem dobře z poměrněnedávné minulosti. Všechny politické ideologie,které se snažily a snaží ovládat a organizovatživoty lidí, zároveň vyvolávalyv části obyvatel o to větší odpor a touhu posvobodě nezávislé od vnějších okolností.Svobodu myšlení a bytí se snažili nalézatv alternativních podzemních hnutích,v undergroundové hudbě, bytových seminářích,tajných setkáváních nad Biblí apod.I když to mnohokrát přinášelo riziko, titolidé byli ochotni v zápase o svobodu a vírutrpět a přinášet oběti. Jsem tedy přesvědčeno tom, že svoboda není pouze otázkou společnosti,tedy celku a vnějších okolností, aletaké (možná více) otázkou vnitřní – otázkounitra člověka.Viktor Frankl, bývalý vězeň židovskéhopůvodu, přeživší koncentračního tábora,v knize s názvem A přesto říci životu anopíše: Dostojevskij kdysi řekl: „Bojím sepouze jedné věci – nebýt hoden svého utrpení.“Tato slova mi často přecházela hlavou,když jsem poznával ty mučedníky, kteřísvým jednáním v táboře, svým utrpeními smrtí vydávali svědectví o té nejvyšší,Jean-Paul Sartre (1905–1980), nejvýznamnější představitelexistencialismu, označuje svobodu člověka za„strašnou“vnitřní svobodě člověka. O těchto lidech byse dalo také říci, že byli hodni svého utrpení.Duchovní svoboda člověka, kterou mu nenímožné až do posledního dechu vzít, mu rovněžaž do posledního dechu dává příležitostuspořádat svůj život smysluplně“.Nad jakékoli utrpení či tlak vnějškuFrankl klade a zdůrazňuje duchovní svobodučlověka. Od člověka, který toto utrpení zažilna vlastní kůži, je tato výpověď o to významnějšía závažnější.Prošli jsme několik navazujících fázípojetí svobody, na níž se nějak podíleli teologové,filozofové či psychologové, nebov ní aspoň zaznívaly jejich myšlenky. Domnívámse, že otázka svobody zůstává otázkounadále otevřenou novým úvahám a přehodnocením.Její pojetí prožívá a chápekaždý jinak. Nedá se jednoduše definovatani ohraničit nebo vyznačit její „pole působnosti“.Ukazuje se, že otázka svobody vnějšíči duchovní nebo otázka vztahu mezi svobodoua nezávislostí je vždy také otázkou pochápání podstaty a úkolu svobody. To neznamená,že nemá smysl se jí zabývat a vůbec siji klást. Jsem přesvědčen o pravém opaku.Čím více ale přemýšlím a uvědomuji si jejízávažnost, vnímám jako nejednoduché jihodnotit, posuzovat a předběžně odpovídatna otázku po pojetí svobody mimo měa vlastního zorného úhlu.◗ Martin Pavlík, žák 3. ročníkuLauderova gymnáziaRecenze: Purimový zázrak – film o Polácích a ŽidechKochanowští jsou typická polská rodina jednoduššího založení.Otec pracuje v továrně, matka je většinu doby viděna za šicím strojem,jejich dospívající syn se chodí prát na fotbalové zápasy a největšíurážkou je pro ně, když někoho nazvou Židem. Židé v polskýchočích mohou za všechno zlo světa, včetně situace, kdy hlavarodiny ztratí práci. Film ze současnosti je však založenna jednoduchém paradoxu „o tom, jak se z antisemityŽid stal“. Pan Kochanowský se jednoho dnedozví, že v Americe umřel jeho strýček, po kterém mázdědit velké bohatství. A také přijde na to, že jehorodina se původně nejmenovala Kochanowští, aleKohenovi. Podmínkou k dědění je návrat k vířepředků. Jak se s tímhle naučí antisemita žít?Z filmu jsem měla dva rozdílné pocity – že se mupodařilo zachytit atmosféru velmi dobře, ale vlastněi druhý extrém, totiž že se to nepovedlo. Čím to?Prvních patnáct minut zachycuje atmosféru silněantisemitského Polska. A docela se to daří. Setkámese s antisemitismem ve fotbale i při rozbíjení okendělníky, kteří ztratili nebo brzy ztratí práci. I kdybycho Polsku nic nevěděla, bylo by mi hned jasné, že to není„Jewish-friendly“ země.Na druhou stranu po patnácté minutě už film začíná připomínattrochu pohádku a mravoučný příběh. Snaží se ukázat, že Židénejsou takoví, za jaké je Poláci mají, a přitom dělá ze Židů exoty.Je z něj cítit příliš mnoho stereotypů vzatých vážně a nikoli s lehkostíči nadsázkou. U některých se to samozřejmě povedlo, alepohled na Židy, kteří se odvážou jen jednou v roce na Purim, a jinakjsou to vážní podivíni, je moc velkým zjednodušením. I to je jednímz faktorů, které ve finále ubírají filmu na nějaké výraznějšíhloubce. Přijde mi, jako by téma mělo mnohem větší potenciál nežambice či odvaha tvůrců.Po prvním zhlédnutí mě napadla otázka: „Pro koho ten film je?“Podle mého názoru je opravdu jen velmi málo lidí, kteří můžoupochopit všechny narážky a zároveň si z filmu něco odnést. Jsou tuvtipy, které člověk neznalý židovských tradic a náboženskýchpravidel pochopit nemůže. Jako například,když při schůzce se židovským právníkem kvůli dědictvíobjedná právník Silberstein krevetový koktejl. Dočkámese detailu krevety i hodujícího Silberteina, kterýlabužnicky vysává maso krevetek. Na tenhle motiv jev tu chvíli daný důraz, ale obávám se, že pro většinudiváctva vyzní do ztracena. Na druhou stranu jsem přesvědčená,že se ve filmu skrývají narážky na polskéreálie, které zase nemohu ze své pozice pochopit já.Co se týče konce příběhu, je jen zoufalým pokusemvyhnout se hollywoodskému střihu filmu. Neříkám,že to mělo dopadnout jako úplný happyend, alekonec mi připadá křečovitě naroubovaný na dosavadnísouhru událostí.Pokud ale odhlédnu od samotného filmu a přihlédnu k tomu, žesnímek byl natočen v produkci polské veřejnoprávní televize, pakmusím smeknout. Po svém se vypořádali se svými předsudkya nebáli se ukázat, že tak jak se občas chovají, není tím nejlepšímzpůsobem soužití lidí různého původu a náboženství. Nedává přesnýnávod, jak jednat. Jen vypráví příběh, jak se někomu dovedou proměnitživotní hodnoty ze dne na den.Film bych doporučila ke zhlédnutí, ale jenom jako zajímavost.Když se od něj příliš nečeká, nezklame.◗ Hana Šiková, studentka 1. ročníku Lauderova gymnáziaTamuz/Av 5771 7

„Účel“nesvětí prostředkyaneb 24 let kriminálu za válečné zločiny a zločiny proti lidskostiAnte Gotovina se narodil v roce 1955 v Socialistické federativní republice Jugoslávie, v chorvatském Pašmanu.S bohatými vojenskými zkušenostmi z francouzské Cizinecké legie se v roce 1991 vrátil do Chorvatska, aby seúčastnil tzv. války za nezávislost Chorvatska. Ta byla pro Chorvaty úspěšná a Chorvati neradi vidí, že velitel jejicharmády v rozhodujícím a vítězném tažení proti Srbům je souzen nějakými cizinci za údajné zločiny na těch prašivýchSrbech, kteří přeci můžou za všechno. I kdyby je spáchal, idea války za nezávislost je přece smyla.REPUBLIKA SRBSKÁ KRAJINATakto se nazýval státní útvar existující naúzemí dnešního Chorvatska v letech1991 až 1998. Chorvatsko se totiž v roce1991 odtrhlo od Jugoslávie, jejímž hegemonembylo historicky vždy Srbsko, avšaktímto krokem se zhruba 400 tisíc etnickýchSrbů ocitlo ve státě „Chorvatů“. S tím se přirozeněneztotožnili a v referendu obyvateléKrajiny (= „pohraničí“), historického územína jihu Chorvatska, které začalo být osidlovánoSrby od 16. století, když sem prchalipřed Turky, rozhodli o nezávislosti na Chorvatsku.Je to klasický případ, kdy historickypočetná menšina se chce osamostatnit nazákladě práva národa na sebeurčení a nadruhé straně stojí vládnoucí většina s argumentemo nepopiratelných historických hranicíchstátu a nemožnosti jejich rozbití.Paralel nalezneme v historii mnoho. Napříkladodsun německého obyvatelstva z českýchzemí je velmi podobným případem.I zde se Češi (jako Chorvati na Srbech)dopouštěli na Němcích vražd, znásilňování,rabování a krutého zacházení. Události,které tomu předcházely, jsou odlišné a hrajísvou objektivní roli, ale samotný akt jetotožný. Jsem Čech a jsem své zemi loajální,ale ne slepě. Odsun Němců byl kompenzacíza šestiletou hrůzovládu z jejich strany, alenejsem schopen posoudit, jestli se dá nucenévystěhování tří miliónu lidí takto zdůvodnit.Nemůžu nevidět, kolik Čechů kolaborovalo,udávalo, po válce se zbraní v ruce běhalov pohraničí a z pozic samozvaných soudcůzabíjelo lidi nebo jezdilo do pohraničízkrátka „jen“ pro koberce a nábytek.Nemůžu nevidět, že příslušníci mého národase chovali jako svině stejně jako ty nacistickébestie. A stejně tak nevím, kde je ideologickápravda ve válce mezi Chorvatya Srby v letech 1991–1995, ale vidím, že sezde páchaly zločiny na obou stranách, zakteré jsou odpovědní jednotliví lidé, a ne takani idea, která koneckonců je také jen produktemčlověka a je každého odpovědností,jestli se s ní ztotožní či ne.Chorvaté mají jasno – Ante Gotovina je národním hrdinouOPERACE OLUJAChorvatská válka za nezávislost byl jednímz dohromady čtyř konfliktů, které proběhlyna území bývalé Jugoslávie v 90.letech 20. století. V našich končinách zpravidlao těchto čtyřech válkách, známých podoznačením válka v Jugoslávii, víme to, žeSrbové tam v Bosně vraždili nevinné lidi,kteří nebyli Srbové. Realita je samozřejměnepopsatelně složitější a pravda je taková, ževšechny strany mají ruce od krve, všichnivůdcové znepřátelených stran byli faktickýmidiktátory svých zemí, které využívali,a jejich politická rozhodnutí byla zásadněovlivňována jejich ješitností, touhou stát sehistorickými a opěvovanými zachráncisvých národů, touhou po slávě, majetkua moci. Srbové se dopustili bez diskuze nejrozsáhlejšíchzločinů, Chorvati, Bosňané čikosovští Srbové ale páchali podobné zločiny,i když ne v takovém měřítku.Když v roce 1991 Srbové za podporyBělehradu vyhlásili Republiku srbskou Krajinu,chorvatská neoustašovská nacionalistickávládní rétorika neměla se Srbynejmenší slitování. Vše vyvrcholilo v roce1995, kdy proběhla třídenní vojenská operaceOluja (= bouře), při které chorvatsképolicejní a vojenské síly obsadily srbskouseparatistickou oblast a ovládly ji. Z domovůbyly vyhnány zhruba dvě třetiny etnických ➤8 Červenec/Srpen 2011

mládež➤ Srbů. Genocida provedená chorvatskýmijednotkami se neobešla bez vraždění, znásilňovánía rabování. Srbové si stěžují, žeMezinárodní trestní tribunál pro bývalouJugoslávii soudí jen Srby a zločinů jinýchstran si nevšímá, Chorvati nechtějí o nějakýchzločinech ani slyšet, byla to přeci válkaza nezávislost jejich země, a to přecevšechny zločiny ospravedlňuje. A stejně,dobře jim tak, Srbům!PŘÍBĚH JEDNOHO GENERÁLAAnte Gotovina, jmenovec ustašovskéhovůdce za druhé světové války Paveliće, jenovodobým chorvatským hrdinou, stejnějako je pro Srby často Ratko Mladić neboŽeljko Ražnatović, řečený Arkan, neboNaser Orić pro Bosňany. Mezinárodnítrestní tribunál v Haagu však nad tímtochorvatským generálem vynesl 15. dubna2011 rozsudek a poslal ho na 24 let dovězení za válečné zločiny a zločiny protilidskosti, kterých se dopustily jednotky,kterým velel, během operace Oluja. Nařídilprý ostřelování několika měst a zbytečnéničení civilních objektů a zabíjení civilistů.Pod jeho velením tato vojenská operacenabrala zločinecký charakter, za který neseznačnou odpovědnost. S ním byl odsouzeni další chorvatský generál Mladen Markać,který byl obviněn ze stejných zločinůa odsouzen na 18 let, třetí souzený chorvatskýgenerál Ivan Čermak byl zproštěn vinypro nedostatek důkazů. Odsouzení jsoupodle soudu přímo odpovědní za vyhnáníněkolika desítek tisíc etnických Srbůz domovů, zlovolné drancování, ničeníměst a vesnic a za nelidské a kruté chování.Osobně tyto zločiny nespáchali, ale jakovelitelé a bezprostřední účastníci těchtoakcí za ně nesou odpovědnost.HRDINA NEBO ZLOČINEC?Příběh generála Gotoviny je jednímz mnoha příběhů lidí, kteří se na bitevníchpolích dopustili zločinů, ale mnoho lidí jepovažuje za příkladné hrdiny. O tom, žeBogdan Chmelnický, Jan Žižka nebo AnteGotovina plenili a drancovali, nehodlám diskutovat,protože plenili a drancovali. O tomčasto nepochybují ani ti, pro které jsoudotyční hrdiny. Problém je v tom, že hrdinanemůže být obtěžkán takovými zločiny,hrdina je pojem a priori pozitivní se všímvšudy. Ano, takový člověk neexistuje, alebuďme lidé. Bude stačit, když nebude míttěžké hříchy – problém je, že to posuzujíopět lidé a pro mnohé je vraždění Židů čiSrbů velmi užitečná věc.Ve spojení s takovými lidmi se častoříkají pojmy jako: poslání, osvoboditel, aletaké vrah a zločinec. Víme, že BogdanChmelnický je historickým zakladatelemUkrajiny, vyznamenání Bogdana Chmelnickéhoje dodnes na Ukrajině nejvyšším státnímvyznamenáním. Na druhé straně to bylvoják, který v čele svých kozáckých zbrojnošůpořádal kruté pogromy na Židya Poláky, plenil jejich vesnice a je odpovědnýza sta tisíce mrtvých. Účel světí prostředky?Je vraždění a znásilňování instrumentpro založení Ukrajiny? A byl toopravdu jeho primární účel osvobodit Ukrajincea dát jim státní útvar? Nebo spíšeChmelnický využil svého postavení a založilstátní útvar, kde bude neomezeným vládcemon sám, a drancoval, protože to byljeho způsob obživy? Dnešní Ukrajinciv tom mají asi jasno a upřímně řečeno,o tom, jakého si lidé vyberou hrdinu, o soběprozradí víc, než si jsou možná schopni připustit.Pro mě je Chmelnický zakladatelUkrajiny a zločinec. Pro Ukrajince je tozpravidla hrdina, protože je to zakladatelUkrajiny, našeho státu, a to, že vraždil Židya Poláky, není pravda, anebo je, ale co,dobře jim tak, my je stejně nesnášíme.A stejně tak Gotovina může být hrdinou promnoho Chorvatů. Ti si totiž buď nepřipustí,že Gotovina něco takové spáchal, anebos tím souhlasí a považují to za správné.Chorvatsko je poměrně nacionalistickyzaložený stát a se Srby vedlo mnoho krvavýchbojů, které se ne poprvé proměnilyv genocidu Srbů. Gotovina jednal tak, jak seto Chorvatům líbí, lidé s ním souhlasí, považujíza dobré vyhnat Srby ze své země a dátjim co proto. Gotovina je pro ně hrdinou,dělal to, co se jim zkrátka líbí, a fandí mu.Účel, jeho motivaci, už nikdo neřeší, ten mujeho obdivovatelé dali sami: no přece nezávislostChorvatska. Pro nestranný Mezinárodnítrestní tribunál a i pro mě to je zločinec,protože se domnívám, že genocida naSrbech není správná věc. Jinak je to asidobrý voják a zkušený generál.◗ Jakub Žaba(žák 3. ročníku Lauderova gymnázia)Obrazem: Model pražského ghettaV rámci celopololetníhoprojektu zpracovávalistudenti Lauderovýchškol v různýchdílnách téma„Život v době romantismu“.Projektová dílna„Život v ghettu“ sezaměřila na tři výstupysvého bádání, běhemkterého studenti navštívilinapříklad Židovskémuzeum v Praze a společnýmisilami nafotiliunikátní scény ze životadvou pražských židovskýchrodin 19. století,shromáždili informaceo Máchovýchžidovských současnícícha vyrobili modelžidovského ghetta.◗ Hana Šiková,studentka 1. ročníkuLauderova gymnáziaTamuz/Av 5771 9

