Ukázka z knihy - Vyšehrad

Urozený
sirotek
R ožmberkové, kteří vymřeli Petrem Vokem v roce
1611, patřili mezi nejstarobylejší rody středověkých a raně novověkých
Čech. Jejich první historicky doložený předek patřil ve druhé polovině
12. století mezi čelné příslušníky přemyslovské družiny. Vstoupil do dějin
českého státu pod jménem Vítek I. z Prčice, jenž za své služby v zemské
správě a diplomatických poselstvích získal od českých panovníků
rozsáhlý pozemkový majetek na jihu Čech. Když v roce 1194 umíral, zanechával
po sobě čtyři syny, kteří měli pevné mocenské zázemí na českomoravsko-rakouském
pomezí. Všichni se hlásili k velmožskému kmeni
Vítkovců a každý z nich založil jeden z významných aristokratických
rodů. Vedle pozdějších pánů z Hradce, z Krumlova a z Landštejna to byli
právě páni z Rožmberka, kteří pokládali za svého přímého předchůdce
Vítka III., dosvědčeného prameny v letech 1194–1236. Někdy před rokem
1250 si vybudovali na horním toku Vltavy hrad a v duchu tehdejší rytířské
módy ho pojmenovali německy Rosenberg a v počeštěném znění
Rožmberk, Růžová Hora. Od té doby se nazývali pány z Rožmberka nebo
také z Růže neboli latinsky de Rosis. Když se Rožmberkové počátkem
14. století stali dědici vymřelé větve pánů z Krumlova, přenesli vlastní sídlo
na Český Krumlov, pozvolna vyrůstající v jihočeskou knížecí rezidenci.
Svědectvím vysokých rodových ambicí již ve třetí generaci, za Voka I.
z Rožmberka roku 1259, se stalo založení velkolepého cisterciáckého
kláštera Vyššího Brodu, který začal plnit úlohu církevně správního střediska
a současně i rožmberské rodinné hrobky. 1
Téměř v každé generaci zastával některý z Rožmberků přední místo
u královského dvora, nejčastěji jako zemský hejtman, pražský purkrabí
nebo nejvyšší komorník. Sebevědomí těchto velmožů však nevyvěralo
z vrtkavé přízně panovníků, nýbrž z ohromné pozemkové základny
22