č.1 - Maskil

divadlo➤k přemýšlení další variety chápání Kafkovasvěta, jehož podoba naštěstí neumožňujejednoznačné a definitivníSTAND BY MEvysvětlení.Na čestném poslednímmístě se sluší promluvito hereckém obsazení a výkonech.Do hlavní role tajuplnýmprocesem trýzněného JosefaK., byl režisérem obsazenmladý herec Martin Finger.I zde, zdá se, prokázal režisérdobrou volbu. Finger absolvovalDAMU v roce 1997 a zasvou desetiletou hereckou kariéruse vpravdě stydět nemusí.Už jako student hostovalv Národním divadle, sedm letpůsobil na prknech Činoherníhostudia v Ústí nad Labem, hrál v divadleABC, v Dejvickém divadle i Na zábradlí.Jeho neokázalý, civilní projev byl již jednouvyužit v kafkovské inscenaci, kdy jej předčtyřmi lety režisér Arnošt Goldflam obsadildo role Řehoře Samsy v Kafkově Proměně.(B.E.King,J.Leiber, M.Stoller)When the night hascomeAnd the land is darkAnd the moon is theonly light we seeNo I wan’t be afraidNo I wan’t be afraidJust as long as youstand, stand by meRef.:Stand by meOh, now, now, standby meStand by me, standby meKdo dává přednost spíše filmu,vzpomene na Fingerův výkon ve filmu režiséraPolesného Milenci a vrazi (2004) natočenéhodle románové předlohy VladimíraPárala. Ostatně Pařízek si Fingera již několikrátdo svých inscenací s úspěchem vybral.Fingerův výkon v procesu lze jednoznačněocenit. V roli Josefa K. se choval tak,jak se předpokládá, že úředník v dvacátýchletech minulého století mohl reagovatv absurdní životní situaci. Finger nepřehrává,jeho Josef K. není ani hysterický, nenívzteklý, není ale také vůči svému procesubezmezně submisivní. Při odchodu z divadlajsem potkal ve foyer svého přítele, který sedivadlem dlouhá léta zabývá. Řekl: „TenFinger hrál toho Josefa K. tak akorát!.“K tomu není co dodávat, je to přesné vyjádřenítoho, s jakou obratností se této obtížné(a svým způsobem možná i nevděčné) rolezhostil.Martin Pechlát přesvědčivě zahrál advokáta,který kašle na svého klienta, GabrielaMíčová v obou rolích slečny Bürstnerovéi Leni naplnila to, co od těchto postav očekáváme.Josef K. se musí potýkat nejens absurdním obviněním a jeho důsledky, alev postavě slečny Bürstnerové (i slečny Leni)se dotýká (je vtahován) do tajuplného světažen, který je, vedle samotného obvinění,další svízelí, se kterou je konfrontován.I ostatní role – vyšetřujícího soudce, Františka,Viléma i Blocka – snesou přísnáměřítka a všichni dohromady se zasloužilio představení, které v interpretacích Kafkovadíla snese ta nejpřísnější měřítka.◗ Text: Milan KalinaFoto: Kamila PolívkováDalší představení Franze Kafky „Proces“v Divadle komedie – 4., 15. a 29. říjnaProto sázíme nejvíce na rozkrytí textu a prácis herci, především pak samozřejmě s představitelemJosefa K. Martinem Fingerem. Vše, co bymohlo odvádět naši (a divákovu) pozornost, sesnažíme zanechat mimo divadelní prostor. Jakékolivspekulativní otázky na prosté JAK našehopočínání si během takového pracovního procesuneklademe. Zajímáme se o to, CO dělámea PROČ. Je to dogma? Nebo jenom přirozenýodklon od formalismu doby?Co tě zajímá a fascinuje na Procesu? Je tosamotný Kafka anebo jsou to specifickátémata v knize, která tě inspirují k inscenovánítohoto textu?Implicitní pocit viny, to, o čem vypovídá jednáníJosefa K., je fascinující: člověk, který téměřprahne po posledním soudu, jeho někdy až opovážlivýklid (respektive fatální lhostejnost), sekterým reaguje na svou životní situaci, jeho vztahk ženám, zoufalost ze stavu věcí… Člověk, kterýse sžírá již delší dobu všednodenností a vlastníminávyky, je znenadání donucen přijmout boj, kterýnelze vyhrát. Takový (anti)hrdina je pro mne podstatouvelkého dramatu. Kafkův Josef K. a jeho„životní“ proces jsou obrazem duše jednotlivce,který citlivě reaguje na období změn středoevropskéspolečnosti a který nemůže a nechce držetkrok s blížícími se historickými změnami. Platiloto ve 20. století, platí to na počátku 21. – uvidíme,co ukáže budoucnost, Franz kafka – autor –postupuje jako terapeut: naslouchá svému protagonistoviK., nehodnotí ani neodsuzuje. Vevýsledku z toho vyplývá psychogram celé společnosti,která o sobě pochybuje (respektive by, dlemého názoru, měla pochybovat…). Je vzrušujícízkoumat, do jaké míry lze aplikovat tuto „diagnózu“na současnost.◗Tišri 57685