č.5 - Maskil

Ročník 5Švat 5766Únor 20065Z obsahuNejšťastnější rabín ......................4–5Třetí jménoZávěr seriálu ................................8–9Prezident Havelve Španělské synagoze ................ 9JSEM NEJŠŤASTNĚJŠÍRABÍNPříčiny nepokojůve Francii...................................10–11KrátceHospodin provedl Adama celouzahradou Eden a řekl mu: „Pohleď,jak krásný je tento svět, který jsempro tebe stvořil. Chraň ho a pečujo něj. Neboť cokoliv v něm zničíš,nebude již nikoho, kdo by to napravil“.Výstižnější varování a výzvu lidstvunedokázaly zformulovat anidesítky moderních ekologickýchorganizací.Rabín Daniel MAYERTóra pocházela z Kolína, tak jsem sio něm vyhledal informace a napsalřeč. Bylo to velmi emotivní a nejúčinnějšíkázání za celých 40 let, protožeovlivnilo život můj i celé synagogy.Následovalo pak ještě mnohoa mnoho cest do Československa.Nyní máme čtyři Tóry, tři z Českérepubliky a jednu ze Slovenska.Rabín Andrew GOLDSTEINJak se vlastně Sladký požehnanýjmenuje a proč? Je to tajemný Adonaj?Buberovský Ty nebo ještě filozofičtějšíTO? Jehovistický Jehova?Nevyslovitelný a zároveň trochuwerichovský Šemha-meforaš?Podivný Šadaj či Cevaot? AneboHa-šem?říká o soběAndrew Goldsteinfoto: Kateřina WeberováAchab HAIDLER

Různé chutě J U DAI S M Unový vzdělávací program pro dospělépod záštitou Světové unie progresivního judaismu(WUPJ)• pro všechny, kteří již něco znají, ale chtějí toho znát mnohem víc, soustavněse vzdělávat a třeba i nabyté znalosti dále předávat• jednou týdně (vždy ve středu od 18.30) od února do května (předpokládá sepokračování programu opět od října) plus jeden víkendový intenzivní kurz• přednášky, studium textů, diskusezačínáme 22. února 2006Program pro tento semestr:1) „Etické principy judaismu“ - Jak je to v judaismu s láskou, přátelstvím, mezilidskýmivztahy, poctivostí, pomlouváním…?; studijní texty: kniha Přísloví, Pirkejavot,Chafec Chajim a další (termíny: 22.2., 1.3. a 8.3., lektor: Achab Haidler)2) Speciální večer věnovaný svátku Purim (15.3., s Achabem Haidlerem)3) „Židovské odpovědi na otázky moderní doby“ – 1783 – 1867 – 1918 – Osvícenství?Emancipace? Národní cítění? Jaký vliv má moderní doba na otázkynáboženské víry, sociálního postavení, občanské a národní příslušnosti?Jak se s moderní dobou judaismus vyrovnával a vyrovnává?“; studijní texty:Mendelssohn, Jechezkel Landau, Pařížský Sanhedrin, Šlomo Jehuda LeibRappaport, Freud, Kafka, Herzl (termíny: 22.3., 29.3., 5.4., lektor: Ziv Semadar)4) „Současná židovská komunita – různé pohledy a přístupy“• „Tóra – nedokončený příběh: neortodoxní pohled na ortodoxii aneb Kolik jetěch 613 příkazů…?“ (termín: 26.4., lektor: Jan Divecký)• „Svět liberálního judaismu“ – Haskala v západní a střední Evropě, dinosauřiv reformě a reformy v reformě… (termín: 3.5., lektor: Sylvie Wittmannová)• Závěrečná panelová diskuse s lektory (termín: 10.5.)• Víkendový seminář (termín: 9.-11. června, lektor: Tomáš Kučera, studentrabínského semináře Abraham Geiger Kolleg v Berlíně)Bližší informace a přihlášky na adrese vzdelavani2006@volny.cz nebona telefonu 724 027 929 nejpozději do 15. února. Nezapomeňte uvéstsvé jméno a kontaktní údaje (telefon, emailovou a/nebo poštovní adresu).Program Bejt Simchaúnor 2006sobota 25. února od 10 hodinRanní bohosluÏba s rabínemRonaldem Hoffbergemsobota 25. února od 14 hodin„Odpoledne s Tórou“ – studijní a diskusníprogram k t˘denní para‰ePRAVIDELNÉ AKCEKabalat ·abat kaÏd˘ pátek od 18 hodin;pokud je na programu i pfiedná‰ka,následuje vÏdy po skonãení bohosluÏby,od 19 hodin„Odpoledne s Tórou“ (studijní a diskusnísetkání nad t˘denní para‰ou) kaÏdouposlední sobotu v mûsíciHODINY PRO VEŘEJNOSTkaÏd˘ pátek od 16 do 18 hodinBejt SimchaMánesova 8, 120 00 Praha 2Telefon: 222 251 641, 724 027 929E-mail: kehila@bejtsimcha.czWeb: www.bejtsimcha.czŠvat 5766 3

NEJŠŤASTNĚJŠÍ RABÍNBritský liberální rabín Andrew Goldsteinnavštěvuje naši zemi pravidelně již odosmdesátých let. Naposledy jsme mělimožnost se s ním setkat koncem října, kdyjsme jej rovněž požádali o rozhovor.Chtěl jste se stát rabínem již oddětství?To ne, dokonce jsem nejprve studovalbiologii. Moji rodiče nebyli příliš religiózní.Patřili jsme k liberální synagoze, ale rodičetam moc často nechodili. Já jsem alechodíval pravidelně v sobotu dopolednespolu se svým starším bratrem. Po čase, alevstoupil do armády, přestal chodit a já pokračovalv návštěvě synagogy už sám. Byljsem tam každý týden, rozdával jsem sidurya pomáhal, kde bylo třeba. Pak začal fungovatklub mládeže, kam jsem se zapojil a brzyse stal jeho předsedou. Tehdy náš rabínneočekávaně odešel a byl jsem požádán,abych občas vedl bohoslužbu. Tak to tehdyzačalo.Ktomu, že jsem se stal rabínem, vedlai jedna zajímavá shoda okolností. Na středníškole jsem se nikdynijak neangažoval v dramatickémkroužku neboveřejných řečnických aktivitách.Jednou tamvznikla divadelní skupina,která chtěla nastudovathru a potřebovala někoho,kdo by hrálčernocha. A k mémuzděšení usoudili, žeumím pěkně napodobitpříslušný akcent a přemluvilimne k vystoupení.Měl jsem černý obličej,bílé vlasy a hrálstarého černocha! Tazkušenost mne úplněnadchla a náhle jsem bylplný sebedůvěry k veřejnémuvystupování. Nebýtté role ve školnímpředstavení, neměl bychasi dodnes dost potřebnéjistoty k vedení bohoslužby.Pro vaši komunitu(Northwood and Pinner LiberalSynagogue v Londýně) pracujetecelou svou rabínskou kariéru,tedy čtyřicet let. Je to běžné,aby rabín pracoval tak dlouhov jediné komunitě?Rozhodně ne, v Anglii jsem určitě rekordmanem.Neovlivnil vaše dlouhé setrvánína jednom místě také fakt, žei vaše paní se života tétosynagogy aktivně účastní?Určitě. Rodiče mé manželky se v synagozevelmi angažovali, tchýně byla rabínovoutajemnicí a vlastně ona v podstatě zařídilanáš sňatek. Sharon bylo teprvesedmnáct, když jsme se brali, já v té doběještě studoval na Leo Baeck College. Manželkazačala pracovat dřív než já a na studiíchmne podporovala s celou svou rodinou.Pro synagogu pracovali dokonce i její prarodičea je tedy jen přirozené, že k tomuměla vztah a dodnes pro synagogu velmi intenzivněpracuje.Musí to být něco nádherného,sdílet opravdu celý život…Myslím, že moje paní je jednou z posledníchrebecin v progresivním hnutí. Jejíkariérou je v podstatě pomoc synagoze. Cítímse jako ten nejšťastnější a nejpožehnanějšírabín, protože obě moje děti si našlypartnery v rámci synagogy. Máme čtyřivnuky a vnučky a všichni žijeme blízko sebe.Můj syn je také rabín, a pokud nevedebohoslužby jinde, modlí se zde. Dcera řídísynagogální sbor a učí hebrejštinu. Jsmeopravdu velmi šťastná rodina.Kdy jste poprvé navštívilČeskoslovensko?V létě 1980. Rok předtím jsem měl naJom Kipur kázání o Sefer Tora, který jsmeměli z Kolína. Zeptal jsem se, zda byl někdoněkdy v Kolíně. Popravdě jsem ani pořádněnevěděl, kde je Československo, natožKolín. Náhodou se tam chystal můjznámý na obchodní cestu a napřesrok mnetam vzal sebou.V té době jsem vůbec nikamnecestoval a jet do komunistické země bylopro mne velmi vzrušující.Vše začalo díky kolínské Tóře?Ano. Já žádné příbuzné v Čechách nemám.Jen strýce, který pochází ze Slovenska,ale to jsem tehdy nevěděl. Chtěl jsemjen napsat kázání na Jom Kipur a chybělomi téma. Protože naše Tóra pocházela z Kolína,vyhledal jsem si o něm informacea kázání napsal. Bylo velmi emotivnía svým způsobem mé nejúčinnější kázáníza celých čtyřicet let. Ovlivnilo totiž nejenmůj život, ale mělo i podstatný vliv na celounaší synagogu. Následovalo pak ještěmnoho a mnoho cest do Československa.Tóry máme nyní čtyři - tři z Čech a jednu zeSlovenska.A navíc aron ha-kodeš.Ktomu došlo během naší třetí či čtvrténávštěvy Kolína. Poslední žijící kolínská Židovka,paní Olga Kolíčková, vzala mnea mého přítele Michaela Hepnera na hřbitov.A tam v hřbitovním domku byl pulpit prorabína a také aron, pocházející z malé vesniceMalín nedaleko Kolína. Tamní synagogabyla uzavřena ve dvacátých letech minuléhostoletí a aron byl později převezen do Kolí- ➤4 Únor 2006

