č.7 - Maskil

mládež➤proto, že se na vás váš tajný přítel vykašlal.Po všech možných seznamovacích hráchjsme jeli do přírodního sportovního centra. Tobyl snad jediný nepříjemný zážitek z celéhotýdne. Rozdělili nás do několika skupineka šli jsme sportovat. Vylezli jsme na kopec, nakterém byla jedna jediná betonová roura.Všichni jsme dostali za úkol rourou prolézt.Jakžtakž jsme se prodrápali skrz, načež chlapík,který nás měl na starost, prohlásil, že „teďuž je zvládnete všechny“ a otevřel velkýpoklop do země. Všichni jsme jeden po druhémvlezli do absolutní tmy a vlhka. Každýsám, jinak bychom se tam ani nevešli, protoževe zdi jsme si museli nahmatat jeden malýotvor (ano, proto ta roura) a do toho se v absolutnítmě po břiše nasoukat. Přibližně čtvrthodiny jsme se plazili v absolutní tmě, vlhkýmpodzemím, betonovými rourami různýchšířek. Byli jsme závislí jen sami na sobě,a to tak, že ti vepředu dávali zvuková znamenítěm vzadu. Když jsem vylezla, byla jsemlehce hysterická a opravdu vděčná za vzducha svit slunce. Po vyčerpávajícím dni plnémtakovýchto adrenalinových zkoušek jsme senavrátili do centra. K večeru jsme ještě absolvovalipřednášky představitelů britských uniížidovské mládeže. Přála bych si mít na výběrz tolika možností. Ortodoxní unie, liberálníunie, reformní... a ne jen, že je jich asi deset,ale ještě spolu komunikují, spolupracujía navzájem se respektují. Aby toho nebylomálo, dozvěděli jsme se, že je v Londýněkolem 200 tisíců Židů a že mají dokoncevlastní čtvrť. Při pomyšlení na vzájemnévztahy a počty českých Židů nám bylo oběmado breku. Po úžasné večeři nás čekala přednáškaEyela Degana na téma Izrael a coo něm víme.Druhý den jsme brzy ráno opustili Lincolnsfieldsa jeli jsme se podívat na sídloORTu do centra Londýna. Londýn je nádhernéměsto se zcela jedinečnou atmosférou.V ORTu nás přivítala speciální komise složenáz předsedy britského ORTu, předsedyrady zástupců EJF a již zmíněného EyelaDagana. Poté následovala panelová diskuzena témže místě s názvem „Dialogy víry“,která byla vedena zástupci tří nejpočetnějšíchnáboženství, a sice judaismu, křesťanstvía islámu. Opět jsme všichni byli svědky bezproblémovéhodialogu a zájmu všech stranněkam se ve vzájemných vztazích posunout.Poté následoval takzvaný leadership workshop,těch jsme měli v týdnu několik, zaměřenýna vedení a spolupráci v týmu. Odpolednejsme navštívili malé židovské muzeumpřímo naproti „ORThausu“ a poté jsme sikaždý vytvořili svůj blog, na který teď pravidelněpřispíváme články, jejichž téma je námvždy zadáno na některé z on-line diskuzí.Večer po návratu z Londýna zpět na ubytovnujsme měli další workshop a poté následovalovystoupení skvělého člověka jménemDanny Raphael, což je židovský rapper. Dosvých devatenácti ortodoxní žid, poté několiklet tápal, chvíli vystupoval ještě se svýmmuslimským kamarádem a nakonec došelk názoru, že tohle je to pravé. Výtečný koncert,pak jsme si všichni zkoušeli psát vlastnítexty a sami je předvádět.Ve středu, třetí den, jsme jeli hned ránodo Londýna, kde jsme strávili celý den. Nejprvejsme navštívili Moishe House, cožv nás zanechalo jeden z nejsilnějších dojmů.Moishe house je americká organizace, je jichpo světě asi třicet. Pokud máte pocit, že vámvětšina komunit ve vašem okolí nevyhovuje,že byste chtěli dělat něco jiného a novéhoa pokud na to máte dostatek času, trpělivostia několik podobně smýšlejících lidí, paknení nic snazšího. Najdete si dům, který sis několika přáteli pronajmete, zažádáteTáborák na rozloučenouo dotaci, kterou vám z Ameriky většinoupošlou (výška dotace je odvislá od velikostizemě, komunity, ceny domu apod.), a mátetak šanci začít svoji vlastní komunitu. Vašípovinností pak je pořádat minimálně sedmkrátdo měsíce akce, které se nějakým způsobemtýkají židovství. Vést bohoslužbu, promítatfilm, zorganizovat