Obecná mineralogie - Katedra geologie UP

18
Obr. 15. Tři různě vyvinuté krystaly ortoklasu.
3.3. Souměrnost krystalů, krystalová oddělení
Souměrnost patří k nejdůležitějším vlastnostem krystalů. Na drtivé většině ideálně
vyvinutých krystalů lze pozorovat pravidelné opakování určitého motivu (krystalových ploch,
hran, rohů). Toto opakování je odrazem souměrného uspořádání základních stavebních
jednotek v krystalové struktuře. Plochy, hrany nebo rohy, které se na krystalu pravidelně
opakují, se označují jako stejnocenné. Operace, které umožňují převádět morfologické prvky
krystalu do stejnocenných (identických či totožných) pozic, se nazývají operace souměrnosti.
V morfologické krystalografii se rozlišují čtyři základní typy operací souměrnosti:
a/ inverze,
b/ zrcadlení,
c/ rotace,
d/ rotace spojená s inverzí.
Jako prvek souměrnosti se označuje geometrické místo bodů, podle něhož lze provést
operaci souměrnosti. Výše uvedeným čtyřem typům operací souměrnosti odpovídají čtyři
následující typy prvků souměrnosti:
a/ střed souměrnosti,
b/ rovina souměrnosti,
c/ osa souměrnosti,
d/ inverzní osa souměrnosti.
Střed souměrnosti je bod v centru krystalu, podle něhož lze provést inverzní zobrazení
jedné plochy do protiplochy, která je s výchozí plochou stejnocenná; z jedné plochy vzniká
inverzí dvojice navzájem rovnoběžných ploch. Na obr. 16 je znázorněn krystal chalkantitu
(modré skalice), který má ve svém centru střed souměrnosti - je zřejmé, že zobrazený krystal
je omezen šesti dvojicemi navzájem rovnoběžných stejnocenných ploch. Krystal může mít
maximálně jeden střed souměrnosti. V krystalografii se pro střed souměrnosti zpravidla
používá symbol 1 .