ozhovor➤na.Myslím, že jsou to čtyři roky, kdy jsmespolu se skupinou z Bejt Simcha zajeli doMalína. Místní synagoga byla později přeměněnána tělocvičnu Sokola a nakoneczbořena, ale my jsme v místní hospodě našlifotografii Sokolovny, na kterém byl v pozadízařízené tělocvičny, za gymnastickým nářadím,aron vidět. Byla to myslím velká náhodaa vyprávíme o tom všem návštěvníkůmnaší synagogy. Bude vás určitě zajímat, žemáme nové pláštíky na Tóry, které vyrobilyčlenky naší synagogy. Na každém je vyšitýnázev českého města, odkud Tóra pochází.To samozřejmě výrazně napomáhá posilovatčeský aspekt, který je v životě naší synagogyvelmi významný.Andrew Goldstein Andrew Goldstein je rabínemNorthwood & Pinner Liberal Synagogue (v Londýně),která v současné době zahrnuje asi 700 rodin.Již v roce 1974 inicioval r. Goldstein kontakt s židovskoukomunitou v (tehdejším) Československu a od roku1989 pomáhá rozvoji liberálního judaismu v ČR i naSlovensku, léta působil jako poradce a navštěvujícírabín komunit v Praze, Brně a Bratislavě.Je místopředsedou Evropské sekce WUPJ (World Unionfor Progressive Judaism) a spolupředsedou Teologickéhovýboru ICCJ (International Council of Christians andJews). R.Goldstein také nedávno koeditoval nový liberálnímachzor Ruach Chadashah a předsedal edičnímu výborusiduru Lev Chadash.Velkou oporou je mu jeho žena Sharon, s níž mají dvěděti, syna Aarona, který je rovněž rabínem a dceru RuthColin, která v Nortwoodské synagoze vede pěvecký sbor.Zeptám se nyní na terminologii.Je nějaký rozdíl mezi termínyliberální, progresivní a reformníjudaismus?V Británii jsou dvě progresivní hnutí,jedno se nazývá liberální, druhé reformní.V mnoha směrech jsou zcela oddělenáa každé má své vlastní orgány, instituce, sidurya literaturu. Naopak rabíni jsou školenina stejné škole Leo Baeck College a pohybujíse bez problému mezi synagogamiobou směrů. Rozdíly v bohoslužbě jsou malé,snad jen že reformní je trochu tradičnější.Hlavní názorový rozdíl je, že britské liberálníhnutí (stejně jako reformní hnutív USA), uznává patrilineární židovství (židovstvípo linii matky nebo otce), zatímcobritské reformní hnutí uznává pouze matrilinieárnílinii. A to je také jediný zásadnírozdíl. Poslední novinkou je, že liberálníhnutí koná formální svatební obřady i mezižidovským a nežidovským partnerem(i když to není řádná svatba), což reformnínedělají. Také děláme ceremoniál pro gaya lesbické páry, abychom potvrdili jejich trvalépartnerství. Ale to jsou jen malé rozdíly,takže opravdu není nutné mít vedle sebedvě oddělená hnutí.V loni jste byl na konferenciSvětové unie progresivníhojudaismu (WUPJ) v Moskvě, kamjste již několikrát cestoval. Jakáje podle vás budoucnostprogresivního judaismu v Rusku,Ukrajině či Bělorusku?Jednoduché to není, působí tam i Chabad,s nímž často vedeme těžké boje. Problémemje, že Chabad může komunitě poskytnoutmnoho mladých rabínů a takéfinance. Reformní hnutí takové zdroje samozřejměnemá. Přesto vše ukazuje na to,že většina lidí v bývalém SSSR nechce ortodoxníjudaismus a kloní se k některé forměprogresivního judaismu. Rozhodně nechtějíautoritativní náboženství,autoritářství si v minulém režimu užili dostatečně.Také mne tam fascinuje, že je toobvykle mladá generace, která to vše vede.Mnozí mladí znají všechny modlitby a melodie,vedou bohoslužby. Starší generacesama nic nezná. Talmud Tora bývá pro děti,ale třeba v Kyjevě nebo jinde na Ukrajiněrodiče nic neumějía často sedí ve spojenýchtřídách vedlesvých dětí, aby se společněnaučili základůmjudaismu.Zajímavé je srovnáníČeské republikys Ruskem, Ukrajinoua Běloruskem. Postsovětskézemě jsoutak chudé, že lidé komunitupotřebují i jakosociální a společenskouinstituci.Nemají peníze, aby sešli někam bavit. Komunitajim poskytnemožnost se nejenmodlit, ale vést i jednoduchýspolečenskýživot. To v Čecháchmohlo být krátce porevoluci, ale dnes je situace v České republiceúplně jiná. Je to prostě západnízemě. Já mívám v synagoze na Roš ha-šana1200 lidí. Skvělé, ale za pár dní přijdouSukot a je jich najednou dvě stě, a přijdešabat a je jich dvacet. Naproti tomu MishaKapustin, můj bývalý student, který je teďrabínem v Charkově, mi říkal, že má většínávštěvnost na erev šabat, kdy si už lidézvykli chodit, než na Kol nidre, na ErevJom Kipur – to mu přišlo jen patnáct lidí,zatímco v pátek večer jich chodí padesát.Znamená to, že oni nechápou důležitostJom Kipuru a navíc – žádné jídlo! Říkámto napůl žertem, ale určitě nekteří chodíi kvůli jídlu. Nebo třeba kvůli posezenív teplé, dobře vytopené místnosti. Byljsem například v Berdyčevě a tam začínalabohoslužba už ve tři hodiny odpoledne.Proč? Nebylo dost peněz na veřejné osvětlenína ulicích a každý chtěl být doma dřívnež se setmí. To je prostě úplně jiný svět.Ale vše se pozvolna mění k lepšímu, Kyjevuž brzy bude městem se západním životnímstylem.Česko je specifické tím, že jsmevelmi sekulární země. Mnozí Židénežijí nábožensky, ale velmi živěse zajímají o kulturu, tradice,historii...My, Židé, máme štěstí, že se židovstvíprojevuje mnoha způsoby v rúzných úrovních,takže každý si v něm může najít svémísto a být v pohodě. Například vím, ženěkteří lidé z mé kongregace, kteří chodípravidelně na páteční večerní bohoslužbu,jsou ateisté. Přicházejí, protože chtějí jednoutýdně pobýt hodinu, dvě s jinými Židy,zazpívat si, promluvit si a to, že jsou intelektuálněateisty, nikomu nevadí.Zapojit se a pomáhat může tedyi ten kdo není věřící...To určitě. Kvůli současné nešťastné situacive světě musíme mít u synagogy ostrahu.Zajišťují ji naši kongreganti, dobrovolníci,kteří stojí během bohoslužeb předsynagogou. A máme také mnoho lidí, kteříby nikdy nešli dovnitř na bohoslužbu, jsouřádnými členy synagogy, platí příspěvky,ale jsou vice než šťastní, když mohou svoužidovskou identitu demonstrovat tak, žestojí venku před synagogou, třeba v dešti,a chrání ji.◗ Věra RazákováFoto: Kateřina WeberováŠvat 57665

VYŠETŘOVÁNÍ JE SKONČENO, ZAPOMEŇTE!ZÁHADNÁ SMRT CHARLESE JORDANAV posledním čísle jsme si pověděli jak na iniciativu filmaře Martina Šmoka bylo reagováno ze strany státu,pokusili jsme se oživit atmosféru šedesátých let a vzpomněli i na rok 1968 – kdy došlo k okupaci země sovětskouarmádou. Víme, že Charles Jordan byl naposledy viděn, když l7. srpna 1967 odcházel z pražského hoteluEsplanade, aby si koupil noviny. Vše, co se potom stalo, je zahaleno rouškou tajemství. K pochopení možnýchdůvodů jeho smrti však musíme znát vše co se toho roku událo…Vzácný snímek Charlese Jordana na letišti v Rabatu.Milchémet šéset ha-jaminJe jaro roku 1967 a na Blízkém Východěhoustne napětí. Násirův Egypt se předhánív ostře protiizraelském postoji s militantníSýrií. S tou rok předtím uzavřel válečnoualianci a nikdo nepochyboval, proti komu jenamířena. Syrská armáda, rozmístěná naGolanských výšinách, ostřeluje izraelskéúzemí, syrské MIGY svými přelety provokujíizraelské letectvo. Generální tajemníkOSN U Thant stahuje ze Sinaje mezinárodníjednotky UNEF a Egypt toho okamžitěvyužívá k zvyšování koncentrace svých jednotekna poloostrově. Současně obnovujeblokádu Tiranské úžiny. KEgyptu se, i přesvzájemné názorové rozdíly, připojuje Jordánskoa Irák. Izraelský ministerský předsedaAbba Eban sonduje ve Washingtonuamerickou reakci k případnému válečnémukonfliktu a mezi Kremlem a Bílým domemdochází k premiéře v použití „červeného telefonu“.Výsledkem je sovětské doporučeníEgyptu, aby neútočil první…V Izraeli se zatím tvořívláda národní jednoty, kdezasedají vedle sebe poprvélabouristé i pravice a bývalýsovětský důstojník a nyní izraelskýministr národní obranyMoše Dajan spolu s JicchakemRabinem. Vytváříplán preventivního úderuproti sousedním arabskýmzemím. Válka začala 5.