Na začátku dubna jsem měla možnost v rámci programu organizace Word ORT – Future Leaders navštívit nejmodernějšílondýnský domov židovských seniorů Golders Green Campus a ráda bych své dojmy předala dále čtenářům.Vzhledem k tomu, že jsem se minulý rok podrobně věnovala fungování Hagiboru – jediného pražského domova židovskýchseniorů, zajímalo mě jeho srovnání se zahraniční „konkurencí“ v poskytovaných službách, zázemí a přístupu.Návštěva„londýnského Hagiboru“Golders Green Campus je nejmodernějšíz celkem patnácti londýnských domovůžidovských seniorů (především přeživšíchšoa), byl otevřen v únoru 2011. Objekt spravujelondýnská sociální organizace JewishCare. Tato organizace by se dala s několikarozdíly přirovnat k pražskému sociálnímuoddělení židovské obce. S 1000 zaměstnancia 2500 dobrovolníky je to nejrozšířenějšía největší poskytovatel sociální péče proosoby židovského původu ve Velké Británii,spadá pod ní přes 70 sociálních center. Ta sezaměřují především na seniory a postiženéa zajišťují jim podporu v nemoci a ve stáří.Připravují se v nich i vzdělávací programypro žáky základních a středních škol, v rámcimezigenerační návaznosti pak mají v některýchcentrech sídlo mateřské školky.Budova domova se nachází na velmilukrativním místě, přímo ve středu největšílondýnské židovské čtvrti Golders Green.Moderní ráz budovy nijak nenarušuje okolníarchitekturu, vnitřní vybavení je naopakzařízeno ve velmi klasickém stylu. Stejnějako Hagibor, je i Golders Green Campusrozdělen na několik rezidenčních částí. Levékřídlo je obsazeno 45 samostatnými apartmány,které umožňují seniorům v dobrémzdravotním stavu žít víceméně nezávisle odzbývající části rezidence.Zahrada skrytá uvnitř budovyPravé křídlo je rozděleno na dvě prolínajícíse části – pokoje pro trvalé obyvatelevyžadující plnou podobu péče a na tzv.odlehčovací, dočasná lůžka. Ta jsou určenyna krátkodobé pobyty v domově, napříkladz důvodu náhlého zhoršení seniorova stavu,Auportrét obyvatelky domova patří k její „vzpomínkovéskříňce“ na nástěnce před pokojemale především odlehčení části péče o senioraze strany jeho vlastní rodiny. Po ukončenípobytu se klient buď vrátí zpět do domácíhoprostředí a domov navštěvuje např. v rámciaktivit denního centra, nebo zvolí variantutrvalého pobytu v domově.Mezi jednotlivými pokojovými jednotkamise nachází hned několik společenskýchmístností vybavených modernímitechnologiemi, společná kuchyň a terasa.Před jednotlivými pokoji je vždy umístěnštítek se jménem jeho obyvatele a také„vzpomínková skříňka“ obsahující jehofotografie a blízké předměty. Tento prvekslouží jako účinná pomůcka v boji proti stařeckédemenci, kterou bohužel trpí vysoképrocento stálých klientů.V přízemí funguje centrum denní péče,které je programově více méně totožnés denním centrem na Hagiboru. Externímzájemcům i trvalým rezidentům nabízírůzné společné aktivity – tréninky podporujícípsychickou kondici, spadají pod nějrůzná vystoupení, autorská čtení, besedy,návštěvy apod. Díky širokému rozsahu spolupráces dobrovolníky se také daří zařizovatnávštěvy pro ty z klientů, jejichž příbuzníje již navštěvovat nemohou. Podcentrum denní péče spadá i část poskytovanýchlékařských služeb. Rozvržení přízemíje proto uzpůsobené především klientůmdenního centra a nachází se zde většinamístností určených pro společné aktivity –kavárna, společenský sál, terapeutická místnost,„vzpomínková místnost“ odkazující nadoby mládí klientů, synagoga, počítačovámístnost nově vybavená širokoúhlými dotykovýmidispleji, ale i malý obchod s potravinamia drogerií a služby kadeřnice, manikérkya pedikérky.Ceník služeb pro klienty se plně odvíjí odfinančního stavu klienta. Pokud má na svémúčtu jistý finanční limit, musí si poskytovanoupéči hradit. Pokud tohoto limitu nedosahujenebo se pod něj dostane již běhempobytu v domově, je potřebná částka hrazenaz dotací organizace Jewish Care a londýnskéžidovské obce. Ceny za pobytv domově jsou poměrně vysoké, avšak těžkobyste hledali lépe vybavené a příjemnějšíprostory pro seniory. Domov vyhovujenábožensky i nenábožensky založeným klientům(v domově se dodržuje košer stravaa společné oslavy všech židovských svátků,avšak sekulární klienti se náboženskéhoživota vůbec nemusí účastnit).Z celého domova jakoby na vás dýchalamilá a příjemná atmosféra laskavého přístupu.Celý prostor i chodby působí na příchozíhodíky zařízení v pastelových tónechumírněně a klidně, fotografie s výjevyžidovského života v Londýně před druhousvětovou válkou vás nenásilně odkazují dohistorie. Historie, která sice nebyla vždyk současným klientům domova laskavá, alenyní se jim to snad formou vysoké úrovněslužeb, péče, milého personálu a vlídnéhoprostřední konečně snaží vynahradit.◗ Anežka Večeřová, studentka Lauderovagymnazia (třída II. G)10 Červenec/Srpen 2011

mládežEvaPadal sníh a dopadal na její tváře zkrápěné slzami kanoucímiz jejích velkých, dříve jiskrných čokoládových očí. Pokrývali její dlouhý černý kabát s límcem ze stříbrné lišky, který tak rádanosívala do divadla. Kabát, na kterém nyní zářila žlutá hvězda, nakterou si však za poslední měsíce již tak zvykla, že se ji v poslednídobě ani nepokoušela zakrývat psaníčkem, které si dříve tak úzkostlivětiskla na místo poznačené oním Kainovým znamením. Rezignovaná,bez posledních zbytečků naděje, se s přetěžkým zavazadlemzařadila do průvodu odsouzených a mířila k Veletržnímu paláci.K nástupní stanici do neznáma. Potkávala své sousedy, přátelei známé, viděla však i tváře, které tehdy spatřila poprvé v životě.Neměla však náladu na řeči, klepy nebo přátelské pozdravy. Šla vesvé samotě jako vězeň odsouzený na smrt, vězeň, který se neprovinil.Vzpomínala na svůj dřívější život, zejména na přítele Edu, kterýzůstal tam, v jejich bytě po rodičích. Na Edu, který s ní ve své laskavostia neutuchající lásce byl ochoten chodit jen na dovolená místa,sedět v kavárnách „jen pro Židy“ a místo do krásných parků s ní chodilna procházky na hřbitov. Jediné povolené korzo. Alespoň tak budeblíž rodičům, říkala si tehdy. Nyní však rodičům tak trochu záviděla,že nezakoušejí všechny tyhle útlaky. Věřila, že padající sníh jsou slzyspravedlivých, kteří na nebi pláčou nad tou tragédií, která maří lidskéosudy a nemilosrdně kosí předčasně mnoho mladých životů.Kráčela dál a dál, ani nevnímala, že jí docházejí síly, už teď si připadalajako mrtvá. Dala by všechno za to, kdyby na místě skonala,neboť co slyšela o tom, co je tam, dál, tam, kam ji povezou, jí nahánělonesmírnou hrůzu. Ani si nevšimla, že je už u rampy před Veletržnímpalácem, a to bydlela hodný kus cesty odtamtud. Průvod se zastavil.Záviděla těm, co na cestě na smrt alespoň nebyli sami. Ona tamstála jen se svými vzpomínkami a připadalo jí, že slyší pláč tisíců,i když v průvodu tiše vzlykalo jen několik málo povětšinou staršíchlidí hodný kus od ní. Bloudíc ve svých myšlenkách si nevšimlaněmeckého vojáka a jeho příkazu vyrovnat se do řady. Stejnějim to bylo jedno. „Židi prašiví, už aby všichni pochcípali,“zaslechla z jeho úst, jelikož němčinu ovládala tak jakovětšina vzdělaných lidí perfektně.Ani nevěděla jak, už stála v přecpaném vagóně,pokud se nemýlila, původně určeném k přepravědobytka. Na podlaze stály dva kbelíky. Jeden bylnaplněn vodou a druhý byl prázdný. A všudespousta lidí. Voda na bůhví kolik dnů pro všechny,ne, to nejde. Nemohla uvěřit, už neplakala,naopak, byla smířená. Vlak se rozjel. Nikdoneznal cíl cesty, ale ti, kteří se buď zajímali,nebo jim již odjeli příbuzní či přátelé, věděli, žena jejím konci čeká smrt. Vagón upaloval do nekonečnýchdálav, bylo možné rozeznat denní dobu,ale lidé ztráceli postupně orientaci v čase i prostoru.Na některé sestoupil anděl smrti i ve vlaku,ukládali je do zadní části. Voda došla. Modlilase, aby si i pro ni přišla smrt, ale její prosbyzůstaly nevyslyšeny. Vlak občas zastavil, abyhned odsupěl dál, zřejmě bylo jen potřeba doplnituhlí. Seděla na podlaze, čokoládové oči, dřívetak zářící, byly již zcela vyhaslé. Někdo začal zpívat,přidala se. Co jiného měla dělat, dočista byzešílela. Setmělo se, ale byli na cestě již hodnou dobu,a tak probíhaly debaty o cíli.Brzy ráno se vagóny otevřely. SS-mani začali vydávat rozkazy,věci nechat ve vagónu a za nimi. Kdo byl příliš pomalý či zpupný,byl zastřelen. Stihla si jen všimnout dvojjazyčného náspisu „Auschwitz-Birkenau/Oswiecim-Brzezinka“.Ano, měli pravdu. Továrna nasmrt. Všimla si, že některé ženy berou s sebou i cizí děti, zřejměproto, aby zachránily jejich pravé matky. Z obrovských baráků označenýchcedulí „sprchy“ zaslechla zpěv a po pár minutách zbylo jenticho. Kdosi jí zašeptal, oč jde. Zpěv urychlí smrt. Rozhodla se, žebude také zpívat, tu, co jí zpíval Eduard jednou při výletě do hor.Zástup postupoval rychle a už i ona stála na nádvoří před údajnýmisprchami. Smrt. Konečně bude svobodná, nemohla by takhle žít, jakovězeň, jenž se neprovinil, a záviděla sílu těm, co se rozhodli prát ses osudem, seč jim síly stačily.Vtom však spatřila matku s dítětem stojící vedle SS-mana. Děckok němu natahovalo ruce, on však jím mrštil o blízkou zídku a zabiljej jedinou ranou. Tolik bestiální krutosti v životě neviděla. Nechápala,kde se v ní vzal ten poslední zbytek síly, najednou jako by sev ní vzedmula vlna odporu, vytrhla SS-manovi pistol z opaskua začala do něj střílet, i když jí už do zad mířily kulomety. Kdo ví, jakdopadla matka dítěte. Možná šla hned po tom také na smrt, aby bylaco nejdřív se svým chlapečkem, tam na nebesích. Nicméně na NI,Evu Rothovou, zbyly jen vzpomínky jako na jednu z výjimečněodvážných a spravedlivých, na ženu, co nemá hrob a spolu s milionyspravedlivých tam v Osvětimi zůstala.Vzpomeňme si někdy na lidi, jako byla Eva. Nechť nás chránívěčné světlo jejich památky.◗ Dina Kavanová(studentka třídy 3.G Lauderova gymnázia)Ilustrace: Hana Němečková(studentka oboru judaistikaHTF UK)Tamuz/Av 5771 11

