č.7 - Maskil

„Účel“nesvětí prostředkyaneb 24 let kriminálu za válečné zločiny a zločiny proti lidskostiAnte Gotovina se narodil v roce 1955 v Socialistické federativní republice Jugoslávie, v chorvatském Pašmanu.S bohatými vojenskými zkušenostmi z francouzské Cizinecké legie se v roce 1991 vrátil do Chorvatska, aby seúčastnil tzv. války za nezávislost Chorvatska. Ta byla pro Chorvaty úspěšná a Chorvati neradi vidí, že velitel jejicharmády v rozhodujícím a vítězném tažení proti Srbům je souzen nějakými cizinci za údajné zločiny na těch prašivýchSrbech, kteří přeci můžou za všechno. I kdyby je spáchal, idea války za nezávislost je přece smyla.REPUBLIKA SRBSKÁ KRAJINATakto se nazýval státní útvar existující naúzemí dnešního Chorvatska v letech1991 až 1998. Chorvatsko se totiž v roce1991 odtrhlo od Jugoslávie, jejímž hegemonembylo historicky vždy Srbsko, avšaktímto krokem se zhruba 400 tisíc etnickýchSrbů ocitlo ve státě „Chorvatů“. S tím se přirozeněneztotožnili a v referendu obyvateléKrajiny (= „pohraničí“), historického územína jihu Chorvatska, které začalo být osidlovánoSrby od 16. století, když sem prchalipřed Turky, rozhodli o nezávislosti na Chorvatsku.Je to klasický případ, kdy historickypočetná menšina se chce osamostatnit nazákladě práva národa na sebeurčení a nadruhé straně stojí vládnoucí většina s argumentemo nepopiratelných historických hranicíchstátu a nemožnosti jejich rozbití.Paralel nalezneme v historii mnoho. Napříkladodsun německého obyvatelstva z českýchzemí je velmi podobným případem.I zde se Češi (jako Chorvati na Srbech)dopouštěli na Němcích vražd, znásilňování,rabování a krutého zacházení. Události,které tomu předcházely, jsou odlišné a hrajísvou objektivní roli, ale samotný akt jetotožný. Jsem Čech a jsem své zemi loajální,ale ne slepě. Odsun Němců byl kompenzacíza šestiletou hrůzovládu z jejich strany, alenejsem schopen posoudit, jestli se dá nucenévystěhování tří miliónu lidí takto zdůvodnit.Nemůžu nevidět, kolik Čechů kolaborovalo,udávalo, po válce se zbraní v ruce běhalov pohraničí a z pozic samozvaných soudcůzabíjelo lidi nebo jezdilo do pohraničízkrátka „jen“ pro koberce a nábytek.Nemůžu nevidět, že příslušníci mého národase chovali jako svině stejně jako ty nacistickébestie. A stejně tak nevím, kde je ideologickápravda ve válce mezi Chorvatya Srby v letech 1991–1995, ale vidím, že sezde páchaly zločiny na obou stranách, zakteré jsou odpovědní jednotliví lidé, a ne takani idea, která koneckonců je také jen produktemčlověka a je každého odpovědností,jestli se s ní ztotožní či ne.Chorvaté mají jasno – Ante Gotovina je národním hrdinouOPERACE OLUJAChorvatská válka za nezávislost byl jednímz dohromady čtyř konfliktů, které proběhlyna území bývalé Jugoslávie v 90.letech 20. století. V našich končinách zpravidlao těchto čtyřech válkách, známých podoznačením válka v Jugoslávii, víme to, žeSrbové tam v Bosně vraždili nevinné lidi,kteří nebyli Srbové. Realita je samozřejměnepopsatelně složitější a pravda je taková, ževšechny strany mají ruce od krve, všichnivůdcové znepřátelených stran byli faktickýmidiktátory svých zemí, které využívali,a jejich politická rozhodnutí byla zásadněovlivňována jejich ješitností, touhou stát sehistorickými a opěvovanými zachráncisvých národů, touhou po slávě, majetkua moci. Srbové se dopustili bez diskuze nejrozsáhlejšíchzločinů, Chorvati, Bosňané čikosovští Srbové ale páchali podobné zločiny,i když ne v takovém měřítku.Když v roce 1991 Srbové za podporyBělehradu vyhlásili Republiku srbskou Krajinu,chorvatská neoustašovská nacionalistickávládní rétorika neměla se Srbynejmenší slitování. Vše vyvrcholilo v roce1995, kdy proběhla třídenní vojenská operaceOluja (= bouře), při které chorvatsképolicejní a vojenské síly obsadily srbskouseparatistickou oblast a ovládly ji. Z domovůbyly vyhnány zhruba dvě třetiny etnických ➤8 Červenec/Srpen 2011