června1967 překvapivým vzdušnýmútokem, kdy bleskovýminálety Izraelci zničilivětšinu egyptského, syrského,jordánského a iránskéholetectva. V zápětí byl dobytcelý Západní břeh včetně východníhoJeruzaléma, Ramalláhu,Hebronu a Betléma.Izrael dobyl egyptské pásmo Gazy, Golanskévýšiny, celý Sinajský poloostrov a jeho armádase dostala až k Damašku. Za šest dnízískal Izrael území třikrát větší než byla jehopůvodní rozloha. Oslnivé vítězství dostalojméno: „šestidenní válka – milchémetšéset ha-jamin“.Politika bez zásadPoválečné vztahy Československa k Izraelivěrně kopírovaly sovětskou zahraničnípolitiku. Masivní československá pomocválčícímu mladému státu vyjadřovala i sovětskounaději, že se nový stát stane silně levicovouenklávou v moři britských zájmů.Když se tak nestalo, následovalo prudkéochlazení. V říjnu 1956 začala na BlízkémVýchodě další válka a českoslovenští specialisté,kteří ještě před osmi lety pomáhalicvičit vojáky židovské armády, cvičili nyníarabské bojovníky usilující o vymazání Izraelez mapy. Do arabských zemí putovaly dodávkyčeskoslovenských zbraní. V poměrněkrátkém časovém intervalu tak Československopomáhalo zbraněmi a poradci dvěmaznepřáteleným stranám. O podivnostech čs.zahraniční politiky v době normalizacesvědčí i paradoxní stav, kdy diplomatickéstyky s existujícím a suverénním státem Izraelbyly přerušeny, ale s de facto neexistujícím„Palestinským státem“ byly udržoványprostřednictvím zvláštního zastupitelskéhoúřadu.Po roce 1960 u nás dochází k určitémuuvolnění. Na straně jedné je založena Universita17. listopadu, která vedle civilníchstudentů organizovala též výcvik tzv. osvobozeneckýchkomand, na straně druhé se obnovuječinnost po léta zakázaných židovskýchorganizací. Toto zdánlivé uvolněnívšak nevyplývalo ze zdravé sebereflexe totalitníhorežimu, důvodem byla obyčejná snahazískat pro nemocnou ekonomiku další potřebnévaluty.Eškol a JordanNěkolik týdnů po drtivé porážce arabskýchzemí přijíždí Charles Jordan do Prahy.Jeden z nejvýznamnějších představitelů západníchžidovských organizací a místopředsedaJOINT se údajně chtěl pokusit obnovitlegální židovské vystěhovalectví z ČSSR doIzraele, případně řešit otázku palestinskýchuprchlíků. Dva dny, před svým odjezdem doPrahy, jednal v Izraeli s premiérem LévyEškolem a také s palestinskými předáky. Obsahtěchto tehdejších důvěrných konzultacíneznáme a tak nemůžeme vyloučit jejichsouvislost s Jordanovou pražskou misí. Jehoceloživotní úspěšná a celosvětově respektovanáhumanitární práce věnovaná židovskýmběžencům mohla vyvolat a jistě také vyvolalanenávist určitých, nicméně poměrně lehceidentifikovatelných sil.6Únor 2006

historieZasáhlo palestinské komando?Jordanovo tělo bylo nalezeno ve Vltavěnedaleko Karlova mostu a jeho smrt vyšetřovalyna začátku české i americké úřady. Připitvě a odborných expertízách asistovaliameričtí odborníci. Bylo prokázáno, že Jordanbyl už mrtvý vláčen po zemi. Kriminálkase tedy logicky klonila k tomu, aby jehosmrt vyšetřovala jako vraždu. Po srpnu 1968však vyšetřování převzala Státní bezpečnost,která v roce 1971 dospěla k závěru, že šloo sebevraždu. Té však nic nenasvědčovalo.Když Jordan odcházel z hotelu koupit novinybyl v pohodě a choval se zcela normálně.Nebyl nemocný, neměl ekonomické potíže,jeho manželství bylo harmonické – širokodaleko žádný uchopitelný motiv sebevražednéhojednání. Navíc o něm bylo známo, že jeneplavec a blízkost vodních zdrojů zásadněnevyhledává. Jak tedy a čí rukou byl zavražděn?Josef Frolík, známý defektor ze Státní bezpečnosti,ve své knize tvrdí, že Jordan byl unesenpalestinským komandem. Žádné přesvědčivédůkazy tohoto tvrzení však nepředkládá.Odpovědět na klasickou otázku Cui bono?je poměrně obtížné. Je nesporné, že aktivityCharlese Jordana byly pečlivě a dlouhodoběmonitorovány nejrůznějšími tajnými službami.Samozřejmě, že podezření padá v prvéřadě na arabské tajné služby. Jordanův podílna imigraci Židů do Izraele tuto zemi výrazněposiloval a to jistě nebylo v arabském zájmu.Důvodem k vraždě mohl být i Jordanůvplán na přemístění Palestinců z pásma Gazydo Sýrie, Jordánska a Egypta. Takto smírněvyřešit izraelsko-palestinský konflikt nebylov zájmu militantních Palestinců, kteří byv případě úspěchu Jordanova plánu ztratilimotiv své touhy zničit Izrael.Vraždě, provedené „bratrskými“ tajnýmislužbami, mohla naše tajná služba asistovata pak pomáhat při její kamufláži, mohla všakzločin také spáchat sama ve prospěch úzkéspolupráce s tajnými službami arabských(tedy spřátelených) zemí.Nešťastná náhoda, sebevražda nebo vražda?A pokud to byla vražda můžeme podezíratPalestince, levicové Židy, československéi zahraniční tajné služby. Zdá se, že tato tajemnáudálost nebude nikdy vyřešena. Přestose mladému filmaři Martinu Šmokovi povedlonashromáždit dostatek materiálů, kterépoodhalují události oněch srpnových dnů.Ale o nich až v dalším pokračování.Milan KALINAKULTURNÍ PROGRAM LEDEN 2006Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v PrazeMaiselova 15, 110 00 Praha 1, 3. patrotel. 222 325 172, fax 222 318 856, www.jewishmuseum.cz,education@jewishmuseum.czčtvrtek 2. 2. v 18 hod.:„Hopkele aneb židovské polky a tanga“ - koncert skupiny Marion,Monika Žáková - zpěv, Jan-Matěj Rak - kytara, akordeon, balalajka,zpěv.pondělí 6. 2. v 18 hod.:„Dobročinnost je až naší poslední volbou“ - přednáška YechielaBar-Chaima, předsedy The American Jewish Joint DistrubutionCommittee pro země Evropy, o přístupech AJDC k podnikání v sociálníoblasti (anglicky s tlumočením).čtvrtek 9. 2. v 18 hod.:Parašat hašavua/Týdenní čtení Tóry - přednáška vrchního zemskéhoa pražského rabína Karola Efraima Sidona.středa 15. 2. v 18 hod.:„Sny o mrtvých“ - vernisáž výstavy monotypů výtvarnice Jany Dubové/1926/. Díla vznikala od roku 2004 k uctění památky nejen jejívyvražděné rodiny a přátel, ale všech obětí holocaustu. V několikacelcích chce autorka vyjádřit jejich beznaděj, smutek,zoufalství, ale také statečnost a hrdost. Úvodní slovo: Anna Hyndrákováz Židovské obce v Praze, hudební vystoupení: DominikaHošková - violoncello, Jiří Hošek - klavír.čtvrtek 16. 2. v 18 hod.:Judaismus a jiná vyznání - diskusní pořad moderovaný Petrem Brodem,ve kterém vystoupí Prof. ThDr. Milan Opočenský a Doc. ThDr.Martin Prudký z ETF UK, Doc. PhDr. Ivan Odilo Štampach z UniverzityPardubice a PhDr. Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze.středa 22. 2. v 18 hod.:„Povídky z Oděsy a jiných světů“ “ - prezentace knihy Marka Polevéhoz Oděsy, dnes žijícího v Praze. Ve svých povídkách se vracído rodného města, v jeho vyprávěních ožívají postavy židovskýchi nežidovských obyvatel. Knihu uvede Fedor Gál. Ukázky zknihy, kterou vydalo nakladatelství G plus G, čte Mgr. Jiří Klapka,prezident České asociace rusistů.čtvrtek 23. 2. v 18 hod.:Ernst Mühlstein a Victor Fürth - přednáška historika architekturyIng. Zdeňka Lukeše o autorech mnoha významných staveb v centruPrahy, obchodních a činžovních domů a vil, kteří patřili k nejvýraznějšímpředstavitelům české avantgardní architektury.pondělí 27. 2. v 18 hod.:Židovství sekulární a náboženské - diskusní pořad moderovanýPetrem Brodem, ve kterém vystoupí Prof. PhDr. Vladimír Sadek,CSc. z HTF UK, Jan Divecký z Židovské obce Praha a Ing. MartinVopěnka, spisovatel a majitel nakladatelství Práh.•Výstavy:„Sny o mrtvých“ - vernisáž výstavy abstraktních monotypů výtvarniceJany Dubové.Výstava potrvá do 17. března 2006. (otevřeno: Po - Čt 10 – 16 h.,Pá 10 – 15h.)Švat 5766 7

