č.1 - Maskil

SVÁTEK SUKOTa jeho sociální aspektNejen po celý měsíc elul, ale i většinu měsíce tišrej pociťujeme mnohem intenzivněji spojení mezi námia Hospodinem. Ačkoli Roš ha-šana se nazývá Dnem soudu, kdy Všemohoucí začíná zvažovat naše skutkya o Jom kipur vynese nad námi spravedlivý rozsudek, přesto pevně věříme, že Hospodin projevuje vůčinám nesmírné milosrdenství – rachamim.Tato naše víra se odráží i v textu svátečníchmodliteb, kde stojí: „El melech jošev al kiserachamim – Bůh Král sedí na trůnu milosrdenství.“Můžeme tedy počítat nejen se spravedlivýmrozsudkem – mišpat cedek, alepokud se vrátíme na cestu Tóry, z níž jsmekdesi v minulém roce sešli, i s tím, že tentoverdikt bude založen na Božím milosrdenství.Co si však musíme uvědomit, je skutečnost,že Bůh k nám bude milosrdný tehdy, pokudi my projevíme milosrdenství vůči našimbližním. Bez milosrdenství k bližnímu neníopravdová chazara bi-tšuva.Ve středu večer, 15. tišrej (26. září), začnemeslavit sedmidenní svátek Sukot – Svátek stánků.V Dt 16,13-14 se uvádí: „Slavnost stánkůbudeš slavit po sedm dní, až shromáždíš úroduze svého humna a lisu. Při své slavnosti sebudeš radovat ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůjotrok a tvá otrokyně, lévijec i bezdomovec,sirotek a vdova, kteří žijí v tvých branách.“Svátek stánků má několik významů, z nichžnejznámější je povinnost připomínat všempokolením, že poté, kdy Hospodin vyvedlsyny Izraele z Egypta, přechovával je ve stáncích(Lv 23,42-43). Talmud naopak vidí vestáncích památku na zázraky, které Všemohoucíkonal svému vyvolenému lidu při jehovýchodu ze země otroctví. Pesikta de-ravKahana 169 vidí v Sukot vzpomínku na oblakaBoží slávy, která obklopila a chránila synyIzraele, podobně jako stánek chrání člověkapřed slunečním žárem. Podobně na významsvátku pohlížel i autor Šulchan aruchu, rabiJosef Karo (1488–1575).Sukot má však i neméně důležitý významsociální. Již výše uvedený citát z Tóry námzcela jednoznačně říká, kdo se má o svátkuradovat. Je to otrok, otrokyně, lévijec, kterýnemá úděl v zemi, bezdomovec, tedy cizinec,vdova a sirotek. Nemajetné a tudíž nejvícezranitelné vrstvy obyvatel. Naší povinností jeumožnit těmto lidem slavit svátky v radostia dostatku. V tomto sociálním kontextu nasvátek pohlížel i židovský filozof Fílón Alexandrijský(20 př.o.l.–50 o.l.), který připisovalvýznam povinnosti sedět ve stáncích vzpomíncena dlouhé a strastiplné putování našichpředků pouští, ale i to, aby si člověk připomnělchudobu, kterou naši otcové zakoušeli,i když on sám je bohatý a nic mu nechybí,proto se má vyvarovat pýchy. Rabi Šmuel benMeir – RaŠBaM (1085–1176) to vysvětlovalpodobně, když říkal, že Hospodin ustanovilsvátek Sukot na období dožínek, kdy člověksklidil bohatou úrodu, aby si uvědomil, žena poušti neměl úrodná pole, ani domy. Protomá člověk vyjít do přírody, pod suku, a děkovatHospodinu za to, že mu dal úděl v zemi,dům a majetek. Proto Sukot, doba sklizně, jepříhodným obdobím pro toho, jemuž Hospodinpožehnal a rozmnožil jeho úrodu a majetek,aby pamatoval na chudé, na všechny ty,kteří jsou na tom materiálně mnohem hůře nežon. Samozřejmě dnes ani v České republicea ani v samotném Izraeli není mnoho těch,kteří jsou vlastníky úrodných polí a ovocnýchsadů, z jejichž úrody by o svátcích štědřeobdarovávali nemajetné bližní. To však nenína škodu, neboť každý z nás, ať má jakékolivzaměstnání, může právě o Vysokých svátcích,tedy nejen o Sukot, udělat něco pro chudé.Konečně máme o Sukot dávnou tradici, žekaždý sváteční večer uctivě zveme z nebeskýchvýšin do našeho stánku postupně sedmhostů – ušpicin. První večer zveme Abraháma,druhý večer Izáka, dále Jákoba, Josefa,Mojžíše, Árona a nakonec krále Davida. Je tokrásná tradice, ale mám za to, že jakýkolivz praotců a velikánů našich dějin nepotřebujemého výslovného pozvání k tomu, aby navštívilmůj stánek, neboť tak může učinit sám,podobně jako prorok Elijáš se bez méhopozvání může objevit na naší rodinné sederovévečeři, a to v jakékoli podobě. Proto považujiza důležité zvát do stánku hosty – ušpicinz tohoto světa. Vždyť i takové neformálnípozvání na sváteční oběd či večeři do rodinynebo rodinné suky rozzáří tvář nejednohohosta. Nemusí se však jednat vždy jeno nemajetného člověka. Takovým pozvánímprojevíme nemenší míru milosrdenství i starémua osamělému člověku, pro něhož již samaskutečnost, že jsme jej na několik hodin vytrhliz osamocení, bude působit na jeho duši jakohojivý balzám. Můžeme pozvat na svátečníseudu nebo ještě lépe seudy (hostiny) i židovskéstudenty, kteří se od jiných studentů nijakneliší ani tím, že mají vždy hluboko do kapsy.Nejenže tak vykonáme důležitou micvu, ale –ač nepatrně, přece však – zmenšíme sociálnírozdíl mezi majetným a chudým.K tomuto tématu se váže hezký příběh o rabiLevi Jicchakovi z Berdičeva (1740–1809).Ten měl ve zvyku zvát o Sukot do svého stánkunejprostší a nejchudší souvěrce, jakbychom řekli – největší nebichy, kteří byli veštetlu a jeho okolí. Vlídně je v suce přivítal,společně s nimi jedl pochoutky sváteční hostiny,vyslechl vše, co měli jeho hosté na srdci,a sám je poučil moudrými slovy Tóry. Mnozílidé nad rebeho zvykem kroutili hlavou, jiníse dokonce trochu pohoršovali. Cožpak sinemůže takový cadik jako rabi Levi Jicchakvybrat ke svátečnímu stolu trochu lepší společnost?!Rebe jim na to odpověděl: „Jak víte,když nastoupí konec časů, budou všichnispravedliví pozváni do stánku z kůže levijatana(suka mi-oró šel levijatan). Samozřejmětaké já tam budu chtít vejít. Avšak andělé,kteří budou strážit vchod do suky, mě určitězastaví a rozzlobeně mi řeknou: „Jaká drzost!Člověk jako ty se odvažuje přiblížit ke spravedlivýma velikánům světa?!“ Já jim všakbudu moci na to odpovědět: „Také já jsemzval do své suky nejprostší a nejchudší,a vůbec jsem se za to nestyděl.“◗ Rabín Daniel MayerIlustrace: www.ldn-knigi.lib.ru2 Září/říjen 2007