Mišne Tóra:na pokračováníHilchot deot čili EtikaKapitola šestáV této kapitole se Maimonides vrací k výkladu etiky. Zaměřuje se především na výklad, kde žít, jak druhým lidem šetrněsdělit, že nekonají správně, jak je varovat před hříchem, nebo také jak se chovat vůči sirotkům a vdovám.(1) Je přirozené, že charakter člověka a jehočiny jsou ovlivněny jeho přáteli a společností,pročež se chová podle místních pravidel.Proto by se měl pohybovat v okolí spravedlivýcha neustále dlít v přítomnosti moudrých,aby se od nich naučil jejich chování. Podobněby se měl vyhýbat hříšníkům, kteří kráčív temnotách, aby se od nich nenaučil jejichskutky. To je to, co říká Šalamoun: „Kdochodí s moudrými, bude moudrý; ale kdotovaryší s blázny, setřín bude.“ (Př 13, 20)Podobně je řečeno: „Blahoslavený ten muž,kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestěhříšníků nestojí, a na stolici posměvačůnesedá.“ (Ž 1, 1)(2) Člověk, který žije na místě, kde platí vadnémorální normy a jeho obyvatelé nechodípo přímých stezkách, by se měl přestěhovatna místo, kde jsou lidé spravedliví a konajídobro.Pokud všechna místa, která zná nebo o kterýchslyšel, nenásledují vhodné způsoby,jako je tomu v našich časech, nebo neníschopen se přestěhovat tam, kde se chovajípatřičně, třeba kvůli lupičům nebo kvůlizdravotním potížím, měl by zůstat oddělen,jak je řečeno: „Kterýž by pak byl opuštěn,trpělivě se má v tom, což na něj vloženo.“(Pl 3, 28)(3) Pokud jsou zlovolní a hříšní a nedovolímu sídlit s nimi, dokud s nimi nebude obcovata konat jako oni, měl by se přestěhovatdo jeskyní, křovisk a pouští, než aby jednaljako hříšníci, jak je řečeno: „Ó kdo mne postavína poušti v hospodě pocestných, abychopustil lid svůj a odešel od nich; nebo všicknijsou cizoložníci, zběř zpronevěřilých.“(Jr 9, 2)(4) Je přikázáno člověku vmísit se mezimoudré a jejich žáky, aby se od nich naučiljejich způsobům, jak je řečeno: „HospodinaBoha svého báti se budeš, jemu sloužiti,a jeho se přídržeti, a ve jménu jeho přísahatibudeš.“ (Dt 10, 20)Naši učenci zkoumali, zda je možné člověkusetrvat v boží přítomnosti. Vysvětlili toto přikázánítak, že se má člověk držet v přítomnostučenců a jejich žáků.(5) Proto by se člověk měl snažit vzít sidceru učence a provdat dceru za znalceTóry, jíst a pít s učenci, provozovat obchodve prospěch učenců, sdružovat se s nimi všemimožnými způsoby, jak je řečeno: „Nebojestliže bedlivě ostříhati budete všech přikázanítěchto, kteráž já přikazuji vám, abysteje činili, milujíce Hospodina Boha svého,a chodíce po všech cestách jeho, a přídržejícese jeho.“ (Dt 11, 22)Podobně nám přikázali i učenci, když řekli:„Sedej v prachu jejich nohou a lačně pij jejichslova.“(6) Každému člověku je přikázáno, aby milovalvšechny své druhy, jako sebe samého,jak je řečeno: „Milovati budeš bližního svéhojako sebe samého.“ (Lv 19, 18)Proto by člověk měl o druhých mluvit pochvalněa brát ohledy na jejich majetek, jakose stará o svůj majetek a touží po cti.Kdokoliv by získával čest skrze ponižovánídruhých, nebude mít podíl v olam ha-ba.(7) Milovat konvertity (gerim), kteří přišlipod křídla šechiny – to jsou dva příkazy:jeden, protože také oni jsou zahrnuti mezibližní a druhý, protože je to konvertitaa Tóra praví: „Protož milujte hostě (gerim).“(Dt 10, 19)Hospodin nám přikazuje lásku ke konvertitůmstejně, jako nám přikazuje milovatJeho samého, jak je řečeno: „Milujž tedyHospodina Boha svého.“ (Dt 11, 1) Svatý,budiž požehnán, sám miluje konvertity, jakje řečeno: „Miluje také příchozího (ger).“(Dt 10, 18)(8) Kdokoliv by nenáviděl svého souvěrce,překračuje zákaz Tóry, která říká: „Nebudešnenáviděti bratra svého v srdci svém.“(Lv 19, 17) Za tento přestupek nicméně nebudebičován, protože nezahrnuje žádný čin.Tóra nás varuje před nenávistí v našich srdcích.Přesto člověk, který zbije svého druhanebo ho urazí, ačkoliv to nemá povoleno, nepřekročilzákaz „nebudeš nenáviděti.“(9) Pokud někdo uvede druhé v omyl, nemělby nikdo mlčet a ignorovat ho, jak ohledněhříšníků praví verš: „Absolon pak nic nemluvils Amnonem, ani dobrého ani zlého; nebonenáviděl Absolon Amnona, proto že učinilnásilí Támar sestře jeho.“ (2S 13, 22)Spíše by měl věci vysvětlit a zeptat se hoProč mi to děláš?, Proč mě v této věci pleteš?,jak je řečeno ve verši: „Nebudeš nenávidětibratra svého v srdci svém; svobodněpotresceš bližního svého, a nesneseš na němhříchu.“ (Lv 19, 17)(10) Pokud potom pomýlenec požádá svéhodruha o odpuštění, musí mu být odpuštěno.Člověk by neměl být krutý, když promíjí,jak je řečeno: „I modlil se Abraham Bohu,a uzdravil Bůh Abimelecha, a ženu jeho,a děvky jeho; i rodily.“ (Gn 20, 17)(11) Člověku, který vidí, že jeho druh hřešilnebo kráčí nevhodnými stezkami, je přikázáno,aby se pokusil napravit jeho chovánía zpravil ho, že si způsobuje nebezpečí svýmizlými skutky, jak se praví: „Svobodněpotresceš bližního svého, a nesneseš na němhříchu.“ (Lv 19, 17)(12) Ten, kdo pokárá druha, ať už kvůlitomu, že jím byl pomýlen, nebo kvůli věcemmezi jeho druhy a Bohem, by ho měl káratsoukromě. Měl by k němu mluvit jemně a trpělivě,vysvětlit mu, že mu tyto věci vytýkákvůli jeho vlastnímu dobru, aby mu umožnilvěčný život v olam ha-ba.(13) Pokud přijme výtku, je to dobré; pokudne, měl by ho pokárat ještě jednou nebo dvakrát.Měl by ho kárat tak dlouho, dokud druhýneřekne: „Nebudu poslouchat.“ Kdokolivtotiž má možnost pokárat hříšníka a selže, jeza jeho hřích zodpovědný, neboť měl možnostmu zabránit.(14) Ten, kdo napomíná druha, by nemělk němu mluvit přísně, dokud nebude zahanben,jak je řečeno: „Svobodně potrescešbližního svého a nesneseš na něm hříchu.“(Lv 19, 17) To je i to, co měli naši učencina mysli, když řekli: Měl bys ho kárat, dokudse jeho obličej nezmění? Tóra říká: „Nesnesešna něm hříchu.“(15) Z toho poznáváme, že je zakázánohanbit druha. Oč víc to platí o zahanbovánína veřejnosti! Ačkoliv ten, kdo zahanbí druha,nemá být bičován, jedná se o velký hřích.Naši učenci tvrdí: „Ten, kdo zahanbí veřejněsvého druha, nebude mít podíl v olam ha-ba.“Proto by měl člověk být velmi opatrný, abysvého druha nezahanbil, ať už více neboméně, na veřejnosti a nenazval ho jménem,které ho zahanbuje, nebo se vztahují k věcem,kterého ho zahanbují.Kdy to platí? Ve vztahu mezi lidmi. Přestos ohledem na duchovní svět, pokud hříšníknevykoná tešuva, může být veřejně zahanben ➤12 Červenec/Srpen 2011

vzdělávání➤a jeho hřích může být zveřejněn. Může býturážen, vysmíván a proklínán dokud se nenapraví,jako to praktikovali proroci v Izraeli.(16) Pokud člověk byl druhem pomýlen, jeprojevem zbožnosti to, že ho nekárá a nezmiňujese o tom, protože pomýlenec bylkřupan nebo protože nebyl při smyslech, cožznamená, že mu odpustí bez pocitu hněvunebo bez toho, aby mu něco vyčítal. NařízeníTóry se týká jen těch, kdo nenávidí.(17) Člověk je povinen projevit velkou starosto sirotky a vdovy, neboť jejich duše jsousklíčené a jsou v depresi. To platí dokoncei tehdy, když jsou bohatí. Je nám přikázánoprojevit svou péči i králově vdově a jehosirotkům, jak je řečeno: „Žádné vdovy nebsirotka trápiti nebudete.“ (Ex 22, 21)(18) Jak se k nim chovat? Mělo by se na němluvit jemně a zacházet s nimi se ctí. Neměloby jim být ubližováno například přílišnýmzatěžováním prací, nebo zraňovat jejichcity krutými slovy. Člověk by také měl mítna zřeteli jejich finanční situaci víc, než svoji.Kdokoliv, kdo je roztrpčí nebo je rozčílíči zraní jejich city, kdo je utlačuje, nebo jimzpůsobí finanční ztrátu, překračuje výše zmíněnýzákaz. To platí i v případě, že je někdobije nebo proklíná.Přestože člověk, který překročí tento zákaz,nepodléhá bičování, jeho trest mu vyměřujesama Tóra: „A rozhněvá se prchlivost má,i zbiji vás mečem; a budou ženy vaše vdovya děti vaši sirotci.“ (Ex 22, 23) Mezi nimia Tím, kdo promluvil a stvořil svět, že kdykolivbudou k němu volat, on je vyslyší, jakje řečeno: „Oni by volali ke mně, vězte, ževyslyším křik jejich.“ (Ex 22, 22)(18) Kdy výše uvedené platí? Když jimněkdo způsobí útrapy pro svůj vlastní prospěch.Učitelům je dovoleno je trápit běhemvýuky Tóry nebo řemesla, aby je naučilsprávnému chování. Nicméně neměl by jetrápit stejně, jako druhé, ale měl by s nimijednat mnohem víc jemněji, milosrdnějia ctnostněji, jak je řečeno: „Nelup nuznéhoproto, že nuzný jest, aniž potírej chudéhov bráně.“ (Př 22, 22)To platí jak o tom, kdo přišel o otce, tako tom, kdo přišel o matku. Do kdy je možnoněkoho považovat za sirotka, o kterém mluvítato micva? Do chvíle, kdy více nepotřebujípodporu dospělého, jeho vedení a jejich péčia jsou schopni rozumět všem svým rozhodnutím,jako ostatní dospělí.Talmidim, o. s., je neziskové občanskésdružení, které si klade za cíl překládatrabínskou literaturu do českého jazyka.Postup překladu je možné zdarma sledovatna internetových stránkách http://www.talmidim.cz. Sdružení je financovánoz dobrovolných darů. Dárcem se můžetestát zasláním příspěvku v libovolnévýši na účet u GE Money Bank číslo173 536 401/0600. Za každý příspěvekpředem děkujeme.RECENZE: Tanu RabananPetr Sláma: Tanu Rabanan, Vyšehrad, 2010, 547 stran, ISBN 978-80-7021-722-1Publikace evangelického teologa PetraSlámy s podtitulem Antologie rabínské literaturypředstavuje v české literatuře dosudnejrozsáhlejší výbor ukázek rabínské literatury,především z Mišny a Tosefty, midrašů,targumů a z obou talmudů – Babylónskéhoi Jeruzalémského. Samotnoupráci lze rozdělit na dvě hlavní části – studiia samotné překlady.První část začíná úvodem do rabínské literatury,představením jejích základních děla obeznámením čtenáře s konceptemdvojí Tóry, totiž Tóry psané(še-bi-chtav) a ústní (še-be-al pe),jeho teologickým zdůvodněníma přikládá užitečný exkurz k chápáníBible v židovském a křesťanskémprostředí s krátkou úvahou,ve které Sláma z pohledu evangelíkarozebírá význam rabínskéliteratury pro křesťany. Nevynecháváani rabínská hermeneutickápravidla a pokračuje historickopolitickýmsouhrnem rabínskéhohnutí. V další kapitole pak podrobně rozebírájednotlivá díla a žánry rabínské literatury –Mišnu, Toseftu, targumy, midraše a oba Talmudy.První část končí kapitolami o pohledužidů na nežidy (respektive křesťany) a naopak.To vše Sláma uzavírá komplexním přehledemhistorického vývoje židovského myšleníod starověku až po současnost.Druhou, mnohem rozsáhlejší část paktvoří překlady, tedy vlastní jádro celé práce.Sláma nejprve uvádí kritéria, která pro nějbyla určující pro výběr textů do antologie – jeto jednak chronologická posloupnost a dálereprezentativnost textů. Čtenář se tak setkávás texty halachickými i agadickými, s homiletickýmvýkladem Bible (targumy a midraše,a to jak halachické, tak i agadické), i s logickouargumentací zachycenou v obou talmudech.Vybrané texty dobře ilustrují základnítémata rabínské literatury – strukturu a fungovánínáboženského práva, teologii rabínskéhojudaismu, etiku i eschatologii. Za zmínkustojí především překlad celého traktátuTosefty Brachot, na kterém může čtenářnázorně vidět vztah s jeho mišnickým protějškem,který je v překladu uvedený rovněž.Vytvořit antologii, navíc z tak obsáhléhoa přes velký časový úsek rozprostírajícího sežánru, jakým je rabínská literatura, nenívůbec nic snadného a Sláma v tomto těžkémúkolu obstál. I když se nad výběrem některýchtextů lze pozastavit (např. opětovný překladdo češtiny již kvalitně přeloženéhoa okomentovaného traktátu Avot a naopakúplná absence teologicky i textově-kritickynesmírně zajímavého traktátu Avoda zara),lze říci, že autor měl při výběru textů šťastnouruku a přeložené části představují dobrý příkladukázky světa a myšlení rabínského hnutí.Tak rozsáhlá publikace samozřejmě neníbez chyb. Jedná se sice o marginální nedostatky,kterých si povšimne spíše čtenářznalý problematiky judaistiky a rabínskéliteratury než laik, přesto ale mohou působitrušivě. Předně je to Slámův nekončící probléms přepisem hebrejštiny, a to i přesto, žeautor upustil od nešťastného přepisu, kterýnavrhl pro svůj překlad knihy Talmud a Midrašod G. Stembergera. Jednak proto, žev celé publikaci nejsou konsistentně dodržovánapravidla, která si Sláma v úvodu sámvytýčil, a (pomineme-li některé drobnéchyby jako mecija namístomeci’a/mecia) i proto, že přepisopět neodpovídá úzu ve výslovnostihebrejštiny (to se týká předevšímpřepisu šva). V publikacije tak možné se setkat s tvarypohybujícími se na hranici vyslovitelnostijako Ntivot (namísto jižzažitého Netivot), mgila (místomegila) či Pdat (namísto libozvučnějšíhoPedat). Druhýmzádrhelem jsou pak některé Slámovyjazykové inovace, kdyrelativně zažité termíny jako tanaité, amoraitéči savoraité (které používá např. Talmudpro každého, Malá encyklopedie rabínskéhojudaismu, či dokonce již zmíněný Talmuda Midraš) nahrazuje tvary jako tanajci, amorajciči savorajci.Třetím nedostatkem, který vychází z méhoryze subjektivního dojmu, je to, že jsem odpublikace vysokoškolského pedagoga a teologazabývajícího se rabínskou literaturou jižřadu let očekával práci odbornějšího a vědečtějšíhocharakteru. Přeložené texty jsou sicerozsáhlé, ale postrádají hlubší textově-kritickouanalýzu a je škoda, že se autor nesoustřediltřeba na menší úseky textu, které by bylykriticky zpracované. Sláma také nezmiňujesoudobý výzkum rabínské literatury a jehozávěry – v celé publikaci se například kroměokrajové zmínky na straně 150 neobjevujejméno Davida Weisse Halivniho, autora zásadníchprací jako Midrash, Mishna and Gemara,Peshat and Derash nebo kritického komentářea překladu Babylónského talmudu Mekorot vede’ot;ani jedno z těchto děl Sláma neuvádív literatuře (přitom ale uvádí např. Wieselovuliterárně kvalitní, leč z vědeckého hlediskanepoužitelnou beletrii Talmud: portrétya legendy, či dokonce Moučkovu Sefer jecirupražskou (!!)) a rovněž ani slovem nezmiňujeHalivniho dnes již obecně přijímanou teoriio stama’im (kodifikátorech textu Gemary), cožje poměrně závažné opomenutí.I přes tyto nedostatky si kniha rozhodnězaslouží pozornost jak odborné veřejnosti, taki laiků, kteří by rádi více porozuměli světurabínského judaismu. V tomto ohledu sejedná o přínosnou publikaci obsahující skutečněreprezentativní výběr textů, a navíc přehledněstrukturovanou, čtivou a s kvalitnímipřeklady.◗ Jiří BlažekTamuz/Av 5771 13