TŘETÍ JMÉNOZávěrečná částMalý seriál o zákoutích a zákonitostech židovských jmenNáš seriál se blíží ke konci. Myslím, žezbývá ještě jedno Jméno, u kterého bychomse měli zastavit. Pravda, trochu tím možnápřekročíme své člověčí limity a kompetence,protože ani Prvotní Adam si podle bible anipodle tradice netroufl pojmenovávat svéhoStvořitele, on dal jména pouze veškerémustvoření (Gn 2:20), ale troufalost nám můžepomoci pojmenovat si něco v sobě…Jak se vlastně Sladký požehnaný jmenujea proč? Je to tajemný Adonaj? Buberovský Tynebo ještě filozofičtější TO? JehovistickýJehova? Nevyslovitelný a zároveň trochuwerichovský Šemha-meforaš? Podivný Šadajči Cevaot? Anebo Ha-šem?Jak vlastně?Odpověď znáte. Ani jedno a přitom všechno.Ale to Jméno nám nedává spát. A víteproč? Protože naše neznalost, naše „nepoznání“spolu s touhou „pojmenovat“ –dosáhnout poznání – nám jenom dokazuje,jak se od Něj na hony vzdalujeme. Od Adamajsme mu po celou dobu, kterou popisujeTanach, důvěřovali naplno. Chvíli to byl Elokim,chvíli Hawajah (rozuměj Jhwh), chvíliTen, který vidí, ale jednoduše tu s námi byl.Byl dokonce přitomen v téměř každém biblickém„nomen omen“ – Ezechi-el, Jiša-jah,Cidki-jah, Natan-el, Šmu-el atd. Tehdy sinikdo netroufl vyrukovat s bludem, že autorybiblické zvěsti jsou písaři dvou semitskýchkmenů, z nichž jeden říkal svým hliněnýmbůžkům Jehova (tzv. jahvistický pramen)a druhý Elokim (pramen elohomnistický).Čímž jsme sice vytvořili pohodlnou úlitburozumu, ale ztratili boha…Tradice to vidí komplexněji a nekomplikovaně.Elokim = Vznešený soudce. Tedy Sladkýpožehnaný projevující se silněji ve svékategorii Systematizátora a Soudce. A je toprávě Elokim (systematizátor), kdo tvoříStvoření, soudí Sodomu apod. ZatímcoHawajah je titul Panovníka, jenž se projevujevíce ve své kategorii Vztahu. A právě Hawajahtvoří člověka.Ještě v dobách existence Chrámů mělvelekněz za úkol toto jméno vyslovit! Dokoncedesetkrát během jediného dne. Během dneSmíření. Ale, jak už to tak v judaismu chodí.Lehké to neměl. Neboť – a podívejte se dobiblického textu v originále – v jediném okamžiku,kdy se Sladký požehnaný skutečněpředstavuje v hořícím keři užaslému Mojžíšovicoby „Ehje ašer ehje“ a dodává: toto jemé skutečné jméno na věky… (Ex 3:14-15),právě v tomto okamžiku je jako na potvorunapsáno ono „na věky“ tj. le-olam bez znakuwaw. Což dává (podle Kid 71a) šanci číst takéjako „toto je mé jméno v jeho plné skrytosti…“Zase paradox. Velekněz je má a musívyslovit a přesto je má a musí vyslovit veskrytosti. Jinak než skrytě (v náznaku) to aninejde! Copak se dá naráz jedním dechemvyslovit titul systematizátora a zároveň dárcevztahu?Talmud referuje, jednak že to nějak možnébýt muselo a zároveň že právě někdy v doběpřed zničením Druhého chrámu jsme poprvéznejistěli jestli to co říkáme, říkáme správně.Traktát Joma (39b) totiž učí, že po smrtiŠimona ha-Cadika (40 let před zničenímChrámu) naši Moudří zakázali, aby toto plnéJméno bylo také „naplno“ vyslovováno.Avoda zara 17b zase výslovně uvádí, že trest,který přišel na Chananju ben Teradjon, přišelmj. proto, že „bral Jméno nadarmo“ – respektive,že vyslovil Jméno v jeho plné podobě.A jelikož jsme znejistěli v tom „kdo vlastně“,uchýlili jsme se od zamilovaných, obdiva úctu vyjadřujících titulů k variantě „jakvlastně“, tj. opisům – Šem ha-mjuchad(zvláštní všeobjímací Jméno), Šem ha-meforaš(= výjimečné ale také „rozložené“ nebo„protažené“ Jméno) nebo prostě Jméno (Hašem);Slovo (ha-Davar), což ale lze také vyložitjako „souhrn všech skutečností“ anebovelice podivné Ha-Makom (místo), ale lzetaké vyložit pozoruhodně trefně jako „cíl“.O třista let později se pak zplna nadýchnejiná cesta, která si Jméno představuje po svéma aby se Židům vymstila za jejich ne zcelaoprávněný pocit výjimečnosti, snaží sepojmenovat si Neuchopitelného po svém.Pohodlněji a pro svoje „potřeby“. Pořád ještěkřtí „ve Jméno“ ale tak nějak domotaně. KeJménu prý nelze dojít jinak než skrze menšíJméno, které je ovšem synem Jména, ale přitomje to to samé Jméno, společně jako tentřetí z nich. Nejistota narůstá a jí ruku v rucei boj o poznání. O další dvě stovky let se rodíislám. Ten sice vrací Jméno zvukově zasek jeho semitským kořenům, vždyť eloaha allah zní docela příbuzně, ale jistotě nijaknepřidává. Mystické závoje a zcela nová pravidladodá celému „pojmenovávání“ kabala,která je vedle svého nepopiratelného duchataké projevem útlaku ze strany nežidovskémajority, mesiášských nadějí a snahouo vnitřní usebrání, když už to venku nestojí zařeč. A tak se rodí různé kombinace, Jméno jeviděno (někdy i pouze rádoby viděno) všude,hledá se v počátečních – ale i středových,konečných anebo úplně nahodilých - znacíchjednotlivých veršů bible, důsledkem čehožjsou dodnes vyhledávané, ale bludné „biblickékódy“ a vykonstruované číselné souvislosti,až se doba dokodrcá k buberovskému Jáa ty a k naprosté pýše, kdy si ta stvořená hnidečkaosobuje právo teologickými kotrmelci„pojmenovat“ podstatu a Boha…Ehje ašer ehjeAle vraťme se zpátky ke keři. Chtělo by setéměř věřit, že Jeho Jméno jsou ony čtyřiznaky J-H-W-H, protože právě v této podoběse v biblickém textu vyskytuje nejhojněji -celkem 6823 krát, ale to je jen jiný tvar toho,jak se On představil skutečně, totiž jako„Stanu se (ti), tím čím se stanu“. Tato informaceje 6823 krát závažnější a skoro děsivější,než znalost „skutečného“ jména (Šem hameforaš).Toto sdělení je vpravdě oním„nevyslovitelným, a přesto vše objímajícímvznešeným jménem.“Důkaz je nasnadě. Ne nadarmo začíná biblezprávou o stvoření. Srovnejme si v hlavě nejprvetuto skutečnost (ha-Davar) a podle tohos největší pravděpodobností upravíme i svojicestu, svůj život a svůj cíl (ha-Makom) ahlavně– takové bude nakonec i naše vlastní „třetíjméno“ – to, které nám dají lidé podle našichskutků, až tady skončíme cestu a život. Je-liStvořitel s jakýmkoli jménem příčinou, pak jecíl (ha-Makom) možná v něčem jiném, nežv kariéře, v chlastu, v politice, ve zdraví, štěstí,dlouhých letech… A není-li Stvořitele,který by potřeboval nějaké jméno v našemvědomí a žití, co je na všem výše uvedenémšpatného? Je-li stvořitelem anebo příčinou(ha-Davar) jenom příroda a my jsme nejdokonalejšímživočišným druhem, stane se námbohem evoluce. Potom je ovšem legitimní ➤8Únor 2006

seriál➤každá nastoupená cesta, aniž by kdokoli zrušilplatnost toho: Stane se ti tím, čím se stane.Tedy – v přeneseném slova smyslu – aniž bypopřel existenci B-ha. Ovšem je-li tomu tak,pak na konkrétním jménu Jména skutečněnezáleží. A spirála paradoxu se utěšeně roztáčí…Syn člověkaNení ale prohlášení o legitimitě všech cestcestou do pekel? Vždyť to by pak měli právona existenci jak Diana Efezská tak i Wakantanka.Pak by bylo možno prohlásit celý hinduistickýpanteon za různé „kategorie“ Jména– vždyť i Elokim, Hawajah a Šadaj jakobyurčitými vlastnostmi disponovali... Pak jdeale pouze o jakési „archetypy“, a pokud neníjiného stvořitele, krom přirozeného výběru,pak si boha skutečně vymyslili lidé… Já myslímže nikoli.Důkaz je nasnadě. Ne nadarmo začíná biblezprávou o stvoření. Proč vůbec došlo ke stvoření?Aby se něco dělo? A jak byl stvořen člověk?Tento jediný živočišný druh údajně trošičkujinak, než vše ostatní. Aktivnějším přístupemJména – vdechnutím kousíčku Jménado hmoty. Ještě než se narodili Židé, byli tadybnej adam (synové člověka) a bnej elokim (=obři, synové vznešených). Na obry, co sespustili s dcerami bnej adam pro tuto chvílizapomeňme, věnujme se právě tomu obratusynové člověka (synové humánnosti). Pročzcela proti pravidlům přirozeného výběruodsuzujeme vrahy a falešníky? Proč bez ohleduna míru uspokojení v rámci pozemskýchpočitků propadáme tak jako tak neuvěřitelněnesmyslnému přepychu, jakým je kreativita?Jestli to nebude tím, že v synech člověka (bnejadam) je vdechnut kousíček Jména? Pak jeale skutečně každá cesta k cíli (ha-Makom)legitimní. Protože nemůže existovat žádnáuniverzální cesta. Univerzální je jen Pán univerza.Vždyť skutečně „Není boha kromě Boha“a je docela možné, že Mohamed byl jeho prorok.Kdyby se vyznavači této cesty nezřídkanechovali, jakoby nevěděli, co vyznávají,museli bychom jim dát za pravdu. Také maléJméno o sobě kdysi prohlásilo, že je synemčlověka. A pak řeklo: „Nikdo nepřicházík Otci, nežli skrze mne.