Číslo 6 - Notářská komora České republiky

JUDIKATURA
Ad Notam 6/2010
soud pro Prahu 3 rozhodl o dědictví
po M. Š. usnesením ze dne 29. 6. 2005,
č. j. 13 D 212/2005-59, tak, že stanovil
podíly všech tří účastníků tohoto řízení
rovným dílem“; že „v katastru vznikl
duplicitní zápis, kde žalobce vlastní celkem
4/3 nemovitostí a žalované každá
1/3“; že „katastrální úřad ve věci pod
sp. zn. Z-6071/2006 vyzval účastníky
k dohodě“; že „k dohodě však nedošlo“;
že „žalobce proto podal k Okresnímu
soudu v Benešově žalobu na určení,
že je výlučným vlastníkem nemovitostí“;
že „Okresní soud v Benešově tuto
žalobu rozsudkem ze dne 29. 3. 2006
zamítl“; že „žalobce se proti uvedenému
rozsudku neodvolal a rozsudek
nabyl právní moci“; že „žalobce podal
dne 23. 5. 2006 další návrh na vklad
z téže darovací smlouvy“; že „katastrální
úřad návrh na vklad s odvoláním
na pravomocný rozsudek Okresního
soudu v Benešově zamítl“; že „za situace,
kdy jsou účastníci zjevně ve sporu,
není úlohou katastrálního úřadu tyto
spory arbitrárním způsobem řešit“;
že „v pravomoci katastrálního úřadu
je pouze vyzvat účastníky k dohodě,
a při posouzení vkladu vycházet
z předložených listin“; že „rozhodnutí
Obvodního soudu pro Prahu 3, č. j. 13 D
212/2005-59, a rozhodnutí Okresního
soudu v Benešově, č. j. 12 C 15/2006-
25, nejsou v rozporu, naopak se doplňují“;
že „katastrální úřad postupoval
naprosto správně, když z těchto dvou
rozhodnutí vycházel a zjistil, že vklad
vlastnictví ve smyslu § 5 odst. 1 písm. b)
katastrálního zákona nevyplývá z předložených
listin“; že „nešlo očekávat, že
by žalobce, jakožto navrhovatel vkladu,
předložil v přiměřené lhůtě rozsudek
v opačném smyslu“.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze
rozsudkem ze dne 31. 10. 2007, č. j. 11
Cmo 194/2007-71, rozsudek soudu prvního
stupně potvrdil a rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů odvolacího řízení. Dospěl
k závěru, že „v projednávané věci byl
podán návrh na vklad vlastnického
práva podle darovací smlouvy, jejímiž
účastníky byli žalobce a jeho matka“;
že „v době podání tohoto návrhu však
byli v katastru nemovitostí jako spoluvlastníci
předmětných nemovitostí
uvedeni všichni tři pozůstalí dědicové
po zemřelé matce žalobce“; že „darovací
smlouva nesouhlasila se stavem
zápisu v katastru nemovitostí a nesouhlasila
ani s tím, že v ní jsou uvedeni
pouze žalobce a jeho matka jako dárkyně,
když v návrhu na vklad již žalobce
správně uvedl sebe jako navrhovatele
právního úkonu a další účastnice
řízení (své sestry)“; že „v době podání
tohoto návrhu na vklad tedy nebyly
splněny dvě podmínky“; že „navrhovanému
vkladu byl na překážku stav zápisů
v katastru podle § 5 odst. 1 písm. c)
zákona č. 265/1992 Sb. (jako dosavadní
vlastník již v katastru nebyla uvedena
dárkyně)“; že „navrhovaný vklad nebyl
odůvodněn obsahem předložených
listin podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona
č. 265/1992 Sb. (navrhován byl vklad
podle darovací smlouvy, ale účastnice
tohoto vkladového řízení nebyly dárkyněmi
podle předložené smlouvy)“;
že „námitky žalobce, že soud prvního
stupně se měl zabývat všemi předloženými
listinami, nejsou důvodné“
a že „katastrální úřad zkoumá splnění
podmínek pro povolení vkladu ke dni
podání návrhu na vklad a tyto podmínky
splněny nebyly“.
Proti tomuto rozsudku dovolacího
soudu podal žalobce dovolání. Namítá,
že rozhodnutí soudu má po právní
stránce zásadní význam, protože „soud
posoudil jako správné rozhodnutí katastrálního
úřadu, kterým tento, navzdory
existenci pravomocného usnesení
soudu o dědictví a navzdory ustanovení
§ 579 obč. zák., zamítl návrh na vklad
vlastnického práva dle darovací smlouvy
s tím, že se dědičky dárkyně vyjádřily
ke své vázanosti právním úkonem
dárkyně jako zůstavitelky odmítavě“,
protože „soud deklaroval, že při posuzování
podmínek uvedených v ustanovení
§ 5 odst. 1 písm. a) a b) zákona
č. 265/1992 Sb. je nutno pro určení
okruhu účastníků vycházet pouze
z údajů výslovně uvedených v katastru
nemovitostí, v návrhu a listině o právním
úkonu, na jehož podkladě má být
zapsáno právo do katastru, a nepřipustil,
že je třeba bez dalšího zohlednit
i právní nástupnictví z titulu univerzální
sukcese“, a protože „soud považuje
za správný postup katastrálního úřadu,
který v průběhu řízení o vkladu vlastnického
práva dospěl k závěru, že mezi
účastníky existuje soukromoprávní
spor, aniž by účastníky vyzval k zahájení
řízení, kterým by byla daná předběžná
otázka vyřešena a aniž by si o věci
udělal vlastní úsudek, s poukazem na
existenci sporu provedení vkladu zamítl“.
Dále namítá, že „katastrální úřad je
vázán tím, že podle hmotného práva
účastníkem řízení není jen osoba specifikovaná
výslovně v katastru, návrhu
či listině o právním úkonu, nýbrž i její
právní nástupce“; že „univerzálním
právním nástupcem zůstavitele je
dědic uvedený v pravomocném rozhodnutí
soudu o dědictví“; že „pokud
jde o majetková práva, jsou právní úkony
zůstavitele pro dědice závazné“; že
„pouhý nesouhlas žalovaných s vlastní
vázaností darovací smlouvou bylo třeba
hodnotit jako irelevantní“; že „bylo
na místě postupovat dle ustanovení
§ 57 správního řádu, a to vyzvat účastníky
k podání příslušné žaloby a řízení
na dobu do rozhodnutí soudu přerušit“;
že „přezkumná činnost odvolacího
soudu nebyla provedena v rozsahu
vyžadovaném zákonem“, a že proto
„řízení trpí vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve
věci“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil
rozsudky soudů obou stupňů a aby věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako
soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému
rozsudku odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou (účastníkem
řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení
§ 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval
otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to
zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu jsou
obsaženy v ustanovení § 237 o. s. ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve
věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s.
ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí
soudu prvního stupně, kterým soud
prvního stupně rozhodl ve věci samé
jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení)
proto, že byl vázán právním názorem
odvolacího soudu, který dřívější
16 www.nkcr.cz