Obecná mineralogie - Katedra geologie UP

11
Obr. 10. Hranová dislokace (vlevo) a šroubová dislokace (vpravo). V dolní polovině obrázku
jsou znázorněny mřížky porušené těmito dislokacemi, v horní polovině jsou znázorněny
mechanické modely vzniku dislokací.
Uvedené poruchy a jejich vzájemné kombinace často způsobují mozaikovou stavbu
krystalických látek. V krystalové struktuře těchto látek lze rozlišit jednotlivé oblasti
s víceméně ideální stavbou (tzv. bloky), které jsou vůči sobě navzájem poněkud posunuty
(obr. 11a); někdy lze mozaikovou (blokovou) stavbu krystalů pozorovat i makroskopicky
(na obr. 11b je znázorněn krystal pyritu s velmi výraznou blokovou stavbou). Defekty
v krystalové struktuře se mohou projevit např. i přítomností tzv. „štěrbin“, tj. prázných dutin
zpravidla ploše čočkovitého tvaru, které sahají od povrchu krystalu do určité hloubky.
Defekty v krystalové struktuře významně ovlivňují procesy růstu krystalů (kapitola 4.2).
Obr. 11. Schéma mozaikové stavby krystalu (vlevo); mozaiková stavba pyritu (vpravo).
2.4. Zastupování atomů v krystalové struktuře
Mnoho minerálů má proměnlivé chemické složení. Zastupování jednoho elementu
druhým ve struktuře minerálu je spíše pravidlem než výjimkou. Krystalické látky, v jejichž
struktuře k tomuto zastupování dochází, jsou někdy označovány jako pevné roztoky nebo také
jako směsné krystaly. Tyto termíny odpovídají původním představám, podle nichž proměnlivé