“ Kdo umí číst talmud,kdy jedno tvrzení podporuje druhé, čtevýrok malého Jména jako: „Jsem jen obyčejnýčlověk a nikdo nepřichází k Otci, nežliskrze (syna) člověka.“ To teprve někteřívykladači mu přistrčili veliké písmenkoa změnili poměrně stravitelný výrok v pouhéjméno – titul.Ale v té původní talmudické verzi je jeho„koán“ nejen srozumitelný, ale dokoncenaprosto židovský. Je-li jméno J-H-W-H (Stanu se) označením uskutečňování, tj.realizace a seberalizace, jak jinak se realizovata seberealizovat než v druhých?Podívejte se, prosím, dobře na přiloženýobrázek. Je to schéma a zároveň výkladJména. Víme, že tzv. „Jméno čtyř znaků“(Šem ben arba otijot) neboli tetragamaton seopakuje v bibli 6823 krát. Jedná se o znakyjud – hej – waw – hej – najdete je i na obrázku?A nepřipadá vám ta kresbička zároveňjako schéma syna člověka? Jakoby na kostruz masa a kostí byla implantována i kostraJména. Jistě, ne každý syn člověka disponujev plnosti jasem Jména, ale Tóra dokáže lidihumanizovat, protože učí, že každá legitimnícesta k člověku, je legitimní cestou ke Jménu.Pak ovšem každá legitimní cesta ke Jménu,je-li zároveň i legitimní cestou k člověku, jelegitimní. Legitimní je každá, univerzálnížádná a každý ze synů člověka může poctivěkráčet jen po jedné z nich. Ovšem k cíli. Kterýmje buď smrt a koloběh přírody aneboJméno, bez ohledu, známe-li jeho plnoua správnou výslovnost. Bez ohledu na to,je- li to Kel, Elokim, Adonaj, Hawajah, Ehje,Šadaj anebo Cevaot. Je-li to voda, láska,humanita anebo třeba „čiribom“, což jemožná beztak pouhé „Adošem, ribono šelolam– Sladký požehnaný, panovníče všechsvětů... Šťastnou cestu a dobré jméno.◗ Achab HaidlerHavel ve Španělské synagozeMOJE SETKÁNÍ S ŽIDOVSTVÍM je dlouhodobý cyklusbesed s významnými osobnostmi našeho veřejného života.Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Prazetuto řadu besed korunovalo 11. ledna závěrečnýmvečerem na který byl pozván vzácný host - bývalý prezidentVáclav Havel.Několik set lidí zcela zaplnilo parter i balkon Španělské synagogya to ještě další desítky zklamaných lidí postávalopřed beznadějně plnou synagogou. Beseda pak byla moderovánaředitelem VKC panem dr. Pojarem a ředitelem Židovskéhomuzea panem dr. Pavlátem.Dobře naladěný Václav Havel odpovídal s chutí a vtipemna nejrůznější otázky z publika a vděční návštěvníci na koncibesedy Havla obklopili a doslova jej donutili podepisovatknihy, časopisy, fotografie, ale i velké oficiální podobizny.Pro ty, kteří se nemohli tohoto setkání zúčastnit,připravujeme do příštího čísla výběr toho nejzajímavějšíhoz celé besedy.(mk)Švat 57669

NEMÁTE NÁS RÁDI, BUDE VÁS TO BOLETFrancouzské nepokoje s odstupem času – prvá částZapálená auta a veřejné budovy francouzských předměstí byly pro svět šokem. Země lidských práv a dvou stoletípřistěhovalců, kteří se vždy adaptovali… Byly šokem i pro Francouze, vyjevily vystupující část ledovce,s kterým žije Francie už dlouho, aniž by měla jasnou koncepci, jak jej vstřebat. Ledovce, který existuje vevšech západoevropských státech, přestože mohou mít jiný integrační model než je francouzský, a který se časod času k překvapení médií a politiků projeví určitou brutální formou: zavraždění Theo van Gogha v Nizozemsku,nepokoje v britském Bradfordu nebo Birminghamu…PhDr. Petr JANYŠKA1953 Narozen v Praze1977 Vystudoval francouzštinu a angličtinu na FF UK1989 Tiskové centrum OBČANSKÉHO FÓRAv Laterně magice1990-92 Spoluzakladatel a zástupce šéfredaktoratýdeníku RESPEKT1992 Autor tv debatního pořadu RESPEKTOVÁNÍ1992-94 Zástupce šéfredaktora LIDOVÝCH NOVIN1999–03 Mimořádný a zplnomocněný velvyslanecve Francii2003 Prezident Chirac jej jmenoval VelkorytířemNárodního řádu za zásluhy2003-06 Ministerstvo zahraničí – současně přednášína Fakultě sociálních věd UKV článku o loňských nepokojích ve Francii těží autor zesvých zkušeností francouzských reálií a předkládá k zamyšlenísvůj osobní pohled na problém, s kterým se nynípotýká Francie, ale který může zítra vypuknout i jinde…Odhalený nádorTroufáme si tvrdit, že nádor, jejž odhaluji,může být v příštích letech největším problémemEvropy. Není vůbec náboženské,není sociální povahy v klasickém smyslu,tkví v nedotažené, odbyté, nepochopenéi odmítané integraci skupin obyvatelstva,jež se stát a skrze něj evropská civilizace nesnažídost seriózně začlenit, a které o to pomaluuž ani nestojí. Francie si nechala v některýchoblastech narušit vnitřní soudržnost,dala vzniknout skupinám obyvatelstva(hlavně teenagerů), jež se cítí odvrženy, vyčleněnyz normálního života, jež nemajívtištěny kódy okolní civilizace, jak ji dnesžijeme, s návykem na studium, práci, jistéchování k ženě, na veřejnosti, v autobuse.Tito lidé se narodili někde, kde jsou odmítáni,kde se jim dává najevo, že jsou cizinci,ač mají místní rodný list, kde se neztotožňujís místní kulturou a hodnotami. Narodili seve Francii a mají averzi k původním Francouzům.Události vyjevily krizi francouzského integračníhomodelu, přičemž tento modeldnes spočívá spíše v automatismu zavedenýchpostupů minulosti než v promyšlenéstrategii, v opatřeních ad hoc, spíš v odmítánía živení obav z přistěhovalectví než jehopozitivní zvládnutí, přičemž Francie je zemíimigrace par excellence. Panovala dlouhopředstava, že integrace se ve Francii vždyzvládla, že každý si poradil. Události vyjevilytaké krizi školství i krizi rodiny a rodinnéautority, kterou tam, kde není, stát neumínahradit.Nepokoje ukázaly,že existují dvě Francie,mezi nimiž zeje propast.Francie, kde sežije velmi příjemně,jedna z nejkomfortnějšíchzemí světa, citlivána každý projev antisemitismua rasismu, plnáslušnosti, civilizovanosti,estetiky,nuancovaných analýz,kultury slova, erudovanostia odborníků nasvětové úrovni, špičkovýchvýstav, rychlovlakůa kvalitních dálnic,udržovaných města veřejných prostorů,čtvrtá ekonomika planety,jeden z nejdelšíchprůměrných životůlidstva, jednoz nejlepších zdravotnictví,země, kde jedobře turistovi. Tohle je Francie většinová,kde se na vás prodavačky usmívají, kde selidé zdraví, když se potkají na výletě v lese,kdy lidé, kteří chtějí v pátek uspořádat večírek,dají do výtahu lístek s omluvou a s hodinou,kdy hodlají skončit.A potom Francie hrubosti, poloanalfabetismu,která nikdy nebyla v muzeu, nekoupilaknihu, mluví jinou francouzštinou nežta první, pro niž jsou kódy fungování francouzskéspolečnosti španělskou vesnicí, kterážije vesměs koncentrována na sídlištích,daleko od kulturních center, v zónách, kdenefunguje právo ani stát. Kde teenageři útočína každý jeho symbol, sanitka nebo hasiči,hází na jejich vozy kameny. V sídlištích,kam se policie příliš nevydává, jen početnáa těžce vyzbrojená, protože pro tuhle populacipředstavuje nepřítele, vůči němuž se teenageřipermanentně vymezují. Je to Francie,kde se ženám nutí zahalení, kde se defacto toleruje polygamie. Fenomény, o nichžse nepíše, které jsou tabu, nějak to zařiďte,hlavně ať se o tom moc nemluví, nechcemeskandál.V takovémhle prostředí, jemuž úřady říkajícitlivé městské oblasti, je odkázáno žítmožná pět milionů osob, osm procent Francouzů,z hlediska finančních podpor zřejměkapka v porovnání s rozvojovou a jinou pomocí,kterou Paříž poskytuje zahraničí. Létaje nechávala sobě samým, záplatovala beznadějsociálními dávkami a podporami, posílánímsociálních pracovnic, zakreslovánímnových prioritních, ohrožených či jinýchzón do územních a školských plánů, aniž byse podívala seriózně na jádro věci: o jaké lidijde, proč se neumějí a dnes už některé jejichděti možná ani nechtějí integrovat. Nemácelkovou strategii ohledně cíle.Nepokoje tu vybuchují už pětadvacet let,byť v daleko menší míře, vymezené lokálně,a úřady a nejrůznější asociace přicházejí➤10Únor 2006