diskuzi... Možnostíje nepočítaně. Pak posíláte do Ameriky fotkyjako důkaz toho, že opravdu něco děláte.Tato idea mě i Anežku naprosto nadchla.Umím si představit, že bych něco podobnéhoráda zorganizovala i u nás. Nicménězpět k našemu programu. Po návštěvě londýnskéhoMoishe Housu jsme se tedy odebralido JHUBu, což je centrum sdružujícívšemožné židovské dobročinné organizace.Tam se nám jich několik představilo, napříkladspolečnost, která vyrábí fair-trade kipy.Také jsme byli seznámeni s ideou MitzvahDay, pořádaného židovskou dobrovolnickousítí. Mitzvah Day je akce, která se konákaždý rok po celém světě, kdy židé manuálně,ne finančně, pomáhají, kde je potřeba.Poté jsme se vypravili do Londýnskéhodomu seniorů, což byl také neuvěřitelnýzážitek, ale o tom najdete v čísle celý jedenpodrobný článek od Anežky Večeřové. Potéjsme měli hodinu rozchod v židovské čtvrtiGolders Green, kde jsme se rozdělili do skupineka dostali 20 liber na večeři. Rychlejsme se najedli v nějakém košer fastfoodu(„Schischleek“ v pitě s humusem a chilly)a pak jsme jen chodili a nevěřícně pozorovaličtvrť a její obyvatele. Navštívili jsmei pár obchůdků, ale to už byl čas přesunoutse dál, tak jsme toho moc nenakoupili.Potom jsme totiž jeli na slavný londýnskýmuzikál STOMP. To byla skvělá podívanáa nikomu vůbec nevadilo, že jsme se do Lincolnsfieldvrátili pozdě a ráno brzo vstávali.Čtvrtek byl poslední den. Ráno několikworkshopů a poté znovu odjezd do Londýna,kde nám byla umožněna speciální prohlídkavelkolepého londýnského parlamentu. Předpříchodem jsme se museli všichni nechatvyfotit a dostali jsme na krk kartičku s nápisem„visitor“ a s naší fotkou. Byli jsme i namístech, kam se návštěvníci normálně nedostanou,stáli jsme všichni asi metr od královninatrůnu. Tomuto zajímavému zážitkupředcházela ještě krátká diskuze s několikapolitickými zástupci na téma proč se zapojovatdo politiky. Například s ředitelkou„Mladé židovské politické sítě“, politickýmporadcem vrchního rabína (který má mimochodemsvé vlastní křeslo v parlamentu!)nebo třeba s ředitelem parlamentní skupinyproti antisemitismu. Když si ředitel tohotohnutí nešťastně povzdechl, že je opravdutrápí antisemitismus, protože jim někdočasto čmárá na synagogy hákové kříže,smutně jsem si vzpomněla na tolerovanépochody antisemitů a neonacistů v naší zemia skoro jsem se styděla. Po návštěvě parlamentunásledovala turistická projížďka Londýnems průvodcem. Pak jsme se navrátilido ubytovacího zařízení, kde jsme ještě mělikrátké povídání o Izraeli, opět Eyel Dagan.Následovala rozlučková večeře a pozdnínoční rozlučkové aktivity, jako táboráka společné zpívání.Byl to neuvěřitelně nabitý týden, kterýnám oběma dal spoustu nových poznatkůa zkušeností. Poznaly jsme množství zajímavýchlidí a organizací, všichni byli velicevstřícní a připravení s našimi malými komunitamispolupracovat a pomáhat jim. Jsemvelice ráda, že jsem měla díky Bejt Simchamožnost se něčeho takového zúčastnit a užnemůžu se dočkat pobytu v Izraeli.Ještě jsem vám ale nevysvětlila, proč píšutenhle článek. Tak tedy, závěrem pobytujsme každý dostali za úkol zorganizovatvlastní projekt se svojí komunitou, který pakbudeme v Izraeli prezentovat. Já jsem se rozhodlavzít si na starost většinu článků do letníhočísla našeho komunitního časopisuMaskil. Proto v tomto čísle najdete několikčlánků od mladých lidí, převážně studentůLauderových škol, tedy mých spolužáků.Tímto bych chtěla poděkovat své komunitěBejt Simcha za to, že mi umožnila přihlásitse do tohoto programu, především pakKatce Weberové. Dále také všem, kteří dotohoto čísla přispěli svými články a podílelise tak na projektu. Jmenovitě tedy AnežceVečeřové, Martinu Pavlíkovi, Dině Kavanové,Hance Šikové a Jakubu Žabovi.Karolína Kotrbová, studentka Lauderovagymnázia (třída II. G), foto: autorkaTamuz/Av 57715