Ukázka z knihy - Vyšehrad

Dospívající šlechtic
ve věku deseti a dvaceti
let. Dřevořez z druhé
poloviny 16. století.
náboženství obvyklým humanitním předmětům, „liternímu umění“, což
rozšiřovalo žákův obzor, a zvláštní důraz kladl na etiku. Prohluboval Vokovy
znalosti latiny a mohl při tom navázat na slušné základy z doby
Svěchinova preceptorství. Petr Vok už jako desetiletý chlapec zvládl latinský
jazyk do té míry, že v něm mohl psát dopisy a v září 1549 pronést
i jednoduchou řeč k uvítání arciknížete Ferdinanda na Českém Krumlově.
53 Nejmladší Rožmberk měl k dalšímu studiu mnohem příznivější
podmínky než Vilém, nebo se nemusel starat o dědictví a byl po hmotné
stránce dokonale zajištěn. Zřejmě nepostrádal ani potřebné nadání.
Chybělo mu však to nejdůležitější – zájem o hlubší vzdělání. Později své
ledabylosti hořce litoval, ale v polovině padesátých let 16. století „učení
panu Petrovi Vokovi dále nehrubě k mysli bylo, jměv chuti k dvořanství,
jezdectví, myslivosti, a aby po světě peregrinovati (cestovat) a něco zkusiti
mohl“. 54 Touhu Petra Voka po společenském životě a poznání cizích
zemí bezděky podněcoval i jeho starší bratr, který krátce po návratu
z velké výpravy do Itálie vstoupil do vysoké politiky. 55 Vilémova hvězda
vycházela a Petr Vok se musel vyrovnat s jejím leskem.
42