IVAN VÁVRA: JAK TO VŮBEC BYLO MOŽNÉ?DÍL PRVNÍ (ČÁST III) – Lístky do větru – Rudolfek FrimlůTím skončila éra Dobřichovic a tajnéhopřehrávání. Co bylo dál, otec už nevěděl: pomaturitě na reálce mu byla Praha malá a tak,v jakémsi revoltujícím afektu, opustil přílištěsné poměry a přihlásil se jako dobrovolníkdo armády. Pak ve Vídni studoval architekturua jako mladý projektant tam prožívalbouřlivou a krásnou dobu rakouské secese.Sarajevské výstřely v roce 1914 byly koncempohodlného života a začátkem války,která jej zavála prvně na ruskou frontu, v roce1917 pak do Itálie.Kdy, kudy, kým a s čí pomocí se dostaljeho kamarád z mládí – Rudolfek Frimlů –za oceán do Ameriky, nemohl ani tušit, neboťv nekonečných válečných dnech, měsícícha letech nikdo nevěděl co se s ním samotnýmdruhý den či pozítří stane a psát sio emigrantech nebylo kvůli vojenské cenzuřevhodné. V roce 1918 válka konečně skončilaa otec se octnul na nově zřízeném VyslanectvíČeskoslovenské republiky ve Vídni.Do Prahy se vrátil až v roce 1922.Právě včas, aby zachytil zapůsobení prvníchvlaštovek fox-trottu, lambeth-walkua dixieland-stylu na stále ještě malou, skoroprovinční Prahu, která si s úžasem protíralaoči při zjištění, že se stala metropolí… Zatímcoprvní impulzy jazzu s emfází chápalaa přijímala jen část nejmladší generace, určitáhudba zasáhlo všechny bez rozdílu.Všichni byli těmi melodiemi nadšeni a nechalise jimi zcela strhnout. Do Prahy „dorazila“Frimlova „Rose-Marie“.Ty melodie byly tak zpěvné, strhujícía pronikající do každé buňky. Nutily k tomu,aby si je každý zpíval, hvízdal či jenom bručel.Klasická opereta (Strauss, Suppé, Nedbalatd.) byla už trochu obehraná, jak svýmstylem hudebním, tak i schématem děje, kdevěčně se opakující postavy princů, kněžen,služtiček, kavalírů a bohatých starých damv krajkách už publikum unavovaly. A tu senajednou objevilo něco zcela jiného: Amerika!Kanada! Pojmy jako z jiného světa, o nichžse tak leda četlo v cestopisech Vojty Náprstkaa v románech Karla Maye. Najednouto bylo tady – divákovi před nosem – vše zosobněnoživoucími postavami nádhernýchmužů kanadské jízdní policie v červenýchkabátcích, v širokých kloboucích a s pistolemiu boku. A ještě na pozadí romantickýchzasněžených velehor a divokých pralesů. Pohedvábných baronech a flamendrech v lakýrkáchtu najednou byl muž v jezdeckýchbotách, vonící kůží, tabákem a střelným prachem.Místo salonů s chlazeným šampaňskýmv kbelících se rozprostíraly širé, nekonečnépláně, kde se zpěv rozléhal od nebek nebi, nekonečně daleko, odrážel se odmodrých hor a zanikal v nekonečnu. To bylata veliká země, „this big country“, kterounám signalizoval svým poselstvím tónův cvalovém rytmu už Antonín Dvořák ve svéNovosvětské. V „Rose-Marie“ splývala melodies dějem a prostředím. Cožpak mohl býtv klasické operetě jedním z protagonistůgrázl, zloděj, pistolník mimo zákon, a to všes dramatickým kontrapunktem zápasu policiese zločincem? Na život a smrt! Samozřejmě,pravý americký happy end celý příběhkorunoval, diváci mohli s ulehčenímvydechnout.Tohle bylo ale něco úplně nového, lidéinstinktivně cítili, že se jim otevírá jakásinová dimenze, že svět bude od této chvíleuž docela jiný, větší, mohutnější – ale i tvrdší.Jakkoliv byla melodie „Indiánské písnělásky“ nekonečně snivá, něžná a toužebná(snad v ní byla i trocha nostalgienad dávnou, neuskutečněnou láskou?),mluvil už „Pochod kanadské jízdní“ o něčemdocela jiném: to bylo „rajteráctví“,„riding“ mužů s kterými už není žádná legrace.V tom byla velikost a síla Ameriky.Svalnaté, prosluněné, skalnaté. A bohaté!„Rose-Marie“, stejně jako pozdější„Děvče ze zlatého západu“ nadchla nejenAmeriku, ale celý tehdejší svět. V „Rose-Marie“ našel ten malý pražský Žid svůj„nugget“, svou „Bonanza River“, protožeAmerika, zejména USA, zoufale potřebovalasvou legendu – její historie byla až trapněkrátká, oproti evropským státům v ní nebyloskoro nic, žádné tisícileté genealogiecísařských rodů, žádné slavné bitvy těžkooděnců,žádné hrady, zámky a kláštery. MnohamilionovéChicago sestávalo ještě v roce1810 z 28 srubů, a za Alaghenskými horamizačínaly pláně plné sassagrassu a bůvolů.Jinak nic !A Rudolf Friml Americe tuto legendu dalv perfektním, byť neuvědomělém načasování.Bylo to v době, kdy tam ještě nevznikly„legendotvorné“ instituce a mechanismy –především film a mohutná knižní vydavatelství.V době, kdy se USA s Kanadou představilysvými statečnými vojáky na západnímbojišti 1. světové války, právě tehdy se„Nový svět“ potřeboval prezentovat své„staré Evropě“ přehlídkou toho, co znamená,co dokázal a jakou je zemí se skvělou budoucností.A Amerika potřebovala tento důkaz identitynejen pro jiné, ale především pro sebe –k překrytí svého – ostatně dodnes pociťovanéhokomplexu.Rudolf Friml s geniální „židovskou“ intuicítuto „naléhavou potřebu“ pochopil, odkryl,zhmotnil a s obrovským úspěchem prodal.Stavební díly Frimlova úspěchu leželyjako drobná smítka na chodníku, létaly kolemjako prachové částice v paprscích zapadajícíhoslunce. Geniální bylo, jak to obyčejnédokázal poskládat v oslnivou oslavutoho, co je dodnes částí tzv. amerického snua vytvořil z toho nesmrtelné dílo. Snad zatím vším bylo trochu oné německo-rakouskézkušenosti židovských vetešníků zvaných„Pingl-Judi“, kteří po půdách a chalupáchvykupovali za pětku starý „klumprcajk“ pobabičce a pak jej trochu vyčistili a oblýskali,aby jej prodali „Amerikánům“ jako cennoustarožitnost (aby měli doma něco „historical“).Mnozí tak zbohatli a postupně sez vetešníka Mojše Krakowera stal „ten velkýKrakover, Krakauer nebo dokonce von Krakauer“.Tak geniálně načasovat své dílo je obdivuhodné.Frimlovi se to však podařilo ještějednou, kdy přesně vyhmátl to, po čem bylvelký, podvědomý hlad. Bylo to v roce 1937,kdy vrcholila španělská občanská válka,a světová demokratická veřejnost (dost idealisticky)stála na straně španělské legálnívlády – proti generálu Francovi. Tehdy Frimlvytvořil jedinečnou hudbu k americkémubarevnému velkofilmu Firefly – „Španělskávyzvědačka“. Poněkud kýčovitý příběhkrásné španělské dívky, která z vlastenectvípronikne do Napoleonova generálního štábuaby odtamtud přinášela zprávy španělským„guerilleros“. Evropa, obávající se italskéhofašismu a německého nacismu, chtěla slyšetpřesně takové příběhy. Byla to inspiracea posila. Úspěch filmu – v onom přesmut-12Únor 2006