Časopis Reform Judaism uveřejňuje na svých stránkách zajímavou sérii diskusí. Vždy dva rabíni či vzdělaní laiciprezentují opačný názor na stejnou otázku z oblasti náboženské praxe či etiky. Domníváme se, že i pro naše čtenářemůže být zajímavé přečíst si jejich argumentaci a možná se i inspirovat k zamyšlení nad svými vlastními zvykya postoji. Dnes předkládáme diskusi na téma, které je i u nás v současnosti velmi aktuální.Otázka do diskuse: Měli by židépodporovat právo odborů na kolektivníprosazování svých zájmů?RABÍN JONATHAN BLATCH: ANOJudaismus se vždy zasazoval o právapracujících.Ustanovení šabatu vyplynulo z ideálu starověkých Izraelitůposkytnout nádeníkům lidské pracovní podmínky. Zákon v knizeDeuteronomium („Nebudeš utiskovat nádeníka, zchudlého a potřebného...Dáš mu jeho mzdu ještě téhož dne, ... neboť je zchudlý a svýmživotem na ní závisí... – Dt 24:14-15) chránil pracující před svévolízkorumpovaných šéfů a před zneužíváním v zaměstnání. Rabínskátradice se zasazovala o bezpečné pracovní podmínky a uznávalazaměstnanecké spolky (tr. Suka 51 b). A Talmud výslovně uznáváprávo pracujících na kolektivní vymáhání svých nároků, tak jakotomu bylo v případě pekařů „předkladných chlebů“ pro Chrám(tr. Joma 38a), byť rabíni dávali přednost vyjednávání před jinýmizpůsoby prosazování zájmů pracujících (tr. Baba batra 9a).Americká židovská tradice podpory odborového sdružovánía kolektivního vyjednávání započala před více než sto lety a nabralana intenzitě po požáru továrny Triangle Shirtwaist v roce 1911, přiněmž zahynulo 146 dělníků, většinou mladých přistěhovalkyň, kteřínemohli před ohněm uniknout, protože je jejich zaměstnavatel napracovišti zamykal. Od roku 1918 prosazovala Ústřední konferenceamerických rabínů (CCAR) zákony na ochranu amerických dělníků,včetně jejich práva na kolektivní vyjednávání (1918, 1920, 1947).Právě sdružování v odborech a kolektivní prosazování zájmů dělníkůpřineslo výsledky v podobě spravedlivých a slušných platů,stejně jako bezpečnější pracovní podmínky miliónům pracujících –dokonce i těm, kteří v odborech nejsou. A čím je zaměstnanec spokojenější,tím lepší odvádí práci!V únoru a březnu letošního roku využil guvernér Wisconsinu svojipolitickou moc k oslabení organizovaných odborů ve státě. Jsemhrdý na to, že jsem byl mezi mnoha wisconsinskými rabíny, kteřídemonstrovali, vedli studijní setkání a modlitby a organizovali židovskásetkání na podporu odborů státních zaměstnanců.Tóra nás zavazuje přinášet lidstvu důstojnost. Co lepšího by v tommohli židé udělat!Jonathan Blatch je rabínem kongregace Temple Beth El vewisconsinském MadisonuRABÍN CLIFFORD E. LIBRACH: NESentimentální a nic neříkající vykřikování biblickýchcitací na obranu zneužívaných dělníkův souvislosti s podporou odborových svazůstátních zaměstnanců je na úrovni plakátovýchhesel, nikoliv přesvědčivé argumentace.Podívejme se na fakta: ekonomický úspěch průmyslových odborůdosáhl svého vrcholu již před nějakým časem. Jen sedm procentzaměstnanců ze soukromého sektoru patří k odborům. Naopakpočet odborářů z řadstátních zaměstnancůse po celých Spojenýchstátech od60. let více než ztrojnásobil,z 10 % na36 %. A nejenže jsouplaty státních zaměstnancůsdruženýchv odborech vevšech ohledech velkorysé,ale navíc majítito zaměstnancisnížené odvody dosociálního systému. Kdo jim tyto „vyjednané“ výhody poskytnul?Politici zvolení s halasnou podporou mnohých z těchto státních zaměstnanců.Účet zaplatíme my všichni ostatní – daňoví poplatníci,kteří nikdy neměli místo u vyjednávacího stolu.Státní zaměstnanci na federální úrovni nemají, a ani by nemělimít, takové „právo“ na kolektivní vyjednávání, jako mají zaměstnanciveřejného sektoru v jednotlivých státech. Proti těmto nárokůmse zásadně stavěli liberální vůdci, od Roosevelta, přes LaGuardiu,Cartera a O’Neila až po odborářskou ikonu George Meanyho.Vzhledem k tomu, že objem prostředků ve veřejné kase je omezený,přidání jedné skupině, která požívá nespravedlivých výhod,znamená, že jiní dostanou méně. Možná právě proto napomíná mišna(Joma 3:11) speciálně „organizované“ dělníky (rodinné monopoly),kteří si vynucují exkluzivní veřejné kontrakty. Vymáhání penzía zdravotního pojištění, na něž nejsou v systému peníze, na politicích,kterým chybí rozpočtová kázeň (neboť nejde o jejich peníze) jenejen formou vydírání, ale je i hrozbou pro ekonomickou stabilitunároda.Když vezmeme v úvahu dnešní realitu, na kolektivním vyjednávánístátních zaměstnanců není ani nic etického ani nic židovského.Clifford E. Librach je rabínem United Jewish Centerv Danbury v ConnecticutuNa webových stránkách časopisu (reformjudaismmag.org)mají čtenáři možnost hlasovat pro jeden z těchto dvou názorů. Ke dniuzávěrky tohoto čísla Maskilu podporovalo 75,6 % čtenářů kolektivníakce odborů, zatímco 24,49 % čtenářů je proti.◗ Přeložila Kateřina Weberová(zdroj: Reform Judaism, léto 2011/5771)14Červenec/Srpen 2011

událostSudetoněmecké dnys židovskou účastí10. – 12. června se ve švábském Augsburgu konaly 62. Sudetoněmecké dny. Součástí jejich programu bylapřednáška o vzniku židovských regionálních center v Česku a zazněl i příběh Tór ze slezského Krnova. Tradičníchslavností se zúčastnila také tříčlenná izraelská delegace a dva čeští Židé: Toman Brod a Oldřich Stránský.Sudetští Němci se scházejí každýmrokem během svatodušních svátků. Kesvému srazu si střídavě pronajímají augšpurskéa norimberské výstaviště. To se pak vždyzaplní folklorem českého, moravskéhoa slezského pohraničí – tedy území, kde češtíNěmci s námi 700 let žili. Nechybějí zdejihomoravské kroje, jablonecká bižuterie,liberecké párky či originální karlovarskéoplatky, jež vyrábí firma Wetzel v bavorskémDillingenu.Letošní setkání se konalo v duchu motta„Dialog a pravda – vytvořit sousedství“.Mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení,poslanec Evropského parlamentua předseda Panevropské unie Bernd Posselt,ve svém projevu jasně uznal vinu Německaza zločiny proti lidskosti. Uvedl, že vlnu utrpenímilionů lidí vyvolali nacisté. Ohradil sevšak proti označování kolektivních viníků.V tomto postoji se za něj jednoznačně postavilčeský historik Toman Brod. Ten pro svéKaždoročním návštěvníkem Sudetoněmeckých dnův Bavorsku je Oldřich Stránský, předseda České radypro oběti nacismu a předseda Svazu osvobozenýchpolitických vězňů a pozůstalých ČRžidovství sám prošel Terezínem, Osvětimía Groß-Rosenem. „Odmítám koncept kolektivníviny, protože dobří a špatní se vyskytujínapříč etnickými skupinami,“ řekl Brod,jenž Posselta vloni provedl Terezínem. „Stáljsem s Tomanem Brodem na rampě, odkudho v zimě roku 1943 odváželi do Osvětimi.Společně jsme pak navštívili také Lidice, kdejsem položil kytici bílých a rudých růží,a nakonec i most v Ústí nad Labem, ze kteréhobyli sudetští Němci v létě 1945 naházenido Labe,“ zmínil ve svém projevuBernd Posselt. Jeho přítel Toman Brod bylhostem Sudetoněmeckých dní letos jižpotřetí, stejně jako Oldřich Stránský, předsedaČeské rady pro oběti nacismu a SvazuDnes už jsou na světě dalšígenerace, žijeme v novém století.Je třeba se dívat dopředu na lepšíčasy. Věřím, že když to tentokrátdokážeme, tak budeme dobrýmipřáteli. Gideon Mamrothosvobozených politických vězňů a pozůstalýchČR. Srazů se každoročně účastní i signatářCharty 77 a novinář Petr Uhl. Letospřijel rovněž exprezident Slovenské republikyRudolf Schuster.Sudetoněmeckých dnů se již podruhéúčastnila i izraelská delegace z liberálně--konzervativní jeruzalémské synagogy Emetve-Emuna (Pravda a víra) v čele s GideonemMamrothem. Mamroth se narodil roku 1947v Jeruzalémě rodičům, kteří se přistěhovaliv roce 1933 z Vratislavi (tehdy Breslau). Poválce se město přejmenovalo na Wroclawa stalo se součástí Polska. Emet ve--Emuna se nachází v jeruzalémské čtvrtiRechavia a sdružuje především rodiny, kterédo Izraele přišly z Německa, Rakouskaa Česka. Tóry používané v Emet ve-Emunapocházejí ze slezského Krnova. A tamní synagoguna podzim 1938 zachránil sudetoněmeckýradní Franz Irblich. Právě o osudukrnovských Tór Mamroth referoval ve zcelazaplněném přednáškovém sále v Augsburgu.„Před válkou žilo v tehdejším Československuna 350 tisíc Židů a se svými sousedy dobřevycházeli. Je nutné začít znovu, bez nenávisti.Dnes už jsou na světě další generace, žijemev novém století. Je třeba se dívat dopředu nalepší časy. Věřím, že když to tentokrát dokážeme,tak budeme dobrými přáteli,“ řeklMamroth, jehož rodiče jako jediní z širšírodiny unikli holocaustu. Přednášku moderovalPeter Barton, ředitel Sudetoněmecké kancelářev Praze. „Samozřejmě je nutné mluvito bezpráví a pronásledování, jehož se Židůmdostalo. A je důležité, aby i sudetští Němcivěděli, za co musí Židům z Čech, Moravya Slezska děkovat,“ řekl Barton.Gideon Mamroth si na Sudetoněmeckých dnech kupujeslezský makový závinVe svém příspěvku jsem informovalo regionálním židovském kulturním centru,které v krnovské synagoze vznikne na podzim2013 v rámci projektu Revitalizacežidovských památek v ČR. Federace židovskýchobcí v něm investuje do desíti synagog,přičemž v bývalých jazykově smíšenýchoblastech se nacházejí kromě Krnovaještě synagogy v severočeském Úštěkua v jihomoravském Mikulově. Krnovskáexpozice se zaměří na židovské průmyslníkya vynálezce. Výstava představí např. vizovickoulikérku Rudolfa Jelínka, strojírnyEmila Kolbena (ČKD), světoznámé výrobkysklárny Moser či severočeské doly vlastněnéPetschkovou rodinou. A právě v Petschkověfirmě pracovali rodiče Wernera Nowaka,který jako prezident Spolkového shromážděnísudetských Němců izraelskou delegacipo Augsburgu provázel. „Naše rodina se ve30. letech přestěhovala ze severních Čech napražskou Letnou. Rodiče mne dali do židovskéškoly na Vinohradech, protože státnízákladní škola s německým vyučovacím jazykemv Praze nebyla,“ svěřil se WernerNowak. Dokládá tím skutečnost, že meziválečnouněmeckou kulturu v Praze udržovalive velké míře Židé. Velký zájem návštěvníkůo přednášku „Krnovské Tóry jako symbolsmíření mezi sudetskými Němci, Židya Čechy“ ukazuje, že máme mnoho možnostíke spolupráci. Místní Němci se kesvému rodišti stále hlásí a výrazně přispělike zřízení živého památníku obětem holocaustuv Krnově. Tím jsou lavice zachráněnéz vypálené olomoucké synagogy. Na každémz míst bude umístěna cedulka se jménemjedné z obětí. Občanské sdruženíKrnovská synagoga rovněž usiluje o návratjedné z krnovských Tór.◗ Text a foto Pavel KučaTamuz/Av 577115

