č.1 - Maskil

vzdělávání➤Motivace a zklamání jsou dvě stránkyvize proroka. Reformní židovství od svýchprvopočátků zdůrazňovalo význam proroků(neviim), kteří často pranýřovali sociálnínedostatky společnosti, a tím se více zaměřovalina etiku než rituál. Některé z jejichvýroků jsou překvapivé a vyzývavé:„K čemu je mi množství vašich obětníchhodů, praví Hospodin. Přesytil jsem sezápalných obětí beranů i tuku vykrmenýchdobytčat, nemám zájem o krev býčků,beránků a kozlů“ (Iz 1:11). Zdá se, že seprorok kriticky staví k obětem zvířat, předepsanýmv Tóře, tedy k rituálu. To je všakproblematické tvrzení pro klasické komentátory.Nejslavnější z nich, Raši, vysvětlujetento verš citací jiného verše z Přisloví(21:27): „Oběť svévolníků je ohavností, tímspíše, když se přináší s mrzkým záměrem.“Raši se tak snaží vysvětlit, že prorok neodmítáoběti samé, ale pokrytectví.Slova proroka Izajáše se však stávají ještěpřekvapivějšími, když tlumočí Věčného(1:14): „Z duše nenávidím vaše novolunnía slavnosti.“ Tento verš je citován v midraši,ve kterém se jeden nežid vyzývavě ptárabiho Akivy z Cipory: „Proč dodržuješ předepsanésvátky, když je řečeno, že váš Bůhnenávidí vaše slavnosti?“ Rabi Akiva odpovídá:„Kdyby Hospodin řekl mé svátky, pakbych chápal tvou námitku. Ale on mluvilo našich svátcích.“ Rabíni si v tomto midrašivšímají gramatiky a druhou osobu množnéhočísla používají k výkladu, o který sepokusil už Raši: prorok neodmítá cíl, alezcela určitý (a nevhodný) způsob k ní.Navzdory těmto zajímavým a originálnímřešením nemůžeme banalizovat revolučníslova proroků, kteří zdůrazňují to, comůžeme nazvat vnější doménou: „Zkoumejteprávo, zakročte proti násilníkovi,dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se převdovy“ (Iz 1:17). Verš předtím se odlišovaldůrazem na vnitřní doménu: „Omyjte se,očistěte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí,přestaňte páchat zlo.“ Začít u sebe je důležité,ale vyjít navenek a zasazovat se o právoje nevyhnutelné. Proto progresivní rabíniv Izraeli bojují proti škrtům ve státním rozpočtu,které postihují mladé rodiny nebo seZrození moderního Státu Izrael bylo radikálním příkladem autonomního rozhodnutí jeho zakladatelů, které převážilonad staletou tradicí.stavějí před bagry bořící palestinské domyve východním Jeruzalémě, proto se dnes diskutujesituace tzv. commitment ceremonies(obřad pro partnery stejného pohlaví).Všechny příklady, které jistě vyvolávajíbouřlivé a kontroverzní diskuze, však stojív prorocké tradici, která zdůrazňuje etikunad rituálem. Vraťme se však o krok zpět.Židovství je náboženství dělání, nikolivvyznání. Nejde o články víry, které musímepřijmout, ale o koncept micvy, kterou mámevykonávat. Micvy v Tóře zahrnují přinášeníobětí, zákaz vepřového, slavení šabatu, aletaké starání se o vlastní sluhy, zákaz krádežeči šizení v obchodech. Ta první skupina setradičně označuje jako přikázání mezi člověkema Bohem (micvot ben adam le-makom).Tu druhou skupinu jsme již zmínili při definicietiky jako přikázání mezi člověkema jeho druhem (micvot ben adam le-chavero).Navzdory této klasifikaci nezavádítradiční židovství žádnou hierarchi micvot.Všechna jsou Bohem dána, a i když seněkterá z nich nedají plnit (zvláště proto, ženemáme chrám a kněze nebo proto, že nežijemev zemi Izrael), není to žádný důvodpovyšovat některé micvot nad druhé. Progresivnížidovství naproti tomu zdůrazňujekvalitativní rozdíl mezi oběma skupinami,tedy rozdíl mezi etikou a rituálem, stejnějako proroci, kteří hluboce nesouhlasís nekritickým spoléháním se na zajeté zvyklosti,třebaže jsou tyto podloženy i písemnýmizdroji. Například vdaná žena, pokudmá nějakou aféru se svobodným mužem, sedopouští cizoložství. Nicméně ženatý muž,pokud má aféru se svobodnou ženou, do tétokategorie nespadá. Naše moderní senzitivitavšak považuje i druhou situaci za zradudůvěry v intimním vztahu.Bylo by však omylem domnívat se, žedůraz na etiku snižuje úlohu rituálu nebo tradiceobecně. Tak tomu není. Rituály jsou symbolickéúkony, zahrnující akustické vnímání,dotyk, pohyb, chuť nebo čich, jsou podstatnousoučástí moderní židovské identity. Halel,hakafot, stavění suky, jedení macot, kořenía svíčka při havdale jsou jen některé z mnohapříkladů. Jistě můžeme do kategorie rituáluzařadit i méně zřejmé činnosti jako studiumtradičních textů, vnitřní dialog (tefila) neborecitaci žalmů v těžkých chvílích (tehilim).I když se často označuje progresivní židovstvíjako reformní, nejde nám ani tak o reformu,jako o progresi, která objímá rituál, dokoncei racionálně neobvyklý rituál, jako je zapalováníšabatových svíček, při kterém příslušnábracha obsahuje sloveso vecivanu – ty jsi námpřikázal toto provádět. Kde tento příkazv Tóře najdeme? Nikde. Tradiční odpověď jejasná: ústní tradice nám zachovala, co Mojžíšna hoře Sinaj obdržel do duchovního dědictví,které se předávalo z generace na generaci, ažzasáhlo rabíny a pak také nás všechny. To jejedna možná a legitimní odpověď. V rámciautonomie progresivního židovství můžemenabídnout i jiné vysvětlení: rituál nemusínutně pocházet od Věčného, může být dokoncezaveden i rabíny. Vytváří však smysluplnýa tradicí osvědčený životní styl, kterýutvrzuje a rozvíjí naše židovské dědictví. A toje zcela určitě vůle Boží. Progresivní i tradičnížidovství tak docházejí ke stejnému cíli, častoale po různých stezkách.◗ Rabín Tomáš Kučera, foto:www.frankeliscu.com, www.upload.wikimedia.orgTišri 57687