č.7 - Maskil

Modlitba může přiblížit vykoupeníúvaha k 9. avuZanedlouho nás čekají tři smuteční týdny, od 17. tamuzu do 9. avu (od úterý 19. července do úterý 9. srpna).Je to období mezi výše zmíněnými posty.Sedmnáctého tamuzu se podle naší tradicepřihodilo pět tragických událostí,které neblaze ovlivnily budoucnost našehonároda:1. Mojžíš rozbil desky Zákona, 2. králMenaše nechal postavit modlu v jeruzalémskémChrámu, 3. dočasně byly přerušenykaždodenní oběti, 4. Apostomus spálil svitekTóry a 5. Římané prolomili jeruzalémskéhradby. (Podrobněji v Maskilu č. 10–11z roku 2007).Čím více se přibližujeme k tragickémudatu 9. avu, tím se náš smutek prohlubujea my jej pociťujeme mnohem intenzivněji,a to nejen na duši, ale i na těle. S tím souvisítaké obyčeje tohoto období, mezi něžnapříklad patří, že během těchto tří týdnůse nekonají žádné svatby, nepořádáme hostinyspojené s veselím, neoblékáme si novéšaty, nestříháme se a muži se neholí. Navícprvních devět dní – nein teig – měsíce avu(letos od 1. do 9. srpna) nejíme maso a nepijemevíno. Tento zvyk v období zvýšenéhosmutku je odvozen z verše Žalmu 104,15:lidské- – A víno pro radost ויין ישמח לבב אנוש„‏mu srdci.“ Také v traktátu Pesachim 109ase uvádí, že rabi Jehuda ben Betejra říkal,že v době, kdy existoval Chrám, tak masočinilo člověka veselým, neboť je psáno (Dt27,7): „Budeš tam také obětovat a jíst pokojnéoběti a radovat se před Hospodinem, tvýmBohem.“ Avšak nyní, kdy Chrám nestojí,není radosti, pouze ve vínu, neboť je psáno:„A víno pro radost lidskému srdci.“ Samozřejmě,že výjimkou je šabat, který připadnena 6. srpna, kdy pronášíme kiduš nad vínema na seudot šabat jíme maso.Nyní se zaměřme na poslední měsícea týdny existence druhého jeruzalémskéhoChrámu, jak nám o nich vydává svědectvízapsaná ústní tradice. Tato bez mála dvě tisíciletístará výpověď o tragickém konci našehosvatého města Jeruzaléma a Božího domumá dodnes co říci našemu národu a nejenjemu. Je to přísné varování před fanatismema fanatiky, ať jsou jakéhokoli přesvědčenínebo víry.Tři roky obléhal Vespasián Jeruzalém.Mezi jeho obyvateli byli také tři boháči:Nak dimon ben Gurion, Ben Kalba Savuaa Ben Cicit Hakeset. Jeden řekl, že budevšem obyvatelům obleženého města dávatpšenici a ječmen, druhý prohlásil, že jim dávíno, sůl a olej. Třetí řekl, že bude obyvateleměsta zásobovat dřevem. Když otevřeli skladyoněch boháčů, zjistili, že je v nich tolikobilí a ostatních potravin, které by stačilyuživit všechny obležené ve městě po dobudvaceti jednoho roku. Ve městě však byli téžzélóté קנאים)‏ ‏,(בריונים,‏ fanatičtí protiřímštíextremisté. Učenci řekli zélótům: „Vyjdemez města a uzavřeme mír s Římany.“ Zélóténaopak odvětili učencům: „My vyjdeme9. av u Zdi nářkůz města a budeme proti nim bojovat!“ Učencijim na to odvětili, že bojem nic nedosáhnou,nemají na to, aby Římany porazili. Zélótépak spálili všechny sklady s potravinamia ve městě zavládl krutý hlad. (Podle traktátuGitin 56a)V té době vyšel rabi Jochanan ben Zakajna tržiště a viděl, jak obyvatelé Jeruzalémavaří slámu a pijí vodu, aby zmenšili hlad.Řekl si v duchu: „Cožpak lidé, kteří jedíslámu a pijí vodu, mohou obstát v boji protiVespasiánovi? Teď je nejdůležitější, abych seodtud dostal.“ (Ejcha Raba 1:31)Otec sikarijů – סיקרא ‏,*אבא jak jej nazývali,byl vůdcem jeruzalémských zélótů a synovcemrabi Jochanana ben Zakaje. RabiJochanan ben Zakaj mu vyřídil, aby k němutajně přišel. Ten jeho prosbě vyhověl a v tajnostise k němu dostavil. Rabi Jochanan muřekl: „Do kdy budete zabíjet lid hladem?“Otec sikarijů mu odvětil: „Co mám dělat?Když jim (zélótům) něco řeknu, zabijí mě!“Rabi Jochanan mu řekl: „Najdi nějaký způsob,abych se dostal ven z města. Snad se mipodaří udělat něco pro jeho záchranu.“ Synovecmu řekl: „Tak zní dohoda, že z městase nikdo nedostane, ledaže by byl mrtvý.“Rabi Jochanan mu odvětil: „Tak mě vynesven jako mrtvého.“Otec sikarijů mu poradil, aby předstíral,že je těžce nemocný a potom, že zemřel. Pakho v rakvi mohou vynést za hradby města,kde bude „pohřben“. Rabi Jochanan se řídilradami svého synovce, který též rakev se„zemřelým“ strýcem doprovázel. Když došlik městské bráně, chtěly stráže zélótů probodnoutkopím rakev, aby se ujistily, že v rakvije opravdu mrtvý člověk. Tu je otec sikarijůvaroval, že pokud tak učiní, všichni, včetněŘímanů, budou o nich říkat, že zélóté dokonceprobodli svého rabína. Stráže se zaleklya otevřely brány, aby „pohřební průvod“mohl vyjít z města. (Podle traktátu Gitin 56a)Za městskými hradbami se stal „zázrak“a rabi Jochanan ben Zakaj vstal z mrtvých.Když přišel do Vespasiánova vojenského tábora,chtěl se dovědět, za jakých podmínekje vojevůdce ochoten ušetřit město a Chrám.Vespasiánovou podmínkou byla bezpodmínečnákapitulace obránců města, zvláště pakzélótů. Raban Jochanan ben Zakaj věděl, žetato podmínka je pro fanatické zélóty nepřijatelná.Při svém setkání s Vespasiánem jejpozdravil slovy: „Buď zdráv, císaři!“Vespasián si zpočátku myslel, že Jochananůvpozdrav je provokací, ale během jejichrozhovoru přišel z Říma posel, který Vespasiánovioznámil, že senát uznal jeho nástupnictvípo zavražděném Vitelliovi (koncemroku 69 o. l.). Tradice vypráví, že když seJochananova předpověď vyplnila, řekl muVespasián, že po něm může žádat cokoli a on ➤2 Červenec/Srpen 2011