Z DĚČÍNSKÉ ŽIDOVSKÉ OBCEVernisáž Vladimíra Železnéhov děčínské synagozeV polovině června se děčínská synagoganaplnila lidmi, kteří se zúčastnili slavnostnívernisáže, přišli si prohlédnout soubor vystavenýchfotografií a vyslechnout slova autora.Vladimír Železný byl nadšen budovou synagogya činností celé židovské obce a přislíbilpomoc při další obnově interiéru až dopůvodní podoby. Zpěvem, hudebním doprovodemna kytaru a hrou na housle zkrášlilislavnostní okamžik Michal Foršt, DavidPodrůžek a Alexander Shonert.Vladimír Železný absolvoval Fakultusociálních věd Univerzity Karlovy v Praze,obor sociologie – publicistika, a ještě běhemstudia začal pracovat v ČST jako asistentprodukce. Postupně prošel dalšími profesemi– redaktor, komentátor a režisér. V roce1968 nastoupil do Associated Press v Londýně.Po zákazu činnosti v ČST v roce 1969pracoval jako redaktor v Technickém magazínu,dál ale připravoval scénáře a publikovalv samizdatech po pseudonymy. V roce1990 se stal dramaturgem volební kampaněObčanského fóra a tiskovým mluvčím hnutí.V letech 1993 až 2003 spoluvytvářel a záhyjako generální ředitel budoval TV Nova.V roce 2002 byl v prvním kole zvolen senátoremza okrsek Znojmo v barvách hnutínezávislí. Dva roky na to byl zvolen europoslancem.Je zakládajícím členem a předsedouSpolečnosti Franze Kafky a v roce 2007byl zvolen členem B‘nai B’rith Europe ForeignAffairs Network (BBE FAN). V loňskémroce vyšla jeho kniha Dobré radymilovníka vína, která se umístila na pařížskémveletrhu knih o gurmánství a jídle naprestižním čtvrtém místě.Vladimír Železný fotografuje od mládí.Je to koníček, který se stává posedlostía s rostoucí zkušeností je dnes už téměřnovou profesí, věnuje jí většinu času. Svécykly inspirované životem v Izraeli i židovskékomunitě už vystavoval na několika místechdoma i v zahraničí. Soubory se stálerozrůstají zejména díky opakovaným návštěvámIzraele. V závěru roku hodlá VladimírŽelezný sumarizovat všechny své zážitkyz cest v rozsáhlém projektu Můj svět, kterýbude prezentován v galerii Zlatá husa, sídlejeho sbírky českého umění, která patří v současnostik nejrozsáhlejším a nejprestižnějšímu nás.Výstava obsahuje soubor fotografiís názvem Můj štetl. Štetl znamená městečko,je to uzavřený vesmír aškenázských Židů,opevněný svět židovské lidové kultury, světtrvale ničený pogromy. Štetl znovu a znovuvstával z mrtvých, vypálený, zdecimovanýpogromem. Štetl je zdrojem neotřesitelnévíry, často naivní, ale opravdové. V dnešnímotevřeném a propojeném světě je ale štetlinsulárním anachronismem. Přežívá na několikamálo místech světa, jen ve východníEvropě ne. Výstava připomíná vzdálenouminulost, byť ty fotografie nejsou více než třiroky staré.Pro mě bylo setkání s Vladimírem Železnýmsetkáním s neuvěřitelně moudrýma skromným člověkem, znalcem uměnía vín. Všechna tato setkání nás nesmírněobohacují a umožňují získávat životní nadhledpochopením vlastní minulosti pro tolerantnějšíbudoucnost. Výstava souboru fotografiíMůj štetl bude k vidění v děčínskésynagoze do 31. 8. 2011.Děčínská židovská obecpřijala pozvání do rezidenceVelvyslance Spojených státůamerickýchSlavnostní recepce a koncertu v rezidenciVelvyslance Spojených států americkýchv Praze Normana L. Eisena se na osobnípozvání dne 23. května 2011 zúčastnili VladimírPoskočil a Mirka Poskočilová z děčínskéžidovské obce. Slavnostní recepci předcházelhouslový koncert. Během recepcekulturní atašé p. David Gainer poděkoval zazážitek z účasti na vernisáži u příležitostivýstavy v synagoze v Děčíně, která proběhla5. 5. 2011. Byl potěšen činností děčínskéžidovské obce a nabídl i další vzájemnouspolupráci.Významné životní jubileum100 letČlenka Židovské obce Děčín paní EllaValentová se dne 17. 6. 2011 dožila významnéhoživotního jubilea 100 let. Členovéžidovské obce a přátelé jí přišli blahopřáta popřát pevné zdraví do dalších let. PaníElla byla v domácím ošetření své vnučky, alev den svých narozenin byla hospitalizovánav nemocnici. Své narozeniny vnímala jakoradostnou událost a byla potěšena návštěvoupředsedy Vladimíra Poskočila, sociální pracovnicea ostatních členů židovské obce.Její život byl protkaný spoustou zajímavýchokamžiků a strastí během období druhésvětové války. Paní Valentová se narodilav Jakovicích na Slovensku a do druhé světovéválky žila v Piešťanech. Během války jízahynuli oba rodiče v koncentračním táboře,jí se podařilo emigrovat v roce 1939 do Angliez důvodu rasového pronásledování Židů.Jako řádný člen Československo-britskéhoklubu přátelství se zúčastňovala řady akcí napodporu boje proti fašismu, stala se aktivníčlenkou Českého červeného kříže. V roce1943 se provdala za Františka Weila (pozdějiValenta), který se zapojil do Československézahraniční armády a bojoval proti fašismuv Africe, Anglii a Francii. Po válce se vrátilaspolu s manželem do České republiky a odroku 1946 žila v Děčíně, kde až do důchodupracovala v obchodě. V manželství se jimnarodily dvě dcery, má tři vnoučata a šestpravnoučat. Ad mea veesrim šana!◗ Mirka PoskočilováBejt Simcha, World Union for ProgressiveJudaism (WUPJ), Židovská obec LiberecREFORMNÍ ŠABATONvíkendový seminář ve dnech15. až 17. července 2011 v LiberciPROGRAMPátek 15. 7.(program v synagoze)18.30 Kabalat šabat19.30 večeře (raut)21.00 večerní program:seznámení, šabatové zpěvy –zmirot, vyprávěníSobota 16. 7.(program v synagoze)10.00 šacharit – ranníbohoslužba12.30 chevruta – studiums rabínem TomášemKučerou16.00– 17.15 prohlídkacentra města16 Červenec/Srpen 2011

analýza z obcíI v Praze porostou palmyPro obnovení činnosti šachovéhoklubu Makabi Steinitz hledám zájemceo šachovou hru. V minulých letech se šachovýklub Makabi Steinitz Praha dostal až do pražskéhoměstského přeboru. V případě obnovení činnostimusíme opět začít od III. třídy. Důležitější je ovšem sepravidelně scházet a hrát. Obnovení činnostia pravidelné hry připravujeme na září2011. Váš zájem, prosím, směřujte na dunayevsky@kehilaprag.cznebo banyai@kehilaprag.cznebo sekretariat@kehilaprag.cz. Těšíme se a přejemevšem příjemné šachové léto, František BányaiRoy Siny je zodpovědný za rozvoj skupinTamar ve střední a východní Evropě.Když jsme před dvěma roky dělali seminář Ner Tamidv Teplicicích, mysleli jsme si na vznik mládežnickéreformní skupiny. Tento záměr se konečně naplnil.Bejt Simcha byla tak laskavá, že poskytla zájemcům o seznámeníse s plánem založení skupiny Tamar Praha prostor. Díky tomumohl 12. června přijet Roy Siny, který je zodpovědný za rozvoj skupinTamar ve střední a východní Evropě.Celé setkání se neslo v duchu seznamování. Ačkoliv jsme se většinoumezi sebou znali, Roye jsme viděli vlastně poprvé. Mnozíz nás také potřebovali seznámit se s tím, co vlastně Tamar je. Roytrpělivě popisoval historický vývoj reformního hnutí, které vedloprávě i k založení organizace Tamar.Tamar je hebrejské slovo označující palmu. Jedná se také o oblíbenéženské biblické jméno, které je populární i dnes. Kromě tohoje Tamar také zkratkoupro tenuat magšimimreformit – hnutí reformníchprofesionálů.Za Tamar stojí jednoduchámyšlenka: až donedávnanebylo běžné rozvíjetsvé sociální židovskézázemí a židovskou identituv hnutí určeném prolidi od 18 do 35 let. „Dřívto bylo tak, že jsme vyrůstaliv židovských rodinách,mezi židovskýmipřáteli, obklopeni židovskoukulturou, ale tatověc se jednak po válce, jednak i smíšenými manželstvími změnila.Spousta organizací končí svou práci s mladým člověkem, když muje 18. My jsme proto navázali na rozšířenou praxi a vytvořili celosvětovéhnutí mladých lidí do 35 let,“ vysvětluje Roy Siny. „Připadalonám hloupé, že se mladý člověk, mladý žid v určitém věkuztratil z židovského světa.“ Tamar přejímá mládežníky z NetzerOlami, ale i z jiných organizací. Dovoluje nám strávit společně čas,bavit se, vzdělávat se a posilovat svou židovskou identitu. Teď sek celosvětovému hnutí přidala i Praha.V České republice se jedná o druhou pobočku. První vzniklav Brně. „My teď do konce roku plánujeme zejména aktivity. Roynám s tím hodně pomáhá také proto, že náš rozpočet částečně hradíjeho organizace v Mnichově,“ vysvětluje Asja Mejtuv. „Kdo bychtěl být informován, dozvědět se o členství anebo jen být v kontaktu,najde nás na Facebooku, kde máme skupinu TAMAR Praha,nebo ať nám pošle e-mail na tamar.praha@gmail.com.“Tamar Praha nevznikla jako konkurence České unie židovskémládeže, ani jí být nechce. Je to doplněk k aktivitám mládežníků,protože Tamar není náboženskou, ale sionistickou organizací.V tomto duchu se také ponesou i některé naše aktivity.◗ Karel Goldmann, foto: Milan Kalina17.45 Přednáška KarlaHrdličky (Katedra blízkovýchodníchstudií Západočeskéuniverzity v Plzni) „Po stopáchraného rabínského judaismu –představení významných center“,výklad doplněn promítánímfotografií21.00 večerní program:izraelské tance (AndreaGrosová, Lea Adamová) –vystoupení, výuka22.00 havdalaNeděle 17. 7.(program v hotelu Eden)9.30–10.30 feedback,závěrečná diskuse11.00–12.15 skupina 1:Sylvie Wittmannová:„Haskala – historiea významné osobnostižidovského osvícenství“skupina 2: Karel Goldmann:„Maimonides – nehalachickáautorita“13.45 výlet do Turnova:prohlídka synagogya židovského hřbitovaInformace o volných místech(ubytování, stravování,doprava) nebo o možnostizúčastnit se části programu naadrese kehila@bejtsimcha.cznebo na telefonu 724 027 929.Tamuz/Av 577117

V úterý 27. června se v sídle Senátu PČR, v rytířském sále Valdštejnskéhopaláce, konala tisková konference s diskusí u příležitostičeského vydání knihy Kao Č’-Šenga Za Čínu spravedlivější.Konference se konala pod záštitou senátora JaromíraŠtětiny a předsedy PEN klubu Jiřího Dědečka.Kao Č’-Šeng:Za Čínu spravedlivějšíVčem tkví neobvyklost této knihya v čem je důležité místo konáníkonference? Především proto, že je toprávě Senát, který se dlouhodobězabývá bojem za lidská práva, kdekolivdošlo k jejich porušování. V pravidelnýchsetkáních připomíná i tragédiišoa a nezapomíná ani na vyvražděnímiliónu Arménů v Turecku v roce1915. Proto je nutné podporovat Senátproti názorům určitých politiků, kteříneustále zpochybňují jeho význama roli s poukazem na to, že je to zbytečnědrahá, nepotřebná instituce.Jeho význam je především v rolidemokratické pojistky v případě případnépolitické krize. Nehledě k úlozeSenátu i v legislativní oblasti, je zdei nemalá role, kdy Senát před světemreprezentuje naši republiku nejen jakodemokratický stát, ve kterém nedocházík porušování lidských práv, alei jako stát, který se dokáže zastat obětíšikany či politického teroru kdekolivve světě. Iniciativa některých senátorův této oblasti je opravdu příkladnáa zaslouží maximální ocenění.Besedy v Senátu se mj. zúčastnilipředseda PEN klubu Jiří Dědeček,senátor Jaromír Štětina, aktivistkaKateřina Jacques, badatel Zdeněk Vojtíšek,nezávislý nakladatel MartinBelza, který knihu vydal a uvedl natrh, a další významní aktivisté, např.Roman Joch a Milan Kájínek. Předzapočetím besedy tlumočil Jiří Dědečekpozdrav od čestného předsedyPEN klubu, exprezidenta VáclavaHavla.Český překlad knihy jednoho z nejznámějších,ale také nejpronásledovanějšíchčínských disidentů právníkaKao Č’-Šenga (1964) vznikl díky iniciativěMartina Belzy a české pobočcemezinárodního deníku The EpochTimes, periodika, které přináší nezávislézpravodajství z Číny. Editořiv poznámce k českému vydání píšou:„Byli jsme fascinováni odvážnýmpostojem jediného člověka, kterývytvořil a s nadlidským úsilím bránilostrůvek spravedlnosti uprostřed justičníhobezpráví a lidskoprávní katastrofy.Čínští komunisté během desíteklet své nadvlády zaplavili celouzemi násilím a korupcí. To je jedenz hlavních důvodů, proč jsme se rozhodliknihu přeložit a předložit českémučtenáři. Obhájce Kao Č’-Šeng jedodnes pod dohledem čínské tajnépolicie, jeho rodina a přátelé v zahraničíse snaží o jeho osvobození.“Kao Č’-Šeng se narodil v chudoběa vyrostl v oblasti, kde doslova liškydávají dobrou noc. A přece se z nějZa předsednickým stolem v rytířském sáleValdštejnského paláce zasedli významní aktivistébojující za dodržování lidských právstal nejvýznamnější právník Číny.Odvážně hledal spravedlnost pro nejohroženějšískupiny Číňanů, prochudé, mrzáky, vdovy po obětech důlníchneštěstí a pro stoupence FalunGongu.Právníkův věhlas sice rychledosáhl až do nejvyšších pater komunistickéstrany, zároveň ale na sebeKao svým nekompromisním jednánímpřivolal pomstu čínské justice a policie.Dnes patří fyzické násilí a policejnísledování ke každodenní realitěživota Kao Č’-Šenga i jeho rodiny.V okamžiku, kdy začal být utlačován,Kao s netečností vůči nebezpečí následovalgandhíovskou tradici nenásilnéhoodporu a svoje požadavky naspravedlnost a lidská práva umocniliniciováním celosvětové štafetové hladovky.Neotřesitelným charakterema nezištným přístupem k obhajobě lidskýchpráv si získal srdce miliónůČíňanů. Ulicemi Pekingu se šeptemšíří předpověď. Stane se Kao příštímčínským prezidentem?◗ Text a foto Milan KalinaSTART-UP NATIONPříběh izraelskéhohospodářského zázrakuIzraelskou ekonomiku, jejíminulost, současnost i výhledy dobudoucna, známe bohužel jenz útržkovitých, často i protichůdnýchzpráv našeho i zahraničníhotisku. Izraelská ekonomika jevelmi silná a lze bez nadsázkyhovořit o izraelském ekonomickémzázraku. Bohužel na českémtrhu dosud žádná ucelená publikacena toto téma nevyšla. TitulStart-up Nation autorů Dana Senoraa Saula Singera, vydaný v českém překladu na jařenakladatelstvím Aligier, je v podstatě prvním rozsáhlýmdílem detailně rozebírajícím vývoj izraelského hospodářstvía základní momenty a faktory úspěchů, kteréz kusu nehostinné a nepříliš úrodné země na břehu Středozemníhomoře dokázaly vydupat jednu z nejprogresivnějšíchekonomik světa.V publikaci si paradoxně může každý najít to své.Zájemci o historii se dozvědí zajímavé a nepříliš známémomenty blízkovýchodních válek. Např. o zradě Francouzů,když prezident Pompidou odmítl Izraeli poskytnoutpadesát už zaplacených stíhaček Mirage a naopakje poslal do Sýrie. I takové jednání motivovalo Izraelcek soběstačnosti a začali urychleně a úspěšně vyvíjetprototyp stíhačky Lavi, vybavené nejmodernější technologií.Existuje ambiciózní plán na elektromobilovourevoluci v automobilovém průmyslu, Izrael zaujímápřední místa ve světě ve vývoji a používání špičkovýchtechnologií. Jaká jsou tedy tajemství úspěchů izraelskýchmanažerů a odborných týmů? Vysvětlení najdemeprávě v této publikaci, která nám dává mnoho podnětůk přemýšlení a možným aplikacím i v domácím podnikání.Jednou z výzev pro relativně dost hierarchizovanoumanažerskou strukturu v České republice by mohlbýt izraelský důraz na improvizaci či zpochybňovánírozhodnutí nadřízených,pro českévládní strany pakúspěšný programYozma k přilákánísvětového rizikovéhokapitálu.Publikace je cennái svou aktuálností,neboť některé jejíčásti se dotýkajía analyzují dopadyekonomické krizez let 2008 až 2009.Nebojte se knihuSaul Singer navštívil Knižní veletrh, abyse osobně zúčastnil uvedení své knihy.Malé oslavě byl přítomen i velvyslanecStátu Izrael Jaakov Levy.otevřít. Není to suchopárná ekonomická publikace, alevelmi čtivě napsaný text, který přístupnou formou oslovíi neekonomickou veřejnost. Její cena je v inspiracia kvalitní faktografii.Oficiální představení knihy se konalo v izraelskémstánku na květnovém knižním veletrhu. Mohu potvrdit,že zájem o autora i jeho knihu byl enormní.◗ Text a foto Milan Kalina18Červenec/Srpen 2011