vzpomínkyRudolf Friml s chotí při své poslední návštěvě Prahy v 60. letech.Foto: Milan Kalinaném podzimu roku 1938 ve zmrzačené „druhérepublice“ – byl naprosto senzační. Hlavnípíseň, „Oslí serenáda“, se stala (řečenodnešním slovníkem) naprostým hitem a lidési ji od rána do večera zpívali, hvízdali a hrálistále dokola. A celý národ měl pocit – žeFriml je náš vyslanec v Americe.Pak začala světová válka a Friml žil dálv USA. Několikrát se rozvedl a znova oženil,byl pohádkově bohatý, už poněkud zestárlý,ale hlavně už stojící mimo novouamerickou hudební vlnu, kterou byl swingzažívající v čtyřicátých letech svůj vrchol.Tehdy Frimla navštívili tři českoslovenštíemigranti – Jiří Voskovec, Jan Werich a užtěžce nemocný, skoro slepý, Jaroslav Ježek.Dost těžce se v tehdejší, ještě neutrální Americeprobíjeli, pro USA nebylo Československoprioritní záležitostí a noviny na prvnístraně psaly o jiných problémech. Partaz Osvobozeného divadla chtěla Frimla získatpro projekt hudebně-divadelního turné pokrajanských koloniích v USA a Kanadě, alebohatý a stále ještě velmi vlivný Friml je přijalbez zájmu, spíš jako mírně otravné „krajánky“,kteří po něm zase něco chtějí. Byliz toho velmi zaražení a nejvíce snad JaroslavJežek.„Co na mne ten chlap tak blbě čumí - copakje slepej, ten blbec?“ Tak údajně pravilRudolf Friml na adresu Jaroslava Ježka, člověkaněžného, jemného, citlivého a v té doběuž těžce nemocného, skoro slepého muzikanta.Zachoval se tak, ač byl o Ježkověstavu předem informován. Ostatně Ježek brzynato – v lednu 1942 – umírá.Tahle trapná a nechutná historka se v krajanskýchkruzích Ameriky neutajila a proniklai mimo ně. Vynikající muzikant – židovskýkomponista Bacharach, skladatelpísní pro Marlene Dittrichovou a pozdějiúchvatných melodií k dnes již kultovnímufilmu „Butch Cassidy a Sundance Kid“ – sese o Frimlovi vyjádřil „Osvobozeným“ vesvém jidiš-žargonu: „Zo e chucpe Yiddl –is’nt des trejfe?!“Zpráva se dostala různými kanály i dookupovaného Protektorátu, rozcitlivěléhosmrtí Ježkovou, jehož zakázané písně zlidovělya byly už jakýmsi národním pokladem.A Friml náhle „ztratil glanc“.Těsně po válce se začali vracet ti, kteříbyli nuceni svou vlast opustit. Přijížděli vojáci,politici, ale také umělci. A na krátkounávštěvu do Prahy zavítal i Rudolf Friml.Příjezd této prvorepublikové hvězdy všaknezpůsobil žádný zájem. A v denním tiskuse objevila jen stručná zprávička: „Slavnýskladatel českého původu, Rudolf Friml,navštívil se svou chotí na několik dnů Prahu.“A to bylo vše.A to je konec romance o Závišových písních,o Benátských nocích na Berouncev Dobřichovicích, o krásné paní Růžence,o snění ve studentském pokojíčku. Škoda!Přece však ne konec naprostý: přestože Frimlovanávštěva v Praze proběhla za tak všeobecnéhonezájmu, zaregistrovali ji přece jenomstarší pamětníci, ale zejména pamětniceByly to ony krásné Týnynky, Nanynky, Žanynkya Flórinky z přelomu století. V roce1945 však měly svá nejlepší léta už za sebou.Někdy, když jsme některou z nich s tátou potkali,zeptal se mě – ten věčný uličník – diskrétně:„Prosím tě synku, já už si to nepamatuju,to jsem s touhle babou taky spal?“Jedna z nich však byla zvláště strašliváa dle vzpomínek „nejstarších pamětníků“ bylatakovou už od narození – měla půvab drožkářskékobyly, kterou ani koňský řezník nechce.A právě ta se ke mně, mladíčkovitenkrát jednadvacetiletému, při povídánío Frimlovi obrátila a velice poučně sdělilasvým medvědím hlasem: „Aby věděl – ty Závišovypísně skládal tenkrát Friml na mně!!!“A to je také konec jedné nevinné iluze o krásnýcha něžných múzách.Švat 576613

z obcíTŘI RABÍNI V DĚČÍNĚV souvislosti se svátkem Chanuka sekonal 5. 12. 2005 v děčínské synagozespolečenský večer, během něhož si členovéa hosté tamější Židovské obce připomnělivýznam tradice tohoto svátku.Jak už to tak „mezi námi Židy“ bývá,provázely přípravy oslavy svátku trochuzmatky. Nikoho to nepřekvapí ani nevyvedez rovnováhy a nakonec to vždy dobředopadne. Důležité je, aby se lidé sešli…Nejdříve nebylo jasné, zda povede letošníoslavu náš smluvní rabín, pan RonaldHoffberg. Požádali jsme tedy o pomoc laskavéhorabína pana Samuela Abramsona.Nakonec potvrdili účast oba a dokonce sepřidal i rabín třetí, pan Michael Dushinsky.Rabíni přijeli v předstihu, a tak byl i časna zběžnou kontrolu děčínské Tóry, kteroushledali všichni velmi zachovalou, vyžadujícíjen drobné opravy. Mezi tím sesešlo asi 70 členů a hostů včetně děčínskéhomístostarosty pana Lešenovského.Hlavní sál rekonstruované synagogy sepříjemně zaplnil, topení fungovalo a slavnostníosvětlení vítalo sváteční hosty…Oslavou nás provedl rabín Abramson,hlavní slovo o významu nadcházejícíhosvátku měl rabín Hoffberg a vystoupeníimprovizovaného pěveckého souboru zahouslového doprovodu Alexandra Schonertavedl rabín Dushinsky. Nejvíce mě nacelé oslavě dojalo, že symbolické zapalováníněkterých z osmi svící svěřili rabíninejstaršímu a nejmladšímu členu našíkomunity. Am Jisrael chaj!◗ Michal SPEVÁKNADAČNÍ FOND OBĚTEM HOLOCAUSTUvyhlašuje výběrové řízení na podporu projektů v programuOBNOVA(rekonstrukce, obnovy a zachování movitých a nemovitých židovských památekna území České republiky v roce 2006.)Uzávěrka: 10. března 2006. Bližší informace: Marta Novotná NFOH, Legerova 22, Praha 2www.fondholocaust.cz, e-mail: novotna@fondholocaust.cz, tel.: 224 261 615, fax: 224 262 563TEREZÍNSKÁ UNIEzve na vzpomínkovou tryznu ve středu 8. března 2006 v 10 hodinv Pinkasově synagoze.Tento den je tragicky zapsán do paměti českých Židů – v roce 1944 byl během jedné noci vyvražděn rodinnýtábor v Osvětimi-Birkenau.HAKOACH INFORMUJEITÁLIE MARILEW – Zájezd ve dnech 25. 3. – 1. 4. 2006. Doprava autobusem. Polopenze italská za5500 Kč nebo česká (náš kuchař) za 1590 Kč/os/pobyt. Neodkládejte přihlášení!VICTORCUP – Turnaj se bude konat v neděli 19. března 2006.KURZY SEBEOBRANY PRO DĚTI – Připravujeme je a prosíme rodiče, kteří o ně projeví zájem, aby námnapsali - budou pak včas o podmínkách vyrozuměni.Petr WellemínIZRAEL NA VÁS ČEKÁSochnutsi dovoluje pozvat všechny zájemce na tradiční pracovní návštěvu do Izraele. Ve dnech 26. 3. – 12. 4. 2006se můžete zúčastnit dobrovolnického programu SAR-EL.Podmínkou je věk do 65 let a dobrá psychická a fyzická kondice.Kontakt pro zájemce: sochnut@volny.cz, tel.: 224 810 099, fax a záznamník: 224 810 118.Zoša Vyoralová a Dani Kolský14Únor 2006

LITERATURA S DAVIDOVOU HVĚZDOUDuch času Juraje ŠajmovičeV uplynulém roce byla nabídka „fotografických“ titulů obohacenao knihu Juraje Šajmoviče „Duch času - mezi fotografií a filmem“, kterouv pečlivé polygrafické úpravě Vladimíra Vimra a redakci Jana Lukeševydal Národní filmový archiv.dogmaticky jednostranný a černobílý. Snímky jako „Nadměrné velikosti1967“, „Bach a marihuana 1998“, „Římský trh 1963“, „Pochodovýkrok 1967“, „Plevel 1992“ nebo „Poslední věci 1968“ jsou toho dokladem.Z několika snímků je patrná i autorova úcta k vlastním židovskýmkořenům. Fotografie „Zeď nářků 1994“, „Učitel 1994“ nebo „Kaddiš2002“ jsou plné tajemství, mystických náznaků a oné typické „nesdělitelnosti“.Do výběru bylo zařazeno i několik aktů. Je z nich patrné, že autorv této oblasti neexperimentuje za každou cenu, ale naopak usiluje o civilnosta jednoduchost. Své ženy zachycuje jakoby en passant bez ateliérovérafinovanosti. To jim ovšem neubírá na erotičnosti, spíše naopak.Autor, Juraj Šajmovič, se narodil v roce 1932 ve slovenských Piešťanechv rodině židovského advokáta. Když, po vzniku Slovenskéhoštátu zesílila protižidovská perzekuce, uprchla celá rodina do Maďarska,kde žili až do okamžiku, kdy nastaly prvé transporty do vyhlazovacíchtáborů. Rodina se vrátila na Slovensko a posledních šest měsíců předkoncem války prožívá dvanáctiletý Juraj v podzemním úkrytu nedalekorodných Piešťan. Po válce vystudoval fotografii na VŠUP, později pokračovalve studiu na pražské FAMU, kde absolvoval jako kameraman.Pracoval pro Československý armádní film, Československou televizia film. Po revoluci pracuje s nejlepšími režiséry (Háša, Smyczek,Dostál, Jasný atd.) a vytváří s nimi řadu skvělých inscenací a filmů.V roce 1990 je připomenuta jeho fotografická tvorba na výstavě Slovenskáfotografie 60. let, v roce 1993 je vystavován v americké expoziciČeská a slovenská fotografie 20. století. Samostatné výstavy pak připravilv Bratislavě, Piešťanech, Praze, Českých Budějovicícha naposledy v Moravské Třebové.Neděle 1964Jedná se o první publikaci profesionálního filmového kameramana,pro kterého byla fotografie celoživotní