č.1 - Maskil

V minulém čísle jsme uveřejnili text z edice britské Rabínské konference liberálního judaismu na téma Kašruta etika. Jak jsme slíbili, k tématu se ještě jednou vracíme, tentokrát článkem z amerického časopisu Reform Judaism.CIVILIZOVANÁ DIETARozhovor s rabínem Simeonem MaslinemJaký je původ pravidel kašrutu?Předpisy týkající se jídla se objevují naněkolika místech v Tóře, nejdetailnějiv 11. kapitole knihy Leviticus. Mnohéz těchto biblických zákonů jsou zcela jasné,jako například zákaz konzumace zvířat,která nemají rozdělená kopyta a nejsou přežvýkavci,což znamená, že je povoleno jístvětšinu domácích zvířat – například hovězídobytek, ovce, kozy a vysokou zvěř – naopakzakázána jsou prasata, koně, velbloudia osli. Dále sem patří zákaz konzumace rybbez šupin a ploutví, stejně jako určitýchdruhů ptáků a hmyzu. Navíc obsahuje Leviticusv oblasti stravování zákazy, kterémohou být dnešním Židům poněkud vzdálenější– mezi ně patří zákaz konzumace zvířecíhotuku a krve (3:17, 7:23) a veškerýchzvířat, která uhynula nebo byla „roztrhánadivokou zvěří“ (22:8 a Exodus 22:30). Jezajímavé, že slovo, kterým Tóra označuje„roztrhané zvěří“, t’reifa, je základem jidišvýrazu trejfe.Některá další biblická nařízení jsou nicméněmnohem méně explicitní.Jako například?To, co je často považováno za základnípilíř kašrutu, zákaz společné konzumacenebo přípravy mléčných a masitých produktů,pochází z krátkého a poněkud záhadnéhonařízení – „Nebudeš vařit mládě v mléce jehomatky“ (Exodus 23:19, 34:26 a Deuteronomium14:21). Pozdější generace židovskýchučenců interpretovaly tento výrok tak, že jenutné oddělovat mléko a maso. Staletí trvajícítradice tuto interpretaci posílila, ale já sedomnívám, že biblický zákaz nebyl nikdyzamýšlen jako zákaz míchání mléka a masa.Každá citlivá lidskábytost by si měla vyvinoutosobní stravovací režim,založený na etické úvazeBaruch ata adonaj,elohejnu melech ha-olam,ha-moci lechem min ha--arec. – Požehnaný jsi,Hospodine, Bože náš,králi světa, jenž dávášvzejít chlebu ze země.Baruch ata adonaj, ha-zanet ha-kol. – Požehnaný jsi,Hospodine, jenž všechnyživíš.Co vás vede k tomuto závěru?Nejvýmluvnějším důkazem, že tentozákon nemá nic společného se stravovacímizákazy, je fakt, že tento výrok se v Tóřeobjevuje třikrát, ale nikoliv ve vyčerpávajícímvýčtu stravovacích předpisů v Leviticu11. Ve dvou případech se věta „nebudeš vařitmládě v mléce jeho matky“ objevuje nazávěr textů, zabývajících se svátečními oběťmi(Exodus 23 a 34). Ve třetím případě, kterýse skutečně zabývá pravidly stravování(Deuteronomium 14), je tento výrok připojenk závěrečnému připomenutí: „Jste svatýmlidem Hospodinu, svému Bohu,“ a jejasně oddělen od stravovacích zákonů, kterépředcházejí. Tento kontext napovídá, ževaření mláďat v mateřském mléce bylo součástípohanských obětních rituálů a jakotakové bylo Izraeli zapovězeno.Souhlasím s Rašbamem (rabi SamuelBen Meir, biblický komentátor, 12. století),který byl přesvědčen, že toto ustanovenímělo sloužit k vysvětlení principu caar baalejchajim, vnímavosti k utrpení zvířat. Jaknapsal: „Konzumovat mléko matky zároveňs masem jejího mláděte je nevděk, nenasytnosta žravost… Tóra stanoví tento zákaz,aby vás naučila jak se chovat civilizovaně.“Jestliže se Žid rozhodne pro oddělovánímasitého a mléčného jakožto praxi, která jev židovských komunitách obvyklá po dvěRabín Simeon J. Maslin je bývalým prezidentemÚstřední konference amerických rabínů (CentralConference of American Rabbis), autoremněkolika knih a mnoha článků o židovskénáboženské praxi.tisíciletí, dokážu to pochopit a vážím si tétovolby. Ale podle mě není udržitelné tvrzení,že nám to Tóra takto přikazuje.Nakolik zásadní jsou biblické zákonykašrutu?Jsem přesvědčen, že máme plné právoznovu promýšlet zákony kašrutu a určit,s náležitým respektem k historii a tradici,které z těchto zákonů by pro nás měly býturčující v dnešní době. Zároveň stejně pevněvěřím, že každý citlivý člověk, ať již Židnebo nežid, by si měl vytvořit vlastní stravovacírežim v souladu se základním významemslova kašer (nebo košer), tedy „vhodný,správný“. Při jídle, stejně jako při každéjiné lidské činnosti, si musíme klást etickéotázky: Mělo by jídlo být považované zakošer, jestliže při jeho výrobě dochází k utrpenízvířat nebo k plenění přírodních zdrojů?A co jestli je jídlo konzumováno bez jakéhokolivnáznaku vděčnosti? Co když to, comáme k dispozici my, je odepíráno jinýmlidem nebo zvířatům?Dodržujete vy osobně kašrut?Ačkoliv moje osobní stravovací zvyky bynebyly považovány za košer těmi, kteří samisebe vidí jako strážce halachy (tradičnírabínské právo), já bych se s nimi hádal, žemoje pravidla jsou v souladu s duchema smyslem Tóry, protože jsou odvozenaz toho, co považuji za správné chápáníonoho dávného napomenutí: „Nebudeš vařitmládě v mléce jeho matky.“ I když beruv úvahu i tabu, která v oblasti stravovánípanovala v předchozích generacích, mýmhlavním kritériem při výběru jídla je ohledna bolest zvířat. Také věřím, že privilegium,kterého se nám dostává, jestliže mámedostatek potravy, zahrnuje i povinnost dávatcedaka, milodary hladovějícím, vyjadřovatvděčnost za obživu a vyhýbat se jídlům,která upomínají na historické perzekuce čivznikají v nespravedlivých pracovních podmínkách.Židovská tradice nám navíc ukládánebýt v jídle nenasytní.Zkrátka kašrut pro mě znamená, že siz jídla vybírám pouze to, co je vhodné ➤10Září/říjen 2007