kulturaZa Jiřím PavlemVúterý 14. června zemřel Jiří Pavel, kterými byl nejen dlouholetým přítelem, alei dobrým a věrným kamarádem. Seznámilmě s ním jeho mladší bratr, prozaik, novinářa spisovatel Ota Pavel (Otta Popper). Bylo toz jara 1964, kdy jsme spolu seděli v dennímbaru hotelu Jalta a vedli takové ty novinářskéřeči. „Dáme si rychle ještě jednu rundu,“řekl Oto. „Za chvíli budeme mít utrum,čekám bratra Jiřího.“ A Jiří se skutečně zaněkolik minut objevil ve sváteční důstojnickéuniformě, vracel se z nějaké oficiálníakce. Moc mu to slušelo, i když se tehdyv hotelovém baru vyjímal poněkud exoticky.Pohledem zkontroloval skleničky na stolea řekl otcovským tónem: „Nepřeháněj to,Otíku, víš, že ti to nedělá dobře.“ A tak jsempoznal Jiřího. Vyměnili jsme si telefonya brzy se opět sešli.Pro Otu to byl klíčový rok. Vydal veleúspěšnouknížku, dnes takovým knížkámříkáme bestseller. Kniha Dukla mezi mrakodrapykatapultovala Otu mezi tehdejší publicistickoušpičku. Bohužel ve stejnémroce, při Zimních olympijských hráchv rakouském Innsbrucku, propukla u Otyvážná psychická porucha nazývaná dnesbipolární psychóza. Bylo až dojemné, jakJiří o svého často hospitalizovaného bratrapečoval. Když Ota v roce 1973 zemřel nainfarkt, byla to pro Jiřího rána, z níž senemohl do konce života zcela vzpamatovat.Ve svém bytě shromažďoval nejen Otovyknížky, ale i jeho portréty od předních českýchvýtvarníků, novinové výstřižky a vše,co se Oty týkalo. S velkou starostlivostía láskou se pak dlouhá léta staral i o Otovasyna Jiřího, který otcovu chorobu bohuželzdědil. Jiřího celoživotní adorace mladšíhobratra stála za stovkami besed, které o němvedl po celé republice, nespočetnými novinovýmirozhovory a spoluprací s nakladateliOtova díla.Když byl Jiří za svůj nesouhlas se sovětskouokupací vyhozen z armády a zbavendůstojnické hodnosti, začal se věnovat svéstaré lásce – starožitnostem. Studoval, četlpotřebnou literaturu a nakonec se stalinspektorem n. p. Klenoty a dohlížel navšechny obchody se starožitnostmi v celérepublice. Po revoluci byl rehabilitován,byla mu vrácena hodnost plukovníka a přiznánvojenský důchod. V té době byl užzavedeným a vyhledávaným soudním znalcemv oboru starožitností. Na mnohýchzakázkách jsme pracovali společně a našepřátelství tak dostalo i pracovní podobu.Léta plynula a je tomu několik dní, cojsem se na Novém židovském hřbitověs Jiřím rozloučil. Pohřeb se konal za účastičestné čety pražské vojenské posádky, kteráBratr zesnulého, Hugo Pavel, se společně s Jiříhosynem sklání nad hrobem svých sourozenců Otya Jiříhovzdala zesnulému příslušné vojenské pocty.O duchovní rozloučení se zasloužil kantordr. Ivan Kohout, který přečetl žalm 23,pomodlil se El male rachamim a kadiš. A pomodlitbě se s Jiřím rozloučila přítelkyněrodiny Popperů, naše Zuzanka Peterová,jejíž krásnou řeč otiskuji v plném znění:Vážené dámy, vážení pánové, ale především– milý Jirko!Když jsme se poprvé setkali, podíval sesna mě a řekl: „Kde byli tvoji rodiče zaválky?“Špitla jsem, že v koncentrácích. Pokývaljsi hlavou a naklonil ses k mému uchu: „Jási to myslel. Dej si tady před lidmi pozor.Jsou tu samí antisemiti.“Když jsme si s mým mužem pořídili pejska,pozval jsi nás domů. Hned v předsíni jsinám řekl: „Já tady vlastně nebydlím, protožeje to byt mých dvou bedlingtonskýchpsích dam Saly a Niké. Mají kdykoli pro sebepohovku i křeslo a další věci, na které sivzpomenou. A víš proč? Protože psi násnikdy nezradí, a my jsme tady od toho, abychomje rozmazlovali.“Když tě vyhodili z práce a z armády,poklepal jsi mi na rameno a řekl: „Všechnošpatné pro něco dobré. Teď už budu jen a jenmezi svými. Na židovském hřbitově jakokopáč hrobů. A k tomu budu studovat to, cojsem vždycky chtěl: starožitnosti.“Když jsme tě pak jednou pozvali k námdomů, to už jsi byl zase plukovník se všemipoctami, které k tomu náleží, dlouze seszadíval na jednu stěnu v jídelně a pak jsiřekl: „Tenhle chanukový svícen je pěkněstarý. Ten nikdy neprodávejte, leda mně, starýmustarožitníkovi, který se vyzná…“Když jsme se jednou potkali na schodechv metru, tys jel dolů a já nahoru, zamával jsina mě holí a zvolal: „Zavolej mi večer. Napíšešknížku o Otovi.“Když knížka vyšla, oznámil jsi mi, ženapíšu o jejich rodině ještě jednu. „Napišo tom, jak se Otík zbláznil, jak se s tou svounemocí rval, nikdo ho tenkrát nechápal,a přesto dokázal napsat tolik fantastickýchknížek. Napiš také o jeho milovaném synoviJirkovi, nadějném spisovateli, který tuhlenemoc podědil a rve se s ní statečně zrovnatak jako jeho táta.“Když jsme se potkali v židovském penzionu,kde jsi teď bydlel, zrovna jsi odcházeldo nemocnice. „Vyřiď tvému synovi Davidovi,že mám na něho několik zásadních otázekohledně židovství. Až sem z Jeruzalémazase přiletí, tak ať se u mě zastaví.“Milý Jirko! Vzkaz jsem vyřídila. Řekl, žese staví. Zatím tady stojím já spolu s tvýmidrahými. Jirko, ani nevíš, jak tě máme rádi.Domluvila, vojenská hudba spustilastátní hymnu. Obřad skončil, zůstaly jenvzpomínky na dobrého člověka.Kéž je jeho duše přivinuta do svazku živých.◗ Text a foto Milan KalinaEPES RARES – PŘÍŠTĚ 22. ZÁŘÍV dubnu tohoto roku uspořádala Bejt Simcha v pražské kavárně Jericho prvníkulturně-společenský večer s názvem Eper rares. Skvělou atmosféru navodilovystoupení klezmerové kapely Trombenik. Známý herec, dramatik a spisovatelArnošt Goldflam pak přečetl své dvě povídky a zodpověděl otázky posluchačů.Již nyní si můžete rezervovat termín na další setkání, které se uskuteční22. září v Mlýnské kavárně na Malé Straně. Těšit se můžete na projekcidokumentárního filmu Martina Šmoka a následnou diskusi. K poslechu zazpíváa zahraje Petra Ernyei se svým kvartetem.Všichni jste srdečně zváni – přijďte posedět, podiskutovat, pobavit se.Tamuz/Av 5771 19

ŠAMAJIM Třebíč 2011 – 8. ročník festivalu židovské kultury25. července – 30. července, Zadní synagoga, židovská čtvrť TřebíčPatronem festivalu je předseda Židovské obce Brno Pavel FriedPondělí 25. 7. 201116.00 Slavnostní zahájení 8. ročníku festivalu‚AMAJIM„Devět studií ke knize Bereshit“ –vernisáž výstavy Miloslava MouchyYocheved (Třebíč) – židovské,chasidské a jidiš tance17.30 ERIK ROTHENSTEIN &BLÁZNI Z CHELMU: hudebnívystoupení inspirované knihouIsaaca B. Singera Blázni z Chelmu19.00 Vzpomínky Doris Grozdanovičové:povídání nejen o letech strávenýchv terezínském ghettu21.00 KlezMehrin – Klezmeři z Brna –Lubor Pokluda (klarinet, Es klarinet,barytonový saxofon), Martin Krajíček(mandolína, kytara), JaromírZámečník (bajan) a David Křížek(tuba)Úterý 26. 7. 201115.30 „NEDÁM SVÉ DĚTI“ – neobyčejnýpříběh záchrany dětí z válečnéhonacistického Slovenska.Představení nové knihy spisovatelkyAnny Obermannové-Žídkové,autogramiáda.16.30 Bohoslužba v synagozea v chrámu: přednáška ŠlomaKučery, rabína Židovské obce Brno18.00 Československé komorní duo –„STERN & WILLIAMS“: PavelBurdych (ČR), housle a ZuzanaBerešová (SR), klavír19.15 Klezmer – hudba východoevropskýchŽidů: přednáška Mgr. PavlaStraky, Památník Terezín20.45 LÉTAJÍCÍ RABÍN – koncert klezmerovékapely z Prostějova – tradičníinstrumentální hudba východoevropskýchŽidů (Terasy hoteluJoseph1699, Skalní 85/8)21.00 Noční pohled na židovskou čtvrťaž z městské věže (pro účastníky24.00 festivalu je vstup zdarma)Středa 27. 7. 201115.00 Hilsnerova aféra v historickém,náboženském a socio-kulturnímkontextu – přednáškaMgr. Kristýny Kuboňové, Židovskémuzeum v Praze (vzdělávací sálžidovského muzea v Třebíči – DůmSeligmanna Bauera)16.30 Synagogální žalmy – žalmyz počátku 20. století zpívané k různýmpříležitostem; Juraj a TomášNeufeldovi a Milada Sedláková,doprovod – Eva Kopřivová (Brno)18.00 JAKOU BARVU MÁ ŠAMAJIM?– Jakou barvu má nebe? –výtvarná dílna malířky a výtvarniceSylvy Chludilové (Galerie Efram,Mikulov) „Barevné nebe“ (Zájemcisi přinesou vlastní kamínky.)20.00 Jidiš VE TŘECH – Jidiš proradost! Hana Frejková (zpěv), SlávekBrabec (akordeon), Milan Potoček(klarinet). Jako host vystoupíMarianna Borecká (zpěv).22.00 Židovka aneb Žonglování se životem– představení divadla KUFR(Brno). Hrají: Adéla Kratochvílová,Dáša Trávníková, Lubor PokludaČtvrtek 28. 7. 201116.00 Poslední cesta člověka podležidovské tradice – komentovanáprohlídka židovského hřbitova, provázíSylvie Wittmannová, členkapražské Chevra kadiša18.00 HaChucpa (Brno) – jidiš, hebrejsképísně a klezmer20.00 Trombenik (Praha) – klezmerovémelodie prosycené jazzem, balkánskýmduchem, cikánskou nespoutanostía latinskoamerickým rytmem(Pepino von Dráček – zpěv, klarinet;Karel Bělohradský – kontrabas;Radek Rýda – banjo; Vojta Pošmourný– housle; Adam Krejčík –bicí)22.00 „Brno židovské“ – filmový dokumento židovských památkách, tradicícha zvycích Židů v Brně, jehookolí i v TřebíčiPátek 29. 7. 201115.30 „Příchod šabatu“ – vystoupenítřebíčského tanečního souboruYocheved16.00 JERUZALÉMSKÝ CHRÁMMEZI NEBEM A ZEMÍ –přednáška Dalibora Papouška(Ústav religionistiky Filozofickéfakulty Masarykovy univerzity)17.30 ALEXANDER SHONERT –ŽIDOVSKÉ HOUSLE, housles klavírním doprovodem19.00 Moje dlouhé mlčení – život a holocaust,setkání s paní Erikou Bezdíčkovoua její knihou Moje dlouhémlčení, autogramiáda, krátký film –Čiara života21.00 L’Chaim, ‚ARBILACH – symfonetickýorchestr hudebního skladateleJaromíra Vogela; neobvykléinstrumentace inspirované východoevropskoužidovskou tradicí21.00 Noční pohled na židovskou čtvrťaž z městské věže (pro účastníky24.00 festivalu je vstup zdarma)Sobota 30. 7. 201116.00 Ukončení 8. ročníku festivalu,vyhlášení výsledků soutěže16.30 Yocheved – taneční vystoupenítřebíčského souboru17.00 Třebíčské ghetto a josefínskéreformy – přednáška prof. RudolfaFišera (Třebíč)18.30 ŠABATEM VE ZPĚVU – svátečníšabatové žalmy a jidiš písně; Juraja Tomáš Neufeldovi a Milada Sedláková,doprovod – Eva Kopřivová(Brno)20.30 LENKA LICHTENBERG – koncertkanadské zpěvačky s kapelou,Yair Dalal, Tomáš Reindl, DavidDorůžka, Petr Dvorský a BharataRajnosek22.00 KORUNA HARMONIE – Keterbe-tiferet: povídání a přemýšlenío jednoduchých kruzích kabaly –Achab HaidlerNoc v synagoze (zájemci si přinesouvlastní spacáky a karimatky,nutno rezervovat místa, kapacita jeomezena)Doprovodná výstava k festivaluŠAMAJIM ve Zlíně„TŘPYT PERLETI“ výstava malířkyEvy Milotové: výstava obrazů s židovskoutématikou ghet Severní Moravy a židovskéhoměsta Třebíč; Městské divadlo Zlín,zahájení divadelní sezony, vernisáž 10. září2011 v 18 hodin, výstava potrvádo 22. října 2011Místo konání: Pokud není uvedeno jinak, bude program festivalu probíhat v Zadní synagoze, Subakova 1/44, Třebíč.Vstupné: denní: 120 Kč / permanentka (6 dní): 490 KčPředprodej: Informační a turistické centrum Malovaný dům, Karlovo náměstí 53, Třebíč, info@mkstrebic.cz , tel.: 568 610 021;Informační a turistické centrum Zadní synagoga, Subakova 1/44, Třebíč, infosynagoga@mkstrebic.cz , tel.: 568 610 023Změna programu vyhrazena.20 Červenec/Srpen 2011