láskou – slovy autora – byla jehomilenkou. To ostatně napovídá i název knihy, který vymezuje dva pólyŠajmovičovy celoživotní umělecké tvorby.Základem publikace je 95 autorových fotografií, dokumentujícíchv osobním výběru více než půlstoletí uměleckého hledání. Výběru Šajmovičovýchfotografií se povedlo upozornit na jedinečný kontrapunktk dynamickému rukopisu Šajmoviče kameramana, jak jej známe zeskvělých filmů Legenda Emöke, Golet v údolí nebo Návrat Ztracenéhoráje.Vybrané fotografie jsou sui generis i určitou kronikou posledníhopůlstoletí. Cítíme umělcovu odtažitost od běžného reportážního záznamudoby, divák není vtahován do patosu historické fotografie, přestoŠajmovičovy snímky jsou pro citlivého diváka mnohem přesvědčivějšívýpovědí o době, než mnohé jiné „obrázkové dokumenty“. Autor nepátrápo příčinách jevů, zaznamenává jen jejich stopu. To činí důkladněa s velkým smyslem pro střízlivost formy, která však není v rozporu s jehoimaginací a určitým sklonem k romantické nostalgii. Chceme-li býtještě přesnější, musíme zmínit i autorův velmi decentní smysl pro humor,použití paradoxu a kontrapunktu. Tento pohled je ovšem typickýpro většinu židovských umělců, jejichž pohled na svět je jen výjimečně◗ Milan KALINAKnihu si můžete objednat na adrese: Národní filmový archiv, Bartolomějská 11,Praha 1 (tel. 224 237 233, e-mail: stepanka.erhartova@nfa.cz)Učitel 1994Švat 576615

CHASIDISMUS, HASKALA, REFORMASeriál o myšlenkových proudech, kteréformovaly současný obraz judaismuSolomon SchechterRabi Solomon Schechter se narodilroku 1847 v Rumunsku. Dostalo se muhebrejského jména Šneur Žalman. Jehootec byl totiž chabadnickým chasidem.Tatínek nepatřil k vrstvě vzdělanců, bylšojchet, košerák, řezník.Solomon studoval v Lembergu, dnešnímLvově, ve Vídni a později od roku1879 na berlínské univerzitě a též naHochschule fuer die Wissenschaft desJudenthums. Tato škola nebyla původněmíněna jako centrum rabínskéhovzdělávání, ale stala se jím. Připravilana rabínskou kariéru mnoho reformníchi ortodoxních rabínů.Povězme si něco málo o takovýchžidovských vzdělávacích centrech.Rabíni byli ordinováni rabíny. Prostě sestudent vyučil u rabína, tak jako se třebakovářský tovaryš vyučil u kováře. Většinoutakový student absolvoval výukuvíce rabínů, ale jeden se mu stal mistrem.Tak mistr kovář vyučil tovaryše a vyučillijej dobře, kovářský cech mladéhomuže po složení mistrovských zkoušekpřijal. To nebylo jen tak. Ne že by každývyučený byl v krátké chvíli mistrem.A tak podobně se dělo s výukou rabínů.No jo, ale udělí-li rabín studentovismichu, ordinaci, je ze studenta rabín.A ona ta úroveň není vždy valná, jakvíme z vlastních zkušeností. A tak bylastále větší potřeba nahradit privátní smichuordinací instituce.V moderní době vznikly první školyrabínských studií v Itálii a ve Francii.1827 rabínský seminář v Padově a 1829v Metz, který byl roku 1859 přestěhovándo Paříže. Roku 1850 zakládá ZachariášFrankel seminář v Breslaw, dnešníWroclavi. Roku 1872, kdy vznikl berlínskýVyšší institut židovských studií, jejvedl Abraham Geiger. V Budapešti jezaložen rabínský seminář roku 1874a konečně se přidávají i ortodoxní, roku1879 zakládá rabi Azriel HildesheimerOrtodoxní rabínský seminář v Německu.Tedy řekněme, že v neortodoxních kruzíchje privátní ordinace téměř nemožná,aby se člověk stal rabínem (či rabínkou),musí vystudovat vysokou školu. V ortodoxních,nota bene chasidských kruzích,je privátní ordinace stále obecně používána.Pak se ortodoxní vztekají, že byloordinováno již 11 ortodoxních žen ortodoxnímirabíny. Jedna z ortodoxníchdam, rabínka Thau, vyučovala i našehoZemského rabína. O tom, že je paní Thauordinována, však nechce náš pan zemskýani slyšet. No nic s tím nenadělá, je to tak.Ale vraťme se k rabínským školám.Konečně se přidává Vídeň svým Židovskýmtheologickým seminářem. Angliemá vágní Jewish College v 60. letech 19.století, která se až později mění v řádnouinstituci pro přípravu rabínů. Český rabínIzák Meier Wisse založil v americkémměstě Cincinnatti slavnou Hebrew UnionCollege. Rovněž v Americe je založenapozději škola, která neměla úspěch, TheJewish Theological Seminary of America.Roku 1901 byl povolán do Ameriky jižvelmi známý rabín Solomon Schechterz Anglie, aby školu zachránil. Stalo se.Když ještě Solomon studoval v Berlíně,měl velmi bohatého kolegu. Ten jejpozději roku 1882 pozval do Londýna,aby jej vedl v rabínských studiích. Onímmužem byl Claude Goldsmid Montefiore.V Anglii Shechterův věhlas rostl. Stal seuznávanou rabínskou autoritou a mluvčímžidovských tradicionalistů. Solomonvyrostl v chasidském prostředí, vystudovals osvícenci, svůj judaismus odvozovalod Zachariáše Frankela. Zajímavá a velmiplodná směska.Od roku 1890 vyučoval talmud na univerzitěv Cambridge, od roku 1899 bylprofesorem hebrejštiny na University Collegev Londýně.Obecně a světově známým se stal ponávratu ze studijní cesty do Egypta, sekterou mu pomohl magistr St. John’s CollegeCharles Taylor. Pan magistr Taylortaké pomohl rabi Schechterovi dovéztjeho objevy z egyptské genizy v Káhiředo Anglie. Jednalo se o více než sto tisícrukopisů. Po nějaké době, roku 1899spolu publikovali jeden z objevenýchfragmentů, a to hebrejský rukopis BenSiry pod názvem „Ben Sirova moudrost“.Od roku 1902 vedl rabi Schechterv Americe zdárně Židovský theologickýseminář a také s několika kolegyzaložil United Synagogue of America.Moderní vědecký tradicionalistaSchechter propagoval tzv. katolický judaismus.Dnešnímu uchu to musí znít příšerně,ale neznamená to nic jiného, nežjudaismus obecný. Tak, jako katolická církevkřesťanská o sobě mluví jako o církvi,církev dělá, církev učí atd., jako by jinýchcírkví nebylo. A asi si neuvědomuje, žejejí touha po obecnosti naplněna nebyla –díky Bohu za ty dary, není jedinou obecnoucírkví. Tak ani obecný Schechterůvjudaismus obecným se nestal.Schechter dělající si legraci z dlouhéhonázvu Pozitivní historický judaismus rabihoFrankela, nazývá svůj judaismus katolickým,později konzervativním.Rabi Schechter byl religiózním sionistoua tak se roku 1913 zúčastnil jedenáctéhosionistického kongresu, kterýse konal ve Vídni.Zacitujme si trochu: „...pravdou je, žekaždé velké náboženství je souhrnemmnohých ideí a ideálů, což činí takovénáboženství adaptovatelné mnohým myšlenkovýma životním systémům. Ale vždymusí zachovat centrální okruh, ke kterémuvšechny tyto ideje a ideály soustředí. Tímcentrem je dogma.“Nebo: „...toto živé těleso není prezentovánožádnou částí národa, kněžstvemči rabínstvem, pouze kolektivní shodoukatolického Israele...“Tak, hezkou zimu a nepopleťte to.Katolický znamená obecný, ale rozhodněne všeobecný, konzervativní neznamenázkamenělý, reformní není reformovaným,stále má co reformovat a ortodoxnínení nositelem té pravé a neměnné víry.Nezapomeňme, že všechna náboženstvímají své pohádkáře.◗ Sylvie WittmannováVěstník Maskil – registrace MK ČR č. E 14877Vydává židovská kongregace Bejt Simcha, přidružený člen Federace židovských obcí ČR, Mánesova 8, 120 00 Praha 2, Česká republika, IČO: 61385735, tel./fax: 222 251 641, e-mail: redakce.maskil@maskil.cz. Maskil vycházíměsíčně za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, Nadačního fondu obětem holocaustu a The American JOINT Distribution Committee. Zájemci mohou přispět na vydávání věstníku libovolnou částkou na bankovní účet:86-8964110227/0100 u Komerční banky, variabilní symbol: 8888888888 (10x8). Redakce: Milan Kalina, Kateřina Weberová. Redakční rada: Michal Foršt, David Koutecký, Jitka Nováková. Ilustrace: Lucie Lomová.Předtisková příprava a tisk: Typografické studio Trilabit, s. r. o., Vodičkova 36, Praha 1. Uzávěrka tohoto čísla 13. 01. 2006, Uzávěrka příštího čísla 10. 02. 2006.