kulturavyhlašuje veřejnévýběrové řízenína podporu projektův programech Péče,Připomínka, Obnovaa Budoucnostna rok 2012.Uzávěrka pro podání žádostíje 21. září 2011.Grantová pravidla společně s formulářižádosti a rozpočtu naleznete nanašich webových stránkáchwww.fondholocaust.cz. Součástíwebu je i mapa České republikys projekty realizovanými v roce 2011.Dne 5. září 2011 od 10 do 12 hodinse koná seminář pro žadatele veVzdělávacím a kulturním centruŽidovského muzea v Praze.V případě dotazů se neváhejteobrátit na pracovnice fondu:Nadační fond obětem holocaustu,Legerova 22/1854, 120 00 Praha 2Telefon: 224 261 615, 224 261 573,e-mail: info@fondholocaust.czPozvánka na zajímavou výstavu:„Nejkrásnější židovskájména v němčině“Ve vídeňském Dom Museum, přímo nasvětoznámém Štěpánském náměstí (Stephansplatz)probíhá až do 3. září výstavagrafických děl Renaty Rosenberg s názvem„Od Arthura Aal až po Bin Rosa Zwirn –nejkrásnější židovská jména v němčině“.Autorka Renata Rosenberg a její mužLeibl Rosenberg sbírali deset let tisícežidovských jmen. Renata potom 30 jmengraficky ztvárnila kombinovanou technikou.Z jejích děl je zřejmé, že židovskájména mají hlubší význam, který je zdev grafických symbolech zachycen.Adresa muzea: Dom Museum, Stephansplatz6. Otevřeno kromě neděle a pondělkaod 10 do 18 hodin, v úterý až do 20 hodin.Více informací na www.dommuseum.at◗ Jana Tchabana-LöwbeerJIČÍNSKÝ ŠOULET –FESTIVAL ŽIDOVSKÉKULTURY14. srpna 201110.00 Komentovaná prohlídka židovskéhohřbitova – provází Mgr. JindřiškaKracíková, PhD.; sraz u vstupu do Libosadu,vstup volný15.00 Poetický svět Jehudy Al-Charízího– čtení makám sefardského básníkav překladu a přebásnění Mgr. JindřiškyKracíkové, PhD., recituje Hana Kofránková;synagoga v Jičíně, vstupné 80 Kč18.00 Stromy pláčou – koncert sefardskýchpísní v podání mezzosopranistkyJany Lewitové a houslistky Agnes Kutas;synagoga v Jičíně, vstupné 80 KčKontakt: o.s. Baševi, Fügnerova 193,Jičín, tel.: 728 144 596, email:basevi@seznam.cz, web: www.basevi.czWintonovy vlakyna VyšehraděSvým způsobemjedinečná jesoučasná exteriérováexpozice snímkůa dokumentůo životě dětí, kterépřed plynovými komorami zachránil Sir NicholasWinton. Velkoformátové fotografiejsou až do konce července vystaveny v parkupřed Starým purkrabstvím na sedmadvacetimobilních a v noci osvětlených panelech.Autorem výstavy je režisér a kameramanJaroslav Brabec. Výstava byla zahájenasoučasně na pražském Vyšehradě a na londýnskémnádraží Liverpool Street Station,kde se vernisáže zúčastnil dnes již legendárnízáchrance.Výstava po letech mapuje mimořádnoucestu Wintonových vlaků. Na dobovýchfotografiích jsou zachyceny tváře dětí, jejichcestovní pasy a víza, záběry Wintonas dětmi při odjezdech vlaků v roce 1939.Výstava je doplněna i dokumenty o koncentračníchtáborech, např. Auschwitz-Birkenaua podmínkách, ve kterých tam dětimusely přežívat a nakonec byly zavražděny.Optimističtější částí výstavy je svědectvío současném životě zachráněných dětí,které se usadily a žijí v České republiceÚspěšná výstava poputuje z Prahy doBerlína a dalších německých měst, poté doIzraele, na Nový Zéland a do USA◗ kalHanoch Piven /Making FacesČeské centrum Praha pořádá ve spoluprácis Velvyslanectvím Státu Izraelv Praze výstavu světově uznávanéhoizraelského výtvarníka Hanocha Pivena,který se proslavil zejména portréty známýchosobností vytvořených z běžnýchpředmětů. Součástí výstavy budevýtvarný koutek, kde si návštěvnícibudou moci vytvořit vlastní díla.Pestré a vtipné ilustrace izraelského výtvarníkaHanocha Pivena se v posledních20 letech objevily na obou stranách Atlantiku.Zdobily titulní stránky významnýchamerických časopisů a novin, jako jsouTime, Newsweek, Rolling Stone i mnohaevropských publikací od britských LondonTimes po švýcarský Die WeltWoche.Práce Hanocha Pivena je zastoupena ve stálýchsbírkách Knihovny kongresu ve Washingtonu,kdev roce 2004 představilsvou knihuWhat PresidentsAre Made of(Z čeho jsou prezidenti).Tato knihazískala několikvýznamných oceněnía v roce 2004byla v časopiseAlbert Einstein podleTime MagazineHanocha Pivenazařazena na seznamdeseti nejlepších knih pro děti. HanochPiven vydal v USA šest dětských knih, nejnovějšíz nich je My Best Friend is as Sharpas a Pencil (Můj nejlepší kamarád je ostrýjako tužka), která vyšla v nakladatelství RandomHouse v březnu 2010.V Izraeli, kde se Hanoch Piven narodil, sizískal popularitu díky dlouhodobé spoluprácis deníkem Haarec a díky vlastnímuteleviznímu pořadu s názvem HOP TV.Od roku 2003 cestuje Hanoch Piven pocelém světě a pořádá výtvarné dílny,během nichž vyzývá děti i dospělék výtvarným experimentům s předmětydenní potřeby. Kromě toho, že si díkyněmu může každý jednoduše vytvořitvlastní umělecké dílo, byla jeho metodaadoptována mnoha učiteli, terapeuty a konzultantyjako prostředek k vyjádření psychickýchproblémů skrze hru a kreativitu.Metoda jeho tvorby je v mnoha mateřskýchškolách v Izraeli používána v hodináchvýtvarné výchovy.Výstavu je možné navštívit až do 3. zářína adrese Rytířská 31, Praha 1; otevíracídoba: úterý–pátek 10–18, sobota12–18; vstup volnýwww.czechcentres.cz/hanoch-piven/Tamuz/Av 5771

LITERATURA NEJEN S DAVIDOVOU HVĚZDOUJean-Claude Schmitt, KONVERZEHERMANNA ŽIDA, 349 str.,Academia 2010V polovině 12. století sepsal původemkolínský Žid, který konvertoval na křesťanskouvíru a stal se premonstrátem v Cappenberguve Vestfálsku, pod jménem „BývalýŽid Hermann“ příběhsvého obrácení – Opusculumde conversionesua. Tato „autobiografie“,jedna z prvních naZápadě od slavnýchVyznání sv. Augustina,rozděluje historiky –jedni v ní vidí pravdivélíčení života obrácenéhoŽida, jiní čiroufikci sestavenou křesťanskými kleriky. Jean--Claude Schmitt ukazuje, že takto je otázkapoložena špatně. Podle něj je text zároveňpravdivý i fiktivní a hledání jeho pravéhoautora taktéž nevede k smysluplnému cíli.Spíše než boj o jeho atribuci Schmitt rozvíjípátrání po společenských a kulturních souvislostecha významech, které jsou v textu obsaženy.Zabývá se tak otázkami (auto)biografieve středověku, významem snů, funkcemiobrazů, křesťansko-židovskými vztahya polemikami, a v neposlední řadě i cestamimoderní historické metodologie.Jean-Claude Schmitt (1946) studovalv Chartres a na Sorbonně. Od roku 1983 jeprofesorem na École des hautes études ensciences sociales v Paříži, kde vede skupinuhistorické antropologie středověkého Západu.Schmitt se může pochlubit velmibohatou akademickou dráhou – působil jakohostující profesor na univerzitě v Kostnicia Humboldtově universitě v Berlíně. Přednášeli v Princetownu, washingtonském WoodrowWilson Center, v J. P. Getty Centerv Los Angeles i v londýnském Warburginstitutu na pozvání Britské akademie.Jeho zkoumání dějin středověké kulturya společnosti ho vedlo od studia marginálnostiv pozdním středověku ke zkoumánílidové kultury, přičemž kombinoval metodyhistorické, etnologické a archeologické. Svůjzájem o historickou antropologii a mezioborovástudia potvrdil výzkumem gest a rituálůnebo představ týkajících se smrti. Není topoprvé, co se do rukou našich čtenářůdostává dílo znamenitého francouzského historikaJ.-C. Schmitta. V nakladatelství Academiavyšlo v roce 2007 jeho významné díloSvatý chrt. Guinefort, léčitel dětí.Grigorij Kanovič, KŮZLE ZA DVAGROŠE, 482 str., NakladatelstvíRomeo 2010„Před vchodem do cirkusu Mazzini zahájilneznámý atentátník palbu na generálníhogubernátora, jenž navštívil společně s chotía dětmi gala představení. Pachatel dvakrátvystřelil, přičemž jedna střela zasáhla carovazástupce do nohy, druhá do ruky. Po krátképotyčce byl pachatel zadržen a převezen dovazby ve vilenské věznici. Bezprostředně pozadržení atentátník uvedl, že se jmenuje HiršDudak a je synem kameníka EfrajimaDudaka…“ Tato zpráva se zakrátko doneslaz litevské metropole až do zapadlého městečkana břehu Němenu, k otci Efrajimovi,jehož čtyři děti se před léty rozprchly posvětě. Píše se rok 1904, vládcem Litvy jeruský car, vykonavatelem jeho vůle velitelčetnictva. Nebezpečí hrozící synovi ženeosmdesátiletého starce na dalekou cestu.Doprovázen dvěma věrnými přáteli, rozvažečemvody Šmuele-Senderem a žebrákemAvnerem, míří do Vilna, „litevského Jeruzaléma“,kde žije i nejstarší syn Šachna, kterýzaujímá vlivné postavení a mohl by být bratrovinápomocen. Cesta je však nekonečnáa cíl nejistý…Litevský Jeruzalém. Tak bylo nazývánolitevské hlavní město ještě na počátku20. století. Tehdy se ještě mohl Vilnijus pokládatza jakýsi židovskýráj nebopřinejmenším zaměsto, kde tomutověčně pronásledovanémunárodu nehroziložádné vážnějšínebezpečí.Už ve 14. století,kdy v křesťanskémsvětě vypukla protiŽidům vlna pogromů,našli mnozíz nich na Litvě útočiště. Právě tam, běhemnásledujících staletí, vytvořili Židé osobitoua uznávanou enklávu s vlastní kulturoua vzdělaností. Zakládaly se nejenom židovskéškoly, ale dokonce vznikaly i židovskéobce a celá židovská městečka. Pohnutéosudy Litevského státu se zcela zákonitěodrážely i na životě jeho obyvatel a tedyi židovské menšiny. Litva během své historiezažila nadvládu Polska, Ruska i Německa.Zejména první polovina 19. století zacarů Alexandra I. a Mikuláše I. znamenalapro litevské Židy léta bídy a utrpení. Zkušenostmizažitý a z generace na generacipřenášený pocit nespravedlnosti, útlakua pronásledování dokonale vystihují slovajedné z hlavních postav románu, Šmule-Sendera: „Žid je vinen ještě dřív, než se vůbecnarodí, než vystřelí na gubernátoraa než ho začnou soudit“. Jistá trpkost podobnýchúvah však nekončí zatrpklostí,bezesporu i proto, že Kanovičův román jezalidněn množstvím postav, u nichž se postupněstírají hranice národnostní a nábožensképříslušnosti. Svým románem se pokoušíoživit vzpomínku na dnes již neexistujícísvět či možná jen připomenout, že takovýsvět vůbec kdy existoval. Spíše nežo konkrétní fakta, jde autorovi o zachyceníprchavé atmosféry, která je bez emocionálníhoprožitku nepřenosná.Kanovičův román Kůzle za dva grošeotvírá našemu čtenáři okno do málo známéhosvěta pobaltských židovských společenství.Neuděláte chybu, když si tuto knihupřibalíte do prázdninového kufru. Dočkátese kvalitního čtenářského zážitku.Grigorij Kanovič (1929) je spisovatelžijící od roku 1993 v Izraeli. Ve svém díle sesnaží vzkřísit k životu svět litevského židovskéhoměstečka, v němž prožil rané dětství.Válečná léta strávená v Kazachstánu aniživot v Litvě, kde vystudoval a mnoho letpůsobil jako úspěšný dramatik a scénárista,nevymazaly dávné vzpomínky, které sev jeho románech skládají do mozaiky jakostřípky lidských příběhů. Třebaže se pozdějipřestěhoval do Izraele, zůstává předevšímlitevským židovským spisovatelem.Peter Hoffmann, CLAUS SCHENKVON STAUFFENBERG, 735 str.,Academia 2010Černobílé vidění historie diktované ideologiíbývalého totalitního režimu se úporněsnažilo vymazat z dějin a tedy i učebnicjakoukoliv zmínku o nekomunistickém, protihitlerovskémodboji v průběhu trvánínacistického státu. Skutečnost, že v nacistickémNěmecku existovali přímo ve wehrmachtulidé, kteří pochopili, že Hitler vedecelý německý národ k záhubě a chtěli tomučelit i prostřednictvím atentátu, se ideologickynehodila do jednostranné projekcenovodobých dějin. Tak byl po generace adorovánpouze německý komunista Ernst Thälmann.Jeho jménem byly u nás pojmenováványulice, náměstí, školy i kasárna…Konec totality umožnil zaplňovat četnábílá místa historie naší i nejbližších sousedů,poctivou historiografií.Nejznámějšímčinem německéhoprotinacistickéhoodboje bylnesporně pokushraběte Stauffenbergao atentát naHitlera, po kterémbyli vysocí důstojníciz odbojovéskupiny připravenis pomocí armádyzatknout čelné nacistya zahájit protinacistický puč s cílem obnovydemokratických politických poměrů.Životopis Clause Schenka von Stauffenbergpatří zaručeně k tomu nejdůkladněj-➤22Červenec/Srpen 2011

knihy➤šímu a nejpodrobnějšímu, co k tématuStauffenberg a ke vzpouře 20. července,kdy vyšlo. Autor je představitelem spíšekonzervativního pojetí historické práce,jeho inspirace pozitivismem je nepopiratelná,důkladnost, šíře a hloubka práceohromující: to samo je však ve světě překotných(postmoderních) postupů spíšeosvěžením. Konzervativní jsou i jeho interpretacehistorických dějů samých – tentonáhled je v plodném recipročním vztahus tématem: Stauffenberg a ti ostatní nebyližádní levicoví revolucionáři.Autor podrobně pojednává o kořenechStauffenbergova duchovního ustrojení –o vypjatém vlastenectví, o jeho „všelidském“humanismu, vřelém historickémpovědomí, o jeho totálním idealismu, předemna tomto světě odsouzeném k nezdaru.Skutečnost, že se bratři Stauffenbergovéstali nepřáteli nacionálních socialistů naživot a na smrt, pramenila z jejich pojetíslužby a práva. V roce 1933, stejně jakomnoho jejich současníků, očekávali obnovuNěmecka, znovuustavení pořádku v zemia získání mezinárodní úcty. Ani jeden z bratrůnevstoupil do NSDAP.Hoffmannova kniha není pouhým odtažitýmpopisem života či historie, svým hlubokýmponorem zprostředkovává mnohobarevný,komplexní obraz osobnosti a pomůžečtenáři přiblížit se jednomu výraznémuproudu německého duchovního klimatudoby. Četba to není vždy snadná, o to všakpřínosnější.Geraldine Brooksová, STVOŘITELÉA SPASITELÉ, 395 str.,Nakladatelství Plus 2011Stvořitelé a spasitelé, román od držitelkyPulitzerovy ceny, je strhující, velkoryserozvrženým příběhem o spletitém putováníiluminovaného židovského rukopisu napříčpěti staletími. Poté, co se objeví v troskáchválkou zničenéhoSarajeva, dostanese k mladé australskérestaurátorcevzácných knih HaněHeathové. Ta přijeho zkoumání narazína řadu tajemství,která se předčtenářem postupněvyjasňují v příbězíchlidí, jimž knihaod svého vznikuprošla rukama, ať už ji psali, ilustrovali nebo„jen“ ukrývali a chránili před četnýminebezpečími, která jí za dobu její dlouhéexistence hrozila. Příběh, inspirovaný skutečnýmiokolnostmi spojenými s nalezenímtzv. sarajevské hagady, zavede čtenáře nanejrůznější místa od středověkého Španělskapřes Benátky inkviziční éry, Vídeň přelomustoletí až do Sarajeva obsazeného nacisty.Brooksová bravurně evokuje jednotliváprostředí a barvitě líčí mnohdy pohnutéosudy této vzácné knihy.Nelze doporučit lepší knížku k vašemuodpočinku během letošní dovolené.Geraldine Brooksová (1955) je australskánovinářka a spisovatelka. Jako reportérkalistu The Wall Street Journal psalao konfliktech na Blízkém východě, v Africei na Balkáně a v roce 1994 vydala knihuDevět částí touhy (česky 1999), v níž čerpalaze svých zkušeností s muslimskými ženamina Blízkém východě. Její historický románZázračný rok (česky 2004) se okamžitě povydání stal mezinárodním bestsellerem.V roce 2006 získala Pulitzerovu cenu zadalší ze svých románů March zasazený doobdobí americké občanské války. RománStvořitelé a spasitelé z roku 2008 byl inspirovánskutečnými okolnostmi ukrývánía záchrany převzácného iluminovanéhokodexu, zvaného sarajevská hagada. Je zajímavé,že ji z ostřelované knihovny vynesla zachránil muslimský knihovník EnverImamovič, který ji ukryl v bankovním trezoru.V roce 1941 ji proslulý muslimskýučenec Derviš Korkut vynesl přímo přednosem (po válce popraveného) nacistickéhogenerála Fortnera a uschoval ji v mešitědaleko v horách.Marek Junek a kol., SVOBODNĚ!Rádio Svobodná Evropa 1951–2011,253 str., Radioservis, a. s., 2011Rádio Svobodná Evropa zahájilo svoučinnost 4. července roku 1950 vysíláním zestudia v New Yorku do Československa.Vysílalo se z místa, které bylo a je téměřsymbolem Spojených států – z budovyEmpire State Building, která si dlouho udrželaprvenství nejvyšší budovy světa. Účelemtohoto vysílání bylo nahradit domácí tiskovái rozhlasová média komunistickýchzemí, která byla odsouzena k mlčení nebotrapné spolupráci s totalitním režimem.Už v roce 1954 vysílala RSE a RádioSvoboda v pětadvaceti jazycích dovýchodní Evropy a celého Sovětskéhosvazu. Stanice tímto způsobem šířily zprávypřes „železnou oponu“ a poskytovaly prostorzejména protikomunistické emigraci,ale i domácím disidentům a opozičním hnutím.Lidé se dozvídali z vysílání těchto stanicinformace, které režim záměrně utajoval,např. o jaderné katastrofě elektrárnyv Černobylu. Základní žurnalistice se stanicevěnovaly až do pádu berlínské zdi.Poměry se změnily a RSE přijala v roce1995 pozvání prezidenta Havla, aby se přestěhovalaz Mnichova do Prahy, kde jí bylposkytnut objekt bývalého československéhoparlamentu v samém centru metropole.Zde sídlila stanice až do roku 2009,kdy se přemístila do ultramoderní, na mírupostavené budovy na pražském Hagiboru,kde bezprostředně sousedí se židovskýmDomovem sociální péče.Žádná země není tak jedinečně svázánas historií RSE jako Česká republika. V roce1968, během sedmiměsíčního období politickéhouvolnění nazvaného Pražské jaro,bylo RSE nepostradatelným zdrojem nezávislýchzpráv.A ještě více pakv sedmdesátýcha osmdesátýchletech dvacátéhostoletí, kdy bylamoc Sovětů a jejichdomácíchpomahačů na vrcholua odpůrcirežimu byli vystavenivelkémutlaku. Tehdy tobylo právě RSE,které informovalo o persekuci disidentůa pomáhalo tak mnohé z nich chránit vyvolanoumezinárodní solidaritou.A jak se komunistický režim tomuto„štvavému“ vysílání bránil? Protože nemělsílu ani zájem čelit relacím demokratickoudiskuzí, zvolil technickou variantu, kteroueufemisticky v jazyce komunistického ptydepenazval „radiová obrana“ nebo „radioobrana“.Za stovky milionů korun bylabudována spojová zařízení k rušení „nepřátelskýchfrekvencí“, přesto se pokrytícelého státu rušičkami nikdy stoprocentněnepodařilo.Na to mám hezkou vzpomínku z roku1960, kdy jsem spolu s přáteli byl o prázdnináchv nově vybudovaném kempu v MalémRatmírově v jižních Čechách. Už druhý denkdosi zjistil, že zde lze poslouchat „svobodku“bez rušení. Večer, když jsem se vracelze sprchy, míjel jsem jednotlivé stanya ze všech byly slyšet nezaměnitelné hlasymoderátorů a redaktorů této u nás zakázanéa hrubě pomlouvané stanice. Druhý den senálada v kempu výrazně změnila. Lidé sivyměňovali názory na slyšené zprávya vzniklo jakési nevyhlášené protirežimníspolečenství lidí, kteří se před tím neznali,a jejich cílem bylo pouhé poklidné koupáníu ratmírovského rybníka. Brzy se všichnihosté kempu spřátelili a s několika jsem bylve styku i po ukončení pobytu. Vysílání RSEnás ujišťovalo, že nejsme v moři sovětskézóny osamoceni a že za hranicemi žijí lidé,kteří usilují o změnu poměrů.Marek Junek s kolektivem připravilk 60. výročí zahájení vysílání skvělou publikaci,ze které se v osmi kapitoláchdozvíme vše o historii stanice, o lidech,kteří v ní pracovali, o tzv. balonové akci,o hudebním vysílání a o reakci režimu navysílání. Kniha je doplněna unikátním CD,kde jsou nahrány klíčové relace s promluvamiFerdinanda Peroutky, Pavla Tigrida,Egona Hostovského, Slávy Volného, JosefaŠkvoreckého i Václava Havla, Járy Kohoutači Jiřího Voskovce.◗ Milan KalinaTamuz/Av 577123

10. srpna 1794 se narodilLeopold „Jom Tov Lipmann“ ZunzRodák z Detmoldu (Severní Porýní-Vestfálsko) přesídlil roku 1815 do Berlína, kde studovalna univerzitě. Později získal doktorát na univerzitě v Halle. Byl ordinován rabínem a dva rokypůsobil v berlínské reformní Nové synagoze. Záhy však zjistil, že rabínská kariéra pro nějnení tím pravým, a judaismem se nadále zabýval spíše z akademických pozic.Roku 1819 byl jedním ze spoluzakladatelů Spolku pro kulturua vědu Židů (Verein für Kultur und Wissenschaft derJuden), jehož členem byl mimo jiné i básník Heinrich Heine.O čtyři roky později se stal redaktorem časopisu Zeitschrift fürdie Wissenschaft des Judenthums. Wissenschaft des Judenthums– věda (o) judaismu, židovství – je pojmem, který jedodnes vyslovován jedním dechem se jménem LeopoldaZunze. Byl přesvědčen, že je pouze ku prospěchu židovskéhonáboženství, pokud bude aplikovat zásady vědeckého (historicko-kritického)bádání v přístupu k vlastním tradicím a textům.V osobním a profesním životě byl velmi nezávislýmduchem, nerad se podřizoval autoritám a nerad dělal kompromisy.Celý jeho život je proto dlouhým bojem o přežití. Vystřídalřadu akademických pozic, mnoho pracovních nabídek takéodmítal. Zajímavostí je pro nás jeho krátké pražské angažmá.Na podzim 1835 byl pozván do Prahy, aby zde působil jakokazatel Spolku pro zlepšení židovského ritu. Na místě se všakvelmi rychle ukázalo, že ani zde nenajde Zunz se svýminovými zaměstnavateli společnou řeč. Zunz sám zde nebylspokojen, v Praze postrádal berlínské intelektuální klima,místní mu nerozuměli. Prvního ledna 1836 oznámil svůj úmyslodejít a v červenci 1836 již byl zpět v Berlíně. Od roku 1840byl, až do svého odchodu do důchodu roku 1850, ředitelemberlínského učitelského semináře.Ačkoliv byl původně reformním rabínem (anebo právěproto), zaujímal později velmi kritický postoj jak k mnohareformním názorům a praxi, tak i k rabínskému úřadu (rabínydokonce označoval za šarlatány). Nesouhlasil s radikálnímodmítáním Talmudu některými představiteli rané reformy. Talmudvšak nepovažoval za nedotknutelnou náboženskoua právní autoritu, ale za významný historický text. Byl i protiunáhlenému rušení tradičních rituálů, byť je nepovažoval zaBohem danou náboženskou povinnost, ale přikládal jim symbolickývýznam (vysoce si cenil například praxe vkládánímodlitebních řemínků tefilin, čemuž věnoval zvláštní esej).Publikoval díla o dějinách a analýze kázání a textovýchvýkladů, o synagogální poezii a liturgii. Jeho nejvýznamnějšímdílem a jedním ze zásadních děl 19. století vůbec jsou GottesdienstlicheVorträge (vyšly r. 1832). Vytvořil rovněž vlastnípřeklad Tanachu do němčiny. Je autorem řady esejů, které bylypozději souborně vydány.V přístupu k textům zaujímal přísně vědecký přístup, bylprecizním badatelem. K dějinám židovského národa, jakoži k národu jako takovému a jeho osudům, se však stavěl s velkouláskou a zaujetím. Byl velkým advokátem lidských práva emancipace Židů. Aktivně se angažoval v politice a společenskémživotě, v revolučním roce 1848 vystoupil jako řečník namnoha veřejných shromážděních. Politickým účelům, ve prospěchžidovské komunity, sloužila mnohdy i jeho vědeckápojednání. Například pojednání o židovských jménech, kdev době, kdy vyšel královský dekret, zakazující Židům používáníněmeckých jmen, dokazuje, že Židé používali jména převzatáz cizích jazyků již od pradávna. Podobně dokazujev jiném pojednání, že kázání v místním jazyce je rovněž židovskoutradicí, a nikoliv novinkou.Velkou ranou pro něj byla smrt jeho milované ženy Adelheid(oženil se s ní roku 1822) v roce 1874, po níž se zcelaLeopold Zunz na portrétu Moritze Daniela Oppenheimastáhnul z veřejného života a přestal i publikovat. Leopold Zunzzemřel v Berlíně 18. března 1886.◗ Kateřina WeberováCo se také stalo v srpnu:• roku 1626 se narodil Šabataj Cvi, ústřední postava jednohoz největších mesiášských hnutí židovských dějin• v roce 1654 přijíždí do Nového Amsterdamu Jakob Barsimon,první známý židovský přistěhovalec do Ameriky; v roce1790 proběhlo v USA první sčítání lidu – mezi čtyřmi miliónylidí bylo dva tisíce Židů• v roce 1797 vydal rakouský císař František II. nařízení, kterýmpovolil Židům, kteří se dobrovolně přihlásí do armády,aby se oženili i mimo familiantskou kvótu• roku 1919 se narodil český židovský básník Jiří Orten, vlastnímjménem Jiří Ohrenstein• v roce 1923 se v Karlových Varech konal 13. sionistický kongres;v témže roce se narodil Šimon Peres, devátý prezidentStátu Izrael• roku 1943 došlo k povstání v ghettu Bialystok• v roce 1958 byl dokončen ropovod z Eilatu do HaifyVěstník Maskil – registrace MK ČR č. E 14877Vydává židovská kongregace Bejt Simcha, přidružený člen Federace židovských obcí ČR, Maiselova 4, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČO: 61385735, tel.: 724 027 929, e-mail: redakce.maskil@maskil.cz.Maskil vychází měsíčně za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, Federace židovských obcí v ČR, Nadačního fondu obětem holocaustu a The Dutch Humanitarian Fund (JHF). Zájemci mohou přispět na vydávání věstníkulibovolnou částkou na bankovní účet: 86-8959560207/0100 u Komerční banky, variabilní symbol: 88888 (5x8). Manipulační poplatek 10 Kč. Redakce: Milan Kalina, Kateřina Weberová. Redakční rada: Irena Dousková,Pavel Kuča. Ilustrace: Lucie Lomová. Předtisková příprava a tisk: Typografické studio Trilabit, s. r. o., Vodičkova 36, Praha 1. Uzávěrka tohoto čísla 24. 6. 2011. Uzávěrka příštího čísla 24. 8. 2011.